Fingon
Myst IV je unikátním případem niche produktu , kterého se ujalo jedno z největších herních studií všech dob a kterému se podařilo vytvořit mamutí AAA projekt, jaký (opět v mantinelech žánru) naprosto nemá obdoby. Tohle mamutí monstrum je Phantasmagoria nultých let jednadvacátého století, která se tísní na DVOU DVD discích. Fanušci a pamětnící mohou plesat nad průlomovostí jedničky a krásou Rivenu, ale Revelations (spolu s Exile) si svou vizuální působivost skutečně zachovaly až dodnes. Totéž platí o hudebním doprovodu (byť ten se mi více líbil ve trojce).
Tato série se nikdy nepyšnila používáním inventáře, nicméně zde autoři věnovali hráčům alespoň nové ovládací prvky či nástroje. Kromě v popisku zmíněného fotoaparátu (a k němu přibalené prohlížečce fotografií) hráč v první lokaci získá i náhrdelník, ukazující více i méně důležité události a dobrodružství ze života téhle vypečené rodinky, kolem které se celá série točí. Tím se zároveň i oživuje poměrná monotónnost předchozích dílů, kdy se jednotlivé zlomky příběhu musely pracně luštit z denníkových záznamů. Flashbacky jsou většinou pouze aurální, ale sem tam se hráč dočká i obrazu.
Kapitolou samou pro sebe jsou puzzly. Na jednu stranu mi přišlo, že byl zredukován jejich počet, to je ale vyhraženo jejich komplexnostní a většinou i dost přestřelenou obtížností. Ve světě Haven se hráč pohybuje od pozorování místní fauny přes překážky vytvořené na ochranu před zmíněnou faunou až po šílenou scénu s dravcem, místní obdobou opic a jedovatou rostlinou. Bez návodu ani ránu, orientace v dzungli je navíc už klasicky špatná. Mrazivý svět Spire je na tom s orientací poměrně dobře, zde naopak si tvůrci připravili sérii problémů s energií a jejím množstvím. To vše je korunováno dalším tuhým několikastupňovým puzzlem, který je v závěru ještě ztížen časovým limitem. Brr. No a nakonec Serenia, která sice vypadá příjemněji, než předchozí zmíněné věky, ale i to je vyváženo sérií puzzlů se zvyšující se obtížností, které nepomáhá ani to, že některé elementy jsou generovány náhodně při samotném startu hry, část puzzlu má tři varianty a jeho následné pokračování může slabší jedince přimět k pomyšlení na sebevraždu, protože se můžete těšit na bludiště, časový limit, důraz na pomalý pohyb i přes zmíněný časový limit a nakonec i fakt, že potřebné NPC utíká a objevuje se na třech různých místech. A tím zábava rozhodně nekončí, protože okamžitě poté následuje puzzle v 360ti stupních, s podobným jsem se za svou hráčskou kariérou ještě nesetkal.
Tahle hra je skutečně výzva, a zůstává výzvou i při průběžném používání návodu. A poznámka na závěr – Peter Gabriel nejen, že dodal jednu píseň, ale dokonce i nadaboval jedno nikoli nedůležité NPC...
Než se pustím do pětky, bude to chtít pořádně dlouhou pauzu... A taky doufám, že hra pojede o něco svižněji, na o dvanáct let mladším notebooku trvaly některé přechody mezi jednotlivými kroky nezdravě dlouho...
Tato série se nikdy nepyšnila používáním inventáře, nicméně zde autoři věnovali hráčům alespoň nové ovládací prvky či nástroje. Kromě v popisku zmíněného fotoaparátu (a k němu přibalené prohlížečce fotografií) hráč v první lokaci získá i náhrdelník, ukazující více i méně důležité události a dobrodružství ze života téhle vypečené rodinky, kolem které se celá série točí. Tím se zároveň i oživuje poměrná monotónnost předchozích dílů, kdy se jednotlivé zlomky příběhu musely pracně luštit z denníkových záznamů. Flashbacky jsou většinou pouze aurální, ale sem tam se hráč dočká i obrazu.
Kapitolou samou pro sebe jsou puzzly. Na jednu stranu mi přišlo, že byl zredukován jejich počet, to je ale vyhraženo jejich komplexnostní a většinou i dost přestřelenou obtížností. Ve světě Haven se hráč pohybuje od pozorování místní fauny přes překážky vytvořené na ochranu před zmíněnou faunou až po šílenou scénu s dravcem, místní obdobou opic a jedovatou rostlinou. Bez návodu ani ránu, orientace v dzungli je navíc už klasicky špatná. Mrazivý svět Spire je na tom s orientací poměrně dobře, zde naopak si tvůrci připravili sérii problémů s energií a jejím množstvím. To vše je korunováno dalším tuhým několikastupňovým puzzlem, který je v závěru ještě ztížen časovým limitem. Brr. No a nakonec Serenia, která sice vypadá příjemněji, než předchozí zmíněné věky, ale i to je vyváženo sérií puzzlů se zvyšující se obtížností, které nepomáhá ani to, že některé elementy jsou generovány náhodně při samotném startu hry, část puzzlu má tři varianty a jeho následné pokračování může slabší jedince přimět k pomyšlení na sebevraždu, protože se můžete těšit na bludiště, časový limit, důraz na pomalý pohyb i přes zmíněný časový limit a nakonec i fakt, že potřebné NPC utíká a objevuje se na třech různých místech. A tím zábava rozhodně nekončí, protože okamžitě poté následuje puzzle v 360ti stupních, s podobným jsem se za svou hráčskou kariérou ještě nesetkal.
Tahle hra je skutečně výzva, a zůstává výzvou i při průběžném používání návodu. A poznámka na závěr – Peter Gabriel nejen, že dodal jednu píseň, ale dokonce i nadaboval jedno nikoli nedůležité NPC...
Než se pustím do pětky, bude to chtít pořádně dlouhou pauzu... A taky doufám, že hra pojede o něco svižněji, na o dvanáct let mladším notebooku trvaly některé přechody mezi jednotlivými kroky nezdravě dlouho...
litovel
Drolin
Silverlion
yetty
