Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

A Way Out

23.03.2018
kompatibilní
80
112 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

A Way Out sleduje příběh vězně Vincenta, právě odsouzeného a uvězněného na 14 let, a Lea, který si odseděl půl roku ze svého osmiletého trestu. Leo a Vincent se zpočátku nepohodnou, ale poté, co Vincent zachrání Leovi život během rvačky, se dají dohromady a začnou spolupracovat na společném útěku z vězení....

A Way Out je akční adventura vytvořená studiem Hazelight Studios a vydávaná Electronic Arts pod programem EA Originals. Jedná se o druhou hru, kterou má pod dohledem Josef Fares. První byla Brothers: A Tale of Two Sons. Hru je možné hrát jen v kooperaci dvou hráčů a to buď na jednom herním zařízení nebo přes internet.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Už teď tuším, že napsat komentář k této hře bude těžší, než jsem si původně myslela. Jelikož jsem to hrála s přítelem, který už to předtím dohrál s kámošem, byl to takový poloviční first feeling. Útěkové dobrodružství pořádně vychvaloval, ale do hraní jsem ho mizeru musela spíš nutit.. :D (no chápete to?)

K mým dojmům: A Way Out si na nic nehraje. Příběh vlastně není originální, ale je fakt dobře zpracován. Tak filmově, řekla bych. Bere si sice hodně klišé a takových klasických béčkových vzorců, ale dělá to dobře. Zajímavost herních prvků spočívá v práci s kamerou a se splitscreenem. Dále si užijeme humor. Hlavní postavy - Leo a Vincent - jsou každý povahově jiný, takže na různé podněty reagují jinak. Ať už je to stěžující si člověk, kolo opřené o zeď, stojící vrtulník (moje oblíbená asi, hrála jsem za Lea)... Vztah hlavních postav se taky pěkně vyvíjí a jejich neustálá spolupráce je něco, na co si velmi brzy zvyknete.

Také soutěživosti (jak postav, tak vaší a vašeho spoluhráče) je učiněno za dost, během průchodu narazíte na pestré minihry, ve kterých se můžete vyřádit. Hudební nástroje, hod podkovou, šipky... Je to prostě hra pro kooperaci a využívá toho se vší parádou. Konec pak přichází poměrně brzy a ve filmovém stylu nám servíruje gradaci, epické scénky a nálož emocí. Já se sice cítila lehce ošizeně, že nešel nějaký třetí konec, ale moc kvůli tomu prskat nebudu, užila jsem si i tak..

Pro: zábavné, kooperace, kamera, dokáže upoutat

Proti: příběh prostě neoslní, klidně bych uvítala delší a více volnosti v lokacích

+24
  • PC 80
Bylo to přesně takové, jaké jsem čekal - velmi dobré. Nutností je však nejspíš dobrý spoluhráč, s nímž si sednete v tempu hraní. Kamarád, se kterým mám nahráno stovky hodin v různých co-op hrách, byl jasná volba. Příběhově mě hra zajímala a motivace postav mi dávala smysl (s výjimkou konce, kde to prostě nesedlo. Ani jeden jsme neměli potřebu zastřelit toho druhého). Jinak graficky je to také hezké, dialogy jsou fajn, místy celkem vtipné.

Hratelnostně to místy trochu ztrácí dech, ale je vidět, že si autoři snažili vyhrát s celou řadou různých herních situací (chození, plížení, akční jízdy v autě, přestřelky, různé minihry...). Naprosto parádní jsou pak akční, takřka filmové pasáže, které sledujete ze dvou různých úhlů pohledu s parádním střihem mezi nimi (např. scény v nemocnici nebo na staveništi jsou top). Pokud máte dobrýho parťáka, doporučuju si zahrát. Na Origin Access to máte za babku.
+21
  • PC 90
Mal by som poslať Garretovi děkovný dopis, že ma „prinútil“ zahrať si s ním co-op hru. Jednak mi rozšíril herné obzory (som zarytý singláč) a za druhé mi sprostredkoval zážitok, ktorý mi svojou jedinečnosťou pripomína prechádzanie mojich prvých hier.

Ale k podstate veci. Leo a Vincent sa stretnú vo väzení a ich cieľom je z neho utiecť. Samotný názov hry toho teda prezrádza viac ako dosť :) Co-op je povinnosť. Niektoré veci sami nedáte a bonusom sú potom správy medzi sebou, keď rozoberáte s co-op parťákom jednotlivé scény. Veľký podiel na tom má aj samotná hra, ktorá drží hráčov neustále spolu vďaka rozpolenej obrazovke, takže každý vidí, čo robí ten druhý. Ja som sa, napr. veľmi bavil, keď Garret absolvoval jednu otravnú minihru a tešil som sa, že ja nemusím, aby som o pár minút zistil, že musím aj ja :) Počuj chlape, prečo sme vlastne spolu nesluchátkovali a namiesto zbesilého mykania myšou sme na upozornenie hráča neprehodili pár slov ?

Garret je už zvyknutý na štandard dnešných hier, ale na mňa spravili niektoré scenérie obrovský dojem. Aj preto by som si chcel dať ešte opáčko. Všade je veľa detailov, ktoré si nemusíte všimnúť, ale poteší, keď vidíte, že sa autori pohrali aj s miestami, ktoré niektorí rýchlejší hráči ani neuvidia. Príkladom môžu byť aj nepovinné minihry, ako sú šípky alebo hádzanie kariet. V Brothers (robili na nich rovnakí autori) boli na oddych a kochanie sa scenériou lavičky, tu sú na to minihry a kochať sa dá prakticky všade. Až sme sa čudovali, keď sme zistili, koľko minihier sme v hre minuli.

Jediná vec, ktorá trošku kazí dojem z hrania sú príliš časté enginové animácie a neustále rozhovory postáv. Pri hraní si ich ale možno ani nevšimnete, lebo všetko ide plynule ako rezance dolu hrdlom. Niektoré scény mi až veľmi pripomínali sériu Uncharted (ale v tom dobrom zmysle) a keby bola spravená rovnako ako A Way Out, tak by to bola ozajstná bomba.

Nájdite si parťáka a zahrajte si to. Vrelo to odporúčam.
+21
  • PS4 85
A Way Out pracuje s neustálým splitscreenem snad po celou dobu hraní a pracuje s ním skvěle. To že vy zrovna děláte něco důležitého, neznamená, že váš parťák bude stát a nic nedělat. V několika málo situací se musíte s parťákem načasovat akci nebo se případně nějak doplnit. Samozřejmě, pokud to hrajte s parťákem na jedné konzoli, můžete se v klidu slovně domluvit, stejně tak pokud to hrajete po internetu, ale když vidíte obrazovku toho druhého, který se zrovna na něco chystá a vy víte, že musíte udělat tohle nebo tohlecto a dokážete se sehrát bez toho, aniž byste se na vše museli domlouvat, hra krásně odsýpá a můžete si v klidu a nerušeně vychutnat příběh Lea a Vincenta. Svěže působí výplňové aktivity, na které během hraní narazíte. Ať už se bavíme o házení podkovou či odpalování baseballového míčku. Samozřejmě u takovýchto aktivit nechybí tabulka se skóre, takže se může klidně stát, že se oddechové hraní přehoupne na nervy drásající soutěž.

Příběh, dialogy a postavy jsou skvělé. Postavy mají charakter a není to jen v určitých situacích, jako třeba když si máte vybrat mezi násilnou či nenásilnou možností postupu, ale chovají se tak, jak byste podle jejich popisu a jejich příběhu čekali. Celá hra je vlastně skvělý film, takže podle toho také vypadají filmečky či dialogy mezi postavami. Příběh není sám o sobě tak skvělý, ale filmové zpracování hry ho dokáže vyprávět hezky a neměl by být žádný problém s tím, abyste se nechali ukonejšit touhle a tamtou scénou, kterou už jste viděli několikrát. Samotné zakončení bylo naprosto fenomenální. Posledních 15 minut hry jsme s parťákem jen koukali a ani nedutali.

Ve hře je několik skvělých částí, které vás dokáží rozpumpovat. Problém je v tom, že v podstatě neexistuje možnost, jak takovou část pokazit (špatně zatočíte nebo nezmáčknete tlačítko včas) a to obzvlášť v situaci, kdy hru hrají dva "hardcore hráči". Do jisté míry to supluje vaše snaha o to, abyste to nepokazili tomu druhému, ale to vydrží také jen nějakou tu chvilku. Co se příběhu týká, hra se nevyhne několika klišoidním situacím nebo scénám, ale nejedná se nic nepřekonatelného.


A Way Out není dokonalá hra, vlastně na vás budete působit tím "nevyužitý potenciál" pocitem, ale díky jedinečnému zážitku z ní, překousnete a překouknete její chybky a neduhy. Nebo byste aspoň měli, protože na takhle zábavný coop, v krasné grafice, se slušnou herní dobou a skvělým příběhem jen tak nenarazíte.

Herní výzva 2018 - 8. "V zemi nikoho"
+19
  • PC 70
Herní výzva 2020 mi přinesla minimálně dva těžké oříšky a kategorie 1 Parťák na hardcore variantu byla jedna z nich. Já totiž už asi 15 let rád hraji nejradši sám, hry jsou pro mě právě prostředkem, jak se lidí zbavit a vychutnat si samotu. Ano, rád jsem jako dítě hrál s kamarády Heroesy, Bombermana a s bráchou jsme kdysi hráli po síti skoro každý den. A později jsem asi tři onlinovky hrál. Ale to byly všechno v naprosté většině případů kompetetivní hry bez příběhu. To je v pohodě.

A Way Out je ale hra příběhová a kooperativní a s tím vlastně nemám zkušenost. Moc mě to lákalo, celý koncept rozdělení na dvě obrazovky mi přišel výborný. Jenže byly dva problémy: na čem a s kým to hrát? Jako odpůrce gamepadů a zároveň majitel asi čtyř klávesnic a pěti myší jsem samozřejmě doufal, že to půjde vyřešit takto jednoduše. Jenže ouha, Druhý hráč musí mít gamepad. Co by člověk neudělal pro zdárné splnění výzvy? Takže nejen, že jsem si musel koupit předraženou Origin hru, ale jen kvůli této hře i gamepad. Samozřejmě ten největší šunt za necelé tři stovky, takže jelikož tahle hra uznává jen ten přímo z Playstationu nebo z Xboxu, musel jsem ještě projít další výzvou softwarového emulátoru, aby si hra myslela, že mám ten, co je pětkrát dražší.

No a s kým to hrát? Přišlo mi jako výborný nápad zahrát si to s přítelkyní, která samozřejmě hry vůbec nehraje, snad krom klikacích adventur, a hlavně je fakt vůbec neumí. Takže něco, co normálně vydrží na dva hezké večery, jsme hráli s přestávkami od dubna až do konce prosince. Stálo to hodně přemlouvání, sem tam tiché domácnosti a opravdu hodně opakování určitých částí, ale nakonec jsme to zdolali na poslední chvíli a jsem i rád za ten sdílený zážitek, ačkoliv se neodvažuji doufat, že by se něco podobného mohlo opakovat, jelikož "Leo" vyhlížel konec už tak nějak od půlky. Takže ne, není to krátké! Alespoň ne za všech okolností.

A je fakt štěstí, že je A Way Out fakt strašně jednoduchá a odpouštějící, protože jinak by to asi nešlo. Neustále hra radí, co mačkat a kam jít, checkpointy jsou snad každých pět vteřin, je to fakt pitomina. Zajímavé je, že minimálně takových 80% hry se dá projít v podstatě sám, že by to člověk ovládal na střídačku. Ale pak jsou tu holt místa, kde to fakt nejde, takže prostě ti největší samotáři mají smůlu. Základní aspekt celé hry, a sice, jak dobře se to hraje ve dvou, je podle mě udělán bezchybně, celý obraz se střídá se splitscreenem přirozeně a funkčně.

Jako film by to byla průměrná a hodně neobjevná záležitost, ale je tu jedno hezké překvapení, což mám rád. Hratelnostně je hra velice pestrá, ačkoliv tam zkušenější hráč samozřejmě nic nového nenajde. Vizuál je taky moc hezký a pestrý, během chvíle se člověk podívá na celou řadu míst (nejvíc jsem si užil chatu na vidlákově). Je tu moc fajn hudba, charaktery postav jsou výrazné. Líbil se mi i závěr(y), jen mě naštvalo, že každý z konců je determinován až samotonou závěrečnou honbou za zbraní a předchozí průběh je vlastně úplně jedno, což mi přijde jako trochu podvod.

Hra je sice lineární, ale sem tam hráče pošle na takový malý openworld, kde se dají dělat různé blbosti a minihry, které jsou často poměrně dost vtipné a zábavné a jelikož já musím prozkoumat všechno co jde, svou spoluhráčku jsem tím doháněl k vzteku. A to je další věc, proč rád hraju sám. Mám rád svoje tempo a svůj styl a z tohohle jsem byl ve stresu jak já, tak ten druhý. Možnosti v rozhovorech jsou sice fajn, ale samozřejmě na výběru vůbec nezáleží, a ostatně ani na těch rozhovorech ne.

Každopádně je A Way Out moc milou záležitostí. Kdybych si to zahrál s někým, kdo by to dával s větší chutí a aspoň trochu větším umem (jakože je schopen někam jít a zároveň koukat, kam jde), kdybych měl lepší počítač a nesekalo se mi to tak a kdybych to dal na jeden dva zatáhy, mohl to být fakt hodně dobrý filmově herní zážitek a je objektivě asi škoda, že takových her je tak málo. A protože si tohle uvědomuji, trochu přidávám k hodnocení nad to, jak jsem si hru skutečně užil, protože by to k ní nebylo fér.
+18