Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 95
Po 50 hodinách v rámci možností a chuti dohráno - valkýry poraženy, draci osvobozeni, bossové zabiti, nejlepší armor "vygrindován" a vedlejší úkoly, až na jeden, udělány. Jo a také jsem se stala otcem, takovým, kterého se vlastní syn nemusí bát.

Severské prostředí mi hodně sedlo. Zatímco o řeckých (a římských) bozích a bájích se učí na školách, tak o těch severských ne. Proto jsem s radostí četla každý Atreův zápis o tom, co jsme na svých cestách potkali (a zabili). Jeho záznamy byly doplněny pěknými kresbami a tipy, jak se s nestvůrami bojovat. Prostředí každého světa, kterými jsme prošli, bylo něčím specifické. V jednom jsem se mohla kochat nádhernou přírodou, jindy jsem mrzla při pohledu na tamější podsvětí, pociťovala zmar a depresi v prokletých mlhách a cítila zápach síry a těžce se mi dýchalo v ohnivém světě. Ačkoliv z jiných her si snímky moc nepořizuji, zde mě krajinky a filmové záběry k tomu přímo vybízely.

Hra nenabídla epický příběh, tak jak je většinou chápán a jak ho nabídly předchozí díly. Úkol byl tak prostý, že by člověk čekal, že ho splníme někdy zpočátku, ale ono ne. Do cesty se nám postavili naštvaní severští bohové a začaly problémy. V průběhu mého putování jsem mohla sledovat vývoj vztahu mezi Kratem a jeho synem. Nebylo pro mě těžké se do role Krata vžít a vcelku úspěšně jsem ho roleplayovala pokřiky "Kam střílíš? Co zase děláš? Musíš se pořád ptát?". Ale tak hrozné to nakonec nebylo, Atreus se ukázal jako schopná vedlejší postava a ze začátku hry Kratovi i dost pomáhal. A jeho omračující šípy byly v některých situacích velmi silné a účinné.

K dabingu a zvukům obecně nemám nejmenší výhrady. To bylo zvládnuté na výbornou. Dovedností bylo na výběr plno, ale musím se přiznat, že jsem jich využívala jen pár, protože jsem nebyla schopná si v průběhu boje zapamatovat a účelně používat každou dovednost. Pocit z boje byl i přesto skvělý a případné dokončovací útoky uspokojující. Dost se mi líbily i runové útoky a jejich systém používání. Endgame hry, který mě většinou po dohrání příběhu nebaví, a tak se do hry už moc nevracím, mě bavil. Jen mi trochu přišlo, že v těch dalších světech je nevyužitý potenciál. Ale na druhou stranu to chápu, ta hra by byla obrovská a z časového hlediska i dost nákladná.

Na závěr dva zápory. Tím větším jsou trochu stereotypní nepřátelé, zvlášť tedy bossové. Tady bych čekala větší rozmanitost, i v těch jiných světech. A pak jeden menší, kdy mi někdy přišlo, že postava neudělala daný útok, i když jsem to tlačítko opravdu mačkala, takže místy bylo pro mě ovládání Krata takové nepřesné.

Hra mě fakt hodně bavila, ač jsem to moc nečekala. Věděla jsem, že to bude dobrá hra, ale že mě tak chytne, tak to jsem si nemyslela. Těším se na další díl a jsem zvědavá, jaké pokračování příběhu nám nabídne.

Pro: příběh, grafická a zvuková stránka hry, boje, prostředí, mýty, Mimir, Brok a Sindri

Proti: jednotvární nepřátelé, občas divné ovládání

+39 +40 −1
  • PS4 100
Kratos je opět na scéně. Odešel z Řecka, kde pro něj již nic nezbylo a přišel do zimy ovládajícího severu, kde se pokusil najít mír a klid v duši. My jej nalézáme po několika letech, kdy vychovává útlého synka Atrea, jenž mají spolu vzít popel zesnulé matky na nejvyšší horu a uctít tak její památku. Zde pokračuje po osmi letech příběh hry God of War.

Miluji severskou mytologii, hraní si na bohy, zběsilé akce a srdceryvné příběhy a omlouvám se, že budu zbytečně subjektivní … ale za mě je to nejlepší hra roku 2018. Nebudu to dále nikterak natahovat, všichni, jenž psali komentáře přede mnou, rozebrali hru do posledního coulu. Shrnu tedy pouze své pocity.

Jak mi přibývají vrásky na čele, tak jsem ke hrám čím dál více skeptičtější a kritičtější, nicméně God of War jsem hltal každý den a každý den jsem se nemohl dočkat, až si ho zas pustím. Je to epická výprava od začátku až do konce, to, co předvedli vývojáři a na poslední chvíli během pár měsíců dokázali hru předělat z průměrné akce na toto šílené monstrum, je prostě obdivuhodný.

Příběh od začátku graduje, má skvělé zvraty, jak Kratos tak Atreus mají skvěle napsané scénáře i texty, dabing Kratose je díky Christopheru Judgovi excelentní, Atreus coby Sunny Suljic má zase skvělé příběhové momenty a dobře napsané AI, která s vámi výborně kooperuje a působí opravdu jako váš syn, nikoliv jako ve většině podobných her jako pet. Dále grafické ztvárnění, soundtrack, zvuky ... všechno na výbornou. Ve hře navíc nejsou cut scény, od menu až po závěrečné titulky je vše v rámci pohybu jedné kamery zasazené a renderováné přímo ve hře.

Ke hře nemám prostě moc co vytknout, bavily mě veškeré její aspekty. Snad jen některé animace a různorodost nepřátel je menší, ale to je prakticky detail, na to časem člověk zapomene a bude si pamatovat pouze tu epickou výpravu a hlášku „BOY“.
+33 +34 −1
  • PS4 90
Rozhodně nejsem fanouškem původní série God of War. Zkusil jsem třetí díl a přestože se mi hlavní hrdina i prostředí zamlouvalo, hra mi absolutně nesedla svojí hratelností. Ale God of War 2018, to je naprostá pecka.

Příběh hry v jádru vypadá jednoduše, ale obsahuje mnohá tajemství a pomalu je odkrývat je velmi zábavné. A příběhové zakončení bude patřit mezi mé nejoblíbenější, zvlášť ona návštěva v Kratově chalupě na úplném konci hry dává naději na zajímavé pokračování. Každopádně nejlepší částí příběhu je vztah Krata se synem, který je výborně napsaný a zahraný.

God of War je převážně akční hra s RPG prvky, takže většinu herní náplně jsou souboje. A jsou výborné. Na jednu stranu si soubojový systém hráč rychle osahá a naučí, na druhou stranu hra nedá hráči nic zadarmo a hlavně ze začátku je umírání časté. Malou výtku mám ke zkušenostním bodům, které hráč za zabíjení a plnění úkolů dostává. Je jich až moc a na konci hry mi jich zbylo tolik, že bych jimi mohl vytunit půlku severského panteonu. Nicméně jejich pomocí si hráč odemyká schopnosti a souboje tak začnou být ještě zábavnější a brutálnější. To, že mě souboje bavily až do konce hry je jasná výhra.

Protože se jedná o open world, je další důležitou položkou objevování a prozkoumávání nově dostupných míst. Opět se jedná o velice povedenou složku hry, každé místo má svou historii a prozkoumávat staré rozvaliny i různé světy je radost. Jen je trošku škoda, že se často opakují nepřátelé, od půlky hry žádné překvapení.

Na cestě Krata se synem samozřejmě narazíme na pár NPC, které se jim nesnaží hned rozbít huby (přinejmenším). Velmi povedený je samozřejmě záporák Baldur (ok, ten se hubu snaží rozbít), ale ze všeho nejlepší jsou trpaslíci. Všude vlezou (doslova, jak to sakra dělají?). Oba dva jsou vtipně napsaní a dodávají trochu mírného humoru v jinak docela vážné hře.

Grafika je totální pecka, tady není co dodat. To samé dabing, hudba a zvuky.

Těžko se hledají nějaké větší zápory, jde opravdu jen o pár drobností popsaných výše. Dokonce ani collectibles nejsou tak otravné jako v jiných hrách, i Ódinovi havrani se dají lehce objevit.

God of War je výborné dobrodružství se skvělou hratelností a kvalitně napsaným příběhem a případný druhý díl rozhodně nevynechám. Zajímavě otevřených dvířek je dostatek.

Pro: Hratelnost, příběh, souboje, svět, grafika, dabing, charismatické NPC

Proti: Drobnosti - zbytečně moc zkušenostních bodů, malá variabilita nepřátel

+33
  • PS4 80
Finished. Spokojenost, ikdyž nebudu zastírat, že jsem po těch "10/10 GOTY" recenzích čekal víc. Je to opravdu "jen" skvěle napsaná, místy ale stereotypní a vizuálně jednotvárná (ač technicky precizní) řezničina. Ale ten scénář to na osmičku vytáhl s přehledem, příběh je sice komorní a nechává otevřená vrata pokračování, ale přesto působí kompaktně. Všechny postavy skvěle napsané a vyprofilované, motivace fungují, banter místy jak z buddy cop komedií (těch Shane Blackovsky kvalitních). Hratelnost se také trochu otevřela po znovuzískání těch ohnivých čepelí.
Další díl bych si dal rád, pokud ho bude psát stejný tým. Ale ocenil bych méně arbitrární gamedesign (hlavně puzzle na tu arbitrárnost trpěly velmi) a rozmanitější svět, který by byla radost prozkoumávat. Toho se mi zde příliš nedostalo.
+32
  • PS4 --
Tenhle roadtrip nemohl dopadnout lépe. Už se nejedná o hektickou hack & slash vykosťovačku, ale spíše komorní bojovku ve stylu Severance: Blade of Darkness. Ačkoli souboje tvoří gró samotné hratelnosti, Kratos stále trhá holýma rukama čelisti, rozšlapává hlavy a štípe míchy svých nepřátel vertikálně, je tady znát snaha spíše vyprávět příběh, než nutit hráče drtit gamepad s upocenýma rukama.

Přísný a milující Kratos s problematickou minulostí vs. zvídavý a neposedný Atreus se skrytými vrtochy. Prakticky po celou dobu hraní dochází k vývoji obou charakterů, i když jsem měl občas pocit, že se Atreus chová nepřirozeně a křečovitě a velice rychle pak zase přejde do "pohodové" roviny.

Technická stránka je hry je naprostý vrchol toho, co jsem zatím ve hrách mohl vidět. A teď nemyslím jen naprosto fantastické audio-vizuální zpracování, ale i způsob, jakým se autorům podařilo vyřešit ovládání. I přes neustálé vylepšování a odemykání nových schopností jsem se ve hromadě útoků a úderů neztrácel, naopak se mi úspěšně dařilo využívat všech možných konfigurací, které se na gamepadu dají vymyslet.

I s hromadou back-trackingu se nedostavil pocit dežaví, nejen díky geniálně vyřešené centrální oblasti hry s klesající vodní hladinou a objevováním nových míst. Trvalo mi dost dlouho všimnout si chytře vyřešených loadingů a collectibles jsem nevnímal jako přítěž, ale naopak jsem se dobrovolně vracel do již prolezlých míst pro další a další ňuňátka k vylepšování postavy. A přidaný obsah tím nekončí, protože kromě vedlejších úkolů jsou tady ještě Valkýry a při jejich osvobozování se řádně zapotíte i dlouho po dohrání hlavní příběhové linie.

Ani ten černý ufuněný touster na GoW nezapomene. Především pak na PS4 PRO jsou kladeny větší nároky, kvůli odemknutému framelimitu, což vám dá konzole najevo dosti hlasitým projevem svého ventilátoru. Ale díky tomu je GoW snad nejlépe vypadající hra na konzoli vůbec, nehledě na relativně plynulý chod při 35-55fps v Performance modu.

Mohl bych si postěžovat na trochu účelové hádanky a někdy křečovité utínání postupu hrou nutností něco někde sehnat ("teď potřebujeme tohle, abychom se dostali támhle a přitom je potřeba ještě získat tohle, abys mohl odemknout tamto"), možná i konec mohl být trochu epičtější, ale zase tady není žádný frustrující polonesmrtelný boss, kvůli kterému byste museli kupovat druhý dualshock, protože ten první letěl z okna.

Je to jedna z her, kvůli které si stojí pořídit PS4? Rozhodně ano. Jen o chování sekery a její využitelnosti by se dala napsat esej (popř. natočit video), detaily kostýmů jsem si prohlížel až s fetišistickým zaujetím nezdravě dlouho a nad rozhrnujícím se sněhem při pohybu jsem padal úžasem ze židle. A pak znovu, když jsem šel stejnou trasu podruhé. Za svoje peníze prostě dostanete pořádný kus hry, neojebaný ani na té nejposlednější textuře v nejzapadlejší jeskyni.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
+28
  • PC 80
Srdcelivný příběh o tom, kterak vysloužilý veterán s nebojácným synkem jdou na výšlap a způsobí přitom apokalypsu. 

Původní GoW díla to semnou neměla snadné. Oceňoval jsem jejich mechanickou jednoduchost a ostrý fokus na brutalitu a kidlení všemocných bytostí a to, jak krásně znázornila, až jak nepříjemné by tyto bytosti asi byly, kdyby opravdu existovaly. Už jsem ovšem neoceňoval jistou těžkopádnost a zbytečně frustrující nesoubojové pasáže. Také jsem oceňoval Kraťákovu prostoduchost, byla to prostě vraždící mašina poháněna touhou po pomstě a vesměs ničím jiným. Zdejší ostřílený, usazený Kraťák pln zkušeností, mentálních jizev, s gezichtem plným nových vrásek a úctyhodných fusů, se na toto všechno mermomocí snaží zapomenout, stejně jako se tvůrci mermomocí snaží přimět hráče zapomenout, kým Kratos vždycky byl, a udělat z něj tak relatable sympoše. A činí tak skrz Atreuse, jeho syna. Děj tak navoko dělá, že je o tůře na nejvyšší vrcholek nejvyšší hory, aby spolu chalani rozprášili popel mrtvé maminky, přičemž se jim do cesty přimele skvadra nesmrtelných Jágrů a komorních čarodějek, ale reálně je takřka výhradně o poutu mezi zrajícím jinochem a jeho odcizeným otcem. A na této rovině hra solidně failuje, vcelku nevyhnutelně vzhledem ke snaze narvat pár let osobního vývoje do jedné hry - synáčkova rozvíjející se sebejistota se v rámci jednoho kvestu mění v čirou spratkovskou drzost (a že jsem fakt čuměl, že nepřišla ani jedna výchovná) a v rámci dalšího kvestu instantně mutuje v dokonale vyspělého jedince. Skutečný problém ale je, že hra přesto působí překouřeně nafoukle. Vedlejšího obsahu má poctivou tunu, ale jakmile i hlavní lajna páchne po vedlejším obsahu, ie. hned třikrát po sobě člověk musí nejdřív jít udělat něco jiného, než konečně udělá to, co má udělat od půlky děje, tak to holt mrdá tempo a irituje. A vskutku, skutečný závěr příběhu se zjevuje stejně náhle a nenadále, jako prosincový dopis od zdravky o dlužném pojistném.

Ale obraťme list a řekněme si něco málo o tom důležitém. Stejně jako do děje se Atreus vtírá i do hratelnosti, a to mimořádně zdařile. Je fakt, že i čistě herně mám výhrady na zvolené tempo - hru začínáte jako glorifikovaný dřevorubec a trvá hned několik hodin, než začnete nabírat nové skilly a dovednosti a souboják se začne trochu prohlubovat, a na sekundární zbraň si taky počkáte pekelně dlouho - ale v konečném důsledku musím seznat, že čím déle jsem hrál, tím více jsem se bavil. GoW vskutku je veskrze 'prostou' rubačkou, ale ono rubání rozhodně není povrchní či bezmyšlenkovité, ba naopak. A přestože se Kratos postupně stává tím starým dobrým nezastavitelným kidlícím turbostrojem, Atreus mu více než adekvátně dopomáhá čím dál solidnější lukostřelbou. A taky je kluk jeden ušatá nezranitelnej, takže se to zaplaťsatan nikdy neredukuje do sáhodlouhé escort mise! A když už se člověk cítí neporazitelně, razí osvobodit královnu Valkýr, u které zařve víckrát, než v celém zbytku hry dokupy vč. čelendžového Muspelheimu a soulsyroguelike-lite Niflheimu. Ne, fakt, Sigi nechť ide do prdele (spoilerz).

Takže ták. Začátek hry se táhne jak snopel, a pak najednou člověka pohltí. A než skončí, stihne ho zase už troške nudit. Byl bych možná udělal líp, kdybych prostě jel striktně hlavní linku, a veškerý vedlejší obsah si nechal až na potom, což se ostatně Kratos průběžně opakovaně snaží i podpořit nekončícími připomínkami toho, že na vedlejší pičičárny nemá čas ani chuť. Leč nezrobíš nic, takhle já hry hrát neumím, jakmile dojedu příběh, motivaci dělat ostatní nedůležitosti mám nulovou. Přesto ale můžu rozhodně doporučit, v nejlepších chvílích je to řádný nářez, a těch nejlepších chvil je víc než dost. 

Sbírka pohlednic

Pro: Sic s pomalým rozjezdem, ale hratelnost rozhodně dosahuje kvalitních výšin; audiovizuálno; pojetí světa; technický stav PC portu je přímo excelentní, co do výkonu a hlavně naprosté absence bugů

Proti: Příběhově tato 50h hra předesílá vesměs to stejné, co zvládne random 30s reklama; divné tempo...a nebo mi možná jen vadí, že i zdejší fast travel je koncipován částečně iba na prodloužení herní doby; neskutečně zhovadilý inventář

+28
  • PS4 90
Je to jen pár minut, co jsem hru dohrál. Jasně, ještě mi chybí oběhat pár lokací, dosbírat cetky, sejmout nějaké Valkýri či osvobodit draky. Ale ve hře už mám utopeno něco přes dvacet hodin? A hlavně jsem dojel hlavní příběhovou linku.

Příběh je prostě parádní, o tom se snad nedá moc přít. Svým způsobem se jedná o takové komorní božské drama. Těžko se to vysvětluje, ale opravdu příběh působí dosti komorně, ač se v něm vraždí bohové. Hlavní důvod je nejspíš otcovské drama v popředí celého příběhu. Je opravdu skvěle sledovat vývoj obou aktérů, především v tom, jak se k sobě chovají. Emoce srší v každé scéně, mísí se tu klasické drama, humor, smutek, radost, brutalita, arogance, téměř každá emoce, jaká vás napadne se tu v nějakém větším či menším měřítku objevuje.

Do toho všeho se samozřejmě míchají bohové, tentokrát ti severští, kteří patří asi mezi ty nejatraktivnější vůbec. Vy tu sice cítíte proti komu jdete, ale vlastně vůbec netušíte, co je a co není správné. Kratos je neskutečně masakrózní postava, do toho týpka se zamilujete a stačí mu na to dvě věty. Ale i synáče se pěkně vyvedl. Navíc si prošel velmi solidním vývojem, vlastně oba si prošli solidním vývojem.

Byla chvíle, kdy se kluk dozví zásadní věc a úplně změní chování, tam nejenže vás začne trochu štvát, ale hlavně to celé působí moc uspěchaně, až neuvěřitelně, ale to je jediná výtka k postavám. Vedlejší jako Sindri, Brok, Mimir, Freya... jedna lepší než druhá. Snad všechny se povedli a do celé hry naprosto zapadají.

Na druhou stranu se musím přiznat, že po prvních hodinách jsem nebyl úplně odvařenej, recenze se nebáli házet jednu desítku za druhou a tak jsem čekal něco, co mě pošle do kolen, například jako tomu bylo u Witchera 3. To se tak úplně nestalo. Hype se s počtem odehraných hodin začal zvedat, finálová dvojhodinka byla parádní, ale s desítkou bych byl opatrný.

Soubojový systém sází spíše na zábavu, nežli na výzvu, já, jakožto začátečník, jsem si velmi rychle přišel jistý v kramflecích a v podstatě si dovolím tvrdit, že obtížnost je v rámci hlavního příběhu hodně hráčsky přívětivá, díky čemuž se můžete více soustředit na příběh. Na druhou stranu je tu pár výzev v podobě Valkýr (nepovinné), ale jakmile přijdete jak na ně, tak to také není žádný HC. Mě to ovšem vyhovuje, jelikož příběh byl velmi silný a nerad bych si ho kazil zbytečnou náročností, navíc je tu dost obtížností dle vkusu.

Ono tomu asi dost pomáhá i to, že GoW je hodně friendly co se týče ovládání, strašně rychle to dostanete do ruky. Ač je třeba samotný souboj poměrně obsáhlý, co se týče různých útoků, stylů či schopností, tak se to opravdu plynule kombinuje, snadno ovládá a nepřátelé se díky tomu rychle kosí :-).

RPG prvky jsou rozhodně fajn. Těžko říct, do jaké míry by se bez nich samotná hra obešla, ale určitě samotné hraní zpříjemní a obohatí. Lehce se v nich vyznáte, žádné komplikované inventáře, přehnané stromy schopností. Navíc na většinu dosáhnete poměrně rychle. Ale pořád si říkám, jestli to vůbec hra potřebuje...

Hra je vizuálně nádherná. Úplně v kostech pocítíte ten chlad a vlhko. Navíc samotné ozvučení je též výborné a krásně podkreslují celou atmosféru. Taky se mi líbilo, jak autoři vyřešili cestování, kdy vás zprvu nutí oběhnout si lokace, ale s postupem času se dá využít fast travel. Svět není příliš velký a tak je fajn, pokud si ho projdete celý.

Tohle je přesně hra, kvůli které stojí za to mít doma PS4. Neříkám, že to je to nejlepší co jsem hrál, ale herní zážitek byl prostě skvělý. Ani nevím, jestli to má nějaké výraznější mouchy, určitě by se pár hloupostí našlo. Osobně bych uvítal možná bohatější svět, ve které se dá dělat více věcí, méně monotónních. Ale tahle hra si mě dostala především díky hlavní dvojici aktérů a jejich rodinnému dramatu.
+27
  • PS4 85
Původní God of War jsem nehrál. Nejsem moc příznivec tradičních obtížných rubaček z dob PS2 a vzhledem k tomu, že je nový GoW částečný reboot, tak jsem se pustil rovnou do něj. Během hraní jsem zpozoroval pár odkazů na předchozí dění, ale nic, u čeho bych vyloženě tápal nebo měl pocit, že by mi chybí něco k pochopení souvislostí. Vzhledem k tomu, že Kratos začíná v tomto díle nanovo, v novém prostředí a s novými protivníky, není znalost předchozího dění potřeba a novému hráči tak nějak stačí fakt, že je Kratos bůh s "problematickou minulostí."

Na co jsem se těšil určitě nejvíc byl příběh. Rodinné drama otce a syna, kteří zpočátku nenalézají společné slovo, ale postupně se spolu učí komunikovat je určitě atraktivní nápad. Nicméně jeho provedení se mi zdálo tak nějak na půli cesty. Asi jsem prostě čekal víc. Víc toho dramatu, víc nezapomenutelných momentů a větší emoční dopad. Ale nenechte se mýlit. Na poměry akčních rubaček to má určitě nadprůměrný příběh a především jeho filmové podání, jakoby ruční kamera a detailní animace - od pohybu až k mimice - to vše je na špičkové úrovni. Nehledě na parádní dabing s hromadou doplňkových dialogů, které při svém putování hlavní postavy mezi sebou pronáší.

Vizuálně je hra opravdu krásná a putování Midgardem či dalšími světy určitě jen tak neomrzí. Prostředí jsou zprvu hodně rozmanitá, v pozdější fázi již trochu monotónní a trochu mě mrzelo, že mě hra neustále žene někam do podzemí a do různých pevností. Ale opět, nenechte se mýlit. Tvůrci celý herní svět zpracovali skutečně poctivě a každá i ta nejschovanější jeskyně je čistá, detailní ruční práce stvořená především za účelem potěšit oko hráčovo. Ale když ono je to venku tak boží...

Designově je to takový semi-openworld kladoucí důraz jak na příběh, tak na backtracking s postupným odemykáním lokací a sbírání collectibles. Hlavně ta poslední dvě zmiňovaná sprostá slova osobně bytostně nesnáším a většinou mi dokáží hru řádně zprotivit. Tady jsou ale všechny tyhle věci udělány přesně tak, jak si představuju, že se mají správně dělat. Veškeré nepovinné collectibles mají svůj účel. V každé truhle se skrývá užitečný upgrade a aby se k němu hráč dostal, musí vyřešit - tu jednodušší, tu složitější - hádanku, každá uzavřená trhlina skrývá poměrně náročný zápas, za který hráč dostane užitečné věci pro crafting, každý nalezený runový nápis zase obsahuje nějaký ten zajímavý příběh do deníku (často i během cestování dále rozpitvaný skrze rozhovory Krata a Atrea) a nic tam není jen proto, aby se to bezmyšlenkovitě sbíralo. A hlavně, není tam toho tolik, aby to stihlo hráče otrávit. A stejně to funguje i s vedlejšími questy, kterých je nějakých 15 a každý má svůj příběh a svou specifickou originální lokaci. Tenhle přístup ke kvalitě (nad kvantitou) je fajn a rád bych ho viděl jako standard. S radostí jsem to vysbíral úplně všechno krom Niflheimu, jehož jakési rogue-like grindovací pojetí s měnícím se časově omezeným bludištěm mi nesedlo.

Kapitola sama o sobě je soubojový systém. Hands down, dost možná jsem nehrál hru se zábavnějším, komplexnějším a přesto tak přístupným soubojákem. Ze začátku jsem dostával těžce na prdel (ani na normal není hra zrovna jednoduchá), postupně se ale učil nová a nová komba a nakonec jsem ještě před závěrem příběhové linky pokořil všech 8 valkýr i s tou jejich čubčí královnou v čele (ta mi bez legendárního brnění zabrala více jak 3 hodiny, snad 30 pokusů a hromadu nadávek, slz, krve a potu). Za mě dost možná nejtěžší bossfight, který jsem zmáknul a nevzdal - naštěstí volitelný.

Přesto, něco mi tu chybělo. God of War je opravdu "jen" špičkově provedená rubačka. Nemělo to hluchá místa, příběhově to táhne a gameplayem mě to bavilo konstatně po celých cca 40 hodin. Ale ať jsem dělal, co jsem dělal, nedokázal jsem se do toho úplně vyloženě ponořit a příběh, ač pěkný, mě nakonec nechal spíše chladným.

Pro: hratelnost, užitečný Atreus a jeho AI, nadprůměrný příběh i když s trochu nevyváženým tempem, kvalitně napsané dialogy a parádní dabing, krásný vizuál a i ve 4k to běží skvěle, práce s kamerou v cutscénách, i na normal solidní a férová výzva, Freya, OST

Proti: Niflheim, výkyv v Atreově chování v poslední třetině hry, málo rozmanité šplhání, emocionálně se mě to příliš nedotklo

+27
  • PS4 90
God of War je skvělá hra – vypadá hezky, je nabitá akcí a postavená na pěkném příběhu. Stejně jako v Horizon: Zero Dawn jsem zde prolezla všechna zákoutí, splnila všechny sběratelské úkoly (ok, vyjma sestřelení všech Odinových havranů), odemkla všechny dveře a všechny říše, vyběhala si v bludišti Niflheimu tu nejlepší výzbroj a vysvobodila všechny Valkýry. Stejně jako v Horizonu mi to ale pak najednou všechno přišlo takové trochu „moc,“ moc plytké, moc pozlátkové. Opravdu potřebuji mít doslova na každém rohu truhlu s pokladem? Když o ně pak člověk pořád zakopává, tak trochu ztrácejí význam. Rovněž odhalení skrytých identit na konci příběhu mi přišlo takové Huh? Že by mě nějak porazilo, že Atreus má být Loki, se říct dát nedá. Spíš by mi přišlo zajímavější udělat z něj v pokračování (protože předpokládám, že v pokračování to nějakou dohru mít bude) figuru analogickou Lokiho roli v severské mytologii. Ale nakonec, proč ne. Uvidíme, co z toho bude a nezbývá než se těšit, až mu Brok a spol. na chvíli zašijí pusu.

Ale to jsou moje jediné výtky ke hře, jediné stížnosti, které mě napadly, když to najednou všechno skončilo a už nebylo co kde dál hledat a plnit. Celkově se jedná o špičkovou herní zábavu, boje jsou skvělé, dynamické a nenudí, hlavní antagonista Baldr se povedl, střípky z drsného světa Aesirů, Vanirů a Jotunů se mi líbily. Ač tedy šlo o tak trochu Disney verzi severských mýtů (Atreus moc nevypadal na zplození osminohého hříběte s kobylou), tak pořád lepší než Marvel. Ocenila jsem i komorní atmosféru hry: vedlejších postav je zde poskrovnu, zato ale mají dostatek prostoru, a lokace vám rozsáhlostí dech taky zrovna nevyrazí. V tomto případě mi to ale vyhovovalo, hra pak byla taková soustředěnější, kompaktnější a přitom měla po několik desítek hodin stále dost co nabídnout.

Pro: výborná hra, pěkně zpracovaná severská mytologie

Proti: trochu přepokladováno

+26
  • PC 90
Poslední týden v tomto roce jsem strávil ve společnosti Krata a Atrea. Jejich příběh jsem kompletně završil teprve včera a rozhodně nelituj ani minuty strávené v jejich společnosti. Nakonec nebyl až takový problém zkompletovat všechny sběratelské položky, i když na dva havrany jsem se musel podívat. Hra zaujme nejen skvěle podaným příběhem a vztahem otce se synem, který se úžasně vyvíjí, ale i světem. Hra je téměř od začátku dost otevřená, ale postupně se jak příběhem, tak díky schopnostem otevírají další oblasti. Svět není až tak velký, což považuji spíše za klad, ale díky tomu je většina lokací detailně a moc pěkně zpracovaná.

Soubojový systém přináší dostatek možností a jedinou nevýhodou je trochu stereotypní sestava nepřátel. V každé oblasti je dostatek činností a tak rozhodně nehrozí žádná nuda. Díky mnoha příběhům a nalezeným poznámkám se rozšiřuje povědomý o světě a jeho mytologii a každý nový zápis je radost číst. V první fázi vypráví příběhy Kratos a několikrát se opakovali, ale později se naštěstí nic podobného nedělo. Dialogy jsou obecně povedené, ale některé opakující se komentáře slouží spíše jako zbytečná výplň. Obtížnost je v příběhové části spíše nižší, ale boje proti valkýrám prověří schopnosti až až. Na velké finále jsem musel pěkných pár hodin shánět materiál na vylepšování, ale na deváté úrovni se již zadařilo celkem bez větších problémů.

Znalost předchozích dílů není nutná, ale za sebe bych to spíše doporučil. Rozhodně to prohloubí zážitek, když víte co má Kratos za sebou a řadu narážek pochopíte dříve a lépe. Už v prvních minutách obsahuje hra několik scén, které podle mě dávají lepší smysl se znalostí minulosti. Pro pořádek musím pochválit i technické zpracování, hra stále vypadá moc pěkně a některé scenérie si vyloženě říkají o zastavení a kochání se. Celkově jde o velký posun v rámci série, který zároveň nekašle na své kořeny.
+26
  • PC 90
Jsem primárně PC hráč a série God of War (GoW) mě dosud míjela. Hrál jsem pouze deskovou hru vytvořenou právě dle tohoto dílu, která ale příběh her digitálních neřešila. Byl jsem pouze seznámen s podobou a jmény některých postav a nepřátel. Do GoW jsem se tedy ponořil bez znalostí dosavadního dění a žádné informace si nedohledal. Díky tomu pro mě GoW zůstávala v některých směrech zatraceně tajemná a ohledně znalosti osoby Krata jsem na tom byl obdobně, jako jeho syn Atreus.

Zhruba po 8 hodinách hraní jsem měl ze hry poměrně rozporuplné pocity a udělal si tedy několik prvních poznámek. Zhruba po 45 hodinách jsem hru dohrál se 100% achievementů (protože mi to prostě nedá u her, kde je 100% nějak rozumně dosažitelných). Dojmy po dohrání jsem posléze porovnal s těmi původními. Rozebrat hru do posledního šroubku tu nemám v plánu, vydalo by to na dost textu, je spíš sběr náhodně vyňatých částí, které ve mně utkvěly.

8: Hned ze začátku mě dost pobavila absurdita “silo-slabosti” hlavního hrdiny (zastoupená hojně třeba v anime sériích). Kratos se hned v úvodu hry utká v boji se záhadnou postavou (Baldurem), při kterém oba skáčou stovky metrů do výšky a do dálky, prohazují se skalami, hází po sobě stromy a svou šílenou silou a odolností mění tvář krajiny. Vzápětí se dostáváme do „normální“ hry, a Kratos náhle nemůže vyskočit na plošinu dva metry vysoko, přelézt kus skály nebo padlý kmen a pokud si nedá pozor, rozsekají ho dva nepřátelé úrovně jedna na kusy.

45: To se v podstatě až do konce hry nezměnilo, pouze si na to člověk zvykl.

8: Nevím ani proč, ale čekal jsem open-world. Byl jsem dost překvapený, že postup je zatím koridor s občasnou možností drobné odbočky s blbinkami ke sbírání. Nemám žádnou informaci o tom, jestli bude možné se do lokalit vracet, tak trávím poměrně dost času jejich prohledáváním. Kumuluji (na první pohled) docela dost stříbra a zkušeností, ale nevím, za co je utratit. Hra nabádá k vylepšování, ale dosud nevím, co vlastně vylepšuji, zda jde skutečně o vylepšení, o jak podstatné vylepšení, ani co lze dále od hry v jakém směru očekávat.

8: Prostředí zatím nabízí poměrně zajímavě kombinované prostorové hádanky po jejichž “vyřešení” lze vyrabovat nějakou tu speciální truhlici. V Alfheimu se však najednou objevuje spousta truhlic a míst, které jsou (pravděpodobně) nepřístupné a já netuším, jestli se do nich v aktuálním čase a s aktuální výbavou a dovednostmi dá dostat, jenom se mi nedaří přijít na to, jak, nebo je nutné počkat na později, až příběh přidá postavám nějakou schopnost. Zároveň stále nevím, jestli se bude možné do těchto míst vrátit nebo ne. A hra mi ani k jednomu nedává žádnou informaci.

45: Možnost opětovně navštívit již prošlé lokality se otevřela až v poměrně pokročilé fázi hry prostřednictvím možnosti návratu do určitých bodů v oblasti. Většina oblastí jsou však zejména koridory vyžadující nepříliš rychlé cestování po nohou, rukou či na loďce, což je hlavní důvod, proč posbírání všech achievementů zabere zhruba stejně času, jako projít základní příběhovou linku. Poměrně pomalý pohyb postav po oblastech mě zejména ke konci, při dokompletovávání chybějících drobků k určitým achievementům, poměrně dost otravoval.

8: Ovládání mi dosud nepřešlo do krve, pročež chudák Kratos několikrát zemřel (jestli tedy umírá) prostě proto, že drtím jiné tlačítko, než po mě hra zrovna chce. To mě také překvapuje, protože zejména z časových důvodů již nehraji za každou cenu každý titul na nejtěžší obtížnost. Navíc hra postupně zpřístupňuje další a další nové mechaniky, z nichž některé mi přijdou nepoužitelné - ve smyslu, "proč bych tohle probohy dělal?". Nově naučené dovednosti přidávají do boje pouze další chaos, i bez nich totiž nestíhám sledovat, kde co bliká, co vlastně hlavní postava vyvádí a jaké ikonky, které mám v různých kombinacích mačkat, kde vyskakují. Holt jsem asi už moc starý a nestíhám . U jiných her ale tento problém nemívám.

45: S ovládáním jsem se sžil do té míry, že dokážu kombinovat většinu možných útoků, obran, speciálních útoků (a sledovat, zda jsou nabité) a do toho ještě vhodně komandovat Atrea, vlastně až po dokončení základní příběhové linky, při porážení zbylých Valkýr a dodělávání achievementů ve dvou nepovinných zpřístupněných oblastech (ohnivé a mlžné). Ale i tak je to občas, jak hra na piano.

8: Počínání Krata mi občas vykouzlí nečekaný úsměv na tváři. Ať již jde o chování v příběhových sekvencích, podle kterých to vypadá na kombinaci klasického málomluvného otce, který neví, jak být otcem, a z kombinace různých důvodů nechce ukázat vlídnou tvář, a mladíka s přílišným množstvím energie a touhy po objevování, který se snaží otci dokázat, že na to má, ať už je to cokoliv, nebo chování mimo příběhové sekvence - třeba takové detaily, kdy Kratos dřevěné truhly prostě radši rozmlátí, než aby odklopil víko. Také to, že veškeré vylepšování vlastně není vylepšováním postavy Krata, která je zřejmě již dokonalá a na peaku svých sil, ale vhodným kombinováním a vylepšováním částí používané zbroje, odemykáním vlastností zbraně, štítu a schopností a synchronizace bojové taktiky s Atreem. Také mi přijde poměrně vtipné, že svět, který aktuálně Kratos prochází, je vlastně postaven na tom, že vše je možné řešit brutální silou, a to pouze s několika výjimkami, které pokryje Atreus.

8: Cíl a motivace postav - splnit poslední přání ženy / matky a rozprášit její popel na nejvyšší hoře - je poměrně osvěžující změna oproti klasikám typu musíme zachránit svět a/nebo sebe. 

45: Příběhová linka nakonec, řekněme, pro daný typ hry určitě neurazí. Vývoj vztahu mezi otcem a synem je místy trochu zmatený, případně nevyrovnaný, ale to bych hře odpustil, přeci jen se pohybují ve velmi zvláštním světě. Výborným prvkem je Mimir vyprávějící krátké příběhy z alternativní pseudo-severské mytologie, aby vám ukrátil delší části strávené plavbou po jezeře a i těch několik dalších postav, které po cestě potkáte, není k zahození.

Co se výbavy týče, systém zbrojí, run, sbíraných materiálů a další mechaniky, postupně začaly dávat jakýs, takýs smysl, i když se tak od poloviny hry byla naprostá většina vybavení, které jsem našel, nebo které jsem dokázal vyrobit vlastně zbytečná. Až ke konci hry při výše uvedeném sběru achievementů jsem byl donucen vybavení občas změnit na míru řešení situace.

Co se týče zbraní, mám rád, když jsou mechaniky, prostředí, v podstatě jakýkoliv vymyšlený prvek užitý ve hře využitý do mrtě pokud možno inovativně. To tato hra splňuje téměř dokonale. Nepotřebujete mraky různých zbraní, když můžete využít jednu mnohým způsobem. Sekera Leviathan je jednoznačně jedna z nejzábavnějších zbraní / mechanik ve hrách, které jsem za poslední dobu hrál.

Zkrátka, ačkoliv to zprvu moc nevypadalo, zhruba v polovině hlavní příběhové linky se mé váhání vytratilo a hra mě bavila dokonce dost na to, abych snesl i nějaký ten grind a zdlouhavé pobíhání po lokacích ke konci při dokompletovávání zbylých achievementů.

(Ke hře jsem se dostal v rámci Herní výzvy 2023.)

Pro: Výborný PC port, bez bugů a povětšinou plynulé, zábavná hratelnost, Leviathan, Mimir, pojetí severské mytologie

Proti: PS-style menu/inventář, trochu umělé prodlužování herní doby při backtrackingu při sběru achivementů, v některých částech příběhu zvláštní skok v emociálním rozpoložení postav

+25
  • PS4 90
Série God of War jednu chvíli patřila k titulům, kvůli kterým bych si rád koupil konzoli. Tehdy na střední škole stačilo jen to, jak spolužák popisoval některé QTE. Časem jsem však zjistil, a během hraní remasteru trojky i potvrdil, že ty hry v podstatě nemají co nabídnout. To se nyní s příchodem nového dílu změnilo.

Hra odvyprávěla příběh o bozích z poněkud civilního pohledu, změnila prostředí a přidala Kratosovi krom té nasranosti i trochu lidskosti. Právě na vztahu Kratose s mladým Atreem hra staví. Podobně jako Joel a Ellie v Last of Us prožijete s dvojící dlouhé putování, na jehož konci zamrzí možná jen to, že je hra definitivně „jen“ prvním dílem nové série. Co rozehrává je prostě takovým údělem prvních dílů. Na kolosální bitvy s bossy rovnou zapomeňte. Bossů je tu sice požehnaně, ale žádný srovnatelný s předchozími tituly, jelikož budete kácet zpravidla jen trolly. Na jednu stranu je to trochu škoda, na tu druhou to ladí s civilnějším vyzněním tohoto dílu a na závěr vlastně budete rádi, že můžeme snít o budoucích masakrech. Kratos totiž nejenže moc důležitých postaviček nezabil, ale ještě je ani nepotkal. A prostor k tomu, aby se zas nasral vývojářům jistojistě nebude činit problém.

K tomu se váže i celkové tempo hry. Hru jsem odehrál za asi 30 hodin, s tím že mi tam zbývá tak 30% collectibles a mám určitě chuť je vyzobat a splnit výzvy. Největší oblast máte k dispozici hned na začátku s tím, že si občas odemknete možnost cestovat do jednoho z dalších osmi světů, které tato mytologie nabízí. Bohužel se nepodíváme do všech a některé slouží jen jako arény a jiné výzvy. Což může mrzet, zvlášť když do toho nejlákavějšího se tuplem nepodíváme, ale znovu si je za vhodno připomenout, že další díly budou definitivně následovat.

A to je dobře!

Hra se totiž hraje perfektně. Se sekyrou a štítem jde vykouzlit takové množství pohybů, že je do konce hry stejně znát všechny nebudete. Před vydáním jsem slyšel názor tvůrců, že se snažili, aby ve hře byly všechny možné typy útoků, které by mohl mít hráč chuť vyzkoušet. A nekecali. Štítem budete odhazovat nepřátelé do zdí. Ťuknete je štítem, pak pěstí do štítu, nemrtvý odletí, vše je doprovázeno duněním. Sekyra se bude zatínat do nepřátel a znovu se vám vracet do ruky. Díky vibracím a perfektnímu ozvučení (hráno se sluchátky) jsem si občas připadal jako na Nový rok uprostřed ohňostrojů. Ačkoliv preview zmiňovali vyspělost hry a to, že se Kratos změnil, určitě to neberte tak, že bude najednou vše vraždit v rukavičkách. Hra se mi zdá nabeton brutálnější, než trojka. Roztrhnutí čelisti vlkodlakovi až k pupku included. Ke konci hry byl i Atreus takovým pomocníkem při souboji, že mi vylepšování jeho statistik přišlo ze všeho nejdůležitější. Často mi tahal trn z paty.

Nelze ke hře najít moc výtek. Revoluce to určitě není, příběh občas působí trochu na sílu tažený vpřed a jedna „Čechovova zbraň“ působila až trapně. Ale koho to zajímá, je to God of War. Dlouho mě tak nic nepohltilo. Má to skvělý příběh dvou rozbitých rodin a myslím, že publiku (včetně mě) určitě nebude vadit, že se některé situace vyřeší trošku absurdněji.
+24 +25 −1
  • PS5 95
Jeden z mých nejostudnějších herních restů konečně napraven. Krata mám i jako avatara na svém PS účtu, přesto jsem si hru vlastně dost nesmyslně roky šetřil. Velká očekávání naštěstí byla naplněna.

God of War je hra moderního střihu, která obsahuje snad všechny "povinné" prvky dnešní tříáčkové produkce, ale balí je do perfektně vyladěné omáčky. Vlastně jde o další hru, co po loňském Hadovi (mytologie prostě táhnou) aspirovala na rozsekání mého soukromého žebříčku nejoblíbenějších her, jestli to Kratos s Atreem dají, ukáže až čas. Přeci jen mi na bezesporu skvělé hře, pár věci maličko mrzelo. Ale o tom později.

God of War je epos. V nesmírně atraktivním prostředí severské mytologie (ke které autoři přistoupili po svém a nutno podotknout, že velmi zdařile) se vydáváte s nesourodou dvojicí na cestu za rozprášením popela zesnuvší družky/matky. I přes zdánlivě triviální zadání jde však o cestu nesmírně trnitou a samozřejmě mnohokrát zkomplikovanou. Je to až neuvěřitelné, ale i přes žánr akční adventury (hack and slash?) je GOW vlastně parádní příběhovkou, ve které na vás čekají citlivě zpracovaná silná témata. Charaktery postav jsou skvěle propracované do hloubky. Postav není přehršel, každá od trpasličích kovářů, přes hada světa až po záporáky má však vlastní ukotvenou osobnost a příběhové pozadí ve špičkově navržených kulisách jsou jedním z hlavních pilířů hry. Na hře je dost vidět, že je designována s vidinou pokračování a na některé jasně načrtnuté střety tak vůbec nedojde... alespoň se máme na co těšit v Ragnaroku.

God of War je metroidvania. Na rozdíl od předchozích dílů tak nejde o striktně svázaný zážitek a na cestě na hráče čekají četná rozptýlení. Byť jste k průzkumu jasně motivovaní, mnohá zákoutí během cesty k cíli vůbec nemusíte navštívit. Největší zážitky sice na hráče čekají na hlavní cestě, ale kdo by nechtěl odkrýt tajemství padlého trpasličího krále, nebo si zašpásovat s Valkýrami? Mnohé lokace vám jsou zpočátku zamčeny, nikdy však nejste nuceni probíhat dlouhé úseky opakovaně. Průzkum dokáže zážitek ze hry poměrně dost naředit a přiznám se, že ke konci mě střety s řadovými nepřáteli již tolik nebrali. Na druhou stranu, nikdo mě do toho nenutí, že jo :).

God of War je rubačka. Rubačka poctivá a pestrá. Sekyra Leviathan má pořádné grády a autoři hráči vkládají do rukou obrovskou plejádu možností, jak se s nepřáteli vypořádat. Hlavně zpočátku působí soubojový systém hlavně kvůli radikální změně snímání hlavního hrdiny vlastně trochu cize. Postupem času se však více vrací ke stylu původních her. Ovládání soubojů postupně přirozeně přejde do krve a pak je to obrovská paráda. Díky skvělému "move setu" a intuitivnosti je pocit z boje znamenitý.

God of War je "RPG". Tedy ne v tom původním smyslu, ale více než kdy dříve zde hraje roli vylepšování postavy, sbírání vybavení i crafting. S tímto souvisí záležitost, která mi pocit ze hry asi trochu kazila. Zbožňuji výzvy. Nejtěžší obtížnosti jsem se však dle ohlasů přeci jen zalekl a tak zvolil druhou v pořadí (Výzva). No a zpočátku jsem dostával uspokojivě zabrat a byl jsem nadšený. Když však Krata vylepšíte, prozkoumáváte všetečně okolí a využíváte všechny možnosti, stane se rázem hra na můj vkus až jednoduchá. Dokonce i jinými hráči nepochopitelně obávané Valkýry. První dvě mě potrápily a já se skvělé bavil, některé další mi však stačily dva až tři pokusy bylo hotovo. Odmítám přitom používat Kameny vzkříšení. V hlavní dějové lince výzva postupně také odpadává a to se rozhodně nepovažuji za žádného velmistra. Jasně, měl jsem zvolit nejvyšší obtížnost, ale to bych se na začátku asi už vážně zasekl. Uvedené řádky jsou však čistě subjektivním pocitem a do výsledného hodnocení se až tolik nepromítly. Jen tím pádem pro mě nebyl GOW tak strhující, jak by být mohl.

God of War je bomba. Prostě skvělá hra, která by neměla nikoho minout. Zdejší (ojedinělé) výkřiky pod 50 % jsou v kontextu hry prostě nesmysl. I objektivně jde totiž o zatraceně kvalitní řemeslo s výbornou herní náplní, památnými momenty a dospělým příběhem. Rád bych ještě doklepl platinu... jen otázka, co na to Ódinovi havrani a další sběratelské harampádí.

Hodnocení na DH v době dohrání: 89 %; 226. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus (fyzická kopie na disku leží stále zabalená na poličce :))

Pro: Atraktivní zasazení; skvělé postavy; dospělý příběh; grafika i zvuky; krásné lokace; zábavný soubojový systém; spousta obsahu

Proti: Po desítkách hodin přeci jen lehce stereotypní souboje; místy špatný překlad do CZ; Valkýry nejsou ani zdaleka tak drsné, jak se internet tváří :)

+24
  • PS4 95
Nakonec přeci jenom padla. Po asi třicátém pokusu se mi podařilo konečně porazit královnu valkýr a platinová trofej byla doma. Nakonec to nebylo jednoduché, jak jsem si myslel. Vylepšení postavy na devátou úroveň už jsem nedotáhl úplně. I tak jsem v Nilfheimu a Muspelheimu kvůli tomu strávil tolik času, že už jsem si začal připadat jako blázen. God of War je super hra. Stálo to za to.

Od začátku bylo jasné, že tohle bude jiné, než všechny předchozí díly. Hra vám dá k prozkoumání otevřený svět. Svět, který ale není příliš velký a který je radost prohledávat. Jak jsem nějakou lokaci neměl na 100 procent splněnou, nechtělo se mi z ní. I když jsem nakonec třeba musel, protože bylo potřeba jinde odemknout klíčovou schopnost. Prohledávání světa v God of War je radost. Z každého objeveného artefaktu nebo splněného úkolu.

Kratos je pořád stejný borec dřív. Všechno co se mu postaví zničí. Bez ohledu na beznadějnost situace nebo na svůj pokročilejší věk. Díky věku a synovi už je akorát trochu sentimentálnější. Kdo by se na něj kvůli tomu zlobil, ba naopak. Atreus je víc než jen do počtu. Jeho schopnosti opravdu pomáhají. Kolikrát mi v poslední chvíli zachránili život. Druhý bojovník navíc otevírá prostor pro různé synergie a správným poskládáním výzbroje, schopností a bojových komb můžete být ještě efektivnější. Bojový systém je skvělý. Celou dobu hraní můžete pořád objevovat nové kombinace.

Severští bohové mě baví víc než antika. Je to takové tvrdší, špinavější, studenější. Celkovému dojmu pomáhá i perfektní dabing v čele s Tielkem/Kratosem. Poutavý příběh doprovázený epickými bossy. Souboj s drakem na trpasličí hoře považuji za vrchol v celé sérii. Ani ostatní bossové se ale nemají za co stydět. Hlavně výše zmíněná královna valkýr byla ultimátní. Příběh je pro mě naprosto uspokojující. Přináší základ do dalšího dílu a vyhlíží ještě epičtější bitvy.

God of War je skvělý. Nenabízí sice takovou volnost pohybu, ale díky tomu detailně vymodeluje každé zákoutí. Ne všude je to dokonalé. V mlžném Nilfheimu jsem tolik času nechtěl strávit. Ani jsem nemusel. Nebylo to povinné. Za trofej to ale stálo. Celá hra za to stojí.

Pro: zasazení, příběh, dabing, soubojový systém, epické bossfighty, nepovinné úkoly, výbava, všechny postavy ve hře a dalo by se pokračovat

Proti: některé zbytečně dlouhavé a rozporuplné lokace

+23
  • PC 80
Vikingové jsou v kurzu, tak co by je nemohl jít kydlit i Kruťas Kratos - v akční adventuře, jednoduším Tomb Riderovi, který se občas změní na jednoduší Dark Souls.

A to není špatné, protože obě složky gameplay jsou tu dost zábavné a tím jak se střídá arénové mordování nepřátel se šplháním po skalách a řešením přímočarých a ukrutně samoúčelných puzzlů, tak hra příjemně odsýpá. Bonusem je mírně otevřená povaha světa s odbočkami za vedlejšími úkoly a silnějšími bossy, ale nic z toho není pro projití hlavního příběhu nezbytně potřeba (ne jako ve sračkách od Ubisoftu).
Tedy pokud se nepokoušíte o nějakou echt vysokou obtížnost, pak už se bonusový loot s mocnějšími artefakty hodí - ale hlavní jádro soubojů je ve schopnostech hráče správně reagovat na konkrétní akce protivníků, podobně jako v těch Dark Souls, není to žádné RPGčko kde by šlo v prvé řadě o staty.
A když se Kruťas ve správný moment pořádně rozmáchne sekerou a rozetne nebožáka nemrtváka vedví, to je velmi uspokojující pocit. Což je na hře vlastně to úplně hlavní.

To celé v absolutně nádherně zpracovaném prostředí, fantasy kýč tak kouzelný a líbivě barevný až z toho bolí oči. Ne že by ten svět jakkoli fungoval jako skutečný open world, čistokrevně samoúčelné je tu úplně všechno, ale taky všechno ve hře vypadá překrásně.
Což je taky potřeba, zakryje se tím plochost příběhu - vyvíjející se vztah Kruťase se svým synkem je docela hezký, připomněl vztah Geralta s Ciri ze Zaklínače, i když tady samozřejmě není možnost ho nijak ovlivnit - ale jinak je hra jen primitivní honbou za spoustou MacGuffinů které odemknou cestou dál. Pramalý vývoj videoher od prastarého Dooma s hledáním různobarevných klíčů - prostě je potřeba jít někam a najít věc, pak jít někam jinam a najít jinou věc, pak ještě pár dalších věcí, a pak už se konečně dostanem do cíle. Jo vlastně počkat, ještě ne, ještě potřebujeme támhle tu věc.
A pak je konec.

Ale až do toho konce jsem se docela slušně bavil, a pokračování si klidně dám.
Ale že bych se vracel k dílům předchozím, to nehrozí, ty se z recap videí zdají být o pár řádů ošklivější, primitivnější a hloupější. Naštěstí na jejich znalosti tento díl ani moc nestojí, není divu že u něj autoři i vypustili číslovku.
+23
  • PS5 100
Jestli mě něco lákalo k pořízeni PS a zvlášť PS5 jsou Sony exkluzivity a když jsem si domů přivezl svou první konzolu v životě, tak jsem věděl, že po chváleném Astro's Playroom bude mou další hrou God of War a byl jsem naprosto spokojený a to pořád nemám všechno splněno a už teď se těším na další projetí, případně dodělání vedlejších úkolů, které jsem nesplnil. Předchozí díly jsem nehrál, ani jsem si nic extra nezjišťoval, ale myslím, že to vůbec nevadí, protože jde tak trošku o restart série nebo spíš o novou životní etapu Kratose a to jako otce, který se vydává na pouť se svým synem Atreem, aby rozprášili popel Kratosovy ženy, Atreeho matky z nejvyšší hory, která zároveň slouží k tomu, aby našli k sobě cestu a vybudovali tak pouto otce a syna.

Všechno se odehrává v rámci severské mytologie, která je vyprávěna ať už vykládáním příběhů během cestování na loďce nebo mezi světy, nebo přímo odhalováním přímo ve hře. Zvlášť příběhy na loďce a mezi světy skvěle vyplňují prázdnější místa, než se někam dostanete, takže během celé hry se nenudíte, dozvídáte se nové věci a hra vás vtahuje čím dál víc. Porážením nepřátel se dozvídáte i o nich něco samotného a taky jejich příběh, pozadí.

Jelikož celý svůj život hraju primárně na klávesnici/myši, tak jsem měl strach, jak rychle se sžiju s ovladačem, a to hlavně v soubojích a práci s kamerou. Hru jsem hrál na normal a občas jsem si říkal, že bych klidně možná i snesl těžší obtížnost, teda rozhodně ne u první Valkýry, ta mi zabrala dost pokusů, ale i ta nakonec padla, ale dostal jsem krásný poměr vyprávění příběhu a výzvy. Hratelnost za mě vynikající, nemám co vytknout.

Kromě soubojů, tak člověk občas musí občas i zapnout mozek a vyřešit nějakou logickou hádanku, aby se dostal ať už dál příběhově, nebo k nějaké truhle, která vám poskytla odměnu, ať už vyléčení/zvýšení zdraví a zbroje a všechno, co souvisí s RPG prvky, díky kterým si můžete jak Krata, tak Atrea vylepšovat tak, jak Vám se hodí.

V rámci PS5 jsem se dočkal i grafického vylepšení, a i když hra je ze starší generace, tak pořád vypadá skvěle, a i krásně se poslouchá. Kromě dalšího průchodu hrou se zároveň nemůžu dočkat nového dílu a jak se celý příběh posune.
+22
  • PS5 75
V podstatě od dětství, kdy jsem vlastnil konzoli PS2, jsem byl mimo svět konzolového hraní, avšak po neustálém čtení recenzí na PS exkluzivity jsem nabyl dojmu, že přesně hry typu single player RPG s příběhem je to, co je mým šálkem kávy a že je čas se ke konzolím navrátit.

Zakoupil jsem PS5 a jako první hru jsem si vybral GoW. Předchozí díly jsem nikdy nehrál, ve světě Kratose jsem tedy byl úplný nováček. Bohužel, hra u mě z několika důvodů nenaplnila očekávání, které ve mně vyvolaly všechny ty hodnocení a recenze po herních serverech a diskuzních fórech.

Příběh mi přišel příliš jednoduchý a nepříliš zajímavý, postav bylo málo a necítil jsem k ním žádné emoční pouto, herní svět mi bohužel přišel příliš uzavřený, prázdný, mdlý a nudný. Nevychytaný mi přišel i sběr XP a systém odemykání nových schopností - XP má hráč až až a nemá je za co utrácet, schopnosti získá snadno všechny a (dle mě) relativně rychle. Stejně tak vybírání truhlic mi nepřišlo moc „rewarding“ a spíš to byl grind než zábava.

Ale abych jen nekritizoval, za pochvalu stojí krásná grafika, zajímavý je i styl kamery, kdy je vše „natočeno na jeden záběr“. Zvukové efekty a dabing je také super a povedl se i soubojový systém, který mě bavil (ovšem zde je potřeba dodat, že závěrečný souboj nebyl nic moc).

Suma sumárum půjdu při hodnocení God of War trochu proti proudu, protože bohužel hra ve mně zanechala spíše pocit zklamání a průměrnosti zabalené do (velmi) pěkného pozlátka. Mrzí mi, že jsem ve hře neshledal takovou pecku jako ostatní, ale holt ne každá hra je pro každého a možná přístě budu více krotit svá očekávání, která také mohla sehrát svou roli.

Pro: grafika, zvukové efekty, dabing, souboje, severská mytologie

Proti: příběh, postavy, prázdný svět, looting, XP/skills systém

+22
  • PC 80
Na první pohled tupá mlátička s hyper-maskulinním hlavním hrdinou jehož jediná povaha je "grrr", které se povede povědět překvapivě dojemný příběh o sblížení otce a syna skrze brutální násilí.

Většinu gameplaye tvoří arénové mlácení nepřátel, kde pro úspěch ale postupně přestane stačit náhodně mačkat tlačítka myši a začne být nutné vyznat se v přehršli postupně odemykaných bojových schopností. Musím se přiznat že tento aspekt mi hru ke konci už dost ztížil, protože mi šlo špatně udržet v hlavě všechny kombinace, zejména obskurní typu "zmáčni pravé tlačítko myši při předposledním úderu komba", aniž by někde bylo zmíněno kolik že to kombo má celkem úderů. S trochou tréninku to ale jde zvládat.

Zbytek gameplaye tvoří prozkoumávání otevřeného světa, který naštěstí není přesně přes kopírák Ubisoftí open-world, ale spíše takový velký hub-world s Metroidvania prvky -- včetně těch co nemám rád, např. "haha tady ti ukážeme truhlu kterou budeš moct otevřít až v druhé polovině hry, tak se pro ni třeba vrať". Každopádně grindit tyhle truhly není vůbec třeba, neboť k dostatečně kvalitnímu vybavení se ve hře dostanete tak jako tak a obecně mám pocit že se nepočítalo s tím že budete cíleně dělat side-questy, protože jsem prakticky permanentně měl více XP než perků co si za něj koupit.

Příběhově, jak už jsem naznačil, God of War nabídne více než se zprvu zdá. Interakce otce a syna se během hry vyvíjejí, postupně se přidají i další zajímavé postavy, a pozadí severské mytologie umožňuje hře stavět nad kvalitním, staletími prověřeným "lore". Otec a syn na jdou na menší roadtrip za rozprášením popela zesnulé ženy/matky, a než se nadějí omylem cestují napříč světy, bojují s troly, zlobry a draky, a samozřejmě se porvou s hned několika bohy. I ve chvílích oddechu ale hra pracuje na budování lore, čehož dociluje rozhovory ústředních postav během přesunů na loďce nebo "teleportem".

Neměl jsem pocit že by mi chyběla znalost předchozích dílů. Před hraním jsem si přečetl quick summary, ale zpětně mi nepřijde že to bylo potřeba, protože bych se pak možná lépe vžil do Atreusovy role objevování záhadné minulosti svého otce. Oproti tomu hra předpokládá nějakou základní znalost severské mytologie, jinak se v příběhu možná budete lehce ztrácet.

Doporučuji pokud máte rádi mlátičky a/nebo severskou mytologi.
+22
  • PS4 100
God of War udělal pořádný krok vpřed. Změnilo se prostředí, postupy, souboje a změnou prošel i Kratos, aspoň jeho charakter - usedlejší, moudřejší, s plno zkušenostmi na rozdávání. Celkově se hra vydala směrem Last of Us a to ne jen kvůli podobnosti Atrea a Ellie. God of War sází hodně na příběh, který začíná banálně a s prostým cílem - donést něco někam (nechci spoilerovat vůbec nic, protože si každý zaslouží first feel ze hry, i z těch nejmenších drobností :))).

Příběh mi přišel perfektně dávkovaný, nenucený, se spousty logickými zvraty a ty jsou hlavním důvodem, proč mi přišla hra strašně přirozená. Ono to může být způsobené tím, že jsem si hlavní příběhovou linku doplňoval vedlejšími úkoly. Těch není ve hře přehršel a hra vám je nenacpe všechny hned na začátek. Každý vedlejší úkol jsem dělal s chutí a vychutnával jsi mini příběhy v poměrně velkém světě. Mapa hry je rozdělaná na několik částí nebo spíše otevřenějších oblastí , do kterých se dostáváte od prostředka mapy. Do několika takových oblastí se právě jen díky vedlejším úkolům a rozhodně byste je neměli minout, protože i když je mapa docela velká, tak těchto oblastí není ve hře moc, ale zato jsou propracované do nejmenších detailů a každá je nějak originální.

Soubojový systém je díky sekeře neuvěřitelně zábavný (to platí i pro boj s pěstmi) a kvůli potřebě měnit taktiku na různé nepřátele také variabilní. Právě kvůli odlišnosti nepřátel je důležitý správné vybavení. Ať už jsou to zbroje, kameny očarování nebo runové útoky. Správné kombinace a experimentování s runovými útoky usnadňují nebo ztěžují hru. Poprvé mi nápad s házecí sekerou alá štít Kapitána Ameriky přišel jako fajn nápad. Po odehrání je to neodmyslitelná část hry.

God of War není revoluční, ale maximálně vymazlený a to tak, že do sebe vše zapadá a každá (aspoň ta velká) událost reaguje na tu další nebo dokonce předešlou. Což není jen příběh a jeho až pomalé vyprávění, ale i odkrývání tajemství Midgardu a postav v něm.
Menší shrnutí: krásný a detailní svět, zábavná explorace a případný backtracking, úžasná grafika (i to na normální PS4), rychlé a přitom taktické souboje, slušná herní doba (cca 15-25 hodin) a skvělý příběh se silným koncem.

Tohle rozhodně není bezchybná hra, ale má k ní sakra blízko a žádná taková se mi pod ruce ještě nedostala.



+21 +22 −1
  • PS4 90
Otec roku Kratos (od slova kretén) se vydává vysypat popel své mrtvé manželky a během toho narazí na více problémů než Dude když jde pro mléko. Jen tak mimochodem si udělá nepřátele v dalším pantheonu a chtě nechtě se během toho sblíží se svým synem. Se synem, který je úplně stejný kretén jako Kratos. Holt jablko nepadá daleko od stromu.

Musím se přiznat, že o GoW jsem neprojevoval žádný zájem. Nedávno jsem si totiž připomněl trojku, kde i mě začal maskulinní Kratos nekonečně otravovat. Kdyby se GoW neobjevilo "zdarma" na PS+, nikdy bych se k tomu nedostal. A to by byla škoda větší než Serpentův žaludek.

Hra je to totiž úžasná a hlavně originální (na dnešní poměry). Jako první mě mile překvapila absence minimapy. Jsem tak moc zblblý z moderních her, že jsem neustále čekal až se někde objeví ukazatel, který mi ukáže kam mám vlastně jít. Ale nic takové se nestalo. Hra mě nutí zorientovat se v prostředí, koukat kde co lítá, hledat skrytá zákoutí a případně se i vracet zpátky po již známé trase. Nenechte se mýlit, pořád je naprosto evidentní kam máte jít a co máte dělat, ale aspoň malý pozor dávat musíte.

Nicméně zezačátku jsem se do hry nemohl vůbec dostat. Mapa je spíše orientační, ovládání mi nešlo přes prsty (létající sekyra mi dělala hrozné problémy) a hodně mi vadilo herní prostředí, které je nepřirozené. Neumím si představit jak by se obyčejný člověk bez mrazící sekery a nadlidské síly dostal za humna. Celé to působí hrozně uměle, jako nějaká aréna vytvořená přímo pro ústřední dvojici.

Ono je to na konci sice vysvětleno (což mě hrozně potěšilo), ale zezačátku jsem s tím měl vážně problém. Stejně tak jsem měl problém zorientovat se v tom co se vlastně děje. Během krátké chvíle se udá hrozně moc věcí, dostanete se z lesa, klesne hladina, otočí se most, zase klesne hladina, cestuje se mezi světy... než jsem se zorientoval v pravidlech hry tak byl skoro konec.

Hra mě začala bavit až v momentě, kdy jsem se dostal k nové zbrani. Což je víceméně poslední třetina hry. Souboje už nebyly vopruz, všiml jsem si, že existují i vedlejší úkoly, takže jsem se vydal zkoumat všechny ty ostrůvky a zákoutí a hrozně si to užil. Samozřejmě nad tím nesmíte moc přemýšlet, protože Kratos sice doslova dokáže otočit místnost vzhůru nohama, ale kvůli železné brance musíte dělat psí kusy, abyste ji otevřeli. Ale je to super zábava.

Hodně mi to připomíná Fable, Beyond Good and Evil nebo Gothic. Hra vás nijak moc nenavádí a nechá vás hledat skrytá zákoutí, která prostě potěší. Pak přišlo finále a mně to bylo líto, tak jsem se hned vrhl na NewGame+, která byla i na nejtěžší obtížnost o poznání snazší - hru jsem už uměl ovládat, výzbroj jsem měl lepší a celkově jsem si vše víc užil.

A samozřejmě na mě fungují všechny ty pozlátka, jako jsou obří nepřátelé, brutalita, hlučný Serpent atd. Ačkoli jsem po trojce byl všeho trochu přesycen, tak tady mě to zase bavilo. A hlavní záporák je můj oblíbenej herec kterého jsem poznal po první větě, takže to mi udělalo neskutečnou radost. A bavil mě i Mimir.

Pro: starý gameplay, level design, nutnost orientovat se v herním prostředí a získat nějaký skill

Proti: je to trochu vyumělkované, na začátku nepřehledné a místy laciné, pokud neplníte vedlejší úkoly jak tvůrci zamýšleli, dialogy nedávají smysl, generičtí enemáci

+21