Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Spear of Destiny

Wolfenstein 3D: Spear of Destiny

76
73 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
18.09.1992 PC
Vývojáři:
Když id Software v roce 1992 vyvinuli Wolfenstein 3D (s sharewarovým modelem distribuce od Apogee Software), byli zaskočeni úspěchem hry natolik, že ještě téhož roku vyvinuli a umístili do regulérní prodejní sítě hru Spear of Destiny.

Spear of Destiny má jiný příběh, ale stejný engine. Stejný hlavní hrdina - spojenecký agent William J. (aka B. J.) Blazkowicz - proniká v nových misích do hradu Nuremburg, aby ukradl Hitlerovi Kopí Osudu, které, jak Hitler sám věří, mu zajišťuje neporazitelnost ve válce. Kromě totožných protivníků jaké potkáte i ve Wolfenstein 3D (stráže, SS vojáci, bílí důstojníci, psi a nemrtví mutanti) na vás na konci levelů čekají noví bossové s epickými jmény (Trans Grosse, Barnacle Wilhelm, Ubermutant, Death Knight a Angel of Death). Protivníci mají vylepšenou A. I. (přizpůsobují trasu pohybu novým lokacím, do kterých se dostanou, pokud vás pronásledují), textury jsou detailnější a ve hře uslyšíte nové zvuky a hudbu. Ve hře fungují stejné cheaty jako ve Wolfensteinu 3D a přibyly některé nové.

Hry Wolfenstein 3D a Spear of Destiny jsou považovány za průkopníky žánru FPS (stříleček).


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Pokračování Wolf 3D které je kratší. Co přináší nového, jsou textury, hudbu a bosse.
Také je tu nový příběh, jinak je to vlastně to samé. Chodíte v bludišti, hledáte secrety, mydlíte nepřátelé. Jinak pokračování se mi líbilo.

Pro: Vše

Proti: Nic.

+27(29-2)
  • PC 75
Spear z Destiny… ne, takhle se opravdu hlavní záporák nejmenoval. Tolik let v nevědomosti až se pak dětské pravdy zbortily jako domeček z karet a místo jména démona tu máme Kopí osudu.

Ani tehdy a ani dnes mě nezajímá, že se hrdina žene za nějakým kopí. Pár řádků textu tvořících pseudopříběh vem čert. Tady jde o datadisk čítající 21 dalších úrovní Wolfa v jediné epizodě! Právě toho svázání úrovní je docela škoda, protože i průměrný hráč, který nepase po tajných oblastech, sežene v druhé či třetí úrovni kulomet a na slabší zbraně už nepřepne (tedy pokud nehraje nějakou vyšší obtížnost a nepočítá každý náboj). Navíc, když se chce hráč vrátit k oblíbené úrovni nebo bossovi a nemá hru uloženou, čeká ho dost střílení a bloudění navíc. Vůbec by mi nevadilo mít tu dalších pět epizod s bossy na konci, klidně jen o 5-6 úrovních. Ostatně samotné úrovně jsou pojmenované a tvoří pět setů map.

1. Tunnels (1-5 + 19)
Datadisk se nese ve stejném duchu jako základní Wolf. Přibylo pár nových textur, nové zvuky, nová hudba… bohužel však žádné nové zbraně ani řadoví nepřátelé. Jediným novým předmětem je krabice pětadvaceti nábojů. Je to škoda, protože čím je hra jako taková skromnější, tím více novinek je do datadisku třeba vměstnat, aby hráče nedostihl stereotyp. Úrovně epizody těží ze stísněných dlouhých chodeb. Design map je hnán na efektivitu - zákeřné výklenky, místnosti za sloupy, množství dveří v jediné místnosti a především ty dlouhé chodby. Pěkné je, že úrovně jsou poměrně malé a přehledné, což oceňuji. Po stránce obtížnosti (střílení i bloudění), je epizoda někde na úrovní čtvrté epizody z původní hry. Hlavní zlo představují hnědí a modří frajeři. Občas se mihne pes, občas důstojník a v tajné úrovni i mutant.
Samotná tajná úroveň, dostupná z M4, bohužel krom přítomnosti mutanta nepředstavuje nic, za co by si zasloužila označení tajná. Přitom je tolik možností, jak hráči připravit jako odměnu za nalezení tajné úrovně něco speciálního.

Boss
Zelený rambo s dvojicí kulometů (850/1200 HP) – To už je třetí vydání stejného bosse. Ale jako velký příznivce bossfightů si nemůžu moc stěžovat. Jen mi vadí, že boss je součástí sice kratší, ale jinak vcelku běžné úrovně. Mám radši nějaké ty arény, případně jen pár řadových nepřátel navíc.



2. Dungeons (6-10)
Druhá část se od té první viditelně liší. Celý postup hrou se nese v tomto duchu – hrdina z nejspodnějších pater jakéhosi hradu leze výš a výš. Takže po nějakých odpadních tunelech, tu máme klasické kobky plné žalářů, kostí a mrtvol. Logicky přibývá více spletitých úrovní a to vše v převážně modré barvě. Ta tematičnost jednotlivých epizod je věc, která se mi na SoD opravdu líbí.

Boss
Hromotluk (950/1300 HP) – Není to zrovna nejlepší pojmenování. Možná, že ošklivá opice by to vystihla lépe. Ve skutečnosti je boss na úrovní závěrečného bosse původního Wolfa – kombinace raketometu a kulometu. Navíc má tahle bestie víc zdraví a po okolí není tolik léčiva. Souboj je docela hardcore záležitost, pokud tedy sáhnete po pistolce.



3. Castle (11-16 + 20)
Dějiště se přesouvá do samotného hradu, čili cihlové stěny, obrazy, obrovský počet tajných oblastí a občas půdorys mapy, který připomíná čtverec s věžičkami. Tenhle úsek hry do běžného ansáblu nepřátel konečně přidává mutanty. Ve Wolfovi je to vůbec poprvé, co jsou všichni nepřátelé v osudí a nikdy nevíte, kdo na vás může vyběhnout. Horší je, že spletitost úrovní přesáhla únosnou mez (alespoň tu moji). Vrcholem je umělé natahování herní doby, kdy na jednom konci mapy najdete zlatý klíč, na druhém konci mapy zlaté dveře, za dveřmi stříbrný klíč a na místě prvního klíče stříbrné dveře.
Tajná úroveň, dostupná z M12, je bohužel jako ta předchozí – velké spletité bludiště. Jediná zajímavá věc je ta, že je tu mnoho posunovacích zdí, jejichž nesprávným odsunutím můžete zablokovat podstatnou část mapy anebo skončit v pasti.

Boss
Ubermutant – (1050/1400 HP) Tohle je lahůdková bestie. Když nic, tak boss se tvůrcům v téhle epizodě vyvedl na výbornou. V areálu bossfightu je sotva 100 bodů léčení a tak je hráč odkázán hlavně na to málo, co za sebou zanechal. Strašidelně vyhlížející zrůda má sice jediný kulomet, ale je extrémně rychlá, takže o zábavu je postaráno. Pokud to dojde tak daleko, že boss zavítá do oblasti běžné úrovně, přichází hra na kočku a na myš, kdy za každými dveřmi může čekat uberbestie. Na vyšší obtížnosti to musí být docela nervák.



4. Ramparts (17-18)
Závěrečná fáze zavede hrdinu na cimbuří. Ve Wolfovi je ovšem třeba vynaložit dost představivosti, aby to tak skutečně vypadalo. Každopádně jednoduché, striktně čtvercové úrovně s ochozy a věžičkami jsou po té nepřehledné bídě příjemným zpestřením. A ta atmosféra! Na obloze potemnělý svit měsíce, z dálky se ozývá vytí smeček vlků, a když shlédnete z cimbuří, spatříte jen černou hradbu vzrostlých smrků…

Boss
Černý rytíř (850/1200 HP) - Kombinace dvojité porce kulometů a raketometů činí z téhle bestie s přehledem nejsmrtonosnějšího protivníka, jaký kdy ve Wolfovi byl. Bohužel obtížnost dost ruinuje přehnaný počet léčiva a nečekaně nízký počet bossova HP.



5. Angel of Death (21)
Poslední úroveň jako kdyby ani nepatřila do Wolfensteinu. Už jen ten povedený přechod mezi úrovněmi stojí za to. Žádná klasická obrazovka statistik, ale okamžitý přesun do nové úrovně, kterou nezaregistrujete dříve, než když vyjdete ze dveří a zjistíte, že místo zdiva hradu je rudá skála a místo praporců visí kostlivci. Změť chodbiček ukrývá nejen démonického bosse ale též nesmrtelné bytosti svým chováním podobné Pac-Manovi z původní hry. V dětství to bylo docela strašidelné, dnes je to úsměvné, ale pořád velmi zajímavé zakončení solidního datadisku.

Boss
Démon (1450/2000 HP) – Na rudého bubáka mám z dětství značné vzpomínky. Asi tak velké jako na prvního bosse první epizody. Ač je bossfight vysoce originální, jeho podstatnou část zabere nikoli samotné střílení, ale hledání bubáka. Zranění a bez munice odběhnete pro zásoby, a když se vrátíte na místo, bubák už je jinde. Takže pobíháte sem a tam, cestou likvidujete duchy a hledáte, kde ten červený parchant je.


Ani komplikovaný bossfight nemůže zkazit tu největší vzpomínku, jakou na SoD mám a jaká mi asi jako jediná zůstane po pár letech v paměti. Pro mě je démon taková vlaštovka předznamenávající nikoli jaro, ale příchod třetí nejlepší FPS devadesátých let

PS: Před legendu stavím ještě Hexen a Half-life :)

Pro: Noví bossové, tematická ucelenost úrovní

Proti: Málo nového obsahu, občas zbytečná spletitost úrovní

+22
  • PC 75
Přeci jenom tady žádný velký progres není. Jedna, dvě nové textury. Můžete sebrat větší balík nábojů. Nějaké nové zvuky, muzika a jeden druh nového nepřítele. Samozřejmě je tady 21 nových úrovní. Z toho pár tajných, které jsem neobjevil. A spousta nových bossů. Tedy, na tak malou rozlohu.

Škoda, že se tvůrci nepokusili dát nám do rukou raketomet, kterým na nás pálí ti bossové. Ze začátku jsem byl docela skeptický. Prvních 15 úrovní jsem proběhl jako nic. Opět bludiště, nic nového. Teda kromě zasazení bossů, na které vás hra nějak nepřipravuje. Pak se to ale rozjede. Přímočařejší a jednoduší úrovně. Nepřátel hafo a hra chytne pořádné grády. Aby záhy zkončila.

Ale to nevadí. Na tak starou hru je to napětí, byť jen v pár úrovních, skvělé. Poslední dva souboje už jsou fakt docela tuhé. A já hře odpustil, že jsem od nějaké třetí úrovně už nedal z ruky rotačák. Že je to stále stejná rovina. Že to vůbec hraju, když si můžu pustit Dooma.

Ono i těch 21 úrovní je nakonec tak akorát. Teda, v mém případě bohužel jen 19.

Jo, a poprvé jsem si poslechl soundtrack a je překvapivě dobrý. Ta muzika má příběh!

Pro: spousta bossů, napětí ke konci, muzika

Proti: strašně málo novinek

+21
  • PC 100
I přes relativní krátkost, oproti původní hře, se Spear of Destiny hrál více než dobře. Považuji jej proto spíše za datadisk, tomu odpovídá 21 levelů spojených do jedné kompletní kampaně. Osmnáct z nich je v základu, další dva jsou tajné a vchody k nim se skrývají ve dvou skrytých lokacích umístěných v průběhu kampaně. První se nachází ve čtvrté úrovni a druhý ve dvanácté, v obou případech je jejich číselné označení za úplně tou poslední částí hry, která jako jediná je rozdělena na dvě části.. Zkrátka z Floor 4 do Floor 19 a ze 12 do 20, tento způsob absolvování tajných úrovní mě poměrně zaujal, já si nebyl přitom vůbec jist, jak se vrátím zpět do regulérní kampaně, ale jakmile byly tyto schované pasáže úspěšně za mnou, normálně hra pokračovala dál.

Zde byla má hráčská duše naplněna o to více, zejména díky tomu, že se bossové objevovali poměrně nečekaně a též v hojném počtu. Rozestup mezi nimi skvěle podkresloval tempo celé hry. A když si jen vezmu pár okamžiků, kdy nebyl dostatek nábojů, za to koncentrace nepřátel jo, byť se stále v odlehlých postranních koutech chodeb zásoby daly doplnit, tím adrenalinovější zážitek to byl. Na druhou stranu těchto situací není zase tolik, a hlavně v první polovině je čím se doléčovat a vyzbrojovat zcela v pohodě. Ke stoprocentnímu hodnocení také přispělo mé štěstí na řadu objevených secretů, čímž už tak vysoké číslo v dosaženém score přesáhlo šestimístnou cifru a jakoby se anulovalo, ve skutečnosti jej hra počítala až do konce správně, tak jak měla.

Obě tajné úrovně oplývaly perfektní strukturou level designu posunutou o řád výše, než ve volně dostupných misích. Nepostrádaly též přehršel itemů, nepřátel a normální secrets area. Na mnoha místech nechyběly výsuvné stěny i blízko sebe, s poměrně dlouhými tunely. Co se jejich kompletního projití týče, nevybočovala jejich náročnost nijak extrémně, ale podstatná doba při jejich hraní uběhla, k čemuž přispěly i důkladně schované klíče. Ze samotného dopaření tohoto pokračování, na nějž ještě navazují Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger a Spear of Destiny: Mission 3 Ultimate Challenge, si tedy odnáším výborný pocit, umocněný i trochu ponurou atmosférou ze závěrečného souboje a zvláště pěknými animovanými obrazovkami na konci.

Pro: Vysoké score, kterého se tu dá dosáhnout, dvě tajné úrovně a celkové tempo hry v čele s bossy.

Proti: Místy opravdu nadité nepřáteli, ne však náboji. Mohlo být delší, ale naštěstí jsou ještě dvě epizody.

+15
  • PC 85
Spear of Destiny se ke mne poprve dostala nekdy kolem roku 1994 a jeste pred puvodnim Wolfenstein 3D. Osobne povazuji tyto dve hry za legendy FPS zanru a jeho prukopniky. V tehdejsich deseti letech pro me byla hra velmi tezka i na nejlehci obtiznost a pamatuji si, ze jsem se zasekl v 16. levelu a musel pouzit cheat. Zmackl jsem tedy kombinaci MIL a prosel dvermi, ke kterym jsem zaboha nemohl najit klic. Pokracoval jsem dal, hru dokoncil a od te doby o ni neslysel. Az nyni, po temer ctvrt stoleti, jsem si na ni vzpomnel diky tomuto webu, sehnal si ji a dohral ji. Na nejvyssi obtiznost a 100% zabiti, 100% tajnych mistnosti a 100% pokladu. A byla to takova pekelna fuska, ze jsem musel ve druhem tajnem levelu pouzit navod, protoze tamni tajne chodby byly brutalne zapeklite. Po serii nekolika pokusu, kdy jsem se vzdy zabarikadoval a musel restartovat cely level, mne dosla trpelivost a otevrel jsem internet s mapou levelu. Ostatni levely jsem ale splnil poctive sam. Secrety neni az tak tezke najit, pokud hrajete verzi hry s mapou a seznamem chybejicich veci. Smekam ale pred temi, kteri zvladli splnit vse na 100% v puvodni verzi hry.

Ke hre samotne. Jde o vic nez vydarene pokracovani puvodniho Wolfenstein 3D. Opet kosite tuny nacku, hledate klice, vychody do dalsich pater, po ceste sbirate poklady, a snazite se najit tajne chodby a vse, co skryvaji. Nepratel je cela rada pocinaje nacku v hnede uniforme, dale psu - nemeckych ovcaku, esesaku v modrych uniformach s blond vlasy, dale v bilych uniformach behajici oficiri a zejmena ve druhe pulce hry a v tajnych levelech potkate i postrach cele hry - zelene mutanty. Prvni typ nepratel potkavate nejcasteji a jde o nejjednodussiho protivnika. Prilis nevydrzi a take nerozdava nikterak moc poskozeni. Zatopit vam muze, pokud jich potkate vic naraz, dostane-li se vam jich vetsi pocet najednou do zad, nebo kdyz je podcenite. Zato modry esesak uz vas muze nekolika malo vystrely sejmout jako nic. Jeho samopal je vic nez ucinny a potkat jich vic najednou se rovna taktickemu ustupu do uzsich mist. Bily dustojnik je o neco snazsi protivnik, ale je nejrychlejsi ze vsech nepratel. Casto vam tedy utece a budete jej nahanet v zapeklitych chodbach. Nejhorsi nepratele jsou beze sporu mutanti. Jsou sice pomali, ale jednak davaji smrtici poskozeni a navic neuveritelne rychle strili. Neni problem umrit po dvou zasazich od nich. Casto jsou hned za rohem a okazite po vas pali. Ve hre je i nekolik bossu, kazdy je charismaticky a zejmena Ubermutant a finalni boss jsou vic nez pekni. Prislo mi ale tezsi se k nim dostat pres hordy poskoku nez samotne boje s nimi. Zbrane jsou ctyri. Nuz, ktery jse pouzival pouze pokud mi dosly naboje. Pistolka se hodi na likvidaci zejmena psu, kdy posetrite naboje. Nejcastejsi zbrani je samopal, jehoz pomer kadence/efektivita se vyplati nejvic. Lehky kulomet se hodi na likvidaci hord nepratel, predevsim jsou-li za sebou a proti bossum.

Kdyz porovnam hru se svym predchudcem, sla nahoru obtiznost a v nekterych levelech pomerne vyrazne. Hustota zalidneni levelu je vyrazne vyssi a pribyla krabice s munici, ktera vam prida hned 25 naboju. Mise jsou rozmanite a nektere opravdu velmi obtizne. Budete totiz castokrat celit hordam v otevrenych velkych mistnostech a moznosti roztahat si nepratele tedy prilis nebude. Zklamany jsem byl hudebnim doprovodem, ktery vyjima uvodnich ctyrech levelu, jednoho ze zaverecnych a jednoho tajneho, jsou ostatni mise ozvuceny doprovodem z predesleho titulu. Rovnez fakt, ze vas protivnik muze bez problemu sejmout skrz otevirajici nebo zavirajici se dvere castokrat znacne fustruje. Hru ale hodnotim vic nez pozitivne.

Pro: vyborny pridavek, ktery cerpa vse z predesleho titulu, vyssi obtiznost, 21 novych misi, novi bossove, nova krabice se 25 naboji, nova hudba

Proti: vetsina hudebiho ozvuceni je prevzata z predesleho dilu, smrt skrz dvere

+15