Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Mafia: Definitive Edition

  • PC 60
Tak nám vznikla "definitivní edice" Mafie. Jsem rád, že k tomu Hangar 13 přistoupilo docela zodpovědně (český dabing, spousta tuzemských tvůrců), ale přiznejme si, tento remake vznikl prostě a jednoduše jen proto, aby mohla celá série jet na stejném enginu a aby se propojily veškeré postavy (na konci tedy logicky odpráskne Tommyho Vito s Joem). Se sérií má studio evidentně velké plány a tohle byla jedna z prvních povinných zastávek - dát facelift prvnímu dílu, který to všechno rozjel...

A tak to i působí. Nejdříve klady - hra skvěle vypadá a líbilo se mi, že se docela trefně vyplnily mezery původního příběhu a více se příběh zařadil do kontextu tehdejší doby (Sára a Sam mají více prostoru, řeší se hospodářská krize, 19. dodatek...).

Na druhou stranu, původní záměr a myšlenky se zde úplně zadupaly do země - z příběhu se stala banální a triviální story o rodině, kde některé momenty nemají daleko od WTF (Frankova zrada, žádost o ruku, epilog). Jde vidět, že nově napsané dialogy a směřování příběhu nemají přílišnou provázanost s originálem a nedrží pohromadě. Když už, mohlo se do vyprávění sáhnout mnohem radikálněji a pár neduhů z originálu uvést na pravou míru a opravit. Takto jde spíše o downgrade a nejhorší je, že "nudné" pasáže se většinou vyřeší cutscénou. Tím ovšem odpadá jakákoli gradace, tempo příběhu, rytmus...Vše je jako z rychlíku.

Další věc: všude ukazatele jak pro idioty, cover systém, naskriptované překážky, trojnásobný počet nepřátel a jejich nesmyslná výdrž, arkádový jízdní model...Ta hra se hraje podstatně hůř než 20 let starý originál. Absolutně z toho hraní vymizela jakákoli výzva, hráč nemusí mít důvtip a logické myšlení, stačí jen dávat headshoty a hra vás poslušně povodí za ručičku. Město je sice krásné a detailní, ale chybí jakékoli vyžití. Předpokládal jsem, že studio nepůjde lineárním směrem příběhu, ale udělají z toho trochu sandbox a vykašlou se třeba na volnou jízdu. Třeba sázet v casinu, jezdit na venkov do motelu, kurvit se v hotelu Corleone, jezdit lodí v přístavu, zajet si závody na okruhu, lítat s letadlem na letišti, plnit úkoly pro Lucase, podívat se na víc míst z původní hry...To by mi k dnešní době sedělo mnohem víc než jen udělat lineární naskriptovaný příběh, nejvíc ho osekat, narvat tam cutscény a vše urychlit. Trpěl tím nejenom příběh, ale i ten požitek ze hry. Vždyť na původní Mafii bylo super, že jste jezdili městem, poslouchali soundtrack (mimochodem nová hudba je strašně zaměnitelná a nevýrazná) a daleko víc jste si tu hru užili.

Nachystáno to ale přeci bylo originálem krásně. V Hangar 13 ale asi neměli koule na to pořádně originál překopat a vytvořit z něj moderní hru na základě kostry příběhu jedničky. Takto se chtě nechtě z 90% drželi jedničky, akorát změnili pár detailů a trochu rozepsali některé postavy. Ve výsledku tedy hořké zklamání a promarněný potenciál, protože bylo vidět, že některé záměry a nápady dopadly docela na úrodnou půdu.

Pro: krásná grafika, pěkně vykreslená doba, některé zásahy do příběhu

Proti: otřesné arkádové ovládání, nevýrazný soundtrack, zjednodušení a zrychlení příběhu

+35 +38 −3

INSIDE

  • PC 90
Na doporučení kamaráda jsem rozjel neznámou plošinovku a snažil se zabít pár hodin života. Ze skeptického pohledu na nenáročnou jednohubku mě ostrý úvod ihned vyvedl z omylu a až do konce mě nezávislá hra od dánských Playdead nepustila. Do vkusu se mi totiž strefilo nejen intuitivní a plynulé ovládání, ale i minimalistický a účelný leveldesign nebo myšlenkově velmi podnětný obsah. Ten vypráví pouze pomoci gameplaye a bez podpory žádných dialogů či vypravěče. Přesto to je právě příběh, který mě zasáhl nejvíc (přesněji řečeno mě nejvíce zaujal a nastartoval tak mou oblíbenou úchylku dohledávat různé teorie a vysvětlení všude po netu). Inside se na půdorysu dystopického světa s postapokalyptickými výjevy velice chytře vymezuje k důležitým a závažným tématům jako vystřiženým z románů George Orwella (svoboda mysli, totalitní režim či individualismus).

Gameplay je lahůdkou. Krásné 2D/3D prostředí by sice mohlo být využito lépe, každopádně práce s fyzikou a logikou je na výborné úrovni. S ubývající délkou hraní samozřejmě přibývá tužších logických puzzlů (dronové/replikanti/zombíci či jak je nazvat, vzduch vs. voda), což ovšem díky bohu nikdy nesklouzne k totální frustraci (některé řešení mi zabralo až desítky minut, ale hra je stále motivační). Hlavní postava malého chlapce je skvěle rozpohybovaná a nabízený fyzikální engine se může rovnat s realitou. Hmotnost, úhly, výška, hustota...vše má správné parametry a chová se jako ve skutečnosti. Jedinou výtkou tak může být jakási nevyváženost v postupu - někde v půli hry jsem se na moment přistihl, že mě opouští prvotní nadšení. Závěr je ovšem opět vynikající a hlavně překvapující. A to nemám rád plošinovky.

P.S. alternativní konec v kukuřičném poli jen dokazuje, jak byli tvůrci nekompromisní se svou autorskou vizí - za to respekt a velký palec nahoru

Pro: Nádherný audiovizuál, plynulé a intuitivní ovládání, fyzikální engine, logické úkoly, skvělý úvod a závěr, navržený svět a příběh s myšlenkami

Proti: Nevyvážená prostřední část hry, šlo by více využít a lépe zapojit prostředí

+14

Outlast

  • PC 80
Dlouho jsem nehrál žádnou hororovou hru (naposledy snad F.E.A.R.), a tak mi byl Outlast hned sympatický svou atmosférou a především nápadem bezmocného investigativního novináře, který se může spoléhat jen na své rychlé končetiny a digitální kameru. Hra je napálena hned zostra a po nezbytném úvodu a provedení ovládacích prvků se již ocitáme v komplexu Mount Massive Asylum. Musím říct, že začátek je výborný a první hodinu-dvě jsem byl opravdu vyděšený na každém kroku. Dle hororových konvencí se zde setkáváme s mnoha ruchy a nepříjemnými zvuky, lekačkami a svíjejícím pocitem strachu a úzkosti z toho, že jsme odkázáni pouze a jen na sebe, přičemž tušíme, že někde nablízku je číhající nebezpečí v neurčené formě. Doteď spokojenost.

Rozčarování přichází tehdy, kdy hra již setrvačně jede ono svoje zajeté "musíš pohnout těmito páčkami, aby ses dostal dál...kolem nich se motá 1-2 zrůdy, které je třeba obejít". Poprvé ve sklepení to bylo výborné, podruhé dobré, potřetí nudné a počtvrté, popáté...otravné. Stejný postup se v takto dobře rozjeté hře musí zkrátka po čase zajídat, a tak je najednou pryč opatrný postup a schovávání - netrpělivý hráč (ano, řadím se k nim) zkrátka oběhne potřebné a kdysi děsivé zrůdy pokaždé nechá za sebou, potažmo se schová v nejbližším úkrytu. Tento nedomyšlený herní mechanismus bohužel ukrajuje od tak výborně načrtnuté hororové atmosféry.

Fajn je na druhou stranu postup mezi těmito záchytnými body - procházíte různými místy, čekáte, jestli se na vás místní vozíčkář se sešitým ksichtem vrhne nebo bude dále slintat na své otevřené koleno, a co je nejdůležitější - nacházíte nové informace ohledně místa a pomalu rozkrýváte příběh. Ze survival hororu se náhle stává spíše detektivka a vpřed vás nežene strach a útěk, ale spíše čirá zvědavost, jak tohle všechno začalo (i když osobně závěr s Billym a jeho duchem zklamal, onen posun od subjektivního konvenčního hororového mustru [investigativní novinář se snaží zjistit pravdu a pokud možno neumřít] na obecnou globálnější úroveň [genetické pokusy za druhé světové války] mám v oblibě již díky Chatě v lesích).

Hra se dobře hraje a poměrně rychle odsýpá. Přesto bych uvítal více interaktivnější prostředí (možnost se bránit některými věcmi, více možností úkrytu atp.), rozmanitější pacienty (některé postavy jsem potkal několikrát za hru), lepší koordinaci postupu hráče se záměrem autorů (některé lekačky zkrátka nefungují, protože se zrovna díváte jinam - tohle měl mnohem lépe ošetřený již zmíněný F.E.A.R.) a hlavně variabilnější a různorodější úkoly. Skvělé byly dvě vytržené sekvence ze zaběhlého stereotypu - (byť chvilková) ztráta kamery a především setkání s doktorem Tragerem, které řadím jako jasný vrchol hry.

Pro: Skvělá atmosféra (hlavně v první půli hry), hudba a zvuky, příběh, nápad s kamerou, doktor Trager

Proti: Stereotypní herní úkoly, malá interaktivita s prostředím, některé lekačky se minuly účinkem

+14

Team Fortress 2

  • PC 90
Přes 50 odehraných hodin a dostávám se ke komentu až teď. Takže ve zkratce: obrovská rozmanitost jednotlivých povolání a týmová soudržnost dělá z TF2 jednu z nejlepších tučňákových stříleček. Každé povolání má své specifika a Valve šlo až tak daleko, že i svůj nezaměnitelný ksicht a hlášky. Jednotlivá představení v krátkých filmečcích je něco tak krásně inovativního a hravého, že se člověk až nad tím rozplývá. Hravost a nadsázku podporuje ještě krásně kreslená grafika. Škoda jen, že není víc zajímavých módů (všechny se de facto točí okolo jedné a té samé premisy) a některé z nich se zvrhnou na prachobyčejný TDM. Záleží také na zkušenosti svých spoluhráčů a týmové spolupráci, protože u útočící strany u Paylodu tři inženýři a žádný medic není to pravé ořechové. Poslední dobou hrozně návykové a navíc: kerá multiplayerová hra má tak úžasný soundtrack? Ze Spy Theme mi běhá mráz po zádech...

Pro: Návyková a jednoduchá hratelnost, rozmanitost postav, soundtrack a péče Valve (filmečky, vylepšení)

Proti: Stereotyp jednotlivých módů, hodně záleží na týmové spolupráci, kolegiálnosti a kompromisech

+10

Alan Wake

  • PC 80
Sam Lake a jeho óda na nomen omen hrdinu podruhé. Tentokrát je Alan přímo autorovo alterego, které není schopno se vyrovnat s vlastním psaním a překrucuje si tak realitu. Všechno je samozřejmě trochu složitější, ale základní premisa hutně citující Kingovu a Hitchcockovu tvorbu zkrátka má v dnešním herním vesmíru své starosvětské místo. Bright Falls je jedna velká analogie Twin Peaks a snové stavy zase kopírují Max Payna. Příběh a atmosféra však stojí za to a je to tahák hry, kvůli kterému to hraní prostě podstoupíte. Hodně se tu pracuje se symbolikou, významy a narativními elipsami. Lake v těchto věcech inovativní není, ale jeho smysl pro detail a sebereflexi je obdivuhodný (talkshow v televizi). Samotná herní náplň těží z mechanismu světla a stínu. Zjednodušeně řečeno procházíte půlku hry lesem a odrážíte útoky nepřátel. Občas nahodíte nějaký generátor nebo se vyhnete létajícímu harampádí, ale kolem a kolem se nic zajímavého neděje.

Grafika není prvotřídní, ale filmečky jsou pěkně nasnímané a pochvalu zaslouží zvuková složka. Především soundtrack je i při samostatném poslechu brilantní a i ostatní bonusy jako rádiová hlášení nebo nalezené stránky románu příjemně zpestřují monotónní postup hrou. Obtížnost hry i její délka je v normě, v některých pasážích je ten přísun nepřátel až moc "callofdutyovský", ale to je daň za velkoprodukční hru. Zabíjí se tím ale docela často pečlivě vybudovaná atmosféra (hlavně druhá polovina hry, kdy se z ní v jednu chvíli stává laciná co-op), která zůstává správně mysteriózní až do konce. Seriálové "previously on" se jaksi minulo účinkem, neboť nástroj tohoto typu zkrátka nemůže ve hře jako takové plnit stoprocentní funkci. Hlavním motorem je příběh a motivace cesty, protože už dlouho se mi nestalo, abych ve hře tak dychtivě mířil za vzdáleným bodem. Navíc, včera v noci cestou domů jsem se přistihl, jak zůstávám pod pouličním osvětlením delší čas a využívám ho k nabrání sil a oddechu a dostává se mi přitom příjemného pocitu zadostiučinění. Nebo to možná bylo trojkou promile v krvi, ale to už je zase jiný příběh...

Pro: Příběh a atmosféra, zvuk, soundtrack a bonusy, narážky a citace

Proti: Příliš stereotypní a založené na jednom nápadu

+16

Angry Birds Seasons

  • PC 80
Miluju černý ptáky! Bez dvojsmyslů, vážně jo. Tahle kravina mě neskutečně chytla a nejednou se mi stalo, že jsem u ní vydržel několik hodin. Nasraný ptáky jsem už dřív zkoušel u známých na mobilu, ale teprve na monitoru je to ta pravá pařba. Grafika je krásně stylizovaná a zvuky perfektně úchylné. Tématické levely, a že jich není málo, jsou skutečnou lahůdkou (zamiloval jsem si Halloween) a potěší i fyzika, která podněcuje strategické myšlení u překonání jednotlivých úrovní. Skvělí jsou samotní různorodí ptáci a nafukovač je vážně bomba. Bohužel velkou roli hraje v konečném důsledku hlavně náhoda a chybí nějaké další zpestření (uvítal bych kupříkladu editor map a vytváření vlastních levelů, snad příště). Každopádně během zkouškového úžasný společník na chvíle odpočinku.

Pro: Dostatek tématických levelů, pěkná grafika a skvělý zvuk, různorodí ptáci, občasné taktizování

Proti: Velká role náhody, nulová znovuhratelnost

+7

Batman: Arkham City

  • PC 90
Bez mučení se přiznám, že univerzum Batmana mi přijde ze všech komiksových světů nejpřitažlivější, takže pokud nejste žhavým fanouškem tohoto netopýra, berte tenhle koment s menší rezervou...Arkham City je v mnoha ohledech velmi příjemným vylepšením původního dílu, ale co je možná největší plus - nabírá už od začátku solidní otáčky. Spletitý scénář, který do svých spárů zahrnuje houšť známých postav, je devizou této hry a zkrátka se nenajde jediné slabé místo. Zsaszovy telefonáty, Riddlerovy hádanky, Strangeovy velké plány, Ra's al Ghul, Tučňák, spolčení s Banem, s Mr. Freezem, občas se připomene Joker nebo Catwoman...objeví se Poison Ivy, komisař Gordon, Robin a spousta dalších. Vůbec motivace jednotlivých postav jsou nejednoznačné a čeká na vás hned několik překvapení. Stylizace je bližší Burtonovým filmům než civilnímu Nolanovi, a je to dobře. Arkham City s gotickým nádechem vypadá úžasně a na ponuré atmosféře přidává plyn ještě povedený hudební doprovod.

Hlavní dějovou linku výrazně podporují vhodně navržené vedlejší mise a spoustu bonusového materiálu jako minitréninky, sbírání Riddlerových trofejí, řešení hádanek atd. Hra zkrátka pořád baví a co je nejdůležitější - příjemně se hraje. Postava Batmana dostala do vínku další gadgety a pohyby, takže je zábavná nejenom každá bitka a likvidace nepřátel (kteří se postupně zlepšují nebo jinak variují), ale i řešení logických miniúkolů, hackování, sledování signálu atp. Arkham City nabízí spoustu možností a variant k vyblbnutí. Sladkou třešničkou je pak hraní za Catwoman, jež mnohdy připomíná časy Mony Sax ve druhém Max Paynovi. Její linie je totiž akčnější, přímočařejší a dynamičtější. Sledovat rozpohybovanou Catwoman, jak se line městem a rasí jednoho padoucha za druhým, je nádhera. Co možná zamrzí, je všemocný "detective mode", jenž většinu situací až nechutně ulehčuje. Autoři by v případné trojce mohli zauvažovat nad jeho omezením. Osobně mě trochu štvalo také občasné chaotické prostředí a dlouhá štreka zpátky po dodělání nějakého úkolu. Absence titulků ve filmečcích je sice prkotina, ale taky by tam mohly být...Pozitivní výsledný dojem ale tyto veskrze drobnosti nemají šanci zkazit. Rocksteady potvrdili, že Arkham Asylum nebyla shoda náhod a po komiksu, seriálu a filmu se postava Batmana dostala na špičku i v odvětví počítačových her.

Pro: Rozsáhlý scénář využívající postavy Batman univerza, bitky, Catwoman, spousta vedlejších úkolů a bonusového obsahu, pořád se něco děje, stylizované město a celkově atmosféra

Proti: Všemocný "detective mode", občas chaotické/nejednoznačné interiéry

+15

L.A. Noire

  • PC 85
Pomalu se vstřebávající zážitek, se kterým jsem si pohrál týdny, než byl konečně pokořen. A byla to nevšední cesta...Cesta plná svěžích nápadů, skvělé atmosféry a revoluční technologie. Team Bondi odvedli skvělou práci. Na pozadí retro atmosféry LA 40. let, kdy městu vládly filmy, noční kluby a kriminální činnost, vypráví příběh Colea Phelpse - detektiva poznamenaného druhou světovou válkou. Cole není zrovna dvakrát nejsympatičtějším hrdinou (jeho robotické chování do 2/3 hry je až rakovinotvorné), ale soudružka z NDR mu pak párkrát podrží a hned je z něho člověk. Příběh má své momenty, ale nešťastnou strukturu, když je fragmentován do pěti oddělení. Vyprávění pak ztrácí šmrnc, tok děje se ztrácí a občas jen strojeně plníte jeden případ za druhým. Chtělo by to příběh trošku zkondenzovat a soustředit se pouze na jedno oddělení (řešení případů u vražd mě osobně bavilo nejvíc). Naopak scénář zaslouží absolutorium. Tolik sepsaných dialogů, nemluvě o různých účetních knihách, dopisech, denících a nevím čeho všeho ještě, zaslouží pochvalu. Atmosféra taktéž na jedničku. Pocta noir žánru na nás vykřikuje ze všech stran (mezititulky, hra světel a stínů, korupční odér) a kdo viděl LA Confidential, tomu srdíčko určitě zaplesá. Možnost přepnout hru na černobílou jsem sice nevyužil, ale jako nápad proč ne.

Peckou je samotné řešení případů. Prohledávání místa činu, poznámkový bloček, vyslýchání svědků/podezřelých...to všechno je zřetelné, plynulé a přesto je potřeba zapnout selský rozum. Jádro gameplaye je vyřešeno skvěle. I když je to možná nefér, na LA Noire se bude vzpomínat především díky revoluční mimice postav. Ta je až děsivě realistická a napomáhá vám jako vyšetřovateli odhalit případnou lež u výslechů. Doteď by to šlo. Škoda, že je to AAA titul, který leze do zadku všem. Jízdní model je jalový, někdy vadí přehnaná akčnost a přidaná hodnota v podobě nalezení pár aut a památek je spíš k smíchu. Kolem a kolem výborná zábava, která z poslední doby spolu s Deus Ex jasně dominovala co se době hraní týče. Bohužel hru zařezávají mainstreamové manýry, domrvená konverze a rozplzlý příběh.

Pro: Mimika a gestikulace postav, řešení případů, obsáhlý scénář, retro atmosféra, dabing

Proti: HW průser, jízdní model, přehnané akční pasáže

+29

Mafia II

  • PC 80
Když pocházíte z ČR a sledujete vývoj druhého dílu nejkultovnější tuzemské hry již od prvních zveřejněných obrázků, je zkrátka jasné, že nemůžete po dohrání odcházet se vztyčenou hlavou, aniž by se v ní neshromažďovalo několik otázek proč tak a ne jinak? Mafia II je výborná městská akce a navazuje na tradici prvního dílu a přebírá jeho systém (realistický děj, mise opatřené logickými argumenty v celé své šíři...). Ortodoxní fandové však mohou na dvojce vidět několik hnusných škrábanců, které by mohl kdokoliv, kdo jedničku nehrál (a tím mířím spíš do zahraničí), bez povšimnutí přehlédnout. Problémy nastávají v okamžiku, kdy se slibuje něco, co se nakonec nesplní. A co je horší - je to na hře vidět. O čem je řeč?

1) Hra má pramalou znovuhratelnost. Žádná volná jízda po dohrání, žádné extra výzvy. Playboye a tři obtížnosti to bohužel nezachrání.

2) Město je nádherně navržené, ale totálně nevyužité. Vedlejší postavy (Mike, Derek) jsou mimo hlavní příběh naprosto k ničemu. Při prvním setkání vás vyzvou ke spolupráci, ale kdykoliv se za nimi zastavíte, nic pro vás nemají. Přitom menší prácičky pro Dereka a Mikea by hru tolik oživili...stejně jako Lucas v jedničce. Když už jsme u toho - na co je telefon? To tvůrci nemohli máknout na telefonním seznamu, kde byste mohli různé postavy obvolávat včetně tedy zavolání si taxíka, který také kdysi měl být nedílnou součástí hry? Proč jste pomohli té prostitutce před barákem, když už se s ní dále nesetkáte?

3) Minihra při kradení auta je jednoduchá a účelná, autoservisy a benzinky plní svůj účel...ale k čemu to všechno je, když si auta nikterak neschováváte a nechlubíte se vozovým parkem? K ničemu.

4) Bitky jsou udělané dobře, na úrovni, stejně jako systém krytí. Trošku zamrzí jak neomezený inventář, tak nepřítomnost ručních zbraní. Vyloženě jalový je však systém checkpointů aneb Když si chceš zahrát nějaký úsek, musíš od začátku mise. Zamrzí i nemožnost střílet z auta.

5) K příběhu. Vito je méně sympatický než Tom z jednoho prostého důvodu. Je to voják, chladná mašina na zabíjení a ne nějaký taxikář, který prostě je v brindě. Proto tu je Joe - Paulieho vyslanec, hláškující ožrala a temperamentní chlápek, jenž vždy prozáří scénu. Henry zase charakter podědil po Samovi. Více či méně dvojka v mnoha ohledech vyprávění jedničku kopíruje (několik identických misí, zvraty či přímo narážky a reference), ale na druhou stranu už není tak velkou mafiánskou onanií jako první díl. Stojí spíše na svých pevných základech a otírá se hlavně o kulturní a politickou sféru 40./50. let. Příběh je rozvětvenější, dospělejší a temnější. Bohužel ve spleti postav a charakterů se lehce ztratí jednotlivé motivace a místo jasně definovatelných pozic tu je spousta osob, které se objeví a zmizí a na konci příběhu vlastně pátráte z dialogů, kdo byl sakra tamten chlápek?

Resumé: Tyhle všechny výtky patří k tomu, jak by Mafia II MOHLA dopadnout, KDYBY se všechno dodrželo a stihlo. Takový výčet by však patřil ke každé druhé hře, neboť producenti vždy myslí na finance až v první řadě. Jaká tedy Mafia II ve skutečnosti je, když spolkneme hořkou pilulku s nápisem "kompromis"? Skvělá městská akce, která vyniká famózním Empire Bay a sálá působivou retro atmosférou. Příběhově a obsahově je dvojka značně okleštěna, moderní prvky ale zvládla zakomponovat se ctí (autoheal podpořený jídlem a pitím, benevolentnější policie...). Mafia II se výborně hraje, úžasně se na ní dívá a pak se nad ní jenom nadává. To je osud.

P.S. stanice "classic" v 50. letech je něco tak úžasně pohlcujícího...i při samostatném poslechu

Pro: Fantasticky ztvárněné Empire Bay, soundtrack, dialogy, kouzelná retro atmosféra, přestřelky, brilantně vyřešená otázka policie

Proti: Nulová znovuhratelnost, nevyužitý potenciál města a postav a spousta drobností (žádné ruční zbraně, průběžné checkpointy), nad politikou DLC přídavků se radši nepozastavovat..

+22 +24 −2

F.3.A.R.

  • PC 70
Komentář pro fanouška F.E.A.R. série: v rámci příběhu musíte překousnout fakt, že už nejde ani tak o survival horror jako spíše o existenciální drama jedné pošahané rodinky... a v rámci hratelnosti je zase potřeba zatnout zuby nad opravdu minimální snahou o jakous takous tíživou atmosféru. První a předposlední mise jsou ve F.E.A.R. univerzu solidním standardem, zbytek je tupá střílečka bez špetky invence.

Komentář pro běžného hráče: třetí pokračování slavné značky se nese na vlně moderní FPS: všechno se na nás hrne, člověk se brodí nábojnicemi po kolenou a hra nás vede poslušně za ručičku s výstrahou, že pokud někde zakysnete, jste opravdoví tupci bez pomoci. Na druhou stranu hra velmi solidně odsýpá, není v ní jediné slabé místo, má skvělé lokace (vězení, supermarket, letiště...) a je řemeslně pečlivě propracovaná - tzn. hezky se na ní dívá, plynule se hraje, obsahuje velmi dobré ozvučení a vůbec celý interface je příjemně user friendly. Největším plusem je přítomnost nadprůměrné umělé inteligence: nepřátelé se kryjí, hází granáty, snaží se vás obejít, pohybovat se...Day 1 Studios odvedli v rámci žánru kvalitně odvedenou práci. Bohužel na obsahu je vidět, že tohle nemá s původní myšlenkou F.E.A.R.u nic společného a Monolith s tímhle nemá co dočinění (aneb když dva dělají totéž, není to totéž - připomíná mi to kauzu Call of Duty série). A je to škoda, řežba to je povětšinou velmi zábavná.

Pro: Kvalitní grafika se zvukem, nadprůměrná AI, zábava od začátku do konce

Proti: Alarmující ztráta atmosféry, podivně kouskovaný příběh, příliš krátké

+8 +9 −1

Duke Nukem Forever

  • PC 60
Tahle hra je problémová již ve své podstatě. Ponechme stranou nekonečný komplikovaný vývoj a vrhneme se na otázku, kde se nám to Duke vlastně octl. Octl se nám v éře přerenderovaných FPSek, které trvají jedno odpoledne, mají pomalu více filmečků a dialogů než akce a snaží se po vzoru západních filmů na hráče zapůsobit emocemi a logikou věci. To je v pořádku. Mezi tyto produkty vtrhnul blonďatý svalovec s hubou plnou hlášek a nadsázkou větší než jeho ego. Problém však nastává tehdy, když se DNF snaží přiblížit dnešním standardům. Omezený arzenál, auto heal...tohle nedělá dobrotu. Brnkání na nostalgickou strunu je sice fajn, ale začátek se kvůli tomu neskutečně táhne a začíná otravovat. DNF se nám tak rozjíždí jako špatně namazaný stroj a až od prostřední části jede plnou rychlostí do konce. Střídají se lokace, bossové, logické úkoly, zbraně...Filozofie sekvencí je sice stále stejná (nová lokace, zabít pár nepřátel, vyřešit nějakou minihru, zabít bosse), ale v konečném důsledku nevadí tak moc jako jalové technické zpracování nebo nemožnost jakkoliv odbočit od nakoridovaného směru cesty. Hlavní hrdina a tuna hlášek leccos zachrání, stejně jako pocit časů dávno minulých, ale pachuť v ústech z toho, že vlastně tahle gameska byla celá zbytečná a ujel ji vlak při prvním odkladu, zůstává. Takhle se spíš přikláním k názoru ForNEVER...před 10 lety by to byla bomba, takhle je to jen vyluhované staré cosi.

Pro: Častá změna prostředí, Duke a jeho hlášky, nostalgie starých FPS s všudypřítomnou nadsázkou

Proti: Neúčinné našroubování moderních prvků, podprůměrný audiovizuál, přísný koridor

+15

Prototype

  • PC 80
Co je nejlepší po únavném dni? Horká koupel? Ale kdeže! Prototype! Hra, která je ztělesněním sandboxové myšlenky o svobodném pohybu, volnosti a světě neomezených možností. Alex Mercer je v postupně rozežírajícím New Yorku stále větším kápem a od pubertálního házení auty se za dobu šíření nákazy (tedy 18 dní) dostane na nejvyšší mrakodrap za pár vteřin, tank rozdrtí jednou ranou a při běhu rozráží zavazející vozidla jako by byly z papíru. Různých útoků a voleb je nekonečně mnoho a pořádně jich ani v té neutichající bitevní vřavě nevyužijete, což považuji za šeredné mrhání. Alex má ale k ruce i armádní vozítka a posvačit celý pluk helikoptérou se v každé hře jen tak nepoštěstí. Celá jatka jsou pak zakončena souboji s mutanty a tuhými bossy a to všechno zahaluje pořádně hluboký kbelík komiksově stylizované krve. Filosofie misí je sice na jedno brdo (znič nebo chraň), ale díky nevyzpytatelnému jednání infikovaných či usmyslení armády trochu vám opepřit večeři se z každé mise stává jedna velká výbušná akce mající svůj původ a závěr vždy jinde. Příběh je i díky komplikovanému retrospektivnímu puzzlu nepříliš vtahující a nejvíc asi zamrzí poněkud jednodušší grafické zpracování, byť je to jistá kompenzace za ty obrovské městské boje.

P.S.: V rámci blízké projekce druhých Transformers: dokážete si představit, že by Michael Bay natočil podobně laděný film? Zřejmě by ho nedokončil, neboť by při natáčení umřel blahem.

Pro: Volný a svobodný pohyb, megalomanské souboje, pěkné renderové filmečky

Proti: Slabší grafika, nevyužitý potenciál města, občas zoufale nepřehledné a chaotické (i když za to si vlastně z části můžu sám)

+14

Grand Theft Auto IV

  • PC 85
Velká samostatná loupež vstupuje do nové éry. Do éry realismu. Čtvrtý díl tuto éru započal, ale díky několika věcem jí nedotáhnul do konce. Zaprvé tu je občasně frustrující ovládání hlavního hrdiny a řízení aut jako na náledí. Zadruhé tu je spousta obstrukcí při instalaci a dost vysoké HW nároky oproti stále "jen" nadprůměrnému grafickému zpracování (čili konverze suxx). Zatřetí tu je absence checkpointů, takže se klidně může stát, že jednu misi hrajete hodinu (poslední mise byla utrpení). Na druhou stranu přináší realističtější vyznění mnohem více radosti. Základem je slušně vystavený příběh s uvěřitelnými charaktery, možnost volby při důležitých rozhodnutích, krytí při přestřelkách, živé a pulzující město, mobil umožňující různé zábavy a asociaci...Je toho dost a paradoxně od San Andreas hrozně málo, což je ovšem dobře. Mise jsou povětšinou nápadité, i když sledovat cíl až nahoru na střechu a během toho postřílet všechny okolo, jsem zaznamenal nejméně čtyřikrát. Každopádně nyní hodně táhne příběh a opět znamenitě podané odkazy (Heat, T2, Ronin atd.). Kolem a kolem se pořád jedná o to GTA, které máme všichni rádi. Jen už si neseberete srdíčko pro doplnění zdraví, neustřelíte komukoliv hlavu, aby z něj stříkala krev jako z hydrantu a nenaserete to do sloupu, aniž byste ztratili jen drahocenné vteřiny. Král je polomrtev, ať žije příště lépe vyladěný král!

Pro: Uvěřitelné charaktery, živé NYC, fce mobilu, realističtější pojetí, spousta milých novinek (taxi, net, policejní hledáček)

Proti: Nevyladěná konverze, absence checkpointů, krkolomný pohyb postavy a řízení vozidel

+5

Half-Life 2

  • PC 90
Jednička je svým pojetím v FPS žánru poměrně revoluční záležitostí, ale hodně věcí, které jsou ve dvojce rapidně zlepšeny, mi přišlo poněkud rozpačitých. Prvně to je leveldesign, který evokuje orwellovské město ve spárech totalitní rasy, dále mnohem zajímavější nepřátelé a hlavně uhlazená hratelnost. Ta sice díky modernímu výstřelku -Gravity gunu- není tak klikatá a řešení puzzlů je otázkou pár sekund, ale dodává hře správný drajv a je mnohem více vyváženější (= uzpůsobena modernímu hráči, což mi, nestydím se říct, vyhovuje). Sice se hlavně ke konci jedná o nechutně lineární postup, jenže jde právě o ten zážitek, jaký má koneckonců každá druhá FPS v čele s Call of Duty. U série Half-Life mi přijde, že má podobný osud, jako Max Payne. Jedničce už ten neotřelý způsob nikdo neodpáře, ale dvojka je v tom nejlepším slova smyslu "bigger, better, more". Ke zvolenému narativnímu postupu asi tolik, že mi příliš nevyhovuje - je pravda odvážný, ale z vyprávění NPC kolem mě jsem toho zas až tolik nepochytil a klíčové informace dohledal na netu (že bych u jedničky nedával pozor?). Celý zvolený přístup příběhu bych pochopil v tom případě, že by se G-Man ukázal jako Freeman z budoucnosti, a že tuto teorii zastávám. V tomto směru je naprostou jedničkou BioShock. HL univerzum je dle různých webovek obsáhlé, což je však vzhledem k vstřícnosti sci-fi žánru k autorům jen standardní fakt. Zamrzí i docela odfláklý závěr, ale druhé dobrodružství doktůrka Freemana se nádherně hraje, všechno krásně odsýpá a i některé momentky stojí za zapamatování (Dog, Strideři). Co na tom, že je to lineární střílečka? Co na tom, že je to všechno jedno velké klišé? Co na tom, že závěr je až příliš plytký a až příliš pod taktovkou Gravity gunu? Narozdíl od jedničky jsem se bavil celou dobu.

Pro: Engine, leveldesign, nepřátelé, dynamická a jednoduchá hratelnost, některé silné momenty, mytologie kolem G-Mana

Proti: Slabší závěr, někdy okatě lineární

+20

Need for Speed: Undercover

  • PC 75
Nesmrtelná závodní série je rok co rok stále zranitelnější a nebezpečně se blíží kauze NHL. ProStreet jsem nehrál, takže jsem z Carbonu skočil rovnou po Undercover a hned poznal příjemný rozdíl. Kampaň nádherně odsýpá, nechybí "keep effect" (tzv ještě jeden závod a už to vypínám) a závody jsou krásně rozeseté po obrovské mapě za neustálého promíchávání jednotlivých módů a zasahování božských filmečků. Smůla je, že to je všechno. Undercover nemá žádné menu, kde by si hráč zvolil závod, auto a další parametry a jen tak se projel. Ne. Musí nahrát kampaň a jezdit si tam, což je na druhou stranu intenzivní zážitek, ale i ten jednou skončí a co pak? Aut je naštěstí přehršel. Sice je Japonsko kupodivu ve výběru docela pozadu, ale zlobte se, když si to šinete Veyronem 250 mph po dálnici...Nepříjemně zaskočilo neustálé vykreslování textur za jízdy a celková jednoduchost, kdy ani ten nejtěžší úkol (dovést do 2 minut kradené auto, neškrábnout ho a ujet 20 policejním vozům s helikoptérou) nepřidělá zkušenému jezdci žádné vrásky. Některé závody a úkoly jsou skvělé, celkově je hra velice slušně vyvážená, vždy se něco děje. Hned za oblíbené honičky s policií řadím duely. Agresivní hudba střídá řev z motorů a chvílemi to vypadá na nějaký úsek z filmu Michaela Baye. Aby mě ale Black Box náhodou nezklamal, chybí mé oblíbené disciplíny - Drift a Drag.

Pro: Auta, pestrost závodů, intenzivní kampaň, honičky s policií a duely, filmečky

Proti: Neustálé vykreslování textur, absence menu, jednoduchost, nezajímavý OST

+4 +5 −1

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 90
Pandoru Tomorrow jsem nehrál a ihned skočil na třetí díl. Málokdy se osvědčený koncept dotáhnul k takové genialitě, jako u této série. Všechny novinky od použití nože přes kooperativní režim jsou trefou do mého vkusu a já si jen užíval těch invenčních nápadů, co se na mě každou misí hrnuly jako negativní ohlasy na Uweho Bolla. Chaos Theory si je dobře vědomo svých předností, které odkryly první dva díly a přidává na plynu. Forma je sice nezměněná, ale obsah se naplnil nejrůznějšími inovativními prvky, které ze hry dělají nejen hru zábavnou v rámci přístupné ovladatelnosti a velké porci humoru (většina rozhovorů stojí za to si vyslechnout), ale také hru inteligentní, dospělou a hlavně řemeslně naprosto bezchybnou. Třešničkou na dortu je dvojice hudebních velmistrů Tobin - Kyd.

Pro: Špičkové technické zpracování, hudba, řada příjemných maličkostí, nečernobílý příběh, co-op

Proti: Tehdy solidní záhul na HW

+6

Tom Clancy's Splinter Cell

  • PC 85
To hodnější já Agenta 47 – Sam Fisher. Muž středního věku v přiléhavém overálku zabíjet nikoho nemusí, ale jeho infiltrace do obrovských sídel za pomoci té nejdokonalejší technologie zachrání tisíce, ba až miliony lidí, čímž se hráčova potřeba splnění mise rozvíjí stejně sympaticky, jako zabití dalšího cíle u Hitmana. Na Splinter Cellovi je znát originalita, s jakou se UbiSoft do látky pustil. Stealth akce byla dotažená do toho nejzazšího maxima, kdy hráčovým úkolem není někomu provrtat vnitřnosti, nýbrž se nejlépe vůbec neprozradit a stáhnout nějaký choulostivý software z notebooku. Lehce líznutý paranoidní high-tech politický thriller nemohl vzniknout z žádné jiné hlavy, než z té Toma Clancyho. Hlavní postava, onen štramák v overalu, dostal do vínku několik speciálních pohybů (dvojnožka a podobné vylomeniny), s nimiž se lehce vylíže z úzkých a ještě si zapíská na cestu. Marně pátrám v paměti, zda-li se do doby, kdy se UbiSoft trumfnul Altairem, objevila nějaká lépe rozanimovaná hlavní postava. Jediným neduhem prvního dílu je tak trochu ležérní AI, která dopomáhá snadnějšímu postupu a fakt, že vás po dohrání nemá dál co hnát. Přesto se Hitmanův jang, protipól a přitom soudobý sok hrdě vplížil na čím dál tím zahuštěnější stealth trh a vydržel tam až doteď. Nutno dodat, že právem.

Pro: Originální zpracování, Samovi pohyby a možnosti

Proti: Nulová znovuhratelnost, pár otravných bugů, rozpačitá AI

+9 +10 −1

Hitman: Blood Money

  • PC 85
Plešatý antagonista vraždí počtvrté a tentokrát záludněji, než kdy dříve. Systém náhodných smrtí je velice příjemným zpestřením a ač se v každém případě jedná o až očividné vybízení (cíl zakopne pod obrovským lustrem obložený C4kou), některé nápady jsou skvěle promyšlené (výměna pistolí). Od trojky značný posun v grafice i v interakci s okolním prostředím a hlavně v příběhu, který příjemně graduje a je zakončen kulervoucím epilogem. Cest je nyní více a přestože jsou stále hodně nalajnované, nabízejí spolu s rozvinutým arzenálem a možnostmi poměrně širokou paletu dobrání se k cíli. Dalším svěžím vánkem je volba uplatit svědky, popř. naprosto změnit identitu nebo zobrazení split-screenu při důležité události. Hlavní je, že zůstal Jesper Kyd a humor, tolik specifický pro tuto sérii. Stále však ve mně dřímá pocit, že Hitman ještě zdaleka nevyužil svého potenciálu a upřímně doufám, že delší pauza před pátým dílem bude jen důsledkem nově ztvárněného herního konceptu, který se na nějaké předem dané události nebude ohlížet a jen si spokojeně žít ve svém vlastním světě, dokud nedorazí ten málomluvný bastard s čárovým kódem na zátylku.

Pro: Operace s penězi, důraz na příběh, náhodné vraždy, pestrost misí, hudba, závěr

Proti: Někdy až moc naskriptované, zvuky zbraní

+7

Hitman: Contracts

  • PC 80
Contracts je vzhledem k vývinu série v mnoha ohledech zpátečnickým dílem, ale na druhou stranu úspěšným pseudoremakem a stále zábavnou hrou, což možná tvrdím jen kvůli neznalosti prvního dílu. Svěží design misí se sice někam vytratil, ale pořád jde o vysoce kvalitní produkt převyšující své soky o několik stupňů a honosící se stále účinně úchylným humorem v čele s kamennou tváří 47ky. Úhlavním problémem černého káčátka série je celková jednotvárnost prostředí s dosti rozházenou dějovou linkou, která je naštěstí doprovázená hudbou opět pod taktovkou Jespera Kyda. Design misí je mírně řečeno na jedno brdo – neříkám, že je hra se stíny a tmavá nota prostředí nezajímavá, ale všeho s mírou. Ty asijské levely jsem vždy musel protrpět. Na druhou stranu IO nepolevilo od nápadů a cením si faktu, že zachovali Hitmanovi jeho cynickou tvář a stylový feeling, díky němuž je tak čitelný.

Pro: Technické zpracování, libový soundtrack, důrazně zpřehledněná mapa

Proti: Jednotvárné lokace, minimum novinek

+7

Hitman 2: Silent Assassin

  • PC 90
Vyšlechtěný zabiják s maximem chladnokrevnosti a minimem vlasů právě ve druhém díle – Silent Assassin – svůj konfekční oblek patřičně zaflákal od krve a zaujal svou variabilitou misí. Ty jsou nejen skvěle navrženy po stránce hratelnostní, ale také po stránce estetické. První díl jsem bohužel nikdy nehrál, ale z doslechu mi bylo řečeno, že se jedná o docela hardcore záležitost, s čímž dvojka mnohem lépe operuje a vyrovnává pomyslné misky vah zábavy a obtížnosti téměř do rovnoměrné polohy. Tišší postup je samozřejmě na hru kovaný a uzpůsobený a správný hráč by měl také touto cestou jít, ale oceňuji i iniciativu autorů hráčům ruce uvolnit a nechat je celý level jednoduše zrasit. Není to sice takový adrenalin a ochudíte se o spoustu skvělého obsahu, ale kosit enemáče jako na žních ve stylovém sáčku s červenou vázankou má také něco do sebe. Vyprávěcí linka se s takovým Max Paynem nedá srovnávat, což však nelze říct o nebesky mrazící hudbě maestra Jespera Kyda. Pro mě osobně nejzábavnější a nejvyrovnanější díl co se hlavních esencí týče.

Pro: Agent 47, level design, svévolná hratelnost, soundtrack

Proti: Solidně zabugované, pokulhávající AI

+21

Medal of Honor: Allied Assault

  • PC 90
Nedostižný první díl z už poměrně vyluhované válečné série byl originální svými novátorskými postupy, svou prácí s emocemi, svým neustálým tlakem na hráče, zkrátka svou atmosférou. Každá mise má nějakou geniální pasáž (konvoj, psi, vylodění, infiltrace...), která se později stala nezbytným klišé každé druhé FPS hry s nejen válečnou tématikou. Nemohu opomenout ani skvěle navržené menu, návykový a dokonale vyvážený multiplayer a hlavně hudební složku, o kterou se postaral tehdy ještě neznámý Michael Giacchino (Ztraceni, Ratatouille). V mých očích určitě nejdůležitější válečná FPS, jež proslavila studio 2015 Inc. po celém světě. Studio se následně rozpadlo a vzniklo Infinity Ward. A dál už tu písničku o pár skriptech znáte...

Pro: Atmosféra, různorodost misí, intuitivní ovládání, multiplayer, soundtrack

Proti: Krátká herní doba, nulová znovuhratelnost kampaně

+22

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 90
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš... Tentokrát sice Maxův cool vlající kabát potřísněný krví všech zúčastněných nezdobí sníh, nýbrž pořádná přeháňka, ale na výsledku to pranic nemění. I když přeci jen je hra díky prakticky neomezenému bullet-timu až přehnaně jednoduchá (že by vliv Rockstar Games?) a v ruku v ruce s přibližně stejnou délkou jako u jedničky se jedná o sice hodně intenzivní, ale na druhou stranu i rychle dohranou hru. Grafika společně s ragdoll fyzikou doznala markantních změn a i dnes, po 5 letech, vypadá druhý Max stále k světu. Přidejte si ještě Monu Sax, která tentokrát ukousla větší koláč z příběhu (mise za ní řadím k jedné z nejlepších ve hře), opět depresemi a hláškami protkaný příběh a ještě o chloupek sugestivnější ústřední hudební motiv (+ skvělý song při závěrečných titulcích) a vznikne patrně nejstylovější střílečka, která nebýt ucházejícího závěru snažícího se až příliš kopírovat jedničku, byla by střílečkou dokonalou.

Pro: Zachování atmosféry, vybroušení hratelnosti, mise za Monu, audiovizuál

Proti: Příliš krátké a jednoduché, závěr

+18

Max Payne

  • PC 90
Sam Lake vytvořil něco unikátního. Správnou herní neonoirovku s cynickým hrdinou obtěžkaným depresemi a tunou nábojů, smyslnou femme fatale a kopy mrtvých padouchů zaváté velkou sněhovou pokrývkou. Komikové vsuvky jsou přímo dokonalé a hra celkově sází na stylové vyprávění. Co je však nejdůležitější - skvěle se hraje, k čemuž dopomáhá i později hodně profláklý bullet-time. Co však ještě přidává na atmosféře zasněženého New Yorku, je geniálně minimalistická hudba. Škoda jen, že padající nepřátelé po tuctech vypadají jako gumoví panáci a všechno to sjedete za dvě odpoledne.

Pro: Stylová narace, bullet-time, hudba a celková atmosféra

Proti: Krátká herní doba, ragdoll

+18

Grand Theft Auto: San Andreas

  • PC 85
Rockstar neusnul na vavřínech a zase od minulého dílu přidává více možností, více rozlohy a více zábavy do už tak rozlehlého GTA univerza. Skvělé je, že je to stále zábavné. Horší je, že už to začíná být občas nudné a hlavně k uzoufání zdlouhavé. Hlavním nepřítelem San Andreas je jeho neskutečná monstróznost a kiksy spojené právě s ní. Mám tím na mysli především neúměrně dlouhé cestování mezi městy a vesnicemi (na mapě se najde pár hluchých míst) a nespočet repetitivních úkolů. Vedlejší a různé bonusové mise jsou zábavné a hru příjemně zpestřují, ale stále jsou v početní nevýhodě oproti hlavní příběhové lince. Vice City byla jedna velká nepřerušená jízda. K San Andreas potřebujete pár odpočívadel, abyste ten kolos vstřebali.

Pro: Stále příjemně návykové, svět neomezených možností

Proti: V mnoha ohledech přeplácané, nesourodě navrhnuté město, slabší rozjezd

+14

Grand Theft Auto: Vice City

  • PC 90
Vice City přiletělo jako uragán. V mnoha ohledech stejný, v mnoha ohledech jiný, ale především v mnoha ohledech vylepšený díl byl mnohými označován za „trojku a půl“ a tak jsem k ní kdysi i přistupoval. Proto mě překvapil větší důraz na příběh (na čemž má lví podíl hvězdně obsazený dabing), více možností a barvitější a živější město. Pozlátko, které je jakýmsi křížencem Scarface a Mafie, jsem si užil hned několikrát a u nepříčetného Diaze, který nadává na nefunkční video, bavil nesčetněkrát. S odstupem času jsem došel k názoru, že u žádné jiné hry mě tolik nezamrzela absence multiplayeru, jako u této. Vice City je pro mě prozatím horizontem GTA série.

Pro: Bigger, better, more v tom nejkladnějším slova smyslu

Proti: Absence multiplayeru, některé "konzolové" mise

+15

Grand Theft Auto III

  • PC 90
Bylo jen otázkou času, kdy se Grand Theft Auto přetransformuje do 3D a dodá tímto sérii nový rozměr. Třetí díl tak stylově činí a opravdu odkryl dosud netušené možnosti jak v ovládání, tak v nových prvcích hratelnosti či detailnějšího vykreslení města. Liberty City je tak živější a přímo dýchá atmosférou. Auta jsou obdařená desítkami rádiových stanic, všude je poházený denní tisk (tuším, že na Blesk by si nejeden z nás „vyšlápl“) a babička s čagánkem si přímo říká o přejetí…Tehdy nepřekonatelná zábava, zvrhlý humor a haldy hodin ježdění, střílení, poslouchání a vegetu při západu slunce (samozřejmě za neustálého ťukotu GUNS GUNS GUNS). Nikdy nezapomenu na ty krušné chvilky, kdy začalo pršet. Mé PC málem dostalo záchvat a já koneckonců taky.

Pro: Možnosti odkryté 3D kabátem, obrovská volnost, příjemná hratelnost, zábava

Proti: Upozaděný příběh, bugy

+6

F.E.A.R.

  • PC 90
FPS, která chytne a nepustí. Sice hodně, hodně lineární a s unylým leveldesignem, ale za tu Almičku, množství lekaček a navozenou atmosféru to Monolithu odpustím. Navíc vysklít místnost a bullet-timem si ten bordel prohlédnout zaslouží + poslední záběr neskutečně ruluje!

Pro: Hororová atmosféra, rozbitnost prostředí, bullet-time

Proti: Podobné interiéry, příliš přímočaré

+13 +14 −1

Dyna Blaster

  • PC 90
Je to jako dnes, kdy jsme pořádali turnaje v Dyna Blaster a mačkali se 4 u jedné klávesnice. Boží zábava a jednoduchá hratelnost s fantastickými bonusovými levely v každém roundu. Srdcovka, na které jsem vyrůstal a nedám na ni nikdy dopustit. Dohráno snad tisíckrát.

Pro: Roztomilá grafika, škála všemožných příšer, možnost pro více hráčů

Proti: Velmi krátký singleplayer

+13 +14 −1

Duke Nukem 3D

  • PC 90
3D Realms to dokázali. Z nadprůměrné plošinovky vytvořili kultovní FPS prošpikovanou dnes již legendárními lokacemi a enemáči, tím nejzábavnějším arzenálem pod sluncem a hlavně nadopovaným blonďákem se spoustou odzbrojujících drsných hlášek. Groovy!

Pro: Duke, humor, arzenál, svižná hratelnost

Proti: Zastaralý engine

+6 +9 −3

Diablo II

  • PC 90
Dosud nesesazený král RPG, který stanovil nový subžánr - klikej as possible as you can. Na tehdejší dobu neskutečná grafika (u filmečků jsem strávil skoro tak dlouho jako u samotného hraní), kvantum postav, předmětů, lokací a v neposlední řadě to největší dobrodružství v herním světě, jaké kdy bylo vyprávěno. P.S. boží soundtrack!

Pro: Postavy, množství předmětů, cutscény, hudba, znovuhratelnost

Proti: Minimální nastavení technických parametrů, III. akt

-2 +9 −11

Call of Duty 4: Modern Warfare

  • PC 90
Hra, jenž svým buldočím tahem na bránu zbořila všechny mýty o vyčpělých střílečkách. Čtvrtý díl hýří všemožnými nápady, všechno rychle odsýpá a změna prostředí sérii viditelně prospěla. Zkrátka trefa do Araba se vším všudy.

P.S.: S ohledem na pátý díl důkaz, jak je Infinity Ward pro sérii nepostradatelné.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba, ďábelský gameplay, tučňák, Cpt. Price

Proti: Délka hry, v některých pasážích až přehnaně lineární

+9 +11 −2

Call of Duty

  • PC 90
Když EA s jeho populárním a hodně komerčním Medalem začal pomalu, ale jistě docházet dech, přišli Infinity Ward s atmosférou jako pevně utáhnutý řemen a střílečkou tak intenzivní, že se i vylodění v Normandii otřáslo v základech.

Pro: Atmosféra, grafika, intuitivní ovládání

Proti: Lineárnost, prostředí

-7 +2 −9

BioShock

  • PC 90
Hra roku 2007. Šíleně intenzivní zážitek, invence na každém kroku, spousta audiozáznámů, bizarních postaviček, vlastní fungující svět s art-deco stylem...Je toho hodně, na co se zaměřit. Forma je úžasná, překypuje originalitou a obsah s promyšleným příběhem atmosféru skvěle doplňuje. Plazmidy, toniky, chátrající zbraně. Jen ta ošklivá linearita jednou za čas zamrzí, ale na druhou stranu úplně jiná liga, než přehypované Crysis.

Pro: Prostředí, příběh, grafika, plazmidy

Proti: Všudypřítomné oživující stanice, synchronizace titulků s dabingem hapruje

+3 +5 −2

Aliens versus Predator 2

  • PC 90
Vynikající práce od mistrů strachu Monolithu. Kampaň správně dlouhá, rozmanitá za všechny tři rasy a multiplayer dodává hře další rozměr. Zamrzí možná hranatá grafika a možnost autosavu, ale hrát za mariňáka v dešti, s otevřenými dveřmi, okny a pivem, to skvěle vyvažuje. Jak rád bych uvítal trojku...

Pro: Atmosféra, rozmanitá kampaň, hudba, multiplayer

Proti: Grafika, autosave

+8

Teen Agent

  • PC 90
Tak tady začala Vochozkova cesta slávou. Marně hledám zábavnější českou hru, než je Teen Agent. Ze série Poldy jsem zkusil druhý a třetí díl a pravda, Sobotův Pankrác nenudil, jenže tohle je gejzír černého a pubertálního humoru. Ty zápletky, ta grafika, ty hlášky!

Pro: Humor, rébusy

Proti: Krátká herní doba

+5 +7 −2

TrackMania Nations Forever

  • PC 95
Nejlepší freeware hra, co znám. Možná ji v nejbližší době překoná Battlefield: Heroes, ale o tom kdyžtak později. TrackMania je novodobým nástupcem Stunts. Editor tratí je úžasný, vyblbnout se můžu do nekonečna. Národnostní rivalita dává soubojům po internetu patřičnou šťávu. Momentálně moje srdcovka, kterou hraji každý den.

Pro: Editor, multiplayer, statistiky a žebříčky dle národností, zdarma

Proti: Krátký singleplayer, pouze formule

+8 +9 −1

Diablo II: Lord of Destruction

  • PC 95
Lepší datadisk byste těžko hledali. Plynulé pokračování už tak epického příběhu dostalo velmi efektní tečku. Úplně nový 5. akt v zimním prostředí, 2 nové postavy a kupa nových předmětů a příjemných featurek. Já osobně si datadisk užil ještě víc než původní hru, a to už je co říct.

Pro: Hromada nového obsahu, dlouhá herní doba

Proti: Minimální nastavení

+14

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 95
Český klenot, který na čas pokořil GTA a zesměšnil herního Godfathera. Hra s patrně nejlepším příběhem, hudbou a dabingem v herním průmyslu. Druhý díl už snad vyšší laťku mít nastavenou nemohl. Snad jediná gameska, u které jsem měl na krajíčku.

Pro: Grafika, příběh, hudba, dabing, extrémní jízda

Proti: Pár drobných bugů, mise Fairplay

+13 +18 −5