Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger

květen 1994
52
15 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ne

B. J. Blazkowicz je vytržen ze snu nočním telefonátem. Volajícím je admirál amerického námořnictva Powell, s velmi špatnou zprávou. Kopí osudu bylo ukradeno, přímo z americké půdy! Smrtící komando, vedené majorem Hansem „Sekerářem“ van Schlieffenem, proniklo do ostře střežené vojenské základny, kam bylo Kopí, po Blazkowiczově návratu, ukryto. Nyní je mocný artefakt zpět v Hitlerových rukou. Nacisté jej hodlají využít pro svůj jaderný program, který rozvíjejí v základně vytesané v jednom z norských fjordů a dostupné pouze ponorkou. Agenta se zmocňuje vztek. Je to jen šest týdnů od jeho sebevražedné mise v srdci třetí říše na hradě Nuremburg, jejímž výsledkem bylo získání artefaktu pro Spojence. Copak to vše udělal proto, aby Adolf dokončil, co začal a ještě se Spojencům vysmál!? Odpověď na admirálovu prosbu, získat artefakt zpět, tedy zní: I'll do it Admiral!!!

Return to Danger je kanadský datadisk pro Spear of Destiny od id Software. Přináší 21 levelů, vylepšené varianty starých nepřátel i záporáky zcela nové. Více než o datadisk se jedná o oficiální a totální konverzi základní hry. Texty z původní hry mezi misemi sice zůstaly v nezměněné podobě, ale úrovně jsou plné nových textur a číhají v nich dosud nevídaní bossové, včetně zloděje Kopí, van Schlieffena. Nacisté se pro dosažení konečného vítězství opět neštítí ničeho, a tak na agenta pošlou i geneticky upravené netopýry.

Mission 2: Return to Danger byla následována ještě, zvlášť prodávanou, Mission 3: Ultimate Challenge. Obě rozšíření později vyšla v kompilaci se základní hrou a generátorem levelů jako Spear of Destiny Super CD Pack. Ten se dnes shání již velmi těžko, nicméně Steam verze Spear of Destiny má v sobě zahrnuta i obě rozšíření.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 35
Rok a půl po vydání Spear of Destiny vyšly ke hře dva datadisky. Ten první jsem dnes večer dohrál, druhý (Spear of Destiny: Mission 3: Ultimate Challenge) na mne ještě čeká. Stejně jako původní Spear obsahuje hra 19+2 mise a na rozdíl od Spearu nabízí kompletně překopanou grafiku a zvuky. Koneckonců v roce Dooma II už bylo na čase přijít s něčím novým. Naopak hudba je stále stejná a táhne se už od Wolfensteina. Grafika je zvláštním způsobem laděna do modrých odstínů (včetně zbraní). Zpočátku mi vadila, ale nakonec jsem si na ni zvykl. Poslední level je opravdu stylový a vzhledem se začíná blížit hře Doom.

Hru vytvářelo jiné studio a na kvalitě herního zážitku je to bohužel znát. Vše, co mi vadilo u Wolfa je v Return to danger dovedeno ad absurdum. Levely 4, 19 (tajný), 5 a 10 obsahují průchody a povinné klíče v tajných chodbách, což považuji za obrovskou chybu level designu. V první polovině hry jsou levely dlouhé a spletité a zkoušet mezerníkem každou zeď mi přijde jako masochismus hraničící s řezáním se žiletkou (rezavou a tupou). Ve výše zmíněných levelech jsem byl nucen několikrát nakouknout do mapy a level 10 jsem dokonce pomocí mapy dohrál. A i tak jsem několikrát zabloudil. První polovina hry mi přijde jako pokus studentíků, kteří se nějakým způsobem dostali k editoru Wolfa a rozhodli se ho testovat.

Ve druhé polovině hry ubrali autoři na spletitosti levelů, ubrali na povinných secretech a přidali na obtížnosti soubojů. I na nejjednodušší obtížnost se mi podařilo v 15. levelu dvakrát zemřít. Obě úmrtí byla způsobena skrytým kulometčíkem, ke kterému jsem se nestačil otočit čelem. V pozdějších levelech tvrdí muziku také jediný nový nepřítel - netopýr. Netopýr je nebezpečný. Jeho střelba je rychlá a největší riziko je v tom, že ho ve všem tom bordelu na obrazovce hráč jednoduše přehlédne. Zatímco první polovinu hry jsem prošel vyloženě na sílu, ve druhé jsem se občas přistihl, že se i bavím.

Poměrně zajímavé je zalíbení autorů v osové symetrii. Často vidíte v místnosti trojici dveří vedoucí do tří identických místností (jako trojlístek) se stejnými nepřáteli. I rozložení vojclů v těchto místnostech je shodné. Je-li tedy kulometčík za jedním sloupem, bude bezpečně i za druhým a třetím. Autoři mají dále velkou oblibu v esovitých zatáčkách a jsou schopni jich dát do levelu třeba 10 za sebou, zřejmě aby se jim podařilo zaplácnout kus mapy, který vypadal moc prázdně.

Nepřátelé jsou s výjimkou netopýra přeskinovaní vojáci z Wolfensteina. To do velké míry platí i pro bossy, za které jinak autory musím pochválit. Zejména ten bubák na konci je tentokrát opravdu stylový. Jen si ho člověk příliš neužije, protože většinu posledního levelu stráví pobíháním po aréně s větou "kam se ta svině sakra schovala" na rtech.

Datadisk má shodnou úvodní obrazovku, po poražení bossů se na gratulační obrazovce zobrazují jména bossů z původního Spearu (Trans Grosse, Ubermutant, apod.). To si to autoři po sobě ani nezkontrolovali? Outro je shodné s původním Spearem. Přestože hra vyšla rok a půl po původním Spearu, přijde mi v tomto šitá horkou jehlou.

První polovina hry je bídná. Soubor chodeb a secretů je nasypán do mapy bez ladu a skladu. První polovinu hry vidím na 20%. Druhá polovina hry je výrazně lepší, přesto to však na víc než na průměrné hodnocení není (50%). Suma sumárum, (20% + 50%) / 2 = 35%. Hru bych tentokrát spíše nedoporučil. Z hlediska kvality nedosahuje původního Wolfa a Spearu a přestože bossáci jsou fajn, datadisk se moc nepovedl.

Pro: Bossové, snaha o novou grafiku, relativně obtížné i na jednoduchou obtížnost.

Proti: První polovina hry (bludiště, tajné chodby,...), stejné intro a outro jako původní hra, jen pro kompletisty a archeology.

+19
  • PC 50
Herní výzva 2023 – 10. Před naším letopočtem (Hardcore)
Jedna z prvních her, co jsem měl tu čest osobně hrát, byl právě Wolfenstein 3D a jeho „přídavek“ Spear of Destiny. Tuto hru jsem měl na PC pod originálním označením po dotazu na mého strýce, co je to vlastně za „Wolfa“ jako: „Wolf_3A“. Skutečný název hry a nikoliv tedy: „Wolf tři áčko“, jsem zjistil až pomalu o 15 let později, kdy jsem si tuto legendární hru prošel znovu. Navíc jsem zjistil, že tato hra dokonce i na Steamu obsahuje dvě rozšíření, která jsem si slíbil, že někdo také zkusím. Ten čas nastal právě letos, a to z důvodu Herní výzvy. Upřímně… nevím, jestli jsem si nostalgii mohl něčím více zkazit.

Při spuštění hry jsem byl až zaskočen, že příběh hry (pokud jej lze tedy právoplatně nazývat příběhem) je naprosto identický původní hře. Spuštění mise však způsobilo až šok svým upraveným vzhledem textur a novými zvuky, které nemusí opravdu sednout každému. Co však bylo ještě horší, jsou úrovně samotné. Tak přehnaná bludiště a velmi hojný počet nepřátel (především pak „hudrovačů“, čti původně silných modrých vojáků) i na nižší obtížnosti mohou v kombinaci znamenat opravdu značnou komplikaci pro dobrovolný postup dále. O to více, pokud po hodinách bloudění zjistíte, že level nelze dohrát bez nalezení tajné místnosti. Ano, vím že i v původní hře se něco podobného vyskytovalo, ale tady jde hra do extrému. Korunu tomu dává level, který je složen jen a pouze z tajných chodeb. To už bych považoval opravdu za výsměch od vývojářů.

Co se týče bossfightů, nebo pro mě tradičních „báb na konci levelu“, ty působí často velmi stroze. Bez jediné špetky originálního nápadu, kterému odpovídá i chybný popisek v příběhových dokumentech, ve kterých nejsou upravena ani jména jednotlivých nových bossů.

Ačkoliv se na upravené textury časem dá zvyknout, velmi nepovedený level design a někdy až přehnaná obtížnost působí v kombinaci opravdu špatně. O to více se mi bude přemlouvat k poslednímu rozšíření, které dle dostupných informací nepřináší nového (čti pozitivně nového) opět takřka nic. Možná by časem nebylo špatné si naopak zopakovat původní Spear of Destiny, aby si člověk alespoň trochu vylepšil vzpomínku na tuto povedenou kultovní hru. Rozšíření snad nelze doporučit ani nováčkovi v této herní sérii (pokud nějací jsou) a už vůbec ne fanouškovi této herní série, který stejně jako já dlouhá léta vydání tohoto rozšíření přehlížel. Možná by ta nevědomost byla i lepší.

Hodnocení: 50 %

Pro: Nové (avšak nepovedené) mapy, upravené textury a zvuky, které v součtu nemusí působit tak špatně

Proti: Level design, naprosto odfláknutý příběh doslova okopírovaný z původní hry, zbytečně vysoká obtížnost, bossfighty bez nápadu

+13
  • PC 50
Tohle už teda bylo nic moc. Když pominu, že v době vydání už dávno existoval Doom. Grafika je vylepšená. Běží plynuleji. Nejde bohužel hrát v okně. Nepřátelé mají nový design. Nový zvuky. Po dvou letech toho nic moc nového jinak není. Jeden druh nového nepřítele. Žádná nová zbraň. Zvuk rotáčáku je ale o dost lepší.

Ze začátku mě hra dost štvala. Chvíli jsem si myslel, že tomu snad dám dvacítku. Těžké bludiště, kde cesta dál vede přes tajné místnosti. No, kde to jsme? Některé těžce haluzácké úrovně, kde chodíte po stále stejné chodbě. Jindy jsem byl rád, že za prvníma dveřmi tajný průchod objevil konec. Na co nějaké prohledávání typu jdu kolem zdi a mačkám use?

Trochu mě teda obměkčili bossové. Jsou docela zajímaví a častí. A těžší. Celkem je hra obtížnější, než původní Spear of Destiny. Poslední třetina je docela maso. Tuny nepřátel. Časté umírání. A to jsem hrál na druhou nejlehčí. Zdaleka ne tak rychlý postup. Už mě to ale tolik neiritovalo. Možná už jsem si trochu zvykl na styl hry. Poslední třetina byla prostě parádní. První polovina někdy docela utrpení a hrátky z nervy.

Netopýr s puškou! ÁAaa, ten je rychlý!

Pro: bossové, nový zvuk rotačáku, masochistická obtížnost na konci

Proti: masochistický postup v první polovině, extrémní bludiště, povinné hledání tajných tunelů, skoro nic nového, už byl Doom

+12