Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

God of War

88
100 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
20.04.2018 PS4
Vývojáři:
Santa Monica Studio
Oficiální stránky:
https://godofwar.playstation.com/
Ačkoliv God of War postrádá v názvu číslovku, tak je již čtvrtým hlavním dílem série v čele s antihrdinou Kratem. Hra však slibuje trochu jiné pojetí, než na které mohli být fanoušci zvyklí. Kratos již svou pomstu vůči těm, kteří jej zradili, dokonal. Řecká mytologie jeho rukami značně prořídla a Kratos sám byl považován dlouho za mrtvého.

Nyní se však objevuje v mrazivém severu spolu s mladým Atreem, který je údajně jeho synem. Kratos se stal starším a vyzrálejším. Naučil se lépe ovládat svůj hněv a je si vědom toho, že nyní zastává úlohu mentora a otce. Pokračování tak slibuje bohatý příběh s důrazem na emoce a vážná témata.

Atrea naučila jeho matka Faye zacházet s lukem a tak bude svému otci v lítých bitvách nápomocen. A sám Kratos vyměnil své dvě ikonické čepele chaosu za sekeru Leviathan, která sice bude jedinou kontaktní zbraní v jeho rukách, avšak spolu se štítem a různými vylepšeními sekery překvapí množství útočných variací nejednoho fanouška. Hra krom drobných RPG prvků také slibuje systém vyrábění zbroje a vylepšování sekery jako takové. Vylepšená je také kamera, která už se nebude měnit a zůstane pevně za zády Krata a také ze hry zmizí Quick Time Eventy.

Vývojáři slibují herní náplň kolem 40 hodin a tak by se mohlo jednat o dosud největší titul ze série. Jsou také slíbeny čtyři obtížnosti a možnost vypnout interface pro umocnění zážitku.


Poslední diskuzní příspěvek

Mendoza: taky mi ten dokument přijde dost overhyped, podobně jako samotná hra :) Ze samotnýho vývoje je tam toho vlastně hrozně málo, je to…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 95
Po 50 hodinách v rámci možností a chuti dohráno - valkýry poraženy, draci osvobozeni, bossové zabiti, nejlepší armor "vygrindován" a vedlejší úkoly, až na jeden, udělány. Jo a také jsem se stala otcem, takovým, kterého se vlastní syn nemusí bát.

Severské prostředí mi hodně sedlo. Zatímco o řeckých (a římských) bozích a bájích se učí na školách, tak o těch severských ne. Proto jsem s radostí četla každý Atreův zápis o tom, co jsme na svých cestách potkali (a zabili). Jeho záznamy byly doplněny pěknými kresbami a tipy, jak se s nestvůrami bojovat. Prostředí každého světa, kterými jsme prošli, bylo něčím specifické. V jednom jsem se mohla kochat nádhernou přírodou, jindy jsem mrzla při pohledu na tamější podsvětí, pociťovala zmar a depresi v prokletých mlhách a cítila zápach síry a těžce se mi dýchalo v ohnivém světě. Ačkoliv z jiných her si snímky moc nepořizuji, zde mě krajinky a filmové záběry k tomu přímo vybízely.

Hra nenabídla epický příběh, tak jak je většinou chápán a jak ho nabídly předchozí díly. Úkol byl tak prostý, že by člověk čekal, že ho splníme někdy zpočátku, ale ono ne. Do cesty se nám postavili naštvaní severští bohové a začaly problémy. V průběhu mého putování jsem mohla sledovat vývoj vztahu mezi Kratem a jeho synem. Nebylo pro mě těžké se do role Krata vžít a vcelku úspěšně jsem ho roleplayovala pokřiky "Kam střílíš? Co zase děláš? Musíš se pořád ptát?". Ale tak hrozné to nakonec nebylo, Atreus se ukázal jako schopná vedlejší postava a ze začátku hry Kratovi i dost pomáhal. A jeho omračující šípy byly v některých situacích velmi silné a účinné.

K dabingu a zvukům obecně nemám nejmenší výhrady. To bylo zvládnuté na výbornou. Dovedností bylo na výběr plno, ale musím se přiznat, že jsem jich využívala jen pár, protože jsem nebyla schopná si v průběhu boje zapamatovat a účelně používat každou dovednost. Pocit z boje byl i přesto skvělý a případné dokončovací útoky uspokojující. Dost se mi líbily i runové útoky a jejich systém používání. Endgame hry, který mě většinou po dohrání příběhu nebaví, a tak se do hry už moc nevracím, mě bavil. Jen mi trochu přišlo, že v těch dalších světech je nevyužitý potenciál. Ale na druhou stranu to chápu, ta hra by byla obrovská a z časového hlediska i dost nákladná.

Na závěr dva zápory. Tím větším jsou trochu stereotypní nepřátelé, zvlášť tedy bossové. Tady bych čekala větší rozmanitost, i v těch jiných světech. A pak jeden menší, kdy mi někdy přišlo, že postava neudělala daný útok, i když jsem to tlačítko opravdu mačkala, takže místy bylo pro mě ovládání Krata takové nepřesné.

Hra mě fakt hodně bavila, ač jsem to moc nečekala. Věděla jsem, že to bude dobrá hra, ale že mě tak chytne, tak to jsem si nemyslela. Těším se na další díl a jsem zvědavá, jaké pokračování příběhu nám nabídne.

Pro: příběh, grafická a zvuková stránka hry, boje, prostředí, mýty, Mimir, Brok a Sindri

Proti: jednotvární nepřátelé, občas divné ovládání

+26 +27 −1
  • PS4 --
Tenhle roadtrip nemohl dopadnout lépe. Už se nejedná o hektickou hack & slash vykosťovačku, ale spíše komorní bojovku ve stylu Severance: Blade of Darkness. Ačkoli souboje tvoří gró samotné hratelnosti, Kratos stále trhá holýma rukama čelisti, rozšlapává hlavy a štípe míchy svých nepřátel vertikálně, je tady znát snaha spíše vyprávět příběh, než nutit hráče drtit gamepad s upocenýma rukama.

Přísný a milující Kratos s problematickou minulostí vs. zvídavý a neposedný Atreus se skrytými vrtochy. Prakticky po celou dobu hraní dochází k vývoji obou charakterů, i když jsem měl občas pocit, že se Atreus chová nepřirozeně a křečovitě a velice rychle pak zase přejde do "pohodové" roviny.

Technická stránka je hry je naprostý vrchol toho, co jsem zatím ve hrách mohl vidět. A teď nemyslím jen naprosto fantastické audio-vizuální zpracování, ale i způsob, jakým se autorům podařilo vyřešit ovládání. I přes neustálé vylepšování a odemykání nových schopností jsem se ve hromadě útoků a úderů neztrácel, naopak se mi úspěšně dařilo využívat všech možných konfigurací, které se na gamepadu dají vymyslet.

I s hromadou back-trackingu se nedostavil pocit dežaví, nejen díky geniálně vyřešené centrální oblasti hry s klesající vodní hladinou a objevováním nových míst. Trvalo mi dost dlouho všimnout si chytře vyřešených loadingů a collectibles jsem nevnímal jako přítěž, ale naopak jsem se dobrovolně vracel do již prolezlých míst pro další a další ňuňátka k vylepšování postavy. A přidaný obsah tím nekončí, protože kromě vedlejších úkolů jsou tady ještě Valkýry a při jejich osvobozování se řádně zapotíte i dlouho po dohrání hlavní příběhové linie.

Ani ten černý ufuněný touster na GoW nezapomene. Především pak na PS4 PRO jsou kladeny větší nároky, kvůli odemknutému framelimitu, což vám dá konzole najevo dosti hlasitým projevem svého ventilátoru. Ale díky tomu je GoW snad nejlépe vypadající hra na konzoli vůbec, nehledě na relativně plynulý chod při 35-55fps v Performance modu.

Mohl bych si postěžovat na trochu účelové hádanky a někdy křečovité utínání postupu hrou nutností něco někde sehnat ("teď potřebujeme tohle, abychom se dostali támhle a přitom je potřeba ještě získat tohle, abys mohl odemknout tamto"), možná i konec mohl být trochu epičtější, ale zase tady není žádný frustrující polonesmrtelný boss, kvůli kterému byste museli kupovat druhý dualshock, protože ten první letěl z okna.

Je to jedna z her, kvůli které si stojí pořídit PS4? Rozhodně ano. Jen o chování sekery a její využitelnosti by se dala napsat esej (popř. natočit video), detaily kostýmů jsem si prohlížel až s fetišistickým zaujetím nezdravě dlouho a nad rozhrnujícím se sněhem při pohybu jsem padal úžasem ze židle. A pak znovu, když jsem šel stejnou trasu podruhé. Za svoje peníze prostě dostanete pořádný kus hry, neojebaný ani na té nejposlednější textuře v nejzapadlejší jeskyni.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
+23
  • PS4 100
Kratos je opět na scéně. Odešel z Řecka, kde pro něj již nic nezbylo a přišel do zimy ovládajícího severu, kde se pokusil najít mír a klid v duši. My jej nalézáme po několika letech, kdy vychovává útlého synka Atrea, jenž mají spolu vzít popel zesnulé matky na nejvyšší horu a uctít tak její památku. Zde pokračuje po osmi letech příběh hry God of War.

Miluji severskou mytologii, hraní si na bohy, zběsilé akce a srdceryvné příběhy a omlouvám se, že budu zbytečně subjektivní … ale za mě je to nejlepší hra roku 2018. Nebudu to dále nikterak natahovat, všichni, jenž psali komentáře přede mnou, rozebrali hru do posledního coulu. Shrnu tedy pouze své pocity.

Jak mi přibývají vrásky na čele, tak jsem ke hrám čím dál více skeptičtější a kritičtější, nicméně God of War jsem hltal každý den a každý den jsem se nemohl dočkat, až si ho zas pustím. Je to epická výprava od začátku až do konce, to, co předvedli vývojáři a na poslední chvíli během pár měsíců dokázali hru předělat z průměrné akce na toto šílené monstrum, je prostě obdivuhodný.

Příběh od začátku graduje, má skvělé zvraty, jak Kratos tak Atreus mají skvěle napsané scénáře i texty, dabing Kratose je díky Christopheru Judgovi excelentní, Atreus coby Sunny Suljic má zase skvělé příběhové momenty a dobře napsané AI, která s vámi výborně kooperuje a působí opravdu jako váš syn, nikoliv jako ve většině podobných her jako pet. Dále grafické ztvárnění, soundtrack, zvuky ... všechno na výbornou. Ve hře navíc nejsou cut scény, od menu až po závěrečné titulky je vše v rámci pohybu jedné kamery zasazené a renderováné přímo ve hře.

Ke hře nemám prostě moc co vytknout, bavily mě veškeré její aspekty. Snad jen některé animace a různorodost nepřátel je menší, ale to je prakticky detail, na to časem člověk zapomene a bude si pamatovat pouze tu epickou výpravu a hlášku „BOY“.
+22
  • PS4 90
Je to jen pár minut, co jsem hru dohrál. Jasně, ještě mi chybí oběhat pár lokací, dosbírat cetky, sejmout nějaké Valkýri či osvobodit draky. Ale ve hře už mám utopeno něco přes dvacet hodin? A hlavně jsem dojel hlavní příběhovou linku.

Příběh je prostě parádní, o tom se snad nedá moc přít. Svým způsobem se jedná o takové komorní božské drama. Těžko se to vysvětluje, ale opravdu příběh působí dosti komorně, ač se v něm vraždí bohové. Hlavní důvod je nejspíš otcovské drama v popředí celého příběhu. Je opravdu skvěle sledovat vývoj obou aktérů, především v tom, jak se k sobě chovají. Emoce srší v každé scéně, mísí se tu klasické drama, humor, smutek, radost, brutalita, arogance, téměř každá emoce, jaká vás napadne se tu v nějakém větším či menším měřítku objevuje.

Do toho všeho se samozřejmě míchají bohové, tentokrát ti severští, kteří patří asi mezi ty nejatraktivnější vůbec. Vy tu sice cítíte proti komu jdete, ale vlastně vůbec netušíte, co je a co není správné. Kratos je neskutečně masakrózní postava, do toho týpka se zamilujete a stačí mu na to dvě věty. Ale i synáče se pěkně vyvedl. Navíc si prošel velmi solidním vývojem, vlastně oba si prošli solidním vývojem.

Byla chvíle, kdy se kluk dozví zásadní věc a úplně změní chování, tam nejenže vás začne trochu štvát, ale hlavně to celé působí moc uspěchaně, až neuvěřitelně, ale to je jediná výtka k postavám. Vedlejší jako Sindri, Brok, Mimir, Freya... jedna lepší než druhá. Snad všechny se povedli a do celé hry naprosto zapadají.

Na druhou stranu se musím přiznat, že po prvních hodinách jsem nebyl úplně odvařenej, recenze se nebáli házet jednu desítku za druhou a tak jsem čekal něco, co mě pošle do kolen, například jako tomu bylo u Witchera 3. To se tak úplně nestalo. Hype se s počtem odehraných hodin začal zvedat, finálová dvojhodinka byla parádní, ale s desítkou bych byl opatrný.

Soubojový systém sází spíše na zábavu, nežli na výzvu, já, jakožto začátečník, jsem si velmi rychle přišel jistý v kramflecích a v podstatě si dovolím tvrdit, že obtížnost je v rámci hlavního příběhu hodně hráčsky přívětivá, díky čemuž se můžete více soustředit na příběh. Na druhou stranu je tu pár výzev v podobě Valkýr (nepovinné), ale jakmile přijdete jak na ně, tak to také není žádný HC. Mě to ovšem vyhovuje, jelikož příběh byl velmi silný a nerad bych si ho kazil zbytečnou náročností, navíc je tu dost obtížností dle vkusu.

Ono tomu asi dost pomáhá i to, že GoW je hodně friendly co se týče ovládání, strašně rychle to dostanete do ruky. Ač je třeba samotný souboj poměrně obsáhlý, co se týče různých útoků, stylů či schopností, tak se to opravdu plynule kombinuje, snadno ovládá a nepřátelé se díky tomu rychle kosí :-).

RPG prvky jsou rozhodně fajn. Těžko říct, do jaké míry by se bez nich samotná hra obešla, ale určitě samotné hraní zpříjemní a obohatí. Lehce se v nich vyznáte, žádné komplikované inventáře, přehnané stromy schopností. Navíc na většinu dosáhnete poměrně rychle. Ale pořád si říkám, jestli to vůbec hra potřebuje...

Hra je vizuálně nádherná. Úplně v kostech pocítíte ten chlad a vlhko. Navíc samotné ozvučení je též výborné a krásně podkreslují celou atmosféru. Taky se mi líbilo, jak autoři vyřešili cestování, kdy vás zprvu nutí oběhnout si lokace, ale s postupem času se dá využít fast travel. Svět není příliš velký a tak je fajn, pokud si ho projdete celý.

Tohle je přesně hra, kvůli které stojí za to mít doma PS4. Neříkám, že to je to nejlepší co jsem hrál, ale herní zážitek byl prostě skvělý. Ani nevím, jestli to má nějaké výraznější mouchy, určitě by se pár hloupostí našlo. Osobně bych uvítal možná bohatější svět, ve které se dá dělat více věcí, méně monotónních. Ale tahle hra si mě dostala především díky hlavní dvojici aktérů a jejich rodinnému dramatu.
+21
  • PS4 80
Finished. Spokojenost, ikdyž nebudu zastírat, že jsem po těch "10/10 GOTY" recenzích čekal víc. Je to opravdu "jen" skvěle napsaná, místy ale stereotypní a vizuálně jednotvárná (ač technicky precizní) řezničina. Ale ten scénář to na osmičku vytáhl s přehledem, příběh je sice komorní a nechává otevřená vrata pokračování, ale přesto působí kompaktně. Všechny postavy skvěle napsané a vyprofilované, motivace fungují, banter místy jak z buddy cop komedií (těch Shane Blackovsky kvalitních). Hratelnost se také trochu otevřela po znovuzískání těch ohnivých čepelí.
Další díl bych si dal rád, pokud ho bude psát stejný tým. Ale ocenil bych méně arbitrární gamedesign (hlavně puzzle na tu arbitrárnost trpěly velmi) a rozmanitější svět, který by byla radost prozkoumávat. Toho se mi zde příliš nedostalo.
+20 +21 −1