:Shhh be very very quiet, i am writing comment, dickheads.

Mé sadistické libido bylo po letošním Doomovi velice suché. Tedy, když jsem uzřel první ukázky pokračování rebootu stínového válečníka, byl jsem konsternován. Nadupané effekty, pestrá prostředí s bujnou florou, zajímavě vyhlížející schopnosti, rychlý pohyb a badass gameplay. Shadow Warrior 2 vypadal k světu. Ovšem byl zcela přirozeně zastíněn korporačním marketingovým zlem slavnější hry, jenž odvážně nesla název tatuldy všech FPS.

SW2 je po technické stránce věci naprosto bezpochybně 3A titul, zaznamenal opravdu velký posun kupředu oproti dílu prvnímu z roku 2013. Krájení démonů mačetou, katanou či drápky skoleného démona je stejně jako před 3 roky naprosto uspokojující. Zbraně s vysokou ráží dělají z neprátel mutační ementál, ďábelskou sekanou nebo pekelný gulášek. Gameplay/Gunplay good. Vše při starém.

SW2 ovšem zvolil trochu...modernější přístup a z démonické vyvraždovačky s lehkými RPG prvky udělal looty shooty borderlands v Asijském prostředí. To je velice zlomový bod, který někoho může velice snadno odradit a věřte, že lid neholdujíc nekonečnému přehrabováni v inventáři, - jenž se navíc nedá považovat za přehledný - lootovaním desítek beden, v nichž se nachází většinou samé blbosti a plnit vedlejšáky typu: dones kůži zmutovaného medvěda/obří dřevěný penis/obří medvědí penis....opravdu ty dotyčné lidi chápu, není to pro každého. Navíc vedlejší úkoly se odehrávají na částěčně vygenerovaných mapách, které vypadají na oko hezky, ale velmi brzy se dostaví onen nechtěný francouzský efekt, DEJA-VU. Mapy, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky mají jen proházené určité objekty, což může navozovat dojem variability, ale žel Wangovi nedopadlo to tak jak by si asi polští šikulové představovali. Další vedlejší effekt této kulišárny jsou chyby/díry v geometrii mapy, což působí jako kopanec na oko od nasraného Wanga.

Je tu okolo 70 zbraní, více než 50 nepřátel, i když ne všichni jsou zcela odlišní a často se jedná o přeskinovanou variaci na již existujícího obludáka. To mělo za efekt nástup stereotypu až v zcela poslední fázi hry.

Je tu příběh, velice prostý, béčkový příběh s dialogy, které mě bavily. Lo Wang je Asijská variace na Ashe z Army of Darkness/Evil Dead. Je to cheesy, je to povrchní, ale je to zábava. Asi něco jako starý filmy s Van Dammem nebo Stevenem Seagalem. Pocit 80 let navozuje skvělý hudební doprovod, jenž se mi osobně trefil do noty je tvořen Polskou skladatelskou elitou (lidé pracovajíc na Zaklínači a Bulletstormu, takže se vysoká kvalita nedá nic víc než očekávat.Nostalgická óda a vzpomínky na Bloodsport Rock/metal klasic riffy proloženy Japonskými instrumentály a chorály s občasným zábleskem tech metalu ala nový Doom se povedl.

Shadow Warrior 2 jest velmi zábavnou řezanicí. Zvláštní jest, jak se Poláci odhodlali k tak veliké designérské změně. Rozhodnutí, které ukázalo velikost varlat, případně vagín polských vývojářů. Místo toho, aby šli na jisto, udělali koncept, který určitě nesedne každému, ale i přesto se lépe prodává. Já/vy/my/ všichni, co měli co dočinění s touto hrou si musí pokládat otázku, jak to povedou kluci a holky dál.
A co to sakra bylo za konec? Toho bosse bych upižlal s jednou rukou za žídlí, hlavou vzhůru nohama s vyplutým monitorem, ve spánku. oK možná ne, tak jednoduchý to zase nebylo Bunny Lord chanpion WTF.

Dohráno za 18h 24m 8s

Řeknu to rovnou a zcela upřímně, toto pokračování výborného rebootu - o super archeoložce, která ve valné většině z v nás urychlila vývoj hormonů a předčasně nás poslala do puberty - mě žalostně zklamal. Lara, je pořád to samý uhekaný a naivní kuře. Kde že je ta Lara, jak ji všichni dobře známe ze starých her? Konec prvního dílu naznačoval, že by jsme se vskutku tohoto přetvoření v akimbo třímající, salta házející a hlášky sypající Laru přeci jen mohli dočkat. Kdepak. Jediný rozdíl je v ubytku orgasmického sténání. Ovšem to není ani zdaleka největší problém.

Toto dílo je plné dizajnových podivností. Paradoxně se jedna z nich týká právě té "zkušené" Lary, která se opět musí učit vše od začátku. Ono to má své opodstatnění. Tato hra je stejně jako její předchůdce o prozkoumávání a grindování takzvaných EXP. Ty se získávají právě zkoumáním prostředí, sbíráním, zabíjením atd atd. To je sice fajn, ale proč se opět Lara musí učit jak udělat kotrmelec??? Proč šplhá zase tak pomalu, když ke konci jedničky šplhala a lezla jak kamzík na Amfetaminu? Krom oněch starých abilit jsou tu i nějaké nové, ale moc jich opravdu není a nijak originální též nejsou.

Příběh. Příběh v jedničce byl Ok. Žádný velký terno, ale dokázal udržet pozornost, audiology byly oživující a celkově to mělo fajn atmosféru moderního fantasy dobrodrůža.
Příběh Rise of the Tomb Raider Je prostý v tom nejhorším slova smyslu. Je debilní. Plný kliše, monotoniích charakterů. Dokonce ani ty audiology mě nezajímaly. To by bylo blbé samo o sobě, jenže. Celá ta plejáda předvidatelných cutscén s nudnými dialogy ve mě vyvolávaly silný pocit deja-vu. Jako bych už tohle hrál. Příběhová složka je skoro 1:1 okopírovaná od předchůdce: Lara hledá artefakt vázaný k nějaké pradávné sektě, narazí na skupinu fanatiků, který hledají to co Lara, Lara se odděluje od kamarádů, Lara padá do zajetí, Laru zradí přítel, přítel nechá Laru žít, přítel číslo 2 padá do zajetí, Lara zachrání přítele číslo 2, Lara bojuje s pradávnými válečníky/ochránci v brnění, pradávní ochránci začnou zabíjet fanatiky, Lara zabije ochránce i fanatiky, Lara zabíjí hlavního padoucha, konec. Bylo to utrpení. Dokonce ani Laře nevěřím její roli zkušené nakopávačce zadků, jelikož herečka působí dost afektovaně. A ten scénář ji v tom taky moc nepomáhá. Olej do ohně přidává melodramatičnost s tím, že se to samo bere moc vážně. Nejsou tu vůbec žádné odlehčené okamžiky, nějaká hhloupá cheesy hláška, odkaz nebo vtipný dialog, který se k tomuto typu her prostě hodí (Uncharted, starší Tomb Raidery to dělali dobře)

Hra je k tomu neskutečně jednoduchá. Ona normal obtížnost "Tomb Raider byla tak triviální, že jsem automaticky přepnul na tu nejtěžší možnou, což byl dobrý tah, jelikož jsem využíval více stealth postupu, který je tu zvládnut podle mě výborně. Souboje jsou více méně totéž jako minule, bud to mlsnost vyčistíte potichu nebo se spustí skript, čímž jste nuceni zloduchy odpravit hlučně. Prozkoumávání mě pořád baví, hádanky jsou o něco málo složitější, ale nefrustrují. Graficky je vidět pokrok hlavně u modelů postav a světelných efektů. Hairworks tu na rozdíl od minule nevypaluje kartě zrak a navíc to vypadá opravdu pěkně.

Ve výsledku mě na RotTR mrzí hodně věcí, ale co je důležité, že mě hra i přes ty své nemalé nedostatky bavila hrát a to je u mě pořád to nejdůležitější. Slušná délka, větší důraz na stealth a technologická vyspělost hře rozhodně prospívají. Co neprospívá je nabírání scénáristů z prvního stupně základní školy a přeskinování minullé hry.

Od Austrálie až po Ameriku vyvíjené Katawa Shoujo a ruského Everlasting Summer jsem se dostal k další VN, jenž nepatří do repertoáru kolegu z Asie, nýbrž od chlapců a děvčat ze sousedního Polska.

První a překvapivý fakt jest, že si tvůrci pro předlohu vybrali dospělejší - a dalo by se říci realističtější verzi bratří Grimmů. To ve výsledku znamená méně naivity, patosu a žádný "božský" Karel. Postavy jsou napsány více jako normální lidé s běžnými problémy, komplexy a charakteristikou, která nezpůsobuje obličejové tiky.

Je příjemné, že vizuální novela o popelce se rozhodně neřadí do kategorie "dating sim" tím pádem vám dává daleko více možností rozvíjet popelčinu osobnost, měnit průběh dialogů a pochopitelně se dopracovávat k různým (čtyři základní s několika alternavitami) příběhovým zakončením. Máte možnost držet se oné dobře známé šablony o poslušné (ne však mučednicky podané) popelce, která si usmyslí, že chce sbalit princátko, snažit se býti za dobře se svými sestrami, jenž jsou obě svým způsobem sympatické, nebo být pravý opak, mrcha, která si vybírá ty roky "sraní na hlavu". A co takhle schizofrenní popelka? To je teprve story.

Cinders je bezesporu jedna z nejhezčích, ne-li nejhezčí VN, jakou jsem doposud viděl. Art, kresby jsou detailní, stylové a dokonce se na nich nachází nějaká ta animace. Umělec za touto líbezností, Gracjana Zielinska, jest vskutku velice šikovná kobieta. Všechno to navíc podtrhuje velice příjemná hudba.

Škoda ovšem velké krátkosti a řekl bych nedostatku invence z příběhového hlediska, jelikož z toho šlo vymačkat daleko více. Možná i ta cena na Steamu mohla být trochu střízlivější.

Sequel k naší pravděpodobně nejlepší české adventuře byl u mě dlouho ztracen v temnotě času stejně, jako tomu bylo u dílu prvního. Avšak na rozdíl od jedničky, kde má očekávání balancovali na hraně nezaujatosti a zvědavosti, jsem k pokračování přistupoval rozpolcenými pocity očekávání, ale i střízlivé opatrnosti. Změna vývojáře je vždy riziko o to více, pokud mu svěříte pokračování titulu, jenž odděluje čára dlouhá šesti let.

Bohužel pro BMII a bohudík pro mě jsem si ho zahrál prakticky okamžitě po díle prvním, což mělo za následek dvě věci. Za prvé: Nebezpečné plameny nesmrtelné nostalgie na mne nedosáhly, tedy mne nemohli popálit a kouř z nich mne nemohl oslepit. Za druhé: Mi dvojka jen pomohla ujistit si fakt, jak moc kvalitní originál ve skutečnosti jest.

Atmosféra, jenž byla základním stavebním kamenem jedničky, je ve dvojce k nenalezení - výjímkou je poslední kapitola. Hudba, ač povedená, se sem dle mého vkusu moc nehodí. Ozvučení je slabé a to myslím v doslovném slova smyslu. Na některých obrazovkách jsem se musel pozastavit, kouknout do menu a zkontrolovat, zda jsem mám zapnutý zvuk. Téměř absolutní absence ambientního ozvučení také zrovna hold výborné zvukové stránce z originálu neskládá. Autoři tu svou ne kompetenci v tomto aspektu snaží vykompenzovat lacinými lekačkami a komickou "brutalitou"

Dabing. Pro mě v tomto žánru společně s příběhem nejdůležitější aspekt. Nemá smysl si roztírat med kolem pusy, jelikož české namluvení se prostě a jednoduše nepovedlo. Paradoxně tu český dabing dopadl stejně, jako ten anglický z jedničky... vlastně ještě hůř. Ten je spíchnutý zatraceně horkou jehlou. Intonace je dost často úplně mimo, nebo se někdy hlas vůbec nehodí k dané postavě. Ovšem pravá (ne)kvalita se projeví ve chvíli, kdy mají herci hrát např. vést dialog, nedejbože projevovat nějaké emoce. Ani herec, jako David Prachař nedokáže vůbec držet krok,něco zahrát, nebo se projevit, což jen svědčí o tovární režii a Anální produkci. A nechtějte, aby jsem se vyjadřoval k dabingu Batese a Victorie. Je k pochopení, že nezaměnitelný hlas pana Brzobohatého je opravdu těžké byt jen napodobit, ale to, co mi předhodili páni producenti v podobě dementního staříka ujíždějícím na héliu....to je opravdu síla.

Překvapila mě "mrtvolnost" lokací. I v místech, kde by se to logicky mělo hemžit NPC. Převážně nenarazíte na více lidí než by jste napočítali na prstech jedné ruky. Jinak lze konstatovat, že lokace jsou solidně vypracované - i když jsem je na rok 2009 čekal detailnější - a v tomto ohledu jsem rád, že se Němci nerozhodli pro plné 3D ztvárnění, protože postavy, kterým byla darována kletba třetího rozměru vypadají úděsně, adventura- neadventura.

Scénář jede jak na horské dráze. Nahoru a dolů. Někdy je Darren vtipný, někdy mluví jako debil. Nemám tušení, zda se pera chopilo více lidí nebo měl scénárista rozdvojenou osobnost - dobré a špatné dny. Každopádně, opět podle mého posun zpět. I takové prkotiny jako animace mě vytáčely. Nechápu, proč postavě trvá 10 let než se někam správně natočí, aby mohla okomentovat nějaký předmět, někdy se mi zase stalo, že nefundovala funkce "dvojklikem" pro rychlé přesunutí a pokud fungovala, tak náhodně, což mělo za následek, že můj ukazováček pravé ruky klikal, ikdyž nemusel, což mělo za následek nechtěné přeskočení komentáře nebo části dialogu.

Nevím, jak to vidíte vy, vážení kolegové, ale já se domnívám, že tato adventura není ideálním nástupcem naší světově nedoceněné legendy. Já si pod opravdovým nástupcem představuji více, než jen pár známých lokací či postav. To co zdobilo Posla Smrti tu není, nebo je to nedopečené a neochucené. Příběh se celou cestu vleče (na obranu můžu říci, že prostřední kapitoly se nedělají snadno) a jeho konec je useklý velice prapodivně a náhle. Hádanky povětšinou dávají smysl, ale někdy si říkám, kolik litrů ležáku to ti helmuti museli do sebe nacucat. No nevím, asi bude lepší pro třetí díl svá očekávání mírně zchladit.

Pokud čtete tyto řádky, tak vám gratuluji, dostali jste se do temného, intelektuálního koutku, v němž se ukrývá několik málo vyvolených, kteří "hrají" tyto cenné a bizardní kousky - samozřejmě pouze a jen z důvodů věděckých a informačních.

Euphoria je porno. Porno, které se tváří děsně hardcore. Zároveň se snaží čtenáře velice urputně přesvědčit, že ukrývá jakési hluboké....hluboké, významné poselství, což by má citlivá a intelektuální stránka nepovažovala za zcela nezbytné, kdyby ho byla schopna nalézt. Hlavní postava jest schizofrení úchyláček - jehož jméno jsem již zapomněl - který má výčitky svědomí díky faktu, že je nucen fyzicky a psychicky prznit své spolužačky a kamarádky.To by nepředstavovalo problém, pokud ovšem v porno novele odklikáváte 85% porno scén, tak je asi něco lehce v nepořádku.

Příběhově si to bere inspiraci ze SAW, jenž je okořeněný malou špetkou Battle Royale. To má v základu takzvaný potenciál k tomu, aby udržel konstantní pozornost čtenáře na více než 15 minut. To by ale scénář musel být konstantní, což není. Náhlé a zcela nevysvětlitelné změny charakterů/osobností, pohledů a názorů postav, nelogičnosti, trhliny ve scénáři a jedna z nejdebilnějších deus ex machina mi způsobovali bolehlav a klávesnici nefunkčnost. Tento scenáristický ementál je tu hlavně na úkor toho, aby se odehrála další samoúčelná a nudná "šukačka".

Co se kreseb týká, tak pánům/dámám malířům zrovna také asi ruka neupadla. Půlka hry se odehrává v bílo-bílém výzkumném komplexu a druhá část v černé jeskyni a hnědé škole. Postavy a jejich zpracování je standard, obrázky při "akci" jsou statické a neustále opakují pouze šablonu. Máte jeden "čistý" obrázek na který se přidají tekutá děcka, močka, kakání či jiný tělesný bordel a je vystaráno. Též se tvůrci vůbec nezdráhali změnit vzhled postavy (změna délky a barvy vlasů během scény) nebo použít artwork ze staršího titulu.

Avšak mám toto dílko odfajfkováno, ergo jsem to dohrál, ergo to má nějaké záchranné kvality. Hudba jest překvapivě poslouchatelná a dabing nepřekvapivě velmi kvalitní, at už ve veselých scénách či mimo ně. Chvílemi byl vzhledem k náročnosti některých scén "over the top" avšak by mě moc nepřekvapilo, kdyby u mikrofonu měly dámy připraveno pár prázdných kbelů. Daly do toho opravdu všechno. Což mě přivádí k bonusovému obsahu, který obsahuje komentáře hereček. Je docela smutné, že u některých dam se jednalo o debut v oblasti "herního" průmyslu. "Jaké to mrhání talentu" říkám já.

Celkově bych toto mohl doporučit pouze a jen opravdu tem nejvytříbenějším labužníkům, obzvláště vyznavači análních výtvorů jsi přijdou na své. Já a mé zvrácené alter ego byli opravdu zklamané. Příběhově, až na pár momentů, tu není nic fascinujícího a "bongo bongo" pasáže jsou odfláknuté. Monster Girl Quest! -part3- mě nějak rozmlsal. Je to ovšem stále lepší než anime předělávka. Doporučuje pět úchyláků z deseti.

Hodnotit pro mě Dooma není jednoduchou záležitostí, jelikož Doom jest série, která mě doprovázela celou moji již více než dvacetiletou kariéru. Tedy jsem se logicky na reinkarnaci této legendy velmi těšil a i po negativních dojmech z bety jsem hru zakoupil.

Tato hra si na moc nehraje a po úvodní animaci trvá necelých 20 vteřin než uchopíte do pracky pistoli a pokosíte pár zombíků. Je tu nějaký příběh, který je úmyslně blbý s nezajímavými charaktery a debilními monology, což mi osobně moc nevadí, ale oproti trojce je to výrazný krok zpět. Ve trojce jsem měl jasně daný cíl, který jsem chtěl splnit, jasně daného záporáka, kterého jsem toužil rozstřílet, navíc tam byly přítomny atmosférické audio logy, které měnily tempo. Zde nic nakového není, pachtíte od nikud nikam. Jednou jste byl na Marsu, pak v pekle, následně opět na Marsu a zase v pekle. Jednou zavřu portál, pak něco seberu v pekle a já vůbec nevím proč. S tím jsem ve trojce prostě problém neměl.

Hratelnost je z logiky věci rychlejší než ve trojce. Doom 3 byl survival, Doom 4 je akční řezničina s lehkými RPG prvky. Avšak, jak jsem Hrál a hrál, zárověn jsem se zpětně vracel k originálnímu doomovi a do toho jsem si vzpomněl na Titanfall, Unreal Tournament tak mi došlo, že to to žádné tempo furiozo opravdu není, hraje se to ale pěkně a uspokojivě. Bohužel Doom 4 je designovaný z větší části jako "arénovka"(což dokládá i přítomnost powerupů). Vejdete do místnosti hlas nahlásí, že se oblast musí uzamknout, protože démoni. Tak to vymlátíte, dveře se otevřou a vy můžete kráčet dále. Toto není doom jak ho znám, takto se Doom nehraje, takto se hraje Painkiller. Po delší době mi to začalo opravdu vadit a cca po 6 hodinách hraní mě začal přemáhat ten vtíravý svinák jménem stereotyp.

Nepomáhá tomu ani monotonnost prostředí. Máme tu interiér a exteriér Marsu a peklo.... to jest vše, z větší části prostředí působí nudně interiéry jsou vizuálně velice podobné. Ovšem z hlediska level designu jde o DOBŘE odvedenou práci, jsou tu dobře ukryté secrety, nějaké odbočky a někdy dokonce i alternativní cesty.

Grafika je pěkná. Kvalitní odlesky, fajn textury a modely postav a super animace, slabé stíny a průměrné nasvícení. Kde jsou však ty doby, kdy nám z nově vydaného Dooma padala brada a hořely grafické karty? Na úkor "nižší" kvality se ID podařilo hru skvěle optimalizovat, běhá to velmi plynule i s vyplou vert. synchronizací, loadingy jsou bleskurychlé a navíc mi to spadlo jen jednou za 10h. Dobrá práce a velký pokrok oproti Id tech 5, vskutku.

Hudba je trochu rozporuplná. Hlavní téma tu jest moderní prog. metal, který je plný oněch "prdících" prvků, které mi lezou na nervy. Pokud se ale z hudebního hlediska moc netlačí na pilu a ony syntetické zvuky pouze podkreslují a nepřebíjejí silné kytarové riffy, tak z toho vzniká sakra kulervoucí záležitost.

Atmosféra je NAPROSTO NULOVÁ. Po mapách je nějaká krev, tady zase nějaký mrtvoly, oheň, lebky a zase krev a zase ty mrtvoly, které pořád vypadají a sedí stejně, žádné tiché pasáže tu nejsou, žádné ambientní ozvučení, žádná nervy drásající hra stínů a světel, kterou má i 20 let starý doom!! Jen tady někomu utrhneme ruku nebo hlavu. jooo to je hardcore, scary as fuck...!!!(pozn. upřímně, čím více píšu tento komentář začínám být víc a víc nasranější).
Připadalo mi jakože hraju nějakou vykouřenou disney pohádku! Jo a to co udělali s "mostrama" s těma ikonickýma pekelnýma potvorama, to je naprostý kacířství. Imp, Baron of Hell, Cacodemon, Pinky tu vypadají jako postavičky, jenž se dávají v "Mekáči" jako dárek k happy meal, aby si je malý děcka mohly strkat do tlamy...what the F? Kde je Arch -Vile? Proč je tam místo něj nějaká uječená pekelná šlapka? Proč Cacodemon vydává po zásahu zvuk, jak když si usere slon? Kde je originalita v podobě broukčího batolete? V DOOM 3 šel z příšer respekt a strach, ještě teď si pamatuju, jak jsem se málem s otevřenou pusou posral při pohledu na dva z portálu vycházející Hell knighty. Apropo, proč jsou tu hell knighti a cyberdémon takový zakrslý??

Upřímně jsem nečekal, že po tak pozitivních prvních dojmech mě Doom 4 tak rozlítí. Což o to hraje se to celkem fajn. ale nelze se prostě zbavit pocitu, že Doom 2016 neví čí je. Já osobně jsem nehrál Dooma. Hrál jsem Painkillera bez atmosféry, Serious Sam HD: The Second Encounter bez charakteru a Quaka 3 bez živých hráčů. Nižší hodnocení nedávám jen a pouze z důvodu modifikatelnosti enginu. Je mi jasné, že komunita časem z Dooma udělá lepší hru. Teď jsem ale momentálně nasranej, že jsem za něco takového zaplatil plnou cenu. A věřte mi, že mě to bolí, hodně bolí. Pro ty z vás, kteří tuto hru hodnotí tak vysoko, dobře pro vás! Možná jste již ale zapomněli, co dooma dělá opravdu doomem, nebo jste předchozí díly nikdy nehráli.

Na konec zajímavost: Stejně jako před dvanácti lety při zakoupení dooma 3 jsem se v den zakoupení Dooma 4 dvakrát poblil :)

Jak je známo, ujetost/šílenost a kreativita/genialita nemají od sebe daleko. D4 není nic jiného, než velká oslava šílenosti a kreativity. Jedná se o inteligentní žánrovou satiru, která své parodické prvky opírá nejen do dialogů a zápletky, ale i též do herních mechanismů.

Ovládání jest zjevení. Nenapadlo by mě, že budu opět po mnoha letech nějakou hru ovládat jen a pouze za pomocí myši a to bez sebemenší frustrace.

Mí drazí kolegové již o elegantně vložených a intuitivních QTE mluvili, takže nemá smysl se opakovat.

Takové drobnosti jako minihry, vyřešení nějakého toho puzzlíku, kupování či nalézaní nových oblečků, vousů a vlasů jsou pěkným bonusem, jenž trochu natáhne krátkou herní dobu. Nalézání jídla, či jiných předmětů, které vám vylepší nebo doplní statistiky pak dají vzpomenout na Fahreiheit.

Herně a scenáristicky nelze vůbec nic vytknout. Nedostatky se týkají technického rázu. HW nároky jsou na unreal3 engine lineární adventuru naprosto brutální. Při scénách se záběrem na obě postavy (rozdělená obrazovka) mi PC začal funět jak ten Sentinel, občas problikla nějaká ta textura a interakce v rozhovorech mohlo být trochu více.

Vtip, zajímavý vizuál (mix cell shade a anime šmrncnuté tempera stylem) a poutavá prezentace mi vhání slzu smutku do oka, jelikož špatná a nechtěná sebe parodie teltalle titulů se prodává jako housky na krámě, kdežto D4 padl do jámy zapomnění. Život není fér, herní průmysl není fér. Fuj.

Rok 2016 a já si poprvé pouštím Call of Duty 5. Call of Duty od Treyarch, což je možná ten důvod, proč jsem se k tomuto produktu dostal po tak dlouhé době.
Kdybych to měl jednoduše shrnout do jedné věty, řekl bych, že je pětka lepší WW2 střílečka než Call of Duty 2. Pocit ze střelby je tu narozdíl od svých předchůdců mohutně umocněn naturalistickou brutalitou, která se do období nejkrvavějšího konfliktu historie nepochybně hodí. Je hezké také pro změnu vidět, že pokud někoho střelím kvérém s vysokou ráží, tak je to vizuálně zřetelné - ustřelené končetiny, slezlá/spálená kůže. roztrhané maso, rozdrcené/zlámané kosti atd.

Graficky je vidět slušný pokrok kupředu oproti dílu minulému, level design a celkové ztvárnění(džungle Pacifiku, zdecimovaná města Berlína a Stalingradu) je též velmi povedené. Oba konflikty mají odlišnou atmosféru a nepatrně odlišný styl boje a misí. Jen mě mrzí, že tu opět není možnost projít si kampaní za "zlou" stranu (Německo, Japonsko)

Se zvukem je to lehce nahnuté, některé zbraně zní věrohodně, některé skladby jsou povedené a atmosférické, ale kupříkladu taková pistole Takorev tt33 tu má tak hrozný ozvučení a recoil, že rozbitá vietnamská "kuličkovka" vedle toho vypadá jako stroj zkázy. To samé platí i o muzice. Dobývám japanský tábor v období druhé světové války na Asijském ostrově Pacifiku a zničeho nic mi začne v pozadí hrát progresivní metal.... "THE FUCK??" Co v tom Treyarchu berou za matroš?

Stejně tak tu není ta dynamika a timing ze čtyřky, AI je mnohem hloupější animace ne tak propracované a občas se objeví i nějaký ten bug.

Celkově ale nemohu zapírat překvapení, jelikož jsem to čekal daleko horší a s odstupem času nelze než konstatovat, že se jedná o lepší přírůstek do dnes již početné call of duty rodinky.

Tato hra mi během několika hodin způsobila mozkovou mrtvici, vypálila sítnice a natrhla bránici. Takovou srandu vám může dát jen něco tak jednoduchého, a protože jsem jednoduchý tvor, dělalo mi problém se od hry odtrhnout.

Je to zábavné hrát, je zábavné se na to dívat, ty okamžiky, kdy se vám podaří vstřelit neuvěřitelně efektní gól do vlastní brány, nebo když se vám podaří zabránit, aby na poslední chvíli míč vpadl do branky soupeře je k nezaplacení. Má to jednoduché ovládání a pokud se všichni za mičudou nehoní jako koťata za klubíčkem - což má rozhodně také něco do sebe - tak i slušnou porci strategie a hlavně týmové spolupráce. Trpělivost, timing a schopnost předvídat je něco, co by jste měli trénovat pokud to v Rocket Legue chcete někam dotáhnout. Tedy, někomu (pajmičovi) udělá radost, když se mu podaří do toho kulatého nesmyslu vůbec trefit. Je jednoduché do toho proniknout, avšak tuto hru ovládnout nebo jen nevypadat jako trotl zabere mnoho hodin. Graficky je to pěkné, i když na můj vkus možná moc barevné.

Jediná věc, která mi trochu vadí, že jsem po několika hodinách začal mít problémy s orientací. Všechny ty točenice, výkruty a neustálé změny úhlů kamer na mě měly mírný opilecký efekt. Tak či onak mohu po dlouhé době poděkovat steamu, že jsem měl možnost si Rocket League vyzkoušet. Myslím, že by si ji Pajma mohl koupit, jo jo jo vruuum...

To jsem takhle jednou po dohrání posledního CODka koukal do monitoru a náhle jsem se zamyslel, říkám si "Sakra, to není možný, aby ta hra byla ta hra byla tak blbá. Možná jsem na tyto kravinky už starej, nebo jsem se toho prostě přejedl?"
Abych si to potvrdil musel jsem zavítat zpět k zárodku, zpět do minulosti. Ke COD4.
V podvědomí jsem měl vzpomínku toho, jak jsem byl tehdy z Cod 4 paf, jenže nostalgie to je dáma, jenž klame tělem, proto jsem k tomu přistupoval skepticky.
Něco vám teda řeknu: Call of Duty 4 je pořád a stále parádní záležitostí.

Jenže co ji od nových, nedomrlých "post infinity ward" her v sérii odlišuje? V základě jsou ty hry stejné. Střílíte spawnující se panáky, spouštějí se skripty na lineární cestě a něco se kolem vás děje.
COD4 má pravděpodobně nejlěpší zahajovací misi v dějinách FPS. Tato mise je překrm, který reprezentuje takřka celou hru. Detaily, načasování, elegantní změny tempa, vhodně zvolená hudba parádně zasazena do akce, která je podpořena špičkovými animacemi a kvalitním ozvučením, a díky tomu mě chytla za koule a nepustila. Respawn je chytře maskován a autoheal tu na rozdíl od Call of Duty 2 nepůsobí násilně. Stejně jako většině z vás mi absolutně nevadila lineárnost map (stále jsou více otevřené než v nových cod). Dokázat navodit pocit filmovosti a atmosféru, která vás oprostí od nedostatků a omezení. To je jednoduše umění.

Kdyby Call of Duty byla filmová série. První dva modern warfare by režíroval Steven Spielberg a zbytek Michael Bay. Call of Duty 4 je podle mě nejlepší díl série a průkopník žánru, který není jednoduché udělat dobře, ale když se dobře udělá, je to kulervoucí záležitost.

"I come for the porn, stay for the story."

Tato fráze nedává smysl, tyto dvě věci k sobě pasují asi jako Syřani k Evropě, že ano?
Divné věci se dějí. Paranormální jevy, myšlenkové pochody, které v uzavřených, zatrpklých myslích Evropanů, Amíků nebo zbytku světa prostě nedávají logický význam. Z pravidla již platí, že chcete něco zvláštního, země vycházejícího slunce vám to zajistí.

Monster girl quest si nesnaží v podstatě hrát na něco víc než je. Je to hentai/eroge/anime porno se vším, co se od toho očekává. Je tu sexuální násilí, mnoho vyvržených tělních tekutin, zakostičkované pohlavní údy, oplzlá mluva, underage sex, a mnoho jiných věcí, nad kterými by silní moralisté jistě slintali blahem. Ovšem na druhou stranu jsem nikdy neviděl porno novelu, do které by bylo vloženo tolik úsilí a myšlenky.

Základ příběhové linky je relativně prostý. Jste mladý klučina, který chce být hrdinou a cílem každého hrdiny v tomto světě je zabít paní všech monster. Jenže náš hrdina má svůj osobní cíl, který se váže na slib, který dal své matce a to jest svět, kde by monstra a lidé mohli žít v míru.... moment, tyto dvě myšlenky jsou lehce protichůdné. Zde to začíná ta zajímavá pasáž. V tomto světě jsou lidé nábožensky indoktrinováni a ti se logicky velice přísně řídí zákonem své církve. Nejdůležitější zákon zapovídá především jakýkoliv fyzický styk s monster dívkou, ale protože monstra existují jen v ženské podobě, potřebují lidské... tekuté potomstvo, jak k rozmnožování, tak k jídlu. Tím pádem vznikají vynucené konflikty, které jsou většinou následkem únosů a krveprolití. Zjednodušeně řečeno, hentai tu není jako výplň ani jako podklad pro příběh, ale přímo jeho součástí, přičemž ono náboženské téma je důvodem vašeho dlouhého a strastiplného putování. Tato anabáze se mi zdá též jako komentář/vztyčený prostředník k náboženské, zejména křesťanské víře, ale možné je, že se pletu.

Co do vystavění postav dělá MGQ velice slušnou práci. Luka, tedy náš hrdina je malý, naivní, nekompetentní, mentálně opožděný jedinec, což se projevuje jak v rozhovorech, tak i v soubojovém systému, který je po vzoru klasických Jap RPG tahový, ovšem je velmi primitivní. Musím však konstatovat, že je obzváště v první epizodě poměrně originálně a vtipně pojat (později se však rozvětví). Např. potkáte "slimáčí" holku a vy ji nemůžete svým mečem (párátkem) zranit, protože jsem slabí jako heřmánkový čajíček. Tak co dělat? No jasně na slimáka jedině SŮL! Jak potom ale budeme vařit? Hnusné jídlo, nebo být nadosmrti znásilňován slizkou potvorou? Dilema. Takovýchto situací je ve hře mnoho a některá jsou z těchto událostí jsou součástí příběhu. Z počátku se mi to nejevilo opravdu jinak než jako jasná parodie na asijská RPG. Škoda, že si to hra neudržela celé tří epizody a sklouzla k vážnějšímu pojetí.
To ovšem neznamená, že by hra nebyla vtipná, jelikož je. Dokáže být emotivní ve všech aspektech a to právě díky velmi dobře vypracovanýcm postavám, zejména těm hlavním.

Výtvarná stránka hry jest mírně rozpačitá. Monstergirls a vedlejší postavy jsou kresleny většinou se slušnou precizností, avšak NPC ve městech jsou prezentovány pouze jako barevné siluety. Backroundy jsou neuvěřitelně odfláklé, některé vypadají jako vytažené z prvních Might and Magic... v tom lepším případě, v tom horším to vypadá jako by se do kopírky vysral hroch. Navíc tu je jen dabing postav hlavních a to jen při hentai scénách, což by se při té velikosti textu dalo prominout, ale i tak mě to přijde...škoda.

A kolik že tu těch příšerek je? Mnoho. Stovky. Najdete tu zástupce hmyzí říše, bezobratlých, nemrtví, duchové, mořští tvorové, rostliny, příšery z řecké/egyptské/severské/japonské mytologie, roboti, klihy, mutanti, andělé, démoni, přičemž u některých fantazií kreslíři nešetřili...cokoliv vás napadne tu je a může vás to přefiknout, pokud prohrajete souboj. Ano, tato hra chce najít vaší slabinu....najít ve vás příšenou osobu...zjistil jsem o sobě, že jsem příšerná osba :(

Hudba je slušná..občas generická(jpop/techno, fantasy), občas velice vydařená(klavír, elektrická kytara). Nikdy jsem ji neměl touhu vypnout a některé kusy poslouchám i jen tak.

Celkově je MGQ NV, která se může bez ostychu postavit i "normálním" konkurentům v žánru, jelikož toto hentai má vše co má dobrá virtuální kniha mít. Dobré postavy, hromadu a hromadu textu, vtip, nadsázku, špetku emocí a kreslený sex....co víc si přát. Já říkám buďte jednou nenormální a vyzkoušejte si to, možná budete dost překvapeni jako já. Nakonec jsme přeci dospělí a inteligentní lidé.

HODNOCENÍ VŠECH TŘÍ EPIZOD 80%

"They were all dead. The final gunshot was an exclamation mark on everything that had led to this point. I released my finger from the trigger, and it was over."

Pravděpodobně nejlépe podaný příběh o pomstě, jaký kdy nejen na video herní scéně spatřil temnotu světa. Chladný, temný, osobní, jako by reflektoval onu silnou emocionální reakci, kterou jsme již viděli ve všech formách nesčetněkrát. Na svou dobu a žánr naprostý scenáristický unikát, který mé mladé já ani zdaleka nedokázalo ocenit jako já dnes.

Technická stránka hry stále neurazí, textury jsou stále překvapivě ostré, stejně jako řezaný ksicht Sama Lakea, který je ještě více zvýrazněn temným a silným hlasem Jamese McCaffreyho.

Naprosto mě opustilo z mysli, jak moc je hra těžká (někdy až frustrující). Uběhlo již mnoho večerů od dob, kdy jsem takto intenzivně masíroval tlačítko "F5"

Zub času je naprosto neúprosný, jako mohutný blizard burácející na noční městské obloze se svými ledovými jehlami opírá do Maxe Payna, který beze strachu a se vztyčenou hlavou jde tomuto fenoménu naproti a stále - technicky i herně - odolává .

A proto hodnocení ani po letech neměním......

Prey vždy byla v mých očích hrou nedoceněnou, avšak až čas poukázal na to, jak originální a tvořivá střílečka to jest. Je to jako včera co jsem si otevřel svůj malý zelený trezůrek, vytáhl jsem Františka Palackého a upaloval do relativně nově postaveného TESCA, aby jsem si tu hru koupil. Po deseti letech jsem vytáhl tu krabičku ze své knihovničky, za kterou jsem tehdy utratil takřka celé své jmění.

Někdo by mohl tvrdit, že Prey je v základu vlastně obyčejnou střílečkou, kterých bylo na tehdejším trhu mraky, ale všichni dobře víme, že tomu tak není. Absolutně není pochyb, že Prey inspiroval svými nápady jiné později úspěšné tituly. Hrátky s gravitací, vstupování do portálů a někdy i pokroucení samotného prostoru zařídili vskutku pěkný "mindfuck"

Design vetřelecké lodi, nepřátel a zbraní je parádní. Spojení techniky a organična působí děsně...mimozemsky, atmosféricky a cool. Naprosto totéž platí o zbraních a ač se v podstatě jedná o mimozemské "předělávky" pušky, kulometu, brokovnice či raketometu, nelze v žádném případě upřít jejich vizuální jedinečnost. Každá z nich má sekundární mód střelby, jsou skvěle ozvučené a navíc i dost vyvážené, jelikož celým průchodem hrou jsem neustále střídal všech 8 kousků v závislosti na okolnostech. Má oblíbená jest elementární puška, která nabírá z energetických kapslí několik druhů munice (elektřina, led, sluneční paprsek atd.) Jediné co mě mrzí jest absence nějaké "BFG alien edition."

Jedna ze skvělých vlastností Id tech 4 je osobní interakce s panely a tlačítky, to mohlo být využito více, létaní lodí bylo celkem fajn, ale stejně se nelze ubránit dojmu, že tyto sekvence tu byly na natáhnutí herní doby. Využití duchovní formy, gravitačních stěn a portálů mohlo být nepochybně vyšší a hádanky komplexnější, ale rozhodně si nelze stěžovat. Podle mě pěkně uvolnili tempo a zpomalovali generičnost. Též škoda nevyužití fyziky, kterou má Id tech skvělou (až na pár momentů s odklízením haraburdí nic). Opravdu smůla, protože co do nápadů a provedení se takový Half Life 2 vůbec na Prey nechytal... mělo to obrovský potenciál.

Potenciál měl i příběh. Namluvený protagonista, spojení duchovna, mystiky, mimozemské civilizace, splývání snů s realitou tu bohužel působí jen jako křoví na krásně naaranžované scéně. Místo toho tu máme novodobou verzi Maria a jeho princezny, kterou našemu hrdinovi unesly. Výše uvedené věci jdou absolutně stranou a místo skvělého hororového příběhu tu máme obyčejnou a nudnou "Damsel in distress" Ach jo.

A na závěr bych dodal své zklamání z jednoduchých bossfightů (obzvláště ten poslední) a nemožnost sprintovat mi také přišla naprosto nepochopitelná. A váš okřídlený přítel mohl též dělat více než jen překládat nápisy a zaměstnávat nepřátele, ale což. Prey jsem odehrál na jeden zátah, jedním dechem, neodtrhl jsem se od ní a ač si ji pamatuji delší rozhodně nemohu tvrdit že onen strávený čas byl zahozený.

Kdybych měl Dying Light: The Following popsat třemi slovy řekl bych "je do dobré".
Pokud bych to měl rozvést více řekl bych: "Pokud se vám původní hra ovšem nezamlouvala, tak si buďte jistí, že toto DLC se vám líbit také nebude."

Zatuchlé, členité město tu vystřídaly rozhlehlé planiny venkovské. Rozhlehlé je ovšem výraz nadsazený, neboť ve skutečnosti je rozloha zdejší mapy ne o moc větší než dvě oblasti ve městě Harran. Přesto zde chodit po svých by nebylo zcela moudré rozhodnutí, tedy se vám dostane té cti, že budete jediná osoba v okolí s pojízdnou herkou.
V této proklamované bugině totiž strávíte valnou většinu svého času. Bohužel musím konstatovat, že jízda v ní nepatří mezi ty zcela nejlepší ( jízdní model připomíná dead island). Nezpraví to ani možnost vylepšovat si určité části tohoto vozidla, které vylepšují rychlost, řízení apod. S tím souvisí i nový strom schopností (mechanik) přes který si odemykáte jisté vlastnosti jako např vyšší odolnost, nitro, vypuštění min atd.

Příběh nebyl silnou stránkou stránkou Dying Light v minulém roce a není jím ani teď. Premisu má celkem zajímavou, ale samotné zpracování jest lehce imbecilní, decentně řečeno Potkej kult, který slouží jisté matce, která a její přisluhovači jsou imunní vůči mrtvolákům. Splň pro ně pár věcí - zprovozní čističku vody, elektrárnu, najdi to, najdi ono, udělej laskavost matce, zabij bandity, zabij matku/ odpal atomovku - THE END.

Problémy původní hry zůstaly nepozměněny, respawn nepřátel na tom samém místě a respawn lootu, který díky architektuře prostředí vyniká daleko více než by bylo zdravé.
Je tu ale i několik dobrých nápadů, jako třeba čištění hnízd mutantů, kteří v noci vylézají ze svých brlohů a vydávají se na lov hloupých mládenců, kteří mají ty koule na to se za teplé letní noci procházet venku. Lovec se v tomto případě stává kořistí. Je to velmi atmosférické, akční a velmi dobré! Rozmístění loveckých věží, které po vaší smrti prakticky slouží jako respawn point je též good.

Stále je to ovšem velká zábava. Masakrování nebohých hnijících spoluobčanů je morbidně uspokojující, vedlejší úkoly jsou o něco variabilnější a někdy i s nečekanými zvraty. Nejdůležitější jest však množství obsahu, kterého je tu požehnaně!
Za dvacet babek dostanete minimálně 15h obsahu+ po dokončení hromadu výzev a nedokončených úkolů. Kdyby toto DLC dělal Ubisoft, tak by the Following měl o číslovku navíc se 40 doláči navrch, ovšem toto není ubisoft a proto mi nezbývá než vám toto DLC doporučit!

Lego hry od TT jsou čirou prezentací toho, co na hrách nejvíce nesnáším, stejný koncept, stejný design, stejná technologie a stejná hratelnost již celá léta. Avšak i přes toto všechno se Traveller's Tales od jiných autistických studií podle mě liší. Nikdo jiný nedokáže tak věrohodně a pečlivě přenést slavné filmové značky na naše herní monitory.

Proto je jistě dobrá zpráva, že se legáci ujali ztvárnění pravděpodobně největší filmové trilogie všech dob. A že se to povedlo! Od hudby, dobře sestřihaného autentického dabingu po věrohodný level design. TT pokryli velice pěkně všechny důležité i ty méně důležité události z celé trilogie.

Mapa Středozemě je poměrně rozhlehlá a svým způsobem se jedná o svět otevřený. Nabíráte questy od lidiček, nosíte věci a sbíráte žetonky. To je asi jeden z nejulítlejších grindů, jaké jsem kdy spatřil. Naprosto vše jsem bortil, likvidoval a sekal. Od mohutných balvanů po jemnou a nicotnou kytičku na poli jen proto, aby jsem si mohl koupit jednu z mnoha dostupných postaviček, které jsem nakonec stejně nevyužil.... jsem holt vyznamenaná grind coura. Ve výsledku jsem se svoji bandou způsobil tolik škod, že Sauron vedle mě vypadal jako Ježíš kristus :).

Vždy se mi líbil smysl pro humor, kterým Traveller's Tales hry disponují. Onen typ "Slapstick" komedie tu funguje nevtíravě a neinfantilně, což je velice příjemné a vhodné pro všechny věkové kategorie. I ve filmu jinak smutné či dramatické momenty mi zde vystavěly úsměv na xichtu. To vše je mimochodem zabaleno ve slušivém grafickém kabátku, který byl opět mírně vylepšen.

Co se týče chyb, tak z hlediska série nic nového pod sluncem. Nepodpora myši, nemotorné ovládání, divné chování kamery (i když oproti minulým titulům zlepšení) a velká zabugovanost. Postavy zasekávajíc se o terén, propadávání mapou a sem tam nějaký pád spojený s hloupým checkpoint systémem mi opravdu radost nedělají. Tak či onak zatím nejlepší Lego hra, kterou jsem měl tu poctu hrát a dohrát.

Bylo nebylo, jednoho malého chlapce. Ten chlapec se se jmenoval Honzík. Honzík hrál hodně počítačové hry, hlavně hry, kde se střílelo, kopalo, máchalo mečem, holí či se prováděly jiné aktivity, jenž způsobují bolest a ztrátu červené tekutiny.
Proto pro něj bylo velikou záhadou, když jeho spolužáci začali mluvit o něčem co se jmenovalo Sims nebo také "hra, kde máš panáky a baráček a děláš hrozně moc věcí"

O několik dní později Honzík oslovil svou kamarádku ve škole - ano, Honzík měl v té době kamarády - jestli by mu tu hru u ní doma nemohla ukázat, a jelikož Honzík neměl žádné postranní úmysly, tak došel domů s tou myšlenkou, že tu hru chce. Ovšem originální hru odmítla Honzíkovi jeho kamarádka půjčit, protože je to prý hra bráchy.....
Takže došlo k tomu, že si Honzík nečestně onu hru sehnal nelegálně, fuj!

První sims bylo pro Honzíka zkušenost, kterou asi nezapomene. Proč? Jelikož jeho malé a ještě fungující oči něco podobného nikdy nespatřily. Tolik věcí, co tam šlo dělat! Stavět dům, vařit, dělat si kamarády, rodinu, chodit na záchod, vytírat loužičky, tancovat, dívat se na televizi, měnit oblečení, mít bazén, práci, týrat fyzicky a duševně své panduláky šlo též! Honzík si neuvědomoval, že je svědkem malé herní revoluce, když u té hry proseděl desítky a stovky hodin. Rok na to už měl Honzík doma Originální CDs i datadiskem!

První sims se staly na dlouhou dobu nejprodávanější PC hrou všech dob, tedy do doby, než přišel vytoužený druhý díl.
A jak by se dalo od pokračování úspěšné značky očekávat, vše bylo vylepšeno. Od grafiky, která je i dnes více než přijatelná po komplexnější stavění parcel a několik změn nebo přídavků v hratelnosti, (aspirace, přání, obavy) závažný dopad nálady na pracovní výkon apod.
I přesto, že na Honzíka lezla puberta, tak ani na okamžik neváhal a za peníze z brigády hru pořídil a společně se svým mladším bratrem opět u hry strávili mnoho a mnoho času.

Trojka již takřka dospělého Honzu téměř minula, přesto si pár hodin s třetím dílem pohrál. Velký skok byl v otevřenosti mapy. Tedy již žádné loadingy mezi lokacemi (pouze jeden mega-super dlouhý loading na začátku). Jinak celkově zde byly menší změny a vylepšení.
Tedy je logické, že díl čtvrtý, který měl tu výhodu vyjít pro hardware "nové generace" bude po všech stránkách lepší nežli jeho předchůdci.
PRDLAJS!!

Sims 4 osobně dospělý Honza považuje za ukázkový příklad neschopnosti, lenosti a diletantství. Sims 4 nejen, že nic nevylepšuje od předchozího dílu, on nic nevylepšuje od dílu prvního a ba co víc originál v mnoha směrech čtyřku předčí! Jak? Proč? Cože? Odpověď je nasnadě, když totiž exclusive producer/director před vstupem do "AAA" byznysu dělala "hry" pro mobilní zařízení, tak vám asi musí být jasné, že tady kvítí nepokvete.
A taky, že ano. Ono to taky vypadá jako hra na mobil.

- Mapa parcel je celá jen ve dvourozměrné dimenzi v bílé a neotexturované paletě < Sims 1.

- Loadingy jsou všude, kam se pohnete. Pryč je otevřené město. Četnost nahrávacích
obrazovek nikdy nebyla větší. < Sims 1.

- Animace (jako nastupování do vozu) není. Panduláci se vždy magicky teleportují *puf* a je to...magie < Sims 2.

- Demence simů. Stále, stále. STÁLE! Po 14 letech odmítají provádět akce za předpokladu, že jim v cestě stojí předmět (housle, talíř, postel, mrtvola). Stále dělají nelogické, imbecilní věci. Odbíhají od plotny, čumí a hospsají jako kreténi, když to žrádlo, který nechali na plotně zapálilo troubu, neustále si s žrádlem přesedávají na jiné židle, snaží se obejmout, když jsou na sebe nasraní a vůbec slovo logika v totmto vele díle je opravdu jen zkrášlené synonymum pro retardaci, zaostalost a imbecilitu. < Sims 1.

- Obsah. Ono tu nic není. Ani základní věci, jako bazén, myčka/pračka. Pracovní kariéra je ošulená a nudná na výběr je tu celkem dost věcí, ale ono je to ve výsledku vlastně úplně jedno < Sims 2.

- Tvorba postavy na oko působí fajn, ale v praxi je to jen trapná fušeřina. Prakticky nejde vytvořit sima, který by nevypadal jako mutant. Malý výběr vlasů, rypáků, oblečení, doplnků, málo, málo málo. Vážně, jak to, že Hry jako Dragon Age nebo Fallout 4 naprosto Sims 4 ve tvorbě postavy útírají? < Sims 2.

- Žádný příběh, vše ovládáno přes Ifoun, žádná výzva, žádný progress. žádná motivace postupovat dále < Sims 1.

Tím bych asi negativní ódu na Sims 4 uzavřel. Upřímně mě nebaví si dávat tolik práce s komentářem k takový kreatuře, jako je tato hra. A vypisovat všechno co mi na ni vadí by mi zabralo až moc času.

Vážně, pokud se vám Sims 4 z nějakého důvodu líbí, tak jen proto, že jste:
A) nehráli předchozí sims
B) nehráli jste žádnou hru
C) jste masochisti
D) Jste opravdu hodně nenáročné osoby.


Takovou toleranci si Maxis podle opravdu nezaslouží, jelikož oni již dávno nejsou tím čím byli a vinu bych na EA rozhodně neházel. Času jim dali víc než dost.

Ale abych jim nekřivdil, tak hudba je tradičně velice dobrá (poslouchám při psaní tohoto komentáře).

První Real-time-strategy, která se objevila na disku mé první PC šunky a zabrala půlku místa na disku. První hra, která jela zcela plynule a nenačítala se půl dne... a vlastně první strategie, která mě k tomuto žánru přivábila a naučila mě nejen tento žánr pochopit, ale též ho vyhledávát. Ano, Starcraft jsem hrál předCommand & Conquer, Knights and Merchants: The Shattered Kingdom, Warcraftem a dalšími.

Naprosto první věc, která mě udivila a udivuje dodnes je atmosféra. Od hlavního menu, hudby a ozvučení, po filmečky, briefingy před misí a vizuální styl. Vše to působí špinavě, temně, pochmurně až horrorově. Můžu s klidným svědomím konstatovat, že jsem se nikdy u žádné RTS nebál, ale toto byla věc. Upřímně, tento aspekt mi naprosto chybí v pokračování.

Marináci, vetřelci a Predátoři, tak jsem těmto frakcím jako malý hodný hoch říkal a tak je vidím dodnes. Nemusíte být astronaut aby jste poznali u jakého to filmu se Blizzard inspiroval. V té době byly od sebe tyto tři rasy odlišné nejen vizuálně, nýbrž i designově a herně. To myslím byl naprostý unikát a nesmazatelně se to zapsalo do takzvaných dějin našeho videoherního světa.

K mulipayeru jsem se dostal později, jelikož internet byl pro mou mladou osobu větší fikcí, než Strarcraft samotný. Jakmile jsem měl ale možnost hrál jsem multiplayer a hrál jsem ho dosti. Myslím, že tu nikoho nemusím přesvedčovat, jak moc dobré "řádění ve více lidech" Starcraft měl.

Mimo to tu byl příběh, který nebyl jen sledem cutscén a navíc byl dobře podpořen kvalitním dabingem a již zmíněnými filmečky, které se později staly pro Blizzard tak specifickou věcí.

Negativní věci jako jsou nemotorné ovládání a umělá demence, lze přisoudit stáří, které dostihne i výtvory složené z jedniček a nul.

Je to výtvor chyby? Byla to jen jedna malá náhoda či sled prapodivných událostí? Opravdu Croteam, stvořitel známé tupotupé řezanice - jejíž účel jest poslat váš mozek do kómatu - mohl vytvořit něco takového jako je Talos Principle? Možná v tom je nějaké poslání, které nám chtějí páni Chorvaté zdělit. Možná si prostě řekli, že je ten svalovec v bílém triku a červenými teniskami už prostě nebaví. Je to prostě tak jak to je.
Svět je plný paradoxů, divů a prazvláštních anomálií, víme?
V podstatě věci je to však zcela irelevantní, jelikož Talos Principle je sakra dobrá hra. A o to jde.

Má maličkost nikdy neoplývala příliš bystrou myslí, proto také se vyhýbám tomuto žánru jako robot levitující černé, explosivní kouli. Croteam však vypustil něco, čemu se v zaprášených dobách minulosti říkávalo DEMO. Koncept mě zaujal a hádanky mě nefrustrovaly. To se přeneslo i do plné hry. Obtížnost je relativně promněnná a rozumné dávkování mi také přišlo k chuti. Postupem desítkami ba možná i stovkami puzzlů jsem pocítil jakýsi fenomén, který jsem necítil již léta. Říká se tomu učení.
Jak jsem postupoval cítil jsem, jak můj micro mozeček efektivně řeší hádanky, které bych za "normálních" okolností asi jen těžko vyřešil..... to je vlastně celá pointa tohoto díla. Učit se, přizpůsobovat se.

Příběh - pokud se to tak dá nazvat - je relativně velice prostoučký. Dostaň se z bodu A do bodu B. Ono jde spíš o myšlenku, kterou skládáte dohromady s dílků mozaiky, než o ucelenou příběhovou linii. Hledáte odpovědi na filozofické otázky, které vám dláždí cestu k vašemu cíli. K těmto odpovědím se z valné většiny dobodáváte textovou formou. Je tu pár audio logů a stvořitel občas také vysloví pár vět, ale nejvíce informací dostanete z počítače, s jehož konverzacemi jsem si užil nejvíce a chvílemi jsem se několikrát nad jeho úvahami hluboce zamyslel.

Technická stránka hry je fajn. Pěkná práce s texturami, hezké nasvícení a dobrý AA. Stíny mi připadaly nevyhlazené, ale jinak jsi není nač moc stěžovat.
Tvůrci se snaží měnit prostředí, což je jistě gut. Level design je jednoduchý, ale zcela plní svůj účel.

Hudba je velice povedená. Damjan Mravunac tu prokázal, že je nejen velice talentovaný, ale hlavně všestranný skladatel. V jeho skladbách se najdou jisté podobnosti s klidnějšími pasážemi ze Serious Sam 3: BFE, ale jako celek je hudba v Talos koncepčně úplně jinde a je to kvalitka.

Pokud bych měl něco kritizovat, tak to bude ta "omáčka" okolo toho všeho logického řádění. Jak jsem již předeslal, ve hře se toho moc nenamluví a moc se toho neděje. Hlas k vám promluví opravdu výjimečně a krátce a to jen během přechody mezi úrovněmi. Pokud jste hráli Portal 2 víte o čem je řeč. Vážné vyznění si můžete změnit "Serious Dlc" Sam v roli boha.....jak to může dopadnout?? :)

Hádanek je tu opravdu mnoho a ač mě jejich řešení bavilo a minimálně frustrovalo, tak jsem se nemohl ubránit pocitu, že hře dochází dech a tvůrcům nápady. Každý artefakt, jenž jsem odemkl "Tetrisovou" minihrou hru patřičně oživila, takže je dobře, že to skončilo dřív, než jsem se začal nudit.

The Talos Principle je pro mě jedno z největších překvapení za poslední léta a nejlepší logická hra za poslední roky. Croteam dokázal, že je opravdu hloupost soudit někoho podle obálky. Croteam jsou chytří a talentovaní vývojáři, kterým přeji úspěch více než jindy.

Tak a teď prosím....navalte mi sem Seriozního Sama 4. POTŘEBUJI SVŮJ MOZEK ZASE TROCHU ZMENŠIT :)

Bethesda. Bethesda Never Changes.

Nejde mi to do mé choré mysli, jak multimiliardová společnost, která prodala desítky milionů kopií svých produktů dělá již více než dekádu lidského času pořád ty samé chyby, chybičky, nesmysly, blbůstky a hovadiny.

-Gamebryo. Technologie použita poprvé v v roce 2002 na The Elder Scrolls III: Morrowind do roku letošního na Fallout 4. Stejný engine, stejné problémy.

-Umělá demence. Vaši parťáci/nepřátelé jsou tupí jak brokolice. Zasekávájí se o objekty v prostoru (ne již tak často jako ve starších BH hrách) jejich reakce na vaše rozkazy jsou sporné....decentně řečeno.

-Zastaralá grafika. Nemá smysl si roztírat nuka colu kolem huby. Fallout4 není sexy/krásná/pohledná hra. 90% textur a objektů vypadají divně, ošklivě. Pravděpodobně byly s hlavním protagonistou zmraženi v nějakém Betheždáckém Valutu. Totéž platí o modelech NPC, vodě, stromech, domech, stínech....jediná věc, která vypadá slušně jest ono "volumentrické osvětlení" a exploze.

-Optimalizace. Takže, když není hra hezká, měla by v pohodě šlapat, že? No, opět můžeme konstatovat, že je tento aspekt lehce....diskutabilní. Na mém stroji se 60FPS drželo poměrně konstantně a to i při výhledu na město. V interiérech mi plynulost občas padala na polovinu...cože? Joo, hlavně díky tomu světlu, které je vně budov někdy velice chytře přeplácané, aby přebytečně nevytěžoval výpočetní sílu vaší karty (sarkasmus).

-Loadings. Loadinds never changes. LOADINGS are everywhere. Při vstupu/výstupu z budovy, ve výtahu, fast travelu....při vstupu do města, atd. atd.next gen is HERE! Cože? Že už vyšel Witcher 3, Far Cry 4, GTA V a Just Cause 3? Sakryš!

-Dabing. 50 postav dabováno stejným hercem, který se nesnaží měnit tón, barvu, nedej bože emoci ve svém hlasu. Narazit na dvě postavy dabovány STEJNÝM hercem, jenž se nachází ve STEJNÉ místnosti a mají STEJNOU "strukturu" xichtů není pro toto dílo absolutně problém! V ROCE 2015. PO SEDMI LETÉM VÝVOJI. U AAA HRY. V ROCE 2015!!! Navíc všechny postavy opakují ty samé fráze, pořád a pořád dokola. Na to, jak pan HOWARD nasliboval hory doby o tom, kterak bude mít jeho hra 70 tisíc řádků dialogů tu opravdu není moc co slyšet.

-Animace. Mimika. "lip sync" neboli synchronizace hlasu s hubou je ve F4 snad to nejhorší, co se z Betheždácké žluče kdy vylezlo. Ze 70% hlas absolutně nepadá do animace pusy. Někdy postava má jak dement jen otevřenou hubu nebo s ní nehýbe vůbec, přičemž se přehrává/odříkává onen velice průměrný scénář. Oni jsou všichni opravdu velice expresivní a velice se snaží dát najevo své emoce...např. mocným rozhazováním končetin, včetně hlavy, což dává velice věrohodný pocit, že obyvatelstvo trpí Tourettovým syndromem. Animace psů je trhaná a protagonista chodí jako by měl na zádech pravítko.

Rozbitá ekonomika rozbíjejíc autentičnost a atmosféru (stejný problém jako u Witchera 3) po 30h jsem měl více než 2000 kusů munice do několika druhů zbraní s tolika zátkami v kapse, že by je sotva utáhl kamion.

-Jednoduchá obtížnost pro casual spoluobčany. V pozdějších fázích hry i nejtěžší obtížnost směšně jednoduchá (problém jako u Witchera 3).

-Vedení rozhovorů. Zhovadilost. Inspirace u BW. Inspirace, jenž nedopadla dobře. Vůbec netuším, co má postava řekne. 4 možnosti: Otázka, Sarkasmus, Hovado a dobráček. Dialogy se nijak nevětví a vaše odpovědi nemají absolutně ŽÁDNÝ vliv na rozhovor, který vedete. Proč BH nezůstala u mlčenlivého protagonisty? Ano, dnešní děti nerady čtou, že?

Stejným způsobem se mistři s Betheždy pokusili o "Filmovější" zpracování. To je dosti nadsazené, jelikož zde vlastně žádné cutscény nejsou. Kamera je úplně statická, tedy pokud se zrovna nebugne a nezačne lítat jako Čestmír sem a tam. "Romace" je absolutní výsměch bez špětky emocí, rozvoje nebo zajímavé zápletky. Jediný účel pro tuto eskapádu je získání perku, jehož druh zavisí na tom, s jaou postavou se sblížíte. Vypadá to jako práce autistických lidí, co strašně chtěli, aby jejich hra vypadala jako Mass Effect, Dragon Age, Witcher 3. Sorry kluci, ale na to opravdu nemáte :(

-(Ne)přehlednost invetáře, který opět nemá jednotlivé kategorie (Zbraně, vzhled, fet, junk) rozdělené do podskupin (např. u zbraní podskupiny: Melee, Pušky, útočné pušky atd). V úvodu to moc nevadí, poněvadž nemáte u sebe gazilion věcí, jak na to ovšem dojde, je to peklo, at už při obchodování nebo výměnách a nepomáhá tomu ani "add to favorite" featura.

Stavění osad ze začátku docela bavilo, avšak rychle omrzelo, díky nepřehlednosti a hlavně pomalosti. Spravovat takhle 12 vesnic, které jsou rozprostřeny po celé mapě? Ne, díky.

-Příběh nezajímavý a ne příliš smysl dávající. Ve Falloutu 3 jste hledali tatku, zde jako tatulka hledáte uneseného syna, super. Co budeme hledat příště? Ztracenou kočku? Moment, to už jsem také udělal.

- Některé questy jsou celkem zajímavé (ty příběhové). Zbytek je jen obyčejná výplň a klasická šablona" jdi do bodu B a zabij tam mutanty/Raidery/zombíky a vrat se zpět do bodu A.

No jo, stojí to za prd, ale není třeba se rozčilovat, naše moderská komunita nám z toho časem odstraní naše chyby a udělá z toho lepší hru... a zadarmo! muhahahaa!!!!

Teď ty dobré věci:

- Hudba je skvělá. Inon Zur to odvedl parádně. Skladby mají atmosféru a hlavní Theme je krásný.

- Málo bugů......moment, hraju vůbec Bethežda hru? Hra mi zamrzla jen jednou. Sem tam nějaká chyba v animaci, občas mi zmizeli z rukou braně nebo Pip-boy, ale jinak opravu nic závažného, tedy alepon u mě, bravo!

- Hratelnost velice solidní. Bethežda dostala pomocnou ruku od id Software a je to poznat. Zbraně se konečně chovají jako zbraně, je tu slušná variabilita jak zbraní, tak i nepřátel, a celkově se to hraje uspokojivě.

Level Design. Je good. Každá budova má odlišný interiér a ani mi nevadila vetší "barevnost", která dělá apokalyptický svět více variabilnější a dělá dobrou atmosféru.

-Crafting. Propracovaný a relativně jednoduchý na pochopení. Možností, jak si upravit vaše zbraně a brnění je více než dost. Stejně tak mi přišlo k chuti rychlé míchání nápojů, drog, granátů apod. I když je pravda, že recept občas nedává moc smysl (proč bych měl dělat polívku z kontaminovaný vody? Nechtěl bych skončit v kantýně u Betheždy.

-Postavy. Mám pár oblíbených. Piper (Zajímavá povaha), Curie (extrémně roztomilá a sexy přízvuk - rrrrrr), Codsworth (vtipný). Ostatní jsou děsný archetypy. Fetačka s blbým rádoby irským přízvukem, která se nechová jako feťačka. Nick, vypadá, mluví a jedná jako snad každý souromý očko v každým béčkovým filmu z 50ých-80žch let. A strong? Tupá, velká, žvatlající potvora...nezájem.

Celkový poct dosti rozpačitý, jelikož mě F4 prvních 15h opravdu bavil. Jak čas ubíhal začali se projevovat chyby, silná monotonnost a chabost hlavní dějové linky. Opravdu nerozumím tomu, kde si bethesda našla tak hojnou skupinu lidí, která ignoruje (nedej bože brání) ty nepochopitelné chyby a očividný nezájem a lenost, která z toho čiší.
A čím si vysloužila těch 15 milionů prodaných kusů? Každopádně jsem u toho celkem dlouho zůstal.... 52Hodin, takže to zas tak hrozné není, očividně. Není to špatná hra. A celkově by se to dalo shrnou frází samotného Todda Howarda
"It just works"

Po náročném dni je určitě super si dát pohodu, udělat si dobrý čaj či kafčo....a pustit si 4 elements. Pro mě naprosto odpočinková libůstka, ke které se pravidelně vracím, což u her tohoto typu není pro mou maličkost zcela běžné. Vše kolem této jednoduché logické chříčky působí klidně a příjemně. Hudba, grafický styl a vůbec celé zpracování má v sobě čirý pohádkový element. Obtížnost, která je střízlivě nastavena se příjemně pozvolna stupňuje a v době, kdy se nabere na obrátkách - díky omezenému časovému limitu - bude váš "3-spojový" smysl dostatečně vytrénován.

Krom spojování barevných kamenů jsou zde i jednoduché minihry typu "najdi 5 rozdílů" a "najdi určité předměty". V dnešní době jsou již o dost propracovanější "spojovačky" což platí i o druhém dílu, který do hratelnosti přináší několik více či méně jednoduchých hádanek jako pohybování kameny, skládání potrubí apod.

Tak či onak mohu s klidným svědomím konstatovat, že 4 elements je hra, kterou mohou hrát všichni bez ohledu na věk.