Vyšlechtěný zabiják s maximem chladnokrevnosti a minimem vlasů právě ve druhém díle – Silent Assassin – svůj konfekční oblek patřičně zaflákal od krve a zaujal svou variabilitou misí. Ty jsou nejen skvěle navrženy po stránce hratelnostní, ale také po stránce estetické. První díl jsem bohužel nikdy nehrál, ale z doslechu mi bylo řečeno, že se jedná o docela hardcore záležitost, s čímž dvojka mnohem lépe operuje a vyrovnává pomyslné misky vah zábavy a obtížnosti téměř do rovnoměrné polohy. Tišší postup je samozřejmě na hru kovaný a uzpůsobený a správný hráč by měl také touto cestou jít, ale oceňuji i iniciativu autorů hráčům ruce uvolnit a nechat je celý level jednoduše zrasit. Není to sice takový adrenalin a ochudíte se o spoustu skvělého obsahu, ale kosit enemáče jako na žních ve stylovém sáčku s červenou vázankou má také něco do sebe. Vyprávěcí linka se s takovým Max Paynem nedá srovnávat, což však nelze říct o nebesky mrazící hudbě maestra Jespera Kyda. Pro mě osobně nejzábavnější a nejvyrovnanější díl co se hlavních esencí týče.