Komentáře

Věděli jste, že fenomén jménem strategie je pomalu ale jistě na ústupu? Můžeme být rádi, že vyjdou ročně dvě, tři dobré hry. A proto, když se přibližoval datum vydání Company of Heroes 2 (dále jen CoH 2), téměř každý stratég zpozorněl. A pokud tak učinil, tak teď nelituje, protože jestli se něco povedlo, je to právě tato hra. Původní titul byl velmi zábavný, optimalizovaný a všeobecně povedený, dvojka to ovšem dotáhla téměř k dokonalosti. Už moc nechybělo, snad jen doladit pohyb jednotek po bojišti a obsáhlejší kampaň.

Příběh není stěžejním bodem, ale pár řádků bych mu věnovat měl. Vžíváte se do role muže jménem Lev Abramovič Isakovič, vojáka a válečného pisálka, kterého texty dostaly až do sibiřského gulagu, kde musí vysvětlit, proč o válečných zločinech rudé armády psal. Že není vše, jak se zdá, vám během 14 misí (při výslechu) Lev vysvětlí. Je to klišé, animace a samotný scénář nepůsobí příliš dobře a ani texty nejsou napsány moc přesvědčivě. Jenže o tom to není. Je to o jednom velkém příběhu jménem druhá světová válka a vývojáři z Relicu prostě nechtěli, aby upadl v zapomnění. A že k tomu mají cit a um, se přesvědčíte samy při cestě od Stalingradu až po samotný pád Berlína.

Během oněch 14 misí (každá vás vyjde na zhruba 1-2 hodiny hraní), se dočkáte jak lítých bojů při útoku, či bránění, tak misí, kde budete ovládat jen skupinku vojáků s těžkým cílem. Mise vám nebude ulehčovat ani počasí, na kterém mělo CoH 2 stavět (není to úplně tak, ale je to výborné). Představte si pravou ruskou zimu, kde mají problém se sněhem brodit nejen tanky, vozidla, ale i vojáci. Zimu tak krutou, že zamrzají motory a krevní oběh. Abyste své vojáky udrželi v teple, musíte je občas poslat zapálit provizorní ohniště, nebo si k již zapálenému probojovat cestu. Pokud se tam nedostanete včas, umrznete (teplotu těla hlídá ukazatel v podobě teploměru nad hlavou jednotky). Vozidla jsou téměř nepohyblivá, pokud jedou hlubokým sněhem a poblíž není žádná cesta. Do toho všeho může začít sněhová vánice, kde není vidět na metr a vy do toho máte například vydržet obléhání Leningradu. Kromě měst, která nesou jména po různých vůdcích sovětského svazu, se podíváte také do Moskvy, Běloruska, Polska a konečně Německa. Cesta bude dlouhá a strastiplná a po jejím dokončení pochopíte, jak těžké a útrpné boje se vedli za naši svobodu. A aby jste to neměli vůbec lehké, nezapomněli vývojáři do hry začlenit obávaný Stalinův rozkaz .227, který znamená jediné: zpátky ani krok, kdo se otočí a bude utíkat z boje, bude zastřelen. Pokud tedy začnete v době trvání tohoto rozkazu stahovat své jednotky z boje, pravděpodobně o ně přijdete tak či tak, hned po vstupu do vaší báze. Se zimou ale přichází i led, respektive zamrzlé lední plochy, například jezer, nebo jiných vodních toků. Za války se přes tyto ledy přesouvaly jednotky například při ústupu, nebo obklíčení, ale pokud se dostali pod palbu nepřítele, tak se vykoupaly v mrznoucí vodě. Například při dopravě zásob do Leningradu, jezdila kupa nákladních aut po ledních plochách a drželi tak město při životě. Každý řidič měl otevřené dveře a byl připraven vyskočit, pokud by pod ním led praskl. Tohle všechno a mnohem víc vás čeká i tady.

O vaše jednotky je potřeba se starat s citem. Není zde možnost jich mít nekonečné množství, ani tu neplatí pravidlo, že víc tanků víc ví. Když například vezmete pět tanků T-34/85 (střední tank rudé armády), teoreticky by to mohlo stačit. Jenže jsou zde minová pole, Němci, kteří se nevzdají bez boje a k němu používají raketomet (Panzerfaust), nebo vám nahází granáty pod pásy a je konec. Proto je dobré svoje vojáky umět dobře kombinovat a být tak připraven na každou situaci. Základ je pět, šest skupin s vojáky, ty považujme za první linii. Jako podporu jim dáte něco z motorizovaných jednotek (co bude zrovna skladem, tanky, transportéry s možností namontovat na ně protiletadlové dělo, atp.), to pro případ, že byste narazily na těžkou obranu. Samozřejmostí jsou pak alespoň dvě skupinky inženýrů, kteří jednak staví minová pole, či budovy, ale hlavně opravují vaše vozidla. Posléze je dobré poslat povolávací rozkaz pár sniperům. Ti jsou dobří hlavně na prozkoumávání mapy. Mají totiž vlastnost, že mohou vystřelit světlici na padáčku nad danou oblast a tam budete po určitou dobu vidět vše. Pokud je možnost, tak je dobré vlastnit něco málo houfnic, nebo tanků s dlouhým dostřelem a také samohybná děla pro podporu. Tohle všechno je dobré mít a ještě to umět dobře kombinovat. Pakliže nenecháte vaše muže zbytečně umírat, budou sbírat frčky za zabití (max. jsou tři hvězdy). Jakmile budou maximálně vylepšení, je o to těžší je zastavit a pokud se bude kolem nich motat transportér, který jim může kdykoliv na bojišti (pokud máte body za obsazení území například) doplnit stav, máte vyhráno. To samé platí i pro vozidlový park, tanky jsou potom silnější, více vydrží a jsou (pokud mají dostatečnou podporu) neporazitelné. No a taky s vojáky nezapomeňte sbírat zbraně po padlích nepřátelích. Ať už kulomety, bazuky nebo minomety, všechno se při boji o vysvobození hodí. Tak na to myslete.

Grafická stránka nedoznala příliš mnoho změn, ale rozhodně vypadá o mnoho líp, než starší bratříček. Minimálně hra světel a lesků je na velmi dobré úrovni a velká sněhová vánice také stojí za to. Optimalizace je už ale maličko horší, hra je rozhodně náročnější než původní CoH, ale hrát se to dá i na starším stroji. Co se týče zvukového doprovodu, tak ten je perfektní. Samotné zvuky kulometů a těžké dělostřelecké palby jsou vynikající, jako i vrzání pásů a různé nadávky vašich můžu po rozkliknutí dané jednotky. Hudba je taková jakou od Sovětského Svazu lze čekat a mně naprosto vyhovovala. Ke zvukové stránce jako takové nemám skutečně žádných výhrad, jen ta grafická stránka by mohla být lépe optimalizovaná. Ale když vidíte vojáky, jak se brodí hlubokým sněhem, nebo propadající se tank pod ledovou krustu, říkáte si, že to za to stojí.

Co říci k finálnímu verdiktu? Můžeme být vůbec rádi, že se hra podívala na trh, protože po rozpadu původního studia jsem se chvilku bál, jestli značku někdo odkoupí. Stalo se, titul vyšel a já jen mohu dodat, že jsem za to velmi rád. Takhle epesní jízdu jsem už dlouho nezažil a ze všech těch stovek strategií ze druhé světové, co jsem dohrál, umí jen CoH přinést tu pravou atmosféru a pachuť v ústech, když váš útok skončí katastrofou. Cesta až do Berlína byla strastiplná, zlá, krvavá, ale hlavně zábavná a o tom to přeci je. Jestli si nějaká strategie (a že jich moc není) za poslední dobu zaslouží maximální doporučení, je to právě tato. Herní doba se šplhá téměř ke dvaceti hodinám určitě, pokud zvolíte alespoň střední obtížnost, multiplayer je opět velmi zábavný a chytlavý, grafika je skvělá, umělá inteligence ucházející (pokud se nejedná o přesun jednotek z místa na místo na vlastní pěst), zvuková stránka úřaduje sama za sebe a vůbec je to opravdu vyvážený a skvělý titul. Moje doporučení tedy považujte za to nejvřelejší, a pokud vás zajímá druhá světová válka, neměli byste už váhat ani minutu.