Serious Sam 3: BFE

Ze začátku Serious Sam 3: BFE působí spíš jako hra, která se za Serious Sama převlékla, ale ještě si není úplně jistá, jestli jím opravdu chce být. Místo frenetické, bezmyšlenkovité akce plné obřích hord nepřátel přichází pomalejší rozjezd v městské zástavbě, kde se občas více bloudí než střílí. Typický chaos série je pryč a úvodní tempo působí překvapivě nevýrazně. Až později si Serious Sam konečně vzpomene, kým vlastně je, a ke konci nabídne to, co měl nabídnout od první minuty – bezhlavá jatka, kde nestíháte přebíjet a obrazovka je permanentně plná nepřátel, torz a výbuchů.

Graficky hra na první pohled neurazí, efekty byly ve své době působivé, jenže prostředí působí sterilně, chladně a bez atmosféry. Starší díly měly kouzlo, tady se spíš chodí po kulisách, navíc ve druhé polovině hry neustále se opakujících. Fyzika je místy až zbytečně přepálená a ne vždy dává smysl. Nejhorší úrovně z hlediska level designu navíc přicházejí hned na začátku – což je skvělý způsob, jak hráče přesvědčit, že tohle možná nebyl nejlepší nápad ke hraní. Po opuštění opuštěného (heh) města se sice design úrovní zlepší, jenže pak hra přijde s dalším „výborným“ nápadem: nutit hráče v temných kobkách s baterkou hledat miniaturní přepínače k otevření dveří. Přesně to, co od Serious Sama chcete – méně střelby, více hledání vypínačů.

Přehlednost také není silnou stránkou hry. Hledání klíčů a amuletů se objevuje hlavně ve druhé polovině hry poměrně často, aniž by hra jasně vysvětlila, k čemu který klíč patří. Po vystřílení všeho živého se tak některé pasáže mění v bloudění prázdnými úrovněmi, kde si adrenalin dává pauzu. Paradoxně by se u téhle hry – poprvé v celé sérii – hodila občas obyčejná mapa, což samo o sobě bohužel něco vypovídá.

Někteří nepřátelé působí až podezřele povědomě – třeba Scrapjack jako by si odskočil z Dooma na krátkou návštěvu k Samovi. Naopak Witch-Bride se schopností zvednout hráče do vzduchu a omezit mu pohyb působí originálně a dokáže nepříjemně potrápit. Jinak jde převážně o starou známou sestavu bez větších překvapení.

Zbraně se od minulých dílů příliš neliší, což by samo o sobě nevadilo, kdyby některé nebyly schované v tajných oblastech. Sniperka a energetická zbraň tak mohou zůstat krásně ukryté před hráči, kteří nemají potřebu systematicky prohledávat každý kout. V akční, frenetické střílečce je to… zajímavé rozhodnutí.

Celkově je ale Serious Sam 3: BFE pořád slušná hra na odreagování. Stačí zapnout, prostřílet se pár úrovněmi a zase vypnout – příběh prakticky neexistuje, takže delší pauzy mezi hraním ničemu nevadí. Prostě vezmete zbraň a kosíte mimozemské šmejdy. Nenáročné, uspokojující a díky širokému nastavení obtížnosti vhodné jak pro příležitostné hráče, tak pro veterány. Jen je škoda, že hra občas působí dojmem, jako by sama nevěděla, proč mají lidé Serious Sama rádi.