Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Doom 3

  • PC 65
Žádného Dooma jsem pořádně nikdy nehrál. Na základce jsem měl k dispozici jen Quake 2 a ten nešel dohrát, jelikož to byla „neoficiální“ verze, ve které chyběl jeden z klíčů nutných pro postup dál. Takže jsem si řekl, že tento svůj rest napravím a začnu třetím dílem, protože se v něm používá baterka a hodí se tak do letošní herní výzvy. A moje dojmy jsou… rozporuplné.

Nejvíc jsem na hře ocenil atmosféru, protože ta je vážně parádní, temné chodby základny na Marsu jsou hezky ponuré, plné tmy a stínů, takže baterku budete používat opravdu hodně často. Ideální je hrát v noci se sluchátky. Hra se mnohem méně stylizuje do akční řežby jako předchozí díly a je více zaměřena na hororovou část. Což není vyloženě špatně, ale je fakt, že akční řežbu bych si asi užil víc. Takhle se většinu hry pohybujete v úzkých uličkách, nemůžete pořádně uhýbat do stran a pocit ze střelby taky není nic moc (hlavně u útočné pušky jsem měl pocit, jako bych střílel spíš z airsoftky).

Bohužel taky autorům s tou temnotou trochu ujela ruka. Trochu dost. To, že nic nevidím a musím si svítit, by moc nevadilo. Jenže mi opravdu hlava nebere, proč proboha nemůžu střílet a mít vytaženou baterku zároveň. Zvlášť ve hře, kdy nepříjemně často opravdu nic moc vidět není. Takže jsem běžně zažíval přestřelky, kdy jsem pálil víceméně naslepo do míst, kde jsem zhruba tušil výskyt nepřátel. Nechápu, že tohle autorům přišlo jako dobré rozhodnutí.

Další výtka za mě je neustálé zjevování nepřátel za vašimi zády. V praxi to vypadalo tak, že jdu po chodbě, svítím si, objeví se přede mnou nepřítel, já schovám baterku a přepnu na zbraň a automaticky se otočím dozadu… protože tam se velmi často minimálně jeden další potvorák zjeví. Jasně, párkrát za hru by to byl skvělý prvek, ale Doom 3 to dohání vyloženě do otravného extrému. Připadal jsem si tak jako v Posledním akčním hrdinovi a scéně:
„Jak jsi věděl, že tam někdo je?“ –„Vždycky tam někdo je.“  

Aniž bych chtěl Doom 3 příliš srovnávat s Half-Life 2, tak tu malou část, kterou v HL 2 strávíte v Ravenholmu, jsem si užil DALEKO víc než celý Doom 3. A to včetně pekla, které bylo docela povedené, ale bylo ho tam na můj vkus velmi málo. 

Zkrátka a dobře, od takové legendy jsem čekal asi trochu víc... :(

Herní výzva 2025 - Bdím, či spím? (SC)
+19

Shadow Warrior

  • PC 80
Původní Shadow Warrior jsem shodou okolností hrál někdy v době, kdy vyšel tenhle reboot a i z toho důvodu na něj nemám takové nostalgické vzpomínky jako na Duke Nukem 3D a Blood. I proto jsem toto nové zpracování nechával ležet ladem s tím, že až budu mít náladu a čas, tak to třeba zapnu. No chvíli to trvalo, ale nakonec na to došlo.

Už po pár prvních minutách se mi začaly vracet vzpomínky a poznával jsem různé reálie. Japonské prostředí a mytologie mě taky potěšily, ač to normálně vůbec nevyhledávám. Zběsilá akce byla hodně svěží, tak jako to v devadesátkách bylo zvykem. Katana, střelné zbraně, lékarničky, bouchací sudy, auta a automaty, prostě staré dobré časy. Stejně tak hratelnost s oldschool prvky. Lo Wang zase hláškuje ostošest, eastereggy a secrety každých pár minut. Je to jízda a nutno dodat, že to není žádná krátká záležitost, hrál jsem přes 13 hodin a to u stříleček není úplně málo.

Líbilo se mi plno odkazů na původní hru jako třeba pár eastereggů v původní grafice, kdy jednou Lo Wang prohlásil, že nechápe tu módu pixelartů :). Sem tam člověk narazil na ikonické králíčky, kteří se potulovali po okolí, nebo sami po sobě. RPG prvky mi v první chvíli přišly zbytečné a zmatečné, ale nakonec to byla příjemná a užitečná součást hry. Celkově je to skvěle odvedená práce s úctou k předloze a slušnou tvůrčí invencí a nadšením. Kdyby takhle vypadal Duke Nukem Forever, tak by bylo na světě líp.

Až nadejde čas, tak se pustím i do dalších dílů, věřím, že tam prodleva už znova nebude víc jak desetiletí.

Pro: pocta předloze, katana, prostředí, RPG prvky, hlášky, eastereggy, secrety

Proti: několik levelů je překombinovaných, bossové si jsou dost podobní

+19

Rise of the Triad: Dark War

  • PC 70
V době vydání Rise of the Triad byl na trhu a v mnoha počítačích výrazně pokročilejší Doom. ROTT, který navazoval a vylepšoval staršího Wolfensteina 3D, tak měl dost těžkou pozici. Přesto si, díky své specifičnosti a jisté podivnosti, získal určitou pověst a v paměti tehdejších hráčů se rozhodně udržel. V té době jsem s hrou strávil nějaký čas a podle vzpomínek bych ji ohodnotil asi lehce nad padesát procent. Nově jsem se postil do hraní Ludicrous Edition a po dokončení musím své hodnocení upravit.

Základní hra obsahuje souvislou kampaň o čtyřech epizodách. Každá epizoda přinese nové prostředí i nepřátele a je zakončena soubojem s bossem. Hra je obohacena o dost ve své době unikátních prvků. Všechny dekorace jsou zničitelné, prosklené stěny lze roztříštit a ploché úrovně mají vertikální rozměr. Na každém kroku jsou tak pohyblivé plošinky a skákadla (trochu jako v pozdější Quake III). Zpočátku to působí divně, ale jak si na to hráč zvykne, tak se skákání a poletování po úrovních stane zajímavým osvěžením. Navíc jde o další prvek ukrývající zajímavé předměty mimo klasické tajné oblasti (kterých je ale hra plná). Za zmínku také stojí místnosti s plynem, na což se hodí plynová maska, nebo nepřátelé házející sítě, z kterých zase rychle pomůže nůž. Tyto drobné, ale zajímavé prvky, jsou prvním důvodem proč stojí Rise of the Triad za zkoušku.

Druhým jsou komplexní levely. Od začátku stojí za průzkum, obzvláště pokud nechcete vynechat tajné levely. Jejich rozsáhlost časem roste, ale nepřesáhne zvladatelnou mez, obzvláště díky dostupné mapě. Na mě první levely působily zmateně, ale po zvyknutí si na skákací prvky a zvláštně působící "vysoké" prostředí, se nebyl problém začít orientovat. Po prvních dvou hodinkách jsem téměř přestal bloudit a nevzpomínám si na žádný delší zásek. V druhé polovině hry nebyl problém ani s hledáním tajných oblastí - člověk už prostě ví po čem koukat a jak designéři pracují.

Za zmínku určitě stojí i zbraně. Základní pistole, dvojce pistolí a samopal mají neomezenou munici, což je příjemné. Stačí tak hlídat munici v silnějších zbraních, obvykle různé raketomety, které lze nést vždy jen v jednom provedení. U hry od Apogee samozřejmě nechybí ani power-upy jako božský mód, proměnu ve psa, létání nebo spíše negativní elasto mód.

Součástí Ludicrous Edition je ale mnohem více obsahu. Kampaň HUNT Begins je obsah původní shareware verze a to samozřejmě v Deluxe provedení, takže tři tajné levely navíc. Opravdu doporučuji pečlivý průzkum, celkem čtyři tajné levely ke klasickým sedmi je dobrá porce obsahu navíc. Největším lákadlem je úplně nová kampaň HUNT Continues. Ta je svými čtyřmi epizodami rozsahem téměř rovna původní hře. Design úrovní hezky ctí originál a rozhodně není nijak zjednodušený. Jestli něco, tak se najde několik pěkně zamotaných levelů. Dojde i na trochu nového prostředí, ale bohužel žádné nepřátele nebo zbraně. Rozhodně jde o skvělou práci a pro fanoušky originálu asi i hlavní důvod ke koupi remasteru. Hlavní menu nabízí i kampaň Extreme ROTT, ale tu okomentuji samostatně.

To ale stále není všechno. Hra obsahuje i samostatně spustitelné neoficiální pokračování Return of the Triad. Jde o fanouškovský projekt postavený na ZDoomu a obsahující jedenáct nových levelů. Je úžasné vidět co vše se podařilo překlopit na jiný engine. Nechybí plyn, vzdávající se nepřátelé, skokánky, zničitelné prostředí ani neomezená munice. Najdou se i rozdíly, jako možnost nést více zbraní nebo počítaní tajných oblastí (ROTT počítá pohyblivé stěny, Doom tradičně oblasti jako takové). Levely jsou snad ještě rozsáhlejší, každopádně jsem měl větší problémy s orientací. Rozhodně jde o zajímavý projekt a hraní díky Doom enginu působí o něco příjemněji. Dva tajné levely jsou téměř přesnou kopií první a tajné mapy z HUNT Begins.

Rise of the Triad mě nakonec příjemně překvapil a když nemusí napřímo soupeřit s nejlepšími střílečkami své doby, tak více vyniknou jeho dobré stránky. Ano hra je sice často zbytečně překombinovaná a má trochu nevyváženou obtížnost, ale rozhodně má co nabídnout. Především stojí za zahrání pokud máte rádi průzkum prostředí. Remastrovaná edice od Nightdive je tradičně skvěle zpracovaná a přináší perfektní kompilaci existujícího i nového obsahu.
+19

Vlak

  • PC 60
Krávovinka z devadesátek, kterou v té době znal a pařil asi každý, povětšinou ve škole. I já ji pařil v hodinách informatiky, tak jak píše Marty McFly, zatímco se nám typicky devadesátková učitelka pokoušela vysvětlit jak otevřít internetový prohlížeč a najít v něm Václava Klause... no kdo by ho hledal že? Namísto toho jsme hledali hry ke stažení a nějakým zázrakem jsme dokázali najít Othello/Hexagon?, Dyna Blaster a tohle.

Variace na hada, kterého jsem v té době znal jen jako vedlejší hru z polského handheld Tetrisu, GameBoye pro chudé. Variace pěkně barevná, roztomilá, jednoduchá na pochopení a (tehdy) i na ovládání. Tak si člověk jezdil mašinkou, nabíral všechno možné od lidí přes ovoce, slony až po diamanty a za každou nabranou věc přibyl jeden vagón v ocase. Zpočátku jednoduchá kola přituhovala, měnila se v bludiště s na vteřinu přesně vypočítanými pohyby, kde člověk musel nejen do puntíku naplánoval kudy pojede, ale ještě to zrealizovat bez jediné chybičky.

Nikdy jsem podobné krávovinky nepovažoval za plnohodnotné hry, ale dohrával jsem vše co mi přišlo pod ruku a Vlak se dohrát dal (narozdíl od podobného ale už tehdy nelidského Supaplexu). V té době jsem pařil ultratuhé NES hry na Vietnamských konzolích a Vlak oproti tomu byl až dětsky lehký.

No dekády plynuly, Vlak jsem objevil v nudnějších chvílích v práci na jedné stránce, kde se dá hrát online, pustil se do něj a za dva dny ho dohrál. Jednoduché to už v žádném případě nebylo :) Kola jsem opakoval do zblbnutí protože reflexy slábnou a ruka už není tak rychlá jako dříve. U 48 kola jsem se musel kouknout na youtube protože zhruba jsem věděl, ale chyběl mi nějaký detail. Párkrát jsem si zanadával, jednou vzteky praštil do stolu :)

Je to jedna z těch her, které se Vám vysmívají když zařvete. S odstupem je to vtipný, ale po desátém nárazu do zdi/ocasu opravdu ne. Pár hlášek k dobru:
- takhle to asi nemělo být
- a zase vedle
- na tohle jsem se těšil
- tak kolik bylo dneska rumíků
- a co jinak doma všichni zdrávi
- netlučte počítač nemůže za to
- pozor na krevní tlak
- přiznejte si že na to již nemáte

Zejména poslední dvě hlášky jsou trefné :) Každopádně pěkný návrat za střízlivých 60% (víc to nebylo ani tenkrát, natož dnes).

PS: Druhá nejhodnocenější hra PC na databázi v roce 1993 hned za Doomem... kdo by to byl řek?
+19

Kingdom Come: Deliverance II

  • PC 100
Audentes fortuna iuvat!

Obrovská očekávání. Jakmile Dan Vávra zveřejnil, že dělají na druhém díle KáCéDéčka, tak jsem měl obrovská očekávání. To nešlo jinak. Máte rádi Česko, jeho středověkou historii a zároveň jste hráč, který si volný čas užije u povedené hry? Tak to nemůžete ani zdaleka očekávat nic jiného. Warhorse Studio na tom celá ta léta od vydání jedničky dělali. Nikde nikdo nic neprokecnul, Dan občas u Mr. Kubelíka něco lehce naznačil. Ale jakmile se to začalo zhmotňovat, život už od té doby nebyl tak jako dřív. Tedy do doby, dokud jsem hru nespustil a více jak dva měsíce se ve svých volných časech nezačal ztrácet ve světě Trosek, Trosecka a následně i Kutné Hory a okolí.

Krása! Jedním slovem krása. Nádhera. Fantazie. Podpoření technik z prvního dílu krát dva. Vše je větší, epičtější, velkolepější. K základním premisám bojového systému a mini her, kde jsem výraznějších změn úplně nezaznamenal, jsem ale pochopil, že tady je všechno velkolepější. Tak, jak se na druhý díl obecně sluší a patří. Takže jakmile jsem spustil příběh a vstoupil do Trosecka, tak jsem okamžitě poznával některá místa. Rybniční soustavu, Trosky, okolí. Pokud to tu dobře znáte, budete vědět, kde jste. Jakmile ale vstoupíte do slavných Trosek, oněmíte.

Muselo dát obrovskou práci to tu vytvořit. Neuvěřitelnou. Trosky, ale pak následně i Kutná Hora a všechny ostatní vesnice a okolí. Vyšperkované do detailu. Můžete vlézt kamkoliv. Trosky žijí. Vypadají opravdu jak ve vrcholu své slávy. Simulátor středověkého života, doslova. Takhle nějak si představuji, že tu doba v 15. století musel vypadat. Vrcholný středověk se vším všudy. Neuvěřitelná reklama České republice, její historii, dnešnímu prostředí. Jen škoda, že ne každý tuto reklamu umí využít, ale to je zase téma někam jinam. Jiní to zase zvládají více než dobře. Třeba tvrz Malešov, město Kutná Hora, hrad Trosky…

Příběh. Kapitola sama pro sebe. Tak povedený příběh jsem ve hře asi ještě nezažil. A není to náhoda, že je pod ním opět podepsaný Dan Vávra. Už u Mafie Vás námět totálně vtáhnul a nepustil. No a dodnes se o něm jedna generace umí v hospodě u piva bavit do zblbnutí. KCD je na tom vlastně úplně stejně. Už první díl měl skvělý příběh, ale až ve druhém díle to nabírá na obrátkách. Hlavně díky tomu dění, co se v Českém království v té době dělo. Škoda o tom vědět něco víc. Budete pak několikrát velice zajímavě překvapeni. Z hlavních postav, vedlejších postav, ze vztahu, který si k ním vytvoříte i skrz vedlejší quest, které je zde radost hrát. A co víc, hra Vás klidně i dovzdělá. Ne nadarmo získala od prestižní BAFTA komise ocenění coby 7. nejvlivnější počítačová hra vůbec. Mám pocit, že po vydání KCD2 si široký herní svět zamiloval český středověk. Syrový, krutý, ale mnohdy notně zromantizovaný. Tak, že se z něj musí zákonitě za pár let stát absolutní klasika.

Detaily. Obsah hry. Délka hry. Hudební podkres. Neuvěřitelně precizní, do mrtě dotažené. Hra aspiruje na nejdelší herní scénář vůbec. Pokud to klapne, bude to pecka. Těch dialogů tady. Živoucí vesnice, město, občas na Vás někdo promluví nebo si tu povídají NPCčka mezi sebou. Prostě to tu žije. Sem tam někoho vybílíte, ukradnete knihu, například. Přečtete si ji. Pobavíte se, dovzděláte se. Co víc od hry chtít. Přijde mi to jako nová dimenze herního světa. K tomu je tu celá řada easter eggů. Od těch typicky českých (Zdena pod kořenem, Jirka Kára, Svarta, atd.), přes popkulturní a obecné, které ocení i nečech. No, nemám slov.

Od vydání této hry sleduju na internetu celosvětové diskuze a jsem nadšený z toho, jaký úspěch hra má. Že se start obešel bez větších bugů, že i polský CD projekt, který si se svým Cyberpunkem užil svoje, tu náležitě ocenil funkčnost samotné hry. To, že kolem hry panují tak vřelé nálady, atmosféra, i napříč vývojáři. Je to krása. Škoda těch, kteří na všem hledají to negativní, ale i bez takových lidí by se herní svět neobešel…a neposunul. A ano, i bez bugů se neobejdete, a ani já jsem se neobešel, ale byly spíš pro pobavení, než abych se ve hře musel nutně vztekat. Kingdom Come: Deliverance 2 je prostě a jednoduše klenot. Klenot českého herního průmyslu. Hra s přesahem, ze které Česká republika může jen a jen těžit. Tedy pokud se toho správně ujme. No a už i já se těším, až se do těch oblastí podívám, projdu si je, zavzpomínám na ty dva měsíce čisté radosti, kdy jsem po uspání syna spustil středověký svět, u kterého jsem si morálně odpočinul. Když jsem začal v historických pramenech studovat tvrz na Nebákově, na Suchdolu. To, jakou práci vůbec muselo dát digitálně dohromady ty tvrze, o tom ani nemluvě. No, fantazie. Doslova. S takovými pocity u počítačové hry jsem se za 35 let života nesetkal. Je vidět, že Vás v životě i po mnoha a mnoha zkušenostech pořád má co překvapovat. Je radost zažívat takové momenty, je radost toho být součástí. Už se to opakovat nebude, ale určitě zase přijde něco jiného. A já už se moc těším, až opět budu u toho.
+19

Gears of War

  • PC 90
Styl této hry sedí,hru sem hrál na střední detaily a i tak je to supr podívaná.Partička nabouchaných a hlaškujících týpků je už celkem klišé,ale zrovna u této hry to funguje na výbornou.Jedna z nejlepších konverzí na PC,People Can Fly doopravdy zaslouží pochvalu.Doporučuji taky projít kampaň s gamepadem - vybrace jsou "cool":).Souboj s finálním bossem je výzvou i pro ostříleného hráče.Akorát z příběhu se toho moc nedozvíte,snad nám napoví očekávaná 2jka.Na hře co mě tak trochu mrzí je náplň.Čekal bych trochu víc "války" jako bylo ukázáno v připravované 2jce(technika v akci,monstrozni bitvy),tento typ "guerilove taktiky" je supr,ale možna po čase byste se zúčastnili i něčeho "většího".Stávalo se mi že sem mrtvé nepřatele občas vláčel s sebou jako hadrové panenky.Spoluhráču udělají sem tam pěknou krpu:) jinak je AI solidní.MP a co-op taky vyborná záležitot....po dlouhé době velice vydařená hra.Koupě se určitě vyplatí,protože hru seženete za 300Kč,což na takovou hru,ještě v češtině,je více než velkorysé....

Pro: styl hry,grafika,zvuky,hudba,parťáci,dabing,motorovka!!!!,výborná řež :o)

Proti: příběh zahalen rouškou tajemství,nošení

+18

Counter-Strike

  • PC 90
Ačkoli jsem to nikdy pravidelně a na profesionální úrovni nehrál, večery s kamarády v hernách a dni propařené s bratry právě u CSka jsou nezapomenutelné! V jednoduchosti je stejně největší síla a to tvůrci (tehdá ještě ne přímo z Valve) dokázali.

Pro: jednoduchost

+18 +19 −1

Prince of Persia: Warrior Within

  • PC 90
pro me nejlepsi dil serie,totalni narez je zvolena hudba a prostredi-moc nejsem fanda "tvrde" muziky,ale proste tento dil je co se tyce atmosfery dokonaly,pribylo rozsekavani a krev ve zpomalenych zaberech,take asi nejlepsi pribeh PoPu mozna budete trochu zmateni ale po casti kdy si Princ nasadi masku a stane se z nej Pisecny prizrak najednou vse zacne davat smysl a hra ziskava dalsi smrnc....ve vsech magazinech a hraci nejmin oblibeny dil,ale u me jednoznacne vitezi

Pro: atmosfera,hudba,,pribeh,Dahaka,Písečný stín

Proti: klasika teto serie a to je kamera

+18

Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura

  • PC 95
Arcanu by se jistě dala vytknout spousta chyb. Jeho grafické zpracování je nehezké a rozpohybování postav přímo odpuzuje, systém trpí krajní nevyrovnaností, boje spíše nudí a vše celkově působí na první pohled tak nějak šedivě, jednotvárně až nudně. Takto také drtivá většina hráčů vnímá celou hru. Co si však již neuvědomují je skutečnost, že se jedná pouze o povrch. O nevábný povrch, pod kterým se skrývá vůbec nejpoctivější RPG, jaké kdy vzniklo. Nabízí toho totiž opravdu mnoho. Rozsáhlé univerzum, jež skutečně žije a hrdina ho může svými činy tvarovat, úžasný příběh plný zvratů, širokou škálu možností pro záporné hraní včetně vlastního směřování hlavní linie a především perfektně promyšlené úkoly. Ty nejsou pouze zábavné, ale na rozdíl od většiny RPG má jejich plnění opravdový dopad na svět okolo. Ostatně kde jinde se hrdinova dobrodružství mohou dostat až do novin. Arcanum je jako nevybroušený diamant. Zdánlivě nevýrazný, ale pro mě zatím bezpochyby nejcennější herní klenot tohoto století.
+18

Tropico

  • PC 90
jedna z nejlepších a nejsvěžejších her budovatelského žánru. Pohodová atmosféra, skvělý soundtrack, komiksová grafika, kasina - tahle hra má prostě všechno. Tedy téměř všechno. Lze zde najít řadu nedodělků, či záležitostí, které by stály za dotažení a propracování, ale na takovéhle věci během samotného hraní stejně nelze myslet, protože málokterá hra vás dokáže hodit do takové pohody a zároveň na delší dobu zabavit.
+18 +19 −1

Fallout Tactics: Brotherhood of Steel

  • PC 85
Kvalitní taktická akce ze světa Falloutu. Ještěr bud samozřejmě pičovat, bo mu Tactics sprostě nabourává univerzum Falloutu, a doufám že tu o tom zas nebude vedena "hodnotná diskuse".

Vedle Jagged Alliance 2 asi jediná hra tohodle typu, která mě bavila(= jsem vydržel hrát dýl jak deset minut). Možnosti soubojů jsou vyvážené, tvorba postavy vymakaná, i když tu charisma dostává na prdel. Lze si vytvořit ideální tým a používat vlastní strategii, i když nutno podotknout, že Tactics nejsou zdaleka tak hardcore jako JA2. Zajímavým zážitkem je pak hra na tahy s jednou postavou. Příznivcům taktických akcí a postnukleárního retro světa můžu jedině doporučit.

Nemůžu taky nezmínit perfektní polský mod Awaken, který se nese v duchu původních falloutů (spíš FO2) jak to jen FO:T engine dovoluje a i přes pár chybek byla radost ho hrát.

Pro: propracovanost, atmosféra, široká škála možností, zbraní, nepřátel...

Proti: inu, z falloutích reálií to dělá frašku,

+18

Heroes of Might and Magic II: The Succession Wars

  • PC 95
Vedle UFA/X-COMu považuju sérii Heroes of Might and Magic (kromě mnou nikdy nepochopeného čtvrtého dílu) za to nejlepší, co se dá mezi tahovými strategiemi nalézt. Neskutečná detailnost prostředí, množství předmětů, monster a dalších objektů na mapě, nová města a možnosti, to vše jsou věci, které mě dokázaly ke hře přikovat a nevstát od ní až do dohrání. Tahový systém tohoto kousku jeprostě závislost, od které se vstává jen velmi těžko. I po těch letech ji rád spustím a odehraju "pár" tahů.

Pro: Skvělá detailní grafika, množství nových předmětů/monster/skillů/artafktů/dalších věcí...

Proti: Při hraní této hry je nutné počítat s nedostatkem spánku.

+18

System Shock 2

  • PC 95
Jen málokterá hra na mě dokázala zapůsobit tak, jako práve System Shock 2. Příběh hry je totiž něco tak neskutečně silného, že když jsem našel nějaký nový log a přečet si, musel jsem občas hru zapauzovat, abych to rozdejchal (nekecám). Hororová atmosféra, vidiny minulosti, šílený počítač, ... Tohle je zkrátka hra s velkým H.

Pro: Fascinující příběh, atmosféra, hratelnost.

Proti: Občas je šance, že vám bob zvaný hnědý zaťuká na trenýrky.

+18 +19 −1

Quake

  • PC 85
Quake je legendární 3D akcí z vlastního pohledu, za jehož vznikem stojí světoznámý id Software v čele s geniálním tvůrcem 3D enginů Johnem Carmackem a stejně nadaným level designérem Johnem Romerem. Hra je originální již svým výběrem obtížnosti, kdy vybíráte jednu ze tří cest přeskočením propasti. Nejtěžší obtížnost Nightmare“ je tak náročná, že ji tvůrci schovali do skryté chodby pod vodou, aby do ní někdo náhodou nevstoupil. Příběh: Hrajete za bezejmenného vojáka, který je pověřen vládou, aby zničil nepřátele, kteří se odnikud začali objevovat díky chybě v portálech. Vláda experimentovala s těmito portály a omylem tak otevřela bránu do jiné dimenze. Vy jste vysláni právě na toto místo a musíte se probojovat hordou nepřátel skrze 28 levelů rozdělených do čtyř epizod. K tomu máte k dispozici 9 zbraní od brokovnice až po raketomet.

Zpracování:
Design map svým zpracováním připomíná středověké a gotické období a dokonce i samotné zbraně mají nádech fantasy. To je způsobené tím, že jednotlivý designéři měli na hru odlišný názor. American McGee a Tim Willits chtěli udělat hru více sci-fi - podobnou jejich předchozímu titulu Doomu. Zatímco John Romero trval na hybridní temné fantasy hře, která by byla mixem RPG a 3D akce. Nakonec se přikolonili k první variantě, ale přesto některé fantasy prvky zůstali – např. podivně vypadající zbraně a architektura.

Multiplayer:
Díky chytrému datu vydání v období, kdy internet prožíval svůj první boom se hra nemohla obejít bez propracovaného multiplayeru a okamžitě se stala hitem. Dokonce bylo možné singleplayer část projít v tzv. koo-perativním režimu. Nejpopulárnějším herním módem se stal samozřejmě Deathmatch – všichni proti všem. Hra ve více lidech disponovala unikátními možnostmi pohybu – skákání ve stylu zajíce, rychlé skákací úkroky a novátorský „rocket jump“, který střelou z raketometu pod nohy při výskoku hráče vymrštil výše než obyčejný skok na úkor částečného sebepoškození. Na bázi Quake enginu vznikla řada dalších her a modfikací, z nichž nejznámější je určitě Half-Life. U „Qáka“ jak se mu u nás také říká se poprvé objevil fenomén zvaný „speedrun“, kdy hráči zaznamenávali video ze hry a přitom se snaží jednotlivé levely projít v co nejkratším čase.

Quake byl v mnoha ohledech revoluční hrou a také první hrou s pravým 3D enginem s mnoha novými efekty. Quake je pro mě osobně první skutečnou 3D akcí.

Pro: Revoluční 3D grafika a efekty, nevšední arzenál zbraní, poutavé gotické/sci-fi prostředí, multiplayer s mnoha možnostmi, parádní soundtrack od známé skupiny Nine Inch Nails.

Proti: Prostředí je sice atraktivní, ale po čase stereotypní, chybí více druhů nepřátel.

+18 +19 −1

Deus Ex

  • PC 95
Nelze popřít, že Deus ex obsahuje chyby a to více než málo. Pokud by se uplatnila přísná kritéria pouze k jejím RPG prvkům či aspektům FPS, vystoupila by sotva nadprůměrná hra nehodná větší pozornosti. Avšak jaký význam má kvalita přestřelek a přerozdělování bodů do schopností, když se přijde do kontaktu s vpravdě uměleckým dílem? Uměleckým od jednotlivých titěrných detailů až po celkové vyznění a obsah. Vždyť Deus ex přinesl vše, po čem mainstreamem znavené duše hráčů tak dlouho zoufale toužili. Atraktivní herní prostředí, které se neustále rozvíjí a reaguje na hrdinovy skutky. Třeba i formou novin, kde pro ně nepřátelská propaganda nenalezne příliš mnoho pochopení. Neuvěřitelnou atmosféru, na níž se podílí famózní design levelů, promyšlené postavy s takřka filmovým namluvením, úžasná hudba a vynikající úkoly. A konečně perfektní konspirační příběh, jež postupně dosahuje až epických rozměrů. Je třeba uznat, že volba konců měla být podstatně více než otázkou jediného rozhodnutí, ale závěry samy o sobě patří do toho nejlepšího, co herní průmysl kdy nabídl. Deus ex sice nedosáhl dokonalosti, rozhodně k ní však ukázal cestu...
+18 +19 −1

Operation Flashpoint: Cold War Crisis

  • PC 95
Flashpoint byl ve své době vyjímečný především tím, že umožňoval řídit jakékoliv vozidlo, které jste mohli ve hře potkat. Dnes už je to samozřejmost, ale tehdy to bylo revoluční. Také rozsáhlé otevřené prostory, realističnost (i jedna kulka vás může zabít) a slušná grafika přispěli k jeho úspěchu.
Kampaň jsem bohužel nedohrála, zas tolik mě nezaujala, ale jednotlivé mise, editor, ale hlavně množství modů a addonů mě u Flashpointu dokázali udržet léta. Dokonce jsem sama vytvořila mod, který z Flashpointu dělá strategickou hru pro dva. Bohužel jsem ho nevydala a tak skončil v propadlišti dějin.
+18

SWAT 4

  • PC 90
SWAT 4 je precizně provedená hra. Víc než běžná hra působí jako simulátor, přitom je děsně návyková. Z jednoho důvodu. Nikdy nehrajete tu stejnou misi, i když jste na stejné mapě. Už v předchozím díle byl zavedený tento systém, nic se na něm nezměnilo, je neskutečně jednoduchý, ale účinný. Nepřátelé a civilisté jsou prostě na jiných místech, při znovuspuštění dané mapy a opravdu to funguje dobře. Mimo to si na této hře cením její způsob hraní. Není cílem vzít si největší dělo a fullautem pokosit všechno, co dýchá. Musíte na zločince řvát, upozornit je střílet do vzduchu nebo pod nohy a až v krajním a nouzovém případě můžete střílet do nich. Dále je dobře vyřešené ovládání týmu, ostatní za vás mohou udělat vše. Vyrazit dveře, házet granáty apodobně. Na konci mise vždy vidíte tabulku s body. Maximum je 100, přičemž dosáhnout tohoto hodnocení je velice obtížné. Body se strhávají za každou blbost.. za to, že neupozorníte nepřítele, za to, že nenahlásíte zadrženého civila apodobně. Poslední plus dám zpracování zbraní, střelby a veškerého vybavení.

Pro: Koncept, zbraně a vybavení, grafika, hodnocení po misích, trvanlivost

Proti: drobné bugy (nic, co by kazilo zážitek)

+18

State of War

  • PC 80
Z továren se žene nepřetržitý proud bojové techniky. Od nepřátelské základny se také žene obrněná záplava. Někde uprostřed se to setká a nastane peklo. Tanky střílejí, metají plazmu a oheň, vybuchují, utržené věže létají vzduchem, všechno bouchá, hoří, křachá a duní. Vyhraje hráč, který dokáže vyrobit víc, nebo své obrněnce technologicky vylepší. Obranné věže jsou jen dočasné řešení, bez podpory tanků jsou za chvíli rozstříleny.

Na mapě jsou důležité neobsazené budovy a o ně se hraje. Jen ony můžou poskytnout rozhodující výhodu v boji. K jejich získání a udržení vede jen jediná cesta, na kterou musí hráč přijít metodou pokus omyl, takže jej na začátku každé mise čekají spousty potupných proher, než konečně přijde na přesný postup. Akce počítače jsou naštěstí přesně naskriptované, takže ničím nepřekvapí. Dokolečka se bude snažit dobýt zabezpečenou budovu, kde jej snadno rozstřílí věže, i když by mohl zaútočit na úplně nechráněnou budovu kousek vedle. Přesto není vítězství snadné. Stačí pár minut zpoždění na startu, stačí přijít o pár důležitých tanků, promarnit letecký útok a prohra je tu. Obtížnost hry je skutečně přehnaná.

Nejvíc mi asi vadí to, že jednotky nezůstanou stát na dostřel. Označím jednotku, klepnu na nepřítele, jednotka se přiblíží na dostřel, ale nezůstane stát - pokračuje v jízdě, až dokud ji nepřítel nerozstřílí. Mise Texas a Slovensko mi přišly příšerné. Kdybych chtěl hrát taktickou strategii, tak si ji koupím a nemusím hrát State of War. Bojoví roboti se od sebe nedají rozeznat (s výjimkou těch červených) a v továrnách se nedá zjistit, jaký typ robota tam vyrábí. Voda na mapách se nehýbe, tanky se zasekávají v úzkých místech, kdy pak nezbyde, než na své vlastní tanky poslat pár triplerů.

Hra bezpochyby není dokonalá - zato je nehorázně zábavná. Dá se hrát pořád dokola, vylepšovat své skóre, zkoušet netradiční postupy a skvěle se přitom bavit.

Pro: zábavná akce, nenáročná grafika, jednoduché principy

Proti: prohry, umělá inteligence, tanky neumí zastavit na dostřel, obtížnost

+18

Planescape: Torment

  • PC 100
Unikátne, bizarné RPG od producenta Guida Henkela, bez ktorého by Planescape nebol tým čím je. Planescape Tormentu sa nedá nič vytknúť, je to gorgózny trip do sveta bez hraníc, odohrávajúci sa poväčšinou v texte a v predstavivosti.
+18 +20 −2

Call of Duty 4: Modern Warfare

  • PC 95
Po třech letech úporného čekání a slintání za okny playstationařů (CoD 3 na PC nevyšla, ale prý nebylo o co stát) jsme se konečně dočkali.
Protože 2.Světová už skončila, navíc ji každý pařan dokáže projít poslepu i po noční pařbě, se nový díl rozhodl sbalit uzlík a smutně odvandroval přímo do moderního fiktivního konfliktu.
Z příběhu je cítit, že je zde jen jako pódium. A to po příchodu do kina neobdivujeme, že? Obdivovat se má divadlo, což je v našem případě nečekaná podívaná.
Hru hrajete na jeden nádech, který skončí až po epickém sejmutí finálního bosse užaslým „wow!“ A teď nemám na mysli ten mor světové civilizace. Hra je prostě neuvěřitelně dynamická, intenzivní a chytlavá. Přináší nám skvělý filmový zážitek, takže vás kolikrát pohltí, až doopravdy cítíte, jak kolem prosvištěla kulka a s písknutím roztříštila kachličku za vámi. Udělat profláklý, třicetkrát zkopírovaný námět tak zábavným, a přitom nic moc neměnit, to se často neděje. Aktivita prostředí je chytře promyšlená, tudíž se zde nachází věci, které mají na atmosféru kladný vliv, jako exploze aut, tříštění skla nebo všude poletující odpadky v arabských slumech.
A čím že zde střílíte? Jak již nasvědčuje název, kyje a oštěpy by opravdu čekal málokdo. Na bojišti tedy naleznete všechno od pistolí s tlumičem, přes amerikánské všeobsahující karabiny, až po protitankové rakety, které nejdříve vyletí 200 metrů vysoko, následně kolmým pádem rozdrtí kovové monstrum a její nebohou posádku. Zajímavá je také featura podporující střílení skrz tenčí plechy a plůtky. Prostě moderní válečnictví.
Tím však zábava teprve začíná. Po důkladném prozkoumání a prošmátrání hra působí dojmem, že singlplayer je jen omítka na domu postaveném z bytelných cihel multiplayeru, které jsou poslepované bonusy a perky. Ano, jemu tentokrát autoři věnovali speciální péči, tudíž zde naleznete skvělé postupování hodnostmi, od myče hajzlíků až po tlustého generála, odemykání zbraní a perků. Perk je zde speciální schopnost, která více či méně ovlivní vaši (vlastně i ostatních) hru, např. delší sprint, rychlejší nabíjení nebo větší průraznost kulek. Vše navíc funguje, tak jak má, takže vás nabušený veterán netrefí do hlavy skrz tři stropy. Tohle všechno můžete v kombinaci s vylepšováním zbraní využít na tuně zcela odlišných map. Ty se vyvedli, takže narazíte na rozlehlé industriální areály i pobíhání mezi čtyřmi kontejnery. A ke každé si ještě přičtěte pět odlišných herních módů (klasická masička i strategické umístění a následné bránění bomby) a máte o zábavu na několik měsíců postaráno.
Naopak se mi nelíbila krátká kampaň, o rozloze pouhých jedenácti misí, což je i na dnešní poměry slabota. Nehledě na skript, který kape, ne-li cáká z každého kroku. Ale fakt je, že tahle série nikdy nehrála na „GTAčkovitost“. Situaci trochu zachraňuje znovuhratelnost.
Hra je prostě Call of Duty jak ho známe v novém kabátě.

Pro: dynamičnost, akce, arsenál, kořeněné a opepřené spoustou „spešl“ vychytávek, jako mise v letadle nebo vrtulníku, a samozřejmě multiplayer.

Proti: příběh, krátké

+18