„koukat na 72 druhů zvířat jak chodí, běhají, poletují, plavou, plazí se, kadí… prostě nádhera.“
Planeta Zoo mi téměř doslova vyrazila dech. Při prvním zapnutí jsem čekal, až skončí cutscéna, abych viděl, jak bude vypadat skutečná hra. A ona už to byla skutečná hra. I po šesti letech od vydání jsem čuměl jako vrána. Zvířata mají srst (která dokáže zmoknout), vrtí ocasy, krčí čumáčky, stříhají ušima. Když hroch kadí, kadí přesně tak, jak hroši kadívají. Ale budiž, jsou to krásné detaily, ale po hodině zoomování na každé zvíře se musíte věnovat jiným věcem.
Pro mě velmi překvapivým aspektem je možnost modelovat si (v omezené míře) vlastní objekty. A to buďto v nápomocném stavebním režimu, který automaticky přilepí jednotlivé kusy stavby k sobě, nebo můžete každý kus dřeva, cihly nebo látky napojit ručně. Lze vytvořit doslova cokoliv, pokud se s tím chcete piplat. Což mi dělá radost, protože jsem před pár lety začal se stavbou modelů a tahle pasáž mi tento koníček připomíná.
O samotné „stavbě modelů“, jak jsem si to v hlavě napsal, se rozepíšu více. Zezačátku mi přišla totiž velmi těžkopádná a nechápal jsem na základě čeho se stavební režim zapíná a vypíná. Musel jsem si pomoct youtubem (zároveň jsem na něj nekoukal až příliš, protože jsem si chtěl na většinu věcí přijít sám). Po pochopení základů stavění funguje dobře, i když třeba stavění střech by mohlo být lepší.
To, že si můžu postavit cokoliv, je jedna věc. Ale skutečnost, že tato stavba může být v interakci s okolím, mě nepřestala fascinovat ani za 100 hodin hraní. Lidé mohou stavbou procházet, můžete do nich umístit obchody, lampy, koše, televize a vytvořit tak funkční prostor. A zároveň, když postavíte například do výběhu prolejzačku, zvířata po ní skutečně lezou. A to i přesto, že můžete jednotlivé prvky navázat jakkoliv.
Hra vás v tomto nijak neomezuje, doslova můžete stavět budovy do vzduchu 5 metrů nad zemí a hra vám to dovolí. Je jen na vás, jak moc vás budou nelogičnosti štvát.
Výhodou je, že nic z toho dělat nemusíte. Můžete stavět přednastavené budovy a nic vás nenutí piplat se s každou zvlášť. Anebo můžete udělat pár šablon, ty si uložit a následně používat. Anebo můžete díky výzkumům vynaleznout různé styly (Afrika, Indie atd.).
V celé té volnosti se jeden skoro diví, že nelze změnit rozměr předmětů (například cedulí, log apod.) a často ani barva. A nebyl by špatný nástroj ručního kreslení – třeba na tvorbu nápisů. Ano, jde poskládat nápis z písmen, ale po hodinách hraní je člověk rozmlsán a uvítal by i jiné fonty a možnosti.
Kde už nějaká pravidla platí, tak to jsou výběhy pro zvířata. Správný terén, správné rostliny, správné hračky, správné pelechy. To je prakticky totožné se Zoo Tycoonem, jen je to tady méně přísně v rozmístění květin (zde není potřeba držet přesný počet kusů flóry). Samostatnou kapitolou je tvorba jezírek – to je boží. Jednoduché, rychlé, bez emocí. Mezi mé nejhezčí zážitky patří tvorba obřího výběhu pro plameňáky s obrovským jezírkem uprostřed. Dokonce jde udělat i vodní výběh, kde mohou návštěvníci koukat přímo pod vodní hladinu.
Zvířata jsou na střední obtížnost poměrně spokojená. Hodně prudí pouze hmyzy, plazy a obojživelníci, které se velice rychle množí a brzo je jim jejich působiště malé. Prakticky ve vteřině se objeví demonstranti, kteří ihned poznají, že stonožky jsou smutné a nespokojené. A pokud demonstranty uvidí inspektor, dostanete pokutu.
Což mě vede k poslední složce hry – celková správa zoo. Upřímně, za těch 25 let se to příliš neposunulo. Podobně jako v Roller Coaster Tycoon zde máte možnost marketingu, navýšení cen a to je asi tak vše. S personálem si taky moc neužijete – můžete je maximálně školit, aby pracovali efektivněji (za což chtějí více peněz). Přesouvání uklízečů je vopruz – tady jsem se slzou v oku vzpomínal právě na RCT, kde se otevře okno s uklízečem a vy můžete pracovat přímo v tom okně. Tady vás kamera přesměruje na druhý konec mapy a vy se pak musíte vracet na místo, které potřebuje uklidit.
A dalším velkým neduhem je stavění cest. To je holt daň za variabilní prostředí. Vzpomněl jsem si na Petera Molyneuxa, jak říkal, že úprava terénu hráčem je veliká výzva, kterou si schovává do Black and White 3. Při hrání Planet Zoo jsem pochopil proč. Příliš mnoho volnosti může nadělat paseku. V tomto případě jsou touto pasekou cesty – jakmile postavíte výběh, cesty v jejich blízkosti už nepostavíte. Pokud chcete postavit cestu mezi baráky, není to možné. Navazování je sice automatické, ale není ideální. Zejména když se vrhnete do stavby vyšších pater – to už je téměř doslova vyšší dívčí.
Ale to jsou jediné neduhy. Jinak je hra úžasná. A lehká, kariéra vás příliš nepotrápí, nejsou tam žádné časové limity a nemusíte splnit všechny úkoly, abyste se posunuli dál. Dokonce má z nějakého neznámého důvodu i příběh včetně jednoho jakože zvratu, což mi u podobného titulu přijde totálně nadbytečné, ale budiž. Muzika je také zajímavá, i když po čase se dost omrzí. Možná mohli nahrát pro každé podnebí jiný soundtrack, aby byla pestřejší, ale tak vždycky si ji můžete vypnout a pustit na pozadí cokoliv jiného.
Inu, já si hru užívám jako už dlouho nic. Občas nostalgicky zavzpomínám na funkční jednoduchost RCT, ale ta volnost, ta grafika, možnost vše nasvítit, natočit, ukotvit, koukat na 72 druhů zvířat jak chodí, běhají, poletují, plavou, plazí se, kadí… prostě nádhera.
Planeta Zoo mi téměř doslova vyrazila dech. Při prvním zapnutí jsem čekal, až skončí cutscéna, abych viděl, jak bude vypadat skutečná hra. A ona už to byla skutečná hra. I po šesti letech od vydání jsem čuměl jako vrána. Zvířata mají srst (která dokáže zmoknout), vrtí ocasy, krčí čumáčky, stříhají ušima. Když hroch kadí, kadí přesně tak, jak hroši kadívají. Ale budiž, jsou to krásné detaily, ale po hodině zoomování na každé zvíře se musíte věnovat jiným věcem.
Pro mě velmi překvapivým aspektem je možnost modelovat si (v omezené míře) vlastní objekty. A to buďto v nápomocném stavebním režimu, který automaticky přilepí jednotlivé kusy stavby k sobě, nebo můžete každý kus dřeva, cihly nebo látky napojit ručně. Lze vytvořit doslova cokoliv, pokud se s tím chcete piplat. Což mi dělá radost, protože jsem před pár lety začal se stavbou modelů a tahle pasáž mi tento koníček připomíná.
O samotné „stavbě modelů“, jak jsem si to v hlavě napsal, se rozepíšu více. Zezačátku mi přišla totiž velmi těžkopádná a nechápal jsem na základě čeho se stavební režim zapíná a vypíná. Musel jsem si pomoct youtubem (zároveň jsem na něj nekoukal až příliš, protože jsem si chtěl na většinu věcí přijít sám). Po pochopení základů stavění funguje dobře, i když třeba stavění střech by mohlo být lepší.
To, že si můžu postavit cokoliv, je jedna věc. Ale skutečnost, že tato stavba může být v interakci s okolím, mě nepřestala fascinovat ani za 100 hodin hraní. Lidé mohou stavbou procházet, můžete do nich umístit obchody, lampy, koše, televize a vytvořit tak funkční prostor. A zároveň, když postavíte například do výběhu prolejzačku, zvířata po ní skutečně lezou. A to i přesto, že můžete jednotlivé prvky navázat jakkoliv.
Hra vás v tomto nijak neomezuje, doslova můžete stavět budovy do vzduchu 5 metrů nad zemí a hra vám to dovolí. Je jen na vás, jak moc vás budou nelogičnosti štvát.
Výhodou je, že nic z toho dělat nemusíte. Můžete stavět přednastavené budovy a nic vás nenutí piplat se s každou zvlášť. Anebo můžete udělat pár šablon, ty si uložit a následně používat. Anebo můžete díky výzkumům vynaleznout různé styly (Afrika, Indie atd.).
V celé té volnosti se jeden skoro diví, že nelze změnit rozměr předmětů (například cedulí, log apod.) a často ani barva. A nebyl by špatný nástroj ručního kreslení – třeba na tvorbu nápisů. Ano, jde poskládat nápis z písmen, ale po hodinách hraní je člověk rozmlsán a uvítal by i jiné fonty a možnosti.
Kde už nějaká pravidla platí, tak to jsou výběhy pro zvířata. Správný terén, správné rostliny, správné hračky, správné pelechy. To je prakticky totožné se Zoo Tycoonem, jen je to tady méně přísně v rozmístění květin (zde není potřeba držet přesný počet kusů flóry). Samostatnou kapitolou je tvorba jezírek – to je boží. Jednoduché, rychlé, bez emocí. Mezi mé nejhezčí zážitky patří tvorba obřího výběhu pro plameňáky s obrovským jezírkem uprostřed. Dokonce jde udělat i vodní výběh, kde mohou návštěvníci koukat přímo pod vodní hladinu.
Zvířata jsou na střední obtížnost poměrně spokojená. Hodně prudí pouze hmyzy, plazy a obojživelníci, které se velice rychle množí a brzo je jim jejich působiště malé. Prakticky ve vteřině se objeví demonstranti, kteří ihned poznají, že stonožky jsou smutné a nespokojené. A pokud demonstranty uvidí inspektor, dostanete pokutu.
Což mě vede k poslední složce hry – celková správa zoo. Upřímně, za těch 25 let se to příliš neposunulo. Podobně jako v Roller Coaster Tycoon zde máte možnost marketingu, navýšení cen a to je asi tak vše. S personálem si taky moc neužijete – můžete je maximálně školit, aby pracovali efektivněji (za což chtějí více peněz). Přesouvání uklízečů je vopruz – tady jsem se slzou v oku vzpomínal právě na RCT, kde se otevře okno s uklízečem a vy můžete pracovat přímo v tom okně. Tady vás kamera přesměruje na druhý konec mapy a vy se pak musíte vracet na místo, které potřebuje uklidit.
A dalším velkým neduhem je stavění cest. To je holt daň za variabilní prostředí. Vzpomněl jsem si na Petera Molyneuxa, jak říkal, že úprava terénu hráčem je veliká výzva, kterou si schovává do Black and White 3. Při hrání Planet Zoo jsem pochopil proč. Příliš mnoho volnosti může nadělat paseku. V tomto případě jsou touto pasekou cesty – jakmile postavíte výběh, cesty v jejich blízkosti už nepostavíte. Pokud chcete postavit cestu mezi baráky, není to možné. Navazování je sice automatické, ale není ideální. Zejména když se vrhnete do stavby vyšších pater – to už je téměř doslova vyšší dívčí.
Ale to jsou jediné neduhy. Jinak je hra úžasná. A lehká, kariéra vás příliš nepotrápí, nejsou tam žádné časové limity a nemusíte splnit všechny úkoly, abyste se posunuli dál. Dokonce má z nějakého neznámého důvodu i příběh včetně jednoho jakože zvratu, což mi u podobného titulu přijde totálně nadbytečné, ale budiž. Muzika je také zajímavá, i když po čase se dost omrzí. Možná mohli nahrát pro každé podnebí jiný soundtrack, aby byla pestřejší, ale tak vždycky si ji můžete vypnout a pustit na pozadí cokoliv jiného.
Inu, já si hru užívám jako už dlouho nic. Občas nostalgicky zavzpomínám na funkční jednoduchost RCT, ale ta volnost, ta grafika, možnost vše nasvítit, natočit, ukotvit, koukat na 72 druhů zvířat jak chodí, běhají, poletují, plavou, plazí se, kadí… prostě nádhera.
Pro: je zde UNDO funkce (narozdíl třeba od Cities)
Proti: po 100 hodinách je člověk zmlsanej a chtěl by všeho víc (a to zdaleka nejsem v momentě, kde bych měl zoo se všemi zvířaty :) )