Ačkoliv jsem se u GK 90 % času dobře bavil, nemohu tento zážitek úplně doporučit. Tohle není hra, tohle je závislost. Útočí na stejně primitivní synopse ve vašem mozku jako mobilní hry. Ještě vyrobím tohle a jdu spát, ještě dodělám tenhle úkol a už fakt půjdu. Aha, hra mi postavila do cesty překážku, úkol tedy splním až o hodinu později. A tak dále.

Pokud máte ale silnější vůli než já, čeká vás zábavná adventura. I když zábavná... zábavné jsou dialogy. Držení jednoho tlačítka pro výrobu milionu předmětů, které ve hře vyrobíte, už taková zábava není. Tak proč jsem u toho trávil desítky hodin???

Hra vás postupně odměňuje dalšími a dalšími prvky, které působí dojmem, že přichází něco nového. Nicméně pořád je to to samé, místo věcí ze dřeva vyrábíte jídlo a vaříte pivo, pořád běháte od truhly k truhle, pořád nemáte dost surovin, pořád odbíháte k čerstvým mrtvolám, o které je potřeba se postarat. Nikdy není hotovo... až najednou hotovo je. A vy máte pocit, že si z vás tvůrci dělají srandu (a dělají, poslední "cutscéna" je toho důkazem).

Ve hře je až příliš mnoho věcí, které jsou úplně k ničemu - například 150 druhů ryb, lovení ryb samotné, některé výrobky použijete jen párkrát atd. Hra vám slibuje, že budete moci chodit domů ke všem NPC - ale nestane se tak skoro ani u jedné. Najednou vám mlynář mele mouku, ale k čemu vám to je? Najednou máte sklep plný vína, ale k čemu vám je? Na hřbitově máte score 300+, ale k čemu vám to je? V poslední fázi hry harvestujete z mrtvol suroviny, které jsou rovněž vesměs úplně k ničemu, protože v té chvíli už máte všeho dost.

A to ani nemluvím o nutnosti koupit si na ps4 DLC se zombíky, které je pro PC hráče zdarma. Představa, že hra celou dobu hintuje přítomnost zombíků, kteří nikdy nepřijdou, to už je vrchol drzosti. A vy se navíc musíte pachtit s každou hroudou železné rudy jednotlivě (respektive po dvou, pokud odhalíte trik jak brát dva kusy naráz).

Nicméně - hru jsem si užíval. Nevím proč, ale je to tak. Musím pochválit černý humor, který mě opravdu příjemně překvapil. NPC má každá svůj "hlas" a přiznám se, že ačkoli je to infantilní, mně se to líbilo. Rádoby slečna na úrovni říkající "kroason" je podle mě highlight. Hlas inkvizitora (společně s muzikou) se také hodně povedl. Díky 2D grafice zbývá prostor na fantazii a řeknu vám, že jsem si díky tomu užil hraní více než mnohé graficky nadupané AAA tituly. Zezačátku jsem se moc nechytal a zejména kvůli alchymii jsem byl přilepený na wikipedii, ale nakonec jsem se bavil opravdu královsky. A pak přišel konec.

Takže jsem si samozřejmě koupil DLC.

Rychle a zběsile videoherního průmyslu. Každý díl je o něco zmatenější než ten předchozí a jeden by už skoro zapomněl jak celá série vlastně začínala. Pro mě série začala dvojkou, protože jedničku jsem sice s vypětím všech sil dohrál, ale kromě grafiky mě tehdy nezaujala téměř ničím. Dvojka přinesla nejzábavnější gunplay z celé série a nejimerzivnější (to je slovíčko, panečku) přestřelky. Trojka vylepšila papírově úplně vše a zážitek z ní mám nejsilnější, ale nějak tam všechno moc blikalo a všude bylo moc zvířat. Čtyrka byla totální peklo, po kterém jsem nad sériíí zlomil hůl... dokud mi pětku neukázal táta a já si neřekl, že to vypadá celkem pěkně.

Prostředí mě nalákalo a bavilo mě po celou dobu hraní. Ihned jsem si vymazal z hlavy myšlenky o logice příběhu a nechal se unášet naprosto chaotickým, ale zábavným gameplayem, kde hořící medvědi zapalují louky a desítky fanatiků se nechávají kropit hlava nehlava. Storylejno není vůbec špatné. Hlavní záporák je skutečná svině - nosí totiž man bun. A mimochodem taky vede fanatický násilnický kult a chce zničit svět atomovkama, ale ten man bun je jeho největší hřích. Ti dva bráchové mi trochu splývají, ale bosá holčina pobíhající v šatech po lukách by v drogovém opojení zlákala nejednoho zoufalce a tím tato postava působí poměrně "věrohodně".

Věci, které mi vadily:

- prosím, pojďme se kolektivně shodnout, že lovení zvířat už bylo dost. Já už to nechci dělat. Před 10 lety mi to přišlo cool, ale dneska už ne. A to nemluvím o nutnosti přejíždění bizonů, sekání krav kombajnem a dalších zhovadilostí, které by mě bavily ve 12 letech, ale ne teď
- nevím, proč je tam takový provoz - člověk poprvé vyjede na silnici a potká tři jeepy, v nich sedí magoři a ihned poznají že nejsem jeden z nich a dostávám od nich kotel
- letadla - proč?
- luk - prosím už dost, už stačilo
- na to, jaké má ubi zdroje, by celá hra měla být hezčí a záporáci by měli mít víc než dva skiny
- zombie
- ufo

Věci, které mě potěšily:

- není to tak repetetivní (po první prepper stash jsem čekal, že každá bude stejná, ale mýlil jsem se, protože nakonec to na celé hře bylo to nejzábavnější)
- že mě hra nenutila rybařit
- občas sebekritický humor vývojářů (i když mi to přišlo spíš takové alibistické, ale i tak pobavilo)
- možnost volby v cutscénách (poučen ze čtyřky jsem nikdy nic nemačkal a nedělal a dočkal se alternativního konce)
- hudba
- parťáci jsou taková fajn zbytečnost, reagují i na věci kolem, a oživují gameplay (i když někdy uběhly hodiny, kdy jsem zapomněl na možnost jejich zapojení)
- hlavní linka je příjemně krátká

Podtrženo sečteno - je to prostě Far Cry, ale výrazně povedenější než je čtyřka (a samozřejmě slabší, než trojka a dvojka). Tvůrci bohužel neustále používají stejné tropy (drogová deliria, šílené NPC, promluvy se záporáky atd.) a tím ostříleného hráče unudí k smrti, ale jakmile dojde na gameplay, hráč se baví. To šílenství, ktere se během 10 vteřin může rozpoutat, je motorem této série. V kombinaci s prostředím, ve kterém mě nejvíc bavilo chodit jen tak po lese, se jedná o fajn herní zážitek.

Game: The Game - Fuck You. To byl krycí název této hry v době jejího vývoje. Přičemž "vývoj" rovná se okopčení VŠEHO z jiných videoher a zasazení do světa high fantasy, kde za dva tisíce let nepokročila žádná technologie ani lidské uvažování.

Prvních pět minut Assassins Creed: Sauron'sRevenge je celkem fajn, líbí se mi rychlé střihy mezi událostmi. Hra nás nenutí dlouho stát na místě a nic nedělat a v rámci možností máme úvod rychle za sebou.

Bohužel pak už je to jenom horší. Arkham Gondor: Nothing Here Is Original vás hned po tutorialu zahltí VŠÍM co známe z jiných her. Hned třetí informace je o collectibles, což považuji za krutý žert.


Far Mordor nás následně unudí k smrti množstvím soubojů, kde stačí mačkat střídavě čtvereček a trojúhleníček, to vše přerušováno cutscénami se skřetími kapitány (co přesně jsou zač se nikdy nedozvím, protože poté co jsem došel k první zip line, jsem dal rage quit).

Horizon: Zero Fun je prostě další copy paste ubi hra, která není od ubi. Pryč s tímhle hnojem.

Otec roku Kratos (od slova kretén) se vydává vysypat popel své mrtvé manželky a během toho narazí na více problémů než Dude když jde pro mléko. Jen tak mimochodem si udělá nepřátele v dalším pantheonu a chtě nechtě se během toho sblíží se svým synem. Se synem, který je úplně stejný kretén jako Kratos. Holt jablko nepadá daleko od stromu.

Musím se přiznat, že o GoW jsem neprojevoval žádný zájem. Nedávno jsem si totiž připomněl trojku, kde i mě začal maskulinní Kratos nekonečně otravovat. Kdyby se GoW neobjevilo "zdarma" na PS+, nikdy bych se k tomu nedostal. A to by byla škoda větší než Serpentův žaludek.

Hra je to totiž úžasná a hlavně originální (na dnešní poměry). Jako první mě mile překvapila absence minimapy. Jsem tak moc zblblý z moderních her, že jsem neustále čekal až se někde objeví ukazatel, který mi ukáže kam mám vlastně jít. Ale nic takové se nestalo. Hra mě nutí zorientovat se v prostředí, koukat kde co lítá, hledat skrytá zákoutí a případně se i vracet zpátky po již známé trase. Nenechte se mýlit, pořád je naprosto evidentní kam máte jít a co máte dělat, ale aspoň malý pozor dávat musíte.

Nicméně zezačátku jsem se do hry nemohl vůbec dostat. Mapa je spíše orientační, ovládání mi nešlo přes prsty (létající sekyra mi dělala hrozné problémy) a hodně mi vadilo herní prostředí, které je nepřirozené. Neumím si představit jak by se obyčejný člověk bez mrazící sekery a nadlidské síly dostal za humna. Celé to působí hrozně uměle, jako nějaká aréna vytvořená přímo pro ústřední dvojici.

Ono je to na konci sice vysvětleno (což mě hrozně potěšilo), ale zezačátku jsem s tím měl vážně problém. Stejně tak jsem měl problém zorientovat se v tom co se vlastně děje. Během krátké chvíle se udá hrozně moc věcí, dostanete se z lesa, klesne hladina, otočí se most, zase klesne hladina, cestuje se mezi světy... než jsem se zorientoval v pravidlech hry tak byl skoro konec.

Hra mě začala bavit až v momentě, kdy jsem se dostal k nové zbrani. Což je víceméně poslední třetina hry. Souboje už nebyly vopruz, všiml jsem si, že existují i vedlejší úkoly, takže jsem se vydal zkoumat všechny ty ostrůvky a zákoutí a hrozně si to užil. Samozřejmě nad tím nesmíte moc přemýšlet, protože Kratos sice doslova dokáže otočit místnost vzhůru nohama, ale kvůli železné brance musíte dělat psí kusy, abyste ji otevřeli. Ale je to super zábava.

Hodně mi to připomíná Fable, Beyond Good and Evil nebo Gothic. Hra vás nijak moc nenavádí a nechá vás hledat skrytá zákoutí, která prostě potěší. Pak přišlo finále a mně to bylo líto, tak jsem se hned vrhl na NewGame+, která byla i na nejtěžší obtížnost o poznání snazší - hru jsem už uměl ovládat, výzbroj jsem měl lepší a celkově jsem si vše víc užil.

A samozřejmě na mě fungují všechny ty pozlátka, jako jsou obří nepřátelé, brutalita, hlučný Serpent atd. Ačkoli jsem po trojce byl všeho trochu přesycen, tak tady mě to zase bavilo. A hlavní záporák je můj oblíbenej herec kterého jsem poznal po první větě, takže to mi udělalo neskutečnou radost. A bavil mě i Mimir.

Příjemné překvapení. Za pár peněz jsem dostal poměrně vtipné DLC (vtipné tím, jak je to celé pitomé) s novýma autama, motorkama a hlavně s novými misemi, které nejsou o nic horší než ty v původní hře. Samozřejmě omáčka kolem nich je nezajímavá a příběh jsem po chvíli začal úplně ignorovat. Všemu navíc vévodí skutečně hloupé finále.

Nicméně monstertrucky jsou celkem cool, stejně tak nitro. Připomíná to spíše Just Cause, ale původní Wildlands už jsem dohrál několikrát, tudíž změnu herního tempa jsem uvítal. Vonejskou uniformu jsem vyměnil za barevné triko s kovbojksým kloboukem a vrhl se do akce.

Nejlegračnější jsou hlášky zrecyklované z původní hry, kdy dabér(ka) Nomáda namluvil jen pár vět a vše ostatní bylo vzato z Wildlands.

Těm, kdo si chtějí prodloužit zážitek z Wildlands bych tohle DLC ale nedoporučil a nasměroval bych je na Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands – Fallen Ghosts.

Hodinu, kterou mi nikdo nevrátí. Přesně tolik času jsem věnoval dalšímu dílu zoufalé série, která má slovo "ass" přímo v názvu.

Nečekal jsem kdovíco. Po předchozích zkušenostech (jednička, dvojka a trojka) jsem si byl dobře vědom, že mě čeká průměrný gameplay a zoufalé storylejno. Ale přecejen jsem byl trochu zvědavý, kam se série posunula stran technologie. A děsivou odpovědí je, že vůbec nikam.

Glitchovalo mi to hned v prequelu, kde se postavy objevovaly přímo před mýma očima nebo padaly ze stropu vikinské chatrče, ale holt hraju na PS4 hru dělanou pro PS5. Jako mnohem větší problém mi přijdou nedotažené a zkratkovité animace postav, obličeje, vlasy, látky a další prvky, které bych u takovéhle hry očekával na špičkové úrovni. Místo toho jsem se slzou v oku vzpomínal na o pět let staršího Witchera 3, který vznikl v zemi na dálném východě, kde je ženám zakázáno chodit na potrat a do potravin se dává posypová sůl.

Storylejno mě nějak neuráželo, zabili mu otce, kterého miloval, a on se mstí. Jednoduché a funkční. Vlastně je to úplně stejné jako Ghost of Tsushima, a to jak úvodem příběhu, tak náplní hry. Smutné je, že tady je to tak nějak všechno debilnější a hůř naanimované.

Stran gameplaye a světa asi netřeba nic rozmazávat. Ačkoliv jsem série Far Cry a AC nehrál 10 let, tak tady vidím veškeré prvky, o kterých už těch deset let čtu (orel, lodě) a některé jsem bohužel i zažil v jiných hrách (schovávačky v obilí), to vše doplněné odporným HUDem, nulovou immersí a ubouhou zaměnitelností za jakoukoliv jinou AAA hru.

Jelikož je Peter Parker otravnej loser, skočil jsem rovnou po jeho hispánském bratru ve zbrani. To je sice taky morální maják obklopený nudnýma archetypálníma postavama, ale aspoň má o nějaké ty schopnosti navíc.

Nemám moc přehled o moderních AAA titulech, takže moje asociace budou mít zpoždění asi tak deset let. Nicméně celá hra je prakticky Batman: Arkham City se vším všudy. Od soubojů, přes formu přemisťování po městě, po nudný a nezajímavý příběh. Ale musím říct, že tady mě to přemisťování po městě bavilo přecejen o fous víc a mnohdy jsem si ho užíval - ačkoliv mi dlouho trvalo, než jsem vlastně pochopil, jak pavučinování mezi mrakodrapy funguje.
Co mě štvalo u obou her stejně, je neustálé kecání. Buď si s někým voláte, nebo posloucháte otravné podcasty (vyhýbám se jim ve skutečném světě a rozhodně je nechci poslouchat u playstationu), které jsou navíc tendenční, kdy na jedné straně máme hodnou aktivistku a na straně druhé zlého starého muže. Nicméně musím poznamenat, že celé je to mnohem méně woke (prakticky vůbec) než jsem se bál.

V New Yorku jsem nebyl, ale co se her týče, je to rozhodně nejnudnější město, ve které se dá virtuálně existovat. Mrakodrapy a jeden park. Výhodou Moralese je, že v něm nejezdí autem, ale pohupuje se nad ním na pavučině. Nicméně nenarazíte na nic, co by vám nějak výrazně utkvělo v paměti. Prostě baráky, ulice, nuda, šeď, šeď. Zážitek ale zlepšilo roční období, do kterého je hra zasazena.

Líbila se mi interakce s NPC, lidi na vás mávají, fotí si vás, chtějí si plácnout. Díky charakteru hlavní postavy mizí problém s motivací pro hráče - u většiny her se často ptám, proč má můj avatar potřebu pomáhat každému Lojzovi s totálníma banalitama (zdravím Aloy), ale tady je to úplně jasné - Spider-Man je dobrý soused a pomáhá všem. Vedlejší úkoly jsou díky tomu smysluplné a hlavně jsou zábavné. Lovení koček ftw.

S hlavní linkou už je to horší. Zezačátku mě štvala, říkal jsem si, že za víkend bych napsal lepší story. Ale pak jsem si uvědomil, že cílovka téhle hry jsou 12leté děti a že v tomhle věku by pro mě byla takováto hra se Spider-Manem splněný sen (popravdě mě hodně bavilo demo Spider-Man a to je prakticky totožná hra).

Hra je krátká, což je její veliký klad. Ani těch collectibles tu není moc a kromě crimes tu nejsou žádné copy paste mise, což je dneska malý zázrak. Celkový zážitek byl více než kladný, hra funguje, souboje jsou jakž takž zábavné, postavy jsou meh (geek hacker kámoš je klišé už třicet let), příběh tam prostě je (milionář je záporák, jaký to šok), ale přemisťování po městě a celkově gameplay je zábavný. Hlavně časem se stává zábavnějším, jak se člověk naučí hru ovládat.

V rámci ps+ fajn hraní.

Co to je zase za debilní hipsteriádu? byla moje první a jediná reakce na hru Stray v dobách, kdy o ní na internetech kolovaly první informace. O projektu jsem věděl, ale nechával mě naprosto chladným. Kategorické odsouzení a moje láska ke psům ale byly odsunuty na druhou kolej asi dva dny poté, co hra vyšla. Hype byl obrovský, internetem kolovaly memy, modifikace s vlastními mazlíčky a další roztomilosti. V momentě, kdy se hra objevila v jedné z padesáti verzí nového PS+, nebylo vo čem.

Stray je jiný. Paradoxně právě indie charakter, který mě na hře odrazoval, mohl nakonec za to, že jsem si hru nehorázně užil. Vtáhla mě během prvních momentů. Jen nelida by nesoucítil s kočkou, která vinou osudu přijde o svoji smečku a ocitne se v dystopickém stísněném světě plném červených potvor.

Jelikož jsem nevěděl co od hry čekat, překvapilo mě na ni úplně vše. Prostředí, forma dialogů, NPC, gameplay. Nezažíval jsem to, co zažívám u každé AAA hry, tedy takovéto "jojo, takže tady mám safehousy, tady mám obchody, tady jsou tyhle vedlejší mise, támhle jsou tamty vedlejší mise", ale byl jsem vtažen do lineárního zážitku, který v takto parádním kabátku nemá obdoby. Indie her je spoustu, ale toho bohdá nebude, abych rozehrával různé pixelartové podivnosti. Takovouhle grafiku chci od moderní videohry.

Z charakteru hry jsem očekával nějaké složitější puzzly a hlavně nějaké dovednostní disciplíny, u kterých budu trpět jako dítě hrající The Lion King. Vývojáři ale asi dobře vědí, že moderní hráč je neschopný a líný, a hra je vesměs taková přímočarovka s pár pasážemi, kde je občas potřeba trochu pozornosti. Mně osobně dělaly největší problémy dvě místa, na kterých mi nedošlo, že jsem přece kočka, a mohu ten plot před sebou prostě podlézt. Linearita mi vůbec nevadila. V jeden moment se hra otevře do jakéhosi malého hubu, kde je prostor i pro plnění vedlejšího questu, což je příjemné (ale ne povinné) zpestření. Tam jsem si vzpomněl na Kingpin: Life of Crime.

Stray mi ale nejvíc připomíná Beyond Good & Evil. Věřím, že pro hodně 12letých hráčů a hráček bude Stray to, co je pro mě právě BGaE. Roztomilá pocitová hopsačka z nepříliš růžové budoucnosti, která má velice silný, i když prostý příběh.

Přeji tvůrcům, že se hra stala hitem a doufám, že kvůli Sony passu moc nevykrváceli. Klidně bych si dal nějaký sequel, ale obejdu se i bez něj. Herní zážitek to byl krátký, ale rozhodně silnější, než u random ubi open world game number 51.

Zážitek umocňuje také parádní ost.

Tradiční DLC okořeněné stupidním humorem čtvrtého dílu. Karikaturám známých osobností a stereotypům o národnostech (haha, Arabové mi dají za splnění úkolu dva velbloudy, plácám se do kolen) bych se nesmál asi ani před těmi deseti lety. Ale to už mě otravovalo v plné hře. Co nového přináší DLC?

Nic. Respektive pár nových budov. Které jsou velké, moderní a absolutně se architekturou nehodí ke zbytku baráků. Mise jsou stejné jako předtím, jen trochu více stupidní. Navíc celá hra je neskutečně snadná, během prvních pár let rozběhnete ekonomiku a pak už vám nic nehrozí, stavíte rychlostavěním a plníte úkoly, které nedávají žádný smysl a nemají logiku.

Rád si od série Tropico na chvíli odpočinu.

Stupidní, idiotská, hloupá a ve finále vlastně urážlivá hra. Po asi deseti letech jsem si chtěl zkusit "nové" Call of Duty, abych si užil tupou střílečku a pokochal se tím, kam se tento subžánr (COD FPS) dostal. Jenomže střílečka to nakonec byla tupá až moc.

První dvě minuty jsou hodně fajn. Máme tady již stopadesátkrát okoukané vylodění v Normandii, ale i tak plavba k pláži funguje dobře. Skutečně jsem se cítil stísněně a nepříjemně z představy, že bych tam měl sedět já. Společně s tím přišly další myšlenky na všechny ty mrtvé mladé lidi, kteří během této bitvy zahynuli. A pak BUM, začalo samotné vylodění a hra začínala být horší a horší.

Je opravdu smutné, když je to samé téma lépe zpracované ve 20 let starém Medal of Honor (a ne, nemluví ze mě nostalgie, hrál jsem to poměrně nedávno). Sice ani tady není Omaha Beach zaplavena vojáky a běhá tam jen pár naskriptovaných postaviček, ale zatímco v MoH můžete umřít asi tak padesátkrát a skutečně máte pocit, že jste se ocitli v bezvýchodné situaci, tady vás hra přesně navede tak, abyste vše prošli bez ztráty kytičky.

Následně táhnete jednou rukou zraněného spojence, zatímco druhou střílíte přibíhající nácky (!!!). Měl jsem pocit, že hraju na nějakém arkádovém automatu, mířím plastovou pistolí na obrazovku a střílím tupé cíle, které bezdůvodně nabíhají přímo mně před hledí. Trasa, kterou táhnu svého kámoše je navíc plná nerovností, nicméně pro mě, dvacetiletého bažanta, to není žádný problém, táhnout osmdesát kilo prakticky mrtvé váhy a do toho střílet nabíhající Němce.

Poslední kapkou pro mě byla asi třetí mise, kde je OPĚT kulometné hnízdo které OPĚT musíme obsadit a OPĚT musíme střílet nekonečné zástupy nepřátel, jako asi tak ve dvaceti hrách předtím. Následně jsem musel přijít k dělu, aby k němu jiný voják položil výbušninu a mise skončila. Proč se čekalo na mě jsem tak úplně nepochopil, ale to je asi jedno.

Kdyby hra znázorňovala nějaký fiktivní konflikt, tak s tím nemám sebemenší problém. Sice by to taky byla nuda, ale alespoň by to neplivalo do tváře nedávné historii. Ale tahle věc absolutně znevažuje oběti druhé světové války, ze které vytvořila pouťovou atrakci podobného duchu jako jsou Marvel filmy.

Wildlands zcela vynikají svou hratelností nejen nad ostatními ubisoft hrami, ale také nad současnou herní AAA produkcí tak nějak obecně. Po celou základní kampaň vaše hraní nepřeruší jediná cutscéna, která by vás postavila někam, kam si scénáristi usmysleli. Každou misi si můžete plnit jak chcete. Můžete se plížit nebo tam naletět vrtulníkem a vše vybombardovat. Můžete zaminovat okolí, nebo odlákat enemáky z jejich pozic diverzními granáty. Můžete se padákem spustit na střechy základen, vejít dírou v plotě nebo přijít hlavním vchodem s rebely za zády. Gameplay téhle hry je čirá radost. A to ani nemluvím o pocitu z akce, kdy každou kulku slyšíte dopadnout (což je sice blbost, ale z nějakého neznámého důvodu to neskutečně umocňuje zážitek ze střelby). Potěší také množství zbraní a jejich vylepšování.

Betu zdarma jsme s kamarádem rozehráli ironicky, abychom se zasmáli u nové ubisoft ip a o půl roku později jsme už kupovali ve slevě. Já od té doby hru 2x dohrál (jednou v coopu, jednou v singlu) a strávil s ní desítky hodin. Nejvíc mě baví variabilita hratelnosti - když chceme hrát jako Sam Fisher, můžeme hrát jako Sam Fisher. Když chceme hrát jako Rambo, můžeme hrát jako Rambo. Hra toho moc neodpouští, stačí uprdnutí a už po vás jdou (a většinou přesně vědí kde jste). Tichou akci může pokazit jedna špatně vystřelená kulka a pokud situaci včas nedostanete pod kontrolu, máte na místě celou armádu.

Mně neskutečně sedlo prostředí. Bolivie je barevná a barvitá, všude jsou pole, hory, lesy, džungle, řeky, jezera, serpentiny, bažiny a tak dále a tak dále. Každý region má nějakou svou dominantu a některá místa mi zůstala v paměti. Atmosféru to má parádní, baví mě jenom chodit a poslouchat zvuky přírody a lehké tóny španělské kytary.

Hodně se mi líbil také příběh. Jste prostě vojáci zasazení do nehostinného prostředí a postupně se prokousáváte zločineckým řetězcem. Neruší vás žádné cutscény ani žádné debilní dialogy, o misích se dozvíte z briefingu, který si můžete kdykoliv pustit a úkoly vám špitá do ouška vaše maskulinní velitelka. Opravdu jsem měl pocit, že jsem někde na misi, domů je daleko a musím se zorientovat v dané situaci.

A El Sueño je boží záporák.

Ale má to samozřejmě i negativa. Jízdní model je strašlivej, řídit jsem se nenaučil ani za ty 4 roky hraní. Vedlejší mise jsou generický. A co si budeme povídat, ani ty hlavní mise nejsou kdovíco, ale účel plní. Paradoxně hned první "boss fight" je jeden z těch nejlepších.

Celkově si ale WL neskutečně užívám.

#nabrnodobry

Na reskin Mafie 3 jsem celkem těšil. Trojka mě bavila víc než dvojka a jedničku mám moc rád. Jenomže na ní mám rád věci, které se nemohly objevit ve hře z roku 2020, takže má očekávání byla vesměs vlažná. Byla dokonce tak vlažná, že jsem si hru ani nekupoval a půjčil si ji od kamaráda, za což mu moc děkuji, protože jsem ušetřil 1200,-

Co si budeme povídat, doba se změnila. Tam, kde stačily přestřelky, nyní létají molotovy (i v kostele..., na pohřbu...). Tam, kde stačilo ujet jednomu autu se čtyřmi mafiány, musíme nyní rozstřílet aut šest. Tam, kde jsme museli využít vlastního umu a nahnat pronásledovatele do úzkých uliček nebo je nechat sejmout tramvají, musíme nyní projet staveništěm a spustit cutscénu. Co naplat. Nemá cenu boomeřit, je to tak jak to je. Nicméně mě tohle prostě nebavilo.

Co mě bavilo, byl scénář. Bylo vidět, že Mafii mají tvůrci skutečně navrčenou a doplnili to, co chybělo v jedničce. Dřívější představení některých postav (Carlo), častější spolupráce s Pauliem a Samem, výborně napsané dialogy, obohacení "mytologie" (donova čuba) a celkově lepší dojem z toho, že jsem součástí nějaké rodiny a nejsem jen donův pohůnek. Chlapíci v kabátech postávající všude kolem Salieriho baru takový dojem ještě umocnili. Chválím také věznici a doutníky. Vyřknu i takovou kacířskou myšlenku, že věznice byla lepší než v původní hře.

Jediné, co Brňáci nezvládli, byl závěr. Odpustím jim emancipovanou nevyužitou Sáru, odpustím jim nemožnost nastoupit do tramvaje, odpustím jim předimenzované přestřelky a automobilové honičky. Ale závěrečný monolog je něco tak příšernýho, že mi to hlava nebrala.

Neměl jsem ani ten správný feeling z akce. Na rozdíl od jedničky jsem nepoznal rozdíl mezi revolverem a coltem. Nábojnice necinkají o zem, zásobníky se nekutálejí ze schodů, obrazy v galerii nepadají na zem. Chybí živočišnost.

Hudba je něco příšernýho. Vágnější akční muziku si lze jen těžko představit. O to víc zamrzí, že se do téhle nudné hudby občas vloudí původní melodie. Původní dabing si vykřičeli hysteričtí fanoušci na internetech a já jim toho 60letýho Vašuta dabujícího 30letýho italskýho mafiána přeju. Vadilo by mi to, kdybych Definitive Edition žral, protože to fakt působilo směšně, ale jelikož jsem tuhle estrádu horko těžko dojel do konce, užíval jsem si aspoň trochu té nostalgie. A třeba takový Petr Rychlý se za těch 20 let aspoň naučil dabovat, což bylo hrozně znát.

Vlastně úplně nechápu, proč remake vznikl. Nový hráč nemůže mít díky rychlému tempu hry pořádný zážitek ze hry ani z postav a pro pamětníka nabízí jen možnost povzdechnout si nad tím, kam se hry za posledních 20 let posunuly. Ale jsem rád, že to vzniklo. Grafika města je parádní, se scénářem si tvůrci fakt vyhráli a bylo fajn vidět a porovnávat jak které situace pojali po svém. Bohužel mě hratelnost vůbec nechytla a tudíž je pro mě výsledný zážitek spíše slabota.

Ok boomer.

Prznění dětí, podřezávání kojenců, sekání údů zaživa, věšení chlapců na stromy a spoustu dalších příjemných válečných kratochvílí - to vše je přítomno v Assassin's Creed: Shogun.

Asi je důvod, proč tu v tuhle chvíli jsou jen 3 komentáře. Vždyť Ghost of Tsushima je prakticky Open World: The Game. Prostě neskutečně genericky působící záležitost, která by mě nechala úplně chladným, nebýt pěkného vizuálu a skutečnosti, že mi hru půjčil kamarád.

A nejsem zklamaný. Ano, je to odporně dlouhé, jako všechny dnešní hry. Ano, je tam zbytečně moc lišek, duelů, brnění, cvrčků, chrámů a dalších natahováků herní doby, ale do nich vás nikdo nenutí. To podstatné jsou zábavné souboje a další mechaniky hry, které působí neskutečně plynule a funkčně. Dokonce i kůň není tak blbej, aby narážel čelně do stromů.

Pochválit také musím krutost, která je skutečně všudypřítomná. Tvůrci nám prostě chtěli ukázat, že válka je krutá, byla krutá a bude krutá. A to je poměrně osvěžující. Stejně tak potěší ne tak okaté vedení za ručičku a momenty, kdy skutečně musíte vnímat, co se kolem vás děje. K tomu si přidejte příběh, který neurazí, dialogy, které nejsou stupidní a máte hru, která zabaví na dlouhé hodiny. Ale nejedná se o žádný zázrak a do roka nebudu vědět, že jsem to hrál.

Zoufalství z téhle hry sálá podobně jako z incela nadávajícího na to, že všecky žencký sou děvky. Naprosto tradiční, ničím nevybočující "městská akce" s drsňáckým hrdinou v hlavní roli. Vše, čím jsme se stihli přejíst v sérii GTA, nechybí ani zde. Ať už jsou to uřvané postavy, stupidní dialogy nebo rádoby drsný hlavní hrdina s rádoby vtipným sidekickem.

Soubojový systém stihne nudit už během "tutorialu" (tradiční hodina hraní plná cutscén a krátkých gameplay pasáží, než vás hra pustí do otevřeného města) a jízdní model nemá absolutně nic, co by z jízdy dělalo zábavnou disciplínu.

Mise jsou podávány tradičním stereotypním stylem, kdy někam dojedete (bez zjevné motivace) a teprve tam mise začíná. Svět na vás tradičně čeká, až se vyprdelíte ze všech těch obchodů s oblečením a stánků s jídlem. Jediná snaha o originalitu je v podobě "double agent" stupnice

PS4 verze má naprosto šílené fps dropy (podle mě se to nedostane ani na těch 30) a hodně mi to připomínalo, když jsem hru zkoušel na svém tehdejším PC před pár lety. Chtěl jsem dát téhle zapomenuté hře ještě jednu šanci, ale lituji i těch 118,- korun, které jsem za ni dal.

Interaktivní filmy s gameplay pasážemi z dílny Naughty Dog mě nikdy moc netankovaly. Nadšení herní komunity jsem přisuzoval kažuálství a nenáročnosti konzolových peasantů. A vlastně dodnes to vidím stejně, jen se změnil jeden malý detail - i ze mě se stal konzolový kažuál. Díky čemuž jsem si padesátý díl unifikované série Uncharted celkem užil.

Čtvrtý díl je úplně stejný jako ten třetí, druhý a první. Gunplay pořád stojí za vyliž, jakmile Nathan někam přijde, tak vše skončí v troskách (archolog my ass) a z nějakého neznámého důvodu musí každá postava neustále hláškovat, asi aby se cílovka (dvanáctiletí hráči a dvanáctileté hráčky) nenudila. A zatímco u her předtím jsem se často nudil a u trojky doslova trpěl, čtyrka mě bavila.

Příběh mi byl úplně jedno. Líbil se mi pomalý rozjezd (Nathan zkoumající kontejner uprostřed New Yorku) a hodně mě chytla ona dobrodružná linka, kde se (opět) odhalovalo tajemství pirátů. A ano, je to přitažený za vlasy a bla bla, ale bylo mi to fuk, já se bavil. Obecně je příběh předvídatelný a místy hloupý, ale je to jedno, svůj účel plní.

Horší byl gunplay, to je vopruz od prvního dílu a nic se nezměnilo. Pocit z akce hodně vylepšil soubojový systém na blízko, který byl možná nejlepší, s jakým jsem se kdy setkal. Víc mě ale bavily skákací pasáže až na jeden detail - neustále "šokující" momenty, kdy se pode mnou ulomí římsa nebo rupne dřevěný most. Kdyby se to nedělo od prvního dílu u každé druhé překážky, možná by to i fungovalo.

Po chvíli mě (opět) začaly rozčilovat postavy - všichni tak děsně správní, za každou cenu morální a otravní, až je to fakt k smíchu (ale jasně, cílovka jsou ty dvanáctileté děti). Nejkomičtější byly bitky s jednou ženou, kdy ji Nathan ani jednou neuhodí a jen se brání, protože mlátit ženy je špatné i ve vyfabulovaném příběhu se zápornou ženskou postavou. Vlastně jsem se divil, že Sully stále kouří doutníky (i když samozřejmě stihne přestat).

U Sullyho ještě bylo komické jak zdatně si vede na všech těch římsách a klenbách. Ale to už bych se nimral v samotné podstatě žánru. který prostě má určitá pravidla. Chválím, že tvůrci úplně vynechali nadpřirozené prvky, což mi v minulých dílech vadilo.

Co mě osobně hodně překvapilo, že stále na mě fungovaly lokace "v džungli". Čekal bych, že jsem se nejprovařenějším herním prostředí už přejedl, ale tady jsem si fakt hodně užíval každý pohled do dáli na panenské kopce, každou říčku a každý potůček. Zoufale mě nebavil Madagaskar, protože lineární akční adventuru jsem nerozehrál proto, abych se v ní toulal open worldem.

Za sebe musím říct, že jsem si hru užil. Bohužel se nacházíme v době, kdy i průměrně zajímavá lineární akce působí osvěžující dojmem a ND se nedá vytknout snaha o dokonalost. Animace jsou parádní, grafika detailní, celá hra odsýpá a i když se chvíli nudíte, za okamžik jste v nové lokaci, která vás třeba bude bavit víc. Level design je parádní (hra vám nic neukazuje, i přesto přesně víte kam máte jít) a ubylo hádanek (ND vědí, že hráči jsou hloupější a línější - tedy i já). Hra se mi přes rok válela doma od kamaráda, ale zahrál jsem si ji až díky PS+ a nelituju.

Romantický příběh latentních homosexuálů, kteří žijí v post-apokalyptické době, ve které přestala jezdit osobní auta, motorkám začala neskutečně rychle vysychat nádrž a v lesích na lidi útočí podivně chrčící bestie. Naštěstí mají všude kolem sebe bezedné kanystry s benzinem a velké množství zbraní.

Hlavním hrdinou je pokérovanej wannabe drsňák Deek, jehož nejlepší kamarád má tu nejdebilnější přezdívku na světě - Boozer, v horším případě Boozman. Deek je drsnej motorkář, takže v postapu mezi zombíkama je logicky jako doma. Nicméně srdíčko má na správném místě, takže během kidlení zombíků stíhá také zachraňovat kdekoho a pomáhat kdekomu. Případně zachraňovat štěňátka. Mimojiné také vzpomíná na svou manželku Sáru - na to, jak spolu chodili při měsíčku na procházky, na to, jakou měly cool svatbu bez svatebčanů a taky na to, že Sára pracovala v podivné vládní výzkumné laboratoři, kde se něco podělalo, ALE NIKOHO NENAPADNE CO BY TO MOHLO BÝT. Sára je děsivě protivná generická bloncka a nemá absolutně hloubku, dokud ji nepotkáme v současnosti, kdy je neskutečně bad-ass a cool.

Naštěstí baterií je v post-apo světě dost, takže vás může neustále někdo otravovat skrze vysílačku. Z nějakého důvodu vás ale neinformují o detailech úkolů, takže za každým blbečkem vždycky musíte nejdříve přijet, vyslechnout si naprosto banální zápletku s nulovou motivací pro hráče a ject někoho zachránit/někoho zabít/vyvraždit tábor. Beze srandy, jiné vedlejší úkoly tam nejsou.

Do toho plníte o něco méně generické hlavní úkoly, setkáváte se s obdivuhodně napsanými postavami, které vůbec nešustí papírem a dialogy jsou snad ty nejuvěřitelnější, jaké jsem kdy ve hře poznal. Jen se nad tím zamyslete - jak by se lidi chovali v post-apo světě? Ano, byli by nerudní, protivní a podezřívaví. A takoví jsou tady všichni. Snad všem postavám jsem chtěl dát někdy pěstí (včetně Deeka) a u pár mě mrzí, že jsem je nemohl zabít. Ale jakmile nastoupí na scénu debilní hopírek v kšiltovce, tak vyhrává debila hry.

Jedna příběhová linka (Rippers) má skvělý finále, na podobnou hru možná až zbytečně skvělý. Prostě za obřím množstvím balastu (ježdění, generické mise, doplňování paliva, craftění (už se těším, až tahle móda skončí), hordy, NERO základny) se skrývá jeden z nejlépe napsaných příběhů, s jakými jsem se kdy ve hře setkal. Možná úplně nejlepší.

Deek je zábavnej, bavily mě jeho kecy na Copelanda, bavilo mě jeho řvaní na enemáky, bavilo mě jak byl na všechny protivnej. Už méně mě bavily neustálé hovory přes vysílačku a ještě méně small talky s prodavači, ale přežil jsem.

Muzika je famózní. Opět možná až zbytečně kvalitní, na podobnou hru. Na dynamický sníh jsem čekal asi 15 let a příjemně mě překvapilo, že tu je. Tak prosím ještě závěje, a budu spokojenej.
Akce mě bavila. Hra je dlouhá, ale nudil jsem se až k úplnému závěru, kdy už mě fakt přestalo bavit sbírat plastové kelímky a další bordel jen proto, abych si vytvořil něco, co vůbec nepotřebuju (snad polovinu arsenalu jsem nikdy nepoužil).

Podtrženo sečteno - za pětikilo dobrý. Užil jsem si to, příběh je solidně napsaný (i když vás v něm absolutně nic nepřekvapí) a některé momenty jsou fakt perfektní. Trvalo mi se do hry dostat, ale časem jsem získal SKILL a hordy už si člověk dává s prstem v nose. Já si hraní užil a pokud se vám to někdy dostane do ruky, zkuste to.

Po příšerné dvojce jsem Mafii přestal vnímat jako sérii, což mi dost pomohlo u zážitku ze třetího dílu. Silný příběh v nepřikrášlených kulisách, témata, která jsem ve hře nikdy předtím nepotkal a výborný gameplay, který mě bavil od začátku do konce.

Lincoln Clay si nedělá s ničím hlavu. Po dlouhé době tu máme skutečného gangstera, který zabijí hlava nehlava. Není tu žádný prvek morálky, žádná nutnost držet se zpátky, prostě tu máme mašinu na zabíjení, což působí neskutečně svěže. Navíc je to sympaťák, má jasnou motivaci a vypadá cool. Příběh se rozjede velice rychle parádní scénou, a pak Lincoln nejde zastavit.

Největší dominantou hry je gameplay/gunplay. Jedny z nejzábavnějších přestřelek, které jsem kdy ve hře potkal. Animace zasažených postav je perfektní, krev stříká všude kolem a během pár minut se místo přestřelky změní z útulné kanceláře na malé řeznictví. Hodně mě taky bavil jízdní model, jen škoda omezených možností vozového parku.

Spolurpáce s parťáky je dobrý nápad. Trochu nedotažený, ale na druhou stranu jsem se občas divil, jak parťáci na mé jednání reagují. Zcela úmyslně jsem jednoho úplně ignoroval, abych viděl zda to hra bude brát v potaz - bere.

Většina NPC, která musíte zabít, jsou skvěle napsané, až mi nejde na rozum, že se s nimi ve hře střetneme jen na pár sekund. Každá čtvrť je jiná, úkoly se opakují, ale ne nějak tragicky a "větší" mise jsou všechny parádní. Lincoln občas překvapí brutalitou, které se dopouští. A veškerá story kolem ku klux klanu byla skvělá. Celkově se mi hodně líbí, že autoři měli koule přijít s takovýmhle příběhem.

Zamrzí pár věcí - nedotaženost všeho - dějové linky, grafiky, zvuků a tak dále. Takovouhle městskou akci jsme tu měli milionkrát, New Orleans je víceméně bez ksichtu, chybí muzikanti v ulicích atd. Potěšilo ale, že mezi civilisty není žádný mistr světa v boxu ani střelec amatér, takže se skutečně chovají jako civilisté. A policajti KONEČNĚ reagují jen na to, co se děje v jejich blízkosti nebo pokud jim někdo zavolá. V odlehlejších částech města si můžete klidně házat s granátama a nikdo nepřijede.

Celou dobu mi ale přišlo, že hra byla utnuta ve vývoji příliš brzy. Například v cutscénách jsem měl vždy defaultní oblečení, i když jsem se převlékl a občas mi přišlo, že mise úplně nejdou za sebou jak mají. Ale popravdě jsem to moc neřešil - já se chtěl bavit, a to se mi povedlo.

Teda jak jsem mohl tuhle nudu dohrát někdy do konce, to vážně nechápu.

Pamět je zrádná věc. Jasně, pamatoval jsem si, že gameplay mě nezaujal a že úvod byl k uzoufání nudný, ale dynamické finále a velice dobře napsaný scénář vygumoval všechny záporné dojmy a ve mně zůstala vlastně kladná vzpomínka na tenhle interaktivní film s gameplay pasážemi. Takže s blížícím se příchodem dvojky jsem si hru chtěl oživit. Chyba!

Úvod je neskutečně nudnej. Ale fakt neskutečně. Tehdy jsem to skoro vypnul a i když jsem letos věděl do čeho jdu, trpěl jsem. Z nějakého neznámého důvodu nám tvůrci prezentují nudný generický zombie postapo svět dlouhými pasážemi, kde procházíte ulicemi, baráky, skladišti a do toho sledujete dialog mezi hlavním hrdinou a nejnudnější vedlejší postavou z celé hry, které v celém příběhu nemá žádnou zásadní roli.

Ještě než dojde k první akci, tak to hráč pozná díky šikovně poskládaným překážkám, za které se dá krýt. Vypadá to jako nějaká multiplayerová aréna ze hry z roku 2001. A těchto arén je tam obrovské množství, jen v některé se musíte plížit a v některé se střílí. A když se střílí, je to ještě větší nuda než v Uncharted.

Hra má jasná pravidla jak ji hrát a vlastně vám nedovolí chovat se jinak. Máte zde klidné pasáže a pasáže s enemáky. Ty klidné pasáže slouží k posouvání příběhu a dialogům mezi postavami a bufetění nutného lootu, arény s enemáky slouží k jejich překonání - většino proplížení skrz. Tyto pasáže jsou vždy jasně oddělené, aby se hráč jasně orientoval a věděl, kdy má být na pozoru.

Problém je v tom, že ani jedna součást gameplaye není zábavné. Plížení mezi zombíky je nuda, protože jeden druh je slepý, druhý druh je hluchý, takže jen měníte taktiku podle potřeby a nic víc. Pokud k tomu navíc používáte rentgenové vidění skrze zdi, tak přijdete o veškeré napětí. Nicméně letos jsem ho využíval, protože nemám tolik trpělivosti jako před 6 lety. Mým cílem bylo projít tyto arény co nejrychleji abych si užil příběh.

Ale příběh se táhne jak smrad z tichého pšouku ve výtahu a ani po 4 hodinách jsem se nedostal do míst, kde by začal mít grády. Všechno je to hrozně unylý, utahaný, pořád někde hledáte bordel abyste si z nůžek udělali nožík, který nepotřebujete, protože je vždycky možnost se proplížit. Ellie mi přišla tehdy cool, dneska mi přijde jako protivný fracek, Joel mi přišel zádumčivý, dneska mi přijde nudně emo a rádoby otravně odtažitý.

Co si budeme povídat, celý ten příběh je jedno obří klišé, ale já si pamatuju, že je funkční. Že někde v půce začne šlapat a že finále je famózní. A že pasáž s Ellie je úžasná, protože to je jediné místo, kde má gameplay skutečnou atmosféru a koule. Tak jsem radši přestal hrát, aby alespoň tyhle vzpomínky zůstaly nepoškozené. Ale jestli půjdu do dvojky, to zatím nedokážu říct.

Solidní párty hra, při které se nakřičíte stejně jako Gordon Ramsay v Pekelné kuchyni a prožijete při ní více emocí než v The Last of Us.

Bude to možná znít absurdně, ale skutečně pomáhá, když nějaký pozorovatel pouze radí a křičí, jaké objednávky je potřeba udělat. Hra jich totiž posílá dost za sebou a některé musíte vydat dříve než jiné. I přes absurditu lokací (ledová kra, dva jedoucí náklaďáky, dům plný duchů) jsem si prožil pár vzpomínek na brigádu v kuchyni. Makáte na objednávkách tak rychle, žer nestíháte sledovat nic jiného a běda tomu, kdo udělá chybu (například vyhodí hotové jídlo omylem do koše).

Ovládání je neskutečně intuitivní, ale obtížnost hry je překvapivě vysoká. Některé lokace si musíte projít několikrát a je třeba vymyslet i taktiku, jak mise splnit na nejvyšší hodnocení. Skutečné peklo přichází při pečení pizz, kde jsem s touhle sranda hrou skončil a pak přešel na dvojku.

Ale rozhodně doporučuju, zasmáli jsme se u toho s kámošema a manželkou neskutečně.

Už ani nevím, jak jsem ke hře přišel, ale setting, feeling a další ingy mě zaujaly natolik, že jsem si tenhle Warcraft III pro chudý koupil.

Při hraní mi došlo, jak dlouho jsem se nedostal k žádné strategii, tak netuším, které prvky jsou novátorské a které nikoli. Mapa je vždy rozdělena na území, která postupně obsazujete, přičemž hranice jsou jasně dané a nelze je překročit, dokud území neprozkoumá váš scout. Na (téměř) každém území se nachází zdroj něčeho (jídlo, suroviny atd.) nebo bonusy, které hráči při hraní pomůžou (například menší spotřeba dřeva během zimy).

Jedná se spíše o budovatelskou strategii, kdy musíte mít šťastné a nakrmené obyvatelstvo, kde každý panďulák plní svou úlohu - tenhle loví ryby, tenhle rozlévá pivo, tenhle brázdí širá moře a tak dále. Panďuláky můžete k daným profesím přiradit ručně nebo plošně (prostě označíte pravým myšítkem všechny obyvatele a pošlete je na farmu - a jelikož farma pojme jen dva farmáře, dorazí tam jen dva a ostatní si hledí své dosavadní práce). To je trochu nešikovné při budování armády, kdy chcete třeba naverbovat jen dva vojáky, tak je musíte vyzobat ručně, protože plošně jich do kasárna pošlete klidně sedm naráz.

Nejzábavnější je na hře mikromangement, musíte vylepšovat budovy, aby produkovaly více zdrojů, musíte vydělávat peníze, obsazovat území, protože čím více území máte, tím více adidas ( = štěstí vašich obyvatel). Musíte zabíjet bájná stvoření, čerpat vědomosti, získávat slávu a tak dále a tak dále. Každý rod má svá specifika, každý jiného hrdinu s jinými schopnostmi, ale tyhle prvky mi připadaly spíše druhotné, rozhodně ne tak zásadní, jako dříve zmíněný W3 (se kterým hra nemá porpavdě vůbec nic společného, ale já tam lehkou podobu vidím).

Singleplarová kampaň mě bavila, příběh neurazí ani nenadchne (pobaví rozpravy postav přes celou mapu), ale zatím nemám důvod kupovat dlc. Nicméně hraní jsem si užil. Kdo má rád klidnější RTS, doporučuji si počkat na nějakou tu slevu.

Totálně vyčpělá série přichází s dalším modelem své sériové výroby, která postrádá snad úplně vše. Od originiality, přes příběh, po kvalitní grafické zpracování.

50x a stále poprvé se objevujeme na začátku lokace, po které se šikovně toulají NPC. Tahle prochází kolem prázdného kontejneru, tamta kolem prázdného koše na prádlo, támhleta kolem prázdného mrazáku... v tomhle světě ztrácejí úložné prostory svou původní funkci jen proto, abyste do nich mohli uklízet omráčená či zabitá eNPéCéčka. AI se od prvního dílu snad nezměnila (dobře, budu fér... od druhého) a stále funguje tak nějak nahodile. Někdy se drží přesných pravidel, kdy vás neprokoukne skrze modré sako, jindy po vás začne střílet v momentě, kdy se špičkou boty ocitnete na místě, kde nemáte co dělat. No a nedejbože, když dojde k akci.

Nepříliš velké lokace (ale pořád příliš velké na to, co se v nich dá dělat) jsou opět nalajnované na první dobrou. Hmm, jak se mám dostat do sídla sicilského mafiána? Stačí budovu jednou obejít a hned víte, že stačí vyšplhat po římse.

Aby byly "různé cesty ke splnění cíle" ještě přímočarejší, hra vás na ně upozrní. Buďto pomocí hudu, případně prostě tím, že se ve vaší blízkosti najednou děje něco nepřirozeného. Poté už jen stačí sledovat NPC a hra už si vás sama navede k dokonalému závěru mise. No a pak si samozřejmě misi můžete zahrát ještě 10x, abyste našli veškerá kladiva, konve, cihly a další předměty, nutné pro absolutní herní požitek.

Třešičkou na dortu je už jenom mizerné technické zpracování, kdy nohy procházejí skrze schody, NPC i Hitman se hýbají prkenně a celkově je hra hnusná na pohled. Celkem jsem se na to těšil, ale bohužel je to velké Walomeh.

Zapomeňte na scvrklé koňské koule, tahle hra je o něčem úplně jiném.

Pamatuji si na moment, kdy jsem prvně hrál GTA III. Bylo to u bratrance, protože tehdy se mi o vlastním PC jen zdálo. Vybavuje se mi ta první jízda, muzika, která hraje v autorádiu a pohled na otevřený svět, který jsme do té doby ve 3D nikdy nezažili. Hra nás postupně seznámila s prostředím, mapa byla částečně zavřená, abychom nemohli jet kam se nám zlíbí, hlavní postava nemluvila, neměla charakter a všechna NPC byla pitoreskní a excentrická. Postupně si nás zaměstnavatelé přehazovali jako horký brambor, občas jsme někoho zradili, protože to po nás hra chtěla a nakonec jsme museli splašit pořádné množství peněz, abychom úspěšně dokončili hru. Tehdy to stačilo. Vlastně to tehdy byla revoluce, jejíž započetí mohli mít na kontě čeští vývojáři, ale to je jiná písnička.

Uplynulo necelých dvacet let a herní průmysl vyspěl. A hráči dospěli. Takže tu najednou máme příběh jednoho člověka, který řeší své vlastní niterní záležitosti a jen tak mimoděk kolem něj dochází k tomu, co jsme znali už z "prvního" GTA - zrada, změny zaměstnavatelů a hromadění peněz. Scénáristé měli takové sebevědomí a takovou důvěru v hráčskou obec, že nás hodili mezi 22 vedlejších postav a do rozjetého příběhu. Dva tucty kriminálníků mají svou minulost, která je pronásleduje nejen v RDR2, ale také v předchozím RDR. Každá postava je něčím zajímavá (kromě Mary-Beth), některé hrají výraznější roli v příběhu, jiné jsou zde jen do počtu, ale komplexně tahle skupinka působí neskutečně organicky.

Někomu může přijít podivné, že Arthur Morgan je poměrně nevýrazný charakter. Je to takový unavený strejda, který se už příliš dlouho táhne s uřvaným Dutchem a ožralým Unclem, a trochu mu to leze na mozek. Pro gang se může roztrhat, ale ta únava je na něm poznat už od začátku hry. Víceméně je to stejná děvka pro všechny, jako veškeré Rockstar charaktery před ním, ale scénáristicky zvládnutá tak dobře, že si toho hráči ani nevšimnou. Zlom (pro mě velmi překvapivý) přichází, když Arthur zjistí, že se nakazil nevyléčitelnou chorobou. Najednou se změní ráz i atmosféra hry. Arthur umírá a chce napravit co se dá (s krutým vědomím, že se mu to nepodaří). Tak si alespoň vezme na starost záchranu jediné rodiny, která se v jejich gangu nachází.

John Marston, líný a nezodpovědný floutek, jeho koule na noze Abigail (bože, to je protivná ženská) a introvertní syn Jack. Není to ideální rodinka, ale za záchranu rozhodně stojí... A to je Arthurův příběh. Žádná pomsta, žádný hon za penězi, žádná lovestory. Prostě jen předsmrtné přání jednoho stárnoucího muže. Ano, je to depresivní a smutné, což jsou ty poslední emoce, které bych od Rockstaru čekal.

Práce s charaktery je neuvěřitelná. Velká část postav se dočká nějakého vývoje (Sadie <3), s některými to dopadne dobře, s jinými špatně, ale nejzásadnější pro mě byla jejich vzájemná interakce. Smích, opilecké tanečky, hádky, rvačky, nadávky, pomlouvání... i když romantizované, tak velmi věrné ztvárnění skupinky dvaceti různorodých osobností.

Nakonec tedy nezáleží na úchvatných detialech, kterými hra oplývá a nad kterými jsem byl v úžasu do poslední minuty. Nevadí ani lineární mise, trandičně nefunčkní kombinace silné příběhové linky a otevřeného světa (Arthur s tuberou plave v ledové řece/Arthur mlátí člověka kvůli dluhům, ale okradení mrtvoly u cesty mu sníží karmu), dokonce nevadí ani roztahanost některých pasáží. Jak už ukázal Zaklínač 3 - dobře napsaná hra toho dokáže spoustu skrýt.

Kdybych mohl, obešel bych každou vývojářku a každého vývojáře, kteří byli zmíněni ve 36 minut dlouhých závěrečných titulcích, a podal si s nimi ruku. Protože tohle nebyla hra, tohle byl zážitek.

Tak tahle hra nezestárla dobře. Nebo jsem nezestárl dobře já. Na mnohem menší televizi mě před těmi takřka deseti lety dostala mnohem více a vzpomínky na ni byly mnohem přívětivější, než jaké si odnesu z letošního znovuhraní.

Je to jediný díl série, který jsem kdy hrál. A stejně jako poprvé, i nyní mám chuť se na internetu podívat o čem vlastně byly předchozí díly, když ve trojce vyvraždíte takřka kompletní pantheon řeckých bohů. Ačkoliv je příběh druhotnou stránkou téhle vydařené rubačky, scénáristé si neodpustili celou řadu klišé a vysvětlovačku na konci, bez které by se to celé klidně obešlo. Vlastně jsem nepochopil, proč mě nenechali jen rubat nepřátele.

Dabing je něco otřesného. Hlavní hrdina je už tak dost nesympatický macho kretén, ale jeho hlas připomíná záporáky z béčkových amerických filmů 80. let. Nepříliš kvalitní je i namluvení ostatních postav.

Neuvěřitelně mě otravovalo otevírání truhel (proč proboha musím držet R1 tak dlouho?) a některé prvky, které se opakovaly, až nudily (létání šachtou, šplhání po řetězu). Únavné také bylo procházet neustále tím samým prostředím a naprostá nelogičnost umístění některých lokací (např. Afroditina ložnice v předsíni). Před osmi lety vítaná sexualita je dnes už jen k smíchu (stejně tak jako Kratosovo drsňáctví).

Podtrženo sečteno, tuhle hru jsem měl radši nechat být a nekazit si pěkné vzpomínky.

Herní výzva 2019: "Hra roku"

Proč se, proboha, snaží z lineární TPS udělat zparchantělej open world? Jakou vepřovou hlavu napadlo udělat pískovišťové pasáže, kde je jeden jelen na metr čtvereční, o kousek dál kočkovitá šelma, o kousek dál smečka vlků, a to vše obklopeno nekonečným množstvím cenných artefaktů a obřích hrobek.

Komu přišlo jako dobrý nápad postavit děj na jakémsi ruském odboji, který místo ákáček používá luky a teprve se učí, že existují moderní technologie (jako třeba drony). Kterej hipster chtěl zasadit děj do nejméně záživného prostředí na světě?

Kdo psal ten scénář, kde Lara opět 150x přežije svou smrt a opět se choulí sama do sebe při sněhové vánici, aby se následně potápěla do ledové vody? Kdo vymyslel tak archetypální postavy? Co, proboha, vedlo tvůrce k tomu zběsilému craftění a vedlejším misím? Proč se z "lineární TPS" stalo sprosté slovo? PROČ?!

Veškeré čistokrevné TPS pasáže mě bavily (ačkoli byly hodně přehnané), tak vše kolem (příběh, postavy, open world, craftění) mi kazilo herní zážitek neskutečným způsobem. I na předposlední obtížnost je všeho dostatek. Slot pro pistoli je úplně zbytečný (na tiché headshoty stačí luk). Nepochopil jsem formu nadpřirozených protivníků, kteří nejsou ničím odlišní od lidských obrněných nepřátel.

Pochválit musím AI. Nepřátelé na vás nabíhají když přebíjíte, neustále házejí granáty, aby hráče nenechali chvíli v klidu. Akce je díky tomu skutečně dynamická, a není to jen o tom krčit se za překážkou a jednou začas vystrčit hlavu (zdravím Uncharted).

Scénář je hrozivý. Tam Uncharted vede. Něco tak plytkého a nudného jsem už dlouho neviděl, kam se hrabe film, kde se aspoň dočkáme něčeho, co mělo fungovat jako překvapení. Tady nic takového nehrozí. A nejhorší je, že mně byli nějací Rusáci úplně putna. Vůbec jsem jim nechtěl pomáhat, nebyli mi sympatičtí a tudíž mi scházela motivace.

Nicméně, nejhorší jsou ty open world pasáže a craftění - dva prvky, které mě během hraní stihly neskutečně otrávit.

edit: úplně byh zapomněl na vypíchnutí skutečnosti, že Lara je sice děsně citlivá archeoložka, ale při cestě za pokladem se neštít zbořit, zničit a znesvětit kdejakou prastarou památku.

Tohle je snad ještě větší zlodějna než Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes. Za málo peněz, téměř žádná muzika!

Oceňuji nápad. Není nijak originální, zejména pro člověka, který hrál sérii Far Cry, ale bavilo mě to a celý ten kraťoulinký příběh jsem si užíval. Dokonce jsem se zasekl i u hlavolamu, což bylo v této hře poprvé. Finální "boss fight" nebyl nijak těžký, ale emočně mi dal zabrat, se sluchátky na uších jsem se dost lekal a kvičel jako podsvinče.

Jelikož jsem měl hru v rámci kolekce 20 years nebojaksetojmenuje, dávám krásných 60 %, protože jsem se skutečně bavil. Ovšem představa, že tuhle věc koupím za 10 ojro, to je fakt haluz. A nejhorší je, že úvodní pasáž questu se odehrává v původní hře, takže tohle fakt nedalo moc práce vytvořit.

Za málo peněz, málo muziky.

Tak by se dalo shrnout DLC, kde stavíte vesničku pomocí dialogových nabídek s mistrem stavitelem. Na jednu stranu není moc na co nadávat, protože DLC je přesně o tom, co slibuje popisek u hry. Nic míň, a bohužel, ani nic víc.

A je potřeba zmínit, že jsem DLC hrál po dokončení hlavní dějové linky, což asi může za můj, spíše negativní, zážitek.

Hořkost z faktu, že DLC nenabízí žádné nové questy, ve mně zůstala po celou dobu. A to hlavně proto, že se nádherně nabízí možnost například přijmout úkol od řezníka, abyste měli levnější maso, nebo kde by s každou postavenou budoovou vznikl nový quest s ní související (něco jako Vice City). Takhle jen stavíte budovy a je to trochu nuda.

Bohužel samotná náplň DLC je zdlouhavá a nudná. Pokaždé musíte přiběhnout na místo, kde se budova postaví, pokaždé si musíte vyslechnout ten stejný dialog - a to i v případě vylepšení. Je hodně komické, když se Jindra ptá, jestli se fresky v kostele budou malovat v kostele. Ne asi, v pekárně. A pokaždé se objeví nápis "o pár dní později" ačkoli svět kolem vás stojí (max. se změní denní doba).

Docela dost tohle DLC zamává s ekonomikou ve hře. Předpokládám, že je vázané hlavně na HC mod, ale něco mi říká, že i tak se člověk bude nakonec topit v penězích. Což, na druhou stranu, asi nevadí, když je člověk rychtářem, měl by z toho něco mít!

Chválím soudy, ačkoli herně nic nepředávají, ale aspoň jsem se za svých 250,- zasmál.

Umím si představit, že bych si DLC užil mnohem více v rámci původní hry a pokud bude čas, rád si to někdy zkusím i s hardcore modem. Ale takhle je to pro mě spíše zklamání, se kterým se pne i absence detailů - jakto, že mě moji poddaní zdraví "Ahoj Jindro." místo "Pane rychtáři." ? Proč nemohu do Přibyslavic pozvat skalické žebráky z Ratají, když pro ně primárně byla vesnice postavena? Jak je možné, že díky dřevorubcům postavím kamenný most? Co proboha znamená sušený salám? Vždyť salám je už sušené maso. Samé otázky.

A i tady se nachází "otevřený" konec s případným rozšířením vesnice. Protože takhle máte jen řemeslníky a žádné obyvatele, to by mě zajímalo, kdo by do takové prdele jezdil dělat kšeft :) a ještě se vrátím k chybějícím povozům - zrovna tady jejich absence vynikne, protože se neustále mluví o tom, že do Přibyslavic něco dovážíte, ale v celém světě KCD nepotkáte jediný povoz.

Hloupý Honza s debilním účesem vyráží na cestu plnou dobrodružství, aby polovinu svého putování strávil chozením po lese a sbíráním hub.

Jsem asi jeden z mála, který hru rozehrál v den vydání a dohrál ji až s patchem 1.6. Tedy dva dny před vydáním DLC From the Ashes. Proč to zmiňuji? Protože za tu dobu hra ušla hodně dlouho cestu. Hned od začátku jsem měl smíšené pocity. Na jedné straně kouzelné české prostředí a skvělé herní mechaniky, na straně druhé ohromná nálož bugů, kterou jsem ve hře nikdy nepotkal. Celý život se mi bugy prakticky vyhýbaly, tak si herní bůh řekl, že mi to nyní pořádně osolí.

Vychytal jsem opravdu vše. Mizející hlavy NPC, mizející objekty, jeleny padající z nebe, vojáci do půl těla pod zemí, útočící srnky apod. Ale to jsou drobnosti. Horší bylo, když mi hra nedovolila splnit quest nebo když NPC, kterou jsem měl někam dovést, šla na druhou stranu než byl cíl. V kombinaci s "hardcore" přístupem to bylo zvláště frustrující, když jste kvůli bugu přišli o hodinový postup. Nakonec frustrace zvítězila. Přestaly mi fungovat teleportující bedny, do jednoho hostince jsem se ani nemohl jít vyspat, strážní mě pokutovali za činy, které jsem nespáchal (klidně 3x za sebou) a tak dále. Ta hra mě začala hrozně štvát.

No a pak mě zase začala bavit. Přestal jsem mít smůlu na bugy znemožňující pokračování v příběhové lince a zůstaly jen ty grafické. Ale ani ty by tam být neměly. Nebudu se tvářit, že je v pořádku, když si koupím produkt za 1600,- a dočkám se zmetku. Všudypřítomná nedoladěnost je skutečně fail. Chápu všechny ty, kteří nad tím přimhouřili oči, ale ode mě to nikdo nemůže čekat.

I přesto dávám vysoké hodnocení. Hra je skutečně jiná. A hlavně mě bavila. Bavily mě nekonečné detaily (když Jindra něco sbírá, tak po tom skutečně sáhne rukou), bavilo mě v rámci možností realistické pojetí příběhu (ačkoli se bohužel dočkáme skutečně hloupého momentu "Jsem tvůj otec." následovaný ještě hloupějšími dialogy). Zábava z hraní překonala i všechny ty vopruzy, jako je příliš pomalý fast travel, příliš mnohokrát jsem narazil na vraždící pocestné nebo bludné rytíře, příliš mnohokrát jsem narazil na Hanuše uprostřed lesů bez jediného osobního strážce nebo samotnou selku v lese uprostřed noci.

Celkově ten svět příliš nefunguje. Dokud jste ve vesnici, tak ano, ale mimo hranice obydlených oblastí svět nepůsobí věrohodně. Kde jsou jakékoli povozy? Absence vozíků a povozů mi hodně chyběla a člověka na koni jsem kromě questů potkal asi 2x. Svět tak působí poměrně mrtvě.

RPG prvky šly skoro mimo mě. Statistiky nejsou vlastně potřeba. Do záložky Hráč jsem šel za hru asi 4x, abych si naházel nějaké perky, ale nejsou potřeba, Naopak bych i řekl, že některé jsou nežádoucí (autoheal) a v podobné hře by neměly být. Stejně tak lektvary. Za celou hru jsem použil jen asi 4 "heal potiony", jinak nic, když pominu pár sejvovic (ale hra ukládá často, v kombinaci s "ukončit a uložit" není žádný problém). Fantasy prvek v podobě lektvarů mi tam moc nesedl, celkově mi alchymie přišla otravná a vadilo mi, že se jí v rámci hlavního questu musím věnovat (chtěl jsem ji úplně vypustit). Jo a usnadňovat páčení nebylo potřeba, console kidi zbytečně řvali.

Některé mechaniky nedávají moc smysl. Nepotřebuji nosit jídlo, když je všude kolem milion kotlíků. Prostě stačí přijít k někomu domů a srknout si guláše.
Jak je možné, že obchodník v Ratajích pozná věc kradenou v Sázavě? Tohle dávalo smysl v rámci úvodní části na Talmberku, ale jinak ne. A dlužno říct, že hra totálně přestává fungovat když děláte bordel. Nebylo nic snazšího než zabít jednoho z papalášů před Bohutovým kostelem a pak jen zaplatit pár zlaťáků za potloukání se poblíž mrtvoly.

Nicméně já většinu času sekal dobrotu, takže jsem o podobné nefunkční procesy byl ušetřen.

Bitvy jsou příšerné. I s přimhouřenýma očima. Panáci tam běhají jak blázni, neustále se opakuje neorganický sample bitvy, vy jen chodíte a bodáte NPC do zad nebo po nich pokojně střílíte z luku. A paradoxně, ta první je nejtěžší.

Přes všechny zápory, které bylo nutné zmínit (a to jsem jich spoustu vynechal) mě hra bavila. Scénář je v globále skvělý. Některé charaktery (Ptáček, Hanuš) jsou opravdu dobře napsané, stejně tak drtivá většina questů.

Oceňuji, že questy neustále přibývají - člověk si myslí, že už má od Ptáčka pokoj, ale pak přijde další quest! Absence tohoto mi hodně vadila v Zaklínači 3, jakmile jste splnili questy ve vesnici, jakoby se zastavil čas a nedocházelo k dalším událostem hodným Geraltovy pozornosti.

Grafika není nic extra, ale některá zákoutí (rybníčky, lesy, mýtinky, louky) jsou malebné a opravdu jsem si užíval atmosféru českého venkova. Systém boje je jiný. A ocenil jsem ho hlavně v úvodu, kdy jsem si dával pozor na každý šťouch, ke konci jen stačilo bezhlavě máchat mečem. Závěr se mi líbil, doufám, že se nedočkáme žádného příběhového DLC, které ho bude uměle natahovat.

A nyní počkat, s čím WH přijde příště. Obávám se ale, že novinářská ani hráčská obec nebude už tak tolerantní k počátečním chybám (já tedy rozhodně ne). Ale jsem rád, že jsem si hru prožil od prvního dne. A někdy příště třeba zkusím hardcore mod.

A seznam narozených dětí za dobu vývoje pobavil :) a RIP Jenda :(

Naivní kravka Aloy pobíhá po mapě mezi robotickými zvířaty a snaží se hráče přesvědčit, že je to zážitek, o který nemůžou přijít. WONG ON SO MANY LEVELS.

Ale tak vezměme to popořadě. Je to AAA titul, což znamená, že nemůžeme čekat příliš. A musím vyzdvihnout technickou stránku hry. Grafika je skvělá, prostředí se mění, bugy jsou tam minimálně, dokonce bych řekl skoro žádné a souboje dokážou být zábavné, pokud si zapnete vyšší obtížnost. Ta hra funguje, to se jí nedá upřít.

Já začal hrát na ultra hard, protože jsem si za poslední roky zvykl, že AAA hry jsou dělané pro mrňata a že normal je to, co bylo před deseti lety easy. Nicméně tady jsem se spálil a v půlce hry jsem si musel přiznat, že to nedávám. Boje byly ok. Výzva, ale ok. Ovšem to platilo jen pro "první" mapu. Jakmile si to nad mojí hlavu přivandrovali robo-ptáci, měl jsem po ptákách. A také jsem neměl dost peněz na koupi vystřelováku lana.

Po snížení obtížnost na very hard jsem si všiml velkého skoku, co se týkalo soubojů. Hra je najednou o několik řádů snazší. Je to proto, že ultra hard je určeno pro hráče, kteří už hru jednou prošli, mají vybavení a zkušenosti z celé hry a chtějí si zážitek zopakovat. Což by mohlo být u popisu obtížností znatelnější. Ačkoli věřím, že někteří hardcore gameři dali ultra napoprvé.

Nicméně těsně před finále jsem "musel" snížit na hard, protože mi začaly docházet předměty. Je to trochu začarovaný kruh, kdy potřebujete zabít monstra, abyste měli předměty, a potřebujete předměty na to, abyste mohli zabít monstra. Boj je na hard až příliš snadný, ale aspoň jsem využil ty nejobyčejnější šípy (na vyšší obtížnosti jsou prakticky k ničemu). V mžiku jsem měl předmětů a peněz tři zadky. Takže za mě je velký neduh hry nevybalancování různých obtížností.

Pro zajímavost ještě doplním, že celé finále jsem hrál na "story" obtížnost, kdy jste prakticky nesmrtelní a můžete si jen "užívat příběh". Už jsem to chtěl mít prostě rychle za sebou.

Na ultra hard mě to bavilo (a štvalo) nejvíc. Je to survivor, je to těžké, přeběhnout od ohniště k ohništi není žádná sranda a zabere to klidně hodinu. Jeden Watcher je výzva, natož tři. Skolit Sawtootha je opravdu výkon. Ale dá se. A je to super. Bohužel v kombinaci s těžkou obtížností hodně štve respawn nepřátel. Celkově je respawn hodně špatný, častý a přesný (pokaždé jsou na stejném místě stejná zvířata).

Mount je naprosto k ničemu, vůbec nechápu, proč tam tahle funkce je. Je to asi nejlepší "kůň", kterého jsem za poslední dobu ve hrách potkal (do pekla s Tebou, Klepno!), ale v téhle hře nemá smysl. NA KAŽDÉM ROHU JSOU ZKURVENÍ ROBOTI. NA KAŽDÉM! Míst, kde není žádný robo-dlak, je jako šafránu. Navíc musíte pořád sbírat nějaké nesmysly, abyste si craftili další nesmysly, takže neustále sesedáte atd atd. A na jakoukoli nižší obtížnost než ultra hard lze bez omezení cestovat mezi ohništi. Tak k čemu mount? A nejhorší je, že nelze osedlat ty největší potvory. To bylo velké zklamání. Jestli jsem za hru mountul 10 zvířat, je to moc.

Mimochodem to, že není ve hře žádná skutečně velká příšera, je velký špatný, ačkoli jsem to tak trochu čekal. Nenechte se zmást coverem, je lživý.

Override je taky k ničemu, nějak jsem nepochopil proč bych měl nechat bojovat příšery, když tím přijdu o expy. Možná jako odvrácení pozornosti, ale nepoužíval jsem to ani na nejtěžší obtížnost, natož na snazší.

Nicméně musím říct, že bojová složka je skvělá. Trvalo mi, než jsem pochopil co a jak, trvalo mi, než jem získal trošku "skill", trvalo mi, než jsem se přestal bát vylézt z křoví před trojici Watcherů. Jakmile však dojde na boj na blízko, kouzlo mizí, protože máchání oštěpem je fakt debilní. Mimochodem skutečnost, že ani lidé mě nevidí v křoví, i když mi ven čouhá hlava, je hodně velká komedie. Souboje s lidmi jsou jinak fajn, aspoň si člověk nacvičí headshoty na gamepadu.

To, co mi na hře vadilo nejvíc, byla hlavní hrdinka. Charakter jak z devadesátek. Hodná, milá, outlocitná, trošku nasraná a protivná. Motivace pro dělání vedlejších úkolů je jen ta, že hrdinka je sluníčko, které chce každému pomoct. Na to, že si hra hraje na RPG (kterým není), je zde příliš málo voleb pro odpovědi a "tvorbu charakteru". Jediný moment, kdy jsem se dočkal smysluplné reakce, byly ty volby s pěstí.

Writingem je hra špatná. Nebo ne špatná, ale průměrná. Prostě jdi tam, udělej tohle, protože jsi hodná holka co dělá všechno pro všechny. Poslouchej tohohle, ačkoli k tomu nemáš důvod, a dělej přesně to, co chce. A tak dále, všichni to známe. Předkládání příběhu pomocí deníkových a zvukových záznamů (!!!) je tak strašně zastaralý způsob prezentace příběhu, až jsem se musel smát a samozřejmě po čase jsem veškeré logy ignoroval. Vlastně jsem začal přeskakovat i dialogy a cutscény, protože opravdu nebylo o co stát.

Další špatným prvkem je nutnost craftit a lovit ta malá zvířátka. To je opravdu veeeelkej vopruz, hlavně proto, že nikdy nevíte, co z jakého zvířátka vypadne. Navíc mi přišlo komický, že jsem umlátil tři Watchery a pak strávil dvě minuty naháněním zajíce.

Craftění je důvod, proč má hra 60 hodin, přitom kdyby z toho udělali lineární zábavičku na 15, tak jsou všichni spokojení. Horizon je ideální příklad toho proč jsou open worldy špatné. Protože nedávají smysl a jsou přehnaně dlouhé. A co přesn nedává smysl? Tak například kupci. Jsou na naprosto nelogických místech, obklopeni monstry. Jak se tam dostali? Kdo u nich, kromě mě, nakupuje? Nebo ti lovci, kteří jsou pro jistotu nesmrtelní, pobíhají zmateně kolem monster a zabíjejí je. Působí to neskutečně komicky. Hlavně když zjistíte, že tenhle svět zná kulomety a raketomety, ale lovci na příšerky vyrážejí s klacky.

Co se děje jako takového týče, přišel mi vlastně ok. Začátek je fajn, Aloy se snaží vymanit ze společnosti pověrčivých bláznů a má svojí hlavu. Nějak mě nezajímala zápletka kolem apokalypsy, ale nakonec nebyla špatná a kdybych už ze hry nebyl totálně otrávený, asi bych si ji užil. Finální bitka je hustá, jakože fakt hustá, na ultra hard a asi ani very hard si to neumím představit, hlavně co se času týče - i na story mode mi to trvalo tři hodiny.

Podtrženo sečteno, jedná se o nadprůměrnou hru. Kdyby byla skromnější, údernější, lieární, nehrálo by si to na RPG, nemělo to protivnou hrdinku, debilní dialogy, hloupé vedlejší úkoly a nevyprávělo se to pomocí logů, mohlo to být vlastně docela fajn.

Jestli nějaká hra charakterizuje vkus "console kidů", tak je to právě tahle. Až fanatická obliba této průměrné série je důvodem, proč se PC master race směje pesantům. No ale k věci.

Několik arén splácáno do jednoho tunelu. To naprosto přesně definuje tuto hru. Ale musím přiznat, že je to poměrně šikovně zamaskováno do moc hezké grafiky, perfektní animace postav a ucházejícího scénáře. Jasně, je to jedno velké klišé, hlavní hrdina je tradiční rádoby sympaťák bez sebemenší špetky skutečně lidské vlastnosti, ale funguje to. Jako dobrodružná pohádka pro 11leté chlapce to funguje na výbornou.

Bohužel zkušenější hráč poměrně brzo odhalí repetetivnost scén (šplhání, aréna, šplhání, aréna) a snad i ty nejméně náročné jedince musí dříve či později unudit k smrti nekonečná záplava nepřátel.

Hře ale musím nechat jednu věc - tehdy to stačilo. Nebyl jsem z toho úplně vyplácanej, ale zabavil jsem se. Kroutil jsem hlavou, smál se, ale hrál jsem. Hratelné to je. Klidně bych to někomu na zaplácnutí propršeného víkendu doporučil, ale to je tak vše.

A furt nemáme 100% jistotu, jestli je Ellie lesba! Ačkoli náznaky jsou více než patrné, průměrně inteligentnímu hráči, mezi které se řadím, je potřeba předložit veškeré informace polopaticky! No nic, zbývá tedy hodnotit hru jako takovou.

Celé tohle DLC je vlastně celkem meh. Lidé z ND dobře ví, že jejich fanoušci jsou citliví, a naprosto cíleně jim naservírovali tklivé emo dobrodružství o jednom dávném holčičím "přátelství", které ale skončilo v momentě, kdy... spoilovat nebudu, ale jestli se něco ND podařilo, tak je to závěr. Opět.

Hratelnost je stejná jako u původní hry. Když pominu nudné a táhlé flashbackové cutscény, tak hra v současné dějové lince mě bavila víc, než původní gameplay. Konečně tu máte pořádnou volnost a Ellie bodající NPCčka zezadu do krku je prostě cool.

Sečteno podtrženo, není to žádný zázrak, ale rozvíjí to charakter Ellie. A co si budeme povídat, TLOU je hlavně o příběhu, protože hratelnost je jedno velké meh. Takže jo, za mě ok.

Totální shit, který si zasluhuje 30 % snad jen díky dabingu, který je jediná profesionální složka hry. Jinak je vše špatné. Podivně postavený scénář s nudnými intermezzi v podobě promluv s psychiatrem. Naprosto otřesné, protivné a nesympatické charaktery. Nezajímavé a pitomé vztahové high school drama. Do toho všeho komický záporák, co nemá na práci nic lepšího, než zhluboka dýchat, rok čekat v lese, než se děti vrátí na chatu, aby na ně mohl číhat s mačetou v ruce a plamenometem na zádech.

Největší dramata jsou koulovačka ve sněhu nebo střílení po veverkách.

Nejhorší je, že klesají FPS. V EXKLUSIVNÍ PS4 HŘE KLESAJÍ FPS! To je jen taková shnilá třešnička na tomto zkaženém dortu.

Opět jedna nostalgická. Hru jsem prvně hrál před 20 lety u tety a strejdy, sestřenka mi přeložila základy a už jsem klikal. Pak dlouho nic, chvilkové oživení paměti u kamarády a až s GOGem jsem se do hry mohl naplno obout.

Je to typický Bullfrog. Geniální nápad, ale po čase přichází stereotyp. Naštěstí se ale mění způsob, jakým je se třeba se chovat a jakmile se dostane k Horny Reaperům, dostává hra novou dimenzi, kdy musíte hlídat, aby se rohatec nezačal nudit a nezabíjel svoje kamarády.

Díky GOG verzi se na to dá i koukat, ačkoli to chce silnou dávku nostalgie. Velkou část místností a kouzel nemá smysl využívat, což je škoda, protože o to přijde stereotyp dříve. Boje jsou v závěru totálně nepřehledné, mydlí se před vámi 40 monster, na které byste rádi jednotlivě klikali, ale to nejde.

1st person look byl cool před těma 20 lety, ale dnes to působí spíše úsměvně. Z dnešního pohledu je také trochu pruda nutnost stavět místnosti po jednom čtverečku a ne najednou, ale to prostě patří k zážitku.

Obtížnost je, kromě jedné mise zezačátku, poměrně nízká, na všechno je dost času a vždycky se to dá nějak upatlat. Horny Reaper je až směšně OP, ovšem musel jsem si přečíst návod jak ho dostat (ačkoli to bylo do očí bijící), takže to chápu jako odměnu všímavému hráči.

V kulisách stereotypního gameplaye udělat jeden z nejlepších herních zážitků posledních let, to chce fakt hodně umu! A oni to dokázali. I přesto, že Witcher místy připomíná interaktivní film (vlastně ani ne interaktivní), protože těch cutscén je fakt přehršel. I přesto, že prakticky neexistuje větvení dialogů, není možné si dělat věci po svém a hra vás neustále vede za ručičku. Přesto přese všechno je Witcher zážitek, který naplno umocňuje DLC O víně a krvi.

Ano, je to barevný kýč, ale díky bohu za to. Po 160 hodinách v neustále stejném prostředí je to příjemná změna. I muzika je jiná (i když otravnější kvůli krátkým stopážím a výrazným motivům), RPG prvky se rozrostly, je možno si zvelebovat své sídlo (a prvně v herní historii mě takové zvelebování bavilo), můžete si barvit oblečení a tak dále. Prostě spoustu novot na to, že hlavní dějová linka zabere jen pár hodin. Přijde mi to jako neskutečně velké množství práce na to, že si ji ani moc neužijete. Ale o to mě to celé víc fascinuje, protože tohle není DLC, tohle je starý dobrý datadisk.

Hlavní dějová linka je přesně taková, jakou bych od Zaklínače čekal. Prostě jste povoláni, abyste zneškodnili monstrum. To, že se příběh rozvine do rozměrů a detailů, za které by se nemusela stydět ani Sapkowského povídka, to už je taková klasika. Přibydou zajímavé postavy a nechybí dramatické finále. Které je pompézní. Ono se patrně liší, ale já měl to štěstí, že mě stihlo ponuré, depresivní finále, jehož atmosféra mě totálně dostala. A to i přesto, že jsme se k němu dostali díky opravdu hloupému dějovému nesmyslu.

O víně a krvi je parádní exkurz do jižní Francie říznutou Itálií, cikády bzučí a ptáčci zpívají. Vůbec se mi nechce zpátky na šedivý sever, ale budu muset, protože pár questů mi ještě pořád zbývá. Ne, pořád nemám dost!

Teda takhle blbej příběh se jen tak nevidí. Naštěstí na něm absolutně nesejde a když ho začnete přeskakovat, dočkáte se poměrně dynamické hry. Samozřejmě synonymem pro diablo je stereotyp, ale já to hrál jako coop a díky tomu byla hra zábava.

Za sebou mám chvilku hraní jedničky a delší chvilku hraní dvojky, takže nemohu moc porovnávat, ale i já si všiml markantního zjednodušení celého systému. I obtížnost je neuvěřitelně nízko, zemřel jsem jen jednou, a to navíc až v dlc. Mimochodem smrt neznamená vůbec nic, jede se dál. Ale to nevadí, u podobné hry je dobře, že odsýpá. Bohužel tomu brání až absurdní množství předmětů, kvůli kterému se musíte velmi často vracet do "města" a prodávat je. Peněz máte jako šlupek a jsou vám úplně k ničemu, protože vám bohatě stačí to, co naleznete na zemi.

Líbily se mi nejrůznější eventy, některé lokace, občas jsem se dočkal zajímavých situací díky vzletné fyzice a celkově jsem se poprvé u diabla docela dobře bavil. Ale prostě nehrát to ve dvojici, tak toho nechám v prvním aktu.

Kacířská myšlenka na závěr - na gamepadu se mi diablo hrálo o hodně lépe než s myší :(

Mám nějakou tu goty edici, takže DLC jsem měl ve hře od samého začátku, vnímám tedy jen nová dobrodružství s modrým vykřičníkem. A tím myslím primárně hlavní úkolem s tím hipsterem a jeho bandou a tím Arabem co umí lítat, zastavovat čas a podobné kejkle.

Přišlo mi to hrozně na sílu, prapodivná Geraltova motivace, no ale budiž. Je tam Shani, která ještě teď musí mít otlačená záda ze sexu na loďce,díky které pamětníci vzpomenou na první díl, je tam zajímavá příšerka ve stokách, je tam vele-ultra-megavtipná kapitola a je tam snad konečně nějaká normální ženská. Po všech těch blbkách z hlavní hry příjemná změna, i když krátký vlasy nejsou nic pro mě.

Hlavní příběh je fajn, hlavně postava toho hipstera mě bavila, na rozdíl od Araba, který mi byl protivný od prvního setkání (a vůbec si na něj nepamatuju z hlavní hry). Zklamalo mě, když to vypadalo, že mě čeká nová lokace, ale bohužel, nic takového. Asi se tedy mohu úplně rozloučit s pouští, kterou jsem, nevím proč, čekal už od hlavní hry.

Ten runo-tepec nebojaksemenuje mi přijde k ničemu, spíš způsobem jak utratit nesmyslné množství peněz nahromaděné za celou hru, ale tak je to sranda, cpát do něj desetitisíce a pak se s vesničanama hádat o pár korun.

Jo a ještě tam je jeden skvělý duchařský level.