Musí to být vopruz, žít ve světě, kde stárnete jen a pouze vy. Ale to je jen jedna z překážek, se kterou se hráč musí ve světě Fable potýkat.
Fable má v mém herní srdci speciální místo. Byla to jedna z prvních originálek, které jsem vlastnil a infantilní svět plný anglických přízvuků mě učaroval. Tehdy člověk ale nevnímal progresivitu, s jakou tým kolem Molyneuxe přišel. Psal se rok 2005 a my jsme mohli mít homosexuální vztahy a dělat oslavné tanečky jako ve Fortnite. Přiznám se, že to byly fíčury, které jsem za těch 20 let úplně zapomněl. Stejně tak jsem zapomněl na možnost vlastnit nemovitosti a oženit se s kýmkoliv koho potkám.
Co jsem si pamatoval byla úžasná muzika a perfektní svět, kde se potloukají vlkodlaci, vyděšení obchodníci, vypočítavé mrchy a tajemné mluvící dveře (nikdy se mi nepovedlo otevřít všechny). To vše zabalené do podivného mixu infantility a krutosti (například jedné z postav enemáci vypíchnou oči). Hra vás navíc nutí neustále k nějakým volbám a buď jste hodný nebo zlý, ale že by to mělo nějaký zásadnější vliv na děj, to se říct nedá. Ale je to příjemné zpestření a na tehdejší dobu zábavná a u Lionheadu tradiční fíčura.
Fable: Anniversary jsem si koupil letos s tím, že se jedná o novinku. Až po pár hodinách hraní jsem zjistil, že hra je 11 let stará a s hrůzou tak zjistil, že originál je starý 20 let. A jak už to tak bývá, v mojí hlavě vypadá přesně tak, jako vypadá Anniversary edice.
Největším záporám je šílená navigace v hlavním menu. To bych řekl, že je pro PC verzi neomluvitelná věc. Další šíleností je inventář. Nicméně po nějaké době člověku dojde, že inventář není skoro potřeba. Herním neduhem je to, že jakmile máte nejvyšší možné statistky, je zbytečné bojovat - takže se soubojům vyhýbáte. Jsou totiž dlouhé a nudné. A co mě až letos trklo do očí, že moje postava stárne, zatímco NPC vypadají 40 let pořád stejně. To je přece hrozná škoda a neříkejte mi, že to nešlo udělat lépe.
Hru jsem si užil a to i přesto, že závěr je pekelně natahovaný. Svět je zábavné zkoumat. To, co na první pohled vypadá jako otravná arkádová koridorovka, představuje opravdu zajímavý počin v herní historii. Až je člověku líto, že Peter Molyneux dal přednost pozlátku mobilních her.
Fable má v mém herní srdci speciální místo. Byla to jedna z prvních originálek, které jsem vlastnil a infantilní svět plný anglických přízvuků mě učaroval. Tehdy člověk ale nevnímal progresivitu, s jakou tým kolem Molyneuxe přišel. Psal se rok 2005 a my jsme mohli mít homosexuální vztahy a dělat oslavné tanečky jako ve Fortnite. Přiznám se, že to byly fíčury, které jsem za těch 20 let úplně zapomněl. Stejně tak jsem zapomněl na možnost vlastnit nemovitosti a oženit se s kýmkoliv koho potkám.
Co jsem si pamatoval byla úžasná muzika a perfektní svět, kde se potloukají vlkodlaci, vyděšení obchodníci, vypočítavé mrchy a tajemné mluvící dveře (nikdy se mi nepovedlo otevřít všechny). To vše zabalené do podivného mixu infantility a krutosti (například jedné z postav enemáci vypíchnou oči). Hra vás navíc nutí neustále k nějakým volbám a buď jste hodný nebo zlý, ale že by to mělo nějaký zásadnější vliv na děj, to se říct nedá. Ale je to příjemné zpestření a na tehdejší dobu zábavná a u Lionheadu tradiční fíčura.
Fable: Anniversary jsem si koupil letos s tím, že se jedná o novinku. Až po pár hodinách hraní jsem zjistil, že hra je 11 let stará a s hrůzou tak zjistil, že originál je starý 20 let. A jak už to tak bývá, v mojí hlavě vypadá přesně tak, jako vypadá Anniversary edice.
Největším záporám je šílená navigace v hlavním menu. To bych řekl, že je pro PC verzi neomluvitelná věc. Další šíleností je inventář. Nicméně po nějaké době člověku dojde, že inventář není skoro potřeba. Herním neduhem je to, že jakmile máte nejvyšší možné statistky, je zbytečné bojovat - takže se soubojům vyhýbáte. Jsou totiž dlouhé a nudné. A co mě až letos trklo do očí, že moje postava stárne, zatímco NPC vypadají 40 let pořád stejně. To je přece hrozná škoda a neříkejte mi, že to nešlo udělat lépe.
Hru jsem si užil a to i přesto, že závěr je pekelně natahovaný. Svět je zábavné zkoumat. To, co na první pohled vypadá jako otravná arkádová koridorovka, představuje opravdu zajímavý počin v herní historii. Až je člověku líto, že Peter Molyneux dal přednost pozlátku mobilních her.
Pro: svět, příběh (+-), interakce s NPC, stárnutí hlavního hrdiny, muzika
Proti: hodinu a půl dlouhý tutorial, který nejde přerušit, to mě před 20 lety pěkně vypeklo