Myst IV: Revelation

Myst IV je unikátním případem niche produktu , kterého se ujalo jedno z největších herních studií všech dob a kterému se podařilo vytvořit mamutí AAA projekt, jaký (opět v mantinelech žánru) naprosto nemá obdoby. Tohle mamutí monstrum je Phantasmagoria nultých let jednadvacátého století, která se tísní na DVOU DVD discích. Fanušci a pamětnící mohou plesat nad průlomovostí jedničky a krásou Rivenu, ale Revelations (spolu s Exile) si svou vizuální působivost skutečně zachovaly až dodnes. Totéž platí o hudebním doprovodu (byť ten se mi více líbil ve trojce).

Tato série se nikdy nepyšnila používáním inventáře, nicméně zde autoři věnovali hráčům alespoň nové ovládací prvky či nástroje. Kromě v popisku zmíněného fotoaparátu (a k němu přibalené prohlížečce fotografií) hráč v první lokaci získá i náhrdelník, ukazující více i méně důležité události a dobrodružství ze života téhle vypečené rodinky, kolem které se celá série točí. Tím se zároveň i oživuje poměrná monotónnost předchozích dílů, kdy se jednotlivé zlomky příběhu musely pracně luštit z denníkových záznamů. Flashbacky jsou většinou pouze aurální, ale sem tam se hráč dočká i obrazu.

Kapitolou samou pro sebe jsou puzzly. Na jednu stranu mi přišlo, že byl zredukován jejich počet, to je ale vyhraženo jejich komplexnostní a většinou i dost přestřelenou obtížností. Ve světě Haven se hráč pohybuje od pozorování místní fauny přes překážky vytvořené na ochranu před zmíněnou faunou až po šílenou scénu s dravcem, místní obdobou opic a jedovatou rostlinou. Bez návodu ani ránu, orientace v dzungli je navíc už klasicky špatná. Mrazivý svět Spire je na tom s orientací poměrně dobře, zde naopak si tvůrci připravili sérii problémů s energií a jejím množstvím. To vše je korunováno dalším tuhým několikastupňovým puzzlem, který je v závěru ještě ztížen časovým limitem. Brr. No a nakonec Serenia, která sice vypadá příjemněji, než předchozí zmíněné věky, ale i to je vyváženo sérií puzzlů se zvyšující se obtížností, které nepomáhá ani to, že některé elementy jsou generovány náhodně při samotném startu hry, část puzzlu má tři varianty a jeho následné pokračování může slabší jedince přimět k pomyšlení na sebevraždu, protože se můžete těšit na bludiště, časový limit, důraz na pomalý pohyb i přes zmíněný časový limit a nakonec i fakt, že potřebné NPC utíká a objevuje se na třech různých místech. A tím zábava rozhodně nekončí, protože okamžitě poté následuje puzzle v 360ti stupních, s podobným jsem se za svou hráčskou kariérou ještě nesetkal.

Tahle hra je skutečně výzva, a zůstává výzvou i při průběžném používání návodu. A poznámka na závěr – Peter Gabriel nejen, že dodal jednu píseň, ale dokonce i nadaboval jedno nikoli nedůležité NPC...
Než se pustím do pětky, bude to chtít pořádně dlouhou pauzu... A taky doufám, že hra pojede o něco svižněji, na o dvanáct let mladším notebooku trvaly některé přechody mezi jednotlivými kroky nezdravě dlouho...