Kultura

Po půl roce čekání jsem se dočkal. Dnes vyšlo album The Experiment od francouzského producenta Psy a Goa trance jménem Talamasca.
K poslechu zde: odkaz
12,5 euro za CD(+mp3) + 3 eura doprava.

Dneska ze mě spolubydlící nebudou mít radost :)

Vtipná písnička, co má jen 22 sekund :) odkaz

@Garion (06.06.2020 23:16): :D :D Tak to jsem nečekal :)
Ale když jsem překonal první šok, tak musím říct, že týpek intonuje dost slušně.

@Zx Atari 500 (06.06.2020 23:19): To už přetékáme do basketbalu, ale díky za tipy.

@kiwizak (06.06.2020 21:15): Pro mě "energie" znamená, že mi přejede mráz po zádech (sensory overload a pak si tu písničku musím pustit znova), nebo sebou začnu šít na židli a mám chuť tancovat (jakože netancuju vůbec). Písničky z této kategorie jsou dost velké "maso" a nepřipravené jedince mohou vyděsit :)

A pak je ještě třetí kategorie, kdy se prostě jen chci nechat unášet proudem. V této skupině jsou písničky, které se i dají dát na odiv veřejnosti.
Ferry Corsten feat. Haliene - Wherever You Are
(Nejen) kvůli téhle písničce jsem si koupil sběratelskou edici alba Blueprint. Byla tam i flashka s písničkama ve formátu Wav :)

Pro ty, kteří se cítí i na první dvě skupiny. Ale fakt se psychicky připravte :)
Mráz po zádech: Gareth Emery - Aperture
Šití na židli, to zajímavé začíná v čase 1:55: Bizzare Contact - Take Control (DNA Remix)

A pak tu mám ještě bonus pro ty, kteří obecně tuc-tuc nesnášejí. Dejte šanci tomuhle: Lange Feat The Morrighan - Follow Me (Lange Club Mix)
Nenechte se odradit bubnovacím začátkem a vydržte. Má to parádní start.
Pokud je vám to povědomé, je to možné. Šlo o jednu z hlavních písniček v soundtracku filmu "Klub sráčů". Na jednu stranu je to dobře, protože tak jsem ji objevil. Na druhou stranu hodně lidí má na film negativní názor a hodí i písničku do jednoho pytle.

@7c (06.06.2020 21:48): Díky. Já ty správné pojmy neznám, jen to poslouchám :) Kolikrát ani nepoznám žánr.

Trochu jsem si přišel ulevit. Pokud si nechcete kazit den, tak tento příspěvek přeskočte :)

Zcela mi uniká smysl trendu v taneční hudbě, který pozoruju tak posledních 5 let. Myslím, že se tomu říká "drop". Jde o to, že se písnička rozjíždí, postupně se přibalují další vrstvy. A když už to vypadá, že to bouchne všechno najednou a rozjede se to naplno, tak přijde "drop" a pokračuje to jen bubny. Prostě všechno to pracné budování se zařízne a jede jen samotné "tuc tuc".

A proč to sem píšu? Protože mě neskutečně zklamal můj oblíbený producent Giuseppe Ottaviani. Když před rokem představil chystané songy pro nové album "Evolver" v pořadu "A state of trance", tak to šlapalo. Konkrétně track "Soundbar" - v odkazovaném videu od času 57:20. Do 58:47 buduje. A pak to tam pustí všechno. Super záležitost.

A pak ten šupák vydá album a tam je to takhle: odkaz. Od 3:00 buduje, ve 4:08 přichází drop. Od 5:00 buduje, v 5:30 drop. Písnička na hovno.

Nevím jak vy, ale mě tohle prostě neskutečně sere. To je jak skončit při sexu těsně před koncem a jít domů. Může mi někdo vysvětlit tuhle debilní módu?

Mashupy ňuf ňuf :) Rasputin super a Slayer mi přivodil záchvat smíchu :)

Letos slaví 25 let tahle rave řežba: Mega Lo Mania - Close Your Eyes