Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Spear z Destiny… ne, takhle se opravdu hlavní záporák nejmenoval. Tolik let v nevědomosti až se pak dětské pravdy zbortily jako domeček z karet a místo jména démona tu máme Kopí osudu.

Ani tehdy a ani dnes mě nezajímá, že se hrdina žene za nějakým kopí. Pár řádků textu tvořících pseudopříběh vem čert. Tady jde o datadisk čítající 21 dalších úrovní Wolfa v jediné epizodě! Právě toho svázání úrovní je docela škoda, protože i průměrný hráč, který nepase po tajných oblastech, sežene v druhé či třetí úrovni kulomet a na slabší zbraně už nepřepne (tedy pokud nehraje nějakou vyšší obtížnost a nepočítá každý náboj). Navíc, když se chce hráč vrátit k oblíbené úrovni nebo bossovi a nemá hru uloženou, čeká ho dost střílení a bloudění navíc. Vůbec by mi nevadilo mít tu dalších pět epizod s bossy na konci, klidně jen o 5-6 úrovních. Ostatně samotné úrovně jsou pojmenované a tvoří pět setů map.

1. Tunnels (1-5 + 19)
Datadisk se nese ve stejném duchu jako základní Wolf. Přibylo pár nových textur, nové zvuky, nová hudba… bohužel však žádné nové zbraně ani řadoví nepřátelé. Jediným novým předmětem je krabice pětadvaceti nábojů. Je to škoda, protože čím je hra jako taková skromnější, tím více novinek je do datadisku třeba vměstnat, aby hráče nedostihl stereotyp. Úrovně epizody těží ze stísněných dlouhých chodeb. Design map je hnán na efektivitu - zákeřné výklenky, místnosti za sloupy, množství dveří v jediné místnosti a především ty dlouhé chodby. Pěkné je, že úrovně jsou poměrně malé a přehledné, což oceňuji. Po stránce obtížnosti (střílení i bloudění), je epizoda někde na úrovní čtvrté epizody z původní hry. Hlavní zlo představují hnědí a modří frajeři. Občas se mihne pes, občas důstojník a v tajné úrovni i mutant.
Samotná tajná úroveň, dostupná z M4, bohužel krom přítomnosti mutanta nepředstavuje nic, za co by si zasloužila označení tajná. Přitom je tolik možností, jak hráči připravit jako odměnu za nalezení tajné úrovně něco speciálního.

Boss
Zelený rambo s dvojicí kulometů (850/1200 HP) – To už je třetí vydání stejného bosse. Ale jako velký příznivce bossfightů si nemůžu moc stěžovat. Jen mi vadí, že boss je součástí sice kratší, ale jinak vcelku běžné úrovně. Mám radši nějaké ty arény, případně jen pár řadových nepřátel navíc.



2. Dungeons (6-10)
Druhá část se od té první viditelně liší. Celý postup hrou se nese v tomto duchu – hrdina z nejspodnějších pater jakéhosi hradu leze výš a výš. Takže po nějakých odpadních tunelech, tu máme klasické kobky plné žalářů, kostí a mrtvol. Logicky přibývá více spletitých úrovní a to vše v převážně modré barvě. Ta tematičnost jednotlivých epizod je věc, která se mi na SoD opravdu líbí.

Boss
Hromotluk (950/1300 HP) – Není to zrovna nejlepší pojmenování. Možná, že ošklivá opice by to vystihla lépe. Ve skutečnosti je boss na úrovní závěrečného bosse původního Wolfa – kombinace raketometu a kulometu. Navíc má tahle bestie víc zdraví a po okolí není tolik léčiva. Souboj je docela hardcore záležitost, pokud tedy sáhnete po pistolce.



3. Castle (11-16 + 20)
Dějiště se přesouvá do samotného hradu, čili cihlové stěny, obrazy, obrovský počet tajných oblastí a občas půdorys mapy, který připomíná čtverec s věžičkami. Tenhle úsek hry do běžného ansáblu nepřátel konečně přidává mutanty. Ve Wolfovi je to vůbec poprvé, co jsou všichni nepřátelé v osudí a nikdy nevíte, kdo na vás může vyběhnout. Horší je, že spletitost úrovní přesáhla únosnou mez (alespoň tu moji). Vrcholem je umělé natahování herní doby, kdy na jednom konci mapy najdete zlatý klíč, na druhém konci mapy zlaté dveře, za dveřmi stříbrný klíč a na místě prvního klíče stříbrné dveře.
Tajná úroveň, dostupná z M12, je bohužel jako ta předchozí – velké spletité bludiště. Jediná zajímavá věc je ta, že je tu mnoho posunovacích zdí, jejichž nesprávným odsunutím můžete zablokovat podstatnou část mapy anebo skončit v pasti.

Boss
Ubermutant – (1050/1400 HP) Tohle je lahůdková bestie. Když nic, tak boss se tvůrcům v téhle epizodě vyvedl na výbornou. V areálu bossfightu je sotva 100 bodů léčení a tak je hráč odkázán hlavně na to málo, co za sebou zanechal. Strašidelně vyhlížející zrůda má sice jediný kulomet, ale je extrémně rychlá, takže o zábavu je postaráno. Pokud to dojde tak daleko, že boss zavítá do oblasti běžné úrovně, přichází hra na kočku a na myš, kdy za každými dveřmi může čekat uberbestie. Na vyšší obtížnosti to musí být docela nervák.



4. Ramparts (17-18)
Závěrečná fáze zavede hrdinu na cimbuří. Ve Wolfovi je ovšem třeba vynaložit dost představivosti, aby to tak skutečně vypadalo. Každopádně jednoduché, striktně čtvercové úrovně s ochozy a věžičkami jsou po té nepřehledné bídě příjemným zpestřením. A ta atmosféra! Na obloze potemnělý svit měsíce, z dálky se ozývá vytí smeček vlků, a když shlédnete z cimbuří, spatříte jen černou hradbu vzrostlých smrků…

Boss
Černý rytíř (850/1200 HP) - Kombinace dvojité porce kulometů a raketometů činí z téhle bestie s přehledem nejsmrtonosnějšího protivníka, jaký kdy ve Wolfovi byl. Bohužel obtížnost dost ruinuje přehnaný počet léčiva a nečekaně nízký počet bossova HP.



5. Angel of Death (21)
Poslední úroveň jako kdyby ani nepatřila do Wolfensteinu. Už jen ten povedený přechod mezi úrovněmi stojí za to. Žádná klasická obrazovka statistik, ale okamžitý přesun do nové úrovně, kterou nezaregistrujete dříve, než když vyjdete ze dveří a zjistíte, že místo zdiva hradu je rudá skála a místo praporců visí kostlivci. Změť chodbiček ukrývá nejen démonického bosse ale též nesmrtelné bytosti svým chováním podobné Pac-Manovi z původní hry. V dětství to bylo docela strašidelné, dnes je to úsměvné, ale pořád velmi zajímavé zakončení solidního datadisku.

Boss
Démon (1450/2000 HP) – Na rudého bubáka mám z dětství značné vzpomínky. Asi tak velké jako na prvního bosse první epizody. Ač je bossfight vysoce originální, jeho podstatnou část zabere nikoli samotné střílení, ale hledání bubáka. Zranění a bez munice odběhnete pro zásoby, a když se vrátíte na místo, bubák už je jinde. Takže pobíháte sem a tam, cestou likvidujete duchy a hledáte, kde ten červený parchant je.


Ani komplikovaný bossfight nemůže zkazit tu největší vzpomínku, jakou na SoD mám a jaká mi asi jako jediná zůstane po pár letech v paměti. Pro mě je démon taková vlaštovka předznamenávající nikoli jaro, ale příchod třetí nejlepší FPS devadesátých let

PS: Před legendu stavím ještě Hexen a Half-life :)

Pro: Noví bossové, tematická ucelenost úrovní

Proti: Málo nového obsahu, občas zbytečná spletitost úrovní

+28
  • PC 80
Pokračování Wolf 3D které je kratší. Co přináší nového, jsou textury, hudbu a bosse.
Také je tu nový příběh, jinak je to vlastně to samé. Chodíte v bludišti, hledáte secrety, mydlíte nepřátelé. Jinak pokračování se mi líbilo.

Pro: Vše

Proti: Nic.

+27 +29 −2
  • PC 75
Přeci jenom tady žádný velký pokrok není. Jedna, dvě nové textury. Můžete sebrat větší balík nábojů. Nějaké nové zvuky, muzika a jeden druh nového nepřítele. Samozřejmě je tady 21 nových úrovní. Z toho pár tajných, které jsem neobjevil, a spousty nových bossů. Na tak malou rozlohu.

Škoda, že se tvůrci nepokusili dát nám do rukou raketomet, kterým na nás pálí ti bossové. Ze začátku jsem byl docela skeptický. Prvních 15 úrovní jsem proběhl jako nic. Opět bludiště, nic nového. Teda kromě zasazení bossů, na které vás hra nepřipravuje. Pak se to ale rozjede. Přímočařejší a jednoduší úrovně. Nepřátel je hafo a hra chytne pořádné grády. Aby záhy skončila.

Ale to nevadí. Na tak starou hru je to napětí, byť jen v pár úrovních, skvělé. Poslední dva souboje už jsou fakt docela tuhé. A já hře odpustil, že jsem od nějaké třetí úrovně už nedal z ruky rotačák. Že je to stále stejná rovina. Že to vůbec hraju, když si můžu pustit Dooma.

Ono i těch 21 úrovní je nakonec tak akorát. V mém případě bohužel jen 19.

Poprvé jsem si separátně poslechl soundtrack a je překvapivě dobrý. Ta muzika má příběh!

Pro: spousta bossů, napětí ke konci, muzika

Proti: strašně málo novinek

+26
  • PC 65
Spear of destiny se mi do rukou dostalo hodně pozdě. Ano, věděl jsem, že Wolf má identického bratříčka, ale nikdo v okolí Spear neměl, a tak jsem si na dohrání počkal až někdy na přelom tisíciletí. Ze hry si nepamatuji vůbec nic, ani toho bubáka na konci, a tak jsem se rozhodl ke hře po letech vrátit. Hru jsem spustil na nejlehčí obtížnost a podruhé jsem tak vstoupil do stejné řeky.

Datadisk a to nijak dlouhý, chtělo by se zvolat náhodnému kolemjdoucímu. A nebude se mýlit. Spear of destiny je Wolf 3D s trochou nové grafiky, méně otravnými zvuky, jedním novým nepřítelem (duch), pěti fajn bossy a jedním novým předmětem (krabice s 25 náboji). Jinak se nic nezměnilo. Hráče v úvodu uvítá povedená vstupní obrazovka s věžičkou a s parádní melodií a následně je hráč hozen do standardního Wolfovského pravoúhlého prostředí.

Co do arzenálu se nic nezměnilo. Nepoužitelný nůž a pistolku opět rádi vyměníte za skvělý samopal, se kterým se pohodlně dá dohrát celá hra, byť na bossy jsem opět raději použil ultimátní kulomet.

Hra tentokrát není rozdělená na epizody, ale všech 19+2 levelů následuje pěkně v řadě za sebou, jak B.J. stoupá hradem vzhůru. Obtížnost soubojů mírně vzrostla. Je to znát hlavně u bossů, kteří mě párkrát dostali. Po jednom fragu si připsal první a druhý boss a dvakrát mě sejmul rytíř. Paradoxně nejobávanější bossové, t.j. mutoš a závěrečný bubák si ani nesáhli. Jinak jsem na nejlehčí obtížnost problémy se souboji neměl.

Co se týká samotného procházení levelů, nevyhnuli se opět autoři řadě bludišť. Buďto jsem si již na logiku autorů zvykl nebo není zamotání levelů ve Spear of destiny taková divočina jako u Wolfa, ale nijak zvlášť jsem nebloudil a dokonce jsem párkrát pokořil par levelu, což se mi u Wolfa stávalo jen výjimečně v šesté epizodě. Z hlediska bloudění je třeba přičíst autorům k dobru, že secrety jsou tentokrát opravdu jen secrety a žádný z nich neobsahuje klíč nutný k dalšímu postupu. Navíc secretů je tentokrát opravdu hodně a hru jsem zakončil s výrazně horšími procentními statistikami než Wolfa.

Z hlediska hratelnosti mi Spear přijde o malinko zábavnější než původní Wolf, ale zase je hra extrémně krátká. Bylo by lehké hru šmahem ruky odmítnout jako mlácení prázdné slámy a datadisk, který vykrádá sám sebe. Jenže se to hraje opravdu dobře a přestože ID ve Spearu novinkami právě nehýřili, i tak byl v roce 1992 koncept 3D akční hry ještě sám o sobě poměrně originální. Kdyby si případný herní archeolog chtěl zastřílet a po překonání dlouhého Wolfa by chtěl ještě jako zákusek jednohubku, není Spear of destiny špatnou volbou.

Pro: Pěkná úvodní obrazovka a melodie, inteligence nepřátel, bossové a bitky s nimi, vylepšené zvuky, méně zamotané levely než u Wolfa.

Proti: Druhá porce téhož, minimum novinek (i na datadisk málo), extrémně krátké.

+23
  • PC --
Překvapivě i dnes dobře hratelné.

Hra od hráče vyžaduje dvě věci - orientační smysl a pohotové reflexy. Úrovně často připomínají až bludiště, automapa chybí, a hráč je tak nucen si pozici důležitých předmětů a zamčených dveří udržovat v paměti. Střety s nepřáteli mají spád, stačí pár ran a jeden z vás leží na zemi.

Na první pohled se jedná o hru z "doby, kdy hry byly jednodušší". Sám jsem nečekal, že u toho vydržím - hratelnost typu Wolfenstein 3D jsem měl za překonanou. Po dohrání můžu upřímně říct, že Spear of Destiny nabízí hratelnost komplexnější než třeba Battlefield: Bad Company 2 nebo Medal of Honor, které jsem zkoušel předtím. Ty totiž vyžadují od hráče pouze ty reflexy. Všechno ostatní je jen balast a hratelnostní prvky typu "press X for awesome". Spear of Destiny na hráče klade větší nároky, a o to uspokojivější je hrou procházet.
+21
  • PC 75
Spear of Destiny se ke mne poprve dostala nekdy kolem roku 1994 a jeste pred puvodnim Wolfenstein 3D. Osobne povazuji tyto dve hry za legendy FPS zanru a jeho prukopniky. V tehdejsich deseti letech pro me byla hra velmi tezka i na nejlehci obtiznost a pamatuji si, ze jsem se zasekl v 16. levelu a musel pouzit cheat. Zmackl jsem tedy kombinaci MIL a prosel dvermi, ke kterym jsem zaboha nemohl najit klic. Pokracoval jsem dal, hru dokoncil a od te doby o ni neslysel. Az nyni, po temer ctvrt stoleti, jsem si na ni vzpomnel diky tomuto webu, sehnal si ji a dohral ji. Na nejvyssi obtiznost a 100% zabiti, 100% tajnych mistnosti a 100% pokladu. A byla to takova pekelna fuska, ze jsem musel ve druhem tajnem levelu pouzit navod, protoze tamni tajne chodby byly brutalne zapeklite. Po serii nekolika pokusu, kdy jsem se vzdy zabarikadoval a musel restartovat cely level, mne dosla trpelivost a otevrel jsem internet s mapou levelu. Ostatni levely jsem ale splnil poctive sam. Secrety neni az tak tezke najit, pokud hrajete verzi hry s mapou a seznamem chybejicich veci. Smekam ale pred temi, kteri zvladli splnit vse na 100% v puvodni verzi hry.

Ke hre samotne. Jde o vic nez vydarene pokracovani puvodniho Wolfenstein 3D. Opet kosite tuny nacku, hledate klice, vychody do dalsich pater, po ceste sbirate poklady, a snazite se najit tajne chodby a vse, co skryvaji. Nepratel je cela rada pocinaje nacku v hnede uniforme, dale psu - nemeckych ovcaku, esesaku v modrych uniformach s blond vlasy, dale v bilych uniformach behajici oficiri a zejmena ve druhe pulce hry a v tajnych levelech potkate i postrach cele hry - zelene mutanty. Prvni typ nepratel potkavate nejcasteji a jde o nejjednodussiho protivnika. Prilis nevydrzi a take nerozdava nikterak moc poskozeni. Zatopit vam muze, pokud jich potkate vic naraz, dostane-li se vam jich vetsi pocet najednou do zad, nebo kdyz je podcenite. Zato modry esesak uz vas muze nekolika malo vystrely sejmout jako nic. Jeho samopal je vic nez ucinny a potkat jich vic najednou se rovna taktickemu ustupu do uzsich mist. Bily dustojnik je o neco snazsi protivnik, ale je nejrychlejsi ze vsech nepratel. Casto vam tedy utece a budete jej nahanet v zapeklitych chodbach. Nejhorsi nepratele jsou beze sporu mutanti. Jsou sice pomali, ale jednak davaji smrtici poskozeni a navic neuveritelne rychle strili. Neni problem umrit po dvou zasazich od nich. Casto jsou hned za rohem a okazite po vas pali. Ve hre je i nekolik bossu, kazdy je charismaticky a zejmena Ubermutant a finalni boss jsou vic nez pekni. Prislo mi ale tezsi se k nim dostat pres hordy poskoku nez samotne boje s nimi. Zbrane jsou ctyri. Nuz, ktery jse pouzival pouze pokud mi dosly naboje. Pistolka se hodi na likvidaci zejmena psu, kdy posetrite naboje. Nejcastejsi zbrani je samopal, jehoz pomer kadence/efektivita se vyplati nejvic. Lehky kulomet se hodi na likvidaci hord nepratel, predevsim jsou-li za sebou a proti bossum.

Kdyz porovnam hru se svym predchudcem, sla nahoru obtiznost a v nekterych levelech pomerne vyrazne. Hustota zalidneni levelu je vyrazne vyssi a pribyla krabice s munici, ktera vam prida hned 25 naboju. Mise jsou rozmanite a nektere opravdu velmi obtizne. Budete totiz castokrat celit hordam v otevrenych velkych mistnostech a moznosti roztahat si nepratele tedy prilis nebude. Zklamany jsem byl hudebnim doprovodem, ktery vyjima uvodnich ctyrech levelu, jednoho ze zaverecnych a jednoho tajneho, jsou ostatni mise ozvuceny doprovodem z predesleho titulu. Rovnez fakt, ze vas protivnik muze bez problemu sejmout skrz otevirajici nebo zavirajici se dvere castokrat znacne fustruje. Hru ale hodnotim vic nez pozitivne.

Pro: vyborny pridavek, ktery cerpa vse z predesleho titulu, vyssi obtiznost, 21 novych misi, novi bossove, nova krabice se 25 naboji, nova hudba

Proti: vetsina hudebiho ozvuceni je prevzata z predesleho dilu, smrt skrz dvere

+20
  • PC 70
Hrát Spear of Destiny je prakticky stejné jako hrát původního Wolfa. Novinek je tu poskrovnu a jsou spíše kosmetického rázu. Hra mi však přesto přišla z hlediska designu úrovní zákeřnější - je zde spousta odboček a zákoutí, kde často číhá nepřítel a hráč tak musí být v postupu mnohem opatrnější. Komplikovanější design úrovní pak bohužel vede i k častějšímu bloudění, jelikož i zde chybí mapa či alespoň nějaké významnější orientační body.

Tento výlet do herní historie tak dle mého skromného názoru stejně jako poslední 3 epizody Wolfa nic objevného nepřináší a lze jej tím pádem směle vynechat. Pro zkrácení dlouhé chvíle někde na starším počítači však pořád svůj účel plní dobře a zábavná je úplně stejně jako Wolf i dnes.

Chápu, že zaskočení autoři tehdy nechtěli nic výrazně měnit a hráčům dopřát ještě více toho, co se stalo tak úspěšným a legendárním. Z dnešního pohledu ale dle mě k vytvoření si obrázku o počátku FPS žánru naprosto stačí odehrát první 3 epizody Wolfa a pak pokračovat takovou tou neznámou a dávno zapomenutou hrou z roku 1993, nějakej barák nebo tak nějak, shodou okolností od stejných autorů.

Pro: akce, střelba

Proti: bloudění, minimum novinek

+19
  • PC 100
I přes relativní krátkost, oproti původní hře, se Spear of Destiny hrál více než dobře. Považuji jej proto spíše za datadisk, tomu odpovídá 21 levelů spojených do jedné kompletní kampaně. Osmnáct z nich je v základu, další dva jsou tajné a vchody k nim se skrývají ve dvou skrytých lokacích umístěných v průběhu kampaně. První se nachází ve čtvrté úrovni a druhý ve dvanácté, v obou případech je jejich číselné označení za úplně tou poslední částí hry, která jako jediná je rozdělena na dvě části.. Zkrátka z Floor 4 do Floor 19 a ze 12 do 20, tento způsob absolvování tajných úrovní mě poměrně zaujal, já si nebyl přitom vůbec jist, jak se vrátím zpět do regulérní kampaně, ale jakmile byly tyto schované pasáže úspěšně za mnou, normálně hra pokračovala dál.

Zde byla má hráčská duše naplněna o to více, zejména díky tomu, že se bossové objevovali poměrně nečekaně a též v hojném počtu. Rozestup mezi nimi skvěle podkresloval tempo celé hry. A když si jen vezmu pár okamžiků, kdy nebyl dostatek nábojů, za to koncentrace nepřátel jo, byť se stále v odlehlých postranních koutech chodeb zásoby daly doplnit, tím adrenalinovější zážitek to byl. Na druhou stranu těchto situací není zase tolik, a hlavně v první polovině je čím se doléčovat a vyzbrojovat zcela v pohodě. Ke stoprocentnímu hodnocení také přispělo mé štěstí na řadu objevených secretů, čímž už tak vysoké číslo v dosaženém score přesáhlo šestimístnou cifru a jakoby se anulovalo, ve skutečnosti jej hra počítala až do konce správně, tak jak měla.

Obě tajné úrovně oplývaly perfektní strukturou level designu posunutou o řád výše, než ve volně dostupných misích. Nepostrádaly též přehršel itemů, nepřátel a normální secrets area. Na mnoha místech nechyběly výsuvné stěny i blízko sebe, s poměrně dlouhými tunely. Co se jejich kompletního projití týče, nevybočovala jejich náročnost nijak extrémně, ale podstatná doba při jejich hraní uběhla, k čemuž přispěly i důkladně schované klíče. Ze samotného dopaření tohoto pokračování, na nějž ještě navazují Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger a Spear of Destiny: Mission 3 Ultimate Challenge, si tedy odnáším výborný pocit, umocněný i trochu ponurou atmosférou ze závěrečného souboje a zvláště pěknými animovanými obrazovkami na konci.

Pro: Vysoké score, kterého se tu dá dosáhnout, dvě tajné úrovně a celkové tempo hry v čele s bossy.

Proti: Místy opravdu nadité nepřáteli, ne však náboji. Mohlo být delší, ale naštěstí jsou ještě dvě epizody.

+15
  • PC 90
Tak jsem si tu hru znovu prošel i přestože mnohokrát jsem pošel, tak na konec jsem došel. Pro neználky, jedná se o přídavnou epizodu pro původní Wolfenstein 3D (dneska by se tomu asi říkalo DLC nebo datadisk), která byla samostatně spustitelná. Obsahuje 18 levelů, čtyři bosse (+ 1 bonusový) a jedno Kopí Osudu, po kterém jdete jak slepice po flusu, protože díky němu by mohlo Hitlerovské Německo zvítězit v tažení Evropou a to vy, jako správný agent, nemůžete dovolit. Hudební stránka obsahuje nové kusy, jinak je vše při starém, což je jenom dobře. Posledních pár kol je opravdu hardcore a umírat budete častěji než za den stihnete mrknout. Pro dnešní omladinu by to mohl být dost frustrující zážitek, ale to by o hodně přišly. Zároveň je třeba dodat, že vyšlo mnoho modifikací, které mají hezčí grafiku a ovládání myší, nebo třeba původní hra, která je k mání například na Steamu a funguje tak na dnešních systémech. Pakliže kopete za retro team, najděte si na tuhle i původní hru čas!

Pro: V levelech se méně ztrácíte než v původní hře - Hudební stránka - Boss fighty jsou super

Proti: Krátká herní doba - Na dnešní dobu hodně hadrcore (jak pro koho)

+14 +15 −1
  • PC 90
Tak tohle byl podle mě nejlepší Wolf co kdy byl, jako malej capard jsem u toho proseděl dost času a otočil jsem to jako dítě již ve druhé třídě. Byl jsem na sebe náležitě hrdý a zároveň zklamaný, protože nástupce Doom jsem považoval za sračku(do dnes), bavilo mě střílet vojáky ve Wolfu a ne humus z reklam na chemické prostředky do hajzlu.
Pamatuji se jak jsme u toho sedávali a drtili to třeba v pěti lidech, dva hráli(střelba, chůze) a zbytek co by diváci dávali podnětné návrhy a rady kam se vydat dřív a pak samozřejmě propukla tradiční bitka(většinou slovní) o to, kdo je na řadě.
Soundtrack k této hře, hraje živě v mojí hlavě dodnes, mám to fakt naposlouchané a jako malý capart jsem si to i pobrukoval, ke zděšení okolí,....
V podstatě chci jen říct, že k této hře se váže dost mých vzpomínek, a pochybuji, že v nějaké době narazím na nějakou hrou, jejíž soundtrack si budu pamatovat 20 let(je pravdou že je rozkošně minimalistickej), nebo nějaké levely. Když jsem si to zahrál před rokem, byl jsem překvapen jak moc jsem si jednotlivé levely pamatoval.
+13 +16 −3
  • PC 85
Spear of Destiny jsem hrál v době, kdy jsem vůbec netušil, že nějaký Wolfenstein 3D existuje. Tehdy jsem netušil, ani že "Spear" není jménem hlavního hrdiny, leč že je to anglický výraz pro kopí (angličtina mě poznamenala až po roce 2000). Věděl jsem ovšem která ikonka spouští tuto hru a věděl jsem, že je nutno si zapařit "Spéra".

Spear of Destiny mám o něco radši než Wolfa (asi to bude tím, že jsem ho prostě hrál dřív). Ale dnes s ohledem na Wolfa mi příjde, že "Spear" je tak akorát dlouhé, a né moc přeplácané pokračování. Zvláště pak bossové se mi velice líbili, I když pověstné Hitlerovo: "Auf Viedersen" bylo něco., mám je radši oproti těm z Wolfa.

Herní doba a rychlost hry mi přišla tak akorát, nepříliš zdlouhavá, nepříliš spletitá. Na druhou stranu postupně rostoucí obtížnost přináší momenty, kdy hráč musí zpomalit a hledat životy.

Druhá pořádná klasika s velkou dávkou nostalgie- 85%

Pro: pokračování, noví bossové....

Proti: někde je to přece jenom dost o hubu

+12
  • PC 75
Přiznám se, že na toto pokračování jsem se vrhnul úplně poprvé, protože jsem tehdy nevěděl, že nějaké takové pokračování vůbec existuje. Nyní jsem se tedy podíval, jak toto pokračování pokročilo.

Musím říct, že tam progres je, ale ne nějak velký. Jsou zde nové úrovně i dvě skryté, na které jsem ovšem bohužel nenarazil. Dále pár nových textur, noví bossové, ale je jinak je zde princip naprosto stejný jako u předchozí hry. A vzhledem k tomu, že Wolfenstein 3D byl srdcovka, tak jsem se nenudil ani u tohoto pokračování. Vzhledem k tomu, že jsem od dětství posera, tak jsem při hraní opět párkrát leknul, o což se většinou postarali psi. :)

Hru jsem měl dohranou za nějaké tři hodiny, ale rozhodně jsem se i u tohoto pokračování pobavil. :)
+12
  • PC 80
Je vidět, že Spear of Destiny bylo po úspěchu W3D šité horkou jehlou, ale naštěstí zábavnost zůstala. Ale nic nového kromě pár textur nenabízí, ale kdo je hladový po větším množství obsahu po dohrání Wolfa, tak to plně postačuje. Jen tady v level designu působil ještě sadističtější psychopat, protože někde jsem se dokázal zaseknout i na víc jak půl hodiny, než jsem se dokázal vymotat k exitu.

Proti: je to v podstatě jen level pack pro Wolfa, občas příšerná bludiště

+10
  • PC 75
Když byl vydán další díl "Wolfensteina", nemohl jsem u toho samozřejmě chybět. Ne že by přinášel něco zásadního ve smyslu vylepšení, Spear of Destiny pracuje se stejným prostředím a zákonitostmi jaké jsou známé z předchozího vydání

Takže se opět couráte labyrinty chodeb, otevíráte železné dveře a za nimi kosíte všechny možné verze nácků, od notoricky známých až po nově přidané zelené výtvory šílených vědců a snažíte se sbírat uloupené poklady nejen za tajmými místnostmi.

Pár nových bossů příjemně obohatilo příběh, já jsem byl spokojený, protože jsem dostal co jsem čekal a odměnou bylo dokončení s Kopím osudu v ruce - 75 %
+10
  • PC 80
Herná výzva 2023 - 10.  Před naším letopočtem 

Tak Spear of Destiny je asi jednou z úplne prvých hier, ktoré som kedy mal možnosť hrať. Pamätám si ako na prvom počítači s Windowsom NT 3.1 a toto spolu so Secret Agent boli hry, ktorým som venoval najviac svojho času. Aj keď som mal vtedy asi 7 rokov a dokopy hra hovorí, že je PG-13. Ups. :D

Každopádne musím povedať, že tento titul tak nejako otvoril moju lásku ku klasickým FPS. Keď som bol malý, dal som si najnižšiu obtiažnosť a mal som pocit, že som absolútne neprekonateľný likvidátor náckov. Ako veľmi som sa mýlil, keď som si po rokoch zapol najvyššiu úroveň a nepriateľov bolo viac. A navyše ich útoky mali oveľa väčšiu silu. Takže z borca sa stal noob, ktorý ale bol nakoniec schopný naučiť sa hru ovládať poriadne a zdolať všetkých 21 levelov, ktoré ponúka.

Ako jeden z prvých FPS titulov, ktorý ovplyvnil vznik veľkého množstva ďalších hier ide pre mňa o kvalitné dielo. Mapy sú zaujímavé, nepriatelia solídny, zbrane efektívne (možno s výnimkou noža, ktorý dokopy má veľmi malé využitie a prejsť s ním celú hru je podľa mňa nezvládnuteľné). Najlepšie na hre sú ale podľa mňa boss súboje, ktoré potrebujú určitú dávku taktiky a vedieť sa v správne momentky skryť a objaviť. Za absolútne najväčšie zlo v tejto hre (a myslím tým teraz ako najnáročnejší level) považujem level 16, ktorý je na najvyššej úrovni skutočne poriadny masaker. Aj keď to odštartujete s 99 nábojmi a guľometom, zvládnuť toto bude asi najväčšia výzva, ktorej budete čeliť. Jediný výstrel upozorní na vašu pozíciu obrovské množstvo nepriateľov na celej mape a prakticky sa dá povedať, že ak sa nebudete vedieť dobre ukryť a zlikvidovať ich z miesta, kde si ich budete vedieť vyčíhať, nebudete mať najmenšiu šancu.

Z dnešného pohľadu už možno hra neponúka toho toľko čo kedysi ... a len keď si vezmem, že len o rok neskôr vyšiel Doom, v ktorom ste mali oveľa väčší arzenál zbraní a vyššie možnosti, ide vyslovene o tú nostalgiu, čo ma pri tomto titule drží. Ale aj tak si myslím, že to podalo kvalitný základ v rámci FPS žánru. Je rovnako super, že zdrojové kódy sú voľne dostupné a dodnes vznikajú na tento engine nové a nové mapy, ktoré si môžete zahrať. Ja sa k tomu osobne vraciam veľmi rád.
+9