Tiberian Sun, neboli druhý díl GDI/NOD linie přišel v roce 1999 a přinesl pár drobných vylepšení a doladění se zachováním všeho podstatného.
Píše se rok 2036 a nový konflikt mezi GDI a NOD je na spadnutí. A stojí to tentokrát opravdu za to. Pryč jsou prokládané filmečky (na svou dobu vynikající) i tragické herecké výkony. Westwood angažoval sice béčkové, ale známé a slušné herce. Takže na straně GDI koukáme na Michaela Biehna který to měl slušně rozjetý v 80. letech, nebo na charismatického Jamese Earla Jonese. Na druhé straně je tu Frank Zagarino, béčkový akční herec 90. let, který se drží slušně.
Zlepšilo se i celkové podání příběhu. Už tu nejsou bezejmenní velitelé, ale plnohodnotné postavy. Oba hrdinové operují z mobilní základny, přičemž hlášky, rozmístění posádky a vybavení vzdáleně připomíná Star Trek. Bitevní scény vypadají skvěle, třeba zoufalý boj s Mammothem verze II. je fantastický. A samozřejmě samotný příběh. V GDI kampani se ujmete frajerského Michaela McNeilla, který si z rozkazů od uřvaného generála Solomona zas tolik nedělá. V kampani Vás čeká záchrana civilistů, pátrání po sestřeleném UFU, spojenectví s mutanty a snaha zabránit Kanovi ve vytvoření tibériových raket. Nechybí ani ztráta bratra či rodící se vztah s mutantkou Umagon. Za NOD je to ještě zajímavější. Pokud Kane je charismatický šílenec, Anton Slavik je voják tělem a duší, který sice oddaně slouží Kanovi, ale bez větších emocí i zločinů proti lidem. V jeho kůži se vypořádáte se zrádci v NODu, budete získávat materiály z UFA, dostává mutanty na svoji stranu a snažit se zničit velitelství GDI. Obě kampaně jsou navíc celkem propojené, události dá se říct navazují, některé postavy se objevují v obou kampaních a Slavik s McNeillem se i střetnou. Samozřejmě konec je platný jen jeden.
Zlepšilo se i to ostatní. Jednotlivé mapy jsou plné městeček (které za NOD s gustem zničíte), nechybí různé skalní převisy, mosty (jdou zničit i opravit), občas narazíte i na nějakou prastarou základnu s původním vybavením. To vše v mírně izomerickém pohledu. Pathfinding na těchto mapách konečně funguje, soupeř konečně nepodvádí, umělá inteligence je výborná, je vidět za ty 4 roky tvůrci mákli.
Další drobné vylepšení jsou samotné mise. V průběhu hry máte mise povinné a pak nepovinné, které můžete přeskočit. Ale když je splníte, v té povinné máte pak určitou výhodu - například pokud zachráníte mutanty z vězení, ti poté sabotují veškerou elektronickou obranu. Misí je tak mnohem více - 17 resp. 18 a na lehčí obtížnost bez problémů dohratelné. V rámci výstavby přibyla skvělá možnost naklikat jednotky do zásoby - můžete jich objednat najednou pět. Jednotky získávají zkušenosti a jsou poté silnější.
Jinak je to díky bohu totéž. Občas bráníte, občas máte menší jednotku, občas je to klasická výstavba, výroba obří armády a rozmetání soupeře na prach. Jediným problémem je opět nevyváženost. GDI má prostě mnohem silnější jednotky. Létající infantérie, silné disruptorové tanky na ničení budov, obří kyborgy titány (které jsem nepustil z rukou do konce hry). Ano NOD má více možností v obraně (obelisky světla), v zákeřnosti (stealth tank i stealth celá základna, špion) v boji na dálku (artilérie). Když přijde na boj zblízka tak je to ale totéž co předtím. Slabé plamenometné i stealth tanky a i ten silný tank je proti titánovi slaboučký. A zatímco s armádou titánů jsem poslední kolo za GDI vyčistil bez problémů, za NOD mi nestačilo ani 60 tick tanků k dobytí základny (naštěstí nebylo potřeba). Potěšily komanda, GDI má třeba Ghost Stalkera, který zabije jednou ránou většinu vojáků i vozítek, umí odpalovat budovy a ještě se léčí v tibériu. Díky tomu jsem s ním dobyl jednu celou misi, na kterou jsem podle tvůrců měl budovat základnu.
Takže shrnutí? Skvělá hratelnost zůstala, přibylo pár drobných vylepšení a doladění chybiček z předchozích dílů a především parádně podaný, zahraný a natočený příběh. Takže 90%.
Píše se rok 2036 a nový konflikt mezi GDI a NOD je na spadnutí. A stojí to tentokrát opravdu za to. Pryč jsou prokládané filmečky (na svou dobu vynikající) i tragické herecké výkony. Westwood angažoval sice béčkové, ale známé a slušné herce. Takže na straně GDI koukáme na Michaela Biehna který to měl slušně rozjetý v 80. letech, nebo na charismatického Jamese Earla Jonese. Na druhé straně je tu Frank Zagarino, béčkový akční herec 90. let, který se drží slušně.
Zlepšilo se i celkové podání příběhu. Už tu nejsou bezejmenní velitelé, ale plnohodnotné postavy. Oba hrdinové operují z mobilní základny, přičemž hlášky, rozmístění posádky a vybavení vzdáleně připomíná Star Trek. Bitevní scény vypadají skvěle, třeba zoufalý boj s Mammothem verze II. je fantastický. A samozřejmě samotný příběh. V GDI kampani se ujmete frajerského Michaela McNeilla, který si z rozkazů od uřvaného generála Solomona zas tolik nedělá. V kampani Vás čeká záchrana civilistů, pátrání po sestřeleném UFU, spojenectví s mutanty a snaha zabránit Kanovi ve vytvoření tibériových raket. Nechybí ani ztráta bratra či rodící se vztah s mutantkou Umagon. Za NOD je to ještě zajímavější. Pokud Kane je charismatický šílenec, Anton Slavik je voják tělem a duší, který sice oddaně slouží Kanovi, ale bez větších emocí i zločinů proti lidem. V jeho kůži se vypořádáte se zrádci v NODu, budete získávat materiály z UFA, dostává mutanty na svoji stranu a snažit se zničit velitelství GDI. Obě kampaně jsou navíc celkem propojené, události dá se říct navazují, některé postavy se objevují v obou kampaních a Slavik s McNeillem se i střetnou. Samozřejmě konec je platný jen jeden.
Zlepšilo se i to ostatní. Jednotlivé mapy jsou plné městeček (které za NOD s gustem zničíte), nechybí různé skalní převisy, mosty (jdou zničit i opravit), občas narazíte i na nějakou prastarou základnu s původním vybavením. To vše v mírně izomerickém pohledu. Pathfinding na těchto mapách konečně funguje, soupeř konečně nepodvádí, umělá inteligence je výborná, je vidět za ty 4 roky tvůrci mákli.
Další drobné vylepšení jsou samotné mise. V průběhu hry máte mise povinné a pak nepovinné, které můžete přeskočit. Ale když je splníte, v té povinné máte pak určitou výhodu - například pokud zachráníte mutanty z vězení, ti poté sabotují veškerou elektronickou obranu. Misí je tak mnohem více - 17 resp. 18 a na lehčí obtížnost bez problémů dohratelné. V rámci výstavby přibyla skvělá možnost naklikat jednotky do zásoby - můžete jich objednat najednou pět. Jednotky získávají zkušenosti a jsou poté silnější.
Jinak je to díky bohu totéž. Občas bráníte, občas máte menší jednotku, občas je to klasická výstavba, výroba obří armády a rozmetání soupeře na prach. Jediným problémem je opět nevyváženost. GDI má prostě mnohem silnější jednotky. Létající infantérie, silné disruptorové tanky na ničení budov, obří kyborgy titány (které jsem nepustil z rukou do konce hry). Ano NOD má více možností v obraně (obelisky světla), v zákeřnosti (stealth tank i stealth celá základna, špion) v boji na dálku (artilérie). Když přijde na boj zblízka tak je to ale totéž co předtím. Slabé plamenometné i stealth tanky a i ten silný tank je proti titánovi slaboučký. A zatímco s armádou titánů jsem poslední kolo za GDI vyčistil bez problémů, za NOD mi nestačilo ani 60 tick tanků k dobytí základny (naštěstí nebylo potřeba). Potěšily komanda, GDI má třeba Ghost Stalkera, který zabije jednou ránou většinu vojáků i vozítek, umí odpalovat budovy a ještě se léčí v tibériu. Díky tomu jsem s ním dobyl jednu celou misi, na kterou jsem podle tvůrců měl budovat základnu.
Takže shrnutí? Skvělá hratelnost zůstala, přibylo pár drobných vylepšení a doladění chybiček z předchozích dílů a především parádně podaný, zahraný a natočený příběh. Takže 90%.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Příběh a herecké výkony, vylepšení a doladění se zachovanou hratelností.
Proti: GDI je opět silnější než NOD.