Company of Heroes 2

CoH 2 je pro mne zklamáním. Ne že bych očekával nějakou ledy lámající genialitu, ale doufal jsem, že bude alespoň stejně dobrá jako původní CoH.

Což z hlediska SP kampaně rozhodně není. Z nějakého důvodu se rozhodli opustit původní styl vyprávění a provázali to celé spojující linkou ve formě výslechu 'hlavního hrdiny', který takřka Shakespearovsky trpěl rozporem mezi oddaností jeho mužům a potřebami strany, ztělesněné nemilosrdným politrukem.

Kampaň samotná má 14 misí a mapuje celou válku na východní frontě, od marného zastavování německého Blitzkriegu, přes obrat u Mosky, Stalingradu až k přenesení války na německou půdu. Mise jsou ze začátku poněkud jednotvárné (logicky), což je docela problém. Jednička byla zajímavější a rozličnější, ale ta měla 15 misí na vylodění v Normandii až pod vítězství u Falaise, tedy nějaké 2 měsíce. Dvojka má 14 misí na 4 roky a dost vázné.

Některé jsou sice velmi povedené a zajímavé, najde se třeba jedna, kde se hraje jen za polské partyzány, ale celkově je to značně šablonovité. Žádné střídání několika armádní části, změna je maximálně v tom, zda se dají přivolat Shock troops nebo Rifle Guards.

Obtížnost je místy až neskutečná, ale vytváří ji poněkud uměle - obří počty nepřátel, současné útoky z několika směrů a jejich nutné řešení pomocí použití abilit jednotek, tudíž maximální soustředění na mikromanagement, což je přesně věc, ve které naprosto selhávám.

Druhou věcí je Theatre of War, zajímavá věc rozsekaná na několik kusů a prodávaných jako DLC. První z nich je zdarma a skládá se s Coop scénářů za obě strany, sólo vývez, sólo bitvy a několika skirmishů (ostatní tři jsou menší a poněkud střízlivější) a jejich hraní jsem si docela užíval, protože byly většinou zajímavější než nejzajímavější kousky kampaně. Každé dlc se soustředí na jiný rok (jinou událost) odehrávající se na Východní frontě a dodávají SP zážitku na rozmanitosti.

Rád bych ještě dodal, že i když snaha vyprávět a 'moralizovat' ovlivnila stavbu a podobu kampaně (ale ne Theatre of War), hratelnost je stále nadmíru slušná, byť možná až příliš 'herní'. Čímž myslím, jinde zmiňované 'nesmrtelné jednotky'. Jednotky v žádném případě nejsou nesmrtelné, stačí provést nějakou kravinu a chcípají až příliš rychle, ale jejich odolnost je dána jak kvalitou krytu tak kvalitou zbraní nepřátel a samotnou kvalitou jednotek. Stačí trocha obklíčení, přitáhnutí samopalníků o něco blíž nebo použití veteránské jednotky a naráz se začne umírat. Ve velkém.

Navíc mi přišlo zajímavé porovnávat, co jsem sám hrál s tím povykem, který se začal ozývat z Ruska, aby se mi potvrdila má původní doměnka, že ten smělý 'rezenzent' se chtěl jen zviditelnit. Omluvit by ho mohlo, že je idiot a nezvládá číst mezi řády, nebo má až příliš bujnou fantasii.

Neuvěřitelné je také kvantum DLC, které už k CoH2 existuje. Krom 3 Theatre of War DLC, je ještě tuna faceplatů (rámečků kolem hráčových medailý) každý po dvou eurech a nebo nějaká 'Doktrína' do zbytku hry (mimo SP) za 4€, která přináší jiné mixování speciální vlastností a jednotek. Hráč si je sice nemusí kupovat, ale příjde mi, že vydávají až příliš energie na vydělávacích místech, než aby se snažili zlepšit hru.

Hra je slušná, zabaví a má pár zajímavých nápadů, ale mohla být lepší v každém ohledu. Snad se ještě zlepší a dočkáme se i normálních datadisků jako v jedničce.