Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tom Clancy's Splinter Cell

Ubisoft Montreal •  Ubisoft Shanghai (PS2, NGC) •  Ubisoft Pune (PS3)
17.11.2002
19.02.2003
28.03.2003
10.04.2003
16.09.2011
10.06.2019
kompatibilní
82
267 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

První díl série Splinter Cell. Tato hra byla průlomová hlavně v oblasti stealth akcí, grafiky, misí, ovládání a dalších. Hra světla a stínů je kapitola sama pro sebe.

Ujímáte se role Sama Fishera, člena tajné americké vládní organizace Third Echelon, která se snaží udržet mír za každou cenu. V té době "vystrkuje růžky" prezident Nikoladze Kombayn z Gruzie. Organizace se musí s nastalou situací vypořádat, a tak posílá jejich nejlepšího agenta Sama Fishera. Sam je vybaven tou nejmodernější technologií. Navštívíte Čínu, Gruzii, USA, Barmu a další. Ve hře je kladen důraz spíše na infiltrování bez zbytečného zabíjení. V některých misích je striktně zakázáno zabíjet. Musíte tedy procházet misemi neslyšně a samozřejmě nezpozorován. V tom vám pomůže vaše výbava a taky rozstřelování světel. Když vám nepomůže schovat se do stínu, můžete nepřítele omráčit, ale pozor, těla musíte schovávat, jinak spustíte poplach a to může znamenat konec mise.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Jakožto příznivce stealth akce bych asi spáchal nemalý hřích, kdybych vynechal sérii Splinter Cell, kde si v roli tajného agenta Sama Fishera mám možnost užít vše, co tento žánr nabízí. A je tomu skutečně tak. Sam je postava, která má od prvotního seznámení ve videoukázkách moje velké sympatie, zejména jeho fascinující akční pohyby, jejichž prostřednictvím zvládne proniknout, šplhat a skákat na všemožná místa, čímž se liší od ostatních hlavních hrdinů, s nimiž jsem se měl možnost setkat v jiných hrách tohoto herního stylu.

Samozřejmostí úspěchu, jak zůstat neodhalen, je Samova práce potichu a hlavně ve tmě, protože pokud se nacházíte v temném prostředí, nepřátelé vás odhalí snad jen v případě, že o vás zakopnou. To sice může pro někoho působit poněkud nepřirozeně, ale mezi tyto hráče jsem já nepatřil. Tichých prostředků, kterými Sam dosáhne stanoveného cíle, není mnoho, na eliminaci nepřátel si vystačí v podstatě jen s omračujícím úderem a krátkou či dlouhou střelnou zbraní s tlumičem. Co mi ale na těchto zbraních trochu vadilo, byla jejich ne právě velká účinnost. Možná to tak trochu byla moje vina, jelikož jsem se snažil šetřit municí a ne vždy jsem měl úspěch s jedinou střelou do hlavy, jejíž stoprocentní účinnost jsem považoval za samozřejmost, což se však občas nestalo, proto byl omračující úder můj častější styl.

Po grafické stránce jsem neměl výhrady, na 6 let starou hru je grafika velmi slušná, jen si ji hráč při častém a nezbytném používání noktovizoru tolik neužije, protože tma je v tomto díle opravdu častá.

Co dodat? Pokud bych se k tomuto stealth žánru chtěl vrátit, o čemž nepochybuji, pak si neumím představit, že bych opět nezvolil další díl série Splinter Cell.

Pro: velmi kvalitní stealth žánr, osoba hlavního hrdiny, napětí velmi slušná grafika

Proti: menší účinnost zbraní

+41
  • PC 90
Za krále špionážních her jsem odjakživa považoval nesmrtelný MGS a jeho další pokračování, takže když jsem tenkrát v roce 2003, nepolíben angličtinou, spouštěl příběh Sama Fishera, nic jsem od něj nečekal. Hned při tutorialu jsem se nemohl pohnout a zaboha jsem nedokázal zjistit, proč to tak je. Ok, slovník do ruky a jedem. Koukl jsem se do dvou světových stran, do pekla a nebe, a mohl začít zkoušet technické finesy.

Splinter Cell jsem vždy srovnával s Metal Gear a tady to nebude jinak. Sam Fisher je mnohem pohyblivější a fyzicky vybavenější (asi protože Snake hulí jak fabrika) - umí dělat roznožku (kterou jsem však efektivně využil pouze jednou), běhat skrčený, má na hlavě infra vidění, které svítí jasně zelenou barvou, ale je neviditelné pro oko protivníka a také má perfektní hlášky. Se svým nadřízeným Lambertem se vzájemně dobírají a špičkují jak dva staří přátelé a mnohdy jsem měl chuť něco podobného zkusit aspoň ve škole (v práci si to nelajznu).

Příběh se točí kolem mocného kombajnu, pardon prezidenta Nikoladzeho, který chce zaútočit na Ameriku a neohrožený zabiják mu v tom má zabránit. Příběh je slušný, ale rozhodně nerozhodí sandál ani bandanu Solidovi. Narozdíl od svého kamaráda ve zbrani má Fisher jen dvě útočné zbraně, pistol a automatickou pušku s dalekohledem a dalšími vychytávkami, jako je přísavná kamera, omračovací prstenec nebo falešná kamera. Jo nemůžu zapomenout na granáty, ale ty jsem tedy nepoužil snad ani jednou. Splinter Cell má ve svém obleku ještě několik technických vychytávek, jako jsou paklíče a "rychlopaklíče" a pár dalších.

Mise jsou velice různorodé, avšak jsou jednotlivě rozděleny. Budete infiltrovat domy, vyslýchat nepřátele, lézt po barákách na rušně hlídaných ulicích, odposlouchávat cizí hovory jak to dnes obvykle dělá policie a spoustu dalšího (mise na ropné plošině byla naprosto dokonalá a takových je tu hodně). Tato hra toho nabízí opravdu přehršel a to je to, co mne na ní baví. Výzva jde ruku v ruce s ní, nezabít nikoho navíc (kromě otravných psů, do pekla s nimi v téhle hře!) a zdárně dokončit misi bez jediného spuštěného alarmu je celkem těžké, avšak Splinter Cell ukázal, že na poli takticko-špionážních her je vedle Metal Gear Solid (ok ok, ještě k nim teda připočítám tohoto plešouna) třeba počítat s další silnou značkou. Tyto dvě (fajn, tři) hry, potažmo série, mě budou doufejme doprovázet co nejdéle (i když současný vývoj nového Splinter Cellu bez původního dabéra Ironsida, nevím nevím).

Ještě bych chtěl uvést několik věcí, které mě na této hře štvaly. Snad si na nějaké vzpomenu................. Nevzpomenu. Snad jen, že když jsem ji už asi popáté dohrál před měsícem, hra nepodporuje nativní rozlišení dnešních monitorů 1080p, ale to můžu vyčítat hře z před 9 lety jen velice těžko.

Pro: vynikající hlavní hrdina, atmosféra, příběh, mise, možnosti postupu, hratelnost, zvuky

Proti: dnes chybějící rozlišení 1080p

+25 +26 −1
  • PC 80
Za dávných časů, kdy jsme ještě s bratrem kupovali časopis Level vcelku pravidelně, se mi dostal do rukou Splinter Cell. Hra, o které jsem toho už hodně slyšel (převážně kladného), ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, protože mě střílečky, ke kterým jsem Splinter Cella mylně řadil, nikdy moc nebavily. Když už jsem ji ale vlastnil, tak proč ji nevyzkoušet.

Jaký pocit příjemného překvapení ve mně propukl při prvním spuštění mé první stealth akce, jakou jsem měl tu možnost si zahrát, si ani neumíte představit (předtím jsem ani nevěděl co to stealth akce vůbec je). Takových možností, jako právě tady, se mi nedostávalo v žádné jiné mnou odehrané hře. Projití mise bez nutnosti nebo přímo zákazu zabití jediného člověka, slaňování ze střechy domů, lezení po pletivu, roznožka v úzkých prostorech, přitisknutí se ke zdi a mnoho dalších úkonů a vymožeností dodává Splinter Cellovi, spolu s temným prostředím, na už tak jedinečné hratelnosti. Hodně jsem využíval také rozličné funkce zbraní, jako například příchytné kamery, kterou jste vystřelili na určité místo a z něj jste pak mohli sledovat co se děje okolo.

Mezi největší zápory patří občasná lineárnost a příběh, který je, jak už píše Walome, zaměřen až moc na politiku, ale v zápalu hry si těchto nedostatků ani nevšimnete.

Pro: temné prostředí, hratelnost, hodně možností pohybu, likvidace nepřátel a funcke zbraní

Proti: příběh až příliš zaměřen na politiku, občasná lineárnost

+24
  • PC 85
Hmmmm, jak se jen vypořádat z dnešního pohledu s prvním dílem Splinter Cell? Však já si poradím.

Hele upřímně. Při hraní v dnešní době si nějakých revolučních prvků těžko všimnete. Ve svý době ale byla práce se světlem a schovávání ve stínech celkem rachot. Jaký OPRAVDU stealthovky jste si mohli zahrát v roce 2003? Z patra mě napadá snad jen Thief (z patra...dobrý, ne? :) ). MGS počítat nemůžete, protože se jedná o v podstatě jiný žánr. Společný mají jen to, že se jedná o stealthovku, ale u MGS se až tolik na tichý postup nehrálo. Do popředí šel příběh a více akce. Splinter cell zůstal při zemi. Žádný mysteriózní příběh. Jedná se o čistý špionážní thriller. Výhoda? Není to překombinovaný (no hate. MGS sérii mám rád víc, nebojte). Nevýhoda? Příběh je nuda k posrání...

Ale vážně. Koho ten příběh upřímně bavil? Zlý člověk (s ruským přízvukem) chce víc moci a tak tahá za nitky. A jelikož tahá za nitky, tak je třeba do reálnýho dění zapojit trochu komplexnější politiky. Osobně se obávám, že by na těchto základech nefungovala ani kniha.
Podivný vsuvky, kde Sam mluví se svojí dcerou, ztělesňují velmi zvláštní snahu autorů o nějaký ztotožnění hráčů s hlavním hrdinou. Jen aby si náhodou nemysleli, že je Sam jen panák (což v tomhle díle upřímně je). Nefunguje to. Dějová linka nebaví a s přístupem moderních homosexuálů bych použil výraz "fujky". Za dobrou zmíňku stojí Samův humor. Sem tam hodí nějaký sarkastický kec, který relativně osvěží upjatý dění. To ale nijak nezachraňuje práci autorů scénáře.

Zapomeňme na příběh. Gameplay je totiž i po těch letech fantastický. Hra světel a stínů stále funguje. Nemilosrdný postup misí je osvěžující vzpomínkou na quicksave / quickload postup hrou. Přitom Splinter cell nemá moc mechanik. V podstatě stojí a padá na ničení světel, schovávání se ve stínech a občasný použití střelný zbraně. Střílení se s každou nadcházející misí trochu zvyšuje. Neznamená to sice, že poslední misi prolítnete na prasáka s postřílením všeho, co se hejbe, aniž by jste si dávali pozor, ale spíše už tak nějak víte, co si můžete dovolit a co ne. Všechno se to hraje i dnes skvěle. Abych ale jen slepě neopěvoval, tak samotný střílení je tak trošku rakovinka. Elitní operativec nedokáže rozstřelit žárovku na metrovou vzdálenost (ok, možná pět metrů, ale chápeme). Musíte totiž počítat s tím, že minete a tak se modlíte, že tentokrát Sam nebude kopyto a střelí tam, kam chcete. Jako chápu, že autoři chtěli odradit od Rambo postupu hrou, ale dopadlo to tak nějak dvousečně. Splinter Cell od vás totiž očekává, že budete občas střílet. Ke konci hry si na to začnete zvykat. Pozdě ale přece.
Rád bych také zmínil povětšinou velmi povedený level design. Jelikož těch misí není moc (ani málo), tak si autoři pěkně vyhráli s jednotlivými segmenty. Z dnešního pohledu ale zamrzí, že pro průchod mise existuje pouze jedna správná cesta. Jedná se tedy o linearitu jak prase. I tak mi přijde level design povedený.

No a co ta grafika? Na svojí dobu pecka. Je celkem škoda, že většinu hry stejně máte nasazený noční vidění. Nejvíc si tedy budete nejspíš pamatovat černobílej filtr.
Co mě ale udivovalo celou hru, tak animace hlavního hrdiny při akci. Běhání, šplhání, seskakování...v podstatě jakýkoliv pohyb působí plynule a precizně. Na to bylo opravdu radost koukat a jsem docela zaražen, že jsem takovou věc v místních komentářích nenašel. Možná jsem jedinej takovej magor, ale schválně se na ty animace při hraní zadívejte.

Samozřejmostí je fantastický dabing hlavního hrdiny. To už je ale tak profláknutý prohlášení, že jsem se chtěl vyjádřit k tomu pouze jednou větou.

Moje doporučení? Pro fandy stealthu povinnost. Pro běžnýho hráče nic moc. Pro herní nadšence (asi) ok.

Pro: stealth, na svou dobu přelomový, animace, level design

Proti: příběh, postavy, střílení, linearita

+23
  • PC 80
Splinter Cell jsem dohrával ne zas tak dávno, projel jsem tehdy 4 díly a až pátý s naprosto změněnou hratelností znechuceně odložil. A chtěl jsem se vrátit buď k němu, nebo k Hitmanovi, jenže u Hitmana nepřekousnu nemožnost ukládání. Splinter Cell má naštěstí volbu quicksave, čili veškerá frustrace se omezuje na hledání občas nemožných řešení.

Ve hře jste Sam Fisher, agent NSA který se s podpůrným týmem (šéf, extrační agent, IT expertka) pouští v 9 misích po stopách Kombajna Nikoladzeho. Ten se dostal k moc v Gruzii a rozjíždí špinavou válku proti USA plnou kyber útoků, trávení vody a v rukávu má schovanou i tajemnou Archu. Ač by se Gruzínský diktátor nezdál jako velký problém, na jeho straně je odpadlý čínský generál, ruský zabiják a dokonce i krysa v CIA, takže hrdinu čeká dost práce. Příběh je vyprávěn dokumentárně pomocí televizního zpravodajství, chybí mi v něm bohužel titulky, leč víceméně jsem rozuměl. A není špatný. Clancy se nezapře, ač další díly mají mnohem lepší story.

Grafika je slušná, neuráží, nenadchne, procházíte většinou různé budovy, občas se podíváte do města. Není to žádný hnus, hrdina je perfektně naanimován se všemi jeho pohyby, na druhou stranu žádnou opravdu eye-candy lokaci nepotkáte.

Hratelnost je krystalická stealth akce. Dá se to sice hrát i jako střílečka, ale problém je, že Sam střílí pouze z prvního pohledu, kde se nedá moc pohybovat, nábojů je málo, muška šíleně nepřesná (rozstřelit světlo je kolikrát umění) a nepřátelé hodně vydrží.

Hra má "jen" 9 misí, ale bohatě to stačí. Kola jsou obrovská, po okraj zaplněná nepřáteli a dostatečně rozmanitá - kromě ministerstva či vyslanectví si projdete třeba ropnou plošinu, naprosto parádní misi v ústředí CIA a samozřejmě prezidentský palác.

Takže si v každé misi najdete, čí vytvoříte rozstřílením světel "mrtvoliště", tj. temný kout kam nepřátelé nechodí a kde skládáte omráčená těla. Vyberete si nešťastníka, připlížíte se za něj, chytíte ho, klepnete pistolí a tělo odtáhnete mimo dosah. Občas se chycený nepřítel dá využít i jinak - vyslechnout, použít na skener či jako rukojmí. Nepřátelé se kryjí, vědí o sobě, na druhou stranu se rámusem dají vylákat ven a pak mimo dosah ostatních drapnout. Naprosto zásadním je noční vidění, které Vám osvětlí temnou oblast a umožní vidět tápající soupeře. Termovizi jsem zase tolik nepoužil.

Co dál? Máte pár gadgetů jako lékárničky, paklíče, vystřelovací kamery, optické kabely. Líbily se mi elektrické náboje, které omráčí soupeře na dálku a které doporučuji šetřit na těžší situace. Občas narazíte na nějaký časovaný úkol, sbíráte emaily a v nich kódy. Občas jsem se i zasmál, například když voják s gustem v kuchyni flusne do jídla nenáviděnému plukovníkovi.

Takže jsem veden profesionální ctí zkusil projít hrou bez zabíjení. Omráčil jsem a ukryl prakticky každého ve hře. Občas mě nějaký alarm utekl, občas to bylo ostré, kdy jsem místo připlížení zezadu musel použít slaboučký přední útok - Sam na dva údery zvládne každého soupeře, jenže ten mezitím střílí. Obrovskou výtkou je, že k nepřátelům se kolikrát nedá přiblížit. Kromě nejpomalejšího pohybu v přikrčení Vás totiž uslyší a otočí se, ale tím pomalým pohybem ho nemáte šanci dohnat.

Osm kol a většinu devátého jsem takto prošel, bohužel v devítce na konci se autoři rozhodli, že stealth nebude. Dvakrát se dostanete do situace kdy bojujete s nepřáteli, kteří Vás vidí i potmě a čeká se střílení. Po miliardě loadů a experimentech typu kouřový granát a dorážky loktem či střelba kamerou do hlavy jsem i to zvládl. Konec je ale pekelný, věci typu nepřátelé čekají za dveřmi, respawn z ničeho a hlavně mě zklamalo, že k Nikoladzemu se nejde dostat, musíte ho střelit skrz okno.

Přestože Splinter Cell je takový rozjezd série, je to stále výborná hra, která se s dostatkem trpělivosti dá dohrát i formou čistého stealth.
+20