Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tom Clancy's Splinter Cell

83
230 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > stealth akce *
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
18.11.2002 Xbox
18.02.2003 PC
28.03.2003 PS2
11.04.2003 NGC
27.12.2011 PS3
Vývojáři:
První díl série Splinter Cell. Tato hra byla průlomová hlavně v oblasti stealth akcí, grafiky, misí, ovládání a dalších. Hra světla a stínů je kapitola sama pro sebe.

Ujímáte se role Sama Fishera, člena tajné americké vládní organizace Third Echelon, která se snaží udržet mír za každou cenu. V té době "vystrkuje růžky" prezident Nikoladze Kombayn z Gruzie. Organizace se musí s nastalou situací vypořádat, a tak posílá jejich nejlepšího agenta Sama Fishera. Sam je vybaven tou nejmodernější technologií. Navštívíte Čínu, Gruzii, USA, Barmu a další. Ve hře je kladen důraz spíše na infiltrování bez zbytečného zabíjení. V některých misích je striktně zakázáno zabíjet. Musíte tedy procházet misemi neslyšně a samozřejmě nezpozorován. V tom vám pomůže vaše výbava a taky rozstřelování světel. Když vám nepomůže schovat se do stínu, můžete nepřítele omráčit, ale pozor, těla musíte schovávat, jinak spustíte poplach a to může znamenat konec mise.


Poslední diskuzní příspěvek

Korbitch: Palec nahoru, jsem myslel že se k těm starým UBI30 už nedostanu. Prince už mám na GOGu, ale Splinter Cell mě potěšil.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Jakožto příznivce stealth akce bych asi spáchal nemalý hřích, kdybych vynechal sérii Splinter Cell, kde si v roli tajného agenta Sama Fishera mám možnost užít vše, co tento žánr nabízí. A je tomu skutečně tak. Sam je postava, která má od prvotního seznámení ve videoukázkách moje velké sympatie, zejména jeho fascinující akční pohyby, jejichž prostřednictvím zvládne proniknout, šplhat a skákat na všemožná místa, čímž se liší od ostatních hlavních hrdinů, s nimiž jsem se měl možnost setkat v jiných hrách tohoto herního stylu.

Samozřejmostí úspěchu, jak zůstat neodhalen, je Samova práce potichu a hlavně ve tmě, protože pokud se nacházíte v temném prostředí, nepřátelé vás odhalí snad jen v případě, že o vás zakopnou. To sice může pro někoho působit poněkud nepřirozeně, ale mezi tyto hráče jsem já nepatřil. Tichých prostředků, kterými Sam dosáhne stanoveného cíle, není mnoho, na eliminaci nepřátel si vystačí v podstatě jen s omračujícím úderem a krátkou či dlouhou střelnou zbraní s tlumičem. Co mi ale na těchto zbraních trochu vadilo, byla jejich ne právě velká účinnost. Možná to tak trochu byla moje vina, jelikož jsem se snažil šetřit municí a ne vždy jsem měl úspěch s jedinou střelou do hlavy, jejíž stoprocentní účinnost jsem považoval za samozřejmost, což se však občas nestalo, proto byl omračující úder můj častější styl.

Po grafické stránce jsem neměl výhrady, na 6 let starou hru je grafika velmi slušná, jen si ji hráč při častém a nezbytném používání noktovizoru tolik neužije, protože tma je v tomto díle opravdu častá.

Co dodat? Pokud bych se k tomuto stealth žánru chtěl vrátit, o čemž nepochybuji, pak si neumím představit, že bych opět nezvolil další díl série Splinter Cell.

Pro: velmi kvalitní stealth žánr, osoba hlavního hrdiny, napětí velmi slušná grafika

Proti: menší účinnost zbraní

+35+35 / 0
  • PC 80
Za dávných časů, kdy jsme ještě s bratrem kupovali časopis Level vcelku pravidelně, se mi dostal do rukou Splinter Cell. Hra, o které jsem toho už hodně slyšel (převážně kladného), ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, protože mě střílečky, ke kterým jsem Splinter Cella mylně řadil, nikdy moc nebavily. Když už jsem ji ale vlastnil, tak proč ji nevyzkoušet.

Jaký pocit příjemného překvapení ve mně propukl při prvním spuštění mé první stealth akce, jakou jsem měl tu možnost si zahrát, si ani neumíte představit (předtím jsem ani nevěděl co to stealth akce vůbec je). Takových možností, jako právě tady, se mi nedostávalo v žádné jiné mnou odehrané hře. Projití mise bez nutnosti nebo přímo zákazu zabití jediného člověka, slaňování ze střechy domů, lezení po pletivu, roznožka v úzkých prostorech, přitisknutí se ke zdi a mnoho dalších úkonů a vymožeností dodává Splinter Cellovi, spolu s temným prostředím, na už tak jedinečné hratelnosti. Hodně jsem využíval také rozličné funkce zbraní, jako například příchytné kamery, kterou jste vystřelili na určité místo a z něj jste pak mohli sledovat co se děje okolo.

Mezi největší zápory patří občasná lineárnost a příběh, který je, jak už píše Walome, zaměřen až moc na politiku, ale v zápalu hry si těchto nedostatků ani nevšimnete.

Pro: temné prostředí, hratelnost, hodně možností pohybu, likvidace nepřátel a funcke zbraní

Proti: příběh až příliš zaměřen na politiku, občasná lineárnost

+24+24 / 0
  • PC 90
Za krále špionážních her jsem odjakživa považoval nesmrtelný MGS a jeho další pokračování, takže když jsem tenkrát v roce 2003, nepolíben angličtinou, spouštěl příběh Sama Fishera, nic jsem od něj nečekal. Hned při tutorialu jsem se nemohl pohnout a zaboha jsem nedokázal zjistit, proč to tak je. Ok, slovník do ruky a jedem. Koukl jsem se do dvou světových stran, do pekla a nebe, a mohl začít zkoušet technické finesy.

Splinter Cell jsem vždy srovnával s Metal Gear a tady to nebude jinak. Sam Fisher je mnohem pohyblivější a fyzicky vybavenější (asi protože Snake hulí jak fabrika) - umí dělat roznožku (kterou jsem však efektivně využil pouze jednou), běhat skrčený, má na hlavě infra vidění, které svítí jasně zelenou barvou, ale je neviditelné pro oko protivníka a také má perfektní hlášky. Se svým nadřízeným Lambertem se vzájemně dobírají a špičkují jak dva staří přátelé a mnohdy jsem měl chuť něco podobného zkusit aspoň ve škole (v práci si to nelajznu).

Příběh se točí kolem mocného kombajnu, pardon prezidenta Nikoladzeho, který chce zaútočit na Ameriku a neohrožený zabiják mu v tom má zabránit. Příběh je slušný, ale rozhodně nerozhodí sandál ani bandanu Solidovi. Narozdíl od svého kamaráda ve zbrani má Fisher jen dvě útočné zbraně, pistol a automatickou pušku s dalekohledem a dalšími vychytávkami, jako je přísavná kamera, omračovací prstenec nebo falešná kamera. Jo nemůžu zapomenout na granáty, ale ty jsem tedy nepoužil snad ani jednou. Splinter Cell má ve svém obleku ještě několik technických vychytávek, jako jsou paklíče a "rychlopaklíče" a pár dalších.

Mise jsou velice různorodé, avšak jsou jednotlivě rozděleny. Budete infiltrovat domy, vyslýchat nepřátele, lézt po barákách na rušně hlídaných ulicích, odposlouchávat cizí hovory jak to dnes obvykle dělá policie a spoustu dalšího (mise na ropné plošině byla naprosto dokonalá a takových je tu hodně). Tato hra toho nabízí opravdu přehršel a to je to, co mne na ní baví. Výzva jde ruku v ruce s ní, nezabít nikoho navíc (kromě otravných psů, do pekla s nimi v téhle hře!) a zdárně dokončit misi bez jediného spuštěného alarmu je celkem těžké, avšak Splinter Cell ukázal, že na poli takticko-špionážních her je vedle Metal Gear Solid (ok ok, ještě k nim teda připočítám tohoto plešouna) třeba počítat s další silnou značkou. Tyto dvě (fajn, tři) hry, potažmo série, mě budou doufejme doprovázet co nejdéle (i když současný vývoj nového Splinter Cellu bez původního dabéra Ironsida, nevím nevím).

Ještě bych chtěl uvést několik věcí, které mě na této hře štvaly. Snad si na nějaké vzpomenu................. Nevzpomenu. Snad jen, že když jsem ji už asi popáté dohrál před měsícem, hra nepodporuje nativní rozlišení dnešních monitorů 1080p, ale to můžu vyčítat hře z před 9 lety jen velice těžko.

Pro: vynikající hlavní hrdina, atmosféra, příběh, mise, možnosti postupu, hratelnost, zvuky

Proti: dnes chybějící rozlišení 1080p

+22+23 / -1
  • PC 90
Skvělá stealth hra, i když místy docela dost těžká (alespoň pro mně), ale to bude spíš tím, že jsem her podobného stylu moc nedohrála. Jinak je hra i přes svoje stáří velmi dobře graficky zpracovaná a velmi dobře se ovládá.

V průběhu hry budete muset 1000x hru ukládat, a 5000x načítat, protože stačí jeden přešlap, a je po misi. Nejvíc se mi vyplatilo uložit hru po každém zneškodněném nepříteli a přesunu do jiné místnosti, protože se mi často stalo, že po úspěšném zneškodnění všech nepřátel v jedné místnosti mě hned po otevření dveří do další místnosti nachytala buď kamera, nebo další nepřítel. Ano, je nejlepší se vždycky podívat kamerou pode dveře, ale někdy na to prostě zapomenete.

Bohužel se mi někdy stalo, že i po zhasnutí všech světel mě někdo spatřil, takže ano, nejlepší bylo znovu načíst hru, protože Sam bohužel moc ran nevydrží. Což je znát hlavně v akčních částech (mimochodem, skvělá hudba v pozadí), kde se musíte prostřílet za každou cenu. Nepřátelé mají prostě výdrž, a pokud se vám nepodaří je trefit do hlavy, tak je musíte docela hojně pokropit.

Délka hry je tak akorát, rozhodně vás nestačí přestat bavit, protože mise jsou různorodé (zabij, najdi, zjisti informace, zachraň, atd...). Dokonce se mi poslední mise zdála nejjednodušší, nebo alespoň jednodušší než některé mise na začátku, což bude i tím, že v průběhu hry se prostě naučíte hru líp ovládat.

Pro: skvělá stealth-action hra, design levelů, napětí, obtížnost

Proti: místy nepřesné míření

+18+18 / 0
  • PC 70
Po prečtení místních komentářů jsem se mrknul na pár videí a došel k názoru, že Splinter Cell si patrně nerozumí s novejma grafikama a/nebo Windows 7, protože ačkoliv jsem všechno co šlo posunul doprava, hra vypadala v porovnání s videi celkem hnusně - tak o 4 roky starší. A patrně z toho vyplývají některé další věci, které tady budu kritizovat. Tolik upozornění na úvod.

Můj celkový dojem ze splinter cellu je, no.. špatný. Přijde mi že se snaží dost brát z předchozích stealth záležitostí - hlavně z MGS, ale ve výsledku je to celé volaké domrvené. Než se vrhnu na mechanismy, kopnu si do příběhu. Protože mě vůbec nezaujal, protože nějaké -istány (zrovna tady shodou okolností istány nejsou, ale bylo by to prašť jak uhoď), ukradené atomovky, komunisti, hrozba třetí světový, americký patriotismus, hlavní hrdina má dceru, která je tam vyloženě čistě a pouze proto, aby Sam vypadal o něco míň jako mašina na zabíjení a prostě koho tohle proboha může bavit. I když Sam je vzhledem k okolnostem vážně sympaťák. Stejně tak občasný humor poměrně bavil, takže za to by se body našly.

A teď teda mechanismy. Za prvé, linearita. Tahle hra je totální, ale fakt vyloženě totální chodba. Jestli jsem u Chameleona nadával na linearitu, tak vedle prvního SC je Chameleon sandbox jak prase. Všechno je na cestě dopředu. Cesta dopředu existuje jen jedna shodou okolností na ní leží úplně všechno. Proč lezu do budovy CIA (nebo NSA nebo co to kruci bylo za barák) kolem hlavního vchodu, kde je bezpečnostních prvků tři prdele, když na druhé straně to hlídá jen pár securiťáků a snad všechny cíle mise jsou odtamtud blíž?! Prostě totálně nastavovaná chodba. A není nic horšího, než když je cesta dál nějako skrytá, protože můžete vidět několik potenciálních východů, ale existuje vždycky jen jeden. Takže jsem a konci první mise s ambasádou skákal jak blbec na stožár lampy, na palmy, odrážel se na zeď, zatímco o kus dál na mě čekala nějaká nevýrazná trubka. Nebo jsem běhal/se plížil kolem dokola restaurace jak kokot, než jsem zjistil, že kuchař má v temném koutě za sporákem žebřík do vyššího patra. A žádnou jinou cestu nahoru. Proč? Copak je proboha tak těžké udělat ty lokace aspoň trochu normální a přirozené? Proč nemůžu zeď přeskočit na 4 místech, když k tomu povaha architektury sama vybízí, a musím použít to jedno, kterého jsem si původně vůbec nevšimnul a jal se vracet zpátky napříč úrovní v domnění, že to hra tak chce? (Další věc - z informací nevíte, kterým směrem máte namířeno. Obvykle to není problém, bo však cesta je jen jedna, ale když ji zrovna nemůžete najít, člověk by chtěl vědět aspoň jakým směrem by se měl obecně pohybovat.)

Plížení stíny mě taky iritovalo - hlavně v situacích, kdy ačkoli ze Sama byly vidět 4 zelený světýlka a okolo prostě tma jak v řiti, ukazatel viditelnosti byl na polovině a všichni mě tak taky viděli. Což je teda možná důsledkem absence nějakých efektů, ale pořád to znamená, že jsem se nemohl dost dobře ani přibližně spolehnout na tmu, kterou vidím. Odrovnávání nepřátel ručně bylo poměrně frustrující, bo kurvy i v tom šeru mají neuvěřitelně vyvinutý zrak a detekují vás v minimálně 180° radiu a při pokusu dostat se k nim zezadu mě na posledních pár metru neslyší snad jen při minimální rychlosti (jinak je systém změny rychlosti zajímavý, stějně tak náhražka za menu), kdy je zas nemám šanci dostat za chůze, takže i v absolutní tmě byla likvidace menším peklem. Navíc pokud si mě nepřítel všimnul těsně před tím, než jsem ho sejmul, nepřátelé v okolí o mě automaticky věděli. Oproti tomu i když maník do vysílačky nahlásil nalezení těla, neznamenalo to obvykle alarm. Alarm se ovšem čas od času spoušel na základě nevím čeho - i když jsem vyčistil celou lokaci a těla poschovával, o kus dál se navzdory tomu spustil alarm s tím, že někdo našel mrtvolu. Ooh a reflektory, ty mě štvaly fest - proč nejdou rozstřelit? kdejaká fpska mi dovolí rozstřelit reflektor. Tady to udělat nemůžu a dostat se do reflektoru = alarm, i když široko daleko není nikdo, kdy by mě ve světle reflektoru mohl vidět. Frustraci celkem dobře potlačovaly loading časy, neboť prakticky žádné měřitelné nebyly :)

Specialitky v arzenálu jsem využíval spíš sporadicky - nenarazil jsem na žádný vyloženě kritický moment a celou hru jsem se držel "šetření na horší časy", které v podstatě nikdy nepřišly. Specialitky jsou tu prostě při nejlepším takovými žolíky, když už vás postup klasickým způsobem nebaví, nebo nějaká situace štve. Prakticky vzato jsou ovšem k ničemu, obzvlášť když si člověk přestane dělat hlavu se supersmysly nepřátel a naopak začne do jejich hlav dělat díry. Mimochodem zbraně jsou příjemně nepřesné (a Samova zbroj mizerná), i když by bylo milé, kdyby se to dalo říct i zbraních (a zbrojích) nepřátel.

No. Prostě na mě to působí jako budgetovka. V lecčems pochybně provedená, absurdně lineární hra, příběhem i settingem pro mě těžce nezajímavá (ty Clancyovky musí být fest na jedno brdo) a skoro si říkám, jestli mě ten Chameleon nakonec nebavil víc. Asi jo. Trochu mě děsí, že zrovna tohle je druhý nejlépe hodnocený díl série, kterou řada lidí bůhvíproč chápe jako zakladatele a vlajkovou loď stealth žánru.
+17+17 / 0