Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Mad Max

76
128 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
simulátor > závodní simulátor
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
01.09.2015 PCPS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://madmaxgame.com
Mad Max je postapokalyptická 3rd person akce od švédských vývojářů Avalanche Studios (známé sérií Just Cause), která nachází svou inspiraci ve filmové trilogii s Melem Gibsonem v hlavní roli. Odehrává se v otevřené písečné pustině zvané Wasteland. Příběh začíná tím, jak je Max Rockatansky přepadem vůdcem města Gas Town, Scrotusem, a ukradne mu jeho legendární vůz Interceptor. Získat jej zpět a pomstít se Scrotusovi je hlavním cílem celé hry.

S výstředním hrbáčem "černoprsťákem" Chumbucketem se hráč bude snažit vytvořit dočasnou náhradu za tento stroj v podobě auta s názvem Magnum Opus. To je třeba v garáži vylepšit na projížďky po nehostinné krajině, protože se Max bude muset dostat do obrněných tvrzí, aby získal cenné palivo a nové součástky, ale bude také čelit mnoha nájezdům pouštních banditů, prahnoucích po těchto komoditách. Mezi vylepšeními nechybí pancíř na zvýšení odolnosti vozidla, ocelový nárazník na čelní střety nebo vystřelovací harpuna, kterou lze zachytávat jak vozy banditů, tak i různá vrata a poklopy.

Jako v ostatních podobných hrách odehrávajících se v otevřeném světě se i zde, mimo jízdy v jednom z padesáti vozů, hráč hodně projde po svých, a tak má k dispozici celou řadu zbraní, od Maxovy oblíbené upilované brokovnice přes vyztužené rukavice až po výbušný oštěp Thunderstick. Ty využije při jízdě v autě i mimo něj, protože v pustině nejde jen o automobilové honičky, ale i o souboje muž proti muži.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
My name is Max. My world is fire and blood. Once, I was a cop. A road warrior searching for a righteous cause. As the world fell, each of us in our own way was broken. It was hard to know who was more crazy... me... or everyone else.

Mad Max: Fury Road je najlepší akčný film aký som za posledné roky videl a preto som sa na hru tešil veľmi. Po dohraní prevládajú kladné pocity, ale bolo tam množstvo vecí, ktoré ma doslova srali.

Čo bolo dobré?
Po grafickej stránke je Mad Max úplne skvelý, ako výzorom, tak aj vydarenou optimalizáciou. Krásne prostredie pustatiny, ktorá má viacero podôb a páčili sa mi všetky. Kopec dotiahnutých a dobre vypadajúcich detailov ako búrky, západy slnka, stopy v piesku, výbuchy, oheň a postavy. Postavy sú celkovo detailné a majú perfektný dizajn, hlavne tie pre príbeh dôležité majú rôzne deformácie, ozdoby a dobre sa na ne pozerá. Pár hodín ma bavil aj ten otvorený svet, bitky, preskúmavanie prostredia, jazda a boje na autách a ku koncu ma už chytil aj príbeh a záverečný boss fight síce nebol veľmi ťažký, ale spravený bol úplne parádne. Kvalitná je aj špinavá atmosféra pustatiny, hra je surová a brutálna.

Neoriginalita
Je pravda, že vlastných originálnych herných nápadov má Mad Max veľmi málo. Bitky sú veľmi podobné tým z Batmanov, autá sú zasa ako z Rage, miesto výhliadkových veží zo série Assassin's Creed sú tu lietajúce balóny, ktoré odkryjú dôležité miesta na mape a takto je to vlastne so všetkým. Všetko tu už dakedy bolo, ale Mad Max ten mix namiešal obstojne a viacmenej všetko funguje ako má.

Čo nebolo dobré?
V hre som mal aj množstvo nepekných bugov, ktoré mi zabraňovali v postupe hrou - nefunkčné dolievanie benzína do balónov a tak nemožnosť do nich nasadnúť a pozrieť si mapu alebo v niektorých pevnostiach neviditeľné steny, ktoré mi bránili pevnosti dokončiť. Gameplay je po pár hodinách repetetívny a nič nové už neponúka. Preto ma veľa vecí už ku koncu vôbec nebavilo robiť. Príbehovo je to veľmi nevýrazné a taký správny náboj to dostane až v posledných misiách.

Čo bolo divné?
Mad Max obsahuje aj množstvo vecí, ktoré som nepochopil.
Hneď na začiatku začne Max putovať so psom. Odohrá sa jedno prepadnutie Maxovej skrýše, všetko horí, vybuchuje a pes je stále pri Maxovi, ale on nasadne do auta bez svojho psa a ujde z rozpadajúcej sa budovy. Pritom pes je pri ňom stačilo ho iba zobrať do auta. On ho tam ale nechá a nepadne o ňom ani zmienka. Neskôr o pár misií ďalej sa po psa vráti. WTF?

Ďalej sú to skupinky ľudí, ktorí putujú pustatinou a chcú vodu. Ak však máte málo vody, pomôcť sa im nedá. Ak máte vody viac, tak príde Max v animačke k jednému z nich a ten chlapík vypije 3 malé dúšky vody (WTF :D) a ostatní akože čo? či sa potom mimo záber zvedavej kamery s tou vodou z úst podelí? alebo im naští do huby? a celkovo sa tá blbbosť do hry absolutne nehodí

Ďalej sú to preteky, v ktorých máte zničiť jedno veľké auto pomocou rakiet v určitom časovom limite, inak vám auto buchne. Ten zmrd nereálne zrýchľuje a vaše auto je zrazu neskutočne zničiteľné a malý náraz do nejakej steny vám uberie takmer polovicu života. A najviac ma srali pár centimetrové prekážky na trati, ktoré poriadne ani nebolo vidno a nedalo sa cez ne autom prejsť.

V jednej z príbehových misií chcete nájsť červenovlasú ženskú, ktorá je v jednej budove kde sa práve nachádzate, no pre prístup k misii musíte ísť na opačný koniec sveta splniť nejaké blbosti a tá ženská je zrazu tam, lebo tam má izbu a dokonca s ňou aj prehovoríte, ale dá Maxovi úplne inú vedľajšiu misiu a vôbec sa spolu nebavia o tej hlavnej úlohe. No akonáhle splníte veci pre prístup k misii a vrátite sa zasa na opačný koniec sveta a pokračujete v hlavnej misii v hladaní ženy v tej budove, ona je tam :)

Po záverečnej scéne, kedy váš verný parťák Quasimodo umrie a auto sa zničí je po záverečných titulkách zasa všetko ok. Môžete pokračovať v hraní a auto je celé a parťák živý. Pôsobilo to na mňa ako kopanec do vajec.

Zhodnotenie
Mad Max nie je aj napriek kritike zlá hra. Bavil som sa viac ako 20 hodín celkom dobre a hru odporúčam. Ale v AAA hrách s otvoreným svetom ťahá tak trošku za kratší koniec. Zabaviť ale dokáže solídne.
+33
  • PC 70
SPOILER ALERT!

Tenhle komentář bude dlouhý. Bude dokonce tak dlouhý, že kdyby byl o polovinu kratší, tak furt bude moc dlouhý. Cítím, že na hře Mad Max se dá ukázat a vysvětlit hodně věcí, které se mi na hrách líbí, i které nesnáším. A rozhodl jsem se to tentokrát vypsat opravdu všechno, protože by byla škoda to pořádně nevytěžit. Tak jdem na to.

Novodobý film (2015) jsem ještě neviděl a nějak to ani nemám v plánu. První film (1979) se mi vůbec nelíbil a zdál se mi nudný. Teprve druhý díl (1981) mě naprosto dostal. Surová akce s minimem triků, opravdu riskantní kaskadérské kousky a hustokrutopřísný Max, to byla kombinace, kterou jsem si velmi užil. Třetí díl (1985) bych pak řadil jako trochu slabšího brášku druhého dílu. Dovolím si srovnání s Terminátorem, u kterého byl první díl jiný, druhý díl bohovský a třetí "jako dobrý no". A teď mě napadá... "Mad" Max vlastně vůbec není mad-šílený. Je jen pekelně mad-nasraný (Gibson si podobně nasranou roli zahrál i v mém oblíbeném filmu Odplata). Nedává to ale navenek znát, protože ho ten vztek vnitřně pohání a kdyby začal řvát, tak zbytečně upustí svou sílu. A to nemůže, dokud nebude po všem.

Zpět ke hře. Svět okolo Maxe je totálně v hajzlu, všechno je špatně. Sucho, boje, všechno jen rezaví a rozpadá se. Na světě zůstali jen násilníci, magoři, fanatici a zrůdičky. Panoptikum postapo jako blázen. A je zde úplné minimum žen a dětí, což mi později připadalo fakt divné. Nejvíc poté, co se do vás jediná hezká ženská zamiluje a chce s vámi strávit zbytek života. Platí tu pouze právo silnějšího. A ten nejsilnější, Scrotus, to všechno řídí z nejhnusnějšího městečka široko daleko. Veškerá krása nebo radost ze života byla vymýcena. Všem jde jen o holé přežití a ti největší zmetci to ovládají čistým násilím. Žádné vydírání, politikaření, mafiánské praktiky, vyhrožování, nic. Prostě tě nemáme rádi, tak tě zabijeme. Nikdo se s vámi nebaví, všichni hned vytahují nože a auta obalená bodci a jdou po vás. S tímto primitivním mindsetem k vám bude přistupovat většina postav. A na mě to působilo dost destruktivně. Všechno kolem je nepřítel, všechno se vás snaží zabít, všude jsou pasti. A pak jsem omylem přejel celou skupinku civilistů hledajících vodu. Měl jsem chuť vystoupit a omluvit se jim. Pohřbít je. A pak se obrazně jít vybrečet do polštáře. V tu chvíli mi bylo až zle z toho, do jakého nastavení mozku mě hra dokázala dostat.

A najednou kde se vzal, tu se vzal, do tohoto fyzicky i morálně zničeného světa přichází Maxíček s jediným cílem - získat zpět svoje staré auto, které mu ukradli. Tady se musím pozastavit nad tím, jak je celá ta zápletka příšerně plochá. Max totiž zahajuje doslova křížovou výpravu proto, že nemá rád šestiválec, ale chce osmiválec. Ano, takto hra prezentuje základní motivaci hlavního hrdiny. Vůbec mu nejde o záchranu světa, záchranu zbytku dobrých lidí. Jen dostat auto a ujet pryč. Cestou potkáte pár lidí, pro které něco uděláte a oni udělají něco pro vás. Ale Max to nedělá proto, že by byl dobrý člověk. Je to čistě obchod s jediným cílem - přiblížit se svému autu. S takhle sobeckým a sebestředným hrdinou se dá jen těžko sžít a s tou jeho motivací se ztotožnit. Jako chápu, že ne vždycky musí mít hlavní hrdina čisté úmysly a vyšší cíle, ale tohle bylo na mě trochu moc. Max tvrdošíjně odmítá cokoliv, co nevede k jeho snu. Což je paradox až na půdu, protože většinu času dělá všechno, jen ne to, co je potřeba.

A tím se dostávám k tomu, co je úplně nejvíc kontroverzní - herní náplň. Jedna věc se tvůrcům nedá upřít - je tady pořád co dělat a člověk si může zábavu vyrobit sám tím, jaké aktivity si zvolí. Výběr to není špatný. Ničení konvojů je pořádná výzva a adrenalin. Musel jsem se na každý takový souboj psychicky připravit, protože může trvat i deset minut (to když dojde munice, nebo vás donutí vystoupit a opravit auto). Dobývání táborů je ještě delší a začíná pečlivým plánováním (odpozorováním obrany, její likvidací a následným proniknutím dovnitř). Tábory mě bavily asi nejvíc, jen byly strašně lineární. Vážně, kdo ty slepence stavěl, tak by měl dostat cenu za nejméně praktické stavby ever. Kdo rád sbírá šrot, tak se vyřádí v desítkách různých lokací při dohledávání každičkého kousku. Všechny aktivity jsou tu jako droga - na dosah ruky a s okamžitým pocitem odměny. Stačí půl minuty někam jet a šup, je tam něco ke splnění. Hra těžce spoléhá na systém odměn, které zatraceně dobře fungují. Dostal jsem se i do stavu, kdy jsem byl rozhodnutý kompletně vyčistit jednu celou oblast úplně od všeho (nepovedlo se, nenašel jsem dva kousky šrotu), postavit v základně všechny upgrady (povedlo se) a vyčistit celý svět od těch zlých lidí.

A jak jsem tak koukal na mapu, na tu krásně zelenou oblast bez nebezpečí, tak mi došlo, že TOHLE je tahle hra... že o to tady celou dobu jde - zdržet mě těmihle mechanikami a aktivitami tak, abych to hned nedohrál. Občas je někde requirement na nějaký skill či upgrade auta, čím vás hra nutí ke grindu. Na začátku plíživě a nenápadně, později už úplně naférovku a bez obalu. Jsou tu ještě čtyři další takové oblasti, které taky musím vyčistit, abych mohl říct, že je to za mnou. Ale proč bych to dělal? Pro dobrý pocit? Nebo snad pro další šrot a skillpointy, abych si vylepšil postavu a auto, když už další upgrady vlastně ani nepotřebuju? Vylepšovat se tu dá opravdu hodně věcí, ale jen poměrně málo z nich má citelný vliv na hraní. Vlastně stačí všechno vylepšovat tak nějak průměrně, aby Max nikde nenarazil na nějaký zásek. Ne, vykašlal jsem se na to, nechal ostatní oblasti rudé jako sovětskou vlajku a konečně začal plnit příběhové a vedlejší mise. Ale stačilo by, abych se rozhodl všechno vylepšit a čekalo by mě dalších X hodin grindování šrotu, abych si to mohl dovolit. A hra s tím počítá, míst na "sbírání" a "plnění aktivit" je tu tuna. Možná i několik tun. A po nějaké době jsem prostě grindovat odmítl s tím, že už toho bylo dost. Naštěstí jsem tou dobou už byl tak silný, že mi to vydrželo bez problémů až do konce.

Ten systém odměn na konci ztratí na síle. Ze začátku je úspěchem každý stržený strašák, protože ten svět kolem neovládáte. Je tu všudypřítomné riziko, že vás dostanou, a člověk si musí rozmyslet každý krok. Později už to nefunguje, protože nepřátelé už nejsou hrozba, strhávání strašáků se mění na přehlídku akrobatických triků a motivace plnit nějaké další nepotřebné úkoly jde prudce ke dnu. Jakmile dobyjete první tábor s pěti lebkami, víte, že už nic těžšího nepřijde. Už jste tak silní, že svět patří vám i s hordou nepřátel u zadku. U každého tenhle pocit "síly" nastane v jinou chvíli. U mě se to stalo asi po 20 hodinách.

Příběh je slabý, ale jak jsem se snažil vyjádřit výše, je to jedno. Tahle hra není o příběhu. Jsou zde sice příběhové a vedlejší mise, ale jejich plnění celkovému zážitku nic moc nepřináší. Za vedlejší mise jen dostanete upgrade (zase). A příběhové mise jsou solidní po hratelnostní stránce (nějaká změna od stále se opakujícího grindu), ale jinak dost debilní. Nejdřív se spřátelíte s pár lidmi, což je ale pro příběh úplně k ničemu (jen objevíte nové lokality pro grind). Pak se najednou dostanete bez boje do Gastownu, kde jsem teda očekával brutální řežbu. Gastown se mi povedlo dostat na 0 threat asi za půl hodiny, což mi přišlo hodně praštěné. Threat je totiž cosi jako vliv Scrotuse v dané oblasti. A tohle působilo dojmem, jako kdyby Scrotus seděl doma a já jsem mu mezitím řádil na zahrádce. A Scrotus na to v klidu kouká, žádná protiakce se nekoná. Neznám trapnějšího záporáka. Přece když ovládám území a začne se mi tam rozlejzat nějakej hejsek, tak tam pošlu bandu hrdlořezů, aby mu to vysvětlili nožem do oka. Ale tady ne. Max strhává strašáky, dobývá tábory, kamarádíčkuje se s veliteli pevností a Scrotus sedí doma na prdeli a mezitím asi čumí na televizi. Akorát až mu Max vleze až do obýváku, tak pak mu teprve dá přes držku. Fakt záporák jak noha toto... A pak si dáte už jen tři poslední mise a je konec. Takže po stránce děje a nějakého přesahu je to opravdu bída s nouzí.

Docela dost chvály si zaslouží soubojový systém. Sice máte brokovnici a sniperku, ale jejich použití je značně omezené (nedostatek nábojů). Takže většinu bojů řešíte pěkně pěstmi a občas nějakou tou chladnou zbraní. Nejdřív stačí být jak veverka na steroidech a máchat všude kolem sebe. Když jsou nepřátelé ve skupinkách po třech, tak to stačí. Ale později jsou skupinky větší (šest, ke konci klidně dvacet) a tam už to nejde. Navíc někteří nepřátelé mají i nové schopnosti, na které musíte reagovat. Ale není to žádná věda. Jen se stačí k některým neotáčet zády a na jiné zase neútočit jako první. Velice rychle mi přešel do krve systém "nejdřív musím blokovat, pak zaútočit". Ovládání soubojů je dost jednoduché, takže zbyde i dost času se kochat tím, jak Max všechny kolem mrzačí. Občas vám hra předhodí i nějakého toho bosse, kterého je potřeba umlátit nějak chytřeji, což souboje pěkně zpestřuje. Nebo je potřeba reagovat na jeho útoky mnohem rychleji než obvykle. Souboje pěstmo byly tedy asi to nejlepší, co se ve hře objevilo. Boje v autech mě bavily o něco méně, protože se točí téměř neustále kolem harpuny. To je sice originální a bezva zbraň, ale přebíjení trvá věčnost a používá se pořád a na všechno. Občas jsem si ty bojůvky užíval, ale později jsem se jim už vyhýbal a radši ujížděl pryč. Závody jsou pak v podstatě způsob, jak vás donutit absolvovat aspoň nějaké souboje v autech, plus jde zase o grind, tentokrát pro získání aut do sbírky (zcela zbytečné).

Většinu času vás v autě doprovází parťák a mechanik Chumbucket, což je sympatická postava a má dost dobré hlášky - asi jediný trochu humor, na který tu lze narazit. Reaguje na vaši jízdu, na okolí, na nepřátele a umí opravovat auto v pustině. Takže skoro nejde si ho neoblíbit. Jen mu trochu rupne v kouli, když mu Max řekne, že dál pojede bez něj - má k vašemu autu prostě příliš silný vztah. Druhým kámošem na cestách je pak pes Dinky Di, který kromě toho, že je uoztomilouškej, tak umí hledat miny. Což je činnost, kterou jsem si moc neoblíbil, takže jsem Dinkyho nechával doma. Pejsánka jde převážet jen v bugyně, načež jsem narazil na zvláštní designové rozhodnutí. Při použití fast travel vám hra hodí vždycky základní auto Magnum Opus. Takže vznikaly takové kopance, že jsem vyjel s bugynou do krajiny, použil fast travel a bum, stál vedle mě Magnum Opus a bugyna nikde. Trochu mi to zamotalo hlavu, než jsem to pochopil.

Ještě se na chvíli zastavím u herního světa. Písek, skály, občas nějaký starý most... Zní to nudně. Na první dojem to nuda i je. Ale svět je to opravdu pěkný. Při hledání pozice na odprásknutí snipera nebo obhlédnutí tábora jsem se přistihl, jak mě ten leveldesign baví. Zkoušel jsem procházet a projíždět nejrůznější cestičky, kolikrát i hodně perverzní (oblíbená kratochvíle "šplh kolmo po skále pomocí nitra"). Některé tábory jsou postavené na ruinách starých továren a jiných zařízení, takže je kolikrát i na co koukat. Škoda, že jakmile splníte úkol, zbyde už jen prázdné torzo a ten svět "umře". Tedy z pohledu hratelnosti jde jen o čištění mapy. Jakmile máte vyčištěno, přesunete se jinam a tam si dáte znovu to samé dokola. Svět je tedy z mého pohledu dost nevyužitý. Dal se naplnit i mnohem zajímavějším obsahem. Stereotyp občas naruší silná písečná bouře, před kterou je fakt dobré se schovat. Bouře je efektní, být uvnitř déle než 10 sekund je silný zážitek. Jen by to nemuselo trvat tak dlouho. Občas jsem zalezl a šel si udělat kafe. A když jsem přišel zpět k PC, tak bouře ještě trvala.

Překvapilo mě, jak je hra dobře optimalizovaná. I na 2560*1440 a s maximálním nastavením vždy stačily jen 2 GB VRAM a většinou jsem měl na GTX 1070 přes 100 fps. Při přejezdech se občas plynulost trochu zakuckala, ale zase se to během pár vteřin srovnalo, takže počítám, že to byly momenty, kdy hra načítala novou lokaci. Mimochodem "čekací" loadingy zde prakticky nejsou, snad jen na začátku a při smrti. Grafika je i přes nízkou náročnost dost povedená, kolikrát i vyloženě kochací. Pravda, existují i hezčí hry, ale já jsem byl spokojený. Jen nevypnutelný efekt "Depth of field" mi vyloženě kazil dojem a místy bych jen kvůli němu označil vzhled za hnusný či vyblitý. Ale není to fér hru takhle odbýt hnusným slovem jen kvůli jedné vadě, která je ještě navíc dost subjektivní.

A teď pozor. Pokud mě znáte, tak napíšu něco, co budete považovat za šílené. Ale cítím to tak. Mně tahle hra připadala krátká. Moment, moment, nevolejte Chocholouška, není to akutní případ. Nemyslím to tak, že by mi doba, kterou jsem ve hře strávil, připadala malá. To ani omylem. Takhle dlouhé hry téměř nehraju, protože na to nemám čas. Takže cca 30 hodin je sakra velká porce. Problém je v tom, že teď na konci mám pocit, že 20 hodin byla jen jakási předehra (příprava, upgrady, pochopení herních mechanik) a až pak se začalo něco dít, nějaký děj, vyšší smysl. A právě tahle fáze, kdy už o něco jde, byla krátká. Hra má jen 15 příběhových misí, každou zhruba na půl hodiny. Takže když si odmyslím ten sbírací a grindovací bordel okolo, zbývá mi nějakých 8 hodin "jádra" hry. A to mi nestačilo. Chtěl bych víc. Ten svět si zaslouží další úkoly, další postavy, další příběhy. MOAR!

Podstatné je, že jsem se bavil. Když jsem se náhodou nebavil, tak jsem šel prostě dělat jinou aktivitu a zase to bylo ok. Hra obsahuje obrovskou spoustu obsahu, který je v podstatě nedůležitý, a proto jsem toho plno prostě vynechal. Toho důležitého tu moc není, ale uvědomil jsem si to až se zpožděním, když ten příběh utekl moc rychle. Takže po většinu herní doby jsem si to užíval a proto hodnotím poměrně vysoko. Jsem rád, Maxi, že jsem tě poznal. Jen si asi příště trochu pečlivěji rozmyslím, než nainstaluju nějaký další podobný openworld.

Pro: Příběhové mise / Pěstní souboje / Dobývání táborů / Grafika a optimalizace / Zajímavý svět a atmosféra / Chytlavý systém odměn / Parťákovy hlášky

Proti: Spousta nepodstatných aktivit a upgradů na zabití času / Krátký děj / Všechny postavy jsou agresivní magoři / Maxova sobecká motivace / Hlavní záporák je idiot

+28
  • PC 75
Tak po 37 hodinách toulání pustinou šílený Max došel ke svému konci. A jaký je vlastně dojem po dohraní?

Rozhodně to není žádná rychlokvaška, která se snaží přiživit na filmu. Je to poctivě udělaná hra s velkým světem, v parádním grafickém kabátku. Příběh je ze začátku vlažný až s postupem do finále se začne pořádně něco dít, a když se to konečně rozjede přijde konec a šlus. Jsou tu sice zajímavé postavy, ale ve hře se objeví jen krátce kdy zadají úkol, řeknou k tomu pár vět a tím jejich výstup skončil. Avalanche Studios zkrátka mělo vždy problémy s nějakým pořádným scénářem, i když proti Just Cause je to krok dopředu.

Hratelnost je ze začátku opravdu pohlcující, objevování pustiny, hledání šrotu který slouží jako měna, souboje na blízko a automobilové honičky a ničení protivníků. Vše to podporuje získávání nových schopností, dobývání pevností a přístup k lepší výbavě jak auta tak i zbraně a vylepšení pro Maxe.

Jenže čím déle hrajete a postupujete hrou, přijde zjištění, že hra své možnosti a zajímavosti ukáže příliš brzy, kdy už v pozdějších fázích nemá co nového nabídnout. Když vylepšíte Maxe a jeho vozidlo, zmizí hnací motor proč obsazovat kempy, likvidovat konvoje, čistit minové pole, hledat skrýše které obsahují trochu šrotu. Pokud hráče baví všechno vyzobat a nejde dál, dokud nebude mít svoji část mapy čistou, tak tu může strávit opravdu desítky hodin.

Mad Max je solidní hra, vypadá parádně, dobře se hraje, ale postrádá větší hloubku a chybí ji další nové věci a nápady v pozdějším hraní. Přesto je zábavná, jinak bych tam nestrávil těch 37 hodin. Ale čekal jsem trochu víc.
+25
  • PC --
Asi největším magnetem pro nezasvěcené hráče bude v šíleném Maxovi prostředí. Na první pohled se zdá, že hra může nabídnout pouze písek, písek a zase jen písek, což je pravda, ale... ne tak úplně. Mad Max vám písek totiž naservíruje v několika provedeních, které dokáží udržet vaši pozornost a zájem na potřebnou dobu. Obří duny, skalní masivy, soutěsky, zapomenuté pozůstatky po lidstvu, širé pláně, pouštní bouře a další, to vše ve mně vzbuzuje potřebu si ony lokace projet v mém Magnum Opu sám (nejlépe naživo). A že to jsou projížďky ve velkém stylu.

Akční rovina hry je totiž neuvěřitelně zábavná, pěstmi začínaje, auty konče. Základem je samozřejmě nabušený a nasraný Max, který prostě chce svůj vrak zpět. Přičtěte tuny a tuny nepřátel a v rovnici vám vyjde tolik bitek, až je s podivem, že ani po delší době nebudou nudit. Ze soubojů jde cítit síla, bolest a surovost, což je jedině správně, když se Max rve v souboji na život a na smrt o každou kapku vody a benzínu. Dynamická kamera a různorodé takedowny dělají z rvaček opravdu zábavnou záležitost. Trochu mě ale mrzí, že tvůrci nepřišli s nápaditějšími souboji proti bossům. Tady musím dát palec dolů. Ale i přesto musíte uznat, že zvuk zlámaných kostí nebyl nikdy uchu lahodnější.

V případě auto destrukcí zábavnost upadá neméně. Vlastnost zpomalení času při míření harpunou dělá celou záležitost krásně hratelnou a pozorovat výslednou škodu na nepřátelských šrotech je vskutku uspokojující. V momentě, kdy se vám podaří vylepšit Magnum Opus na max si opravdu připadáte jako místní legendární pirát. Musím také podotknout, že ovladatelnost není nejhorší. Ono, jak si jednou zvyknete, jde to všechno.

Nakonec je třeba rozebrat děj, který nabízí toliko filosofického či jakéhokoli jiného přesahu, jako místní post-apokalyptická pustina nabízí fauny a flóry. V tomto bodě opravdu o Magnum Opus nejde a s Maxem se jde probojovat na konec cesty za několik hodin. Nutno ale podotknout, že je těch pár hodin opravdu zábavných. Baví vylepšování postavy, baví války s ostatními gangy, dobývání pevností, lootování zajímavých míst, kochání se přírodou, upgradování auta. Já bych Šíleného Maxe přirovnal k páteční osmnáctce, u niž vám nejde o smysluplný rozhovor, ale o šílený sex. No a Max tohle splňuje, není chytrý, ale je prostě šílený!

Pro: Souboje a jejich variabilita, ať už s pěstmi nebo v autech, prostředí, zvrat na konci příběhové linie.

Proti: Po cca 15 hodinách omrzí, slabý děj, repetetivní souboje s Top Dogy, neuspokojivý finální souboj.

+20
  • PC 90
Maxi, ty si ale kus kreténa - takhle bych popsal příběh. Tím ovšem neříkám že byl špatný, v Maxovo universu to byl lepší průměr avšak byl vyprávěn příliš zbrkle a nebýt bujného světa, tak by se Max nestihl v Benzínovém městě ani umazat olejem. Příběh místy zapůsobil, překvapil, zklamal a deprimoval. Přesně takto byl ale i zamýšlen a ukázal to jak je Max uzavřen do sebe, nikoho si nepustí k tělu kvůli své minulosti a to se mu také vymstilo, nakonec byl přinucen opět jít dál za honbou ukončení vlastního trápení. Nejvíce příběhu uškodila jeho krátkost.

Vedlejších misí je málo a hlavních příběhových ještě méně, na jednu stranu škoda že kvůli tomu je nevyužit potenciál rozlehlé mapy která nešetří zajímavým a výborně vypadajícím prostředím a obsahem který nebyl dostatečně využit pro hraní a tak potenciál rozlehlé pustiny po dohrání hry upadá do pískoviště ve kterém mě už nic netáhne dál hrát snad kromě vylepšení Magnum Opusu. Na druhou stranu tato krátkost se snaží dohnat na kvalitě a i přesto navštívíte ty nejzajímavější a nejnápaditější místa pustiny, které vás ohromí. Tvůrci v příběhu ukázali kvalitně maximum, které mohli a tak se ze hry nestalo GTA se spoustou únavných úkolů.

Apokalyptický svět v podání Šíleného Maxe je uvěřitelný a neuvěřitelně depresivní, vždy když Max najde starou fotografii z dob kdy se svět pomalu hroutil a oceán začínal vysychat, tak pronese zajímavý monolog doplňujíc text na fotografii, to nádherně doplňuje uvěřitelnost světa, protože to ukazuje jak se to všechno stalo pomalu a o tom to je, většina post-apo spočívá v náhle změně která zničila během chvíle celou civilizaci, v Maxovi je tomu ale naopak a Max je jen starou vzpomínkou na dobu kdy Země byla ještě zdravá.

Herní Max stojí za to, vadila mi pouze krátkost příběhu, otázkou zůstává zda-li by delší příběh spíše neuškodil. Nádherné lokace do kterých vás ale příběh nemusí zavést, doporučuji dělat vedlejší aktivity obzvlášť v první polovině hry kdy Max ještě není nezranitelný zabiják, díky čemuž pro vás bude svět mnohem více o přežití.

Pro: Filmové vyprávění, nádherné a kvalitně zpracované lokace, uvěřitelná apokalipsa - Maxovo universum, Max a jeho osobnost, Magnum Opus, speciální efekty, vylepšování, Benzínové město.

Proti: Krátká ale velká hra, nedostatečně využit potenciál silničních bojů, hra po dohrání všech misí již nemá co nabídnout - nemotivuje.

+19