Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Max Payne

JumasJumas
Dohráno
  • PC 75
Se sérií Max Payne to mám úplně stejně, jako s NOLF. Začal jsem druhým dílem a k jedničce se dostal až po letech, takže mě už nenadchla tolik, jako její mladší verze. Také hlavní postava z pokračování je mi sympatičtější. To nic nemění na tom, že se jedná o skvělou hru, kterou stojí za to vyzkoušet a doplnit si tak herní vzdělání.

Komiksové vyprávění příběhu je super a krásně umocňuje noir atmosféru, kterou je Max Payne prošpikován skrz naskrz. I když se mi obličej hlavního protagonisty v prvním díle nikdy nezamlouval, chápu, že finské studio mělo ve svých počátcích hluboko do kapsy, a tak musel Sam Lake zapřáhnout celou svou rodinu.

Měl jsem k dispozici velkou škálu zbraní, od olověné trubky přes pumpovací brokovnici až po odstřelovací pušku. Nejvíce jsem si však oblíbil dvojici Berett či Ingramů, protože především s nimi měly přestřelky tu správnou šťávu.

Nesmím opomenout ani televizní upoutávky, reklamy či seriály, které k Max Payne sérii neodmyslitelně patří a stejné je to i s všemožnými easter eggy. Snad jediné, čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, byly psychedelické pasáže, které mě zbytečně vytrhávaly z neustálé akce. Nelze vývojářům upřít snahu o nějaké to ozvláštnění, ale mě to prostě nesedlo.

Je až neskutečné, že Maxe mají na svědomí ti samí vývojáři, kteří o pět let dříve stvořili Death Rally. Max přinesl revoluční bullet-time, který nevím, jestli byl na herní scéně použit vůbec poprvé, ale každý si jej s Maxem spojí stejně, jako s Wolfensteinem 3D počátek FPS. Nejspíš se k prvnímu Maxovi již nevrátím, protože mi na rozdíl od dvojky už nemá co nabídnout, ale přesto na něj budu vzpomínat jen v dobrém.

Pro: komiksové vyprávění příběhu, noir atmosféra, nabídka zbraní, televize, easter eggy, bullet-time

Proti: obličej Maxe, psychedelické mise

+23

Grand Theft Auto IV

ToaleťákToaleťák
Dohráno
  • PC 65
Tak jsem rozehrál pátý díl této série a na čtvrtý jsem si v minulosti jaksi nenašel čas. Nicméně po několika misích pátého dílu jsem si říkal. Kuš, ta hra je peckózní, měl bych hraní přerušit a dát čtvrtému dílu šanci, abych si to odehrál hezky popořadě. No ouha chyba lávky. Zatím to tedy nevypadá nikterak vábně. Navíc je to s podivem, když San Andreas mě bavilo fakt hodně. No nevadí, ještě prubnu Lost a Baladu. Ty datáče by měly mít podle vašich zkušeností tady větší grády. Ale teď zpět ke čtvrtému dílu.

Čekal jsem to tedy mnohem lepší a ze začátku to tak vypadalo. Perfektní filmové titulky v úvodu. První mise super, satira na americký sen a tak. Ale potom? Mise bez jakéhokoli nápadu (pořád dookola až na jednu motivaci bokem: waj ar ju duing dis? Koz aj níd many). Stačilo se vždy vybavit dostatkem munice a koupit si vestu a hurá na věc. Každá mise pak byla vesměs to samé bez jakékoli větší invence. Navíc mise byly vesměs dost krátké, protože asi byl navrhovatel checkpointů zrovna na dovolené, vzhledem k délce vývoje na mateřské, takže se do toho člověk ani moc nevžil a nezdaru v misi se člověk ani tak nebál proto, že by ji musel opakovat, jako spíše toho, že by musel zase na místo té mise zdlouhavě dojet nebo hulákat na taxi. Technickou stránku je tady asi zbytečné rozebírat. Je toho plný internet, ale ve zkratce. Důležitý je lock na 60FPS, jináč některé dialogy a animace končí rychleji než by měly a také poslední mise, když si běží na vyšších FPS, tak nejde dokončit, pokud hrajete z určitých důvodů s patchem 1.0.7.0. Tento bug v poslední misi je opraven v patchi 1.0.8.0, ale ostatní nešvary zůstávají. Blikající textury v dáli (z buffer fighting), tak s tím je nutno se také naučit žít. Co dál, pohyb hlavní postavy. No žádná sláva, jako lepší než v ikonické ergonomické katastrofě Tomb Raiderovi: AoD z roku 2003, ale dostat se v běhu někde přesně na schodiště nebo na nějaké zúžené místo není vždy sranda.

Co bylo ale perfektní a proč tedy hře dávám sice ne úplně nejvíce ale taky ne nejméně? Tak například město, byť je šedivé jak Ostrava, tak je hodně rozmanité. Grafici a modeláři byli fakt šikovní a vytáhli z možností, které měli, fakt maximum. Čímž myslím zadání vytvořit šedé město bez venkova. Textury jsou rozmanité, negenerické a často i docela vtipné. Stejně tak modely budov mají svůj osobitý styl. Kvalita odlesků patří i po více než deseti letech od vydání hry k tomu nejlepšímu, čeho je renderování bez (pseudo)raytracingu schopné. Nakonec tedy bylo fajn objevovat co všechno ve městě je a jak to tam vypadá. Pocit byl ten, že se Niko nepohybuje jen v kulisách typu, "aby tam něco bylo", ale že se celý děj odehrává na reálném místě se svou historií. Dále byly fajn některé, ale fakt jen některé mise. Nejvíce asi poslední dvě. To najednou Housera políbila ke konci psaní scénáře múza, že po sérii misí na jedno brdo napsal scénář na dvě poslední nápadité mise? No asi jo.

Co říci závěrem? Doporučit či ne? Pokud jste herní nadšenec a libujete si v single player hraní a co se týče herní historie, takříkajíce "chcete být u toho", tak hru mohu doporučit. Přeci jenom je to určitý mezník akcí v otevřeném světě, byť trochu přeceňovaný. Pokud to ovšem nevidíte tak horce a zároveň je pro vás čas hodnotnou devizou, tak tady bych již značně váhal :-).

Pro: Sice šedé, ale nápadité město a jeho atmosféra, některé mise, fyzikální systém kromě pohybu hlavního hrdiny.

Proti: Většinou jednotvárné a krátké mise, pravděpodobně kvůli absenci checkpointů. Pohyb hlavního hrdiny a povrchní až naivní vykreslení jeho charakteru.

+26 +28 −2

Command & Conquer: Tiberian Sun

Han22Han22
Dohráno
  • PC 90
Tiberian Sun, neboli druhý díl GDI/NOD linie přišel v roce 1999 a přinesl pár drobných vylepšení a doladění se zachováním všeho podstatného.

Píše se rok 2036 a nový konflikt mezi GDI a NOD je na spadnutí. A stojí to tentokrát opravdu za to. Pryč jsou prokládané filmečky (na svou dobu vynikající) i tragické herecké výkony. Westwood angažoval sice béčkové, ale známé a slušné herce. Takže na straně GDI koukáme na Michaela Biehna který to měl slušně rozjetý v 80. letech, nebo na charismatického Jamese Earla Jonese. Na druhé straně je tu Frank Zagarino, béčkový akční herec 90. let, který se drží slušně.

Zlepšilo se i celkové podání příběhu. Už tu nejsou bezejmenní velitelé, ale plnohodnotné postavy. Oba hrdinové operují z mobilní základny, přičemž hlášky, rozmístění posádky a vybavení vzdáleně připomíná Star Trek. Bitevní scény vypadají skvěle, třeba zoufalý boj s Mammothem verze II. je fantastický. A samozřejmě samotný příběh. V GDI kampani se ujmete frajerského Michaela McNeilla, který si z rozkazů od uřvaného generála Solomona zas tolik nedělá. V kampani Vás čeká záchrana civilistů, pátrání po sestřeleném UFU, spojenectví s mutanty a snaha zabránit Kanovi ve vytvoření tibériových raket. Nechybí ani ztráta bratra či rodící se vztah s mutantkou Umagon. Za NOD je to ještě zajímavější. Pokud Kane je charismatický šílenec, Anton Slavik je voják tělem a duší, který sice oddaně slouží Kanovi, ale bez větších emocí i zločinů proti lidem. V jeho kůži se vypořádáte se zrádci v NODu, budete získávat materiály z UFA, dostává mutanty na svoji stranu a snažit se zničit velitelství GDI. Obě kampaně jsou navíc celkem propojené, události dá se říct navazují, některé postavy se objevují v obou kampaních a Slavik s McNeillem se i střetnou. Samozřejmě konec je platný jen jeden.

Zlepšilo se i to ostatní. Jednotlivé mapy jsou plné městeček (které za NOD s gustem zničíte), nechybí různé skalní převisy, mosty (jdou zničit i opravit), občas narazíte i na nějakou prastarou základnu s původním vybavením. To vše v mírně izomerickém pohledu. Pathfinding na těchto mapách konečně funguje, soupeř konečně nepodvádí, umělá inteligence je výborná, je vidět za ty 4 roky tvůrci mákli.

Další drobné vylepšení jsou samotné mise. V průběhu hry máte mise povinné a pak nepovinné, které můžete přeskočit. Ale když je splníte, v té povinné máte pak určitou výhodu - například pokud zachráníte mutanty z vězení, ti poté sabotují veškerou elektronickou obranu. Misí je tak mnohem více - 17 resp. 18 a na lehčí obtížnost bez problémů dohratelné. V rámci výstavby přibyla skvělá možnost naklikat jednotky do zásoby - můžete jich objednat najednou pět. Jednotky získávají zkušenosti a jsou poté silnější.

Jinak je to díky bohu totéž. Občas bráníte, občas máte menší jednotku, občas je to klasická výstavba, výroba obří armády a rozmetání soupeře na prach. Jediným problémem je opět nevyváženost. GDI má prostě mnohem silnější jednotky. Létající infantérie, silné disruptorové tanky na ničení budov, obří kyborgy titány (které jsem nepustil z rukou do konce hry). Ano NOD má více možností v obraně (obelisky světla), v zákeřnosti (stealth tank i stealth celá základna, špion) v boji na dálku (artilérie). Když přijde na boj zblízka tak je to ale totéž co předtím. Slabé plamenometné i stealth tanky a i ten silný tank je proti titánovi slaboučký. A zatímco s armádou titánů jsem poslední kolo za GDI vyčistil bez problémů, za NOD mi nestačilo ani 60 tick tanků k dobytí základny (naštěstí nebylo potřeba). Potěšily komanda, GDI má třeba Ghost Stalkera, který zabije jednou ránou většinu vojáků i vozítek, umí odpalovat budovy a ještě se léčí v tibériu. Díky tomu jsem s ním dobyl jednu celou misi, na kterou jsem podle tvůrců měl budovat základnu.

Takže shrnutí? Skvělá hratelnost zůstala, přibylo pár drobných vylepšení a doladění chybiček z předchozích dílů a především parádně podaný, zahraný a natočený příběh. Takže 90%.

Pro: Příběh a herecké výkony, vylepšení a doladění se zachovanou hratelností.

Proti: GDI je opět silnější než NOD.

+13

Doom II: No Rest for the Living

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Frustrace z hraní Resurrection of Evil pro Doom 3 mě dovedla k tomuto zapomenutému addonu, který byl přibalen k BFG edici. A oh boy, byl to teda solidní nářez. Vypuštění páry v devíti mapách (včetně jedné tajné) jsem umocnil použitím Brutal Doomu v jeho poslední verzi 21.

BDv21 přináší hromady gameplay změn, včetně nových zbraní, jako automatická brokovnice, railgun nebo BFG10k. Jestli si ale myslíte, že je hraní díky tomu jednodušší, opak je pravdou. Nepatřím zrovna mezi důmové ořezávátka a na UV jsem se docela zapotil. Umíral jsem. Akce je mnohem rychlejší, intenzivnější. V původní hře máte spoustu času reagovat, všechno je pomalejší. V BD začnou impové své rip & tear dříve, než stačím říct "a doprdele". Odměnou jsou totální jatka, která jen těžko hledají konkurenci.

Ale zpět k addonu jako takovému. Ten nejlepší level-design, který s přehledem vytírá podlahu s původními mapami Dooma II. Rozsáhlé, členité, přesto jasně čitelné a lehce nevigovatelné kousky. Ideální dávkování akce, vyvážený ammo management. Každá mapa je zajímavá, bez zbytečných otravných prvků. Z toho několik jich ještě přináší opravdu adrenalinové momenty. Např. přepadovka ve Vivisection, kde se v jeden moment vyvalí hromady nepřátel do všech koutů mapy. Nebo naprosto FENOMENÁLNÍ poslední level. Ještě se mi v Doomovi nestalo, abych po dohrání měl chuť celou mapu opakovat. Zvlášť, když je to s bossfightem.

Jestli kvůli něčemu stojí kupovat zprasenou BFG edici, tak je to právě tenhle map pack. Nutnost, pro všechny oldschool FPS pozitivní!
+27

Total War: Three Kingdoms

DubikDubik
Dohráno
  • PC 95
Po dlouhé době konečně historický díl a jsem příjemně překvapen.
Hratelnost je skvělá hlavně rozvinutá diplomacie, která má konečně prvotřídní význam.
AI je vylepšeno oproti minulým dílům hlavně v kampani, v bitvách se zázraky nekonají.
Líbí se mi také nový systém špehů a jejich schopností ovlivnit události v kampani.
Za velké plus také považuji 2 herní režimy romance a historický, takže si každý najde to svoje.

Technické zpracování je skvělé. Grafika i soundtrack jsou prvotřídní kvality.
Optimalizace jsou výborné, kdy konečně podporují vícejádrová a vláknová CPU.

Na závěr velké plus nebo pro někoho mínus je to strašnej žrout času a závislost...
Z toho plyne taky vysoká znovuhratelnost za odlišné národy a případná DLC to ještě obohatí.

Za mě zatím nejlepší Total War, tvůrcům tímto děkuji za jejich práci..

Pro: Optimalizace, rozšířená diplomacie, komplexnost postav, znovuhratelnost

Proti: malá různorodost národů, hrdinové nejsou můj šálek kávy

+10

Yoku’s Island Express

StradyStrady
Dohráno
  • PC 90
Yoku’s Island Express spojuje všechny věci co mám rád do jednoho balíčku!!
- Pinball
(Flipper)
- Plošinovka, Arkáda
- 2D Krásná grafika
- Metroidvania
- Pošťák Ondra
(Hlavní postava, dalo by se říct, že je i Ester jako Kickback)
- Pohodové tempo
- Karibskou hudbu
- Optimální herní délka
- Postavy
- Vtipné vylepšení
Takhle bych mohl pokračovat do aleluja...

Verdikt: Yoku’s Island Express jsem měl v seznamu přání dlouho, vlastně od vydání. Jen jsem nevěřil, že to opravdu bude až takové jak se sama hra presentuje. Když pak Yoku’s Island Express přihodili k Hunble Monthly, bylo to pro mě jako vyhrát BINGO! Popravdě, ještě lepší!! 90%

Pro: Vše

Proti: Nic

+17

Uncharted 2: Among Thieves

BystrozrakýBystrozraký
Dohráno
  • PS4 80
Před třemi lety, co jsem hrál první díl Drake’s Fortune ještě na PS3, mě Naughty Dog přesvědčil, že tuhle dobrodružnou sérii s charismatickým zlodějíčkem Nathanem Drakem bude zajímavé sledovat, a to i přesto, že v té době už vycházel čtvrtý díl... Ale znáte to – nikdo není dokonalý. Drake’s Fortune mi přišla jako kvalitně zpracovaná střílečka, avšak celkově mě nijak moc nechytla. Po třech letech moji skromnou sbírku her na PS4 obohatila restaurovaná trilogie obsahující všechny díly z PS3. Nijak jsem neváhal a ihned skočil po druhém díle – Among Thieves.

V Naughty Dog zřejmě šlápli na minu, protože Among Thieves je lepší hned v několika směrech. O několik stupňů hezčí grafika, vylepšené ovládání, lepší hratelnost a výpravnější dobrodružství. Rozhodně mě tento díl bavil víc než Drake’s Fortune.

Příběh mě bavil, úvod je poutavý a rozhodně vás vtáhne do děje. Sice příběh následně trošku znudní, ale poté mě příchodem do Himálají opět chytil. Dialogy jsou skvěle napsané, postavy jsou sympatické a vtipné a obecně celá hra má dle mého atmosféru podobnou filmům s Indiana Jonesem. Sice mi některé momenty přišly přitažené za vlasy, ale to se stává i těm nejlepším, že ano, doktore Jonesi?

Grafika je v remasterované edici opravdu pěkná, až se divím, že původní hra je stará už 10 let. Několikrát jsem se zastavil a pokochal se krajinou a nijak si nedovedu představit, že by takto vypadající hra mohla být na PS3. Tohle se Naughty Dog musí nechat!

Ke střílení asi nemám co vytknout. Přestřelky jsou zábavné, ovládání je přesné a spolehlivé. Munice a zbraně se válí všude okolo, takže se vám nemůže stát, že byste se objevili v situaci, kde byste neměli s čím střílet. Zbraní sice není mnoho, ale přesto jsem si s nimi vystačil. Jediné, co mi možná vadilo bylo, že Drakovi trvá věčnost, než si vymění zbraně. Dojde vám munice v ákáčku a než si ji vyměníte za pistoli, jste mrtvý. Po většinu času s vámi budou bojovat vaši parťáci, kteří jsou zde bohužel jenom na okrasu. Nikdy jsem si pořádně nevšiml, pokud někoho vůbec zabili.

Nově zde přibyl stealth systém, což by vám mohlo přijít jako něco nadbytečného, či nudného, ale stealth zde má velký význam. Nemluvím teď o tom, že je součástí prologu. Osobně jsem stealth využíval, jak jenom to šlo a vyplatí se to. Přeci jenom mě více bavilo vymýšlet strategii, jak co nejefektivněji a nejtišeji odstranit partu nepřátel, než aby na mě všichni najednou naběhli.

Obtížnost hry mi přijde stejná jako v prvním díle, kdy jsem některé části opakoval klidně desetkrát. Obecně více se mi vyplatilo být nonstop schovaný za překážkou, než pobíhat po lokaci alá Rambo. Občas mě ale překvapovalo, jak těžkooděnci dokázali vydržet dva přímé výbuchy granátem… Občas i někteří obyčejní vojáci přežili výbuch granátu, a to od něho byli dva metry… Taktéž toho nepřátelé hodně vydrží. Hodně se mi ale líbí detail, když nepřítel vytahuje granát a je připravený ho na vás hodit a vy to střelíte, tak granát upustí a vybouchne. Díky tomu jsem byl svědkem opravdu kuriózních momentů. Nepřítel stál na vyvýšeném místě, zastřelil jsem ho a on granát upustil na přímo na hlavy svých kámošů.

Vadily mi i takové maličkosti, kdy jsem se potřeboval schovat za objekt, který byl u nějaké hrany, a místo toho, aby se Drake schoval za překážku, tak se spustil z hrany dolů. Hra je sice lineární, ale i přesto jsem někdy vůbec netušil, jak dále postupovat… Naštěstí vám hra po nějaké době poradí. Já vám dám radu ihned a zadarmo – pokud nevíte kam dál, vylezte na sloupy se značkami.

Lehce nepřesné byly někdy také skákací části. Drake má někam skočit, místo toho daný objekt mine o malý kousek a je mrtvý. Jindy chcete s Drakem naskočit na auto a Drake se rozhodne, že auto přeskočí celé a výsledkem je, že umřel. Popřípadě chcete vyjít z krytu a místo toho Drake skočí někam do pryč a umře… Také mi přišlo vtipné, když s Drakem jdete a vyskočíte, tak udělá vizuálně hrozně namáhající skok, přičemž vyskočí jenom deset cenťáků do vzduchu.

Když zrovna nezabíjíte nepřátele, nebo nešplháte po dopravních značkách, tak řešíte hádanky. Ty mi přišli dobré a bavili mě, ale bylo jich ukrutně málo. Rozhodně bych se nezlobil, kdyby jich bylo více.

U čeho se ale Naughty Dog opravdu vůbec nepolepšil, byl závěrečný boss fight. V Drake’s Fortune byl QTE boss opravdu výsměch. Avšak v Among Thieves je finální boss těžký až frustrující. Pokud jste hru hráli, tak chápete, pokud se ji rozhodnete zahrát, tak pochopíte...

Ve výsledku je Among Thieves opravdu povedený díl, který celou sérii posunuje na jiný level. První díl byl průměrný, nebyl špatný, Naughty Dog si s ním rozhodně dali záležet, ale nijak moc mě neoslovil. Among Thieves se však povedl, bavil mě a rozhodně má něco do sebe, obzvláště díky skvěle napsaným a zajímavým charakterům. Určitě byste našli nějakou tu chybku narazili, ale jinak je Among Thieves opravdu skvělým dobrodružstvím, které by mělo být povinností pro každého pskáře!

(Herní výzva 2019 – „Hra roku“)

Pro: Grafika | Postavy | Humor | Lokace | Atmosféra | Hratelnost | Česká lokalizace

Proti: Závěrečný boss fight | Občas nepřesné ovládání

+24

CAYNE

IsairIsair
Dohráno
  • PC 80
Největší slabina CAYNE tkví v jeho hádankách, resp. přesněji řečeno v samotné kombinaci a následném použití předmětů. Je tu několik šílených kombinací v MacGyverovském stylu, od těch naprosto nesmyslných (výroba pojistky z přístupové karty), po ty zbytečně přemrštěné (kombinace ocelové tyče s nožem k výrobě páky či posypání obrazovky práškem pro zjištění přístupového hesla). O to problematičtější ony kombinace jsou, když hlavní postava při použití itemu nesprávným způsobem, sype pouze nějaké generické hlášky, místo toho, aby reflektovala použití správného itemu, který je pouze třeba ještě nějak upravit (čili zkombinovat s něčím dalším), tak, jak to známe z jiných adventur. Je vidět, že z hlediska hádanek se autoři až příliš striktně drželi oldschoolových tradic, což zbytečně ředilo nejsilnější prvky, na kterých hra stojí, čímž jsou atmosféra, napětí a příběh. Zde bych osobně raději viděl modernější přístup, který předvedla například The Cat Lady (adventurní hádanky byly ponechány, ale nebyly založeny na množství šílených kombinací).

Ale musím tedy říci, že i přes všechny moje výtky ke kombinování předmětů, mě to nakonec dostatečně zaujalo. Atmosféra byla hutná, grafika a technické zpracování obecně parádní (Stasis jsem ještě nehrál, takže zde jsem valil oči a nezřídkakdy jsem si vzpomněl na Sanitarium či třebas Planescape: Torment) a celková pointa byla dostatečně zajímavá. Navíc to mělo tak trochu Bioshockovský feel, což jsem uvítal. Celé to bylo asi tak 3x delší než jsem čekal, čili za tu cenu poměrně hodně muziky :).
A v posledku i těch debilních hádanek tam nebylo až zase tolik, aby to nějak rapidně pokazilo celkový dojem.

Sice by se našlo i pár dalších výtek, třebas příliš pomalý pohyb postavy (a k tomu hodně backtrackingu), možná až přehršel informací v PDA (byť po přečtení všech do sebe hezky zapadaly), kde přehlédnutí nějakého drobného hintu vám mohlo znemožnit splnit nějakou z pozdějších hádanek (čili následovalo opakované pročítání všeho) a hlavní postava byla celkem kráva.
Ale jinač mě mile překvapilo, že něco takového autoři nabízejí zdarma tam, kde by si jiní účtovali přinejmenším nějaký DLC like poplatek :).

Pro: Atmosféra, příběh, technické zpracování, na freeware titul poměrně solidní délka.

Proti: Hádanky, nesympatická hlavní hrdinka, přehršel nedůležitého textu v PDA.

+14

Brány Skeldalu

hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 70
Brány Skeldalu jsou krokovací dungeon s tahovými souboji. Skoková podstata pohybu po světě svádí k myšlence že je tahovost pro žánr typická, ovšem ty nejznámější a nejlepší dungeony jsou realtime. Z proslavených se tahovými souboji vyznačují především série Wizardry, Might & Magic, The Bard's Tale a tuším že i Realms of Arkania. Tahle hra by ovšem byla výjimečná i tak. Je česká a také se může pochlubit nádhernou kreslenou grafikou. Díky tomu jí mnozí odpustili i spoustu drobných a některé větší chyby.

V první řadě mě zklamal svět, který sice vypadá pohádkově, ovšem působí sterilně a prázdně. Možná za to může chudá zvuková paleta, případně jde o důsledek prakticky neexistujího respawnu, kvůli němuž jsem po čase procházel pustou krajinou bez nepřátel. Lokace jsou dobře vymyšlené, i když úvodní Skřetí jeskyně je nejzajímavější a postupem hry zábavnost jen klesala. Orientaci pomáhá funkční automaping. Potěšilo mě, že se do vytvořených map dají vypisovat poznámky. Příběh nevybočuje z fantasy klišé. Neodehrály se v něm žádné dějové kotrmelce nebo překvapivá odhalení. Dá se relativně snadno sledovat a pokud by hráč náhodou zabloudil, vždycky se najde nějaké NPC ochotné poradit.

Sestavování party je specifické. Hra dává možnost naverbovat tři členy a další tři je nutné přibrat po cestě. Respektive mechaniky jedné hádanky vyžadují, aby byla skupinka dobrodruhů šestičlenná. Dá se to obejít, ovšem chce to hodně vynalézavosti a znalostí. Rozhodně je lepší jít s proudem a nepřidělávat si starosti. Na výběr je mezi několika bojovými a jedním kouzelným povoláním. Je bohužel pravdou, že kouzelníci jsou v boji téměř nepoužitelní. Prvních pár hodin mi mágové neustále umírali a pak jsem rezignoval a přijal taktiku s rozdělováním party. Systém vypadá neohrabaně a zdlouhavě, ale funguje naprosto hladce a po chvíli mi přišel přirozený. V praxi boj vypadal tak, že vpředu stáli dva bojovníci s naházenými buffy a zezadu je léčili tři kouzelníci. Jeden univerzální bitevní mág byl připraven jako záloha.

Levelování hraje jen vedlejší roli. Zdroje zkušeností jsou velmi omezené, takže i když je možnost trénovat za peníze u učitelů, z postav se neporazitelní supermani nikdy nestanou. Ten pravý rozdíl dělá vybavení. To nejlepší není k mání v questech nebo pokladech, ale netradičně u obchodníka. Rozdíl je doslova propastný a nákup kvalitnějšího meče může změnit hektický survival na příjemně náročné dobrodružství. Lukostřelba je užitečná zvláště v počátku hry. V pozdějších fázích už je příliš slabá. Obtížnost je dobře zvolená, takže hra při správném průchodu představuje výzvu, ale není frustrující. Nepřátelé jsou různorodí a někteří mě vyváděli z míry taktikou boje, případně trápili protekcemi.

Zamrzelo mě množství nedomyšlených či vyloženě mizerných mechanik. Automatické rozdělování party při otočení postavy mě přivádělo k šílenství. Okamžitá smrt zcela zdravého bojovníka při sebemenším namočení ve vodě také. Smlouvání jsem nikdy nedokázal využít ke svému prospěchu, protože lakomý obchodník odmítal slevit o víc než pár drobných. Dialogy jsou šroubované, prapodivně napsané a vytrhávají ze hry. Na druhou stranu hra oplývá spoustou skvělých nápadů typu Neviditelného města, případně cestování po loďce. Potěšila mě i slušná atmosféra a příjemná délka. Nepotěšily mě některé hádanky, protože se vzpíraly logice. Lahůdkou je třetí patro Bílé věže. Pokud tam uděláte chybu, hru nedohrajete. Já jsem si po několika dnech marných pokusů pomohl díky editoru map.

Brány Skeldalu za zahrání určitě stojí a to nejen pro fanoušky žánru. Je třeba se ovšem smířit s tím, že na nejlepší dungeony pořádný kus ztrácí.

Pro: tahové souboje, krásná grafika, vhodně zvolená obtížnost, sympatická délka, atmosféra

Proti: nedotažené mechaniky, prázdnota světa, nelogičnost určitých hádanek, nevyváženost hry

+16

Uru: To D'ni

FingonFingon
Dohráno
  • PC 60
První rozšíření pro Uru je možno hrát teprve po dokončení hlavní hry. Prolezani jedné velké lokace má něco do sebe, i tak se ale připravte (pokud se někdo vůbec bude obtěžovat to hrát) na neustálé prebihani mezi dalšími, nepřímo propojenymi lokacemi. Tentokrát musíte prostřednictvím svého ki zařízení (multifunkční zařízení, které v online verzi nabízí třeba i in game sociální funkce) navštívit postupně 24 míst a na každém kliknout na objevivší se kolečko. Tím se spustí laser, který v jednom místě na mapě vykreslí obrazec mušle, který slouží jako portál do poslední lokace (a který je aktivní jen par sekund a když to nestihnete, tak si pěkně počkáte, než se paprsek uraci zase se objevit.
Konec je tentokrát ještě neuspokojivejsi, než u hlavní hry...
+7

Battlefield: Bad Company 2

special_planspecial_plan
Dohráno
  • PC --
Moderní FPS

Les je tunel. Vesnice je tunel. Všechno je tunel. Myšlenky typu "neschovává se něco za tím stromem?" hra odmění varováním "vrať se do akce, dezertére".

Hratelnost typu Moorhuhn, jen obalená v krásné grafice. Slepice se naučily ovládat zbraně. Jakákoliv vlastní invence v řešení problémů je potrestána smrtí. Úspěch se neodvíjí od skillu hráče, ale od toho, jak moc dokáže neodbočovat z cesty, kterou mu vytyčil scénárista. Mezi tím spousta scén, kdy hráč nemá nad postavou vůbec žádnou či jen omezenou kontrolu + příběhové předěly jako další plýtvání časem hráče, který když si zapne hru, tak chce hrát.
+10 +11 −1

XCOM 2

SteveSteve
Dohráno
  • PC 80
Pokračování XCOMu se opravdu povedlo. Hru jsem dohrál na decentní normální obtížnost. Místy to bylo fakt těžké, ale měl jsem z toho celou dobu pocit, že je to solidní férová výzva. Nějaký ten voják mi sem tam umřel, tomu se prakticky nedalo vyhnout. Zvlášť poslední mise stála život několik elitních mariňáků. Ale tak to podle mě má být ve hře s ideálně nastavenou obtížností.

Těžko se mi hra srovnává s prvním dílem, hrál jsem to s příliš velkým rozestupem. Hlavní zábavné prvky však podle mě zůstaly zachovány a samozřejmě jsou zde nějaké věci navíc. Jednotlivé typy vojáků mě sedly všechny, protože každý měl nakonec nějakou velmi silnou a užitečnou abilitku, kterou jsem chtěl mít v týmu. Ze začátku to však všechno radši řešili hošíci s brokovnicemi a katanou (odteď moje oblíbená kombinace!). Velmi oceňuji upgrady zbraní a destrukci, kterou potom způsobují. Rozsekat celou nepřátelskou základnu plasmovým rotačákem a několika granáty dodává ten správný pocit zadostiučinění.

Variabilita misí mi přišla docela solidní. Mrzí mě, že jsem zažil jen jednou jedinkrát misi kde bráníte sestřelený Avenger. Omezení na počet tahů mě z počátku velmi stresovalo, ale nakonec jsem si zvykl, že prostě některé mise dohrávám s pouhou jednokolovou rezervou. Stejně tak stres okolo projektu Avatar a nutnosti dělat prakticky každou misi, která vám vyskočí, mě nejdřív od hry odradil. Při druhém průchodu jsem dokonce byl pouhých několik hodin od prohry, ale tak tak jsem to uhasil. Prostě další příklad solidní obtížnosti.

Z DLC jsem si užil jenom XCOM 2: Shen's Last Gift, což nebylo kdovíco. Robot Spark mě nijak zvlášť nezaujal, hlavně nemožnost ho léčit během mise ho dost diskvalifikovala. Druhé DLC jsem radši vynechal na varování prakticky kohokoliv, kdo ho zkusil :D

Mezi nedostatky bych zařadil těžce neintuitivní produkci zbraní a nových vynálezů. Proč musím řešit, kolik mám celkem lékárniček, ale upgrade automatických pušek mi jich dá nekonečný počet? Dále vývoj "experimentálních" zbraní byl takový zvláštní a zbytečně náhodný. No a samozřejmě mě ke konci trochu vadila nutnost dělat "obyčejné" mise, když zrovna vrcholí příběh. Celkově však řadím druhý XCOM mezi to lepší, co jsem za poslední roky hrál. Věřím, že třetí díl bude ještě o stupeň větší pecka.
+20

What Remains of Edith Finch

KejteeKejtee
Dohráno
  • PS4 95
Do tejto hry som sa pustila v rámci Hernej výzvy. Musím povedať, že sa jedná o veľmi zaujímavý počin a aj keď to nie je veľký AAA titul, tak v mojích očiach môže mnohým takým konkurovať.

Jedná sa príbehovú hru, povedala by som, celkom lineárnu. Hra vás vedie správnym smerom, čo pre niektorých môže znamenať mínus (absencia širšieho preskúmavania) no mne to vôbec neprekážalo. Atmosféra je správne zvláštna. V dobrom slova zmysle. Je sprevádzaná krásnou hudbou, ktorú si v niektorých okamihoch ani neuvedomujete a v iných užívate plnými dúškami. Bez nej by to nebolo ono.
Sama som nevedela čo mám od hry čakať a preto ani nebudem písať o príbehu, keďže je na každom ako si ho vezme, pochopí a spracuje. Poviem len, že som bola často milo prekvapená kreatívnymi nápadmi, ktoré boli v hre použité.

Oporúčala by som si hru prejsť na jeden nádych. Nezaberie veľa času ( mne to trvalo necelé 3 hod) a budete mať z toho celistvejší zážitok.
Nestáva sa často, že po dohratí hry ostávam iba mlčky sedieť a premýšľam.

Pro: Príbeh, kreativita

Proti: Pre niektorých absencia širšieho preskúmavania

+19

Deponia

ZoltanZoltan
Dohráno
  • PC 70
Adventury nepatří mezi mnou často hrané žánry, ale řekl jsem si, že bych jim měl přeci jen věnovat trochu času. Deponia patří mezi to málo mnou vlastněných, takže volba padla na ni :)

První co mi padlo do oka, byla hezká grafika plná povedených detailů. I postavy vypadají fajn a celkově vizuál a atmosféra hry je na jedničku.

Co se týče příběhu, ten byl solidní. Deponia je pro Rufuse největší zapadákov ve vesmíru a dělá vše pro to, aby se odtud dostal pryč. To se mu ale dlouhodobě nedaří a při jednom z neúspěšných útěků "zachrání" Goal, krásnou a dokonalou Elysianku, před Orgaonem, což je armáda pracující právě pro Elysium. Příběh se pak trošku zamotá a popravdě je docela slušný a plný humoru.

Právě humor a charaktery jsou prvky, na kterých hra nejvíce stojí. Pokud vám už na začátku humor a hlavně svérázná postava Rufuse nesedne, nemá smysl hrát dál. Já si obojí docela oblíbil, u hry jsem se smál docela často a Rufus mi jako hlavní postava sednul, i když je to chvílemi fakt strašně namyšlený sebestředný pablb :) Celkově jsou ve hře charaktery povedené (Goal, Toni, Cletus), včetně těch švihnutých, jako je třeba Lotti. Dost tomu pomáhá i povedený anglický dabing.

U hry jsem zažil pár záseků, protože na některé kombinace předmětů snad ani nejde přijít, ale nebylo to zase tak často. Celkově to nebyla těžká hra, i minihry nejsou nijak složité. Přesto tam bylo pár míst, kde jsem potřeboval trochu popostrčit.

Ve výsledku se jedná o fajn adventuru a určitě budu v sérii pokračovat.
+25

Deus Ex: Human Revolution

CathanCathan
  • PC 70
Skutečně dávám Deus Ex takové hodnocení? Začínám být na stará kolena tak zlej? Zřejmě ano. Ani při nejlepší vůli totiž tomuto hernímu skvostu, jak to mnozí hráči vnímají, nemohu dát více než 70 %

Hra nabízí mnoho skutečných zážitků. Možnost hrát několika způsoby zde není jen prázdný pojem. Hráč je vyzýván, aby zkoumal, zkoušel, experimentovat, řešil a vyzvídal. Lokace jsou poněkud omezené, ale i na tomto prostoru lze najít mnoho tajemství a skrýší a je zábavné je hledat. Ačkoliv mám k vyprávění příběhu výhrady, které zmíním níže, musím uznat fascinující práci s e-maily a dalšími vedlejšími texty. Pomáhají nejen pochopit kontext světa, ale především lze vidět tu zkaženost a faleš která se v tomto světě skrývá. Například odklízení nepohodlných lidí v USA, nebo v Číně pod falešnou záminkou povýšení udělat z lidí pokusné králíky. Hra jako celek nabízí herní zážitek spojený s etickými otázkami, lidskými právy, totalitou pramenící z krize a tak dále. Nejedná se o nic světoborného, ale neurazí to a je to jako dobře propečený steak do kterého se člověk rád zakousne třeba i po třetí.

Ano, Deus Ex je skutečně zážitková hra. A já mám rád zážitky. Lidé, co mě trochu znají vědí, že hry většinou pro ten zážitek hodnotím. Zde tomu ale ubírá tolik věcí, že to nedovedu ignorovat.
Nejdříve ta šílená zmatečnost. V první řadě je zmatečný celý příběh – hru jsem rozehrál cca celkem třikrát, a zmaten jsem byl pokaždé. Nestíhal jsem, co se děje, kam vlastně jdu, proč tam jdu, co mám dělat. Vnímal jsem z toho jen základní stíny a bylo to sakra nepříjemné. Možná je to mnou, ale snad u žádné jiné hry se mi to nestalo.
K té zmatečnosti patří i naprosto nepřehledná mapa. Pokud je někdo cyborg se zabudovanou GPS, asi bych očekával mapy poněkud detailnější, popisnější, třeba i s možností zadání vlastního cíle. To, že se na mapě neukazují obchodníci, považuji za naprostou zhůvěřilost.
Tím se dostáváme k problémům se zbožím. V každé lokaci jsem narazil tak na dva hlavní obchodníky (+ LIMB). Možná jich je ve hře víc, a já je nenašel, to ale není podstatné. Jde o to, že ve chvíli, kdy těmto obchodníkům vykoupíte zboží, už se nedoplní. To jsem ještě ochotný pochopit u Praxis, ale skutečně ne-e u šipek do teseru nebo ProEnergy.
Ano, lze chápat, že munice nad zlato, spousta her tak funguje. Ale s tou energií si tvůrci definitivně vykopali hrob. Člověk investuje body do neviditelnosti a energie, aby nakonec zjistil, že se mu nabíjí maximálně dva články a pro ostatní musí něco zbaštit. A ty věci na baštění jsou očividně úzkoprofilové zboží.

Nakonec tyto „maličkosti“ tvoří neustálý kruh frustrace. To souvisí i s tím, že člověk, který hraje hru „správně“ snadno získá mnoho Praxis, a nakonec nemá moc do čeho investovat, aby se mu hra výrazněji ulehčila. Za to se cítí zhrzený, protože má sice na maximum neviditelnost a energii, ale k ničemu to moc není, když se nabíjejí jen dva články a ProEnergy a spol. by se měli šetřit na těžké lokace nebo bosse.

Někdy, když čtu komentář ke své oblíbené hře, který je velmi kritický a zdrcující, tak si říkám „probůh, jak může být někdo k téhle skvělé hře tak drsný a lpí na zbytečných detailech?“. Ale tímto se k těmto kritikům přidávám. Není to příjemný pocit. Deus Ex nabízí příběh i hratelnost jiných kvalitních AAA titulů. Bohužel, ty detaily, ta zmatenost, a frustrace všechno skvělé pohřbívají. Rád si zahraji pokračování, ale představa replaye ve mně nyní probouzí hlavně úzkost.

PS: Missing Link sucks.
+17 +19 −2

The Last of Us

DrektDrekt
Dohráno
  • PS4 75
Tak jsem navštívil svět přeceňovaných mainstreamových PlayStation klenetů, a do Herní výzvy dohrál hru, které podle wikipedie dostala nejméně 20 ocenění za hru roku 2013! Ten overrating je však hře spíše na škodu, protože jsem od ní čekal mnohem více, než může skutečně nabídnout.

Gameplay je fajn, ale nic převratného. Postavy jsou celkem fajn, ale zas nějaký speciální vztah jsem si k nim nevytvořil. Příběh je fajn, ale některé pasáže mi přišli spíše zbytečné. A konec je zajímavý, určitě nechává prostor k zamyšlení, ale jiná díla už něco podobného zpracovali mnohem lépe.

Last of Us je určitě povedený nadprůměr bez nějakých zásadních nedostatků, ale stejně bych jí doporučil spíše jen casual hráčům, na které je vlastně i cílená vzhledem k tomu že vyšla jen na PS. Pokud si ale myslíte, že právě kvůli takovým hrám se vyplatí konzoly kupovat, věřte že vážně ne a o nic závratného nepřicházíte.
+25 +29 −4

Command & Conquer: Red Alert

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Co vlastně napsat k Red Alertu, když vznikl o rok později než Command and Conquer a je to v podstatě totéž? Vítězná sestava se nemění, pokud něco funguje, tak také ne. Tvůrci vzal drtivou většinu z původní hry a prostě to předělali do retro stylu (válka mezi Sovětským svazem a Spojenci se odehrává v roce 1946).

Zůstal celý princip hry, většina jednotek i budov má svou retro podobu (místo obelisků světla tesla věže), místo tibéria je tu ruda (která naštěstí není toxická). Nechybí kampaně za obě strany plné filmečků, opět platí že jedna strana je brutálně silnější. Pathfinding se o fous zlepšil i když stále jsem měl pocit, že moje jednotky zkrátka vědí lépe jak já kudy jet. Umělá inteligence je opět stejné na naštvání - harvester jede na nejvzdálenější místo, ideálně tam kde do něj někdo začne střílet a pak si klidně sklízí a nechá do sebe pálit. Totéž jednotky, které stojí na místě a koukají, jak je někdo zdáli ostřeluje.

Co mě vyloženě sralo byl nehorázně cheatující soupeř. Lodičky, transporty či letadla přilétající odnikud nebo někde mimo mapu, takže si člověk nepomůže ani tím, když zničí letiště nebo přístavy. Na bugy jsem narazil jen jednou - to že se bez patche nepřehrávají některá videa.

Co je tedy nového? Námořní jednotky (Sověti mají ponorky, Spojenci lodě které můžou ostřelovat i pobřeží). Přibylo pár originálních misí, už to není z 90% jen dobyj základnu. Je tu i několik misí na čas, občas dostanete do rukou specialistku Tanyu, nebo procházíte nějakou budovu. Jak jsem říkal, opět je tu jedna strana silnější, tentokrát Sověti. Ultimátní tesla věže na obranu, ultimátní Mammoth tanky na útok. K tomu psi, solidní letectvo a jako vrchol Iron Curtain, která na chvíli znesmrtelní jednotku. Spojenci tahají za slabší konec, nejsilnější jednotkou je Medium tank, věžičky jsou k ničemu. Chronosféra, o kterou jde celou hru dokáže přenést jednu jednotku, což je k ničemu. Na druhou stranu loďstvo je lepší, v roli spojenců si vyzkoušíte i komando Tanyu, která zabije cokoliv na jednu ránu, no a jednotky jsou levnější.

Příběh obou stran je opět plný FMV sekvencí s živými herci a trošku zastaralých, ale stále působivých animací různých jednotek. Trošku mě zamrzelo, že některé tyhle animace se opakují víckrát za hru. Co se týče příběhu, je trošku ulítlý - Albert Einstein se vrátí v čase, aby zabil Hitlera, čímž Sověti ztratí soupeře a v roce 1946 se rozhoří bitva o Evropu. Zatímco kampaň na spojence je celkem o ničem - jsou tu dva nezajímaví generálové a Tanya, za Sověty je větší zábava. Sexy Naďa, Graděnko, Kukov všichni hrají své hry a nad tím vším je maniakální Stalin. Kampaň je plná zrad a vystihuje parádně éru, kdy lidský život v Sovětském svazu nic neznamenal.

Každopádně se Red Alert hraje víceméně stejně jako originální Command and Conquer, příliš změn nepřináší, ale to dobré - parádní hratelnost zůstává, takže znovu 80%.
+15

URU: Ages Beyond Myst

FingonFingon
Dohráno
  • PC 60
Série Myst by se z určitého aspektu dala přirovnat ke Star Wars a bratři Millerovi k Georgi Lucasovi. Lucas i Millerovi si vysnili svět(y), vydělali miliony, získali si srdce mnohých fanoušků, ale jejich samotné produkty mají do dobré filmařiny/skutečně kvalitních her trochu daleko. Pokud se však kormidla ujme někdo, kdo danému médiu skutečně rozumí, teprve pak se ukáže, jak velký potenciál daná frančíza má (a ano, mluvím o Impérium vrací úder a - pro mně i - Návratu Jediho, respektive o Myst III: Exile a Myst IV: Revelation.

A tak zatímco Presto Studios a poté Ubisoft zvedli laťku po stránce vizálu, hudbě i příběhu a jeho podání, Cyan roky kutili MMO adventure. Grafika? OK, nic extra, Real MYST se mi líbíl víc, s MIII a IV se to ale naprosto nedá srovnávat. Pohled z třetí osoby je neskutečně otravný (naštěstí se dá okamžitě přepnout do první osoby a otravuje pouze v cut scénách - kterých je minimum - nebo při znovunahrání hry/dokončení jednoho z hlavních segmentů. Při hraní jsem si často vzpomněl na Schizm II: Chameleon, který je vizuálně hodně podobný, včetně volného pohybu v první osobě a cutscén v pohledu třetí osoby.

Ukládání je dementní - vpodstatě jde o systém checkpointů, které zároveň existují přímo v samotném herním světě - každý age má v sobě ukrytých sedm otisků, které musíte najít a aktivovat. Pak se k danému místu můžete z Relta teleportovat. Teprve po aktivaci všech sedmi v daném age se zpřístupní cesta do "vnitřní svatyně". Opakujte čtyřikrát, a pak ještě čtyřikrát (slova moudrosti: co nebude vráceno, bude sebráno).

Hudba? Zazní málokdy a v porovnání s MIII a IV vychází jako hodně chudý příbuzný. A příběh? Stačí vám dva hologramové záznamy Yeeshy (dcera Atruse a Catherine, poprvé se objevila jako mimino ve trojce a ve čtyřce už trochu vyrostla - težko říct, kolik jí má být zde, protože má hodně malou postavu, ale dabérka byla starší) a nějaké ty psané deníky? Mně tedy ne...

Nakonec jsem si nechal ovládání, protože to je dost otřesné. Pokud se ještě pohybujete (držením šipky nebo myši), ještě by to ušlo, to samé běh (i když v jednom puzzlu nesmíte ani běhat, ani namočit světlušky - nechtějte po mně, abych to vysvětloval) ale jak dojde na skákání, to je peklo na kolečkách. To takhle zmáčknete mezerník, chvíli se nic neděje, pak se postava trochu vznese. Dá se skákat i za běhu pro překonání delších vzdáleností.

No a některé puzzly vyžadují předměty. Ale zapomeňte na nějaký inventář (tam máte deník a knihu do světa Relto), s čímkoli volným chcete manipulovat, musíte do toho strkat a kopat. Otřes. Aby toho nebylo málo, můžete sbírat i volné stránky, které obsahují kosmetické úpravy pro váš ostrov s chajdou (pořád Relto). Ty jsou všemožně schované, jednu z nich se mi nepodařlo (kvůli nablblému skákání) získat.

Nakonec jsem to (po prvotním odporu) hrál a dohrál snad jen proto, že prý Myst V: End of Ages na Uru příběhově navazuje...

Ještě si rozmyslím, jestli budu hrát datadisky... Multiplayer jsem nezkoušel.
+10

Stardew Valley

SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 70
Na autobusové zastávce kdesi v zapadlém údolí v městečku Pelican mě vyzvedává jakási Robin, abych začal nový život na farmě mého dědečka. Poradil mi sem jít, až budu unavený moderním životem ve světě nových technologií, mobilů a počítačů a vrátím se tak zpět do přírody, k původnímu způsobu života. A nutno říct, že život to není vůbec snadný. Uvelebil jsem se ve ztrouchnivělé chatrči, nachytal pár ryb, vykopal jsem záhon, zasadil pár semen, zalil je a vyčerpaný jsem padnul do postele. Dědeček mě měl očividně hodně rád. Protože ani další dny to nebylo snažší. Neustále dokola to samé. Dřina, repetetivní činnosti, kterých se na mě valí jedna na druhou, že nevím, kam dřív skočit. Záhony jsou větší a větší, trávím na nich víc a víc času a s každou další sklizní dostávám objemnější úrodu. Jaro střídá léto, léto střídá podzim, podzim střídá zima a tak neustále dokola. Čas u Stardew Valley letí opravdu rychle, protože všechno se za den opravdu stihnout nedá.

Jen mi za celou dobu hraní dost chyběla nějaká myšlenka. Důvod, proč vlastně všechno tohle dělám. Autoři hry označují Stardew Valley za relaxační hru, kde se můžu věnovat tomu, co mě baví a užívat si ji, jakým způsobem chci. Jenže ať už jsem se vydal rybařit, těžit vzácné rudy a kameny do dolů nebo sázet zeleninu a ovoce, přišlo mi to tak nějak k ničemu a ukrutně nudné. Navíc kreativitu tady hráč taky zrovna dvakrát neprojeví, protože veškeré postupy jsou přesně dané. Můžu se vlastně tak pouze rozhodovat, jaké práci se budu věnovat a kde co zasadím, pokácím nebo nechám postavit.

Strávit lze ve Stardew Valley bez problémů stovky hodin a stále bude co dělat. Já hře věnoval hodin pouze pár desítek a to mi stačí. Vím, že veškerý další postup by byl pouze o tom, kolik vlastního času bych do hry nasypal nekonečným otrockým opakováním stejných bezmyšlenkovitých činností, kterých jsem za tu dobu již stejně stihnul udělat nespočetně a nic zásadního jiného by mě už nečekalo. Protože po zimě přeci znovu přijde jaro. Nebo ne?
+20

Overcooked!

ripperripper
Dohráno
  • PC 60
Výborná zábavná párty hra zabitá nesmlouvavou obtížností.

Kdybych Overcooked hodnotil někde v první polovině hry, tak bych byl nadšením bez sebe. Po dohrání celé hry jsem ale poměrně frustrovaný a moje nadšení těžce opadlo.

Samotná premisa a zpracování jsou excelentní. Herní mechaniky nebudu popisovat, ale autorům se podařilo vytvořit zábavnou hektickou kooperační hru, která je zcela triviální na pochopení i na ovládání, a přitom se u ní dá hodně vyblbnout (a pořádně si zakřičet). Ve hře se postupně objevují nové recepty, každé prostředí je jiné, a často (možná až příliš) se objevují překážky, které vám komplikují pohyb nebo plánování. Hře bych vytkl několik drobností (zdi občas zakrývají důležitá políčka - designerský fail; některé interakce předmětů jsou nelogicky omezené - např. talíř na odkapávači nelze použít ale na stole ano, nebo steak lze nabrat do bulky ze stolu ale už ne z pánve, atd), ale nejsou to zásadní problémy. Zpracování prostě výborné.

Bohužel celé je to zabité systémem progrese. V každé úrovni musíte získat 1 až 3 hvězdy. Jedna vám odemkne následující úroveň, ale každá úroveň má zároveň požadavek na minimální celkový počet získaných hvězd. Přišlo mi, že sváteční (casual) hráči získají tak tu jednu hvězdu za úroveň, standardní hráči dvě, a hardcore hráči tři. Ale i pro hardcore hráče budou 3 hvězdy vyžadovat minimálně několik pokusů, pečlivé plánování předem včetně rozdělení rolí, a pak skoro bezchybné provedení (po dobu 4 minut). Slabší hráči to asi taky zvládnou, ale bude je to stát exponenciálně více úsilí a času. Tohle všechno není ze začátku problém. Ale postupně začíná přituhovat a někde kolem půlky hry se to nepříjemně láme. Pro vstup do poslední úrovně je pak potřeba mít v průměru 2,75 (!!) hvězd ze všech předchozích úrovní. Takže skoro vše na maximum, až na pár výjimek. To je prostě masakr.

Ta hra působí jako zábavná párty hra pro celou rodinu/návštěvu/kamarády, ale kvůli systému progrese prostě není. A jelikož nemá online multiplayer, tak to znamená, že schopné hráče musíte mít přímo doma, abyste mohli ve hře postoupit vpřed. Já to hrál s manželkou (sváteční hráčka), a zhruba v půlce už to prostě nešlo hrát dál a sebralo nám to dobrý pocit ze hry. Já zatnul zuby a dohrál zbytek hry v singleplayeru, ale obnášelo to spoustu grindu v předchozích úrovních, sledování youtube videí abych zjistil optimální přístupy (což občas zahrnuje i používání mechanik hrou nevysvětlených, nebo lehké cheesování herních pravidel), a dost často i štěstí (objednávky, co dostanete, dost často mohou rozhodnout, zda tu třetí hvězdu zvládnete či ne). Hlava mi nebere, proč hra tohoto typu (párty hra, veselá grafika a hudba), není cílená na všechny skupiny - sváteční hráči by měli všude 1 hvězdu, ale pobavili by se (o to přece jde), a hardcore hráči by si pilovali strategii na třetí hvězdu (a možná bych to dělal i já sám, kdybych to měl jako možnost, místo nuceně).

Takto mi nezbývá než konstatovat, že je to slušná hra, ale určitě ne pro každého. Pokud máte doma více decentních až hardcore hráčů, může být pro vás ideální. V opačném případě budete muset nějakým způsobem ty úrovně odemknout, abyste se v nich poté mohli se slabšími hráči bavit.

Celkové hodnocení: Výborná (pro tvrďáky) / Dobrá (pro běžné hráče)
+18
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • ActualPigeon5 Senua’s Saga:… +32
    Senua’s Saga: Hellblade II
    Napsal ActualPigeon5, 10 dní
    Začnu zeširoka. Primárně hraju na Xboxu (od dob X360), mám ho rád a PS 4 a PS 5 mám jako tu…
  • adam.kulhanek Bud Spencer &… +24
    Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans
    Napsal adam.kulhanek, 24 dní
    Vyrůstal jsem v devadesátých letech a vždy když v televizi běžel film s Bud Spencerem a…
  • H34D Aliens versus… +24
    Aliens versus Predator 2
    Napsal H34D, 11 dní
    Zkraje se musím přiznat, že vyjma zásahů plamenometem jsem nikdy nebyl zapáleným fanouškem…
  • jvempire Callahan's C… +24
    Callahan's Crosstime Saloon
    Napsal jvempire, 24 dní
    Adventury od Legendu považuji za jedny z nejlepších a to především díky skvělé atmosféře…
  • jabbo126 Deus Ex: Human… +22
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal jabbo126, 4 dny
    Tak to byla parádní jízda. Musím se přiznat, že původní a legendární Deus Ex jsem…
  • jvempire Svoboda 1945:… +21
    Svoboda 1945: Liberation
    Napsal jvempire, 9 dní
    Svoboda 1945, další výuková hra z dílny Univerzity Karlovy, je téměř stejná jako Atentát.…
  • jones1240 An English… +20
    An English Haunting
    Napsal jones1240, 16 dní
    Vžijete se tu do kůže profesora Patricka Moorea, který kromě učení na univerzitě má…
  • Peach Neverwinter … +20
    Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark
    Napsala Peach, 13 dní
    Hráno v co-opu: Kdo četl i mé předchozí komentáře k prvnímu Neverwinter Nights, tak se…
  • jvempire Wild Guns +20
    Napsal jvempire, 27 dní
    Kvůli Wild Guns jsem se do Cabal-like her vůbec pustil a nakonec dohrál i oba tituly které…
  • Garret CULTIC +18
    Napsal Garret, 10 dní
    CULTIC je hnědá hra a jak už zpíval Modrý pes, hnědá je dobrá! Inspirován Bloodem a…