A další obrovská srdcovka, na kterou jsem poprvé narazil na školních počítačích. Náhodou jsem šel v družině okolo počítače a zahlédl vláček, který sbírá diamanty, korunky a tak podobně. Hned mě to chytlo a byl jsem nadšen.

Dnes jsem si hru po dlouhé době oprášil a musím říct, že některé úrovně mi tedy daly velmi zabrat a strávil jsem u nich více,, než normálně. Ale nakonec se mi úspěšně povedlo všech 50 levelů dokončit. Trvalo mi to něco málo přes hodinu, takže jsem poměrně spokojen,

Líbilo se mi, že každá úroveň měla své heslo, které, když jste zadali, tak vás ta hra dala přímo do té úrovně, což bylo super, pač jste nemuseli nic ukládat, na druhou stranu to ani nešlo.

Další super připomínka, která mě opět vrátila do dětských let. :)

No a když už jsem v těch starších nostalgiích, proč nedát dvě jednou ranou? Po Mariovi další legenda, kterou jsem miloval jako malý.

Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal na starých kazetách doma. Vzpomínám na můj první dojem, kdy jsem si říkal, že to je skvělý, Panáček, který dává bomby a zabíjel různé příšerky, aby se dostal dál přes dveře do další úrovně a ještě u toho sbíral žluté itemy.

Prostě další super připomínka toho, že dětství zkrátka má své klady a tento legendární Bomberman je jedna z nich a jsem rád že jsem si to připomněl! :)

Další vzpomínka, která se mi zaryla pod kůži. Vyběhlo to na mě po těch pár letech a tak jsem si řekl, že si opráším staru výbornou klasiku.

Musím říct, že je hra poměrně těžká, některé úrovně jsem musel opakovat i několikrát. Ano, je to přesně ten červený skákající panáček, kterého jsem poprvé ovládal snad ve škole na těch žlutých kazetách. Dokonce si pamatuji, že šlo hrát pro dva, že druhý ovládá jeho bratra Luigiho.

Nevím, jak bych mohl pokračovat, snad jen to, že je to další pecka z dětství, kterou jsem se nestyděl dohrát i po letech a že to ale byla makačka! :)

Přiznám se, že na toto pokračování jsem se vrhnul úplně poprvé, protože jsem tehdy nevěděl, že nějaké takové pokračování vůbec existuje. Nyní jsem se tedy podíval, jak toto pokračování pokročilo.

Musím říct, že tam progres je, ale ne nějak velký. Jsou zde nové úrovně i dvě skryté, na které jsem ovšem bohužel nenarazil. Dále pár nových textur, noví bossové, ale je jinak je zde princip naprosto stejný jako u předchozí hry. A vzhledem k tomu, že Wolfenstein 3D byl srdcovka, tak jsem se nenudil ani u tohoto pokračování. Vzhledem k tomu, že jsem od dětství posera, tak jsem při hraní opět párkrát leknul, o což se většinou postarali psi. :)

Hru jsem měl dohranou za nějaké tři hodiny, ale rozhodně jsem se i u tohoto pokračování pobavil. :)

A další srdcovka, na kterou rád vzpomínám a musel jsem se ji i ji oprášit.

Po dlouhé době je hra stále skvěle hratelná a neznechutil jsem si ji ani po letech. Moje vzpomínky se vrací velmi snadno zpátky. Klasické ztrácení se v jednotlivých úrovních, lekačky v podobě psů, kteří na mě vyběhli za rohem, hledání klíčů či tajných chodeb a tak podobně. Jako malý klučina jsem se psů vždycky lekal, což mi většinou způsobilo minutové mrazení v zádech. Pokoušel jsem se každou úroveň dohrát na 100%, ale ani jednou se mi to samozřejmě nepovedlo, pač jsem vždy někde nějaký ten poklad nechal.

Ze všech typů zbraní, jsem asi nejvíce vždy používal samopal, jen rotačák jsem si vždy nechal na závěrečného bosse. Krásná zkušenost, která se mi skvěle připomněla a kdo rád takové hry i po letech, určitě doporučuji. :)

Jak jsem vůbec mohl na tuto další legendu zapomenout? Je to ostuda, takže jsem každopádně prostě musel tuto hru znovu zahrát. A i po těch letech to byla pocta, si tuto krásu připomenout

Hratelné to je stále i po letech, takže super. Rozběhy, skrčení, souboje a tak dále se prostě stále skvěle ovládá a neměl jsem s ovládáním jediný problém. Ale abych opět nehodnotil jen to, co většina, tak zde opět vypíchnu své pocity.

Když jsem hru poprvé zapnul, byl jsem ještě snad ve druhé třídě a v družině jsem náhodou poprvé zahlédl Prince of Persia. A já hned: Ty jo, to vypadá skvěle a hned mě to samozřejmě chytilo. Když si vybavuji, jak dlouho jsem u této hry strávil, tak by se marně dopočítával. Poněvadž jsem měl ze začátku problémy s ovládáním jako většina lidí. A tím jsem měl problém s propastmi, skákáním a tak podobně.

A pak mám i horší zkušenosti, o což se postaraly pro mě v té době obávané bodáky, ale hlavně pily. Když se mi náhodou přihodilo, že mě nějaká pila zabila, tak se mi v tu chvíli dělalo špatně. Uvědomil jsem si, jak v některých situacích tato hra škaredá. Ale to byla ta doba mých začátků s touto hrou.

Bylo mi ctí, že jsem si mohl připomenout další skvělou legendu! :)

Tak a je to. Třetí díl jsem též dohrál a asi se mi upřímně líbil nejvíce.

Hned na úvod musím zmínit tu krásnou příjemnou změnu.. V tomto díle totiž bude příležitost kromě hraní za Harryho hrát i za Rona i Hermionu. Obrovský palec nahoru, proč ne. A když jsem to zmínil, tak se každá postava naučí kouzlo, které umí. Není to tak, že se všechny postavy naučí všechny kouzla. Prostě každá postava umí jen to dané kouzlo. To je další skvělá věc, zvlášť když se naučíte úplně nová kouzla. Skvělý nápad.

Nová příjemná změna je, že v tomto díle je možnost létat i na hypogryfovi, což se mi velmi líbilo. Na druhou stranu mám bohužel pocit, že se moc nepovedl venkov Bradavic. Přišlo mi, že v úvodních dvou dílech byly rozsáhlejší, ale pocit to je každého jiný.

Jinak se v podstatě nic nezměnilo, cvičení zůstala zachována jen s tím, že nesbíráte hvězdy, ale štíty. I tajné chodby zůstaly, takže je ve hře stále, co dělat. Takže můj úkol je splněn, první tři díly jsem si znova projel a tento byl za mě asi nejlepší.

80% :)

Nuže dobrá, jdeme pokračovat dvojkou.

Tento díl je ve většině podobný dílu předchozímu, ovšem je zde spousta nových věcí, které můžete dělat. Nejprve fazolky mají mnohem větší cenu, ve smyslu si za ně nakupovat. Dále je zde vylepšení kartiček, které jsou děleny na bronzové, stříbrné a zlaté, naučíte se nová kouzla.

Co jsem zde ale většinu času zkoušel byly souboje, které byly novinkou druhého dílu a velmi mě bavily, což se ovšem bohužel nedá říci o Famfrpálu, který se mi zde zdál velmi slabý. Další věc, která se mi zde moc nelíbila byl čas u jednotlivých misí s kouzly. A ještě na rozdíl od jedničky je zde i změna ve sbírání čokoládových žabek, kde vám zde žabky utíkají a vy máte větší práci ji chytit a já byl zde chvílemi bezradný.

I zde jsem si velmi rád zahrál tuto dětskou krásnou vzpomínku. Ještě zítra mrknu na vroubek třetímu dílu.

75% :)

Proč se po nějaké době nevrátit do starších časů? Pamatuji si, když jsem tuto hru rozehrál po přečtení knížek a mám na to pěkné vzpomínky. Do teď na to nezapomenu.

Samozřejmě, první čeho si člověk všimne je to krásné kouzlo Bradavic, prostředí je prostě stále skvělé, zachovalé a stále se mi to i po letech líbí. Už vím, co mi dělalo problémy, jako dítěti. Obkreslování symbolů byla opravdu makačka, stejně jako lítání na koštěti. To byla moje noční můra. No a dnes to již tak velký problém nebyl, i když musím přiznat, že kreslení symbolů jsem nikdy nedal na nejlepší hodnocení. Navíc mě určité pasáže rozesmály. Představa, že cesta k Hagridovi nebo na hodinu bylinkářství je tak zákeřná jsem nikdy nevěděl. Ne, samozřejmě si dělám srandu, ale pobavilo mě to.

Bohužel se zde vyskytovaly i bugy, kvůli kterým bylo občas potřeba restartovat určitou část, ale to mi samozřejmě zase tak nevadilo. Na druhou stranu je to pěkné se k této hře po letech vrátit.

70%... :)

Když si vzpomenu na své staré dobré časy, když jsem se s touto hrou setkal poprvé, tak se mi vybaví skvělé zážitky. Ty mé začátky. Jak se dostanu do Balmory? Kde je Arrille (Obchodník v Seyda Neen)? Jak si vylepším zbraně? Jak zabiju tu krysu? Tak takhle jsem nějak otravoval staršího bráchu, který měl tu hru již dohranou. Byla nějaká doba, než jsem tu hru naučil, ale nakonec se zadařilo a se svým temným elfem jdu za dobrodružstvím.

Nyní ale ke hře. Většina věcí zde již byla řečena, takže vypíchnu jen své dojmy. Když jsem se poprvé dostal ke hře, tak mě nadchnul ten velký svět, který se přede mnou zjevil. Tolik míst, tolik možností. Na tu dobu hra vypadá skvěle. Prostě jsem byl nadšen v té době, což už v dnešní době může být trošku problém. Celou hru vám běží i skvělý soundtrack ve hře, který mě občas i napoví. Jak si tak cestuju a najednou začne hrát hudba, že na vás někdo útočí a já se dívám a nikde nikoho nevidím. No a co se nestane? Cliff Racer z vršku a málem infarkt.

A zrovna Cliff Racer je opravdu jedna z potvor, která mi ve hře strašně vadila, neustále na vás útočí. Zabijete jednoho a rázem vám nad vaší hlavou krouží další. Kolikrát v mém případě jsem se musel dívat nad sebe, kdy už konečně bude dole, ale naštěstí jsem svým lukem většinou čekat nemusel.

Co tu ale většina lidí zmínila a já musím souhlasit je nepřehledný deník. Je pravda, že si ho můžete seřadit,, ale většina lidí se v něm zkrátka nevyznalo a to byl bohužel i můj případ. Plníte nějaký quest, uděláte ho, pak se podíváte do deníku a nevíte, kudy kam.

Úkoly mi nevadily i přesto, že se často opakovaly. Doručit někomu něco, zabít někoho, vyřídit něco někomu a furt dokola. Jediné mínus je to zdlouhavé a opakovatelné cestování, které může taky spoustu lidí nudit, ale naštěstí to pro mě ulehčovala bahnoměrka, kterou se dalo cestovat výrazně rychleji.

Co se týče zbraní, tak je velký výběr, já jsem jakožto temný elf velmi často preferoval sekyru a luk. Nevím proč, ale s touto kombinací jsem byl vždy nejvíce spokojen, i když to nemusí na první pohled vypadat. A tuto kombinaci používám i do teď.

Ale jo, i po tolika letech si tuto hru může kdokoliv zahrát. :) 85%

Tak toto bylo něco. Tento díl definitivně trumfnul jedničku skoro ve všech směrech. Princip zůstává stejný, hledáte jako v jedničce klíče, ovšem zde je to daleko zapeklitější. Je proti vám daleko více nepřátel, které vás mohou oddělat a ne jen před hotelem venku, ale dokonce i v domě. Není v podstatě jediná minuta klidu, protože vám prostě může kdokoliv a kdekoliv oddělat.

Moje největší slabina byl Lucas, nájemný vrah, který mě zabíjel v 90 procentech a nevěděl jsem zkrátka, co mám dělat, dokud jsem neobjevil čidlo pohybu. Poté už to bylo jen o náhodě. Zkrátka jsem čekal, kdy to už skončí.

Další věc, která mě štvala, tak byly pojistky, které neustále vypadávaly, v té chvíli se vyděsíte dvojnásobně.

Takže, co se týče atmosféry a grafiky je opravdu super. Oproti jedničce zde přibylo poměrně spoustu nových stránek, což jsem zaregistroval hned, když jsem stránky začal projíždět. Některé zůstaly z jedničky.
Slabší ve hře byl konec, což se po jedničce dalo čekat, takže zde se nic nezměnilo.

Ale opravdu si myslím, že se tato hra velmi povedla, autoři si dali velmi záležet. Klobouček dolů. Lidé, kteří tuto hru hráli nemohou říct jediné křivé slovo, opravdu. Každopádně hru hodnotím velmi dobře. Díky za ní.

Je mi ctí, že mohu k této hře přidat první komentář. Hra, ve které máte za úkol najít osm klíčů na Deep Webu na několika náhodných stránkách, abyste se dostali do Red Roomu. Během hry musíte odrážet útoky hackerů v různých minihrách. A proti vám stojí únosci a nájemný vrah, kteří se vám hru snaží znepříjemnit a dostal do situace, kde jste ve stresu. Takže se jim musíte bránit, schovávat se a tak podobně.

Divím se, že se mi hru povedlo dohrát. První tři klíče jsem našel většinou bez problémů, ale když už jsem se dostal nad čtyři klíče, tak už začínal být problém. Zkrátka musíte mít u této hry i štěstí, protože sám nevím, jak se mi hru povedlo dohrát. Každopádně jsem to zvládl a mohu se troufale pustit do dvojky, kde už bude nejspíš větší výzva.

Jestli mi zde něco vadilo, tak možná, že někdy těch hacků bylo až přehnaně moc. Odrazíš útok, najedeš na stránku a ani ne za třicet vteřin ti přijde další. To už ti přijde i místy otravné. Ale jinak poměrně zajímavý titul...

Ale musím se nechat ještě rezervy na dvojku, takže 75% je na místě. :)

Na začátku jsem si pomyslel, v čem bude čtyřka lepší, než trojka, která to dotáhla k naprosté dokonalosti. V tu chvíli jsem si říkal, že to zkusím a čtyřku zahraji. Nebyla pro mě tak dokonalá jak trojka, ale nebyla zase úplně špatná.

Největší plus pro mě byly jednoznačně postavy hrdinů. Byly více propracovanější, více skillů a schopností. Oproti předchozímu dílu je zde obrovský posun. Je zde o hodně více možností. Co se týče hratelnosti, tak i zde je vidět nějaké to zlepšení.

V tomto díle na rozdíl od trojky není možnost upgradovat jednotky, naopak je zde varianta, že byť máte stejný hrad, tak jsou tam k najmutí úplně jiné jednotky. V jednom hradě můžete koupit anděla, ale v druhém šampiona. Pro hráče, kteří zase tak dobře hru neznají, tak mohou po tomto zjištění hru vypnout, což jsem se už párkrát přesvědčil. Naopak mě to přišlo jako zajímavý nápad.

Co už je ale nepovedené z mého pohledu, tak jsou bitvy v hradech. Prakticky bez střelců nemáte šanci hrad dobý nebo ho při obraně udržet. A navážu i například na to, že zde chybí věže, což je pro mě obrovské mínus. Kampaně ovšem taky moc dobré nebyly. Návaznost úplně mimo, což mi v kampaních tohoto herního typu určitě chybí

Ale abych zase zakončil tento komentář kladně, tak grafické zpracování a hudba je naprosto skvělá, což mě zase nepřekvapuje. Hra se i přesto velmi povedla, i když na moji oblíbenou trojku ještě zdaleka nemá! :)

75%...

Dobře, takže se dnes opět vrátím do dětství, kde jsem se s touto hrou poprvé setkal. Byl jsem ještě s dětmi v družině, kde bývaly počítače a najednou jsem hru zahlédl a poprvé jsem si říkal, co to je, ale podruhé už jsem tomu propadl a takto nějak začal můj začátek s touto hrou. Nyní se k této srdcovce vyjádřím ze svého pohledu.

Nejhorší jsou takové ty začátky. Nevím, jak to má většina lidí, ale u mě vždy byl problém ovládání, takže jsem si musel nějakou dobu zvykat. Než jsem pochopil všechny principy té hry, tak to chvíli trvalo. Přece jen jsem nějak začínal. Ale nyní vážně, trochu pokročím.

Odehrál jsem po té době kampaně a musím říct, že jsem si je náramně užil. Velmi velký výběr národností, za které můžete hrát. Po všech těchto dohraných kampaních se mi nejlépe hrálo za Saracény. Nesnášel jsem Angličany a jejich prokleté lukostřelce. To je ale jen z mých zkušeností.

Co mi ale mírně vadilo, tak je takové to nahánění po mapě. Když už se vám povede, že soupeře z části zničíte, věže, hrady, hradby, centrum města a zabijete vesničany, tak najednou zjistíte, že soupeř ještě žije. Proč? Protože jeden vesničan uteče a bude stavět jinde a vy ho pak dvě hodiny naháníte po mapě. To bylo asi jediné, co mě u této hry štvalo, ale to je jen takový malý škraloup v polévce. Jinak je to stále skvělá záležitost, ke které se člověk rád vrací.

Takže když by člověk mohl, tak by ani neváhal se k této hře vrátit, takže u této hry se vždy rád pozastavím a znovu si zahraji. 95/100 :)

Nuže dobrá! Po Most Wanted se povedlo dohrát i Carbon. Co se týče obtížnosti, tak mi to nedalo zase tak velkou práci dohrát, jako předchozí díl, kde jste museli plnit milníky po pro pokračování ve hře.

Hra se odehrává v noci, což jak jsem povídal u minulého článku, je pro mě u série NFS důležité a patří to sem. V závodech se opět pár věcí změnilo, jako třeba, že s vámi jezdí závody parťáci, které si najímáte. Například blokeři, kteří blokují vaše soupeře v závodech, ale já měl po většinu závodů skauta, který mi to skoro vše vyhrál, což už není tak moc záživné.

Co mě ale velmi mrzelo, že zmizel můj oblíbený Drag závod, který mě vždy bavil. Za to ale přidali závody v kaňonech, které mě zdržely asi nejvíce, poněvadž jsem vždy sletěl z útesu. Hlavně nahánění s bossem mě velmi štvalo, proto jsem to vždy zvládl, třeba až na desátý pokus tím, že jsem ho předjel.

Mezitím, co zabíráte území vyhráváním závodů, tak je tu možnost, že vás přepadnou gangy a budou chtít území zpět a musíte čelit dalšímu závodu. Pro někoho se to může zdát otravné, ale z mého pohledu, to tak není. Spíš naopak jsem rád, že si zajedu další závod. Co se týče tuningu, tak je tu nabídka rozsáhlejší, než v Most Wanted, ale chyběli mi zde neony.

Má noční můra v podobě policie tu také zůstala, ale jak jsem již povídal, nebylo to tak strašné obzvlášť, když nemusíte plnit ty otravné milníky, ale zase zde nebylo tolik míst, kde jste mohli na policii něco shodit, takže bylo náročnější policii utéct.

Co se týče celkově, tak NFS Carbon je dobrá hra, ale pro mě ne tak skvělá, jako Most Wanted. Jedinou výjimkou byly milníky, které zde již nebyly. Ale milovníci závodních her budou i tak náramně spokojení.

Po Undergroundech 2 se mi konečně povedlo dohrát i Most Wanted a že mi to dalo práci. Rozhodl jsem se na změnu auta a rozhodl jsem se, že celou hru dohraji s Volkswagenem Golf. Vždy jsem měl jiné auto a nikdy se mi hru nepovedlo dovést do konce, ale tentokrát se mi to konečně povedlo.

Spoustu věcí už zde bylo řečeno, ale pokusím se opět vypíchnout mé dojmy. Většina závodů zůstalo nadále zachováno, což je sprint, okruh, závod K.O. (Podobné okruhu), a drag, který jsem měl hodně rád. Ovšem přišly i závody nové a hned jsem si obě oblíbil a byly to Radar a Tolbooth, což byly vůbec mé nejoblíbenější závody v Most Wanted. Při závodech jsem měl pocit, že protivníci vás chvílemi nechávají schválně vyhrát. Jasně, že se stane, že narazíte, ale ve chvíli, kdy je nějaký soupeř před vámi, takže najednou z nějakého důvodu zpomalí, třeba v zatáčce nebo, když se vyhýbá jiným autům.

Skvělým nápadem byly určitě cutscény. Na začátku jsem si říkal, že to je super. Opět něco nového. Bohužel jste se ale do konce hry s žádnou další nesetkali a museli čekat až na tu finálovou, což je pro mě trošku škoda, byl jsem po té úvodní velmi natěšen.

Teď přejdu k věci, kvůli které jsem se v této hře zdržel a bylo to vyloženě utrpení. Samozřejmě je to policie. V úvodních minutách to bylo ještě v pohodě, ale v pozdějších fázích, kdy vás honí federálové, lítá nad vámi helikoptéra a při ježdění se vás snaží zastavit hřebíkový zátaras, tak tam jsem chvílemi mlátil do stolu, poněvadž, když už jsem měl splněné vše pro to, abych mohl vyzvat závodníka blacklistu, tak jsem to buď někde podělal nebo mě prostě chytli. A to i přesto, že využívám ty body, kde můžete policii zastavit, tím, že nárazem na ně něco shodíte. Takže celé znovu a tento pocit spoustu lidí zná.

Tuning auta se tu usnadnil, kde máte pouze části, výkon a vzhled. Na tuningu jsem si už jako malý kluk vždy nechal záležet. Chtěl jsem vypadat prostě nádherně, i když to někdy nemělo žádný vliv, když nepočítám snížení hledanosti u policie. Já si vždy auto vytunil, když jsem porazil někoho z Blacklistu, aby na to v pozdějších fázích nezapomněl.

A další věcí je den. Most Wanted je první ze série, který jsem zažil při ježdění ve dne. Na rozdíl od Undergroudů, kde se jezdilo v noci. Zase je to něco jiné, ale osobně mám radši jízdu v noci.

Celkový dojem ze hry? Kladný, určitě! Hru jsem si určitě užil, když nepočítám chvilkové nervy u policie.

První, co chci říct je, že Mafia je vůbec má jedna z nejoblíbenějších sérií vůbec. Ještě aby ne. Ale z trojky jsem měl obavy už dopředu, když jsem viděl popisky a recenze. Opět vypíchnu jen své pocity, protože tady většina padla.

Určitě první věc, která mě doslova pohledem ničila, tak byl hlavní hrdina a hratelnost. Od prvního pohledu to vůbec nepřipomínalo Mafii, takovou, jakou ji znám. Lincoln Clay, za kterého hrajete je v určitých momentech velmi brutální, což rozhodně nebyli jak Tommy Angelo či Vito Scaletta. Na Mafii mi taková brutalita rozhodně nesedí, hlavně, když už není v určitých momentech důvod. A vzhledově to na první pohled rozhodně nepřipomínalo Mafii, ale spíše GTA. To mi přijde docela smutné, hlavně, když jde o tuto sérii.

Co mě vytáčelo, tak byly bugy. Je to problém většiny hráčů, hlavně u mě jsou bugy problém, které nemám rád. Například, když jsem v jedné misi měl pokračovat dveřmi, které se nechtěli otevřít a po restartu to rázem šlo.

Teď se vyjádřím k misím. Některé mise byly fajn, ale pozdější fáze přestala tak trošku bavit. Hlavně takové to opakování misí, kde máte někoho zastřelit, nebo přesvědčit aby se přidal a toto se opakuji v 70% hry, což je trošku škoda. Zasloužilo by si určitě více. Hlavní linie tak špatná zase, co se týče misí, nebyla.

Ale abych ne pořád jen kritizoval, tak se mi líbily zbraně, což je pro mě vždy důležité. Velký výběr, který nikdy nemůže omrzet a vždy si vyberete. K tomu i zvuky zbraní jsou velmi fajn. Líbí se mi i město jako takové. Mrakodrapy, rodinné baráčky, čtvrtě, venkov. Prostě takové to klasické město v Americe, které se vám líbí. Hudbu a řízení komentovat nebudu, protože zde nebyla vůbec špatná, to rozebírám klasicky nakonec.

Celkové shrnutí: Není to prostě Mafie, na první pohled, což je u mě problém. Mafii jako sérii prostě miluji a trojka se opravdu nepovedla. Hodnotím ji jako průměr. Nemohu říci, že je to propadák, ale není to to, co se očekávalo. Je to obrovská škoda. 55%

Další skvělá vzpomínka na dětství. Hra, kterou jsem jako dítě zahrál několikrát. No a včera jsem ji znovu dohrál a v dobrém připomněl. Hra je tak jednoduchá, že jsem žádné herní mechanismy nezapomněl. Hodně věcí zde padlo, tak zde rozeberu své zkušenosti a pocity z této hry.

V této rubačce si pamatuji, že mě vždy strašně štvali lukostřelci. V úvodních misích to tak strašné nebylo, ale v pozdějších fázích už byli poměrně otravní. Z dálky na vás pálili, co mohli a když už se k nim dostanete a chcete je zabít, tak oni najednou začnou utíkat a vy je půl hodiny honíte. Proto jsem to vyřešil tím, že jsem je zabíjel lukem a pokud to šlo, tak i zápalnými šípy. Naštěstí mi na blízko pomáhala různá komba, které si můžete po zvyšování úrovní vylepšovat a máte to tak poměrně usnadněné.

Další věcí je inventář. Líbí se mi léčení. V inventáři máte jídlo od jablka přes housku až po kuře, kde vám každá potravina přidá jiný počet životů nebo energie. Já, když jsem byl malý, tak jsem neměl rád ''bordel'' v inventáři, takže jsem si vždy ten inventář hezky rovnal, abych měl stejné potraviny vedle sebe a tak, aby to zkrátka nebylo na přeskáčku. Od toho navážu na generály. V úvodních bojích to zvládají, ale když přijdou mise, kde už se opravdu přitvrzuje, tak jim dochází jídlo (Každý generál má svůj inventář) a já jim vždy ze svého inventáře dával jídlo aby přežili.

V obchodech s brněním jsem vždy kupoval brnění na generály, prostě jsem chtěl koupit všechny, aby jsem na žádné nezapomněl.

No nic, budu pokračovat. A to s režimem RTS. Tuto věc jsem prakticky jako malý vůbec nepoužíval, protože jsem nevěděl, jak to funguje. Ale nyní po těch pár letech jsem konečně přišel na to, jak to funguje, na druhou stranu mě to vytáčelo, protože když už někam pošlete určitou jednotku, jaksi někam, tak mají nutkání se zasekávat mezi stromy, nebo jdou s kanónem až k bráně, což mi přijde trošku mimo.

Ale celkově je to krásná vzpomínka na dětství. Hru jsem si znovu užil i po letech a jsem náramně spokojen i přes pár nepřesností.

Včera jsem si vzal pod palec únikovku z vězení, tak dnes se kouknu na hru z jiného soudku. Chvílemi jsem si dlouho vybavoval, kde jsem tuto hru poprvé viděl. No jasně, u youtubera Pedra a v tu chvíli jsem si řekl, že to zkusím.

Hra je velmi jednoduchá. Prostě dostat cestující z jedné zastávky do jiné. Akorát vám zastávky stále přibývají a je to čím dál více náročnější. Nečekal jsem nějaký velký zázrak, ale obrovské překvapení byly města, ve kterých můžete metro stavět. Respektive, jejich podklady, které jsou reálné. Na začátky jsem si chvílemi zvykal, ale pozdější fáze mě nutila zůstat a nemohl jsem přestat. Je zajímavé, jak se mi některé úrovně povedly třeba na první pokus (Londýn) a pak přišel level, který mi trval hodiny, abych ho dodělal (Paříž, Berlín).

I přesto, že tato hra není nějaký velký zázrak, tak určitě vám dá spoustu zábavy a rozhodně se nebudete nudit. Takhle to tedy bylo aspoň u mě. Pro milovníky logických her mohu jen doporučit.

Po dlouhé době přidám další komentář, ač se za to stydím. Každopádně hru A Way Out jsem si s bratránkem náramně užil. Útěkové dobrodružství z vězení znělo velmi dobře a byl jsem velmi zvědav.

Můj první dojem ze hry byl velmi kladný. Vincent (Já) a Leo (Bratránek) jakožto hlavní postavy musí samozřejmě v celé hře spolupracovat. Hodně lidí zde psalo, že si chvílemi zvykali na kameru a spolupráci obou hrdinů, ale u mě takový problém naštěstí nenastal. V hlavní linii můžete několikrát narazit na minihry, které zde většina vychvalovala a já mohu jen souhlasit. Třeba takové šipky si občas zahraji i v reálu, ale ve hře to nebyl můj den. A jak už to bývá, každá postava reaguje na určitou situaci jinak. Graficky hra vypadá taktéž velmi dobře.

No a nyní se dostáváme ke konci. Byl pro mě nesmírným šokem. To jsem opravdu nečekal. Celou hru jsem si připadal jako zrádce na nejvyšší úrovni. Vincent se celou dobu skrýval za policajta. No a závěr už si dokážete sami představit. Vzájemný souboj obou hlavních postav na život a na smrt, V našem případě to podle mého názoru dopadlo tím více smutným koncem, tedy kde Vincent (Já) zastřelil Lea (Bratránek). A v tu chvíli jsem si připadal opravdu, jak největší parchant. Jednak jsem podrazil svého bratránka a ještě navíc jsem ho zastřelil.

Celkově ale hra byla velmi povedená. Kromě slabšího příběhu a neuvěřitelného konce bylo vše skvělé a hru jsem si užil. Nevím, kdy jsem takovou hru pro dva naposledy hrál, ale rozhodně nebyla poslední!

Včera jednička, dnes dvojka. Proč ne. Kdybych měl srovnávat, který díl je lepší, tak asi zejména kvůli spousty novým věcem si mě dvojka získala rychleji, než jednička.

Těch negativ tady bude opravdu málo. Hodně lidí, to zde nečekaně psalo taky. Hra se jim zdála, až moc krátká, Je pravda, že když člověk hraje a zaboří se do děje, tak se to ani nezdá, ale tady musím s většinou lidí souhlasit.

Mechanismy z jedničky zůstaly většinou zachovány, za což jsem jedině rád. Mluvím především o těch krásných detailech, jako spouštění vody v umyvadle, spláchnutí WC nebo otevírání různých skříní, šuplíků atd... To zkrátka do této hry prostě patří, Skvělá děsivá atmosféra zůstala taky, jedině místo sněhu se vystřídal vytrvalý déšť. Další věcí, kterou musím zmínit je samozřejmě Bullet-time. Přišel mi zde výrazně jednodušší, než v jedničce. Přišla mi tím hra výrazně jednodušší. Pro někoho to může být mínus, ale mně to nějak nevadilo. Stejně zachované zůstaly i komiksy. Obrovský posun je hudba, ta je naprosto skvělá, oproti jedničce velký kus práce nahoru.

Ale co mě mile překvapilo, tak je možnost zahrát si i za jinou postavu, v tomto případě za Monu Sax. Ano, je to určitě zase něco nového a rozhodně je to skvělý nápad. A další plus? V jedničce to ještě nešlo, ale ve dvojce už to šlo, což mi přišlo velmi povedené, že můžete střílet ze dvou Desert Eaglů, což si někteří ani nevšimli.

Dvojka je určitě též povedená a podle mého názoru se bude hrát ještě hodně dlouho. Hodně lidí, kteří takový žánr milují na tuto hru nedají dopustit. Hra se po letech hraje stále výborně.

Max Payne. Nostalgie, kterou jsem si včera po několika letech oprášil. Musím říct, že i po takové době se mi tato hra skvěle hrála a opravdu jsem si ji užil.

Když jsem hru hrál poprvé, tak vás samozřejmě hnedka praští do očí ta divoká atmosféra. Noční krajina, sníh za každým rohem a do toho ještě plno feťáků, kteří vám nedají ani na chvíli nadechnout. Kdo je jako já a prozkoumává detaily, tak si všimne kolik věcí zde můžete udělat. Otevřít skříň, jestli tam náhodou není nějaká zbraň, otevřít šuplík, jestli tam není lék proti bolesti, spláchnout WC, zapnout vodu v umyvadle atd... Takové detaily mě prostě uchvátily.

Další parádou je samozřejmě bullet-time, obrovský pomocník při přestřelkách s nepřáteli. Bez něj bych se v určitých pasážích nejspíše neměl šanci pohnout. Na druhou stranu zase máte v inventáři takový výběr zbraní, že si v určité části hry vždy vyberete tu, která se vám hodí nejvíce. Je asi riskantní jít v dlouhé uličce s Berettou, když si můžete vzít jistější odstřelovačku.

Co se mi ještě více líbilo, tak byla vedlejší pasáž hry a to byly komiksy. Za mě určitě skvělý nápad. Jsou lidi, kteří by určitě uvítali normální cut-scénu, ale mně to určitě nevadilo, naopak. Další skvělá věc.

Musím říct, že i po těch letech se hra stále ovládá skvěle, bavila mě. Na tuto dobu hra může vypadat trošku starší kvůli grafice, ale většina lidí tuto nostalgii určitě neopustilo.

Tak tedy panečku, co na to říct? Tuto hru jsem si vychutnal na plné obrátky. Opět jsem hru odehrál po doporučení od kamaráda a znovu jsem chybu neudělal.

Příběh v této hře můžeme vidět z pohledu čtyř různých postav, za které ve hře hrajete. Po první hodině hraní jsem už jasně věděl, o co půjde. Hraní za více postav, dělání klíčových rozhodnutí, které mohou ovlivnit příběh a následně i pokračování ve hře, být ve střehu? Proč? V této hře nemáte jistotu bezpečí, ba naopak. Hlídáte každý svůj krok a jste nanejvýš obezřetní, jako v mém případě.

První dojmy tedy byly určitě velmi kladné, protože hra má to, co mám rád... Napětí, atmosféra, skvělý příběh a ve hrách mám velmi rád déšť a špatné počasí, protože jsem potom více ve střehu a více se do her vžívám. No a vzhledem k tomu, jak hru hrajete nebo děláte rozhodnutí, tak na konci můžete být mile i nemile překvapeni, když zjistíte, že má hrát několik konců. V mém případě to naštěstí dopadlo happyendem, i když jsem to v některých rozhodnutích dávno odpískal a počítám se špatným koncem a světe div se, stalo se.

Něco se mi těžce vytýká, protože jsem si tu hru tak neskutečně užil, že jsem nic špatného nezaregistroval, no možná chvílemi matoucí ovládání, které jsem musel opět odepřit, později už to bylo v pohodě.

Celkově hodnotím určitě pozitivně, skvělá atmosféra, výborný příběh, děláte rozhodnutí, která můžou hru úplně otočit a jak jsem říkal, mám rád ve hrách déšť. Kdo si hru ještě nezahrál, vřele mohu doporučit. :)

Poslední hry, které jsem zde hodnotil patřily mezi starší, tak se konečně vrátím k nějaké té novější hře. Když jsem viděl hodnocení a komentáře, tak jsem si říkal, že do toho půjdu.

Hned první, co mě pochopitelně potěšilo, tak byla velmi skvostná a skvělá grafika. Pokud lidi čtou mé komentáře, tak už vědí, že na grafice lpím hodně... Příběh byl též vcelku povedený a velmi zajímavý. Měl jsem husí kůži a byl v napětí, co mě čeká a jak to bude pokračovat a to mám na hrách velmi rád. Ve hře byla věc, která se mi též velmi líbí a to je to, že máte několik možností a můžete ovlivnit příběh, i když z větší části se to nepovede...

Co je pro mě, ale opravdu povedené, tak je schopnost hlavní hrdinky Jodie, která má možnost ovládat ducha Aidena, bez kterého se prakticky neobešla. Pro mě určitě velké plus...

Nyní zkusím vypíchnout nějaké to mínus. Místy jsem měl problém s ovládáním a hratelnost nebyla úplně ideální, ale dokázal jsem se s tím vypořádat. A druhé mínus tady vypíchlo už více lidí a to je časová osa. Ano, je to pravda, že chvílemi jsem byl zmatený, tudíž jsem nevěděl, kde jsem...

Hra určitě povedená, jak doporučil kamarád. I přeš nějaké nepřesnosti se mi hra určitě velmi líbila! :)

Jak jsem vůbec mohl na takovou srdcovku zapomenout? Nechápu, jako malý jsem na této hře byl velmi závislý, tak jsem si zaplaťpánbůh vzpomněl a musel jsem si tuto klasiku zopakovat.

Vzhledem k tomu, že jsem již tuto hru jednou dohrál, tak jsem místy neměl problém s pokračováním. Naštěstí jsem si zde již pamatoval, že se při používání předmětů použije ne pouze jen levé tlačítko, ale i pravé. Při Poslu bohů jsem na tento detail dojel a měl jsem problém ve hře pokračovat, takže jsem již věděl, že si na to musím dávat pozor. Byla ovšem i místa, kde jsem se zasekl a byly to i poměrně nelogické věci, jako například, že se s někým domluvíte, že vám něco udělá a máte přijít za pár hodin, vy přijdete a on nikde a vy musíte zjistit, co je za problém? Zapomněl jsem na něco? Minul jsem něco? NE! Vy se musíte zeptat vícekrát, abyste něco vůbec zjistili, což mě trošku překvapilo. Nic příjemné to nebylo.

U této hry musím pochválit dabing, který je naprosto skvělý. Není divu, když je tato hra tak skvělá, obzvlášť když se k dabingu přidá tak skvělá atmosféra. Představa, že chodím v noci v největší průtrži deště po hřbitově či v lese a potuluji se v márnici, tak mi běhá mráz po zádech a to mám na hrách nejradši. Hry s takovou atmosférou prostě vynechat nemohu.

Co se týče příběhu, je velmi slušný, akorát mě trošku mrzí, že ve čtvrtině hry jsem nejspíš tušil, kdo je vrahem, no a prosím, na konci hry se mi vše potvrdilo, ale rozhodně se nejedná o nějaký průšvih, který by mě donutil s hrou přestat. Po vizuální a grafické stránce nemohu taky říct nic špatného... Na tu dobu rozhodně povedená grafika.

Ještě se vrátím k ovladatelnosti. O tlačítkách jsem již mluvil, ale co mi tu trošku chybí, tak je to, že pohyb Samuela Gordona nejde urychlit. Když někam kliknete, tak váš hrdina pouze jde, není zde bohužel žádná možnost např. dvojklikem, že by se hrdina dostal přímo na místo nebo svoji chůzi třeba zrychlí. Ale podívejme se kdy hra vznikla, pro to samozřejmě mám pochopení zvlášť u takové hry.

Na co jsem u této hry často doplácel, tak bylo na velmi malý počet ukládacích pozic, proč? No protože jsem zjistil, že se v té hře dá na několika místech dokonce umřít. To je ale překvapení, to jsem rozhodně netušil. No a po zjištění jsem ukládal po každých pěti minutách. A samozřejmě nesmí chybět ani hádanky. I přesto, že jich nebylo zase tak moc, tak některé mi daly docela zabrat, to se vývojářům opravdu povedlo.

Celkově ale je tato hra stále skvělá. Kdo miluje adventury, tak mohu jen doporučit. Navíc hra s takovou atmosférou? Prostě bomba, tyto hry miluji. I přes nějaké drobné nesrovnalosti je tato hra stálou legendou, která mě ještě do teď neomrzela! :)

A je to tady. Přesně zde začalo mé seznámení se sérií HOMAM. Tehdy si pamatuji, kdy jsme tento díl hrávali s kamarády v družině, to byly začátky. A to byly přesně ty momenty, kdy jsem si tuto sérii hodně oblíbil. Samozřejmě jsem v té době ještě netušil, že vyjde ještě luxusnější třetí díl, který dvojku na plné čáře trumfne. Ale i tak je dvojka stále hratelná i v dnešní době.

Co mě u této hry praštilo hned do očí a většina to tak určitě má, je bez váhání skvělá grafika. Chvílemi si troufám říct, že o kapku lepší, než trojka. A když už zmiňuji tu grafiku, tak k tomu samozřejmě přidám i hudbu. Stejně jako u grafiky si myslím, že i hudba se naprosto povedla. (Stále jsem, v té době ještě nevěděl o luxusnější trojce). Vzpomínám si, když jsem hru poprvé zapnul, chvílemi jsem měl problém se vyznat v menu, proč to zmiňuji? No důvod je přeci jasný. Když už jsem se v tom trošku orientoval, tak mě velmi překvapily scénáře, kterých tam bylo nespočet. Takže jsem samozřejmě musel všechny dohrát.

Nyní ale musím vypíchnout i nějaké to negativum. Bohužel jsem to tu už někde viděl a nejsem sám. Místy opravdu šílená obtížnost, kdy máte opravdu problém nějaký scénář či kampaň dotáhnout dokonce a místy mám pocit, že počítač podvádí. Pamatuji si, že jsem v jednom scénáři viděl hrdinu s ubohou armádou a přijde o den později s Titány a džiny, V tu chvíli si říkám, jak se mu to proboha povedlo? Vždyť to není ani možné. To byly momenty, které mě trošku rozhodili, ale že bych od hry odešel? To zase ne. Tato série je u mě taková srdcovka, že bych si to nikdy nedovolil.

Takže závěrečné slovo? Klady převládají nad zápory, v té době to byla TOP hra a nyní je to prostě nostalgie a skvělá vzpomínka. Určitě není na škodu si druhý díl této série zahrát i v dnešní době, jako jsem to udělal i já. Myslím, že milovníci to určitě ocení a kritici by stále zírali, jaká je to legenda! U takové legendy nemohu jít pod 90%!

Na tuto hru jsem narazil čistě náhodou. Hra ve které jde o zneškodnění bomby a spolupráci s kamarádem, mě rozhodně nenudila., bavila mě.

Ve hře jde o to, že jeden hráč sedí před obrazovkou a vidí pouze na bombu a musí o ni říct vše, co jenom jde svému kamarádovi, který zase pro změnu na tu bombu nevidí a má v ruce jen manuál na zneškodnění bomby. Modulů je na bombách nespočet. Od jednoduchých kabelů až k pozdější fázi, kde už je například otravná morseovka či diagramy. Tam už začíná peklo. V pozdější fázi už přijdou opravdu těžké záležitosti, kde půjde především o čas.

Mohl bych tu popisovat detaily, ale většina tu byla řečena. Hra mě opravdu bavila, nenudil jsem se ani chvíli. Jediné mínus dávám pozdější velmi náročné obtížnosti, kde už jde opravdu o kejhák.

Ale celkový dojem je velmi kladný.

No výborně! Konečně jsem se k této hře dostal. Na tuto Survivor hru jsem poprvé narazil, když mě kamarádi vytáhli do herny, kde jsme ji hráli denně, od té doby jsem si tuto srdcovku pamatuji a do teď patří mezi mé velmi oblíbené.

Cíl hry je jasný. Jako skupina přežít, dostal přes zástupy zombie a utéct... Jednotlivé kampaně se skládají z několika misí, které končí takzvaně Safe Housem, kde si doplníte zásoby a hra se ukládá. Je tu spoustu zbraní, z kterých se dá vybrat. Od mačety až po granátomet... Takže zbraně v této hře problém určitě nejsou...
Další, o co se nemusíte strachovat je léčení. Vždy, když potřebujete nějak vyléčit, tak se strachovat z větší části nemusíte, protože za každým rohem leží prášky, adrenalin či lékárnička a kdyby náhodou ne, můžou vám pomoci spoluhráči...
No a pak se samozřejmě dostáváme k vrhacím zbraním, které v této hře prostě miluji... Moje oblíbená Pimb bomba přes Molotov a k lahvičce žluči vás zde taky nenechají vůbec v klidu, hlavně když se na vás seběhne horda zombie, tak se vám budou určitě hodit...

U každé hry zmiňuji hudbu, atmosféru, zvuky... Tak myslím, že v této hře je všeho poměrně dost, takže to vám zde chybět určitě nebude. Jediné mínus, je pro mě to, že mi ty jednotlivé kampaně přijdou občas velmi rychlé, čili si nestihnete pořádně určitou kampaň užít a už je konec!

Mohl bych tu popisovat každý detail, ale to už zde bylo několikrát řečeno. Tato hra je pro mě prostě srdcovka a i když není 100% dokonalá, mě rozhodně nenudila... :-)

Nuže dobrá, tak jsme se dostali opět o krok dále. MOHPA řadím zatím na druhé místo na PC. Hra se sice povedla, ale na MOHAA zdaleka nemá, co se týče mě. Každý to má jinak.

Nebudu tu opět rozebírat každý detail, protože se tu většina věcí rozebírala již několikrát, ale vypíchnu opět to, co mě zaujalo nejvíce a co méně. Jako první musím určitě zmínit Pearl Harbor. Je to skvělý nápad, ovšem určité pasáže byly trošku slabší jako například sestřelit pár letadel s těžkého kulometu. V této misi mohu dál navázat, že se povedla grafická i zvuková stránka, což je u téhle hry zkrátka povinnost.

Další věcí jsou zbraně. Tady bych se přikláněl k menšímu plusu. Trošku mi dělalo problém manipulování se zbraní. Chvílemi jsem kvůli tomu schytával jednu kulku za druhou a docela často umíral, ovšem výběr zbraní byl velmi bohatý a to já mám hodně rád.

A pak je tu samozřejmě hratelnost, hodně lidí s tím mělo problém, bohužel nejsem vyjímka, oproti Allied Assault jsem s tím měl obrovský problém a často jsem kvůli hratelnosti umíral.

No a samozřejmě věc, která mě hodně štvala, tak byla mise, kde ovládáte letadlo. Sice dobrý nápad na něco nového, ale tady se opravdu projevila hratelnost, kdy jsem měl opravdu problém. Misi jsem hrál asi hodinu a bylo to něco prostě strašného. Tady bych dal určitě mínus, bohužel. Možná jsem to prostě já, že jsem to neuměl ovládat, ale tuto misi bych označil jako nejhorší v Pacificu.

Kdybych měl hru shrnout. K dokonalosti je to určitě daleko, chyb je tam hodně, ale nejsem ten tip, který by byl odrazen od hraní. Pacific prostě na Allied podle mě nemá. I přesto se tato hra dohrát dá, i když tam ty chybičky jsou.

A do třetice hra, kde jde o stavění mostů, ale na rozdíl od předchozích dvou her jsem se zde rozčiloval asi nejvíce. Ale také jsem se u toho pobavil, což je pro mě rozhodně důležité.

Když jsem hru poprvé zapnul, tak jsem se graficky divil, že to vypadá úplně jinak, než jsem očekával. Nakonec jsem byl překvapením bez sebe a bral to jako skvělý nápad... V této hře jsou ovšem místy i challenge, které v předchozích hrách nebyly. Jedním z takových je postavit skokanský můstek, tak dokonalý, aby určitý dopravní prostředek přeskočil řeku či jámu, což jsem bral jako velkou výzvu. Další věcí je pro mě již prokletá a velmi známá hydraulika. S tou jsem měl neuvěřitelné problémy, pač jsem ji neuměl vůbec ovládat, vždy jsem na most s hydraulikou potřeboval několik pokusů. No a poslední věc jsou mosty zvedací. Za mě skvělý nápad, díky kterému máte za úkol nechat pod mosty proplout lodě, které mají různou výšku a vy podle toho musíte most správně nastavit.

Hra se mi celkově líbí. Mosty, hydraulika, zvedací mosty a lodě, to je pro mě plus a velmi skvělý nápad, co je trošku problém a není to moc novinka, tak je občas nevyvážená obtížnost, kdy jednou uděláte most a máte ho do minuty hotový a pak na dalším se zaseknete na hodinu a máte u toho nervy.

Jinak je to stále povedená hra, která vás zaručeně nebude nudit.

Včera jsem tu rozebíral Bridge Constructor, dnes tu mám hru s velmi podobným názvem Bridge Constructor Medieval, kterou jsem dohrál po mé předchozí hře.

Princip je zde úplně stejný, stavíte mosty, máte na to různé materiály a nejlepší je se opět vejít do budgetu (limitu), abyste úroveň splnili, jenže je tu jeden velký rozdíl. Přes mosty totiž neprojíždí žádné auta, či cisterny, ale vzhledem k historickému tématu, musí přes mosty procházet rytíři, koně či povozy s nějakým materiálem a to může být taky jedna z věcí, která vám podle toho dojde, zda je ta úroveň těžší či ne.

Přidali sem ovšem jeden druh úrovní, kde musíte svůj most a ubránit před střelbami katapultů, aby mohli rytíři, koně i povozy projít. Proto je nejlepší u těchto mostů postavit nějakou střechu, aby byla nějaká šance level splnit.

Zbytek jsem v podstatě napsal v předchozí hře. Takže si myslím, že milovníci těchto her budou nadšení, stejně jako v hře přechozí.

Když si pamatuji, jak jsem se u této hry pobavil, tak by mi nikdo neuvěřil. Mé stavěcí dovednosti totiž nikdy nebyly nějak excelentní, ale musím říct, že i přesto jsem se svým kamarádem dělal, co jsem mohl. Občas mi to ani most nepřipomínalo. Ale nikdy jsem se nevzdal.

Víte jak to chodí. Je jednoduché, když přes most projede osobní automobil, že? Ale co třeba takový náklaďák nebo třeba i autobus či cisterna? No vidíte, začínají problémy. A jak už se vám povede most postavit a splníte limit, tak máte radost až do chvíle, kdy vám most na poslední chvíli spadne. A hezky od začátku, celé znova. To se nikdy nikomu nechtělo, ale i přesto se přece nevzdáváme, že?

No jaké jsou mé dojmy? Hrozně skvělý nápad jednotlivých levelů, čím vyšší, tím těžší. Máte na výběr několik materiálů, kterým může most držet. Od dřeva až po železo. Osobní automobil je pro každého, ale pro pravé hráče je výzvou jednoznačně cisterna, kde už je opravdu potřeba přemýšlet a logicky myslet, jak vše vylepšit. Nevylučoval bych, kdyby se člověk zasekl na jednom levelu třeba i hodinu.

Nějaké chybičky tam určitě jsou, ale mě hra určitě neomrzela a určitě jsem se u ni nenudil!

Od této hry jsem měl velká očekávání, ale jak se ukázalo, né vždy to prostě vyjde. Tato hra pro mě byla velkou výzvou to vyzkoušet, což jsem zvládl, ovšem očekávání bylo úplně jiné, to se nedá nic dělat.

Nejlepší, co na této hře je, tak je verze Counter Striku, kde si za úspěšné splněné mise verbujete či kupujete své věrné kolegy a bojovníky, kteří mají čím dál tím lepší umělou inteligenci. Ovšem umělá inteligence je chvílemi nehratelná a byla docela honička se přes poslední části dostat, nepřítel o vás prostě ví, aniž byste ukázali svou hlavu, a sotva se rozkoukáte v určité části, chytnete jednu do hlavy a je konec. Tohle byla ta lepší část hry.

Co bylo opravdu slabé, tak byla část Singleplayeru. Většina misí se skládá z toho, že musíte všechny teroristy vystřílet, no a někde už přichází klasika typu zachránění růkojmích či zneškodnění bomby. V určitých částech je potřeba dokonce Stealth, kde se musíte kolem nepřátel proplížit, což bych mohl vypíchnout jako takové menší plus.
Na tu dobu je podle mě i grafika poměrně přijatelná.

Je to už nějaká doba, co jsem tuto hru hrál. Ovšem celkově bych se hra dala hodnotit jako lehký nadprůměr. Část, kde jste verbovali kolegy, kteří byli lepší a lepší byla fajn, ovšem zbytek už byl bohužel slabší.

Po skvělé jedničce Far Cry jsem se samozřejmě pustil i do druhého dílu a musím teda říct, že nic jednoduchého to rozhodně nebylo, ale příjemného na hodnocení také ne. Hru jsem poprvé zahlédl u bratrance a na první pohled se mi to hrozně líbilo, takže jsem se nemohl dočkat až si druhý díl této série zahraji.

První pocit ze hry byl super. Ovšem po delší době se našlo spousty věcí, které mě docela vadili, bohužel. I přesto, že jsem hru dohrál, tak tam byla spousta věcí, které tu hru poměrně pokazily. Čeho si člověk samozřejmě první všimne, tak je krásný volný svět v prostředí Afriky, to mě uchvátilo asi jako první, když jsem tu hru zapnul. Přišlo mi to jako dobrý nápad, něco nového. V tu chvíli jsem byl prostě nadšen. A po krásné grafice obzvlášť. Pak samozřejmě bohatý výběr zbraní, což je u těchto her prostě velké plus, hlavně u mě.

Ovšem teď je potřeba se podívat na věci, které mi v té hře vadily a předpokládám, že nejsem sám, kdo už to tady několikrát psal. První věcí, kterou jsem nepochopil, tak jsou frakce, které mezi sebou válčí. Jediné území, kde se nesmí střílet, to bych ještě pochopil, ale proč jsou obě frakce vedle sebe a nemůže se střílet, když se navzájem nesnáší? To už by se podle mě postříleli, nic jiné tam prostě nevidím. Další věcí, která mi vadila byla bez váhání respawn nepřátel v tábořištích. Já je tam vystřílím a najednou se po chvíli vracím a vidím je tam znova. Absolutně nechápu. Pokračuji další věcí a to je opakování misí. Stále dokola, dojeď tam, něco zastřel, něco znič... Prostě nic jiné si z misí nepamatuji. A ten konec tu hru naprosto odepsal. Závěr jsem si představoval po této hře úplně jinak.

Jak hru shrnout na konec? Průměr, víc si u této hry představit bohužel nedokáži. Opravdu jsem očekával od této hry více. Začátek vypadal nadějně, ale v pozdější fázi to šlo s hrou z kopce. Bohužel.