Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Command & Conquer: Tiberian Sun

82
187 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > real-time strategie *
Forma:
freeware (dříve placená hra)
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
27.08.1999 PC
Vývojáři:
Druhý díl tiberiového universa Command & Conquer začíná v r. 2030 po událostech kampaně Tiberian Dawn za Global Defense Initiative (GDI). Kane je považován za mrtvého, Brotherhood of Nod je v rozkladu, v jeho čele stojící generál Hassan bratrstvo vede do náruče GDI. Nod však ve svém středu stále má početnou skupinu pravověrných a Kane jen čeká na vhodnou příležitost. Vysoce postavený důstojník GDI Michael McNeil v kampani Evolutionary Response zbaví svět tohoto fanatika a jeho přívrženců. V kampani Deus Ex Kane za Nod dřívější první muž frakce Black Hand, velitel Anton Slavik, právě křivě odsouzený k popravě, odstraní Hassana a nechá Kanea se vrátit a instruovat jej k "novému začátku"…

Singleplayerové kampaně jsou protkány hranými sekvencemi, ve kterých excelují James Earl Jones jako generál GDI James Solomon, hlavní hrdina prvního Terminátora Michael Biehn jako McNeil, Christine Steel jako mutantka Umagon a na druhé straně Joseph David Kucan coby "zlosyn" Kane, Frank Zagarino jako Anton Slavik nebo Monika Schnarre jako poručík Oxanna Kristos. Scénky jsou zasazeny do řídicích středisek obou soupeřících stran, nebo do Kodiaku, leteckého transportéru McNeila, či Montauku, podzemního APC Slavika. Atmosféru dotvářejí umělé inteligence řídicích počítačů - EVA v případě GDI a CABAAL na straně Brotherhood of Nod.

Arzenál zbraní se vyznačuje high tech nádechem. Zatímco GDI staví na pomalých a odolných jednotkách, orbitálním iontovém dělu a neprůstřelné ochraně Firestorm, Nod si libuje v maskování, taktice hit & run, podzemních jednotkách a experimentech s mimozemskou technologií. Mimo jednotky obou hratelných stran se na bojišti objevují tiberiové formy života. Ve hře se těží jedna surovina, i když ve dvou variantách; modré tiberium se ve srovnání se zeleným v rafinériích mění na kredity ve výhodnějším poměru. Herním prostředím jsou zpravidla zničená města na pustině nebo sněhu. Grafické zpracování nově simuluje 3D terén - dělostřelectvo nebo superzbraně po použití zanechávají v zemi díru.

Hra byla v únoru 2010 včetně datadisku Firestorm uvolněna jako freeware.


Poslední diskuzní příspěvek

Jack_Dark: Ano obě za cca 34 hod., chvilku u toho seděla dcerka (cca 4 hod.) a hrála si s jednotkami, a musím říct docela ji to šlo :-) a teď…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Tzv. oldschoolová, temná a vážně pojatá RTS a dost možná nejúspěšnější dílo Westwood Studios, které prodávala poměrně masivní marketingová kampaň. Tiberian Sun byl ve své době pojmem. Tato hra je mou nejvíce hranou hrou, mám na ni krásné vzpomínky, a jelikož hraní PC her byla má top činnost v dětství, mohu s naprosto čistým svědomím konstatovat, že se pro mě jedná o srdeční záležitost, možná i kandidáta na nejsilnější zážitek právě z dětství. Dodnes média s touto hrou opečovávám jako náušnice po babičce. Proto i komentář je nezvykle osobní.
Tiberian Sun se stal hitem mezi mnou a mými spolužáky na ZŠ. Hlášky „Establishing battlefield control, standby.“, „Incoming transmission…“ nebo „Missile launch detected.“ se staly denním chlebem, jeden spolužák dokonce v pouzdře nosil vlastnoručně vyrobené logo Brotherhood of Nod. Nejdříve jsem měl jen CD s kampaní za GDI; to druhé jsem si opatřil až mnohem později z jiného zdroje a kampaně jsem dokončil až v r. 2013, čili více než 10 let od doby, v níž jsem se hře nejvíce věnoval.

Na Tiberian Sunu a vlastně na všech hrách tiberiového universa si nejvíce cením odlišností stran konfliktu, v těsném závěsu pak zpracování videosekvencí. GDI je poměrně nezajímavá organizace s konvenčními jednotkami, značnou palebnou silou a puncem síly dohlížející na pořádek ve světě, Brotherhood of Nod naopak temná sekta sdružující fanatiky a vědce toužící po dobrodružných experimentech, která disponuje technologickými výstřelky, staví si chrámy, své cíle propaguje jako náboženství a veškerou moudrost přisuzuje svému vůdci – fanatiku Kaneovi. Snad každý hráč Tiberian Sunu sympatizuje více s „Nody“, Kane je má oblíbená postava ze sci-fi obecně a říkám si, že by nebylo špatné, kdyby se v dnešním reálném světě našel člověk, který by dokázal svět zfanatizovat tak, aby tahal za jeden provaz – aby nikdo nespekuloval, všichni schopní pracovali s nasazením nejvyšším a nejvyšší ctí každého by byl jeho příspěvek společnosti jako celku.
Výbava GDI potěší neotřelou obranou Firestorm a orbitálním iontovým kanónem, který v kontrastu k tomu Firestormem „projde“. To Nod se nevydává cestou přímého útoku – soustředí se na maskování a zahrabávání. Musím se přiznat, že právě Stealth Generator byla vždy ta budova, na které jsem mohl oči nechat, a mám za to, že skvěle doplňuje „nodskou“ architekturu (Hand of Nod, Temple of Nod, Obelisk of Light). Obě strany potom disponují poměrně zajímavou technologií elektromagnetického pulzu (EMP), jejíž atraktivita je ještě umocněna tím, že vzdálenost cíle útoku od nejbližšího EMP kanónu je značně omezena. Jednotek ve hře je na můj vkus docela hodně a žádné se neopakují. Pozitivem zbraňového arzenálu je, že z Tiberian Dawn se nepřenesly Mammoth (mark I) tanky, které si účinně poradily se vším. Konečně speciální poklonu bych vysekl zapracování kyborgů, kteří v sobě kombinují vlastnosti pěchoty (výroba v kasárnách, možnost naložení do APC) a vozidel (větší odolnost vůči kulometům než vůči dělostřeleckým granátům a raketám, zranitelnost EMP), léčí se v tiberiu a po poklesu zdraví na kritickou úroveň přicházejí o dolní polovinu těla, načež (po doléčení) jsou pomalejší, za to však odolnější.

Na obou kampaních obdivuji noblesu jejich názvů, délku, různorodost a především větvení. Větvení přitom není jen jednoho druhu. Jedním typem je „předmise“, která zajistí určitou výhodu v „hlavní misi“, jiným druhem jsou dvě paralelní mise, z nichž je při jednom průchodu kampaně možné (a nutné) splnit právě jednu. K dobru přičítám též to, že větší část misí je, nebo alespoň začíná bez základny – splnění není jen o zajištění zdrojů, výrobě jednotek a rozdrcení protivníka. Dále oceňuji, že některé mise lze zdárně dokončit více způsoby. Potěšilo mě i to, že po nedodržení některých časových limitů nebo po detekci nepřítelem, která dle popisu mise byla nežádoucí, nebyla mise hned neúspěšná, jen se něco zkomplikovalo.
Kampaň za GDI mně přišla poměrně nudná. Charaktery objevující se ve videosekvencích mě nenadchly – role velitele Michaela McNeila podle mě není zahraná dobře, generál Solomon mě vysloveně odpuzoval; výjimkou je jedině Umagon. Kromě posledních dvou misí bych si rovněž skladbu úkolů dovolil přirovnat k nudné kancelářské práci. Na druhé straně za „ty zlé“ jsem měl pocit, že jsem členem malého týmu proti celému světu a sloužím svatému řádu, což logicky zvyšovalo mou soudržnost, tedy hratelnost. Dost tomu pomohl proklatě dobře zpracovaný Kane, velice loajálně vykreslený velitel Anton Slavik a krásná a odhodlaná poručík Oxanna Kristos. No a kdo by odolal epickým výrokům „nodského“ řídicího počítače CABAALa „Do not mar the brotherhood's name any further.“, „Allow the blame to fall squarely on Solomon's shoulders.“ nebo „The decision is yours, commander Slavik.“? První dva skoro mohou poskytnout důvod učit se anglicky, jelikož při „zachování zvuku“ je do češtiny snad ani nelze přeložit…

Stran herního systému jsme si zvykli, že v sérii Command & Conquer lze současně stavět jen jednu budovu a současně vyrábět jen jednu jednotku pěchoty, jízdy a vzdušných sil. I když to postrádá logiku, oceňuji, že tento systém zůstal zachován. Chválím ale i novinky – možnost odpojování napájení budovám a začlenění nové suroviny, tzv. tiberiového plevele (někdy též nazýváno tiberiový odpad), její vlastnost – buď se rozrůstá a vše likviduje, nebo zničíte střed jejího naleziště a začne se ztrácet – a především pak skutečnost, že zpracovat ji je schopno pouze Brotherhood of Nod.
Již klasickou vlastností strategií Command & Conquer je menší důraz na micromanagement jednotek. Jinými slovy není tolik potřebné řídit jednotlivé boje a je možné se více soustředit na herní strategii. Toho je dosaženo především absencí kvantitativního limitu jednotek. Za to vše dávám plus, ovšem v souvislosti s tím je vhodné zmínit také to, že obranné struktury jsou až příliš účinné a i bez toho multiplayer vede k tomu, že se hráči tzv. „zabetonují“ a hra nemá konec, nebo tento konec je hodně vzdálený.
Další věcí s pevnými kořeny v sérii je ovládání, resp. význam levého a pravého tlačítka myši. Musím uznat, že při hraní krátce po vydání mi to nepřišlo, ale poté, co jsem odehrál hromadu RTS s akcí na pravém „myšítku“, mi akce na levém připadá nepraktická. To proto, že při zadání útoku na nepřátelskou jednotku poblíž vlastní se hráč nemusí trefit – místo zadání akce vybere jinou vlastní jednotku (při akci na pravém tlačítku myši chybu může promptně napravit).
Jinými specifiky jsou nemožnost prozkoumávání mapy letadly a pojetí jejich výzbroje jako omezené počtem. Pokud je letadel více než helipadů, dozbrojování je pracné. Podotýkám, že letadla přitom je potřeba používat pro vyhnutí se velkým ztrátám. Nepotěší ani úroveň „spolupráce“ harvesterů a rafinérií a další věci – nemožnost nastavovat budovám shromaždiště, absence fronty příkazů (bylo už v Total Annihilation), nepřítomnost možnosti vybrat stejné jednotky na obrazovce dvojklikem (bylo už v StarCraft). Mezi nedostatky bych dále zařadil možné, ale zároveň obtížné přejíždění či přešlapávání pěchoty vozidly, nepokračování oprav budov po znovunabytí kreditů a nepřítomnost instruktáže k waypoint mode, který ve hře je.

Ani této hře se nevyhnuly poměrně velké chyby. Na jeden helipad přistane více letadel (a dozbrojuje se jen jedno, ostatní navíc nelze vidět), jednotka přesně ví, jak vypadá organizace terénu dosud neprozkoumané části mapy (a podle toho volí cestu), po načtení hry nepokračuje oprava jednotky v Service Depot započatá před uložením. Jiné jsou přímo v obsahu jednotlivých misí – nepřítel iontovým dělem poškodí i ještě svou rafinérii, pokud ji hráč v rozporu s očekáváním nezajme, mise nemůže mít úspěšný konec jenom proto, že hráč omylem naplní kapacitu transportního letounu jinými vojáky, protože ten už nelze vyložit, podaří-li se v časovém limitu zničit lokomotivu vlaku, ale už ne zajistit nákladní vagón, MCV, které by přijelo v případě marného uplynutí limitu pro destrukci lokomotivy, nepřijede (a hráči tím pádem chybí jednotky).

In-game grafika Tiberian Sunu se mi vryla do paměti nesmazatelně. V době vydání jsem na ni zíral s otevřenými ústy, v r. 2013 mi byla velice sympatická – pěkná, technická, výstižná, nenáročná. V některých misích jsem dokonce postřehl střídání denní doby. Vadí mi akorát to, že počet střel u letectva se překrývá s číslem skupiny jednotek, a mírně mě frustruje, že kurzor ve fázi bez výběru jednotky je standardní kurzor Windows.
Načítací obrazovky se mi jeví jako přímo nádherné, hlavní i in-game menu si také nemohu vynachválit. Chybička se vloudila do statistik úvodních misí za Brotherhood of Nod – nepřítel je označen jako GDI, přestože se jedná o jinou frakci Nodu. Soundtrack je podle děje hry postapokalypticky laděný a hodnotím jej velmi kladně, hudba v podkresu hlavního menu dokonce patří k tomu, co jsem si z hraní Tiberian Sunu před více než 10 lety dobře pamatoval. A audiovizuální stránka instalace? Ta ve mně probudila herní pudy…

Pro: strany konfliktu, jednotky, technologie, videosekvence, grafika, soundtrack

Proti: obsluha letadel, nevyvážená obrana a útok, menší chyby a nedostatky

+18+18 / 0
  • PC 80
Pokračování legendární série, používající pro své tradiční filmečky dokonce renomované herecké tváře (Michael Biehn jako McNeil nebo James Earl Jones v roli generála GDI),přišlo ve své době s inovací jednotek a snížení rozdílů mezi bojujícími stranami GDI a NOD. Hratelnost zůstala na vysoké úrovni, na střední obtížnost je AI protivník dokonce výrazně hloupý, což určitě ocenil nejeden začínající RTS nerd nebo každý, kdo si chtěl někdy ukrátit dlouhé hodiny nudy (během pracovní doby v kanclu?) aniž by měl nervový tik z neporazitelnosti soupeře. Klasická izometrická grafika dostala velmi slušný facelift, v tomto směru spokojenost, v systému hry bych snad ocenil jen rychlejší vývoj v možnostech výběru jednotek, protože dostat tu nejlepší až v poslední misi potom není žádná zábava :-)

Pro: grafika, hratelnost, nové jednotky, krásně přehrávané filmečky, legendární značka

Proti: stupidita AI

+15+15 / 0
  • PC 90
Nikdy som nebol nijakým vyznávačom strategických hier, no každé pravidlo musí mať nejakú výnimku. V mojom prípade je to séria Command & Conquer.

Tiberian Sun (ďalej len TS) nijak nevybočuje zo série C&C. Máme tu akčnú a dynamickú hrateľnosť, hrané cutstcény a samozrejme záporáka Kanea, ktrorý opäť túži ovládnuť svet (alebo niečo podobné).
Pokiaľ ide o tie spomínané cutscnény, ako fanúšika Terminátora ma potešila prítomnosť Michaela Biehna, ktorý stvárnil Jack McNeila a svoju úlohu si náležito užil.

Hrateľnostne hre nemôžem vytknúť asi nič. Hra je rýchla, náplň misií je rôznorodá, široký výber jednotiek a budov a pre mňa primeraná obtiažnosť.
Aby som len nechválil, dosť ma zamrzela absencia Mammoth Tankov, ktoré podľa mňa k C&C sérii neodmysliteľne patria, ale s tým sa nedá nič robiť.

Na záver môžem povedať, že TS je po Red Alerte 2 druhá stratégia, ktorú sa mi podarilo dotiahnuť do zdárneho konca a zároveň sa pri hraní baviť. A to je v mojom prípade jav nie až tak často vídaný.

"One Vision, One Purpose"

Pro: hrateľnosť, príbeh, obtiažnosť

Proti: absencia Mammoth Tankov, niekedy nie celkom dobre vyriešené briefingy

+13+13 / 0
  • PC 90
Command & Conquer: Tiberian Sun je parádní strategická hra, kterou jsem dokázal dohrát. Je to ještě stará klasika u které si nemůžete vybrat optížnost, která je pevně dána. Mám rád obě strany GDI i NOD. Sice obě strany jsou lidi, ale i přesto jsou rozdíly v budovách a v typů jednotkách. Některé mise byly oříšek a strávily jste tím pak nad jednou misí hodně času. Akorát jsem neměl rád to, že pokud vám padne voják na tibériovém poli tak z něho vylezlo něco jako tekutinová potvora, která sice nic nedělala, ale problém byl, když se dvě ty potvory setkaly. Spojily se a stalo se z něho větší monstrum, které sotva šlo zabít a bylo velmi argesivní a dokázalo vám zničit celé budovy. Taky jsem se vždycky pobavil, když pěšáci NOD, kteří byli pod palbou začali řvát ,, Medic !!!", ale oni žádného medica nemají :D ( jedině pokud nevezmete enginera a opsadíte kasárnu GDI pak už můžete stavět medica). Neměl jsem rád moc mise ve kterých jste měl jen pár jednotek a dělal jste spíš takovou procházečku. Tehdy je každý voják drahý a zrtráta jednoho vojáka je dost nenahraditelná. Sice jsem to přes net nehrál, ale počítač je buď blbý a nebo až moc dobrý :D a vyzná se tam i méně skušený hráč páč to není přeplácené blbostma

Pro: Pěkná grafika, filmečky, hratelnost, legenda, hra na dlouhou dobu

Proti: nic prostě supr hra

+11+11 / 0
  • PC 95
Do příchodu Tiberium Wars určitě nejlepší díl C&C ságy. Sice jsem ji nedohrál (nedostatek času a ztráta média při stěhování udělaly svoje), ale náramně jsem si TS užíval. Perfektně vybalancované strany - strašně jsem si oblíbil NODy a jejich záškodnické jednotky, především ty krtkovací (jo, GDI hráči by měli uctívat dlažbu a MRAV :D). Příběh poutavý, velkou roli tam hráli mutanti, především krásná Umagon. Pro mne nejlepší (zatím) Command & Conquer.

Pro: NA tehdejší dobu grafika, hudba, video sekvence, příběh, NODi!!

Proti: Nevím, nic mne nenapadá... možná někdy až moc vleklá hratelnost

+4+7 / -3