Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Overcooked

  • PS4 80
Solidní párty hra, při které se nakřičíte stejně jako Gordon Ramsay v Pekelné kuchyni a prožijete při ní více emocí než v The Last of Us.

Bude to možná znít absurdně, ale skutečně pomáhá, když nějaký pozorovatel pouze radí a křičí, jaké objednávky je potřeba udělat. Hra jich totiž posílá dost za sebou a některé musíte vydat dříve než jiné. I přes absurditu lokací (ledová kra, dva jedoucí náklaďáky, dům plný duchů) jsem si prožil pár vzpomínek na brigádu v kuchyni. Makáte na objednávkách tak rychle, žer nestíháte sledovat nic jiného a běda tomu, kdo udělá chybu (například vyhodí hotové jídlo omylem do koše).

Ovládání je neskutečně intuitivní, ale obtížnost hry je překvapivě vysoká. Některé lokace si musíte projít několikrát a je třeba vymyslet i taktiku, jak mise splnit na nejvyšší hodnocení. Skutečné peklo přichází při pečení pizz, kde jsem s touhle sranda hrou skončil a pak přešel na dvojku.

Ale rozhodně doporučuju, zasmáli jsme se u toho s kámošema a manželkou neskutečně.

Pro: je to prdel

Proti: relativně obtížné, na párty hru; ježdění po mapě mezi misama mi přijde zbytečný, to samé platí o příběhu

+16

Northgard

  • PC 80
Už ani nevím, jak jsem ke hře přišel, ale setting, feeling a další ingy mě zaujaly natolik, že jsem si tenhle Warcraft III pro chudý koupil.

Při hraní mi došlo, jak dlouho jsem se nedostal k žádné strategii, tak netuším, které prvky jsou novátorské a které nikoli. Mapa je vždy rozdělena na území, která postupně obsazujete, přičemž hranice jsou jasně dané a nelze je překročit, dokud území neprozkoumá váš scout. Na (téměř) každém území se nachází zdroj něčeho (jídlo, suroviny atd.) nebo bonusy, které hráči při hraní pomůžou (například menší spotřeba dřeva během zimy).

Jedná se spíše o budovatelskou strategii, kdy musíte mít šťastné a nakrmené obyvatelstvo, kde každý panďulák plní svou úlohu - tenhle loví ryby, tenhle rozlévá pivo, tenhle brázdí širá moře a tak dále. Panďuláky můžete k daným profesím přiradit ručně nebo plošně (prostě označíte pravým myšítkem všechny obyvatele a pošlete je na farmu - a jelikož farma pojme jen dva farmáře, dorazí tam jen dva a ostatní si hledí své dosavadní práce). To je trochu nešikovné při budování armády, kdy chcete třeba naverbovat jen dva vojáky, tak je musíte vyzobat ručně, protože plošně jich do kasárna pošlete klidně sedm naráz.

Nejzábavnější je na hře mikromangement, musíte vylepšovat budovy, aby produkovaly více zdrojů, musíte vydělávat peníze, obsazovat území, protože čím více území máte, tím více adidas ( = štěstí vašich obyvatel). Musíte zabíjet bájná stvoření, čerpat vědomosti, získávat slávu a tak dále a tak dále. Každý rod má svá specifika, každý jiného hrdinu s jinými schopnostmi, ale tyhle prvky mi připadaly spíše druhotné, rozhodně ne tak zásadní, jako dříve zmíněný W3 (se kterým hra nemá porpavdě vůbec nic společného, ale já tam lehkou podobu vidím).

Singleplarová kampaň mě bavila, příběh neurazí ani nenadchne (pobaví rozpravy postav přes celou mapu), ale zatím nemám důvod kupovat dlc. Nicméně hraní jsem si užil. Kdo má rád klidnější RTS, doporučuji si počkat na nějakou tu slevu.

Pro: grafika, systém obsazování území, jednotlivé rody jsou zajímavé

Proti: hodil by se seznam postavených budov, v pozdějších fázích misí se hra stává trochu nepřehlednou

+15

Hitman

  • PS4 25
Totálně vyčpělá série přichází s dalším modelem své sériové výroby, která postrádá snad úplně vše. Od originiality, přes příběh, po kvalitní grafické zpracování.

50x a stále poprvé se objevujeme na začátku lokace, po které se šikovně toulají NPC. Tahle prochází kolem prázdného kontejneru, tamta kolem prázdného koše na prádlo, támhleta kolem prázdného mrazáku... v tomhle světě ztrácejí úložné prostory svou původní funkci jen proto, abyste do nich mohli uklízet omráčená či zabitá eNPéCéčka. AI se od prvního dílu snad nezměnila (dobře, budu fér... od druhého) a stále funguje tak nějak nahodile. Někdy se drží přesných pravidel, kdy vás neprokoukne skrze modré sako, jindy po vás začne střílet v momentě, kdy se špičkou boty ocitnete na místě, kde nemáte co dělat. No a nedejbože, když dojde k akci.

Nepříliš velké lokace (ale pořád příliš velké na to, co se v nich dá dělat) jsou opět nalajnované na první dobrou. Hmm, jak se mám dostat do sídla sicilského mafiána? Stačí budovu jednou obejít a hned víte, že stačí vyšplhat po římse.

Aby byly "různé cesty ke splnění cíle" ještě přímočarejší, hra vás na ně upozrní. Buďto pomocí hudu, případně prostě tím, že se ve vaší blízkosti najednou děje něco nepřirozeného. Poté už jen stačí sledovat NPC a hra už si vás sama navede k dokonalému závěru mise. No a pak si samozřejmě misi můžete zahrát ještě 10x, abyste našli veškerá kladiva, konve, cihly a další předměty, nutné pro absolutní herní požitek.

Třešičkou na dortu je už jenom mizerné technické zpracování, kdy nohy procházejí skrze schody, NPC i Hitman se hýbají prkenně a celkově je hra hnusná na pohled. Celkem jsem se na to těšil, ale bohužel je to velké Walomeh.

Pro: pfff... Hitman je pořád trochu cool?

Proti: vlastně vše, co v minulých dílech, ale teď už je to hodně okoukané

+10 +19 −9

Red Dead Redemption 2

  • PS4 95
Zapomeňte na scvrklé koňské koule, tahle hra je o něčem úplně jiném.

Pamatuji si na moment, kdy jsem prvně hrál GTA III. Bylo to u bratrance, protože tehdy se mi o vlastním PC jen zdálo. Vybavuje se mi ta první jízda, muzika, která hraje v autorádiu a pohled na otevřený svět, který jsme do té doby ve 3D nikdy nezažili. Hra nás postupně seznámila s prostředím, mapa byla částečně zavřená, abychom nemohli jet kam se nám zlíbí, hlavní postava nemluvila, neměla charakter a všechna NPC byla pitoreskní a excentrická. Postupně si nás zaměstnavatelé přehazovali jako horký brambor, občas jsme někoho zradili, protože to po nás hra chtěla a nakonec jsme museli splašit pořádné množství peněz, abychom úspěšně dokončili hru. Tehdy to stačilo. Vlastně to tehdy byla revoluce, jejíž započetí mohli mít na kontě čeští vývojáři, ale to je jiná písnička.

Uplynulo necelých dvacet let a herní průmysl vyspěl. A hráči dospěli. Takže tu najednou máme příběh jednoho člověka, který řeší své vlastní niterní záležitosti a jen tak mimoděk kolem něj dochází k tomu, co jsme znali už z "prvního" GTA - zrada, změny zaměstnavatelů a hromadění peněz. Scénáristé měli takové sebevědomí a takovou důvěru v hráčskou obec, že nás hodili mezi 22 vedlejších postav a do rozjetého příběhu. Dva tucty kriminálníků mají svou minulost, která je pronásleduje nejen v RDR2, ale také v předchozím RDR. Každá postava je něčím zajímavá (kromě Mary-Beth), některé hrají výraznější roli v příběhu, jiné jsou zde jen do počtu, ale komplexně tahle skupinka působí neskutečně organicky.

Někomu může přijít podivné, že Arthur Morgan je poměrně nevýrazný charakter. Je to takový unavený strejda, který se už příliš dlouho táhne s uřvaným Dutchem a ožralým Unclem, a trochu mu to leze na mozek. Pro gang se může roztrhat, ale ta únava je na něm poznat už od začátku hry. Víceméně je to stejná děvka pro všechny, jako veškeré Rockstar charaktery před ním, ale scénáristicky zvládnutá tak dobře, že si toho hráči ani nevšimnou. Zlom (pro mě velmi překvapivý) přichází, když Arthur zjistí, že se nakazil nevyléčitelnou chorobou. Najednou se změní ráz i atmosféra hry. Arthur umírá a chce napravit co se dá (s krutým vědomím, že se mu to nepodaří). Tak si alespoň vezme na starost záchranu jediné rodiny, která se v jejich gangu nachází.

John Marston, líný a nezodpovědný floutek, jeho koule na noze Abigail (bože, to je protivná ženská) a introvertní syn Jack. Není to ideální rodinka, ale za záchranu rozhodně stojí... A to je Arthurův příběh. Žádná pomsta, žádný hon za penězi, žádná lovestory. Prostě jen předsmrtné přání jednoho stárnoucího muže. Ano, je to depresivní a smutné, což jsou ty poslední emoce, které bych od Rockstaru čekal.


Práce s charaktery je neuvěřitelná. Velká část postav se dočká nějakého vývoje (Sadie <3), s některými to dopadne dobře, s jinými špatně, ale nejzásadnější pro mě byla jejich vzájemná interakce. Smích, opilecké tanečky, hádky, rvačky, nadávky, pomlouvání... i když romantizované, tak velmi věrné ztvárnění skupinky dvaceti různorodých osobností.

Nakonec tedy nezáleží na úchvatných detialech, kterými hra oplývá a nad kterými jsem byl v úžasu do poslední minuty. Nevadí ani lineární mise, trandičně nefunčkní kombinace silné příběhové linky a otevřeného světa (Arthur s tuberou plave v ledové řece/Arthur mlátí člověka kvůli dluhům, ale okradení mrtvoly u cesty mu sníží karmu), dokonce nevadí ani roztahanost některých pasáží. Jak už ukázal Zaklínač 3 - dobře napsaná hra toho dokáže spoustu skrýt.

Kdybych mohl, obešel bych každou vývojářku a každého vývojáře, kteří byli zmíněni ve 36 minut dlouhých závěrečných titulcích, a podal si s nimi ruku. Protože tohle nebyla hra, tohle byl zážitek.

Pro: scénář; neuvěřitelný smysl pro detail; dospělost a vyspělost celé hry

Proti: taková hra vyjde jen jednou za 8 let

+27

God of War III

  • PS4 65
Tak tahle hra nezestárla dobře. Nebo jsem nezestárl dobře já. Na mnohem menší televizi mě před těmi takřka deseti lety dostala mnohem více a vzpomínky na ni byly mnohem přívětivější, než jaké si odnesu z letošního znovuhraní.

Je to jediný díl série, který jsem kdy hrál. A stejně jako poprvé, i nyní mám chuť se na internetu podívat o čem vlastně byly předchozí díly, když ve trojce vyvraždíte takřka kompletní pantheon řeckých bohů. Ačkoliv je příběh druhotnou stránkou téhle vydařené rubačky, scénáristé si neodpustili celou řadu klišé a vysvětlovačku na konci, bez které by se to celé klidně obešlo. Vlastně jsem nepochopil, proč mě nenechali jen rubat nepřátele.

Dabing je něco otřesného. Hlavní hrdina je už tak dost nesympatický macho kretén, ale jeho hlas připomíná záporáky z béčkových amerických filmů 80. let. Nepříliš kvalitní je i namluvení ostatních postav.

Neuvěřitelně mě otravovalo otevírání truhel (proč proboha musím držet R1 tak dlouho?) a některé prvky, které se opakovaly, až nudily (létání šachtou, šplhání po řetězu). Únavné také bylo procházet neustále tím samým prostředím a naprostá nelogičnost umístění některých lokací (např. Afroditina ložnice v předsíni). Před osmi lety vítaná sexualita je dnes už jen k smíchu (stejně tak jako Kratosovo drsňáctví).

Podtrženo sečteno, tuhle hru jsem měl radši nechat být a nekazit si pěkné vzpomínky.

Herní výzva 2019: "Hra roku"

Pro: akční složka funguje parádně, design prostředí (hlavně labyrint)

Proti: zbytečně mnoho zbraní a předmětů (hráč si neužije všechny), hloupoučký příbě, hloupoučké postavy, nesympatický hlavní hrdina, zdlouhavé pasáže, úmorný závěr

+15

Rise of the Tomb Raider

  • PS4 60
Proč se, proboha, snaží z lineární TPS udělat zparchantělej open world? Jakou vepřovou hlavu napadlo udělat pískovišťové pasáže, kde je jeden jelen na metr čtvereční, o kousek dál kočkovitá šelma, o kousek dál smečka vlků, a to vše obklopeno nekonečným množstvím cenných artefaktů a obřích hrobek.

Komu přišlo jako dobrý nápad postavit děj na jakémsi ruském odboji, který místo ákáček používá luky a teprve se učí, že existují moderní technologie (jako třeba drony). Kterej hipster chtěl zasadit děj do nejméně záživného prostředí na světě?

Kdo psal ten scénář, kde Lara opět 150x přežije svou smrt a opět se choulí sama do sebe při sněhové vánici, aby se následně potápěla do ledové vody? Kdo vymyslel tak archetypální postavy? Co, proboha, vedlo tvůrce k tomu zběsilému craftění a vedlejším misím? Proč se z "lineární TPS" stalo sprosté slovo? PROČ?!

Veškeré čistokrevné TPS pasáže mě bavily (ačkoli byly hodně přehnané), tak vše kolem (příběh, postavy, open world, craftění) mi kazilo herní zážitek neskutečným způsobem. I na předposlední obtížnost je všeho dostatek. Slot pro pistoli je úplně zbytečný (na tiché headshoty stačí luk). Nepochopil jsem formu nadpřirozených protivníků, kteří nejsou ničím odlišní od lidských obrněných nepřátel.

Pochválit musím AI. Nepřátelé na vás nabíhají když přebíjíte, neustále házejí granáty, aby hráče nenechali chvíli v klidu. Akce je díky tomu skutečně dynamická, a není to jen o tom krčit se za překážkou a jednou začas vystrčit hlavu (zdravím Uncharted).

Scénář je hrozivý. Tam Uncharted vede. Něco tak plytkého a nudného jsem už dlouho neviděl, kam se hrabe film, kde se aspoň dočkáme něčeho, co mělo fungovat jako překvapení. Tady nic takového nehrozí. A nejhorší je, že mně byli nějací Rusáci úplně putna. Vůbec jsem jim nechtěl pomáhat, nebyli mi sympatičtí a tudíž mi scházela motivace.

Nicméně, nejhorší jsou ty open world pasáže a craftění - dva prvky, které mě během hraní stihly neskutečně otrávit.

edit: úplně byh zapomněl na vypíchnutí skutečnosti, že Lara je sice děsně citlivá archeoložka, ale při cestě za pokladem se neštít zbořit, zničit a znesvětit kdejakou prastarou památku.

Pro: grafika (na PS4 zatím nejlepší), fps (i když stabilních 30 to není ani náhodou), lineární pasáže

Proti: craftění, open world pasáže, občasná nutnost teleportace, příběh, vedlejší postavy, Lara není moc hezká

+15 +24 −9

Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch

  • PS4 60
Tohle je snad ještě větší zlodějna než Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes. Za málo peněz, téměř žádná muzika!

Oceňuji nápad. Není nijak originální, zejména pro člověka, který hrál sérii Far Cry, ale bavilo mě to a celý ten kraťoulinký příběh jsem si užíval. Dokonce jsem se zasekl i u hlavolamu, což bylo v této hře poprvé. Finální "boss fight" nebyl nijak těžký, ale emočně mi dal zabrat, se sluchátky na uších jsem se dost lekal a kvičel jako podsvinče.

Jelikož jsem měl hru v rámci kolekce 20 years nebojaksetojmenuje, dávám krásných 60 %, protože jsem se skutečně bavil. Ovšem představa, že tuhle věc koupím za 10 ojro, to je fakt haluz. A nejhorší je, že úvodní pasáž questu se odehrává v původní hře, takže tohle fakt nedalo moc práce vytvořit.

Pro: celé pojetí Baby Jagy, příběh, hlavolam

Proti: je to krátké, je toho málo, nemohl jsem si postavit vlastní vesnici

+11

Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes

  • PS4 50
Za málo peněz, málo muziky.

Tak by se dalo shrnout DLC, kde stavíte vesničku pomocí dialogových nabídek s mistrem stavitelem. Na jednu stranu není moc na co nadávat, protože DLC je přesně o tom, co slibuje popisek u hry. Nic míň, a bohužel, ani nic víc.

A je potřeba zmínit, že jsem DLC hrál po dokončení hlavní dějové linky, což asi může za můj, spíše negativní, zážitek.

Hořkost z faktu, že DLC nenabízí žádné nové questy, ve mně zůstala po celou dobu. A to hlavně proto, že se nádherně nabízí možnost například přijmout úkol od řezníka, abyste měli levnější maso, nebo kde by s každou postavenou budoovou vznikl nový quest s ní související (něco jako Vice City). Takhle jen stavíte budovy a je to trochu nuda.

Bohužel samotná náplň DLC je zdlouhavá a nudná. Pokaždé musíte přiběhnout na místo, kde se budova postaví, pokaždé si musíte vyslechnout ten stejný dialog - a to i v případě vylepšení. Je hodně komické, když se Jindra ptá, jestli se fresky v kostele budou malovat v kostele. Ne asi, v pekárně. A pokaždé se objeví nápis "o pár dní později" ačkoli svět kolem vás stojí (max. se změní denní doba).

Docela dost tohle DLC zamává s ekonomikou ve hře. Předpokládám, že je vázané hlavně na HC mod, ale něco mi říká, že i tak se člověk bude nakonec topit v penězích. Což, na druhou stranu, asi nevadí, když je člověk rychtářem, měl by z toho něco mít!

Chválím soudy, ačkoli herně nic nepředávají, ale aspoň jsem se za svých 250,- zasmál.

Umím si představit, že bych si DLC užil mnohem více v rámci původní hry a pokud bude čas, rád si to někdy zkusím i s hardcore modem. Ale takhle je to pro mě spíše zklamání, se kterým se pne i absence detailů - jakto, že mě moji poddaní zdraví "Ahoj Jindro." místo "Pane rychtáři." ? Proč nemohu do Přibyslavic pozvat skalické žebráky z Ratají, když pro ně primárně byla vesnice postavena? Jak je možné, že díky dřevorubcům postavím kamenný most? Co proboha znamená sušený salám? Vždyť salám je už sušené maso. Samé otázky.

A i tady se nachází "otevřený" konec s případným rozšířením vesnice. Protože takhle máte jen řemeslníky a žádné obyvatele, to by mě zajímalo, kdo by do takové prdele jezdil dělat kšeft :) a ještě se vrátím k chybějícím povozům - zrovna tady jejich absence vynikne, protože se neustále mluví o tom, že do Přibyslavic něco dovážíte, ale v celém světě KCD nepotkáte jediný povoz.

Pro: je fajn mít vlastní dům a hlavně, je fajn mít alchymistickou laboratoř takhle blízko cestovního bodu, soudy jsou zábavné

Proti: chybí detaily, náplň je nudná, stavění se brzy zají, po dohrání hlavní dějové linky nemá DLC příliš smysl

+21

Kingdom Come: Deliverance

  • PS4 70
Hloupý Honza s debilním účesem vyráží na cestu plnou dobrodružství, aby polovinu svého putování strávil chozením po lese a sbíráním hub.

Jsem asi jeden z mála, který hru rozehrál v den vydání a dohrál ji až s patchem 1.6. Tedy dva dny před vydáním DLC From the Ashes. Proč to zmiňuji? Protože za tu dobu hra ušla hodně dlouho cestu. Hned od začátku jsem měl smíšené pocity. Na jedné straně kouzelné české prostředí a skvělé herní mechaniky, na straně druhé ohromná nálož bugů, kterou jsem ve hře nikdy nepotkal. Celý život se mi bugy prakticky vyhýbaly, tak si herní bůh řekl, že mi to nyní pořádně osolí.

Vychytal jsem opravdu vše. Mizející hlavy NPC, mizející objekty, jeleny padající z nebe, vojáci do půl těla pod zemí, útočící srnky apod. Ale to jsou drobnosti. Horší bylo, když mi hra nedovolila splnit quest nebo když NPC, kterou jsem měl někam dovést, šla na druhou stranu než byl cíl. V kombinaci s "hardcore" přístupem to bylo zvláště frustrující, když jste kvůli bugu přišli o hodinový postup. Nakonec frustrace zvítězila. Přestaly mi fungovat teleportující bedny, do jednoho hostince jsem se ani nemohl jít vyspat, strážní mě pokutovali za činy, které jsem nespáchal (klidně 3x za sebou) a tak dále. Ta hra mě začala hrozně štvát.

No a pak mě zase začala bavit. Přestal jsem mít smůlu na bugy znemožňující pokračování v příběhové lince a zůstaly jen ty grafické. Ale ani ty by tam být neměly. Nebudu se tvářit, že je v pořádku, když si koupím produkt za 1600,- a dočkám se zmetku. Všudypřítomná nedoladěnost je skutečně fail. Chápu všechny ty, kteří nad tím přimhouřili oči, ale ode mě to nikdo nemůže čekat.

I přesto dávám vysoké hodnocení. Hra je skutečně jiná. A hlavně mě bavila. Bavily mě nekonečné detaily (když Jindra něco sbírá, tak po tom skutečně sáhne rukou), bavilo mě v rámci možností realistické pojetí příběhu (ačkoli se bohužel dočkáme skutečně hloupého momentu "Jsem tvůj otec." následovaný ještě hloupějšími dialogy). Zábava z hraní překonala i všechny ty vopruzy, jako je příliš pomalý fast travel, příliš mnohokrát jsem narazil na vraždící pocestné nebo bludné rytíře, příliš mnohokrát jsem narazil na Hanuše uprostřed lesů bez jediného osobního strážce nebo samotnou selku v lese uprostřed noci.

Celkově ten svět příliš nefunguje. Dokud jste ve vesnici, tak ano, ale mimo hranice obydlených oblastí svět nepůsobí věrohodně. Kde jsou jakékoli povozy? Absence vozíků a povozů mi hodně chyběla a člověka na koni jsem kromě questů potkal asi 2x. Svět tak působí poměrně mrtvě.

RPG prvky šly skoro mimo mě. Statistiky nejsou vlastně potřeba. Do záložky Hráč jsem šel za hru asi 4x, abych si naházel nějaké perky, ale nejsou potřeba, Naopak bych i řekl, že některé jsou nežádoucí (autoheal) a v podobné hře by neměly být. Stejně tak lektvary. Za celou hru jsem použil jen asi 4 "heal potiony", jinak nic, když pominu pár sejvovic (ale hra ukládá často, v kombinaci s "ukončit a uložit" není žádný problém). Fantasy prvek v podobě lektvarů mi tam moc nesedl, celkově mi alchymie přišla otravná a vadilo mi, že se jí v rámci hlavního questu musím věnovat (chtěl jsem ji úplně vypustit). Jo a usnadňovat páčení nebylo potřeba, console kidi zbytečně řvali.

Některé mechaniky nedávají moc smysl. Nepotřebuji nosit jídlo, když je všude kolem milion kotlíků. Prostě stačí přijít k někomu domů a srknout si guláše.
Jak je možné, že obchodník v Ratajích pozná věc kradenou v Sázavě? Tohle dávalo smysl v rámci úvodní části na Talmberku, ale jinak ne. A dlužno říct, že hra totálně přestává fungovat když děláte bordel. Nebylo nic snazšího než zabít jednoho z papalášů před Bohutovým kostelem a pak jen zaplatit pár zlaťáků za potloukání se poblíž mrtvoly.

Nicméně já většinu času sekal dobrotu, takže jsem o podobné nefunkční procesy byl ušetřen.

Bitvy jsou příšerné. I s přimhouřenýma očima. Panáci tam běhají jak blázni, neustále se opakuje neorganický sample bitvy, vy jen chodíte a bodáte NPC do zad nebo po nich pokojně střílíte z luku. A paradoxně, ta první je nejtěžší.

Přes všechny zápory, které bylo nutné zmínit (a to jsem jich spoustu vynechal) mě hra bavila. Scénář je v globále skvělý. Některé charaktery (Ptáček, Hanuš) jsou opravdu dobře napsané, stejně tak drtivá většina questů.

Oceňuji, že questy neustále přibývají - člověk si myslí, že už má od Ptáčka pokoj, ale pak přijde další quest! Absence tohoto mi hodně vadila v Zaklínači 3, jakmile jste splnili questy ve vesnici, jakoby se zastavil čas a nedocházelo k dalším událostem hodným Geraltovy pozornosti.

Grafika není nic extra, ale některá zákoutí (rybníčky, lesy, mýtinky, louky) jsou malebné a opravdu jsem si užíval atmosféru českého venkova. Systém boje je jiný. A ocenil jsem ho hlavně v úvodu, kdy jsem si dával pozor na každý šťouch, ke konci jen stačilo bezhlavě máchat mečem. Závěr se mi líbil, doufám, že se nedočkáme žádného příběhového DLC, které ho bude uměle natahovat.

A nyní počkat, s čím WH přijde příště. Obávám se ale, že novinářská ani hráčská obec nebude už tak tolerantní k počátečním chybám (já tedy rozhodně ne). Ale jsem rád, že jsem si hru prožil od prvního dne. A někdy příště třeba zkusím hardcore mod.

A seznam narozených dětí za dobu vývoje pobavil :) a RIP Jenda :(

Pro: herní mechaniky, prostředí, scénář

Proti: je to bugfest, bitvy, některé nedoladěnosti questů,

+25

Horizon Zero Dawn

  • PS4 65
Naivní kravka Aloy pobíhá po mapě mezi robotickými zvířaty a snaží se hráče přesvědčit, že je to zážitek, o který nemůžou přijít. WONG ON SO MANY LEVELS.

Ale tak vezměme to popořadě. Je to AAA titul, což znamená, že nemůžeme čekat příliš. A musím vyzdvihnout technickou stránku hry. Grafika je skvělá, prostředí se mění, bugy jsou tam minimálně, dokonce bych řekl skoro žádné a souboje dokážou být zábavné, pokud si zapnete vyšší obtížnost. Ta hra funguje, to se jí nedá upřít.

Já začal hrát na ultra hard, protože jsem si za poslední roky zvykl, že AAA hry jsou dělané pro mrňata a že normal je to, co bylo před deseti lety easy. Nicméně tady jsem se spálil a v půlce hry jsem si musel přiznat, že to nedávám. Boje byly ok. Výzva, ale ok. Ovšem to platilo jen pro "první" mapu. Jakmile si to nad mojí hlavu přivandrovali robo-ptáci, měl jsem po ptákách. A také jsem neměl dost peněz na koupi vystřelováku lana.

Po snížení obtížnost na very hard jsem si všiml velkého skoku, co se týkalo soubojů. Hra je najednou o několik řádů snazší. Je to proto, že ultra hard je určeno pro hráče, kteří už hru jednou prošli, mají vybavení a zkušenosti z celé hry a chtějí si zážitek zopakovat. Což by mohlo být u popisu obtížností znatelnější. Ačkoli věřím, že někteří hardcore gameři dali ultra napoprvé.

Nicméně těsně před finále jsem "musel" snížit na hard, protože mi začaly docházet předměty. Je to trochu začarovaný kruh, kdy potřebujete zabít monstra, abyste měli předměty, a potřebujete předměty na to, abyste mohli zabít monstra. Boj je na hard až příliš snadný, ale aspoň jsem využil ty nejobyčejnější šípy (na vyšší obtížnosti jsou prakticky k ničemu). V mžiku jsem měl předmětů a peněz tři zadky. Takže za mě je velký neduh hry nevybalancování různých obtížností.

Pro zajímavost ještě doplním, že celé finále jsem hrál na "story" obtížnost, kdy jste prakticky nesmrtelní a můžete si jen "užívat příběh". Už jsem to chtěl mít prostě rychle za sebou.

Na ultra hard mě to bavilo (a štvalo) nejvíc. Je to survivor, je to těžké, přeběhnout od ohniště k ohništi není žádná sranda a zabere to klidně hodinu. Jeden Watcher je výzva, natož tři. Skolit Sawtootha je opravdu výkon. Ale dá se. A je to super. Bohužel v kombinaci s těžkou obtížností hodně štve respawn nepřátel. Celkově je respawn hodně špatný, častý a přesný (pokaždé jsou na stejném místě stejná zvířata).

Mount je naprosto k ničemu, vůbec nechápu, proč tam tahle funkce je. Je to asi nejlepší "kůň", kterého jsem za poslední dobu ve hrách potkal (do pekla s Tebou, Klepno!), ale v téhle hře nemá smysl. NA KAŽDÉM ROHU JSOU ZKURVENÍ ROBOTI. NA KAŽDÉM! Míst, kde není žádný robo-dlak, je jako šafránu. Navíc musíte pořád sbírat nějaké nesmysly, abyste si craftili další nesmysly, takže neustále sesedáte atd atd. A na jakoukoli nižší obtížnost než ultra hard lze bez omezení cestovat mezi ohništi. Tak k čemu mount? A nejhorší je, že nelze osedlat ty největší potvory. To bylo velké zklamání. Jestli jsem za hru mountul 10 zvířat, je to moc.

Mimochodem to, že není ve hře žádná skutečně velká příšera, je velký špatný, ačkoli jsem to tak trochu čekal. Nenechte se zmást coverem, je lživý.

Override je taky k ničemu, nějak jsem nepochopil proč bych měl nechat bojovat příšery, když tím přijdu o expy. Možná jako odvrácení pozornosti, ale nepoužíval jsem to ani na nejtěžší obtížnost, natož na snazší.

Nicméně musím říct, že bojová složka je skvělá. Trvalo mi, než jsem pochopil co a jak, trvalo mi, než jem získal trošku "skill", trvalo mi, než jsem se přestal bát vylézt z křoví před trojici Watcherů. Jakmile však dojde na boj na blízko, kouzlo mizí, protože máchání oštěpem je fakt debilní. Mimochodem skutečnost, že ani lidé mě nevidí v křoví, i když mi ven čouhá hlava, je hodně velká komedie. Souboje s lidmi jsou jinak fajn, aspoň si člověk nacvičí headshoty na gamepadu.

To, co mi na hře vadilo nejvíc, byla hlavní hrdinka. Charakter jak z devadesátek. Hodná, milá, outlocitná, trošku nasraná a protivná. Motivace pro dělání vedlejších úkolů je jen ta, že hrdinka je sluníčko, které chce každému pomoct. Na to, že si hra hraje na RPG (kterým není), je zde příliš málo voleb pro odpovědi a "tvorbu charakteru". Jediný moment, kdy jsem se dočkal smysluplné reakce, byly ty volby s pěstí.

Writingem je hra špatná. Nebo ne špatná, ale průměrná. Prostě jdi tam, udělej tohle, protože jsi hodná holka co dělá všechno pro všechny. Poslouchej tohohle, ačkoli k tomu nemáš důvod, a dělej přesně to, co chce. A tak dále, všichni to známe. Předkládání příběhu pomocí deníkových a zvukových záznamů (!!!) je tak strašně zastaralý způsob prezentace příběhu, až jsem se musel smát a samozřejmě po čase jsem veškeré logy ignoroval. Vlastně jsem začal přeskakovat i dialogy a cutscény, protože opravdu nebylo o co stát.

Další špatným prvkem je nutnost craftit a lovit ta malá zvířátka. To je opravdu veeeelkej vopruz, hlavně proto, že nikdy nevíte, co z jakého zvířátka vypadne. Navíc mi přišlo komický, že jsem umlátil tři Watchery a pak strávil dvě minuty naháněním zajíce.

Craftění je důvod, proč má hra 60 hodin, přitom kdyby z toho udělali lineární zábavičku na 15, tak jsou všichni spokojení. Horizon je ideální příklad toho proč jsou open worldy špatné. Protože nedávají smysl a jsou přehnaně dlouhé. A co přesn nedává smysl? Tak například kupci. Jsou na naprosto nelogických místech, obklopeni monstry. Jak se tam dostali? Kdo u nich, kromě mě, nakupuje? Nebo ti lovci, kteří jsou pro jistotu nesmrtelní, pobíhají zmateně kolem monster a zabíjejí je. Působí to neskutečně komicky. Hlavně když zjistíte, že tenhle svět zná kulomety a raketomety, ale lovci na příšerky vyrážejí s klacky.

Co se děje jako takového týče, přišel mi vlastně ok. Začátek je fajn, Aloy se snaží vymanit ze společnosti pověrčivých bláznů a má svojí hlavu. Nějak mě nezajímala zápletka kolem apokalypsy, ale nakonec nebyla špatná a kdybych už ze hry nebyl totálně otrávený, asi bych si ji užil. Finální bitka je hustá, jakože fakt hustá, na ultra hard a asi ani very hard si to neumím představit, hlavně co se času týče - i na story mode mi to trvalo tři hodiny.

Podtrženo sečteno, jedná se o nadprůměrnou hru. Kdyby byla skromnější, údernější, lieární, nehrálo by si to na RPG, nemělo to protivnou hrdinku, debilní dialogy, hloupé vedlejší úkoly a nevyprávělo se to pomocí logů, mohlo to být vlastně docela fajn.

Pro: grafika, souboje...

Proti: Aloy, příliš dlouhá herní doba, logy, nudné vedlejší questy...

+14 +18 −4

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS3 50
Jestli nějaká hra charakterizuje vkus "console kidů", tak je to právě tahle. Až fanatická obliba této průměrné série je důvodem, proč se PC master race směje pesantům. No ale k věci.

Několik arén splácáno do jednoho tunelu. To naprosto přesně definuje tuto hru. Ale musím přiznat, že je to poměrně šikovně zamaskováno do moc hezké grafiky, perfektní animace postav a ucházejícího scénáře. Jasně, je to jedno velké klišé, hlavní hrdina je tradiční rádoby sympaťák bez sebemenší špetky skutečně lidské vlastnosti, ale funguje to. Jako dobrodružná pohádka pro 11leté chlapce to funguje na výbornou.

Bohužel zkušenější hráč poměrně brzo odhalí repetetivnost scén (šplhání, aréna, šplhání, aréna) a snad i ty nejméně náročné jedince musí dříve či později unudit k smrti nekonečná záplava nepřátel.

Hře ale musím nechat jednu věc - tehdy to stačilo. Nebyl jsem z toho úplně vyplácanej, ale zabavil jsem se. Kroutil jsem hlavou, smál se, ale hrál jsem. Hratelné to je. Klidně bych to někomu na zaplácnutí propršeného víkendu doporučil, ale to je tak vše.

Pro: grafika

Proti: je to jen koridor, neustále se opakující aréna s nekonečným záplavem nepřátel a tupou akcí

+5 +11 −6

The Last of Us: Left Behind

  • PS3 60
A furt nemáme 100% jistotu, jestli je Ellie lesba! Ačkoli náznaky jsou více než patrné, průměrně inteligentnímu hráči, mezi které se řadím, je potřeba předložit veškeré informace polopaticky! No nic, zbývá tedy hodnotit hru jako takovou.

Celé tohle DLC je vlastně celkem meh. Lidé z ND dobře ví, že jejich fanoušci jsou citliví, a naprosto cíleně jim naservírovali tklivé emo dobrodružství o jednom dávném holčičím "přátelství", které ale skončilo v momentě, kdy... spoilovat nebudu, ale jestli se něco ND podařilo, tak je to závěr. Opět.

Hratelnost je stejná jako u původní hry. Když pominu nudné a táhlé flashbackové cutscény, tak hra v současné dějové lince mě bavila víc, než původní gameplay. Konečně tu máte pořádnou volnost a Ellie bodající NPCčka zezadu do krku je prostě cool.

Sečteno podtrženo, není to žádný zázrak, ale rozvíjí to charakter Ellie. A co si budeme povídat, TLOU je hlavně o příběhu, protože hratelnost je jedno velké meh. Takže jo, za mě ok.

Pro: příběh

Proti: sexuální orientace Ellie je stále záhadou

+10 +12 −2

Until Dawn

  • PS4 30
Totální shit, který si zasluhuje 30 % snad jen díky dabingu, který je jediná profesionální složka hry. Jinak je vše špatné. Podivně postavený scénář s nudnými intermezzi v podobě promluv s psychiatrem. Naprosto otřesné, protivné a nesympatické charaktery. Nezajímavé a pitomé vztahové high school drama. Do toho všeho komický záporák, co nemá na práci nic lepšího, než zhluboka dýchat, rok čekat v lese, než se děti vrátí na chatu, aby na ně mohl číhat s mačetou v ruce a plamenometem na zádech.

Největší dramata jsou koulovačka ve sněhu nebo střílení po veverkách.

Nejhorší je, že klesají FPS. V EXKLUSIVNÍ PS4 HŘE KLESAJÍ FPS! To je jen taková shnilá třešnička na tomto zkaženém dortu.

Pro: nic

Proti: nekvalitní zpracování (klesající fps, špatné animace postav i obličejů), stupidní scénář, nudné a hloupé

+1 +10 −9

Dungeon Keeper

  • PC 90
Opět jedna nostalgická. Hru jsem prvně hrál před 20 lety u tety a strejdy, sestřenka mi přeložila základy a už jsem klikal. Pak dlouho nic, chvilkové oživení paměti u kamarády a až s GOGem jsem se do hry mohl naplno obout.

Je to typický Bullfrog. Geniální nápad, ale po čase přichází stereotyp. Naštěstí se ale mění způsob, jakým je se třeba se chovat a jakmile se dostane k Horny Reaperům, dostává hra novou dimenzi, kdy musíte hlídat, aby se rohatec nezačal nudit a nezabíjel svoje kamarády.

Díky GOG verzi se na to dá i koukat, ačkoli to chce silnou dávku nostalgie. Velkou část místností a kouzel nemá smysl využívat, což je škoda, protože o to přijde stereotyp dříve. Boje jsou v závěru totálně nepřehledné, mydlí se před vámi 40 monster, na které byste rádi jednotlivě klikali, ale to nejde.

1st person look byl cool před těma 20 lety, ale dnes to působí spíše úsměvně. Z dnešního pohledu je také trochu pruda nutnost stavět místnosti po jednom čtverečku a ne najednou, ale to prostě patří k zážitku.

Obtížnost je, kromě jedné mise zezačátku, poměrně nízká, na všechno je dost času a vždycky se to dá nějak upatlat. Horny Reaper je až směšně OP, ovšem musel jsem si přečíst návod jak ho dostat (ačkoli to bylo do očí bijící), takže to chápu jako odměnu všímavému hráči.

Pro: námět, gameplay, originalita, bavilo mě to o fous víc než Theme Hospital

Proti: grafika zestárla, nutnost stavět místnosti po jednom čtverečku, nevyužití místností a kouzel, stereotyp

+17 +18 −1

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC --
V kulisách stereotypního gameplaye udělat jeden z nejlepších herních zážitků posledních let, to chce fakt hodně umu! A oni to dokázali. I přesto, že Witcher místy připomíná interaktivní film (vlastně ani ne interaktivní), protože těch cutscén je fakt přehršel. I přesto, že prakticky neexistuje větvení dialogů, není možné si dělat věci po svém a hra vás neustále vede za ručičku. Přesto přese všechno je Witcher zážitek, který naplno umocňuje DLC O víně a krvi.

Ano, je to barevný kýč, ale díky bohu za to. Po 160 hodinách v neustále stejném prostředí je to příjemná změna. I muzika je jiná (i když otravnější kvůli krátkým stopážím a výrazným motivům), RPG prvky se rozrostly, je možno si zvelebovat své sídlo (a prvně v herní historii mě takové zvelebování bavilo), můžete si barvit oblečení a tak dále. Prostě spoustu novot na to, že hlavní dějová linka zabere jen pár hodin. Přijde mi to jako neskutečně velké množství práce na to, že si ji ani moc neužijete. Ale o to mě to celé víc fascinuje, protože tohle není DLC, tohle je starý dobrý datadisk.

Hlavní dějová linka je přesně taková, jakou bych od Zaklínače čekal. Prostě jste povoláni, abyste zneškodnili monstrum. To, že se příběh rozvine do rozměrů a detailů, za které by se nemusela stydět ani Sapkowského povídka, to už je taková klasika. Přibydou zajímavé postavy a nechybí dramatické finále. Které je pompézní. Ono se patrně liší, ale já měl to štěstí, že mě stihlo ponuré, depresivní finále, jehož atmosféra mě totálně dostala. A to i přesto, že jsme se k němu dostali díky opravdu hloupému dějovému nesmyslu.

O víně a krvi je parádní exkurz do jižní Francie říznutou Itálií, cikády bzučí a ptáčci zpívají. Vůbec se mi nechce zpátky na šedivý sever, ale budu muset, protože pár questů mi ještě pořád zbývá. Ne, pořád nemám dost!

Pro: nové prstředí se opravdu výrazně liší od zbytku; opět výborně napsané questy

Proti: turnaj mohl mít nápaditější disciplíny; doufal jsem, že se hra změní na Vine Tycoon a já budu rozšiřovat své vinné impérium!

+14 +15 −1

Diablo III

  • PC 60
Teda takhle blbej příběh se jen tak nevidí. Naštěstí na něm absolutně nesejde a když ho začnete přeskakovat, dočkáte se poměrně dynamické hry. Samozřejmě synonymem pro diablo je stereotyp, ale já to hrál jako coop a díky tomu byla hra zábava.

Za sebou mám chvilku hraní jedničky a delší chvilku hraní dvojky, takže nemohu moc porovnávat, ale i já si všiml markantního zjednodušení celého systému. I obtížnost je neuvěřitelně nízko, zemřel jsem jen jednou, a to navíc až v dlc. Mimochodem smrt neznamená vůbec nic, jede se dál. Ale to nevadí, u podobné hry je dobře, že odsýpá. Bohužel tomu brání až absurdní množství předmětů, kvůli kterému se musíte velmi často vracet do "města" a prodávat je. Peněz máte jako šlupek a jsou vám úplně k ničemu, protože vám bohatě stačí to, co naleznete na zemi.

Líbily se mi nejrůznější eventy, některé lokace, občas jsem se dočkal zajímavých situací díky vzletné fyzice a celkově jsem se poprvé u diabla docela dobře bavil. Ale prostě nehrát to ve dvojici, tak toho nechám v prvním aktu.

Kacířská myšlenka na závěr - na gamepadu se mi diablo hrálo o hodně lépe než s myší :(

Pro: odsýpá to, grafika je ok, cutscény jsou sice cool, ale už z toho člověk není tak vyprděnej jako dřív

Proti: neustálé se vracení do města, až absurdně stereotypní

+9 +12 −3

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC --
Mám nějakou tu goty edici, takže DLC jsem měl ve hře od samého začátku, vnímám tedy jen nová dobrodružství s modrým vykřičníkem. A tím myslím primárně hlavní úkolem s tím hipsterem a jeho bandou a tím Arabem co umí lítat, zastavovat čas a podobné kejkle.

Přišlo mi to hrozně na sílu, prapodivná Geraltova motivace, no ale budiž. Je tam Shani, která ještě teď musí mít otlačená záda ze sexu na loďce,díky které pamětníci vzpomenou na první díl, je tam zajímavá příšerka ve stokách, je tam vele-ultra-megavtipná kapitola a je tam snad konečně nějaká normální ženská. Po všech těch blbkách z hlavní hry příjemná změna, i když krátký vlasy nejsou nic pro mě.

Hlavní příběh je fajn, hlavně postava toho hipstera mě bavila, na rozdíl od Araba, který mi byl protivný od prvního setkání (a vůbec si na něj nepamatuju z hlavní hry). Zklamalo mě, když to vypadalo, že mě čeká nová lokace, ale bohužel, nic takového. Asi se tedy mohu úplně rozloučit s pouští, kterou jsem, nevím proč, čekal už od hlavní hry.

Ten runo-tepec nebojaksemenuje mi přijde k ničemu, spíš způsobem jak utratit nesmyslné množství peněz nahromaděné za celou hru, ale tak je to sranda, cpát do něj desetitisíce a pak se s vesničanama hádat o pár korun.

Jo a ještě tam je jeden skvělý duchařský level.

Pro: hned několik supr levelů; u jednoho questu jsem se smál nahlas; pořád zábavné

Proti: spíše věci hodně subjektivního vnímání

+14

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC --
Takhle mají vypadat casual hry! Nikdy by mě nenapadlo, že k zamaskování nepříliš nápaditého gameplaye stačí kvalitní scénář. Ale jakože opravdu hodně kvalitní. To pak těch sto hodin uteče jako voda. Ale není to jen o scénáři, Zaklínač je opravdu propracovaná hra plná detailů. Ale je až příliš dobrá. Tak moc, že člověka po těch desítkách hodin začne mrzet, že není dokonalá. Neduhy totiž má a není jich málo. A vinou dlouhé herní doby začnou více a více překážet.

Přejděme rovnou k nim protože oslavných komentářů tu je víc než dost (a ono je co oslavovat). Ačkoli se hra snaží vypadat jakože máte nějaké volby a jakože je to děsně RPG a jakože zde existuje rozvětvení příběhu, tak hlavní linka je přísně lineární a dělí se tradičně jen v tom, kdo zemře. Bohužel ani neexistuje možnost dělat si mise po svém, do děje vás vždy hodí cutscéna, která vás postaví na konkrétní místo. Takže i když se do domu dostanete střechou, tak pokud s tím hra nepočítá, mise se spustí před dotyčným domem. Prostě taková klasika, která ale u drahokamu, jakým Zaklínač je, zamrzí.

Oproti tomu ale musím zmínit mise, které občas dopadnou různě podle toho jak vy konáte (ale větší dopad to nemá). Jedna taková je v Novingradu, je neuvěřitelně komplexní a táhne se přes několik vedlejších questů. A to je pošušňáníčko, panečku!

Občas jsem nedokázal rozklíčovat jaké prvky jsou zde kvůli casual zážitku a za co může neschopnost autorů. Například většina postav nemá denní režim (třeba kovář maká i ve dvě ráno) a na rozdíl od jedničky se neschovávají před deštěm (naopak si v klidu vykuřují uprostřed bouřky) . Často mrzelo také vedení za ručičku, kdy vás hra nenechala na nic přijít, nic objevit. Výjimkou je pár „hlavolamů“, které skoro ani nestojí za řeč. Nicméně to vše je ústupek vůči plynulé hratelnosti a funguje to dobře.

Co je ovšem pravé peklo na zemi je kůň. KŮŇ! Neustále zasekávající se, zbíhající z cesty, zastavující se atd. Automatické držení se cesty je k ničemu, protože kůň se drží příliš u kraje a neustále mu něco překáží v plynulé cestě. Přibližně od půlky hry pro mě bylo cestování utrpení a musel jsem několikrát přistoupit k fast travelingu. Mimochodem k němu vás hra takřka nutí, a to hlavně na Skellige, kde je to samý ostrov a plavba mezi nimi je utrpení číslo dvě. A jak říkám: první hodiny to nevadí, ale postupem času se to stává otravné. Mimochodem zpracování lodi, ve které poručíte větru dešti, je hodně k smíchu.

Naprosto nepochopitelná je pak možnost oslovit každou NPC a zapálit každý oheň. Jen se to plete pod ruce a nemá to žádný smysl. Zapálit oheň nemá užitek a oslovené NPC jen něco zabroukají.

Pasáže za Ciri jsou také totálně zbytečné. Jasně, malinko to dokreslí celý hlavní příběh, ale jinak je to úplně k ničemu. To, co se mohlo odvyprávět během chvíle trvá dlouhé minuty.

Ale tohle všechno jsou evidentně chyby, které hráči rádi přehlédnou. Podobně jako se přehlíží mizerná AI v Deus Ex nebo nedomrlost Vampires: Bloodlines. Protože vše okolo je vesměs dokonalé. Zaklínač se může pyšnit mnoha detaily. Ať už jsou to „kostýmy“ plné cetek, kapesních zbraní, ozdob a dalších pičičáren, nebo KONEČNĚ dynamické počasí, s větrem, různou intenzitou deště a bouřkou, která se valí z dálky a ne že se najednou objeví hráči nad hlavou.

Neuvěřitelně stereotypní gameplay (hlavně nudné souboje) mi nikdy nezačal vadit. Boje jsou snadné i na nejtěžší obtížnost, ale je to trochu o skillu a musíte si v nich najít zábavu. Jinak je to takový mix Batmana a Assassin´s Creed, kde stačí uskočit a vykrýt, popřípadě uskočit a seknout. Ale čím déle jsem hrál, tím plynulejší můj pohyb byl. Takže je to i o skillu ale ne proto, že je to třeba, ale proto, že je to jinak nuda.

A obří zklamání je pro mě svět jako takový. Čekal jsem zaprvé větší rozlohu, skutečně otevřený svět, ale hlavně větší různorodost prostředí. V Novingradu jsem pořád čekal co ještě přijde a ono (kromě Skellige) nepřijde už nic! Já doufal ve znovu navštívení Wyzimy, doufal jsem v poušť (o to víc mě mrzelo když jsem ji viděl při cestování mezi svět) atd. Nutno ale podotknout, že i když jsem si zprvu stěžoval na stejné prostředí (vesnice, hospody), tak při znovuprojíždění světa jsem míjel lokace a vzpomínal si jaké mise a zážitky jsem v nich prožíval. Takže tak zlé to zase nebude.

Si možná říkáte že jsem samá kritika a přitom hodnotím 80 %. To jsem jen popsal proč to nebyla stovka jako u prvního dílu. A není to jen objektivními chybami, ty jsem schopný přehlídnout, ale je to tím, že mě to tak docela nechytlo za srdčíko. Hra mě neskutečně bavila, všechny mise jsou perfektně napsané a Zaklínač 3 je skutečně unikátní záležitost. Nic takového tu nikdy dřív nebylo. Poctivá hra, která vyšla ve špatné době a je tudíž příliš casual na to než abych se do ni mohl niterně položit. Ale výborná na plynulé a pohodové hraní.

Jsem rád, že můj stý komentář padl zrovna na ni :)

Pro: scénář, mise jsou neuvěřitelně bravurně napsané, jako kdybych četl Sapkowskiho původní povídky; svět je dospělý, dialogy také

Proti: kůň; klidně bych to trochu proškrtal

+22 +24 −2

Which

  • PC 80
Zajímavý vizuál a dobrá ukázka toho, jak s málem lze dokázat hodně. Hra se řadí do takových těch simulátorů chození a hledání, kdežto tady sází na hororovou atmosféru, která se povedla. Ale tak mě není těžké vystrašit :)

Jde ale o to, že tvůrci vystihli to, co je opravdu děsivé - ne nějaké útočící příšery, ale tajemno a strach, že když se otočíte, uvidíte něco, co vás vyleká. A že jakýkoli krok, který uděláte, ve vás znásobí tíseň z opuštěného domu, ve kterém se nacházíte.

Jelikož je to zdarma, jediným záporem pro mě byl, že mi z toho bylo blbě - trpím takovou tou "chorobou", kdy se mi u některých FPS houpe žaludek a Which patří bohužel mezi ně a i během těch pár minut gameplaye se mi rozhoupat stačil. Takže jsem neposlechl Jumase, abych si hru prošel 2x, ale koukl jsem pak na youtube. Ano, má to dvě rozuzlení.

#Herní výzva 2016 - bod č. 10

Pro: atmosféra, nápad, je to napínavé

Proti: mně se houpal žaludek, ale to je můj problém

+11

Botanicula

  • PC 40
O Machinariu jsem napsal, že je to laskavá hra. Botanicula se asi také snaží být takovou milou a laskavou vizuální odpočinkovkou, ale na mě působila spíše infantilně.

Ovládáme tu partičku podivuhodných tvorů. Přičemž potkáváte jiné podivuhodné tvory a bojujete (nebo spíš bráníte se před) jinými podivuhodnými tvory. Někdy je to trochu i nechutné, ale to je spíš plus.

Pobíháte po poměrně velkých lokacích, ve kterých logika prostě neexistuje. Stačí ťukat na vše okolo. Je tam spoustu rozptýlení, někteří tvorečkové jen skákají nebo pískají a nijak vám v postupu hrou nepomůžou, což je někdy dost matoucí.

Ale čert to vem, nakonec se člověk někam prokliká a nemusí u toho ani moc přemýšlet, jen je třeba dávat pozor v jedné spletitější lokaci. Největším problémem pro mě je to, co mělo být (asi) hlavní dominantou - vizuál a audio.

Animace nejsou nic moc. Představoval bych si plynulejší, zábavnější, zajímavější atd. O audiu ani netřeba mluvit. Pokud mě sluch nešálil, veškeré zvuky jsou dělané pusou, což působí jako nápaditý školní projekt, ale na tohle jsem fakt už moc starej. Hudba je ale pěkná.

Podtrženo sečteno, Botanicula je infantilní a nepříliš zábavné hra, kterou si užijí asi hlavně indie nadšenci, protože ano, tahle hra je skutečně jiná.

#Herní výzva 2016 - bod č. 4

Pro: muzika

Proti: příliš infantilní,;animace ani zvuk nejsou nic, o čem bych psal domů

+13 +15 −2

El Matador

  • PC 75
Hrát tuhle hru v době vydání, asi si řeknu: "Nic moc." Nicméně dnes, v roce 2016, to byl příjemný exkurz do doby, kdy hry nepotřebovaly blikající dveře, nevysvětlovaly hráči co má dělat a nechali ho, aby si se hrou poradil jak nejlépe dokáže.

Nicméně nejedná se o žádný zázrak. Máme tu naprosto příšerného hlavního hrdinu, jehož macho povahu dokresluje Martin Stránský (Dr. House), který nejde pro přihlouplou hlášku daleko. Máme to jakože nějaký příběh, který je bohužel popsaný už v anotaci a máme tu naprosto strašlivou muziku.

ALE akce je dobrá. Není dokonalá, ale je dobrá. Nepřátelé mají takřka 100% mušku, takže zapomeňte na bezstarostné pobíhání mezi kulkami. Nedá se ani moc krýt, protože kamera vykukuje zpoza vašeho ramene trochu podivně a některé úhly jsou pro vás smrtící. Takže zbývá přebíhání od překážky k překážce, časté krčení a úskoky, které známe z Maxe Paynea.

Největší dominantou je level design. Něco tak hezkého a účelného zároveň jsem dlouho neviděl. Hra vás ani na chvíli nenechá na pochybách kam máte jít, ale prostředí působí přirozeně a funkčně. Často se také střídá, máme tu night club, tovární budovy, džungle, prostě taková klasika, ale díky krátkým misím a častému střídání se nebudete nudit.

El Matador je hra, kterou klidně můžete minout. Ale komu se stýská po starých dobrých časech, kdy bylo třeba sebrat lékárničku, abyste se vyléčili a kdy na vás nic neblikalo a nikam vás nevedla šipka, může zkusit právě tohle.

#Herní výzva 2016 - bod č. 9

Pro: level design; akce; směšný příběh, který může fungovat jako parodie; fajn exkurz do minulosti

Proti: hudba (až směšně hrozná, navíc pořád stejná); příliš mnoho neužitečných zbraní; nepřátelé by mohli mít méně přesnou mušku

+28

Life Is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 20
Tak mám to utrpení za sebou.

Motivace k rozehrání téhle série určené pro dospívající dívky byly dvě. Tou první herní výzva a tou druhou má zvědavost. Hra byla vychvalována do nebes a já se musel přesvědčit, jestli je pro to důvod. Není.

Zatímco první dvě epizody jsou okej a slibují cosi, co nepřijde, následující díly už jsou jen natahovaná nuda a koncentrované zklamání. Na úplném konci navíc zjistíte, že ŽÁDNÁ vaše volba nemá ŽÁDNÝ dopad na COKOLI. Což je tak trochu klasika tohoto eňo ňuňo herního žánru "interaktivní novela". Takže to, co začínalo jako příjemná hipsteriádní náladovka končí tak, že autoři vzali své hráče a vytřeli si s nimi prdel.

Když pominu to množství vedlejších příběhů a činností, které vyznívají doztracena (Frank, zalévání kytky, zachraňování té tlusťošky, Rachel (!!!), srnka a mnoho dalších) tak i hlavní linka popírá veškeré vaše činy. Ať už se stalo cokoli, je to jedno. Obrovský podvod na hráče, obrovská lež, obrovská neschopnost autorů naservírovat příběh, který má co nabídnout někomu, kdo se nespokojí s jalovostí a kdo se nezamiluje do hlavní hrdinky. Čemuž nerozumím, protože takovou kravku aby svět pohledal.

#Herní výzva 2016 - bod č. 7

Pro: přišlo mi to kratší, než předešlá epizoda

Proti: výsměch všem, kdo touží po dobře vystavěném příběhu, samozřejmě gameplay, ale to je prostě o žánru

+6 +16 −10

Life Is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PC 55
Plošina roku Max zjistila, že hrátky s časem nejsou tak úplně sranda a... počkat, to zjistila vlastně už dávno. Jo ano, hra opět stojí na místě. Nejenom, že stojí na místě, ale na chvíli nás drží mimo místo, přičemž koukat na soucitný výraz Max a poslouchat její ukníkaný hlas je za trest.

Opět smrdí gameplay, protože není překryt zábavným dějem či dialogy. Ta hra klidně mohla mít epizody tři a nic by se nestalo. Stále se motáme v těch samých podezřeních, postavy se nehýbou, prostředí se opakuje.

Opravdu mi začínají vadit nehýbající se NPC. Působí to nepřirozeně. Což platí i o dialozích, které vážou reakce na vaše činy z minulosti a kombinují se s informacemi, které vám předem určený scénář musí dát. Může tedy dojít ke komickým situacím, kdy na sebe s jednou postavou štěkáte a nadáváte si a o vteřinu později ji starostlivě plácáte po rameni. Tedy klasika žánru.

Jak to zezačátku vypadalo nadějně, tak se ukazuje, že tohle chození po lokacích a kecání o ničem skutečně není zábavná forma hraní.

Pro: ééé... asi už skoro nic... jo leda potěšení, že mé dohady ohledně jedné příběhové pasáže se potvrdily

Proti: je to nuda, nuda, nuda, nuda

+6 +11 −5

Life Is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 60
Ochranitelka tlusťošek je zpět, aby mohla ohýbat čas a díky tomu řešit absurdní banality, na kterých absolutně nezáleží. A do toho jen tak mimochodem možná někdy zachraňovat své městečko.

Po dvou zábavných dílech přichází těžká stagnující slabota. Ať už se to týče "hlavní dějové linky" nebo vztahových dramatů (pokud se tomu tak dá říct). Je vidno, že scénáristé si dělají co chtějí a Max objevuje další level své schopnosti, kterou ale zatím využívá ke kravinám, jako je nevylití kafe na zem nebo ubránění tlusťošky před ránou míčem, toaleťákem nebo zmáčení vodou.

Ale jakmile dojde na skutečné průsery, Max se sesype jako domeček z karet a neudělá nic. Bohužel už teď je vidět, že většina vašich voleb z minulých částí nemají absolutně žádný dopad kromě pár vět a ty "velké" věci se prostě stanou přesně tak, jak scénáristé chtějí. Takže opět je možnost volby lživá a kosmetická. Jako vždy.

Jelikož se ve třetí části nic nestane, začne do očí bít ten šílený gameplay, kdy musíte dojít do lednice pro vejce, abyste si dali snídani. K tomu nesmí u tohoto herního žánru dojít, protože pak má hráč čas si uvědomit jak hloupé a nudné tyhle interaktivní filmy jsou.

Nicméně příběh na konci vygraduje do enormních rozměrů, které mě dostaly. Sice jsem to čekal, ale dostalo mě to i tak. Škoda jen, že kvůli oněm volbám dochází k mírné roztříštěnosti některých dějových linek, ale budu se opakovat, to je prostě vlastnost tohoto herního žánru.

Pro: závěr

Proti: stagnuje "děj" a své ohavné růžky vystrkuje neduh tohoto herního žánru - volby jsou jen kosmetické a gameplay nudný

+9 +13 −4

Unravel

  • PC 40
Tak tohle bylo utrpení. Nechal jsem se nalákat roztomilým trailerem z loňské E3 a podobně jako u Never alone jsem byl zklamán konečným provedením. Ale zatímco Never alone je špatné hlavně technicky, Unravel nedává smysl vůbec v ničem.

Hrajete za cosi, co se podle internetů nějak jmenuje, ale já tomu říkal Kuky. Jste prostě smotek nějaké látky, přičemž podobně jako Spider-Man dokážete kus látky vystřelit a zachytit se za jiné kusy látky. Také můžete vázat uzle. A to jsou veškeré fíčury této hry.

Grafika vás omámí, vlezlá hudba otráví (ihned jsem ji musel vypnout) a herní prvky zezačátku nabudí, ale stereotyp se dostaví neskutečně brzy. Úkony se neustále opakují, furt dokola děláte uzly, abyste z nitě utvořili trampolínu, která vás vystřelí do výšin. Samozřejmě ta trampolína lze udělat jen tam, kde vám tvůrci dovolí, takže o nějaké svobodě v hratelnosti nemůže být řeč.

Vychytaná fyzika vám občas umožní dělat psí kusy, ale hrozně málokdy.

Hra vás nutí pořád čekat. Hlavní menu není menu, ale dům, po kterém se musíte pohybovat, abyste spustili misi. Mise spustíte tak, že se dokodrcáte k nějaké fotce a pak se záhadným teleportem přenesete přímo do ní. Během pobíhání „ve fotce“ a vázání uzlů se na pozadí občas ukáží jakési výjevy (rodiče s dětmi jdou na výlet, dvě lesby se objímají, někdo čistí jezero od splašků), jejichž smysl jsem úplně nepochopil, ale patrně se jedná o činy a zážitky famílie, v jejichž domě Kuky řádí.

Což mě absolutně nezajímá! Co je tohle za příběh? A musí tam vůbec nějaký být?

Abych se vrátil k tomu neustálému čekání - furt se na něco čeká. Než se Kuky zvedne poté, co spadne, než sebere na konci mise kus látky, který pak přilepí na fotoalbum (???), než do něj vstoupí světýlko, ve které se mění zmíněné výjevy (???), než světýlko vyletí do vzduchu poté, co Kuky dokončí misi (???), proč? Mimochodem proč tam jsou ta světýlka, to je další z mnoha otázek. Asi aby mohly být v poslední misi a ukázat tak hráči po 5 hodinách hraní že to šlo i jinak, zábavněji! No, co se dá dělat, ale mám to za sebou.

#Herní výzva 2016 - bod č. 2

Pro: grafika; zimní prostředí

Proti: to prostředí se mohlo střídat častěji; hudba; nudné; nesmyslné; zbytečně ňuňu

+5 +8 −3

Life Is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 85
#Herní výzva 2016 - bod č. 7 (část 2)

Latentní lesba Max beze smyslu pro humor vrátila flashku a nyní se může věnovat důležitějším věcem, jako je sprchování, uklízení pokoje a taky musí dohnat k sebevraždě jednu hysterickou spolužačku.

Prožijeme s ní celý školní den, od probuzení, přes snídani, zevlování na skládce a střílení do lahví od piva. A do nádrže s benzinem. Prostě klasická zábava školaček.

Sledujeme přípravy na hallouweenskou párty, zbytečnou snahu friendzouňáka Warrena zaujmout Max a potkáme novou postavu, podivína se psem. Jo a taky musíme zachránit město, na které se blíží tornádo, ale to je spíš jen tak mimochodem.

Pro: atmosféra; dobře napsané postavy, o kterých nevíte, co si máte myslet; funguje to i na mám 5 let starém hw

Proti: Max je nehorázná kráva, ale to k tomu patří; vracení času funguje v rámci mantinelů jak se vývojářům hodí do karet, ale pořád je to lepší než jsem čekal

+8 +14 −6

Life Is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 80
#Herní výzva 2016 - bod č. 7 (část 1)

Připravte se na zážitek, který se nebude hned tak opakovat. Je tu Max, hipsterka, pozérka a eko-fašistka. Je tu Warren, její kamarád a wannabe boyfriend. Je tu Victoria, třídní mrcha a vůdkyně protivných sprostých holek. A taky se tu dá vracet čas.

Nahlédněte do života mladé introvertní fotografky Max, která fotí polaroidem a pohrdá zábavou ostatních smrtelníků. Sledujte její napínavé dobrodružství, ve kterém musí dojít ze třídy na kolej a z koleje na parkoviště. Zachraňte život své kámošce z dětství, kterou poznáte až když vás skoro přejede... mimochodem v autě, které ještě před chvílí stálo na místě pro invalidy, což Max samozřejmě nekonečně pohoršilo. Zapřemýšlejte, jestli jsou to lesby, nebo jen kámošky.

Vracejte se v čase ale ne v místě, abyste mohli zachraňovat ptáčky, rozbíjet skateboardy a polévat spolužačky barvou. Nakreslete na cedulku u svých dveřích smutného smajlíka, a na cedulku šikanované holky symbol míru. Mějte rádi všechny kolem sebe. Sluníčkujte, co to jde. Posedávajte kde to jen půjde, abyste mohli přemýšlet o světě. To vše a mnohem víc v první epizodě jedinečného dramatu o vracení půjčené flsahky!

Pro: je to hrozně vtipný, škodolibě jsem se tomu smál celou dobu; atmosféra na mě působila; postavy jsou dobře rozehrané

Proti: málo svobody (ani fotit nemůžeme růčo, ba ani ovládat droid); všude samej hipster; i muzika je hipster; celý je to hipster, ale to je vlastně i klad vzhledem k tomu posmívání

+22 +24 −2

Portal 2

  • PC 80
#Herní výzva 2016 - bod č. 3

Začínám mít podezření, že Portaly píše génius. A že Valve umí vytvořit stísněné klaustrofobní prostory lépe než kdokoli jiný. A že jsem se nikdy u hry tak nezasmál, jako u Portalů. Ale zatímco jednička je bezchybný klenot, dvojka je přece jen trochu slabší.

Může za to i větší délka a pasáž v armádním trenažeru (nevím jak to popsat), která je trochu vyhozená mimo hlavní dějovou linku. A taky fakt, že zatímco v jedničce byl samotný děj překvapením, tady už se "jen" jede na postavených základech.

Hrátky s tekutinama jsou fajn, ale jelikož hra počítá vždy jen s jednám správným řešením, nejde s nimi příliš experimentovat. Ke konci už mi úlohy přišly docela překombinované. Ale oceňuje budování napětí a opět fantastický závěr. A samozřejmě megalomanství celé testovací arény, bortící se železa a kameny je neskutečně efektní.

Trojku bych si dal klidně líbit.

Pro: humor, logické hádanky, geniálně napsané, source engine je boží

Proti: moc dlouhé, jedna nudnější pasáž, není to takový překvápko (logicky) jako jednička

+16 +17 −1

Hatred

  • PC 70
Jakožto nepřítel politické korektnosti a posměváček všem přecitlivělým duším, na Hatred jsem se těšil. Nejen kvůli tématu, ale i kvůli grafické stylizaci a fyzice prostředí.

Hrajete za člověka, který nenávidí celý svět a zabíjí všechny lidi, kteří se mu dostanou pod ruku. Začíná na předměstí a končí v jaderné elektrárně, postupně se vypracovává přes civilisty k těžce ozbrojeným jednotkám. Sem tam pronese nějakou drsnou hlášku, jinak toho moc nenamluví. Jde opravdu jen o akci, nic jiného.

Na jednu stranu mě mrzí absence nějakého přesahu. Čekal jsem NĚCO, nějakou myšlenku, nějaké popíchnutí směrem k předposraným herním vývojářům, ale nic nebylo. Což je na druhou stranu dobře, protože hra si na nic nehraje - je to opravdu jen tupá a brutální zábava křesťanstvím svázaných Poláků pro lidi, kteří si rádi odpočinou u stupidní zábavy.

Bohužel hra obsahuje řadu bugů. Teď sice méně, než v době vydání, ale je jich tam dost. Zbraně se občas nepřepnou, textury vypadávají, objekty létají, avatar se zasekává o každou blbost a rychlost snímků nepřirozeně klesá. Takže vlastně selhává v tom podstatném - v hratelnosti.

I tak se ale najde spoustu zábavných momentů. Lokace se střídají, nepřátelé také, popravovací animačky vesměs fungují a fyzika je moc pěkná, vyhodit do vzduchu celé patro pomocí propanbutanových bomb je prostě zábava. Celkově je ta akční složka podařená (když funguje), dá se krýt, kulky a granáty létají vzduchem, kulomet drtí baráky i lidi a největší masakr přichází, když se na scénu dostaví hipsteři!

Pro: grafická stylizace, akční složka, výborná odpočinkova

Proti: bugy a celkově slabá tech. stránka, je to vlastně dost hloupé...

+8 +12 −4

Super Contra

  • PC --
#Herní výzva 2016 - bod č. 5

Tak tohle bylo tuhý jako kráva. Dost se mi hodil skill, který jsem nabral v jedničce, ale i tak byla Super C poměrně velká výzva. Váš avatar je pomalejší, ale tempo hry je zběsilejší. Neustále na vás někdo nabíhá z jedné či druhé strany a často po vás i něco střílí. Opět platí, že čím vícekrát danou mapu projdete, tím menší s ní máte při dalším pokusu problémy. Ovšem některé úseky jsou tuhé pořád. Například level 6 a jeho fialový tunel. Ten jsem bez ztráty prošel jen jednou za několik pokusů.

Fascinovala mě nápaditost vývojářů. Lokace se nepodobají těm z jedničky, i džungle vypadá jinak. A doupěte alienů si užijeme o poznání déle. Máme zde levely z ptačího pohledu, mezi-bosse, zemětřesení, výtahy... samé novinky, člověk se opravdu nenudí. Nepřátel je také opět několik druhů. Muzika brilantní. No prostě je to pecka, i když těžká. Bez rozprašovače bych to dohrál za mnohem déle.

Pro: nápadité levely, muzika, je to fakt výzva

Proti: lepší by to bylo ve dvou, pojmenování levelů není nápadité jako v jedničce

+12 +13 −1

Kronan the Librarian

  • PC 30
#Herní výzva 2016 - bod č. 8

Krátká a humorná adventura s nulovou obtížností. Hrajete za šmudlu jménem Kronan, který chce být barbarem-válečníkem. K tomu je ale potřeba oběhat nejdřív úřady a splnit pár podmínek, abyste se této práci mohli věnovat.

Až na pár menších humorů není hra ničím zajímavá, dokonce i muzika za tak krátkou dobu stihne otrávit. Jeden fórek je opravdu vydařený, ale jinak mě Kronan ničím nezaujal.

Pro: humor (ale je ho tam málo)

Proti: krátké, žádná výzva, muzika je otravná, animace postav takřka nulová

+9

Contra

  • PC 90
#Herní výzva 2016 - bod č. 6

Contra jsme hráli s tátou na tzv. televizních hrách, což byla prachsprostá kopie NES. Což jsem tehdy netušil (ale i kdybych to tušil, bylo by mi to fuk). Nedávno jsem si na ni vzpomněl díky AVGN, který si ji velmi chválí a poté jsem si ji zapařil dokonce i v Arcade Herně. I tak se ale dá říct, že jsem se pořádně do Contry ponořil až teď, kdy jsem si ji stáhnul do PC a pařil přes emulátor. Takže ano, hrál jsem NESovou verzi a ne ten dosovej hnus.

Je to jedna z těch her, kde napoprvé neuděláte ani první level, ale postupně se naučíte co kde číhá a dostanete se do bodu, kdy několik levelů proběhnete bez ztráty květinky. Opravdu jsem byl na sebe hrdý jak se mi postupně zvyšoval sklil a já si dovolil i věci, o kterých se mi předtím ani nesnilo. I tak jsem se u hry neskutečně rozčiloval, nadával jí a proklínal. A pak se k ní zase vrátil.

Protože Contra nepodvádí. Nepřátelé mají svůj vzorec chování a ačkoli některé střely jsou o náhodě a občas se někdo zhmotní z kraje obrazovky, nedá se říct, že by vám hra zbytečně házela klacky pod nohy. Jednou začas vám dá k dispozici i lepší zbraň, což je alfa a omega hry. Je mnohem snazší se probojovávat šmejdem z vesmíru rozprašovačem než s defaultním střelivem - ale i s ním se dá hra dohrát. Kladem je také různorodost levelů, nápaditost bossů a muzika, která má koule.

Po několika pokusech jsem došel až na konec a zhlédl tak outro, které jsem 15 let neviděl. A tehdy mi došlo, že ho mám vryté do paměti naprosto přesně, takže jsem kdysi dávno musel Contra dohrávat snad jednou za odpoledne :) Hezká vzpomínka, hezký nostalgický herní zážitek.

Pro: zábavný gameplay; hra je výzva, ale příjemná; muzika; nápaditost levelů; bossové a celý je to prostě cool

Proti: tyjo, asi nemám... protože je prostě pecka hrát hru z roku 88 na 27´ monitoru s xbox ovladačem, fakt nevím, co bych vytknul

+33

Arx Fatalis

  • PC 85
#Herní výzva 2016 - bod č. 10

Píšu komenty málo, takže mi opět dovolte se trochu rozepsat. Předně děkuji Crashovi (a DH) za Herní výzvu, díky které jsem se k Arx Fatalis dokopal. Nainstaloval jsem si ji totiž už loni a téměř ji ani nezapnul. Bál jsem se, že pro RPG takového formátu nebude čas. A až Herní výzva mě vybičovala k tomu to zkusit.

Arx Fatalis jsem rozehrál již kdysi dávno a bavilo mě to, ale poté jsem se zasekl. Letos jsem se zasekl na tom samém místě a vzpomněl si, proč jsem se minule nedostal dál. Nevím, jestli jsem tenkrát neměl internet, nebo mě prostě nenapadlo kouknout do návodu... ale letos mě to napadlo a nutno podotknout, že bez něj bych strávil ve hře několik hodin navíc a dokonce se trochu i bojím, že přes dva úseky bych se vůbec nedostal.

Letos jsem ale na hru pohlížel z jiného úhlu, než před těmi několika roky - je to totiž prvotina Arkane Studios, tedy studia, které vytvořilo můj oblíbený Dishonored. A teď už přímo k zážitku.

Hra je to výborná. Když pomineme příběh, který má tradiční kulisy (přichází zlý démon a vy, jakožto vyvolený, začínáte se ztrátou paměti atd.), tak je svět Arxu dost originální. Ačkoli se celý nachází v podzemí, necítil jsem stereotyp (spíše jakousi tíseň) a jednotlivá podlaží a místa považuji za velice různorodá.

Gameplay jako takový je výborný. Hrál jsem za válečníka a je to v pohodě, prostě vše naperete do síly a obrany a zbude i do vnímání, abych mohl vyrábět lektvary. Mimochodem, když vypijete lektvar, zbude vám prázdná lahev, do které můžete namíchat jiný lektvar - no není to geniální? A přitom taková drobnost.

Na všechno si musíte sáhnout. Vše musíte prohledat a důležité věci si uchovat. Předmět podstatný pro quest klidně můžete zahodit, takže bacha na to. Časem máte víc místa a prostoru na úschovu a když budete fikaní, vymyslíte si další. Můžete zabít úplně KOHOKOLI, dokonce i zadavatele hlavního questu. Ale proč byste to dělali? Hra vám jen dá tu možnost.

Na první pohled Arx Fatalis vypadá jako dungeon o jedné osobě, ale není to tak. Máte tu takřka adventurní epizody, kde musíte přemýšlet nad tím, jak danou oblast vyřešíte. A ačkoli je řešení logické, nemusí vás napadnout. Protože prostě s podobnými prvky nepočítáte. Ale je to super. Pasáž v gobliním městě je rozhodně nejpovedenější.

Musíte zde také jíst, ale to je téměř zbytečný prvek. Ano, je super, že když položíte rybu k ohni, tak se opeče, z toho jsem byl vyplácaný stejně tehdy jako dnes. A to ani nemluvím o kynoucím chlebu! Ale za celou hru jsem musel jíst možná tak 10x, takže všechno to jídlo, co ve hře potkáte, je vlastně k ničemu. A ani nevím, co se stane, když se nenajíte, to jsem nezkoušel.

Ještě bych vypíchnul, jak to všechno moc hezky funguje. Celý ten svět, rasy v něm, questy a atmosféra. Syčení hadích žen mě bude v hlavě strašit ještě dlouho a krysí assasíni objevující se za zády mě vylekali téměř vždy. A ačkoli mi hra nepřišla těžká v tom, že bych narazil na nějakou (s návodem) nepřekonatelnou překážku, zdaleka jsem neprošel vše, co se projít dalo, a některá místa mi jsou utajena.

Sečteno podtrženo, výborná hra. Z dnešního pohledu těžkopádné (i mě už trochu unavovalo popadesáté překopávat inventář), ale neskutečně zábavné. Nemám nic, co bych tomu výrazně vytknul, krom zmatečnosti jednoho podlaží, neoriginality příběhu a pár momentů, kdy skutečně netušíte, co máte dělat a kam máte jít. No a bossfightu, ale to byla holt tehdy taková doba :)

Nu, byl to hezký, nostalgický návrat do doby, kdy nás hry nevedly za ručičku a požadovaly po hráči vnímat a dávat pozor. Trochu mě vyděsilo zjištění, že na to už skoro nejsem stavěnej, ale pořád mě to baví. Troufám si ale tvrdit, že i bez nostalgie je to výborná hra a v době vydání to musela být pecka.

Pro: gameplay, svět, atmosféra, nostalgický exkurz

Proti: neoriginální příběh (ale nepřekáží), sem tam nevíte co máte dělat

+15

Never Alone

  • PC 45
Never alone je sbírka krátkometrážních dokumentů, které vypráví o národu aljašských eskymáko-indiánů, Iñupiat. Dle dokumentů se jedná o přespříliš pověrčivý národ, který věří na duše zvířat, duše ledu, na Přírodu, na přízraky, na převtělování zvířat do lidí atd. Také mají velký respekt ke starším, ke své komunitě a k bubínkům. V průmyslově vyrobeném oblečení nám vypráví, jak loví, žijí skromně v chatkách a další cancy, ze kterých se vám po čtvrtém videu bude dělat šoufl. Až podesáté uslyšíte slovo "komunita" nebo "starší", patrně vás to otráví stejně jako mě. Banda brýlatých eskymáků nenápadně vštěpuje modernímu divákovi svá životní moudra. Mimochodem jedna z mluvících je montrózně obézní, asi jedla příliš velrybího tuku.

Mezi dokumenty jsou krátké herní části, které jsou přerušovány cutscénami. Ovladač do ruky skutečně vezmete jen občas. Příběh je směsicí nejrůznějších blábolů, ve které ti pověrčiví blázni věří a nejhorší je, že vám ony dokumenty vždy vyzradí, co se bude dít dál - výhodou zůstává, že si dokumenty pouštět nemusíte.

Technicky je hra neodladěná. Je to lepší než Deadlight, ale pořád to není ono. Postavy se často zaseknou, nechytí se přesně okraje propasti, sem tam něco blikne atd. V poslední fázi hry se hra za lišku kompilkuje a mění, což na tak krátkou hříčku je absolutně zbytečný počin. Nehrát to s partnerkou, tak se ukoušu nudou (a taky jsem se ukousal, když jsem to hrál sám).

Pro: grafika je hezká, zezačátku je to docela ňuňu,

Proti: ale pak to sklouzne do stereotypu a nudy, což u dvouhodinové jednohubky dokáže nasrat

+4 +7 −3

Fallout: New Vegas

  • PC 30
Ačkoli považuju Falloutí svět za to nejlepší postapo vůbec, jedničku jsem dohrál jen jednou a dvojku ani jednou. I přesto mě vždy bavilo vrátit se jednou začas do tohodle světa a před těmi 15 lety jsem si říkal, jaké by to asi bylo pohybovat se v něm ve 3D.

No, je to nuda. A je fuk, jestli to dělá Bethesda nebo ti, co dělali NV, je to prostě nuda, nuda, šeď, šeď (doslova). Asi je to enginem nebo nevím, ale všechno je tu špatně. Tak zaprvé tvorba postavy - proč tak zdlouhavě? Proč musím odpovídat na otázky, abych je vzápětí popřel a udělal si statistiky stejně podle svého? Proč si nemůžu prostě naházet stats v nějaké úvodní obrazovce?

První lokace, malé městečko, by mělo mít takovoutu atmosféru malého vidlákova, kdy pomalu cítíte slámu ve vzduchu... ale tady se to nedaří, nevím proč. O NPC ani nemluvě, žádná nemá charisma, nemá nic v sobě, jakmile opustíte první lokaci, už si na tu bandu vidláků ani nevzdechnete.

Akce je stejně špatná jako ve trojce - live to nemá koule a s tím rádoby nostalgickým ohlédnutím za prvními dvěma díly (míření na konkrétní místa nepřítele) to nefunguje už vůbec - je to zdlouhavé a většinou i nepřehledné, záběry jsou dost zvláštní.

Podtrženo sečteno - vypadá to jako Fallout, ale není to Fallout. Nevím, kde je chyba, chybí tam ono "TO" a pověstný "feeling", který tam očividně mnoha (nejen) zdejším hráčů nechybělo, ale mě to teda nebaví ani co by se za nehet vešlo.

Pro: nevím, asi to, co připomíná původní fallouty... což je vaultboy, pipboy a možná ještě další boyové

Proti: gameplay, NPC, dialogy, rozhraní, je to stejná nuda jako trojka, graficky samozřejmě hrozivé, ale na tom to nestojí

-6 +15 −21

Far Cry 4

  • PC 55
Far Cry 4 selhal v tom jediném, co bylo odlišné od třetího dílu - děj. Jasně, máme tu hlavního záporáka, který je podobný tomu z trojky a máme tu stejnou prezentaci děje, ale motivace hlavní postavy, vedlejší mise a celá podstata příběhu je TAK hloupá, že se mi tomu ani nechce věřit.

Nejdřív si odbudeme klady - gameplay je zábava. Bavilo mě jezdit, běhat po lesích, zabíjet zvířata (ačkoli mi jich většinou bylo líto), bavili mě medojedi, celá ta sranda kolem nich, bavilo mě vesměs všechno. Ale to se stalo časem stereotypní. Zejména, když je to copy paste z trojky. A to včetně zvuků. Bohužel není vylepšena AI, takže řidiči stále přejíždějí civilisty a na vaše auto neberou zřetel. Nevadí, hratelnost je pořád hodně zábavná.

Ale ten děj… už od samého začátku tu něco hapruje. Sedíte ve voze, někdo k vám mluví. Proč? Nevíte. Nevíte co je to za chlapa… aha, zařídil vám cestovní pussy, oukej, takže kámoš. Přiletí vrtulník, v něm hlavní záporák, který vás unese. A řekne vám, že miloval vaši matku. A řekne vám, abyste na něj počkali, dokud si něco nevyřídí. Pokud počkáte, tak se vrátí, odveze vás na pietní místo, ve kterém truchlí nad smrtí vaší nevlastní sestry, vy tam položíte urnu a jedete zpátky domů, do USA. A to je jedinej logickej závěr, kterej tahle hra má.

Jenomže takhle to není plnohodnotný herní zážitek, proto to rozehrajete znovu a pustíte se do naprosto stupidního a nepochopitelnýho odboje, ke kterému nemáte pražádný vztah. Neznáte ty lidi. Víte lautr prd o tom, kdo byl váš otec, vaše matka, kdo je ten uhlazenej týpek v růžovým saku, proti kterému tak všichni bojují. A aby toho nebylo málo, musíte spolupracovat s panbíčkářem a šílenou holkou. Jednoho z nich si můžete vybrat a já si vybral tu holku, páč je hezčí, ale ke konci jsem ji chtěl zabít - což jsem taky udělal. Můj konec tedy byl ten, že jsem nechal hlavního záporáka jít, zabil jsem tu holku i Sabala a Kyrat si tak nechal pro sebe. Ale proč?

Motivace bojovat za Zlatou stezku tu prostě chybí. Zase jednou jsem si připadal jak děvka pro všechno - běž tam, udělej tohle. Jen opravdu málo open world her to umí udělat tak, že si nepřipadáte jako podržtaška. A Far Cry 4 to rozhodně neumí. Naprosto mě drtily mise s americkým agentem, kde od začátku bylo jasné, že vám mete lži do tváře, ale naivní hlavní hrdina jim věří… naivní je slabé slovo, ten kluk je úplně blbej. Nechá sebou vláčet každým NPC, které pro něj má úkol a nejhorší na něm je, že i když má hlas, tak skoro nemluví. Takovej Jason Brody, to byl ukecanej kluk! A jak se hezky změnil z vychlastanýho floutka ve vraždící mašinu. Klišé, ale funkční.

Na konci Far Cry 4 vám záporák položí otázku, zda jste muž, který přišel pohřbít svou matku či zvíře, které zavraždilo stovky lidí cestou k němu. Ano, tuto otázku jsem si pokládal celou hru. Je fajn, že scénáristi brali tuhle skutečnost v potaz, ale tím veškerá chvála končí. A pochybuju o tom, že měli v úmyslu nás táhnout 40 hodin Kyratem jen proto, abychom se na konci dozvěděli, že jsme to celé nemuseli dělat.


Takže pro mě osobně příběh Far Cry 4 končí po 15 minutách a pokud si chci užít gameplay, sáhnu radši po trojce. Tam je aspoň poker.

Pro: grafika, atmosféra, gameplay, originální prostředí

Proti: děj, který zabíjí všechna pro

+9 +12 −3

Jagged Alliance 2

  • PC 95
Poprvé jsem Jagged Alliance 2 hrál, když vyšla jako příloha ve SCORE. Od té doby mohlo uběhnout snad více jak deset let a já jednou začas zkusil hru pokořit, protože se mi hrozně líbila. Ale nikdy se mi to nepovedlo, dvakrát jsem dokonce dorazil do Meduny a zjistil, že nemám dostatečnou palebnou sílu na tanky. Ale letos jsem si slíbil, že si tenhle rest odškrtnu a nad hrou trochu víc uvažoval - a dohrál ji.

To je hodně zásadní poznámky - u JA2 je třeba přemýšlet. Jistě, jde dohrát za 6 minut (viz zajímavosti), ale dohrát ji pořádně stojí hodně času a energie.

Opět jsem žasl, jak moc je hra vymakaná. Začněme u přehledné 2D grafika, ve které se jen občas najde nešikovný moment (potřebujete uříznout hlavu mrtvole, která je za barem), ale 99% herního času máte o všem naprostý přehled. Což je podstatné, protože ve hře jde o to řídit svou skupinu žoldáků a využívat taktických výhod, jako je různé krytí, či palebná pozice.

Tahové souboje mají jasná pravidla a hned po Falloutu se jedná o můj neoblíbenější systém. Přísný. Každý pohyb něco stojí. Čím dřív se naučíte šetřit akčními body, tím lépe pro vás. To platí i o iniciativě, která je mnohdy otázkou života a loadu. Nebo smrti, pokud na to máte koule :)
I menší zranění se projeví během boje, hlavně zranění je potřeba obvázat a poté vyležet, či ošetřit lékařem (což nějakou dobu trvá).

Ve hře postupně obsazujete města a hlavně jejich doly, ze kterých čerpáte peníze pro své žoldáky. Cvičíte milice a trénujete své vojáky, což se vše odehrává v taktické obrazovce, kde se věnujete takovému mikromanagementu hry, kde plánujete cesty, hrabete se v inventářích atd. Dále máte laptop, kde si vyzvedáváte maily, sledujete složky svých žoldáků, finance atd. Hra je velmi komplexní a je na každém, jak dlouho se kterou složkou hry bude zabývat.

Znovuhratelnost v tomto momentě není jen prázdný pojem, ale já sám jsem letos pocítil velký rozdíl oproti minulým pokusům - protože jsem se skutečně soustředil na hru a hlavně si zvolil jiný postup. Nemalou součástí hry je také osobnost vašich žoldáků - někteří se nemají rádi, štěkají na sebe, nebo spolu jednoduše nevydrží v jednom týmu. Během hry vám přirostou k srdci i přesto, že většinou času opakují jen pár replik. Ale celou dobu si je pipláte, zažíváte krušné chvíle - například mně se do paměti zaryl moment, kdy jeden můj žoldák ležel těsně před smrtí uprostřed obleženého domku, load byl daleko... a lékař taky. Stejně tak jsem poprvé vybil dva sektory v Cambrii jen nožem. Tahle hra má rozhodně co nabídnout.

Těžko říct, jak bych ji hodnotil, kdybych ji poprvé rozehrál dnes. Asi bych se nedostal do tempa hry, ale kdo ví, třeba ano. Ti, co jste ještě neměli tu čest, zkuste to.

V následujícím spoileru se dozvíte můj postup hrou (pokud to někoho zajímá - je to opravdu dlouhé):

Zatímco v minulých letech jsem vždy začínal se sebou a Shadowem, nebo Lynxem, což jsou jedni z nejdražších, letos jsem (po radě místních) začal sám. Dal jsem si 60 do zdraví (čehož jsem později někdy litoval, ale stačilo) a soustředil se na vedení. Což se mi vyplatilo. V testu jsem si "vylosoval" plížení a šílenství, takže jsem občas sám od sebe střílel dávkou. V Omertě jsem nabral Iru, obsadil s ní Drassen (poprvé jsem nezabil Doreen, ale překecal ji k odchodu), vycvičil milice a najal Bulla. Patří do té nejlevnější skupiny AIM žoldáků. Je to silák s expertizou ranař, v San Moně se mi hodil. Obsadil SAMku vedle Drassenu a vrátil se pro Dimitrie do Omerty. Vzápětí jsem najal Barryho kvůli expertize na montéra a nižší ceně. Nalezli jsme pilota, najali Flo na milice a šinuli si to do Cambrie.

Nutno podotknout, že nechat někoho v Drassenu je skvělý nápad, který se mi vyplatil a nakonec jsem měl v každém městě jednoho levného žoldáka. Jak už jsem naznačil výše, Cambrii jsem prakticky vykuchal nožem. Dimitri a jeho expertiza na vrh mi v minulosti unikala a já jeho i Iru používal JEN NA MILICE, já hlupák. Letos jsem je měl celou dobu v týmu a nemůžu si stěžovat.

Po Cambrii jsem najal retarda Gumpyho (milice, kurýr) a drsňáka Grizzlyho (chtěl jsem někoho s brokárnou :) ). Rovněž levnější expert na těžké zbraně. Z kulometem mu to šlo. Pak jsem se mihnul San Monou, obsadil SAMku na východě a Chitzenu. Kingpin byl zatím naživu. V Estoni jsem najal Maddoga, poměrně zbytečná postava, ale montéra má výš, než Barry.

16. den začala docházet v Drassenu ruda. To byl jediný důl, který jsem během hry vyčerpal. Poprvé v životě jsem pozabijel ty farmáře vedle Cambrie (v noci), ale dalo to zabrat víc, než poslední sektor v Meduně. Pak přišly na řadu boxerské zápasy v San Moně. Během toho jsem samozřejmě splnil questy, co splnit šly.
A letos poprvé jsem také narazil a zprovoznil robota, který se ukázal být šikovným pomocníkem hlavně v interiérech, kde na sebe lákal pozornost.

Grumm byla největší fuška ve hře. Mikea jsem nepřekecal, zabít ho mi dalo práci.

Střídavě jsem propouštěl retarda Gumpyho, protože mi byl nesympatickej a využíval jsem ho jen, když jsem ho využívat musel. Měl jsem Flo v San Moně u Tonyho, Gumpyho v Drassenu a Maddoga v Cambrii.

Z Grummu jsem hned vyrazil do Almy, která byla procházka růžovou zahradou. Splnil jsem úkoly s tygrama a napakoval se. Milice jsem cvičil vždy se svým týmem, zatímco jiní se léčili, druzí trénovali. Stavil jsem se v Balime, to už jsem měl Miguela a Carlose. Měl jsem už tedy dva týmy, jeden jsem si pojmenoval Ocelová pěst a druhý Partizáni (páč měli všichni zeleno hnědo černej outfit :) ). V Balime jsem ukradl pohár (toho dědka jsem nezabil, ale pak po mně šel), dal ho Kingpinovi, jeho rozstřílel na sračky (to jsem si fakt užil) a pohár vrátil mudrci v Chitzeně. V tu chvíli mi stoupla věrnost a já mohl v Balime trénovat milice.

V Cambrii jsem si udělal základnu. V jednom sektoru jsem měl zbraně, v dalších granáty, v dalším vybavení atd. Hodilo se mi to, když jsem doplňoval výzbroj členům svého týmu, nebo když jsem verboval nováčky. Každý žoldák měl u sebe stejné základní vybavení (plyn. masku, čutory, lékarničky, granáty) a to se mi mnohokrát vyplatilo.

V San Moně jsem potkal Rusáka Iggyho (vypadá jak Perlman), ale Miguelovi a Carlosovi se to nelíbilo, tak jsem ho časem pustil k vodě. Mezitím jsem stihl vyzabíjet Tixu (tu fintu s plynem jsem si přečetl v návodu) a osvobodil Dynama, kterého jsem naverboval a používal jako posla (a občas zámečníka). Vrah Shank byl jen pomocná síla.
Poprvé jsem taky získal Hummera, který je prakticky k ničemu, když máte vrtulník.

Ortu jsem taky nějak zmáknul, ale raketové pušky mi nepřišly příliš efektivní, ale svým expertům na těžké zbraně jsem je dal, v Meduně se nakonec hodily.

Ke královně jsem šel přímo. Už se mi krátila dovolená :) Medunu jsem tedy celou nedobil, jen 3 sektory. LAWek jsem měl tentokrát dost, ale i tak to místy byla makačka. Na Medunu jsem si z nostalgie najal Shadowa. A taky Guse, poprvé v životě. Oba byli už vytrénovaní, ale ti moji se během hry také dostali na vysoký level. Nakonec jsem měl žoldáků 18 (těsně před konce 16), což byl strop (netušil jsem, že tu nějaký je), ale bylo to moc. V akci jsem jich měl nakonec 12.
Královnu jsem zabil v den 59, v podzemí pod Medunou (dobrej fór, když přijdete do paláce a ona nikde), na účtu jsem měl přes 870 000. Hrál jsem na Bažanta (a nestydím se za to, i tak jsem se občas potil :D )

Pro: přehledná grafika; gameplay; všechno velice vymakané; množství náhod, díky kterému je další hraní povinností a radostí

Proti: po těch letech čekání mě trochu zklamalo outro

+18