Po včerejší jedničce přišel čas podívat se na vroubek i dvojce. Co říct na začátek? Tento díl je u mě jednoznačně na první místě. Užil jsem si ho každou minutou a než jsem začal psát tento komentář, dohrál jsem ho na několikrát.

Co se mi zde na první pohled líbí oproti jedničce, tak je volná jízda po krásném nočním městě, kde si určité závody hledáte. Většina závodů zůstala zachována. (Okruh, Sprint, Drift, Drag, Časovka). Nově se zde objevili závody jako Street X, což se velmi podobá Driftu a hodně lidí si ho plete. Jen v tom rozdílu, že závodě Street X se nedriftuje. Dále nově je zde závod URL, což je pro mě nejvíce otravný závod. Musíte jich odjet několik k tomu, abyste si mohli odemknout další část města a k tomu i nové závody. Další věcí je velký počet obchodů, které se v několika částech i opakují a jejich více. Jedná se o obchodu typu Karosárna, Tuning, Autoobchod, Lakovna atd. Další věcí je, že se v tomto díle můžete utkat se soupeřem i ve volném městě, kdy musíte soupeři ujet na určitou vzdálenost.

Co se týče mě, tak jsem i zde jezdil se svou oblíbenou Hondou Civic, která mě nikdy neomrzela a nezklamala. Prostě jsem věděl do čeho jdu. Co se mi zde opravdu líbí je opět krásný soundtrack. Jak v jedničce, tak i zde je velmi propracovaný. Další plus jsem již zmínil a to je volná jízda krásným nočním městem. Za mě je to určitě skvělý nápad. No a další věcí je samozřejmě grafika. I ta je velmi povedená.

Co mi trošku vadilo, jsem již taky zmínil. Velmi otravné závody URL, kterých musíte odjet několik abyste si odemkli další části města a čím více jich odemykáte, tak tím více závodů URL musíte odjet.

Ale i přesto je tento díl ten nejlepší z této série, který jsem si užil vždy když jsem si ho zahrál a to i přesto, že jsem ho dohrál minimálně třikrát. Takže tento díl bez váhání doporučuji.

Série NFSU u mě začala jedničkou pár let po vydání. A musím říct, na to, že to bylo první seznámení s touto sérií závodních her, tak na první díl to nebylo vůbec špatné.

K této hře mě donutil můj bratr, který má závodní hry prostě v krvi. Věděl u závodů jak vylepšit auta, jaký auto si vzít na jaký závod a tak podobně. Takhle dokonalý jsem já v životě nebyl, ale i přesto jsem si dokázal hru užít.

V hlavní nabídce máte několik možností: Volný závod, kde si můžete zkusit své dovednosti s volantem, jak umíte rychle projíždět zatáčkami a tak dále. No prostě se máte šanci zdokonalovat. To jsem já ovšem nikdy nepoužil a hrál jsem kariéru ve své Hondě Civic. V té době jsem jiným autem nejezdil, prostě se mi toto auto líbilo. V kariéře vám chodí výzvy k závodům, kde vás čekají závody tipu okruh, sprint, což jsou takové asi nejznámější. Následují pro mě otravné závody typu Drag (Řazení) a Drift (Smyk), kde jsem ze začátků byl prostě marný a hodně jsem se u toho rozčiloval, ale naštěstí jsem měl bratra, který mi to vždy odjel. A pak ještě časovka, kdy máte dojet za určitý čas na místo. Stoupáte žebříčkem v závodech a lepšíte se.

No a nyní k plusům a mínusům u této hry. Co se mi určitě u této hry líbí, tak je propracovaná hudba. Ta se dá dodnes poslouchat pořád dokola. Prostě pecka. Další skvělou věcí je tuning. Jednoduchý, přehledný, rychlý. No a postupné odemykání dalších aut. Hodně kolegů to zde i psalo přede mnou.

Na druhou stranu, co může trochu odradit je opakující se tratě. Ano, chvílemi to může přestat bavit, hlavně hráče, který závodní hry nehrají. Ještě mi zde chybí příroda nebo venkov, že se jezdí jen ve městě. Je pravda, že tuningy moc na venkově nenajdete, ale bylo by to takové zpestření.

Ovšem jednička mě určitě neomrzela, i když jsem chvílemi měl opravdu problémy s určitými závody a rozčiloval jsem se, ale to už k závodům prostě patří.

Další hra, na kterou mám vzpomínky, ale hodnotit ji po letech až dnes? To je výzva. O zjištění této hry jsem se dozvěděl samozřejmě klasicky po pár letech. O to větší natěšení jsem měl a chuť si zahrát. I po té době ta hra většinu lidí stále neomrzela a do teď na ni stráví hodiny času.

Dříve jsem měl se strategiemi špatné zkušenosti, že jsem nevěděl, co a jak mám dělat. Prostě mi to přišlo více chaotické, ale to již není pravda, vše se otočilo a strategie mám rád. Mám snad pocit, že jsem zatím moc strategií nerozebíral, tak je čas to napravit.

Už v Menu je potěšující pestrý výběr civilizací starověku, z kterého si každý milovník a fanoušek hry prostě vybere. Další věcí jsou kampaně a jejich obtížnost. Na můj vkus to je místy obtížností nevyrovnané, což může kritiky naopak odradit. Hra probíhá od doby kamenné do doby železné, což je u této hry naprosto v pořádku, ale zase naopak mi občas dělaly problém jednotky, které ne vždy chodily plynule a aby dorazily na místo nebo udělali určitou činnost, tak jsem musel klikat myší vícekrát, což bylo poměrně otravné. Je zde bohatý výběr budov v každé určité době. 

Mohl bych se rozepisovat více, ale po tolika letech si vybavit tuto hru a zavzpomínat na ni, je poměrně problém, obzvlášť, když jsem nejvíce strávil u dvojky. Ale i tak je tento kousek stále velmi povedený.

Nuže dobrá, další hra od které jsem se málokdy odtrhnul a byl na ni velmi závislý. I když už je to poměrně dávno, co jsem tuto hru hrál, tak si na ni vzpomínám do teď.

Víte co, starat se o šest Simíků v domácnosti není jen tak... Tři z nich mají trable, vy je vyřešíte a rázem mají problémy ti další tři. Takže se u této hry ani na chvilku nezastavíte, tedy aspoň já ne. Moje hraní bylo něco ve stylu splnit všechna přání Simíků a vyhnout se obavám, ale vzhledem k tomu, že ta přání byla nekonečná, tak to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem u této hry nemohl přestat. A to nemluvím o vytváření postav, už jen u této části jsem strávil dvě hodiny minimálně... A když se mi nelíbil sebemenší detail, tak jsem to prostě musel vylepšit k dokonalosti... Sranda to prostě nebyla.

Co se týče kladů a záporů, tak asi není moc o čem debatovat. Pestrý výběr možností dělá tuto hru zábavnější. Postavit nějaký ten barák, tak to byl u mě velký problém, nikdy jsem pořádně žádný nepostavil a tak jsem musel vždy požádat o službu mamku... To jsme se pak smáli oba. No a to, že jde objednat nějaká služba po telefonu jsem zjistil až později, takže jsem po té době této služby (Pizza, úklid atd...) využíval často. Zápory v této hře? Líbí se mi střídání dne a noci (Ještě aby ne), ale třeba mi zde chybí změny počasí. (Déšť, sníh atd...), aby prostě bylo vidět, že se střídá nějaké období a tak podobně. No a občas se mi stálo, že když jsem nějakému Simíkovi zadal nějakou činnost, tak na určitě místo došel třeba až na popáté nebo jde dělat něco úplně jiného...

No i po té době je tato stále zábavná a milovníky této hry určitě neodradí...

Když už jsem zde včera okomentoval jedničku, tak proč se nepodívat na zoubek i dvojce, že? S tímto dílem už ale nemám tak velké zážitky, jak s jedničkou, což ovšem neznamená, že jsem si hru neužil. Naopak, hra byla stejně skvělá jako jednička, ovšem pár věcí bych zde vypíchnul. Hodně lidí to tu opět psalo již přede mnou.

První věc, kterou bych tu rád zmínil je fyzika předmětů. To je prostě úplně něco jiné, pecka! Vše je naprosto logické, jak má být. Střelíte do malého objektu a on odletí padesát metrů daleko nebo střelíte do vodního melounu a on se rozprskne. Ano! Takto fyzika funguje a v této hře prostě dominuje. Druhá věc, která se mi líbí, tak je grafické zpracování. No v té době prostě úžasné. Dnes už by to nebyl žádný zázrak (Jak by řekl Ralph v Mafii), ale i v dnešní době je to stále velké plus. No a samozřejmě i ta atmosféra v této hře stále panuje, což je samozřejmě pro hru jako Half-Life 2 důležité. 

Na druhou stranu je dobře, že zde zůstalo velmi legendární páčidlo, ovšem po té, co zde přibyl Gravity Gun, tak jsem měl pocit, že je páčidlo trošku v ústraní, že už lidi nenadchlo na tolik, jak v jedničce. Ve dvojce je prostě pro spousty lidí na prvním místě Gravity Gun, možná je to škoda, ale na druhou stranu to má každý jinak, takže jim nikdo nemůže mít za zlé. A co jsem si všiml a psalo to tu pár lidí, tak je náš hlavní hrdina. Gordon, za kterého hrajete je jak Ticháček, u kterého občas čekáte, až občas promluví, ale bohužel se dočkáte marně. Náš hrdina má prostě izolepu na puse a nic neřekne. Málem bych zapomněl na umělou inteligenci nepřátel. Ve dvojce by jste je zabili i se zavřenýma očima. V podstatě vám od nich nic nehrozí. S jedničkou se to nedá srovnávat. 

I tak se mi tato hra velmi líbí a milovníci této hry na ni prostě nemohou dát dopustit. Kdybych měl vybrat mezi jedničkou a dvojkou, asi bych jen kvůli páčidlu vybral raději jedničku, ale to je detail. Tato hra je též velmi super. Strašně jsem si ji užil.

Chvílemi si říkám, jak jsem na tuto klasiku mohl vůbec zapomenout? No a po těch pár letech jsem si i vzpomněl.

Moje první setkání s touto klasikou bylo někdy v první či druhé třídě, kdy jsme Half-Lifa chodívali hrát ke spolužákovi hned po škole, poněvadž jsme na tu hru prostě nedali dopustit. No a teď? Spousta let uběhlo a bylo potřeba se do dětství vrátit a hru si připomenout. Vše už tu psali kolegové přede mnou, takže si myslím, že opakovat to asi nemá cenu. Vypíchnu jen to nejdůležitější a jak na mě hra působila.

Je pravda, že hodně lidí píše, že ten úvod je velmi dlouhý, což mohu potvrdit. Čekat 20 minut, než můžete konečně začít hru ovládat, může působit trošku depresivně pro ty, co už jsou prostě nedočkaví a chtějí začít hrát. 

No výborně. Tak jsme se dočkali. Vstupujeme do zařízení Black Mesy a ''dobrodružství'' může začít. Již v úvodních lokacích jsem si říkal: Jo, vypadá to skvěle, dočkal jsem se. A dnes se mi to vše vybavilo, když jsem na zemi sebral již velmi staré známé, ale velmi oblíbené a legendární pačídlo. Od té chvíle jsem si vybavil to dětství, které jsme s kamarády u této hry proseděli. No protože s páčidlem přichází velká odpovědnost, to je pravda. 

Další zážitky jsou monstra ve hře. Každý má přeci svého favorita, že? No u mě to bez váhání byl Barnacle, neboli přisáté monstrum na stropě, které vás přitáhne a začne si na vás hodovat. Vždy, když mě toto monstrum chytnulo, lekl jsem se, i když se to třeba opakovalo několikrát dokola. Mohl bych se několikrát opakovat.

A nyní ke hře. Co se mi na hře stále líbí jsou zbraně, což je samozřejmost. Již zmíněné pačídlo (Crowbar), velmi účinná brokovnice, kterou jsem používal velmi často, MP5 na dálku, to samé kuše (Crossbow), mohl bych pokračovat. Dalším plusem je samozřejmě příběh a atmosféra ve hře, které zde prostě nemají chybu, jak psali kolegové přede mnou. 

Co mě naopak trošku vadilo, tak byly občasné lokace, na kterých jsem se zaseknul, dále byl pro mě byla trošku slabší hudební a zvuková stránka. Ovšem za tragédii bych to určitě nepovažoval. 

Bylo pro mě fajn, že jsem se k této hře mohl po několika letech vrátit a připomenout si skvělé dětství, které jsem s kamarády u této hry proseděl a vůbec toho nelituji, poněvadž i po těch pár letech mě ta hra bavila.

A jedeme dále. Další na řadě je DoD:S, co se týče porovnávání s předchozími díly nebo s CSkem, tak se to posunulo spíše dolů.

Kdybych se měl dostat k nějakému plusu tak první bych vypíchnul určitě grafiku, která mě velmi překvapila. Na proti předchozím dílům jsem měl docela strach ale ne, nakonec jsem nelitoval a docela si i oddychl.
Co se týče provedení map, tak zde bych dával plus číslo dvě. Pěkně provedené, rozmístěné, akorát velké a hodně zábavné.

Ovšem mezi mínusy bohužel patří zbraně. Zvuky se mi nelíbili určitě natolik, aby mě nadchli či nějak přesvědčili k lepšímu hodnocení.

Hra je docela ok, ovšem byly tam chyby, které byly na můj vkus velké a zkrátka mě to nepotěšilo. Ale 70% se i přesto shoduje k mému hodnocení.

Už musel přijít čas i na tuto hru, u které jsem strávil poměrně hodně času. Hodně lidí mi tehdy povídalo: Jak to můžeš vůbec hrát? Proč to hraješ, když to vypadá jak odpad? Má to strašnou grafiku, jak se do toho můžeš pouštět? V tu chvíli jsem dokázal i odpovědět: Mě to ale vůbec nevadí, je to super, baví mě to a člověk se u toho odreaguje. Takže toto byli moje začátky.

V dnešní době se Minecraft stále drží a hodně lidí ho hrává i nyní. Není to rozhodně nic špatného, hru si občas zahraji i já. Když si ale vezmu mladší věk, tak lidi s mladým věkem u této hry stráví denně a když to řeknu hnusně, žere jim to čas. Ale to je jistě jejich věc. Ale dost hloupostí, jdeme se vydat k mému názoru této hry...

Hra na mě nejprve působila velmi legračně a občas chaoticky. To se dá lehce pochopit. Grafika, inventář, atd... Ale to už velmi rychle uplynulo a později jsem hru hrával pořád a občas si ji dám ještě teď a rozhodně toho nelituji.
Stavění kostiček mě vždy vedlo k zábavě a občas mé výtvory stály za pěkný pendrek, ale to už k Minecraftu patřilo. Sleduji youtubera Pedra a ten to tam kolikrát zmiňuje a má úplnou pravdu. Když něco hrávám opravdu nejčastěji, tak Hard Core. To je pro mě opravdová výzva, kterou jsem dokázal až po obrovské době pokořit, když jsem konečně poslal draka k zemi. No a pak jsou zde samozřejmě již populární Minihry, které mě též neskutečně velmi baví.

Celkově hru hodnotím kladně a nemohu si v podstatě na nic stěžovat, snad jen, že to žere čas, ale to je asi úplně vše, co mě napadá. Takže jsem rád, že jsem se k této hře dostal a zahrál si ji. Navíc s ní rozhodně ještě nehodlám končit, když se u ní člověk stále baví.

Tuto Multiplayerovou akci jsem zkusil po nějaké té době zahrát znova. Pamatuji si, že dříve mě tato hra nějak extra nenadchla. Tak jsem to tedy risknul a nakonec o taková hrůza nebyla a docela jsem se u té hry i bavil.

Jako v CSku, tak i v této hře máte na výběr z vícero postav, z nichž každá má jinou vlastnost, což teda v CSku nebylo... Když jsem hrál vždy já, tak jsem po většinu měl jasnou volbu... Heavyho! S tím mi to šlo asi nejvíc... Samozřejmě jsem zkoušel, jak mi to půjde za ostatní postavy, abych mohl porovnávat, kterou postavu si vybírat více nebo méně...

Samozřejmě se i zde nachází rozmanitý výběr map, který k této akci určitě patří, ale bohužel mi nepřijde, že jich je v základu moc, což je trochu škoda. Já jsem si vždy mapy pouštěl popořadě, abych věděl, která mi nejvíce sedne a dalo mi hodně zabrat, než jsem je prošel úplně všechny!

S kamarády je tato hra samozřejmě živější a stojí více za to, proto jsem tuto hru taky jinak většinou ani nehrál.
I přesto, že tato hra u mě patří mezi té lepší, tak mám i hry, které mě nadchli více. Ale i tak je mé hodnocení stále mezi těmi lepšími.

K této hře jsem se prostě musel vrátit. Hra, kterou jsem poprvé spatřil v družině na školním počítači. Do dnes mám na ní pěkné vzpomínky. Klást bomby, ničit zdi a zabíjet příšerky + sbírat bonusy bylo přece kdysi velmi zábavné, teda aspoň co si pamatuji já.

Když si vzpomenu na multiplayer, tak jsme se u toho s kamarádem velmi smáli a máme na to oba vzpomínky až do teď, když jsme si to museli znovu připomenout, akorát o 15 let později. Obrovsky uteklo, od doby, kdy jsem hru poprvé spatřil.

Pravda je taková, že většina lidí může tuto hru předčasně ukončit, protože důvodem je opakování se úrovní a grafiky. Ano to je pravda, ale já jsem přesně ten tip hráče, kterému to vůbec nevadí. Další věcí může být i obtížnost. Někdy se může zdát, že úroveň se prostě nedá udělat. Na druhou stranu to taky může být opačně a hráči může level přijít až moc jednoduchý.

Vzpomínka krásná a velmi zábavná, takže si myslím, že si tato zaslouží pěkné hodnocení.

Srdeční záležitost, u které jsem se bavil opravdu náramně až jsem se u toho smál. Červí války, ve které používáte nejšílenější zbraně tipu tchoř, vodní bomba, banánová bomba a mohu pokračovat až donekonečna!

Mezi další obrovské plusy jsou přejmenovávání týmů či wormů, což pro mě byla pecka, pač jsem vždy vymýšlel jména, za které se soupeři vždy popadali za břicho s to k této hře prostě patří. Co mě vždy přijmulo k obrovskému tkzv. výtlemu byly hlášky wormů či jejich reakce. To prostě byla pecka, kterou mám v hlavě ještě teď. Když jsem to ještě teď zahrál, náramně mi to vše připomenulo.

Jedna hra trvá přibližně kolem 30 minut, ale samozřejmě se to kvůli nastavení může i protáhnout, ale to už záleží na hráčích, kteří hrají.

Takže vzpomínka suprová a červíci si zaslouží i krásné hodnocení!

Lovecký simulátor, který jsem jako malý prostě miloval. Nastal čas se k této hře vrátit a ještě nyní mě neomrzel.

Když jsem hru zapnul poprvé, měl jsem obavy, ale jsem byl mile překvapen. Ovládání je na vysoké úrovni, což u těchto her není zase tak velký problém. Nejvíce se mi líbí muzika, která mě dokonce dokázala i rozesmát, protože je zkrátka dokonalá.

Je velmi fajn, že ve hře byl velký výběr map, ve kterém se střídají různé oblasti, jako třeba Aljaška. Je pravda, že třeba na sněhu si černého medvěda všimnete hnedka, ale v trávě například medvěda hnědého snadno přehlédnete což byl ve většině i můj problém, když mě hnědý medvěd občas zabil.

V mládí jsem měl strach. když jsem lákal zvířata. Nikdy jsem totiž nevěděl, odkud na mě určité zvíře vyběhne. Jednou se mi to stalo osudným, když mě zezadu v oblasti Montany zakousnula puma, ale to jsem zkrátka patří.

Další skvělou věcí je rozmanitost zbraní a taky menší výběr dopravních prostředků, které se určitě pro větší bezpečí hodí. Zbraní je různý výběr: Luky, odstřelovačky, brokovnice a jiné. Výběr je vcelku velký.

Je možnost i vybrat si například posed či stan. No zkrátka něco, co se zkrátka hodí k pozorování.
Já většinou ty věci nepoužíval, pač jsem měl vždy dopravní prostředek a ten mi vždy dával pocit bezpečí, když by se někde okolo náhodou potulovala puma, medvěd či vlk.

Celkově je hra stále fajn i přes menší chybičky, ale neurazí.

Tak jsem po dlouhé době dokázal dohrát tuto českou adventuru a dala mi docela zabrat.

Již v úvodu mě do příběhu vtáhla grafika, která se nezdála být zase až tak špatná, ovšem nějaká ta trhlina se ve hře občas objevila. Na druhou stranu by se zase nejednalo o nějakou tragédii.

Již jsem zmínil příběh, ale na druhou stranu se mi zdál poněkud slabší. Další věcí jsou dialogy. Občas se mi zdáli až příliš zdlouhavé a nezajímavé, ale na druhou stranu, člověk já se u toho neunudí. No a samozřejmě jsou tu i hádanky. Hádanka s posunováním kuliček bylo hotové peklo. Zvládl jsem to za 18 minut... Některé byly lehčí a některé těžší. Ale to už do adventur zkrátka patří.

Málem bych zapomněl ještě na dabing, který se v této adventuře též povedl. A hudba vás v této opět dostává do fáze, kdy ucítíte napětí! Creepy soundtrack poté, co zazvoníte na zvonek Barbory Kánské a vevnitř se zhasne!
Ode mě tato hra dostává stále solidních 80%, protože i přesto, že má hra nějaké chybky, tak se jedná o titul, který určitě kritiky neurazí.

Ach ta krása. Slunce, teplo, dovolená na krásných tropických ostrovech... se zbraněmi v ruce a mutanty po okolí...
No a tímto sranda končí... Boj o život začíná...

Po pár letech, co jsem hru dohrál jsem nyní udělal repete a opět zaletěl na tropické ostrovy.

Hra se stále po těch letech hraje velmi dobře a stále má v sobě ten potenciál. Hratelně stále super záležitost, která neurazí ani ty největší kritiky. Překrásná grafika je další bod, který rozhodně nezklame. Už jen při prvním spuštění vás praští do očí. A vzhledem k tomu, že jde o střílečku, tak nemusím o nějaké akci ani mluvit, je jí tam nespočet.

Ovšem, co mě u této hry opravdu vždy frustrovalo, tak bylo rozmístění některých checkpointů ve hře. V misi Vzpoura se checkpointy dělají po dlouhé době a vy po smrti jdete dlouhou část znovu...

Další věc - M.U.T.A.N.T.I. !!! Dlouho jsem si na ně zvykal a měl kvůli nim vždy strach pokračovat dále, ale to bylo ještě mé dětství, teď už jsem si na to zvykl.

Celkově je ale první Far Cry stále skvěle hratelnou legendou, která i přes menší mouchy, má stále, co do sebe a rozhodně nemůže mrzet.

Tak jsem tentokrát zabrousil trošku někde jinde a rozhodl se sáhnout po budovatelské strategii SimCity, kterou jsem chtěl zkusit původně dříve, ale nějak jsem na to zapomněl. Takže jsem nyní konečně našel čas se k této hře dostat.

První dojmy ze hry byly spíše pozitivní. Do očí mě hned praštila grafika, která vypadala prostě skvěle a to jsme teprve na začátku. Nabídka z několika regionů je jistě taky fajn, ale přišlo mi to málo. Na druhou stranu mě mrzí, že nešlo postavit trošku větší město, než jsem původně chtěl, ale to jsou jen menší vytknutí.

Rozhodně jsem se samozřejmě vždy zasmál u možností názvů měst, protože co bych to nebyl já, abych si jména nepojmenoval podle regionů. (Třebíč, Jihlava na Vysočině... atd) A když už jsem se snažil takto města pojmenovat, snažil jsem se, aby ta města vypadala, jak v reálu, ale to se mi samozřejmě nikdy nepovedlo.

A teď k plusům a mínusům...
Do plusů jsem již zmínil grafiku, která mě praštila do očí, jako první. Bohatý výběr staveb a zón. Občas jsem stavěl, tak abych neměl třeba elektrárny, či továrny, abych je neměl víckrát nebo prostě na stejný princip. Do plusů bych zařadil i krásnou muziku či zvuk
Do mínusů se bohužel taky něco našlo a konkrétně se jako první jedná o bugy, což mě velice zklamalo. Stávalo se mi občas. že každou chvíli něco buglo a docela mi to vadilo, protože to byl podstatný problém. Není zde i možnost většího rozvoje města, škoda no.

Celkově hodnotím hru mírně nadprůměrně, ale že by se jednalo o průser, to zase ne. Ale zážitek z této hry asi taky mít nebudete a proto nepůjdu výše, než nad 65%!

Po Vice City přišlo na řadu další díl a to GTA San Andreas.

Už na začátku mě do očí praštila grafika, která je asi to jediné, co mi tady trochu vadilo, ale to bylo úplně vše. Ale na rozdíl od předchozího dílu tento díl nabízí o mnoho více věcí, než ve Vice City.

Obrovská mapa, na které je toho spoustu k prozkoumání, vedlejší míse, kterých je požehnaně spousty, bohatý výběr zbraní a mnoho nemovitostí k zakoupení.

Opět se projevil můj amatérský skill u misí s létáním, které mi nikdy a ani tady to nebilo vyjímkou, nešli. Dělal jsem je třeba dvě hodiny, než abych přes ně konečně prošel. A co teprve, když jsem zjistil, že musím projít přes leteckou školu, abych mohl dál. No tak to byl můj konec, ale po třech hodinách jsem uspěl.

Ani zde jsem nevynechal zábavu a to v podobě přestřikování nápisů, což pro mě byla další zábava této hry. Většinu jsem našel, ale rozhodně jsem nenašel všechny, tak se třeba zadaří příště.

Celkově hra vynikající, akorát malinké mínus za grafiku, jinak super.

No panečku, tak některé pasáže hry, fakt HUMUS! Ale jinak se DLC k Outlastu velmi povedlo a musím říci, že jsem se chvílemi opravdu bál o svůj zadek.

Propojení se základní hrou se určitě povedlo a byl to skvělý nápad. V určitých okamžicích je vidět, že se něco děje. No a já? Pokračuji v cestě a bojuji o svůj holý život. A ukazuje se, že DLC má o mnoho více nechutných momentek, než základní hra. Hned když jsem potkal po chvilce Franka Antonia Maneru (Kanibala, který vás nahání se sekáčkem a potkáte ho poprvé za sklem, jak jí lidské maso, no prostě HUMUS!, bylo mi jasné, že mě nečeká nic příjemného.

No a opravdu se tak stalo. Eddie Glushkin, nejvíce creepy postava, kterou si snad pamatuji. Úchylák, který se z vás snaží udělat ženu, ale jak? V jedné chvilce vás uspí ve skříni a vidíte jak cirkulárce zabíjí místní stvoření a najednou, co nevidím? On se vám snaží odříznout genitálie, no tak to je fakt moc. Chvílemi se mi zdálo, že se pobleju, ale naštěstí to skončilo HAPPY ENDEM a zabili jsme ho. No a nakonec to dopadlo poměrně dobře.

I v DLC máte stejné vybavení a to je pouze kamera a baterky, které musíte hledat, abyste mohli natáčet a zaznamenávat zajímavé momenty.

Jediné mínus bych dal občasné chaotičnosti, že jsem nevěděl, kam dále, ale to je asi tak vše. Zbytek se mi velice líbil a myslím, že standartních 90%, jako jsem dal základní hře, je na místě.

Po pár dnech se konečně povedlo dohrát druhý díl Mafie a rozhodně jsem si ho užil.

Tato hra sice nenavazuje na předchůdce, ale to mi rozhodně nějak nevadilo i přesto, že jednička je prostě srdcovka. Dvojka je oproti jedničce určitě příjemnou změnou. První věc, dialogy. Bezkonkurenční a luxusní. Je až neuvěřitelné, jak jsem se u této hry občasně zasmál. Mluvím samozřejmě o perlách Joea Barbary, který mě v podstatě v každé misi rozesmál nějakými perličkami a to je jedině dobře nebo snad ne? Člověk aby se u té hry také zasmál.

Další věcí je samozřejmě příběh, který je i zde velmi důležitý, stejně jako v jedničce. Je ovšem pravda, že jednička měla příběh lepší, co se týče například konce. Ale i tak to na mě působilo velmi dobře. Celkově se mi líbilo i město. Tunely, mosty a mohl bych jmenovat dále, no prostě bomba.

Následující peckou je určitě hudba ve hře. V určitých okamžicích se vás snaží podpořit a žene vás tam, kam potřebujete a vy si tu hru takto více užijete. Navíc v určitých okamžicích hraje hudba, která je k té dané situaci žádaná a to je další velké +.

No a například zbraně? Velké množství zbraní od baseballové pálky až po těžký kulomet je určitě další zpestření. Navíc ve dvojce je možnost držet více velkých zbraní najednou, zatímco v jedničce tato možnost nebyla. Zvuky zbraní to ještě vylepšili k lepšímu.

Já jsem tuto hru dohrál docela bez problému. Nějaké to úmrtí tam bylo, ale to k tomu přeci patří. Opět jsem se v hře snažil splnit vedlejší ''mise'', jako například hledání časopisů a ono se mi povedlo je najít poměrně dost, co si pamatuji nějakých 85%, no což, příště třeba najdu všechny.

Celkově mě hra bavila, užil jsem si jí a nemohu si rozhodně stěžovat. I přes nějakou tu mírnou chybičku dávám hře krásné hodnocení.

Tak se mi povedlo dohrát GTA Vice City a i po několika letech nezklamalo....

Když jsem hru zapnul, hned mě praštila do očí grafika, která není rozhodně vůbec špatná. Po té delší době se ta hra hraje stále pěkně. Když jsem hru poprvé zapnul, tak jsem nejdříve nevěděl, co mám dělat. Něco ve stylu.... Kam mám jet? Co ta mapa? Co znamenají ty písmenka na mapách? Dojedu na místo a šup.....úkol. Takže poté už jsem hned věděl, co dále.

Mise byly ve většině velmi zábavné. Moje slabina byla jako ve všech dílech řízení letadlových prostředků. To mi prostě nikdy nešlo a nejspíš ani nepůjde, ale tak to prostě chodí. Co mi docela ve hře chybělo, tak byla možnost plavat, bohužel. Mě to docela mrzelo, protože když jsem občas v úkolu vyskočil ze člunu a omylem minete a padnete do vody..... ŠUP...... a celou misi od znova... Ale teď jsem si na to při hraní zvykl.

Co se mi líbí dále je volnost. Můžete blbnout, kde se vám zachce, jak se vám chce a s čím se vám chce. Vedlejší mise jsou určitě zpestření. Taxi mise, policejní mise, záchranářské mise, hasičské mise, atd....
Dále jsem se pokoušel naleznout i balíčky. Většinou se mi povedlo nějaký ten balíček najít, ale všechny jsem nikdy nenašel. Nu což, někdy příště.

Co bych ještě vytkl, tak je mizení aut a lidí a velmi rychlý posun času. Slunečno..... vejdete do domu, hned zase vylezete a najednou mlha + déšť. No to jsou ale věci, že??? Takto rychle by to nezměnil ani obraceč času......
Na druhou stranu se mi samozřejmě velice líbí soundtrack a pestrý výběr zbraní. Ale to v této sérii nebyl nikdy problém a Vice City není vyjímkou.

Velmi vtipné mi přijde, když občas ustřelíte někomu hlavu určitou zbraní, třeba takovou Karabinou. No to jsem se vždy za břicho popadal, to bylo prostě neuvěřitelné. Ale tak vzpomínky krásné!

Celkově i po těch letech jsem rád, že jsem se k této hře vrátil a mohl si ji opět zahrát. Pecka.....

A je to! Tímto je 2.série TWD uzavřena.

Musím říct, že mě stále mrzí, že i přesto, že uděláte nějaké těžké rozhodnutí, tak se i přesto stane tragédie, které se nelze vyhnout. Na druhou stranu, ukázalo se, že konce jsou zkrátka neuvěřitelné. Skupina se rozbila a ztenčila a je potřeba být ještě více ve střehu. Nakonec jsme zbyli jen čtyři. Clem, Kenny, Jane, Alvin jr..

Když přišla ta chvíle, v kterou jsem původně nedoufal Kenny se začne rvát o život s Jane!, tak jsem myslel, že se chvílemi rozbrečím. Nakonec k tomu opravdu málem došlo, protože udělat rozhodnutí, koho zabít bylo už opravdu šokující a já nechtěl nikoho z nich zabít. Nakonec jsem nechal na živu Kennyho, protože mi byl už z předchozí série velmi blízký. Poté jsem šel s Kennym do Wellingtonu a přišla další deprese a málem slzy, když Kenny řekl ať zůstanu a on půjde zpět. No to snad nemyslí vážně. NENENE!!! Já Kennyho neopustím a tak jsem s Kennym zůstal a šel zpátky. A tímto 2.série skončila.

Celkově hodnotím dvojku kladně, i přes ty ne občas důležité rozhodnutí, které stejně neovlivníte, ale ten konec to opravdu dohnal. Emoce, napětí a u mě málem i slzy a to se opravdu nestává často.
Zážitek, prostě zážitek. Nic víc. Hru jsem si náramně užil i přesto, že tam byly nějaké ty nedostatky.