Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Mafia: Definitive Edition

  • PS4 50
#nabrnodobry

Na reskin Mafie 3 jsem celkem těšil. Trojka mě bavila víc než dvojka a jedničku mám moc rád. Jenomže na ní mám rád věci, které se nemohly objevit ve hře z roku 2020, takže má očekávání byla vesměs vlažná. Byla dokonce tak vlažná, že jsem si hru ani nekupoval a půjčil si ji od kamaráda, za což mu moc děkuji, protože jsem ušetřil 1200,-

Co si budeme povídat, doba se změnila. Tam, kde stačily přestřelky, nyní létají molotovy (i v kostele..., na pohřbu...). Tam, kde stačilo ujet jednomu autu se čtyřmi mafiány, musíme nyní rozstřílet aut šest. Tam, kde jsme museli využít vlastního umu a nahnat pronásledovatele do úzkých uliček nebo je nechat sejmout tramvají, musíme nyní projet staveništěm a spustit cutscénu. Co naplat. Nemá cenu boomeřit, je to tak jak to je. Nicméně mě tohle prostě nebavilo.

Co mě bavilo, byl scénář. Bylo vidět, že Mafii mají tvůrci skutečně navrčenou a doplnili to, co chybělo v jedničce. Dřívější představení některých postav (Carlo), častější spolupráce s Pauliem a Samem, výborně napsané dialogy, obohacení "mytologie" (donova čuba) a celkově lepší dojem z toho, že jsem součástí nějaké rodiny a nejsem jen donův pohůnek. Chlapíci v kabátech postávající všude kolem Salieriho baru takový dojem ještě umocnili. Chválím také věznici a doutníky. Vyřknu i takovou kacířskou myšlenku, že věznice byla lepší než v původní hře.

Jediné, co Brňáci nezvládli, byl závěr. Odpustím jim emancipovanou nevyužitou Sáru, odpustím jim nemožnost nastoupit do tramvaje, odpustím jim předimenzované přestřelky a automobilové honičky. Ale závěrečný monolog je něco tak příšernýho, že mi to hlava nebrala.

Neměl jsem ani ten správný feeling z akce. Na rozdíl od jedničky jsem nepoznal rozdíl mezi revolverem a coltem. Nábojnice necinkají o zem, zásobníky se nekutálejí ze schodů, obrazy v galerii nepadají na zem. Chybí živočišnost.

Hudba je něco příšernýho. Vágnější akční muziku si lze jen těžko představit. O to víc zamrzí, že se do téhle nudné hudby občas vloudí původní melodie. Původní dabing si vykřičeli hysteričtí fanoušci na internetech a já jim toho 60letýho Vašuta dabujícího 30letýho italskýho mafiána přeju. Vadilo by mi to, kdybych Definitive Edition žral, protože to fakt působilo směšně, ale jelikož jsem tuhle estrádu horko těžko dojel do konce, užíval jsem si aspoň trochu té nostalgie. A třeba takový Petr Rychlý se za těch 20 let aspoň naučil dabovat, což bylo hrozně znát.

Vlastně úplně nechápu, proč remake vznikl. Nový hráč nemůže mít díky rychlému tempu hry pořádný zážitek ze hry ani z postav a pro pamětníka nabízí jen možnost povzdechnout si nad tím, kam se hry za posledních 20 let posunuly. Ale jsem rád, že to vzniklo. Grafika města je parádní, se scénářem si tvůrci fakt vyhráli a bylo fajn vidět a porovnávat jak které situace pojali po svém. Bohužel mě hratelnost vůbec nechytla a tudíž je pro mě výsledný zážitek spíše slabota.

Ok boomer.

Pro: grafika města, scénář, hlavně dialogy, sem tam něco navíc

Proti: Tom furt zvedá obočí jak kdyby někoho balil, chybí tomu koule, má to podivné tempo, hudba

+26 +29 −3

Ghost of Tsushima

  • PS4 75
Prznění dětí, podřezávání kojenců, sekání údů zaživa, věšení chlapců na stromy a spoustu dalších příjemných válečných kratochvílí - to vše je přítomno v Assassin's Creed: Shogun.

Asi je důvod, proč tu v tuhle chvíli jsou jen 3 komentáře. Vždyť Ghost of Tsushima je prakticky Open World: The Game. Prostě neskutečně genericky působící záležitost, která by mě nechala úplně chladným, nebýt pěkného vizuálu a skutečnosti, že mi hru půjčil kamarád.

A nejsem zklamaný. Ano, je to odporně dlouhé, jako všechny dnešní hry. Ano, je tam zbytečně moc lišek, duelů, brnění, cvrčků, chrámů a dalších natahováků herní doby, ale do nich vás nikdo nenutí. To podstatné jsou zábavné souboje a další mechaniky hry, které působí neskutečně plynule a funkčně. Dokonce i kůň není tak blbej, aby narážel čelně do stromů.

Pochválit také musím krutost, která je skutečně všudypřítomná. Tvůrci nám prostě chtěli ukázat, že válka je krutá, byla krutá a bude krutá. A to je poměrně osvěžující. Stejně tak potěší ne tak okaté vedení za ručičku a momenty, kdy skutečně musíte vnímat, co se kolem vás děje. K tomu si přidejte příběh, který neurazí, dialogy, které nejsou stupidní a máte hru, která zabaví na dlouhé hodiny. Ale nejedná se o žádný zázrak a do roka nebudu vědět, že jsem to hrál.

Pro: grafika, scénář ukazující krutost války, prostředí, navádění větrem

Proti: všeho je zbytečně moc, záhadná lana poházená všude po světě

+17 +20 −3

Sleeping Dogs

  • PC 40
  • PS4 20
Zoufalství z téhle hry sálá podobně jako z incela nadávajícího na to, že všecky žencký sou děvky. Naprosto tradiční, ničím nevybočující "městská akce" s drsňáckým hrdinou v hlavní roli. Vše, čím jsme se stihli přejíst v sérii GTA, nechybí ani zde. Ať už jsou to uřvané postavy, stupidní dialogy nebo rádoby drsný hlavní hrdina s rádoby vtipným sidekickem.

Soubojový systém stihne nudit už během "tutorialu" (tradiční hodina hraní plná cutscén a krátkých gameplay pasáží, než vás hra pustí do otevřeného města) a jízdní model nemá absolutně nic, co by z jízdy dělalo zábavnou disciplínu.

Mise jsou podávány tradičním stereotypním stylem, kdy někam dojedete (bez zjevné motivace) a teprve tam mise začíná. Svět na vás tradičně čeká, až se vyprdelíte ze všech těch obchodů s oblečením a stánků s jídlem. Jediná snaha o originalitu je v podobě "double agent" stupnice

PS4 verze má naprosto šílené fps dropy (podle mě se to nedostane ani na těch 30) a hodně mi to připomínalo, když jsem hru zkoušel na svém tehdejším PC před pár lety. Chtěl jsem dát téhle zapomenuté hře ještě jednu šanci, ale lituji i těch 118,- korun, které jsem za ni dal.

Pro: možná prostředí, ale nijak výrazně zážitku ze hry nepomáhá

Proti: naprosto tuctová městská akce, která nemá co nabídnout

+8 +23 −15

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 80
Interaktivní filmy s gameplay pasážemi z dílny Naughty Dog mě nikdy moc netankovaly. Nadšení herní komunity jsem přisuzoval kažuálství a nenáročnosti konzolových peasantů. A vlastně dodnes to vidím stejně, jen se změnil jeden malý detail - i ze mě se stal konzolový kažuál. Díky čemuž jsem si padesátý díl unifikované série Uncharted celkem užil.

Čtvrtý díl je úplně stejný jako ten třetí, druhý a první. Gunplay pořád stojí za vyliž, jakmile Nathan někam přijde, tak vše skončí v troskách (archolog my ass) a z nějakého neznámého důvodu musí každá postava neustále hláškovat, asi aby se cílovka (dvanáctiletí hráči a dvanáctileté hráčky) nenudila. A zatímco u her předtím jsem se často nudil a u trojky doslova trpěl, čtyrka mě bavila.

Příběh mi byl úplně jedno. Líbil se mi pomalý rozjezd (Nathan zkoumající kontejner uprostřed New Yorku) a hodně mě chytla ona dobrodružná linka, kde se (opět) odhalovalo tajemství pirátů. A ano, je to přitažený za vlasy a bla bla, ale bylo mi to fuk, já se bavil. Obecně je příběh předvídatelný a místy hloupý, ale je to jedno, svůj účel plní.

Horší byl gunplay, to je vopruz od prvního dílu a nic se nezměnilo. Pocit z akce hodně vylepšil soubojový systém na blízko, který byl možná nejlepší, s jakým jsem se kdy setkal. Víc mě ale bavily skákací pasáže až na jeden detail - neustále "šokující" momenty, kdy se pode mnou ulomí římsa nebo rupne dřevěný most. Kdyby se to nedělo od prvního dílu u každé druhé překážky, možná by to i fungovalo.

Po chvíli mě (opět) začaly rozčilovat postavy - všichni tak děsně správní, za každou cenu morální a otravní, až je to fakt k smíchu (ale jasně, cílovka jsou ty dvanáctileté děti). Nejkomičtější byly bitky s jednou ženou, kdy ji Nathan ani jednou neuhodí a jen se brání, protože mlátit ženy je špatné i ve vyfabulovaném příběhu se zápornou ženskou postavou. Vlastně jsem se divil, že Sully stále kouří doutníky (i když samozřejmě stihne přestat).

U Sullyho ještě bylo komické jak zdatně si vede na všech těch římsách a klenbách. Ale to už bych se nimral v samotné podstatě žánru. který prostě má určitá pravidla. Chválím, že tvůrci úplně vynechali nadpřirozené prvky, což mi v minulých dílech vadilo.

Co mě osobně hodně překvapilo, že stále na mě fungovaly lokace "v džungli". Čekal bych, že jsem se nejprovařenějším herním prostředí už přejedl, ale tady jsem si fakt hodně užíval každý pohled do dáli na panenské kopce, každou říčku a každý potůček. Zoufale mě nebavil Madagaskar, protože lineární akční adventuru jsem nerozehrál proto, abych se v ní toulal open worldem.

Za sebe musím říct, že jsem si hru užil. Bohužel se nacházíme v době, kdy i průměrně zajímavá lineární akce působí osvěžující dojmem a ND se nedá vytknout snaha o dokonalost. Animace jsou parádní, grafika detailní, celá hra odsýpá a i když se chvíli nudíte, za okamžik jste v nové lokaci, která vás třeba bude bavit víc. Level design je parádní (hra vám nic neukazuje, i přesto přesně víte kam máte jít) a ubylo hádanek (ND vědí, že hráči jsou hloupější a línější - tedy i já). Hra se mi přes rok válela doma od kamaráda, ale zahrál jsem si ji až díky PS+ a nelituju.

Pro: grafika, souboje na blízko, prostředí, level design, ubylo hádanek

Proti: děsivě nudný gunplay, předimenzovaný počet enemáků, neustálé rádoby vtipné hláškování, nudně morální postavy

+11 +14 −3

Days Gone

  • PS4 80
Romantický příběh latentních homosexuálů, kteří žijí v post-apokalyptické době, ve které přestala jezdit osobní auta, motorkám začala neskutečně rychle vysychat nádrž a v lesích na lidi útočí podivně chrčící bestie. Naštěstí mají všude kolem sebe bezedné kanystry s benzinem a velké množství zbraní.

Hlavním hrdinou je pokérovanej wannabe drsňák Deek, jehož nejlepší kamarád má tu nejdebilnější přezdívku na světě - Boozer, v horším případě Boozman. Deek je drsnej motorkář, takže v postapu mezi zombíkama je logicky jako doma. Nicméně srdíčko má na správném místě, takže během kidlení zombíků stíhá také zachraňovat kdekoho a pomáhat kdekomu. Případně zachraňovat štěňátka. Mimojiné také vzpomíná na svou manželku Sáru - na to, jak spolu chodili při měsíčku na procházky, na to, jakou měly cool svatbu bez svatebčanů a taky na to, že Sára pracovala v podivné vládní výzkumné laboratoři, kde se něco podělalo, ALE NIKOHO NENAPADNE CO BY TO MOHLO BÝT. Sára je děsivě protivná generická bloncka a nemá absolutně hloubku, dokud ji nepotkáme v současnosti, kdy je neskutečně bad-ass a cool.

Naštěstí baterií je v post-apo světě dost, takže vás může neustále někdo otravovat skrze vysílačku. Z nějakého důvodu vás ale neinformují o detailech úkolů, takže za každým blbečkem vždycky musíte nejdříve přijet, vyslechnout si naprosto banální zápletku s nulovou motivací pro hráče a ject někoho zachránit/někoho zabít/vyvraždit tábor. Beze srandy, jiné vedlejší úkoly tam nejsou.

Do toho plníte o něco méně generické hlavní úkoly, setkáváte se s obdivuhodně napsanými postavami, které vůbec nešustí papírem a dialogy jsou snad ty nejuvěřitelnější, jaké jsem kdy ve hře poznal. Jen se nad tím zamyslete - jak by se lidi chovali v post-apo světě? Ano, byli by nerudní, protivní a podezřívaví. A takoví jsou tady všichni. Snad všem postavám jsem chtěl dát někdy pěstí (včetně Deeka) a u pár mě mrzí, že jsem je nemohl zabít. Ale jakmile nastoupí na scénu debilní hopírek v kšiltovce, tak vyhrává debila hry.

Jedna příběhová linka (Rippers) má skvělý finále, na podobnou hru možná až zbytečně skvělý. Prostě za obřím množstvím balastu (ježdění, generické mise, doplňování paliva, craftění (už se těším, až tahle móda skončí), hordy, NERO základny) se skrývá jeden z nejlépe napsaných příběhů, s jakými jsem se kdy ve hře setkal. Možná úplně nejlepší.

Deek je zábavnej, bavily mě jeho kecy na Copelanda, bavilo mě jeho řvaní na enemáky, bavilo mě jak byl na všechny protivnej. Už méně mě bavily neustálé hovory přes vysílačku a ještě méně small talky s prodavači, ale přežil jsem.

Muzika je famózní. Opět možná až zbytečně kvalitní, na podobnou hru. Na dynamický sníh jsem čekal asi 15 let a příjemně mě překvapilo, že tu je. Tak prosím ještě závěje, a budu spokojenej.
Akce mě bavila. Hra je dlouhá, ale nudil jsem se až k úplnému závěru, kdy už mě fakt přestalo bavit sbírat plastové kelímky a další bordel jen proto, abych si vytvořil něco, co vůbec nepotřebuju (snad polovinu arsenalu jsem nikdy nepoužil).

Podtrženo sečteno - za pětikilo dobrý. Užil jsem si to, příběh je solidně napsaný (i když vás v něm absolutně nic nepřekvapí) a některé momenty jsou fakt perfektní. Trvalo mi se do hry dostat, ale časem jsem získal SKILL a hordy už si člověk dává s prstem v nose. Já si hraní užil a pokud se vám to někdy dostane do ruky, zkuste to.

Pro: dialogy, scénář, postavy, muzika, hodně obsahu

Proti: hodně balastu, zoufalé finále, craftění je vopruz, komický vztah mezi hlavním hrdinou a jeho drsným kámošem

+24 +25 −1

Mafia III

  • PS4 80
Po příšerné dvojce jsem Mafii přestal vnímat jako sérii, což mi dost pomohlo u zážitku ze třetího dílu. Silný příběh v nepřikrášlených kulisách, témata, která jsem ve hře nikdy předtím nepotkal a velice výborný gameplay, který mě bavil od začátku do konce.

Lincoln Clay si nedělá s ničím hlavu. Po dlouhé době tu máme skutečného gangstera, který zabijí hlava nehlava. Není tu žádný prvek morálky, žádná nutnost držet se zpátky, prostě tu máme mašinu na zabíjení, což působí neskutečně svěže. Navíc je to sympaťák, má jasnou motivaci a vypadá cool. Příběh se rozjede velice rychle parádní scénou, a pak Lincoln nejde zastavit.

Největší dominantou hry je gameplay/gunplay. Jedny z nejzábavnějších přestřelek, které jsem kdy ve hře potkal. Animace zasažených postav je perfektní, krev stříká všude kolem a během pár minut se místo přestřelky změní z útulné kanceláře na malé řeznictví. Hodně mě taky bavil jízdní model, jen škoda omezených možností vozového parku.

Spolurpáce s parťáky je dobrý nápad. Trochu nedotažený, ale na druhou stranu jsem se občas divil, jak parťáci na mé jednání reagují. Zcela úmyslně jsem jednoho úplně ignoroval, abych viděl zda to hra bude brát v potaz - bere.

Většina NPC, která musíte zabít, jsou skvěle napsané, až mi nejde na rozum, že se s nimi ve hře střetneme jen na pár sekund. Každá čtvrť je jiná, úkoly se opakují, ale ne nějak tragicky a "větší" mise jsou všechny parádní. Lincoln občas překvapí brutalitou, které se dopouští. A veškerá story kolem ku klux klanu byla skvělá. Celkově se mi hodně líbí, že autoři měli koule přijít s takovýmhle příběhem.

Zamrzí pár věcí - nedotaženost všeho - dějové linky, grafiky, zvuků a tak dále. Takovouhle městskou akci jsme tu měli milionkrát, New Orleans je víceméně bez ksichtu, chybí muzikanti v ulicích atd. Potěšilo ale, že mezi civilisty není žádný mistr světa v boxu ani střelec amatér, takže se skutečně chovají jako civilisté. A policajti KONEČNĚ reagují jen na to, co se děje v jejich blízkosti nebo pokud jim někdo zavolá. V odlehlejších částech města si můžete klidně házat s granátama a nikdo nepřijede.

Celou dobu mi ale přišlo, že hra byla utnuta ve vývoji příliš brzy. Například v cutscénách jsem měl vždy defaultní oblečení, i když jsem se převlékl a občas mi přišlo, že mise úplně nejdou za sebou jak mají. Ale popravdě jsem to moc neřešil - já se chtěl bavit, a to se mi povedlo.

Pro: hlavní postava, gunplay, jízdní model, příběh, zasazení, hudba (vhodně zvolená při misích a přestřelkách), mimika postav

Proti: občas grafika (hlavně nasvětlení), nedotaženost některých prvků, doufal jsem ve flashbacky z Vietnamu

+17 +19 −2

The Last of Us

  • PS3 80
  • PS4 55
Teda jak jsem mohl tuhle nudu dohrát někdy do konce, to vážně nechápu.

Pamět je zrádná věc. Jasně, pamatoval jsem si, že gameplay mě nezaujal a že úvod byl k uzoufání nudný, ale dynamické finále a velice dobře napsaný scénář vygumoval všechny záporné dojmy a ve mně zůstala vlastně kladná vzpomínka na tenhle interaktivní film s gameplay pasážemi. Takže s blížícím se příchodem dvojky jsem si hru chtěl oživit. Chyba!

Úvod je neskutečně nudnej. Ale fakt neskutečně. Tehdy jsem to skoro vypnul a i když jsem letos věděl do čeho jdu, trpěl jsem. Z nějakého neznámého důvodu nám tvůrci prezentují nudný generický zombie postapo svět dlouhými pasážemi, kde procházíte ulicemi, baráky, skladišti a do toho sledujete dialog mezi hlavním hrdinou a nejnudnější vedlejší postavou z celé hry, které v celém příběhu nemá žádnou zásadní roli.

Ještě než dojde k první akci, tak to hráč pozná díky šikovně poskládaným překážkám, za které se dá krýt. Vypadá to jako nějaká multiplayerová aréna ze hry z roku 2001. A těchto arén je tam obrovské množství, jen v některé se musíte plížit a v některé se střílí. A když se střílí, je to ještě větší nuda než v Uncharted.

Hra má jasná pravidla jak ji hrát a vlastně vám nedovolí chovat se jinak. Máte zde klidné pasáže a pasáže s enemáky. Ty klidné pasáže slouží k posouvání příběhu a dialogům mezi postavami a bufetění nutného lootu, arény s enemáky slouží k jejich překonání - většino proplížení skrz. Tyto pasáže jsou vždy jasně oddělené, aby se hráč jasně orientoval a věděl, kdy má být na pozoru.

Problém je v tom, že ani jedna součást gameplaye není zábavné. Plížení mezi zombíky je nuda, protože jeden druh je slepý, druhý druh je hluchý, takže jen měníte taktiku podle potřeby a nic víc. Pokud k tomu navíc používáte rentgenové vidění skrze zdi, tak přijdete o veškeré napětí. Nicméně letos jsem ho využíval, protože nemám tolik trpělivosti jako před 6 lety. Mým cílem bylo projít tyto arény co nejrychleji abych si užil příběh.

Ale příběh se táhne jak smrad z tichého pšouku ve výtahu a ani po 4 hodinách jsem se nedostal do míst, kde by začal mít grády. Všechno je to hrozně unylý, utahaný, pořád někde hledáte bordel abyste si z nůžek udělali nožík, který nepotřebujete, protože je vždycky možnost se proplížit. Ellie mi přišla tehdy cool, dneska mi přijde jako protivný fracek, Joel mi přišel zádumčivý, dneska mi přijde nudně emo a rádoby otravně odtažitý.

Co si budeme povídat, celý ten příběh je jedno obří klišé, ale já si pamatuju, že je funkční. Že někde v půce začne šlapat a že finále je famózní. A že pasáž s Ellie je úžasná, protože to je jediné místo, kde má gameplay skutečnou atmosféru a koule. Tak jsem radši přestal hrát, aby alespoň tyhle vzpomínky zůstaly nepoškozené. Ale jestli půjdu do dvojky, to zatím nedokážu říct.

Pro: remasterovaná verze se hýbe hezky, postavy jsou napsané dobře a celkově je příběh fajn, alespoň co si pamatuju

Proti: nudný nezáživný svazující gameplay plný qte a nudného pokládání prken, plavení vorů, otevírání vrat od garáže atd.

+16 +21 −5

Overcooked

  • PS4 80
Solidní párty hra, při které se nakřičíte stejně jako Gordon Ramsay v Pekelné kuchyni a prožijete při ní více emocí než v The Last of Us.

Bude to možná znít absurdně, ale skutečně pomáhá, když nějaký pozorovatel pouze radí a křičí, jaké objednávky je potřeba udělat. Hra jich totiž posílá dost za sebou a některé musíte vydat dříve než jiné. I přes absurditu lokací (ledová kra, dva jedoucí náklaďáky, dům plný duchů) jsem si prožil pár vzpomínek na brigádu v kuchyni. Makáte na objednávkách tak rychle, žer nestíháte sledovat nic jiného a běda tomu, kdo udělá chybu (například vyhodí hotové jídlo omylem do koše).

Ovládání je neskutečně intuitivní, ale obtížnost hry je překvapivě vysoká. Některé lokace si musíte projít několikrát a je třeba vymyslet i taktiku, jak mise splnit na nejvyšší hodnocení. Skutečné peklo přichází při pečení pizz, kde jsem s touhle sranda hrou skončil a pak přešel na dvojku.

Ale rozhodně doporučuju, zasmáli jsme se u toho s kámošema a manželkou neskutečně.

Pro: je to prdel

Proti: relativně obtížné, na párty hru; ježdění po mapě mezi misama mi přijde zbytečný, to samé platí o příběhu

+19

Northgard

  • PC 80
Už ani nevím, jak jsem ke hře přišel, ale setting, feeling a další ingy mě zaujaly natolik, že jsem si tenhle Warcraft III pro chudý koupil.

Při hraní mi došlo, jak dlouho jsem se nedostal k žádné strategii, tak netuším, které prvky jsou novátorské a které nikoli. Mapa je vždy rozdělena na území, která postupně obsazujete, přičemž hranice jsou jasně dané a nelze je překročit, dokud území neprozkoumá váš scout. Na (téměř) každém území se nachází zdroj něčeho (jídlo, suroviny atd.) nebo bonusy, které hráči při hraní pomůžou (například menší spotřeba dřeva během zimy).

Jedná se spíše o budovatelskou strategii, kdy musíte mít šťastné a nakrmené obyvatelstvo, kde každý panďulák plní svou úlohu - tenhle loví ryby, tenhle rozlévá pivo, tenhle brázdí širá moře a tak dále. Panďuláky můžete k daným profesím přiradit ručně nebo plošně (prostě označíte pravým myšítkem všechny obyvatele a pošlete je na farmu - a jelikož farma pojme jen dva farmáře, dorazí tam jen dva a ostatní si hledí své dosavadní práce). To je trochu nešikovné při budování armády, kdy chcete třeba naverbovat jen dva vojáky, tak je musíte vyzobat ručně, protože plošně jich do kasárna pošlete klidně sedm naráz.

Nejzábavnější je na hře mikromangement, musíte vylepšovat budovy, aby produkovaly více zdrojů, musíte vydělávat peníze, obsazovat území, protože čím více území máte, tím více adidas ( = štěstí vašich obyvatel). Musíte zabíjet bájná stvoření, čerpat vědomosti, získávat slávu a tak dále a tak dále. Každý rod má svá specifika, každý jiného hrdinu s jinými schopnostmi, ale tyhle prvky mi připadaly spíše druhotné, rozhodně ne tak zásadní, jako dříve zmíněný W3 (se kterým hra nemá porpavdě vůbec nic společného, ale já tam lehkou podobu vidím).

Singleplarová kampaň mě bavila, příběh neurazí ani nenadchne (pobaví rozpravy postav přes celou mapu), ale zatím nemám důvod kupovat dlc. Nicméně hraní jsem si užil. Kdo má rád klidnější RTS, doporučuji si počkat na nějakou tu slevu.

Pro: grafika, systém obsazování území, jednotlivé rody jsou zajímavé

Proti: hodil by se seznam postavených budov, v pozdějších fázích misí se hra stává trochu nepřehlednou

+18

Hitman

  • PS4 25
Totálně vyčpělá série přichází s dalším modelem své sériové výroby, která postrádá snad úplně vše. Od originiality, přes příběh, po kvalitní grafické zpracování.

50x a stále poprvé se objevujeme na začátku lokace, po které se šikovně toulají NPC. Tahle prochází kolem prázdného kontejneru, tamta kolem prázdného koše na prádlo, támhleta kolem prázdného mrazáku... v tomhle světě ztrácejí úložné prostory svou původní funkci jen proto, abyste do nich mohli uklízet omráčená či zabitá eNPéCéčka. AI se od prvního dílu snad nezměnila (dobře, budu fér... od druhého) a stále funguje tak nějak nahodile. Někdy se drží přesných pravidel, kdy vás neprokoukne skrze modré sako, jindy po vás začne střílet v momentě, kdy se špičkou boty ocitnete na místě, kde nemáte co dělat. No a nedejbože, když dojde k akci.

Nepříliš velké lokace (ale pořád příliš velké na to, co se v nich dá dělat) jsou opět nalajnované na první dobrou. Hmm, jak se mám dostat do sídla sicilského mafiána? Stačí budovu jednou obejít a hned víte, že stačí vyšplhat po římse.

Aby byly "různé cesty ke splnění cíle" ještě přímočarejší, hra vás na ně upozrní. Buďto pomocí hudu, případně prostě tím, že se ve vaší blízkosti najednou děje něco nepřirozeného. Poté už jen stačí sledovat NPC a hra už si vás sama navede k dokonalému závěru mise. No a pak si samozřejmě misi můžete zahrát ještě 10x, abyste našli veškerá kladiva, konve, cihly a další předměty, nutné pro absolutní herní požitek.

Třešičkou na dortu je už jenom mizerné technické zpracování, kdy nohy procházejí skrze schody, NPC i Hitman se hýbají prkenně a celkově je hra hnusná na pohled. Celkem jsem se na to těšil, ale bohužel je to velké Walomeh.

Pro: pfff... Hitman je pořád trochu cool?

Proti: vlastně vše, co v minulých dílech, ale teď už je to hodně okoukané

+11 +22 −11

Red Dead Redemption 2

  • PS4 100
Zapomeňte na scvrklé koňské koule, tahle hra je o něčem úplně jiném.

Pamatuji si na moment, kdy jsem prvně hrál GTA III. Bylo to u bratrance, protože tehdy se mi o vlastním PC jen zdálo. Vybavuje se mi ta první jízda, muzika, která hraje v autorádiu a pohled na otevřený svět, který jsme do té doby ve 3D nikdy nezažili. Hra nás postupně seznámila s prostředím, mapa byla částečně zavřená, abychom nemohli jet kam se nám zlíbí, hlavní postava nemluvila, neměla charakter a všechna NPC byla pitoreskní a excentrická. Postupně si nás zaměstnavatelé přehazovali jako horký brambor, občas jsme někoho zradili, protože to po nás hra chtěla a nakonec jsme museli splašit pořádné množství peněz, abychom úspěšně dokončili hru. Tehdy to stačilo. Vlastně to tehdy byla revoluce, jejíž započetí mohli mít na kontě čeští vývojáři, ale to je jiná písnička.

Uplynulo necelých dvacet let a herní průmysl vyspěl. A hráči dospěli. Takže tu najednou máme příběh jednoho člověka, který řeší své vlastní niterní záležitosti a jen tak mimoděk kolem něj dochází k tomu, co jsme znali už z "prvního" GTA - zrada, změny zaměstnavatelů a hromadění peněz. Scénáristé měli takové sebevědomí a takovou důvěru v hráčskou obec, že nás hodili mezi 22 vedlejších postav a do rozjetého příběhu. Dva tucty kriminálníků mají svou minulost, která je pronásleduje nejen v RDR2, ale také v předchozím RDR. Každá postava je něčím zajímavá (kromě Mary-Beth), některé hrají výraznější roli v příběhu, jiné jsou zde jen do počtu, ale komplexně tahle skupinka působí neskutečně organicky.

Někomu může přijít podivné, že Arthur Morgan je poměrně nevýrazný charakter. Je to takový unavený strejda, který se už příliš dlouho táhne s uřvaným Dutchem a ožralým Unclem, a trochu mu to leze na mozek. Pro gang se může roztrhat, ale ta únava je na něm poznat už od začátku hry. Víceméně je to stejná děvka pro všechny, jako veškeré Rockstar charaktery před ním, ale scénáristicky zvládnutá tak dobře, že si toho hráči ani nevšimnou. Zlom (pro mě velmi překvapivý) přichází, když Arthur zjistí, že se nakazil nevyléčitelnou chorobou. Najednou se změní ráz i atmosféra hry. Arthur umírá a chce napravit co se dá (s krutým vědomím, že se mu to nepodaří). Tak si alespoň vezme na starost záchranu jediné rodiny, která se v jejich gangu nachází.

John Marston, líný a nezodpovědný floutek, jeho koule na noze Abigail (bože, to je protivná ženská) a introvertní syn Jack. Není to ideální rodinka, ale za záchranu rozhodně stojí... A to je Arthurův příběh. Žádná pomsta, žádný hon za penězi, žádná lovestory. Prostě jen předsmrtné přání jednoho stárnoucího muže. Ano, je to depresivní a smutné, což jsou ty poslední emoce, které bych od Rockstaru čekal.


Práce s charaktery je neuvěřitelná. Velká část postav se dočká nějakého vývoje (Sadie <3), s některými to dopadne dobře, s jinými špatně, ale nejzásadnější pro mě byla jejich vzájemná interakce. Smích, opilecké tanečky, hádky, rvačky, nadávky, pomlouvání... i když romantizované, tak velmi věrné ztvárnění skupinky dvaceti různorodých osobností.

Nakonec tedy nezáleží na úchvatných detialech, kterými hra oplývá a nad kterými jsem byl v úžasu do poslední minuty. Nevadí ani lineární mise, trandičně nefunčkní kombinace silné příběhové linky a otevřeného světa (Arthur s tuberou plave v ledové řece/Arthur mlátí člověka kvůli dluhům, ale okradení mrtvoly u cesty mu sníží karmu), dokonce nevadí ani roztahanost některých pasáží. Jak už ukázal Zaklínač 3 - dobře napsaná hra toho dokáže spoustu skrýt.

Kdybych mohl, obešel bych každou vývojářku a každého vývojáře, kteří byli zmíněni ve 36 minut dlouhých závěrečných titulcích, a podal si s nimi ruku. Protože tohle nebyla hra, tohle byl zážitek.

Pro: scénář; neuvěřitelný smysl pro detail; dospělost a vyspělost celé hry

Proti: taková hra vyjde jen jednou za 8 let

+36 +37 −1

God of War III

  • PS4 65
Tak tahle hra nezestárla dobře. Nebo jsem nezestárl dobře já. Na mnohem menší televizi mě před těmi takřka deseti lety dostala mnohem více a vzpomínky na ni byly mnohem přívětivější, než jaké si odnesu z letošního znovuhraní.

Je to jediný díl série, který jsem kdy hrál. A stejně jako poprvé, i nyní mám chuť se na internetu podívat o čem vlastně byly předchozí díly, když ve trojce vyvraždíte takřka kompletní pantheon řeckých bohů. Ačkoliv je příběh druhotnou stránkou téhle vydařené rubačky, scénáristé si neodpustili celou řadu klišé a vysvětlovačku na konci, bez které by se to celé klidně obešlo. Vlastně jsem nepochopil, proč mě nenechali jen rubat nepřátele.

Dabing je něco otřesného. Hlavní hrdina je už tak dost nesympatický macho kretén, ale jeho hlas připomíná záporáky z béčkových amerických filmů 80. let. Nepříliš kvalitní je i namluvení ostatních postav.

Neuvěřitelně mě otravovalo otevírání truhel (proč proboha musím držet R1 tak dlouho?) a některé prvky, které se opakovaly, až nudily (létání šachtou, šplhání po řetězu). Únavné také bylo procházet neustále tím samým prostředím a naprostá nelogičnost umístění některých lokací (např. Afroditina ložnice v předsíni). Před osmi lety vítaná sexualita je dnes už jen k smíchu (stejně tak jako Kratosovo drsňáctví).

Podtrženo sečteno, tuhle hru jsem měl radši nechat být a nekazit si pěkné vzpomínky.

Herní výzva 2019: "Hra roku"

Pro: akční složka funguje parádně, design prostředí (hlavně labyrint)

Proti: zbytečně mnoho zbraní a předmětů (hráč si neužije všechny), hloupoučký příbě, hloupoučké postavy, nesympatický hlavní hrdina, zdlouhavé pasáže, úmorný závěr

+21

Rise of the Tomb Raider

  • PS4 60
Proč se, proboha, snaží z lineární TPS udělat zparchantělej open world? Jakou vepřovou hlavu napadlo udělat pískovišťové pasáže, kde je jeden jelen na metr čtvereční, o kousek dál kočkovitá šelma, o kousek dál smečka vlků, a to vše obklopeno nekonečným množstvím cenných artefaktů a obřích hrobek.

Komu přišlo jako dobrý nápad postavit děj na jakémsi ruském odboji, který místo ákáček používá luky a teprve se učí, že existují moderní technologie (jako třeba drony). Kterej hipster chtěl zasadit děj do nejméně záživného prostředí na světě?

Kdo psal ten scénář, kde Lara opět 150x přežije svou smrt a opět se choulí sama do sebe při sněhové vánici, aby se následně potápěla do ledové vody? Kdo vymyslel tak archetypální postavy? Co, proboha, vedlo tvůrce k tomu zběsilému craftění a vedlejším misím? Proč se z "lineární TPS" stalo sprosté slovo? PROČ?!

Veškeré čistokrevné TPS pasáže mě bavily (ačkoli byly hodně přehnané), tak vše kolem (příběh, postavy, open world, craftění) mi kazilo herní zážitek neskutečným způsobem. I na předposlední obtížnost je všeho dostatek. Slot pro pistoli je úplně zbytečný (na tiché headshoty stačí luk). Nepochopil jsem formu nadpřirozených protivníků, kteří nejsou ničím odlišní od lidských obrněných nepřátel.

Pochválit musím AI. Nepřátelé na vás nabíhají když přebíjíte, neustále házejí granáty, aby hráče nenechali chvíli v klidu. Akce je díky tomu skutečně dynamická, a není to jen o tom krčit se za překážkou a jednou začas vystrčit hlavu (zdravím Uncharted).

Scénář je hrozivý. Tam Uncharted vede. Něco tak plytkého a nudného jsem už dlouho neviděl, kam se hrabe film, kde se aspoň dočkáme něčeho, co mělo fungovat jako překvapení. Tady nic takového nehrozí. A nejhorší je, že mně byli nějací Rusáci úplně putna. Vůbec jsem jim nechtěl pomáhat, nebyli mi sympatičtí a tudíž mi scházela motivace.

Nicméně, nejhorší jsou ty open world pasáže a craftění - dva prvky, které mě během hraní stihly neskutečně otrávit.

edit: úplně byh zapomněl na vypíchnutí skutečnosti, že Lara je sice děsně citlivá archeoložka, ale při cestě za pokladem se neštít zbořit, zničit a znesvětit kdejakou prastarou památku.

Pro: grafika (na PS4 zatím nejlepší), fps (i když stabilních 30 to není ani náhodou), lineární pasáže

Proti: craftění, open world pasáže, občasná nutnost teleportace, příběh, vedlejší postavy, Lara není moc hezká

+20 +27 −7

Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch

  • PS4 60
Tohle je snad ještě větší zlodějna než Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes. Za málo peněz, téměř žádná muzika!

Oceňuji nápad. Není nijak originální, zejména pro člověka, který hrál sérii Far Cry, ale bavilo mě to a celý ten kraťoulinký příběh jsem si užíval. Dokonce jsem se zasekl i u hlavolamu, což bylo v této hře poprvé. Finální "boss fight" nebyl nijak těžký, ale emočně mi dal zabrat, se sluchátky na uších jsem se dost lekal a kvičel jako podsvinče.

Jelikož jsem měl hru v rámci kolekce 20 years nebojaksetojmenuje, dávám krásných 60 %, protože jsem se skutečně bavil. Ovšem představa, že tuhle věc koupím za 10 ojro, to je fakt haluz. A nejhorší je, že úvodní pasáž questu se odehrává v původní hře, takže tohle fakt nedalo moc práce vytvořit.

Pro: celé pojetí Baby Jagy, příběh, hlavolam

Proti: je to krátké, je toho málo, nemohl jsem si postavit vlastní vesnici

+16

Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes

  • PS4 50
Za málo peněz, málo muziky.

Tak by se dalo shrnout DLC, kde stavíte vesničku pomocí dialogových nabídek s mistrem stavitelem. Na jednu stranu není moc na co nadávat, protože DLC je přesně o tom, co slibuje popisek u hry. Nic míň, a bohužel, ani nic víc.

A je potřeba zmínit, že jsem DLC hrál po dokončení hlavní dějové linky, což asi může za můj, spíše negativní, zážitek.

Hořkost z faktu, že DLC nenabízí žádné nové questy, ve mně zůstala po celou dobu. A to hlavně proto, že se nádherně nabízí možnost například přijmout úkol od řezníka, abyste měli levnější maso, nebo kde by s každou postavenou budoovou vznikl nový quest s ní související (něco jako Vice City). Takhle jen stavíte budovy a je to trochu nuda.

Bohužel samotná náplň DLC je zdlouhavá a nudná. Pokaždé musíte přiběhnout na místo, kde se budova postaví, pokaždé si musíte vyslechnout ten stejný dialog - a to i v případě vylepšení. Je hodně komické, když se Jindra ptá, jestli se fresky v kostele budou malovat v kostele. Ne asi, v pekárně. A pokaždé se objeví nápis "o pár dní později" ačkoli svět kolem vás stojí (max. se změní denní doba).

Docela dost tohle DLC zamává s ekonomikou ve hře. Předpokládám, že je vázané hlavně na HC mod, ale něco mi říká, že i tak se člověk bude nakonec topit v penězích. Což, na druhou stranu, asi nevadí, když je člověk rychtářem, měl by z toho něco mít!

Chválím soudy, ačkoli herně nic nepředávají, ale aspoň jsem se za svých 250,- zasmál.

Umím si představit, že bych si DLC užil mnohem více v rámci původní hry a pokud bude čas, rád si to někdy zkusím i s hardcore modem. Ale takhle je to pro mě spíše zklamání, se kterým se pne i absence detailů - jakto, že mě moji poddaní zdraví "Ahoj Jindro." místo "Pane rychtáři." ? Proč nemohu do Přibyslavic pozvat skalické žebráky z Ratají, když pro ně primárně byla vesnice postavena? Jak je možné, že díky dřevorubcům postavím kamenný most? Co proboha znamená sušený salám? Vždyť salám je už sušené maso. Samé otázky.

A i tady se nachází "otevřený" konec s případným rozšířením vesnice. Protože takhle máte jen řemeslníky a žádné obyvatele, to by mě zajímalo, kdo by do takové prdele jezdil dělat kšeft :) a ještě se vrátím k chybějícím povozům - zrovna tady jejich absence vynikne, protože se neustále mluví o tom, že do Přibyslavic něco dovážíte, ale v celém světě KCD nepotkáte jediný povoz.

Pro: je fajn mít vlastní dům a hlavně, je fajn mít alchymistickou laboratoř takhle blízko cestovního bodu, soudy jsou zábavné

Proti: chybí detaily, náplň je nudná, stavění se brzy zají, po dohrání hlavní dějové linky nemá DLC příliš smysl

+27

Kingdom Come: Deliverance

  • PS4 70
Hloupý Honza s debilním účesem vyráží na cestu plnou dobrodružství, aby polovinu svého putování strávil chozením po lese a sbíráním hub.

Jsem asi jeden z mála, který hru rozehrál v den vydání a dohrál ji až s patchem 1.6. Tedy dva dny před vydáním DLC From the Ashes. Proč to zmiňuji? Protože za tu dobu hra ušla hodně dlouho cestu. Hned od začátku jsem měl smíšené pocity. Na jedné straně kouzelné české prostředí a skvělé herní mechaniky, na straně druhé ohromná nálož bugů, kterou jsem ve hře nikdy nepotkal. Celý život se mi bugy prakticky vyhýbaly, tak si herní bůh řekl, že mi to nyní pořádně osolí.

Vychytal jsem opravdu vše. Mizející hlavy NPC, mizející objekty, jeleny padající z nebe, vojáci do půl těla pod zemí, útočící srnky apod. Ale to jsou drobnosti. Horší bylo, když mi hra nedovolila splnit quest nebo když NPC, kterou jsem měl někam dovést, šla na druhou stranu než byl cíl. V kombinaci s "hardcore" přístupem to bylo zvláště frustrující, když jste kvůli bugu přišli o hodinový postup. Nakonec frustrace zvítězila. Přestaly mi fungovat teleportující bedny, do jednoho hostince jsem se ani nemohl jít vyspat, strážní mě pokutovali za činy, které jsem nespáchal (klidně 3x za sebou) a tak dále. Ta hra mě začala hrozně štvát.

No a pak mě zase začala bavit. Přestal jsem mít smůlu na bugy znemožňující pokračování v příběhové lince a zůstaly jen ty grafické. Ale ani ty by tam být neměly. Nebudu se tvářit, že je v pořádku, když si koupím produkt za 1600,- a dočkám se zmetku. Všudypřítomná nedoladěnost je skutečně fail. Chápu všechny ty, kteří nad tím přimhouřili oči, ale ode mě to nikdo nemůže čekat.

I přesto dávám vysoké hodnocení. Hra je skutečně jiná. A hlavně mě bavila. Bavily mě nekonečné detaily (když Jindra něco sbírá, tak po tom skutečně sáhne rukou), bavilo mě v rámci možností realistické pojetí příběhu (ačkoli se bohužel dočkáme skutečně hloupého momentu "Jsem tvůj otec." následovaný ještě hloupějšími dialogy). Zábava z hraní překonala i všechny ty vopruzy, jako je příliš pomalý fast travel, příliš mnohokrát jsem narazil na vraždící pocestné nebo bludné rytíře, příliš mnohokrát jsem narazil na Hanuše uprostřed lesů bez jediného osobního strážce nebo samotnou selku v lese uprostřed noci.

Celkově ten svět příliš nefunguje. Dokud jste ve vesnici, tak ano, ale mimo hranice obydlených oblastí svět nepůsobí věrohodně. Kde jsou jakékoli povozy? Absence vozíků a povozů mi hodně chyběla a člověka na koni jsem kromě questů potkal asi 2x. Svět tak působí poměrně mrtvě.

RPG prvky šly skoro mimo mě. Statistiky nejsou vlastně potřeba. Do záložky Hráč jsem šel za hru asi 4x, abych si naházel nějaké perky, ale nejsou potřeba, Naopak bych i řekl, že některé jsou nežádoucí (autoheal) a v podobné hře by neměly být. Stejně tak lektvary. Za celou hru jsem použil jen asi 4 "heal potiony", jinak nic, když pominu pár sejvovic (ale hra ukládá často, v kombinaci s "ukončit a uložit" není žádný problém). Fantasy prvek v podobě lektvarů mi tam moc nesedl, celkově mi alchymie přišla otravná a vadilo mi, že se jí v rámci hlavního questu musím věnovat (chtěl jsem ji úplně vypustit). Jo a usnadňovat páčení nebylo potřeba, console kidi zbytečně řvali.

Některé mechaniky nedávají moc smysl. Nepotřebuji nosit jídlo, když je všude kolem milion kotlíků. Prostě stačí přijít k někomu domů a srknout si guláše.
Jak je možné, že obchodník v Ratajích pozná věc kradenou v Sázavě? Tohle dávalo smysl v rámci úvodní části na Talmberku, ale jinak ne. A dlužno říct, že hra totálně přestává fungovat když děláte bordel. Nebylo nic snazšího než zabít jednoho z papalášů před Bohutovým kostelem a pak jen zaplatit pár zlaťáků za potloukání se poblíž mrtvoly.

Nicméně já většinu času sekal dobrotu, takže jsem o podobné nefunkční procesy byl ušetřen.

Bitvy jsou příšerné. I s přimhouřenýma očima. Panáci tam běhají jak blázni, neustále se opakuje neorganický sample bitvy, vy jen chodíte a bodáte NPC do zad nebo po nich pokojně střílíte z luku. A paradoxně, ta první je nejtěžší.

Přes všechny zápory, které bylo nutné zmínit (a to jsem jich spoustu vynechal) mě hra bavila. Scénář je v globále skvělý. Některé charaktery (Ptáček, Hanuš) jsou opravdu dobře napsané, stejně tak drtivá většina questů.

Oceňuji, že questy neustále přibývají - člověk si myslí, že už má od Ptáčka pokoj, ale pak přijde další quest! Absence tohoto mi hodně vadila v Zaklínači 3, jakmile jste splnili questy ve vesnici, jakoby se zastavil čas a nedocházelo k dalším událostem hodným Geraltovy pozornosti.

Grafika není nic extra, ale některá zákoutí (rybníčky, lesy, mýtinky, louky) jsou malebné a opravdu jsem si užíval atmosféru českého venkova. Systém boje je jiný. A ocenil jsem ho hlavně v úvodu, kdy jsem si dával pozor na každý šťouch, ke konci jen stačilo bezhlavě máchat mečem. Závěr se mi líbil, doufám, že se nedočkáme žádného příběhového DLC, které ho bude uměle natahovat.

A nyní počkat, s čím WH přijde příště. Obávám se ale, že novinářská ani hráčská obec nebude už tak tolerantní k počátečním chybám (já tedy rozhodně ne). Ale jsem rád, že jsem si hru prožil od prvního dne. A někdy příště třeba zkusím hardcore mod.

A seznam narozených dětí za dobu vývoje pobavil :) a RIP Jenda :(

Pro: herní mechaniky, prostředí, scénář

Proti: je to bugfest, bitvy, některé nedoladěnosti questů,

+31 +32 −1

Horizon Zero Dawn

  • PS4 65
Naivní kravka Aloy pobíhá po mapě mezi robotickými zvířaty a snaží se hráče přesvědčit, že je to zážitek, o který nemůžou přijít. WONG ON SO MANY LEVELS.

Ale tak vezměme to popořadě. Je to AAA titul, což znamená, že nemůžeme čekat příliš. A musím vyzdvihnout technickou stránku hry. Grafika je skvělá, prostředí se mění, bugy jsou tam minimálně, dokonce bych řekl skoro žádné a souboje dokážou být zábavné, pokud si zapnete vyšší obtížnost. Ta hra funguje, to se jí nedá upřít.

Já začal hrát na ultra hard, protože jsem si za poslední roky zvykl, že AAA hry jsou dělané pro mrňata a že normal je to, co bylo před deseti lety easy. Nicméně tady jsem se spálil a v půlce hry jsem si musel přiznat, že to nedávám. Boje byly ok. Výzva, ale ok. Ovšem to platilo jen pro "první" mapu. Jakmile si to nad mojí hlavu přivandrovali robo-ptáci, měl jsem po ptákách. A také jsem neměl dost peněz na koupi vystřelováku lana.

Po snížení obtížnost na very hard jsem si všiml velkého skoku, co se týkalo soubojů. Hra je najednou o několik řádů snazší. Je to proto, že ultra hard je určeno pro hráče, kteří už hru jednou prošli, mají vybavení a zkušenosti z celé hry a chtějí si zážitek zopakovat. Což by mohlo být u popisu obtížností znatelnější. Ačkoli věřím, že někteří hardcore gameři dali ultra napoprvé.

Nicméně těsně před finále jsem "musel" snížit na hard, protože mi začaly docházet předměty. Je to trochu začarovaný kruh, kdy potřebujete zabít monstra, abyste měli předměty, a potřebujete předměty na to, abyste mohli zabít monstra. Boj je na hard až příliš snadný, ale aspoň jsem využil ty nejobyčejnější šípy (na vyšší obtížnosti jsou prakticky k ničemu). V mžiku jsem měl předmětů a peněz tři zadky. Takže za mě je velký neduh hry nevybalancování různých obtížností.

Pro zajímavost ještě doplním, že celé finále jsem hrál na "story" obtížnost, kdy jste prakticky nesmrtelní a můžete si jen "užívat příběh". Už jsem to chtěl mít prostě rychle za sebou.

Na ultra hard mě to bavilo (a štvalo) nejvíc. Je to survivor, je to těžké, přeběhnout od ohniště k ohništi není žádná sranda a zabere to klidně hodinu. Jeden Watcher je výzva, natož tři. Skolit Sawtootha je opravdu výkon. Ale dá se. A je to super. Bohužel v kombinaci s těžkou obtížností hodně štve respawn nepřátel. Celkově je respawn hodně špatný, častý a přesný (pokaždé jsou na stejném místě stejná zvířata).

Mount je naprosto k ničemu, vůbec nechápu, proč tam tahle funkce je. Je to asi nejlepší "kůň", kterého jsem za poslední dobu ve hrách potkal (do pekla s Tebou, Klepno!), ale v téhle hře nemá smysl. NA KAŽDÉM ROHU JSOU ZKURVENÍ ROBOTI. NA KAŽDÉM! Míst, kde není žádný robo-dlak, je jako šafránu. Navíc musíte pořád sbírat nějaké nesmysly, abyste si craftili další nesmysly, takže neustále sesedáte atd atd. A na jakoukoli nižší obtížnost než ultra hard lze bez omezení cestovat mezi ohništi. Tak k čemu mount? A nejhorší je, že nelze osedlat ty největší potvory. To bylo velké zklamání. Jestli jsem za hru mountul 10 zvířat, je to moc.

Mimochodem to, že není ve hře žádná skutečně velká příšera, je velký špatný, ačkoli jsem to tak trochu čekal. Nenechte se zmást coverem, je lživý.

Override je taky k ničemu, nějak jsem nepochopil proč bych měl nechat bojovat příšery, když tím přijdu o expy. Možná jako odvrácení pozornosti, ale nepoužíval jsem to ani na nejtěžší obtížnost, natož na snazší.

Nicméně musím říct, že bojová složka je skvělá. Trvalo mi, než jsem pochopil co a jak, trvalo mi, než jem získal trošku "skill", trvalo mi, než jsem se přestal bát vylézt z křoví před trojici Watcherů. Jakmile však dojde na boj na blízko, kouzlo mizí, protože máchání oštěpem je fakt debilní. Mimochodem skutečnost, že ani lidé mě nevidí v křoví, i když mi ven čouhá hlava, je hodně velká komedie. Souboje s lidmi jsou jinak fajn, aspoň si člověk nacvičí headshoty na gamepadu.

To, co mi na hře vadilo nejvíc, byla hlavní hrdinka. Charakter jak z devadesátek. Hodná, milá, outlocitná, trošku nasraná a protivná. Motivace pro dělání vedlejších úkolů je jen ta, že hrdinka je sluníčko, které chce každému pomoct. Na to, že si hra hraje na RPG (kterým není), je zde příliš málo voleb pro odpovědi a "tvorbu charakteru". Jediný moment, kdy jsem se dočkal smysluplné reakce, byly ty volby s pěstí.

Writingem je hra špatná. Nebo ne špatná, ale průměrná. Prostě jdi tam, udělej tohle, protože jsi hodná holka co dělá všechno pro všechny. Poslouchej tohohle, ačkoli k tomu nemáš důvod, a dělej přesně to, co chce. A tak dále, všichni to známe. Předkládání příběhu pomocí deníkových a zvukových záznamů (!!!) je tak strašně zastaralý způsob prezentace příběhu, až jsem se musel smát a samozřejmě po čase jsem veškeré logy ignoroval. Vlastně jsem začal přeskakovat i dialogy a cutscény, protože opravdu nebylo o co stát.

Další špatným prvkem je nutnost craftit a lovit ta malá zvířátka. To je opravdu veeeelkej vopruz, hlavně proto, že nikdy nevíte, co z jakého zvířátka vypadne. Navíc mi přišlo komický, že jsem umlátil tři Watchery a pak strávil dvě minuty naháněním zajíce.

Craftění je důvod, proč má hra 60 hodin, přitom kdyby z toho udělali lineární zábavičku na 15, tak jsou všichni spokojení. Horizon je ideální příklad toho proč jsou open worldy špatné. Protože nedávají smysl a jsou přehnaně dlouhé. A co přesn nedává smysl? Tak například kupci. Jsou na naprosto nelogických místech, obklopeni monstry. Jak se tam dostali? Kdo u nich, kromě mě, nakupuje? Nebo ti lovci, kteří jsou pro jistotu nesmrtelní, pobíhají zmateně kolem monster a zabíjejí je. Působí to neskutečně komicky. Hlavně když zjistíte, že tenhle svět zná kulomety a raketomety, ale lovci na příšerky vyrážejí s klacky.

Co se děje jako takového týče, přišel mi vlastně ok. Začátek je fajn, Aloy se snaží vymanit ze společnosti pověrčivých bláznů a má svojí hlavu. Nějak mě nezajímala zápletka kolem apokalypsy, ale nakonec nebyla špatná a kdybych už ze hry nebyl totálně otrávený, asi bych si ji užil. Finální bitka je hustá, jakože fakt hustá, na ultra hard a asi ani very hard si to neumím představit, hlavně co se času týče - i na story mode mi to trvalo tři hodiny.

Podtrženo sečteno, jedná se o nadprůměrnou hru. Kdyby byla skromnější, údernější, lieární, nehrálo by si to na RPG, nemělo to protivnou hrdinku, debilní dialogy, hloupé vedlejší úkoly a nevyprávělo se to pomocí logů, mohlo to být vlastně docela fajn.

Pro: grafika, souboje...

Proti: Aloy, příliš dlouhá herní doba, logy, nudné vedlejší questy...

+16 +21 −5

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS3 50
Jestli nějaká hra charakterizuje vkus "console kidů", tak je to právě tahle. Až fanatická obliba této průměrné série je důvodem, proč se PC master race směje pesantům. No ale k věci.

Několik arén splácáno do jednoho tunelu. To naprosto přesně definuje tuto hru. Ale musím přiznat, že je to poměrně šikovně zamaskováno do moc hezké grafiky, perfektní animace postav a ucházejícího scénáře. Jasně, je to jedno velké klišé, hlavní hrdina je tradiční rádoby sympaťák bez sebemenší špetky skutečně lidské vlastnosti, ale funguje to. Jako dobrodružná pohádka pro 11leté chlapce to funguje na výbornou.

Bohužel zkušenější hráč poměrně brzo odhalí repetetivnost scén (šplhání, aréna, šplhání, aréna) a snad i ty nejméně náročné jedince musí dříve či později unudit k smrti nekonečná záplava nepřátel.

Hře ale musím nechat jednu věc - tehdy to stačilo. Nebyl jsem z toho úplně vyplácanej, ale zabavil jsem se. Kroutil jsem hlavou, smál se, ale hrál jsem. Hratelné to je. Klidně bych to někomu na zaplácnutí propršeného víkendu doporučil, ale to je tak vše.

Pro: grafika

Proti: je to jen koridor, neustále se opakující aréna s nekonečným záplavem nepřátel a tupou akcí

+8 +15 −7

The Last of Us: Left Behind

  • PS3 60
A furt nemáme 100% jistotu, jestli je Ellie lesba! Ačkoli náznaky jsou více než patrné, průměrně inteligentnímu hráči, mezi které se řadím, je potřeba předložit veškeré informace polopaticky! No nic, zbývá tedy hodnotit hru jako takovou.

Celé tohle DLC je vlastně celkem meh. Lidé z ND dobře ví, že jejich fanoušci jsou citliví, a naprosto cíleně jim naservírovali tklivé emo dobrodružství o jednom dávném holčičím "přátelství", které ale skončilo v momentě, kdy... spoilovat nebudu, ale jestli se něco ND podařilo, tak je to závěr. Opět.

Hratelnost je stejná jako u původní hry. Když pominu nudné a táhlé flashbackové cutscény, tak hra v současné dějové lince mě bavila víc, než původní gameplay. Konečně tu máte pořádnou volnost a Ellie bodající NPCčka zezadu do krku je prostě cool.

Sečteno podtrženo, není to žádný zázrak, ale rozvíjí to charakter Ellie. A co si budeme povídat, TLOU je hlavně o příběhu, protože hratelnost je jedno velké meh. Takže jo, za mě ok.

Pro: příběh

Proti: sexuální orientace Ellie je stále záhadou

+12 +15 −3

Until Dawn

  • PS4 30
Totální shit, který si zasluhuje 30 % snad jen díky dabingu, který je jediná profesionální složka hry. Jinak je vše špatné. Podivně postavený scénář s nudnými intermezzi v podobě promluv s psychiatrem. Naprosto otřesné, protivné a nesympatické charaktery. Nezajímavé a pitomé vztahové high school drama. Do toho všeho komický záporák, co nemá na práci nic lepšího, než zhluboka dýchat, rok čekat v lese, než se děti vrátí na chatu, aby na ně mohl číhat s mačetou v ruce a plamenometem na zádech.

Největší dramata jsou koulovačka ve sněhu nebo střílení po veverkách.

Nejhorší je, že klesají FPS. V EXKLUSIVNÍ PS4 HŘE KLESAJÍ FPS! To je jen taková shnilá třešnička na tomto zkaženém dortu.

Pro: nic

Proti: nekvalitní zpracování (klesající fps, špatné animace postav i obličejů), stupidní scénář, nudné a hloupé

+1 +12 −11

Dungeon Keeper

  • PC 90
Opět jedna nostalgická. Hru jsem prvně hrál před 20 lety u tety a strejdy, sestřenka mi přeložila základy a už jsem klikal. Pak dlouho nic, chvilkové oživení paměti u kamarády a až s GOGem jsem se do hry mohl naplno obout.

Je to typický Bullfrog. Geniální nápad, ale po čase přichází stereotyp. Naštěstí se ale mění způsob, jakým je se třeba se chovat a jakmile se dostane k Horny Reaperům, dostává hra novou dimenzi, kdy musíte hlídat, aby se rohatec nezačal nudit a nezabíjel svoje kamarády.

Díky GOG verzi se na to dá i koukat, ačkoli to chce silnou dávku nostalgie. Velkou část místností a kouzel nemá smysl využívat, což je škoda, protože o to přijde stereotyp dříve. Boje jsou v závěru totálně nepřehledné, mydlí se před vámi 40 monster, na které byste rádi jednotlivě klikali, ale to nejde.

1st person look byl cool před těma 20 lety, ale dnes to působí spíše úsměvně. Z dnešního pohledu je také trochu pruda nutnost stavět místnosti po jednom čtverečku a ne najednou, ale to prostě patří k zážitku.

Obtížnost je, kromě jedné mise zezačátku, poměrně nízká, na všechno je dost času a vždycky se to dá nějak upatlat. Horny Reaper je až směšně OP, ovšem musel jsem si přečíst návod jak ho dostat (ačkoli to bylo do očí bijící), takže to chápu jako odměnu všímavému hráči.

Pro: námět, gameplay, originalita, bavilo mě to o fous víc než Theme Hospital

Proti: grafika zestárla, nutnost stavět místnosti po jednom čtverečku, nevyužití místností a kouzel, stereotyp

+20 +21 −1

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC --
V kulisách stereotypního gameplaye udělat jeden z nejlepších herních zážitků posledních let, to chce fakt hodně umu! A oni to dokázali. I přesto, že Witcher místy připomíná interaktivní film (vlastně ani ne interaktivní), protože těch cutscén je fakt přehršel. I přesto, že prakticky neexistuje větvení dialogů, není možné si dělat věci po svém a hra vás neustále vede za ručičku. Přesto přese všechno je Witcher zážitek, který naplno umocňuje DLC O víně a krvi.

Ano, je to barevný kýč, ale díky bohu za to. Po 160 hodinách v neustále stejném prostředí je to příjemná změna. I muzika je jiná (i když otravnější kvůli krátkým stopážím a výrazným motivům), RPG prvky se rozrostly, je možno si zvelebovat své sídlo (a prvně v herní historii mě takové zvelebování bavilo), můžete si barvit oblečení a tak dále. Prostě spoustu novot na to, že hlavní dějová linka zabere jen pár hodin. Přijde mi to jako neskutečně velké množství práce na to, že si ji ani moc neužijete. Ale o to mě to celé víc fascinuje, protože tohle není DLC, tohle je starý dobrý datadisk.

Hlavní dějová linka je přesně taková, jakou bych od Zaklínače čekal. Prostě jste povoláni, abyste zneškodnili monstrum. To, že se příběh rozvine do rozměrů a detailů, za které by se nemusela stydět ani Sapkowského povídka, to už je taková klasika. Přibydou zajímavé postavy a nechybí dramatické finále. Které je pompézní. Ono se patrně liší, ale já měl to štěstí, že mě stihlo ponuré, depresivní finále, jehož atmosféra mě totálně dostala. A to i přesto, že jsme se k němu dostali díky opravdu hloupému dějovému nesmyslu.

O víně a krvi je parádní exkurz do jižní Francie říznutou Itálií, cikády bzučí a ptáčci zpívají. Vůbec se mi nechce zpátky na šedivý sever, ale budu muset, protože pár questů mi ještě pořád zbývá. Ne, pořád nemám dost!

Pro: nové prstředí se opravdu výrazně liší od zbytku; opět výborně napsané questy

Proti: turnaj mohl mít nápaditější disciplíny; doufal jsem, že se hra změní na Vine Tycoon a já budu rozšiřovat své vinné impérium!

+18 +19 −1

Diablo III

  • PC 60
Teda takhle blbej příběh se jen tak nevidí. Naštěstí na něm absolutně nesejde a když ho začnete přeskakovat, dočkáte se poměrně dynamické hry. Samozřejmě synonymem pro diablo je stereotyp, ale já to hrál jako coop a díky tomu byla hra zábava.

Za sebou mám chvilku hraní jedničky a delší chvilku hraní dvojky, takže nemohu moc porovnávat, ale i já si všiml markantního zjednodušení celého systému. I obtížnost je neuvěřitelně nízko, zemřel jsem jen jednou, a to navíc až v dlc. Mimochodem smrt neznamená vůbec nic, jede se dál. Ale to nevadí, u podobné hry je dobře, že odsýpá. Bohužel tomu brání až absurdní množství předmětů, kvůli kterému se musíte velmi často vracet do "města" a prodávat je. Peněz máte jako šlupek a jsou vám úplně k ničemu, protože vám bohatě stačí to, co naleznete na zemi.

Líbily se mi nejrůznější eventy, některé lokace, občas jsem se dočkal zajímavých situací díky vzletné fyzice a celkově jsem se poprvé u diabla docela dobře bavil. Ale prostě nehrát to ve dvojici, tak toho nechám v prvním aktu.

Kacířská myšlenka na závěr - na gamepadu se mi diablo hrálo o hodně lépe než s myší :(

Pro: odsýpá to, grafika je ok, cutscény jsou sice cool, ale už z toho člověk není tak vyprděnej jako dřív

Proti: neustálé se vracení do města, až absurdně stereotypní

+13 +16 −3

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC --
Mám nějakou tu goty edici, takže DLC jsem měl ve hře od samého začátku, vnímám tedy jen nová dobrodružství s modrým vykřičníkem. A tím myslím primárně hlavní úkolem s tím hipsterem a jeho bandou a tím Arabem co umí lítat, zastavovat čas a podobné kejkle.

Přišlo mi to hrozně na sílu, prapodivná Geraltova motivace, no ale budiž. Je tam Shani, která ještě teď musí mít otlačená záda ze sexu na loďce,díky které pamětníci vzpomenou na první díl, je tam zajímavá příšerka ve stokách, je tam vele-ultra-megavtipná kapitola a je tam snad konečně nějaká normální ženská. Po všech těch blbkách z hlavní hry příjemná změna, i když krátký vlasy nejsou nic pro mě.

Hlavní příběh je fajn, hlavně postava toho hipstera mě bavila, na rozdíl od Araba, který mi byl protivný od prvního setkání (a vůbec si na něj nepamatuju z hlavní hry). Zklamalo mě, když to vypadalo, že mě čeká nová lokace, ale bohužel, nic takového. Asi se tedy mohu úplně rozloučit s pouští, kterou jsem, nevím proč, čekal už od hlavní hry.

Ten runo-tepec nebojaksemenuje mi přijde k ničemu, spíš způsobem jak utratit nesmyslné množství peněz nahromaděné za celou hru, ale tak je to sranda, cpát do něj desetitisíce a pak se s vesničanama hádat o pár korun.

Jo a ještě tam je jeden skvělý duchařský level.

Pro: hned několik supr levelů; u jednoho questu jsem se smál nahlas; pořád zábavné

Proti: spíše věci hodně subjektivního vnímání

+17 +18 −1