„Audentes fortuna iuvat!“
Obrovská očekávání. Jakmile Dan Vávra zveřejnil, že dělají na druhém díle KáCéDéčka, tak jsem měl obrovská očekávání. To nešlo jinak. Máte rádi Česko, jeho středověkou historii a zároveň jste hráč, který si volný čas užije u povedené hry? Tak to nemůžete ani zdaleka očekávat nic jiného. Warhorse Studio na tom celá ta léta od vydání jedničky dělali. Nikde nikdo nic neprokecnul, Dan občas u Mr. Kubelíka něco lehce naznačil. Ale jakmile se to začalo zhmotňovat, život už od té doby nebyl tak jako dřív. Tedy do doby, dokud jsem hru nespustil a více jak dva měsíce se ve svých volných časech nezačal ztrácet ve světě Trosek, Trosecka a následně i Kutné Hory a okolí.
Krása! Jedním slovem krása. Nádhera. Fantazie. Podpoření technik z prvního dílu krát dva. Vše je větší, epičtější, velkolepější. K základním premisám bojového systému a mini her, kde jsem výraznějších změn úplně nezaznamenal, jsem ale pochopil, že tady je všechno velkolepější. Tak, jak se na druhý díl obecně sluší a patří. Takže jakmile jsem spustil příběh a vstoupil do Trosecka, tak jsem okamžitě poznával některá místa. Rybniční soustavu, Trosky, okolí. Pokud to tu dobře znáte, budete vědět, kde jste. Jakmile ale vstoupíte do slavných Trosek, oněmíte.
Muselo dát obrovskou práci to tu vytvořit. Neuvěřitelnou. Trosky, ale pak následně i Kutná Hora a všechny ostatní vesnice a okolí. Vyšperkované do detailu. Můžete vlézt kamkoliv. Trosky žijí. Vypadají opravdu jak ve vrcholu své slávy. Simulátor středověkého života, doslova. Takhle nějak si představuji, že tu doba v 15. století musel vypadat. Vrcholný středověk se vším všudy. Neuvěřitelná reklama České republice, její historii, dnešnímu prostředí. Jen škoda, že ne každý tuto reklamu umí využít, ale to je zase téma někam jinam. Jiní to zase zvládají více než dobře. Třeba tvrz Malešov, město Kutná Hora, hrad Trosky…
Příběh. Kapitola sama pro sebe. Tak povedený příběh jsem ve hře asi ještě nezažil. A není to náhoda, že je pod ním opět podepsaný Dan Vávra. Už u Mafie Vás námět totálně vtáhnul a nepustil. No a dodnes se o něm jedna generace umí v hospodě u piva bavit do zblbnutí. KCD je na tom vlastně úplně stejně. Už první díl měl skvělý příběh, ale až ve druhém díle to nabírá na obrátkách. Hlavně díky tomu dění, co se v Českém království v té době dělo. Škoda o tom vědět něco víc. Budete pak několikrát velice zajímavě překvapeni. Z hlavních postav, vedlejších postav, ze vztahu, který si k ním vytvoříte i skrz vedlejší quest, které je zde radost hrát. A co víc, hra Vás klidně i dovzdělá. Ne nadarmo získala od prestižní BAFTA komise ocenění coby 7. nejvlivnější počítačová hra vůbec. Mám pocit, že po vydání KCD2 si široký herní svět zamiloval český středověk. Syrový, krutý, ale mnohdy notně zromantizovaný. Tak, že se z něj musí zákonitě za pár let stát absolutní klasika.
Detaily. Obsah hry. Délka hry. Hudební podkres. Neuvěřitelně precizní, do mrtě dotažené. Hra aspiruje na nejdelší herní scénář vůbec. Pokud to klapne, bude to pecka. Těch dialogů tady. Živoucí vesnice, město, občas na Vás někdo promluví nebo si tu povídají NPCčka mezi sebou. Prostě to tu žije. Sem tam někoho vybílíte, ukradnete knihu, například. Přečtete si ji. Pobavíte se, dovzděláte se. Co víc od hry chtít. Přijde mi to jako nová dimenze herního světa. K tomu je tu celá řada easter eggů. Od těch typicky českých (Zdena pod kořenem, Jirka Kára, Svarta, atd.), přes popkulturní a obecné, které ocení i nečech. No, nemám slov.
Od vydání této hry sleduju na internetu celosvětové diskuze a jsem nadšený z toho, jaký úspěch hra má. Že se start obešel bez větších bugů, že i polský CD projekt, který si se svým Cyberpunkem užil svoje, tu náležitě ocenil funkčnost samotné hry. To, že kolem hry panují tak vřelé nálady, atmosféra, i napříč vývojáři. Je to krása. Škoda těch, kteří na všem hledají to negativní, ale i bez takových lidí by se herní svět neobešel…a neposunul. A ano, i bez bugů se neobejdete, a ani já jsem se neobešel, ale byly spíš pro pobavení, než abych se ve hře musel nutně vztekat. Kingdom Come: Deliverance 2 je prostě a jednoduše klenot. Klenot českého herního průmyslu. Hra s přesahem, ze které Česká republika může jen a jen těžit. Tedy pokud se toho správně ujme. No a už i já se těším, až se do těch oblastí podívám, projdu si je, zavzpomínám na ty dva měsíce čisté radosti, kdy jsem po uspání syna spustil středověký svět, u kterého jsem si morálně odpočinul. Když jsem začal v historických pramenech studovat tvrz na Nebákově, na Suchdolu. To, jakou práci vůbec muselo dát digitálně dohromady ty tvrze, o tom ani nemluvě. No, fantazie. Doslova. S takovými pocity u počítačové hry jsem se za 35 let života nesetkal. Je vidět, že Vás v životě i po mnoha a mnoha zkušenostech pořád má co překvapovat. Je radost zažívat takové momenty, je radost toho být součástí. Už se to opakovat nebude, ale určitě zase přijde něco jiného. A já už se moc těším, až opět budu u toho.
Obrovská očekávání. Jakmile Dan Vávra zveřejnil, že dělají na druhém díle KáCéDéčka, tak jsem měl obrovská očekávání. To nešlo jinak. Máte rádi Česko, jeho středověkou historii a zároveň jste hráč, který si volný čas užije u povedené hry? Tak to nemůžete ani zdaleka očekávat nic jiného. Warhorse Studio na tom celá ta léta od vydání jedničky dělali. Nikde nikdo nic neprokecnul, Dan občas u Mr. Kubelíka něco lehce naznačil. Ale jakmile se to začalo zhmotňovat, život už od té doby nebyl tak jako dřív. Tedy do doby, dokud jsem hru nespustil a více jak dva měsíce se ve svých volných časech nezačal ztrácet ve světě Trosek, Trosecka a následně i Kutné Hory a okolí.
Krása! Jedním slovem krása. Nádhera. Fantazie. Podpoření technik z prvního dílu krát dva. Vše je větší, epičtější, velkolepější. K základním premisám bojového systému a mini her, kde jsem výraznějších změn úplně nezaznamenal, jsem ale pochopil, že tady je všechno velkolepější. Tak, jak se na druhý díl obecně sluší a patří. Takže jakmile jsem spustil příběh a vstoupil do Trosecka, tak jsem okamžitě poznával některá místa. Rybniční soustavu, Trosky, okolí. Pokud to tu dobře znáte, budete vědět, kde jste. Jakmile ale vstoupíte do slavných Trosek, oněmíte.
Muselo dát obrovskou práci to tu vytvořit. Neuvěřitelnou. Trosky, ale pak následně i Kutná Hora a všechny ostatní vesnice a okolí. Vyšperkované do detailu. Můžete vlézt kamkoliv. Trosky žijí. Vypadají opravdu jak ve vrcholu své slávy. Simulátor středověkého života, doslova. Takhle nějak si představuji, že tu doba v 15. století musel vypadat. Vrcholný středověk se vším všudy. Neuvěřitelná reklama České republice, její historii, dnešnímu prostředí. Jen škoda, že ne každý tuto reklamu umí využít, ale to je zase téma někam jinam. Jiní to zase zvládají více než dobře. Třeba tvrz Malešov, město Kutná Hora, hrad Trosky…
Příběh. Kapitola sama pro sebe. Tak povedený příběh jsem ve hře asi ještě nezažil. A není to náhoda, že je pod ním opět podepsaný Dan Vávra. Už u Mafie Vás námět totálně vtáhnul a nepustil. No a dodnes se o něm jedna generace umí v hospodě u piva bavit do zblbnutí. KCD je na tom vlastně úplně stejně. Už první díl měl skvělý příběh, ale až ve druhém díle to nabírá na obrátkách. Hlavně díky tomu dění, co se v Českém království v té době dělo. Škoda o tom vědět něco víc. Budete pak několikrát velice zajímavě překvapeni. Z hlavních postav, vedlejších postav, ze vztahu, který si k ním vytvoříte i skrz vedlejší quest, které je zde radost hrát. A co víc, hra Vás klidně i dovzdělá. Ne nadarmo získala od prestižní BAFTA komise ocenění coby 7. nejvlivnější počítačová hra vůbec. Mám pocit, že po vydání KCD2 si široký herní svět zamiloval český středověk. Syrový, krutý, ale mnohdy notně zromantizovaný. Tak, že se z něj musí zákonitě za pár let stát absolutní klasika.
Detaily. Obsah hry. Délka hry. Hudební podkres. Neuvěřitelně precizní, do mrtě dotažené. Hra aspiruje na nejdelší herní scénář vůbec. Pokud to klapne, bude to pecka. Těch dialogů tady. Živoucí vesnice, město, občas na Vás někdo promluví nebo si tu povídají NPCčka mezi sebou. Prostě to tu žije. Sem tam někoho vybílíte, ukradnete knihu, například. Přečtete si ji. Pobavíte se, dovzděláte se. Co víc od hry chtít. Přijde mi to jako nová dimenze herního světa. K tomu je tu celá řada easter eggů. Od těch typicky českých (Zdena pod kořenem, Jirka Kára, Svarta, atd.), přes popkulturní a obecné, které ocení i nečech. No, nemám slov.
Od vydání této hry sleduju na internetu celosvětové diskuze a jsem nadšený z toho, jaký úspěch hra má. Že se start obešel bez větších bugů, že i polský CD projekt, který si se svým Cyberpunkem užil svoje, tu náležitě ocenil funkčnost samotné hry. To, že kolem hry panují tak vřelé nálady, atmosféra, i napříč vývojáři. Je to krása. Škoda těch, kteří na všem hledají to negativní, ale i bez takových lidí by se herní svět neobešel…a neposunul. A ano, i bez bugů se neobejdete, a ani já jsem se neobešel, ale byly spíš pro pobavení, než abych se ve hře musel nutně vztekat. Kingdom Come: Deliverance 2 je prostě a jednoduše klenot. Klenot českého herního průmyslu. Hra s přesahem, ze které Česká republika může jen a jen těžit. Tedy pokud se toho správně ujme. No a už i já se těším, až se do těch oblastí podívám, projdu si je, zavzpomínám na ty dva měsíce čisté radosti, kdy jsem po uspání syna spustil středověký svět, u kterého jsem si morálně odpočinul. Když jsem začal v historických pramenech studovat tvrz na Nebákově, na Suchdolu. To, jakou práci vůbec muselo dát digitálně dohromady ty tvrze, o tom ani nemluvě. No, fantazie. Doslova. S takovými pocity u počítačové hry jsem se za 35 let života nesetkal. Je vidět, že Vás v životě i po mnoha a mnoha zkušenostech pořád má co překvapovat. Je radost zažívat takové momenty, je radost toho být součástí. Už se to opakovat nebude, ale určitě zase přijde něco jiného. A já už se moc těším, až opět budu u toho.
OXENFREE II: Lost Signals