Překvapivě i dnes dobře hratelné.
Hra od hráče vyžaduje dvě věci - orientační smysl a pohotové reflexy. Úrovně často připomínají až bludiště, automapa chybí, a hráč je tak nucen si pozici důležitých předmětů a zamčených dveří udržovat v paměti. Střety s nepřáteli mají spád, stačí pár ran a jeden z vás leží na zemi.
Na první pohled se jedná o hru z "doby, kdy hry byly jednodušší". Sám jsem nečekal, že u toho vydržím - hratelnost typu Wolfenstein 3D jsem měl za překonanou. Po dohrání můžu upřímně říct, že Spear of Destiny nabízí hratelnost komplexnější než třeba Battlefield: Bad Company 2 nebo Medal of Honor, které jsem zkoušel předtím. Ty totiž vyžadují od hráče pouze ty reflexy. Všechno ostatní je jen balast a hratelnostní prvky typu "press X for awesome". Spear of Destiny na hráče klade větší nároky, a o to uspokojivější je hrou procházet.
Hra od hráče vyžaduje dvě věci - orientační smysl a pohotové reflexy. Úrovně často připomínají až bludiště, automapa chybí, a hráč je tak nucen si pozici důležitých předmětů a zamčených dveří udržovat v paměti. Střety s nepřáteli mají spád, stačí pár ran a jeden z vás leží na zemi.
Na první pohled se jedná o hru z "doby, kdy hry byly jednodušší". Sám jsem nečekal, že u toho vydržím - hratelnost typu Wolfenstein 3D jsem měl za překonanou. Po dohrání můžu upřímně říct, že Spear of Destiny nabízí hratelnost komplexnější než třeba Battlefield: Bad Company 2 nebo Medal of Honor, které jsem zkoušel předtím. Ty totiž vyžadují od hráče pouze ty reflexy. Všechno ostatní je jen balast a hratelnostní prvky typu "press X for awesome". Spear of Destiny na hráče klade větší nároky, a o to uspokojivější je hrou procházet.
