Duke Nukem 3D je pro mě první FPS hra, která (a teď se omlouvám fanouškům Wolfíka a Dooma) se opravdu dala hrát a byla zábavná. A když vyšel v roce 2011 dlouho očekávaný Forever a já hru ihned jako puberťák zahrál, tak zklamání bylo velké, ale zase ne takové, že bych hru považoval za úplný odpad jako někteří skalní fanoušci. Dlouhých 14 let jsem měl hru uloženou v hlavě jako klasikou 6/10 hru. Po letech jsem si na hru vzpomněl a hru reinstaloval. Dohráno po 6.5 hodině. A určitě znáte ten pocit při hraní pecky, kdy se nemůžete odtrhnout od obrazovky a dojedete jí na jedno sezení? Ano? No, Duke Nukem Forever to rozhodně není, byla to jedna z nejnudnějších her, co jsem tento rok hrál, a že jsem jich hrál opravdu hodně.

Celé pozlátko je zastaralé, je vidět dlouhý vývoj. Mně je sice grafika ukradená, ale občas to vypadá jak hra z éry PS2, ale vlastně ta fyzika v enginu je docela fajn. Příběh není žádný, Duke je vtipný prvních deset minut, pak mi začal lézt svou infantilností na nervy. Žádné významné vedlejší postavy ani záporák. Interakce s NPC není, protože Duke na ně nereaguje, neodpovídá, ale přitom je dost ukecaný a jede svoje trapné hlášky jak na běžícím páse. Zachovány interakce s prostředím a vlastně nejzábavnější levely jsou ty, kde se nestřílí (úvod, Strip Club, jízda v monster trucku), což je docela u střílečky průšvih, protože střelba je nezáživný a to je arzenál vcelku velký, ale zmenšovač a zmrazovač jsou zábavný asi jen první minutu. Boss fighty byly otravné a zdlouhavé. Otevřené segmenty a levely čerpající z Half Life 2 jsou mnohem zábavnější než ty hnusné generické koridory v první a poslední třetině hry.

Sečteno podrženo: raději bych si zahrál to nejhorší Call of Duty, nebo nějaký koridor od City Interactive protože Forever už never more.

Z Brothers: A Tale of Two Sons sálá severská pohádková atmosféra a svou originální formou ovládání to byla výzva. A pro mě dvojnásobná, protože to je první hra, kterou jsem já myšař dohrál na ovladači. Na ovládání jsem si ale rychle zvykl a super intuitivní kamera tomu pomohla. Ovládání dvou postav najednou je originální a podané dobře, navíc každý bratr má jiné schopnosti, což tedy autoři mohli v některých puzzlech využít lépe a hojněji.
Grafika je na svou dobu velmi pěkná, a velká pochvala je i za sound design, kde každý bratr má své okolí zdroje zvuku do jednoho sluchátka. Simikovská mrmlání mi nevadilo. Pokud by se autoři rozhodli pro plnohodnotný dabing, tak mi museli napsat více komplexnější scénář. Ten takhle funguje vcelku dobře. Nepotěšil mě ale konec a hratelný epilog, který měl být pouze formou cutscény. Autoři asi chtěli trošku natáhnout kratší délku hry, ale ta mi nevadí.
Hra dohrána za 3 hodiny a 20 minu a mohu vřele doporučit.

Mr. Rabbit se rozhodl, že už nechce vyskakovat z klobouku, ale sám dělat kouzelnická čísla.

Logická jednohubka, kterou si můžete na Steamu stáhnout zdarma. Vývojáře Rusty Lake jsem neznal a na hru narazil omylem, ale je to příjemné, zábavné a hlavně stylové překvapení. Každým aktem vás provede ušatý králíček a pěkný jazzový soundtrack. Některé hádanky jsou lehké, jiné těžší. Po skončení hry na vás čeká ještě bonusové bloudění po kancelářích, kde se dějí občas i surrealistické příhody.
Já si nerad namáhám hlavičku, takže jsem vždy při sebemenším záseku hnedka googlil řešení, proto steam ukazuje "jen" 80 minut, jinak by vás to odměnilo více.

Absolutně neznám lore Warhammeru, natožpak iteraci 40K. Hra byla ze začátku příjemný překvapením, třímetrový stoický nařachanec s hlasem Marka Stronga, který se klidně obětuje pro císaře a lidstvo, stojí proti hordám orkům. Jenže pak zjistíte, že je to furt to stejné dokola, 3 hodiny se nic nezměnilo a už to bylo velmi ubíjející běhat po dost nehezky zpracovaném designu map, střílet do orků, kteří všichni mají jeden stejný model. Příběh je prosťoučký a netáhne hru moc dopředu. Pak se konečně stane zvrat, změní se nepřítel, ale po chvíli je hned vše zase ve starých kolejích nekonečných bitev, které jsou po čase dost repetitivní a dochází k nevyvážené obtížnosti. Orkové jsou příliš jednoduší a někteří démoni naopak velmi silní. Konec byl zajímavý cliffhanger, fanoušci museli čekat na pokračování více než dekádu.
Těch 6 hodin bylo vcelku dlouhých. Kdyby hra nebyla před x lety na humble bundle zadara, a nevyšel druhý díl, tak bych se k ní asi ani nedostal.

A je s podivem, že ještě hráči hrají multiplayer. Ihned mě to připojilo na server, kde jsem dostal instantně za uši, protože můj level 2 mariňák s obyčejným bolterem neměl šanci proti týmu s levelem 40 se sniperkama. Ale byl to pěkný oldschoolový zážitek.

Taková pěkná virtuální procházka. No, uznejte sami, takové Twin Peaksovské obrazy, to by se vám v Řáholci nestalo. Výtečná grafika i po deseti letech, obstojný soundtrack, ale hlavní prim hraje atmosférický příběh a překvapivé rozuzlení.

Hnedka po spuštění na vás dýchne krásná grafika a zvláštní atmosféra údajného amerického zapadákova, kde vám kromě paranormální surrealistických jevů něco nehraje. Hnedka jsem poznal, že hru nedělali amíci, ale někdo z kontinentální Evropy, protože jak exteriéry tak interiéry jsou takové mimo, spíše evropského rázu. Když jsem zjistil, že za tím stojí polské studiu, už by bylo vše jasné. Co ale není jasné, jak je možné, že malé polské studium dokázalo odvyprávět tak kvalitní příběh. Protože buďme upřímní, jediní Poláci, kteří zvládají nějak jakž takž příběh jsou AAA Projekt Red. Pak jsem ale zjistil, že za příběhem stojí dva Američané...

Je to solidní jednohubka na jeden večer, ale přiznám se, že moc jsem se u těch puzzlů nezdržoval a po chvilce nočního přemýšlení googlil, jinak by to asi bylo delší než ty 2-3 hodinky. Největší nešvar je ale fádní hratelnost, to What remains of Edith Finch je úplně na jiném levelu. Ale i tak už jen kvůli tomu super příběhu hru mohu doporučit.

Vlastním tolik kvalitní her, které jsem nedohrál a přesto jdu a koupím si hru od City Interactive, která má na metacriticu 55 %. Proč? Vlastně ani já sám nevím, proč dávám přednost tomuto dortu od pejska a kočičky před Red Dead Redemption 2.

Náplň hry je opravdu jak kdyby pejsek a kočička dohráli Far Cry a chtěli si upéct vlastní open world střílečku a přidali do toho mnohem víc surovin. Vše z FC zůstává (nechybí ani luk!), přidali ale drony, hackování kamer, výslech nepřátel, parkour, safehouse, kde můžete vyrábět munici - to ale nevyužijete, protože si vybavení můžete koupit a peněz je dost, a další a další mechaniky, které dávají hráči možnost vybrat si jak hru hrát - sniper, ghost nebo warrior. SGW 3 je ve svém jádru ale zábavná hra, protože odstřelování a vlastně všechny zbraně působí dobrým dojmem. Hrál jsem hru na nejlehčí obtížnost, protože jen zde byla možnost vidět červené kolečko, kam přesně dopadne kulka a já tedy nemusel řešit gravitaci a vítr. Možná jsem se o dost ochudil, ale takhle hra byla rychlejší, akčnější a bavilo mě to znatelně více. Navíc hra byla těžká i takto, hrdina přežije jen pár výstřelů. Mapa jako taková nabízí mnoho otazníčků, které ale povětšinou znamenají jen zásoby na crafting (který stejně nevyužijete). Avšak občas najdete něco zajímavého, například strašidelný dům se zvukem motorovky, kde psychopatický gruzínský separatista řezal na kusy nebohé civilisty, nebo ožralý lovec, který vás poprosil, abyste zastřelili jelena, který nasytí jeho rodinu na celý týden! Po mapě jezdíte svým autíčkem (cizí prostředky až na výjimky nelze řídit), můžete si pustit v rádiu místní hudbu. Dále pak můžete hledat historické pušky a také máte seznam osob, které můžete lovit. Herní náplně stejně jako herních mechanik je tu mnoho, ne vše je ale provedena dobře. Za zmínku stojí například lokace městeček, kde je mnoho NPC, které sice "žijí" svůj život, ale i tak to působí uměle a mrtvě a kromě lootu (který stejně nevyužijete) nenabízí nic. Autoři v této hře chtěli mít všechno a jak se říká: devatero řemesel, desátá bída.

Nedávno jsem dohrál Homefront 2, který je taky levným substitutem Far Cry, a je zajímavé, že obě běží na CryEnginu a ani jedna není dobře optimalizovaná. Homefront měl neustálé příšerné propady fps, byla nutnost to hrát na nižší detaily a i tak to nebyl plynulý zážitek. Zde jsem také musel v nastavení trošku experimentovat, na střední detaily běžela hra plynule, ale v místech, kde se objevilo více objektů byly znát záseky. Jinak grafika vypadá různorodě, některé textury jsou opravdu krásné, ale střídá se to s objekty, které jakoby vypadly ze hry o deset let starší. Sem tam se objevilo problikávání a další grafické glitche a pár bugů v animacích. Podle všeho byla hra v době vydání mnohem horší. Já tu naštěstí nenašel nic nervy ničícího. Hra nikdy nespadla. Zamrzí jen delší doba spouštění hry a přechod na jednu ze tří map, které jsou ale opravdu pěkné, různorodé a je vidět, že autoři si zde dali na vykreslení Gruzie záležet.

Je vidět, že CI investovali celou svou energii do gameplaye a příběh napsal nějaký školák, co ujížděl na levných akčňácích. Je to otřesně napsané i odvyprávěné, plné klišé a špatných dialogů s nic moc dabingem. Jakoby to nestačilo, tak hra mezi misemi nenavazuje plynule, ale musíte vždy jet (naštěstí je tu fast travel) do svého safehouse a tam přes počítač spustí novu misi.

Hra jako taková mě bavila, protože toho nabízí dost a a každá mise jde hrát na x možných způsobů. Dohrál jsem i všechny vedlejší mise, které překvapivě nebyly úplně generické. Ale zejména kvůli špatnému příběhu a občasným technickým problémům jsem byl rád, že to mám za sebou a po dohrání DLC se ke hře už vracet nebudu, byť jsem za sebou nechal ještě mnoho neprozkoumaných míst na mapě a ještě mnoho živých cílů z kontraktů.

Podle všeho skalní fanoušci série poslední tři díly více méně nesnášejí a staví na piedestal první tři díly a zejména Chaos Theory. Ten jsem já nehrál, takže nejsem úplně kompetentní na porovnávání jednotlivých aspektů.

Story je jako u každé Tom Clancy ubisoftí hry genericky napsané. Je vtipné, že značka Tom Clancy je jen nic neříkající marketingový tah Ubisoftu, protože Clancy samotný, který je sice už mrtvý, se podílel naposledy na hře někdy v roce 2000 u původního Rainbow Six, a poté prodal své jméno Ubisoftu. Ale souběžně jsem na Ubisoftu Connectu hrál i Future Soldiera a tam ten příběh je ještě mnohem horší, takže vlastně v kontextu té hry si u Blacklistu budete připadat, jako byste hráli obstojný techno thriller. Tvůrci se u předchozího Convictionu snažili o nějaký příběh a emoční přesah, kdy Sam Fisher řešil nejen spiknutí, ale i osobní problémy, ale zde už nic takového není. Je zde generický záporák a generický příběh, kde sem tam Sam nebo někdo jiný řekne docela dobrou hlášku, či proběhne zajímavý dialog, či moment, ale jako celek je to prostě bídné. Určitě ale pochválím variace map a misí.

Gameplay je ale kvalitní a fanoušci stealthu se musí tetelit blahem, protože dostali vcelku propracovanou hru, kde Fisher má mnoho možností, jak dosáhnout svého cíle. Navíc po vzoru Convictionu tvůrci nabízejí možnosti hraní i hráčům, kteří nejsou trpěliví na pomalé plížení (já), a když jsem dostal do ruky například velmi silnou sniperku s tlumičem, bylo vymalováno. Ne vždy mise dovoluje jet Rambo style a tak občas si můžete vybrat, jestli si vybere kradmý pohyb s občasným nesmrtícím úderem, či se zcela jako opravdový duch vyhnout krveprolití a prolézt mapu přes kanály, či si zahrát Assassin's Creed a Fisher jako opička bude skákat po římsách, to bohužel není to úplně smooth ve smyslu ovládání, Fisher při lezení moc neposlouchá a nechce seskočit, tam kde by to mohlo jít. Další problém je akcelerace myši, která nejde vypnout v nastavení (na to jsme zvyklí) ani v ini souborech. Zamrzí také, že nejde prostřelit objekt, třeba ani plot. Myslím, že tvůrci mohli zajít ještě dále, a že mohli přidat možnost pohledu přes mířidla (jako třeba v dalších Tom Clancy hrách), tu by milovníci stealthu sice asi nevyužili, ale když se v mé misi něco pokazilo a já ještě neměl tu silnou odstřelovačku, tak to většinou znamenalo konec mise.

Grafika je obstojná, zvuky taky. Optimalizace byla v pohodě. Pár bugů se našlo a musel jsem googlit (známý bug generála v garáži), párkrát hra spadla. Nový dabér u Sama mi nevadil. Grim je každým dílem více a více sexy.

Celkově povedená hra, kterou mohou hrát i lidé, kteří preferují akčnější styl hraní. Ale neočekávat žádný kvalitní příběh.

Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Budu parafrázovat Chucka McGilla, když na zdejší hodnocení řeknu - "What a sick joke."

Snažím se už nějaké to desetiletí důvěřovat lidem, ale nějak mi to furt hapruje. Po kompletním dohrání Mafie 3 mě to akorát utvrdilo. Léta jsem se vyhýbal Mafii 3, kvůli vlažným českým recenzím i doporučení známých. A hned řeknu, že to byla velká chyba. Nyní, když byla ve výprodeji za neuvěřitelných 3 eura jsem se rozhodl hru konečně zkusit.

Úvodní devadesátiminutovka byla tak super, že jsem si říkal, jestli ty recenze na internetu nejsou psané od zaměstnanců Rockstaru či Ubisoftu. Pak se hra přepne na open word sand box hru a zpomalí se tempo. Po šesti dílech Far Cry mi repetitivní mise rozhodně žíly netrhají, navíc když střelba i jízda jsou tak dobře zpracované. Takhle dobře jsem si ve střílečce ze třetí osoby nezastřílel od doby Maxe Payne 3. Zpomalení času a zvýraznění nepřátel je sice nerealistické (Vávrovi musela prasknout nejedna žilka), ale zatraceně zábavně. Stealth většinou ve hrách nepreferuji, ale zde headshoty za pomocí pistolky s tlumičem byly nesmírně uspokojivé. Hlavní postava dvoumetrového metrákového kulturisty má taky v záloze nesčetně velmi účinných kontaktních zakončení.

V čem hra naprosto exceluje je osobitá, neokoukaná forma prezentace děje. Forma dokumentu opravdu nemá období, navíc cutscény jsou opravdu výtečné. Dialogy/monology jsou tak kvalitně napsané, že mi hned vyskočilo srovnání se seriálem The Wire, ve kterých jsou dialogy přirozené, nestrojené a přesto velmi silné. K tomu kvalitní dabing. Žádný větší scénaristický přešlap či hloupý dialog jsem v Mafii 3 nenašel. Klíčová témata odplaty a rasismu jsou díky kvalitnímu scénáři velmi dobře pojata. Výtečný konec, který emočně rezonoval, je jen třešničkou na dortu.

60. léta na americkém jihu jsou vykresleny bravurně. Všechny reálie jsou prezentovány přirozeně a vše klíčové z té doby je zachováno. Tři rádiové stanice, každé jinak zaměřené, nabízí přes 100 skladeb. Ale nenabízí jen skladby, ale i vysílání Černých panterů a jejich protiklad - rasisticky orientovaných komentářů, zpráv (zazní i komentář o invazi v ČSR), či relativně vtipně pojatých reklam, které odrážejí tehdejší dobu a satiricky poukazují např. na šovinismus.

Po technické stránce jsem Definitive Edition neměl co vytknout. Ano, při vydání to byl technický průšvih, ale dnes je to stabilní, dobře vypadající titul. Žádné propady fps ani záškuby nezaznamenal a já jsem na to velmi citlivý. Za 37 hodin jsem ale narazil na pár bugů, kde ale restart hry pomohl. A ano, postavy občas šly do kolize s nějakým menším objektem. Ale nic co by mi vyloženě vadilo. AI sice není nejchytřejší, ale vyloženě nedělala žádné psí kusy.

Repetitivnost v podobě neustálého ježdění je fakt frustrace. Této hře by extrémně pomohl fast travel system. To mě přivádí k dalšímu zklamání, že autoři mohli v Definitive Edition velmi lehce eliminovat negativa původní hry. Nejen přidáním zmíněného fast travelu (který by velmi, velmi, velmi pomohl nejen v těch generických side questech, mimochodem, ta repetitivnost v hlavních úkolech není tak hrozná, celá mapa včetně dvou podbossů a hlavního bosse se dá stihnout za hodinku a to ježdění je jen v rámci té menší mapky), ale také například lepší pojetí herní ekonomiky (money se vydělávají velmi těžce, ale utrácejí zatraceně rychle), kdy jsem ani za těch 37 hodin neodemkl všechny upgrady a zbraně, protože jsem měl furt hluboko do kapsy.

Hru rozhodně plánuji zahrát znovu, tentokrát bez vedlejších aktivit, ty jsou extrémně, nejen generické, ale i otravné. Dojíždění přes celou mapu na jih, abych vyzvedl náklaďák (hrůza), nebo kamion (větší hrůza), nebo loďku a pak náklaďák (největší hrůza) a dovezl ho znovu na sever, a to několikrát, vyhrává cenu nejnudnější a nejotravnější herní náplně. Jasně, nikdo mě ale nenutil dělat vedlejší úkoly, ale pak člověk přijde o pár dialogů od mé oblíbené Nicki či Emanuela. Koukal jsem na youtubery, že celá hra i s DLC (dvě z nich kvalitně napsané počiny) za 15 hodin. Zvážil bych také mod pro rychlejší naplnění škod ukazatele. Ve výsledku by z toho mohla být jedna dlouhá cutscénová jízda alá předchozí lineární díly Mafie.

Mafia 3 v podobě Definitive edition je velmi kvalitní hrou. Je zřejmě, že místní hráči jsou frustrováni, že hra má "zanedbatelnou" českou stopu a postrádá dabing. Některé možná naštvalo zjištění, že Mafia nemusí být jen italská. Když porovnáme hru například s Days Gone, kde jsem mlátil hlavou o stůl pokaždé, když naskočila cutscéna, nebo hlavní postava promluvila, tak zjistíme, že hráči jsou opravdu, opravdu nefér ve svých hodnocení. DG má od 20 procent vyšší hodnocení, a najednou hráčům nevadí, že veškeré mise ve hře působily genericky a repetitivně s opravdu neporovnatelně špatným příběhem. Všechny zdejší recenze jsem nečetl, ale často se zde skoro až papouškují další nefér a nerelevantní myšlenky, na které se dá říct jen - kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.

Není revoluce jako revoluce. Bohužel Homefront chtěnou revoluci na půdě open world fps her nepřinesl. Původní záměr Cryteku udělat "lepší" Far Cry hru, než je ta od Ubisoftu se nezdařil. Tahle hra má tolik problémů, že i ten nejhorší novodobý díl Far Cry (New Dawn) je oproti tomuto počinu jako 10/10 hra.

První problémem, který jsem celou dobu pociťoval, a který mě stál mnoho nervů, je špatná optimalizace. FPS lítají z 240 na 50 během vteřiny, aplikování všech možných rad na internetu nepřineslo žádané ovoce. Nejlepším možným řešením bylo stáhnout vše na low a lock fps na 90, aby se 99% fps nedostalo pod 60. Hra vypadal jako potato, což bych dokázal odpustit, dokonce bych odpustil, že objekty vyskakovaly cca okruhu 15 metrů od hráče. Co už ale nelze odpustit jsou všemožné grafické glitche a bugy. Všechno pořád někde problikávalo, postavy chodily po kotníky v zemi. Animace v jednom kuse haprovaly. Stejně špatné je to se zvukem, kdy hlasitost jedné z postav během cutscén v jedné místnosti byla moc tichá, aby o sekundu pozdějí byla moc hlasitá. Na konci hry se mi objevil glitch, kdy dvě vozidla narazily do sebe. Restart hry nepomohl a naštěstí, byť hra má debilní save system, šla načíst předchozí mise, takže jsem odepsal "jen" cca extra 30 minut mého života.

Příběh a postavy jsou špatné. Naštěstí to jen jen špatné a ne i otravné, jako to bylo například v Days Gone. Ve hře není ani jedna dobrá postava, postavy nemají dobré dialogy, děj se odehrává random bez nějaké logiky, základní premisa příběhu je ale vcelku zajímavá.

Nejlepší aspekt hry je úprava zbraní za chodu ala Crysis, zde je to ale umocněné tím, že s pistolky lze vyrobit samopal, z kuše plamenomet, z útočné pušky například kulomet. Samotná střelba, po vypnutí akcelerace myši, není špatná, by%t animace střelby vypadá, že zbraň kope, tak v reálu střely vychází ze středu obrazovky a jsou přesné jako laser. Kromě střelby nabízí hra skoro totožné aktivity, jako má Far Cry. Akorát více papundeklově a genericky (jde to vůbec?). Mapa není celistvá, ale rozdělená na HUBy, které jsou takové nezajímavé bez ničeho, co by mi mělo zůstat v paměti. Mimochodem ve hře je jakoby narychlo spíchnutá možnost jezdit na motorce, ta se špatně ovládá a jakoby celý feel jízdy vypadl z her, co se dávaly k (herním) čásákům před 20 lety, ale tak je to skoro se vším v této hře. Atmosféra revoluce sice je, ale není to takové hezké, plynulé jako například ve FC6.

Bídná hra, je vidět, že hra prošla krušným vývojem, to ji ale neomlouvá. A taky mě překvapilo docela vlídné hodnocení od zdejších hráčů, na metacriticu to podle mě více odráží realitu této hry. A nedokážu si představit, že hra byla v době vydání ještě na horší technické úrovni, takhle jsem se navztekal snad je u Rage a možná Quantum Break.

Australopithecus, Habilis, Erectus, Sapiens, Sapiens Sapiens - ještě si to pamatuju.

Experimentální pravěké Far Cry sice zní bláznivě, ale Ubisoftu se povedlo adaptovat klasické Far Cry principy do doby kamenné velice zdařile. Místo střelné zbraně luk, místo granátů včelí úl, místo auta medvěd, sova nahradí dalekohled. Tyhle reinterpretace původních mechanik jsou prostě logicky a kreativně vyřešené. Největším problémem je, že soubojový systém není dobře vyřešen, je to klasické mávaní kyjem ala staré středověké/fantasy hry z pohledu první osoby. Zbraně prostě brzy omrzí.

Příběh tam je, není špatný a vlastně se asi víc vykřesat nedalo. Pravěký jazyk se dobře poslouchá a dabing je super. Hlavní postava je překvapivě sympatická, třeba mnohem víc než Ajay z FC4. Záporáci naopak velmi nijací. Vedlejší postavy jsou OK, je zde iterace postavy Hurka, Urki, postava která sice mluví vymyšleným pravěkým jazykem jako ostatní postavy, ale se silným amerických (nejspíš Montana) přízvukem, až je to otravné. Psal jsem, že zbraně brzy omrzí, to bylo stejné i ve Skyrimu, jenže ten tohle všechno vyvažuje zajímavým světem a lore, kde vám postavy v lokalitě vypraví informace, které vykreslují celý lore. Tady to není. Absence možnosti psaných poznámek tomu moc nepomáhá.

Technická stránka je velký skok oproti FC4, která běžela na starší verzi enginu, který musel být upraven aby běžel ještě na PS3. Primal vyšel už jen na novější generaci konzolí a je lépe optimalizovaný na CPU výkon, proto je to první hra ze série, která je krásně plynulá bez výrazných propadů FPS. HD textury vypadají na 2K dobře.

Far Cry Primal představuje iteraci mechanik série Far Cry , adaptovanou pro pravěké prostředí, to se Ubisoftu povedlo. Ale fakt, že z podstaty věci takhle hra ani nemůže být dlouhodobě zábavná, protože nudný a odfláklý soubojový systém se brzy omrzí a lore doby kamenné taky nejde nafukovat, jako třeba v nějaké fantasy hře snižují výslednou známku.

Přiměřeně zábavné cca 4 hodinové dobrodružství na planetě Mars. Mapa je otevřená, akorát tak velká, ale mohla být různorodější. Všechno je ale jedno velké klišé. Scénáristi nepřišli s ničím originálním, je to mix všeho možného sci fi, vesmírní brouci, zlá AI.... Ale je to první Far Cry, kde mě postava Hurka nesrala, ale byla naopak zábavná. Celé mě to táhlo jen díky dialogům mezi hlavní postavou a Hurkem.

Far Cry 5 je nejen můj oblíbený díl FC ale vlastně i jedna z top open world her a já vyrůstal na českém Vietcongu, tak by to už měl být automaticky úspěch, že? Ne, bohužel. Je to nevyužitý potenciál. Čínské ubisoftí studio si nevědělo se zadáním Far Cry a války ve Vietnamu radno. A tak vznikla tato beztvárná klasické střílečka na relativně otevřené mapě. Jenže příběh není, a proto není ani důvod, proč by hráč měl procházet každou píď mapy, protože tam ani nic kromě pár nepřátel nenajde. Málo zbraní, žádný level systém, prostě nic zajímavého... Ale zabralo mi to necelou hodinku. Moc se mi do toho DLC na Marsu teda nechce.

Far Cry 6 je hra plná paradoxů. Hra má mnoho změn oproti svým předchůdcům, ale jen některé z nich jsou k dobrému. Mapa je největší, ale přesto většina míst je pustých. Střílení je super, ale některé zbraně působí extrémně slabým dojmem. Příběh má své silné momenty, ale často si budete říkat WTF. A nejdůležitější věc: Hru jsem prvních pár hodin nenáviděl, abych nakonec hru miloval a těžko se s ní loučil.

Největší změnou oproti ostatním dílům je přístup ke zbraním a střelbě... Mrví vojáci vám nedají svojí zbraň, tu musíte buď koupit, za docela těžké herní peníze, nebo je hledat po světě. A když už získáte novou zbraň, tak je nepoužitelná, protože jí musíte nejdříve přiřadit protiplášťovou munici, jinak se budete s nepřítelem handrkovat dlouhou dobu alá Borderlands... Proto ze začátku hry docházelo k trapným momentům, kdy jsem nedokázal odstřelovací puškou zabít vojáka na celý zásobník. Nebo unikátní automatická brokovnice ze zápalnou municí nedokázala zabít obrněného vojáka ani na několik zásobníků. Ale pokud přijdete na to, jaký design zbraně mají, tak vás odmění s bezkonkurenčním gunplayem. Dlouho jsem si takhle zábavně nezastřílel.

Mapa je největší, ze začátku až děsivě velká, protože výborná featura z pětky, waypoints na každém kroku, zmizela, a tak musíte furt někam jezdit a běhat, a mapa je prostě příliš velká...to se časem změní, kdy dostanete wingsuit a vzdušný výsadek a odemknete více lokací, ale i tak strávíte příliš mnoho času na cestách, kdy se většinou nic neděje a ten svět je takový... takový...mrtvý? Jasně, občas najdete nějaký ten quest, nebo událost, ale jinak mě nějak nemotivovalo prohledávat každý kout mapy.

Hlavní příběh se poprvé vypráví v cutscénách, které nesledujeme jen z první osoby. Záporák alá Batista je super. Hlavní postava má konečně dost prostoru, komentuje vše a překvapivě mě neštvala. Horší je to s vedlejšíma postavami... je jich mnoho, ale dost z nich je otravných, nebo nezáživných. Ale pak přijde El Tigre. El fuckin Tigre, nejlepší postava v sérii Far Cry, tenhle pětasedmdesátiletý dědula, veterán předchozí občanské války si krade každou scénu. Aby ho hra po chvilce odstranila... Stejně tak s vedlejšími zápornými postavami. Ze začátku jsou vykresleny tak démonicky, ale dostane se jim málo prostoru a hned zemřou. Podle mě za ten nedotažený příběh může doba covidu.

Po grafické stránce není co vytknout, hra se zdá být konečně optimalizovaná a je vtipné, že jsem v této hře dosahoval nejvyšších FPS za celou sérii Far Cry. Zvuky jsou super a klasická latina z rádia vždy potěšila. Hlavní hrdin(k)a je nadabovaný. Já hrál za ženu a ten dabing byl fakt super.

Hru jsem dohrál za 35 hodin, dohrál všechny vedlejší mise, obsadil všechny vojenské cíle, zajel všechny závody, zkusil jsem všechny speciální operace jednou, objevil všechny unikátní zbraně a zabil všechny unikátní zvířata. Zvláštní je fakt, že pětka mi zabrala o 10 hodin víc, ale je pravda, že tady jsem přeskočil hodně rybaření a lovení všech zvířat, rozhodně jsem neobjevil všechny lokace.

Tady je vidět, že hra vznikala část hry vznikala během covidu, a že Ubisoft chtěl vydat hru co nejdříve, protože lidi jsou zavření doma, tak jim dáme uměle natahovanou hru, aby mohli grindit. Ubisoft v kostce. Ale to nemění na faktu, že hra se vám prostě dostane pod kůži- ještě jeden nepřátelský tábor, ještě jeden vedlejší úkol...a najednou se pomalu rozednívá.

Kam si myslíte, že se v sedmičce vydáme? Dochází jim možnosti. Že by znovu Afrika? Nebo nějaká post sovětská země? To by bylo k aktuální situaci ale asi necitlivé a kontroverzní.

Internet tvrdí, že New Dawn je nejhorší hra ze série, ale ta laťka zase není tak nízko (nebo vysoko?).

Příběh je průměr, jediná zajímavá část je ta s Josephem Seedem, dvojčata jako hlavní záporáci jsou nezáživný. Staré postavy potěší, ale hra prostě nenabízí příběhový a lore materiál, jako nabízela 5 v každé lokaci.

Staronová mapa je docela hezká, ale po technologické stránce je to bída, protože 5 byla první hrou ze série, kde jsem neměl pocit, že je ve hře nějaký nucený blur effect, tady je to zase naplno a občas jsem si připadal jak v Xbox 360 hře. Optimalizace taky o třídu horší, než v 5 a v 5 jsem problémy s AI neměl, tady parťáci dělali psí kusy.

Nejhorší změnou ve hře je RPG prvek levelování zbraní a protivníků a nucený grind, abyste si mohli tito zbraně odemknout a tento grind je repetitivní a nudný. Místo Falloutí apokalypsy očekávejte tedy spíše Borderlands.

Hráči na metacriticu tomu dali 48%, což ale neodpovídá objektivní kvalitě této hry. Je to jen další Far Cry, které ničím nevyčnívá, docela dobře se hraje, pokud překousnete nic moc nové postavy a příběh, prvky ala Borderlands a nucený grind, tak si to relativně užijete.

V následujících řádkách se vám budu snažit vysvětlit, proč si myslím, že Far Cry 5 je nejlepším dílem série.

První FC jsem hrál pravděpodobně v roce 2006. Hru jsem nikdy nedohrál, a když se podívám nyní na příběh a gameplay, tak se nedivím. Další díl jsem taky nikdy nedohrál, protože je to hardcore zážitek ale už položil základní kámen pro trojku, od které jsou každé další díly jen reskiny. Trojku jsem hrál ihned po vydání a byla velmi zábavnou hrou - byť ne dokonalou a rozhodně je hraní na moderním PC o nervy - neustálé padání, záseky, poklesy fps, hra běží jen kolem 50 procent výkonu GPU... Datadisk Blood Dragon byla dvouhodinová blbina pro milovníky osmdesátkových cheesy akčňáků s parodickým humorem ad absurdum, se stejnými problémy jako měla trojka. 4 jsem poprvé hrál až nyní a bylo to zklamání, protože jsem čekal, že přechod na nové konzole přinese aspoň technologický pokrok, hra sice už nepadala, ale stálé poklesy fps, low fps usage a takové zvláštní divné rozmazané textury, jak kdyby to bylo 720p, a Primal jsem nedohrál. Proto jsem od FC5 moc neočekával, navíc když jsem viděl současné hodnocení zde či hráčské hodnocení na metacriticu, tak jsem tušil, že to nebude zrovna žádná top hra. JENŽE! FC5 je extrémně zábavnou hrou, který přinesla chtěné změny.

Montana je fakt krásně zpracovaná, velmi detailní. Svým zasazením se mi přesně trefila do noty. Všechny tři části mapy jsou pěkné, ale přišla mi nejlépe propracovaná ta první, kde každý baráček byl přístupný, měl nějaký lore, ale dokonce i puzzle, jak se dostat dovnitř. A už jen za tuhle překrásnou mapu bych dal nadprůměrně hodnocení. "Ale muffine, ty jsi přece udělil Days Gone velmi nízké hodnocení a tam jsi přeci taky velmi chválil mapu Oregonu!". Jistě, protože na rozdíl od DG má FC nejen krásnou mapu, ale alespoň obstojný scénář, lore, má překvapivě originální mise a nechtěl se zabít pokaždé, když se hra snažila prezentovat svůj příběh, nebo jen když postavy mezi sebou mluvily. Far Cry 5 je společně s Fallout 3 a New Vegas v mé TOP 3 open world her, protože toulání a objevování nových míst patřilo k tomu nejlepšímu.

Příběh hry má absurdní zasazení. Ale pokud nějak přejdete, že existuje region v USA, kde sekta unáší lidi, přeprogramuje za pomocí drogy, či vymývaní mozku, a že úřady to nějak moc nezajímá, tak dostanete docela dobrý příběh s dobrými dialogy a postavami, které nejsou zas tak ploché. A hlavně, to se tvůrcům dařilo velmi dobře, vykreslili celý svět za pomocí krátkých příběhů napsaných na papíře či namluvených v záznamníku. Já čtení textu nesnáším od doby Quantum Break, Controlu, ale tady dokáží odvyprávět zajímavý mini příběh během 20 sekund čtení. Jsou zde 4 hlavní záporáci, všichi mají něco do sebe, ale Faith a Joseph byly nejzajímavější.

Co také pětka dělá oproti svým předchůdcům dobře jsou maličkosti, které hráčům usnadní hraní. Nebylo nic tak hrozného, než obíhat kilometrové úseky v kopcovité krajině ve FC4. Tady je na každém kroku nejen dostatečný počet dopravních prostředků, ale i body pro rychlé cestování, které odkryjete jen průzkumem bez žádného lezení na věž. Také se změnil save system, kdy hra dokáže uložit hru i během mise. Takže žádné hrůzy, kdy jsem hrál Far Cry 3 a hra spadla ke konci mise a načetla mi hru před začátkem mise, se naštěstí nekoná. Vývojáři také konečně dali mnoho nastavení k dispozici do menu a není třeba googlit a upravovat ini soubory pro překliknutí myši při míření. Už takhle toto Far Cry vypadá, jak kdyby se Ubisoft inspiroval ve Falloutu. K dokonalosti chybí jen možnost quick savu a manuálního uložení a titulky pro všechny dialogy a vysílání v rádiu.

Mise jsou překvapivě zábavné. Pořád se nabízí srovnání s Days Gone, kde hlavní mise měly náplň těch vedlejších = dojeď tam a zabij toho, či přivez balíček, či vyčisti mapu... Tady jsou samozřejmě taky takové, ale i ty vedlejší mají mnohem lepší zabalení tohoto jednoduchého gameplaye - například máte pro festival varlat získat, jak už název napovídá, varlata od skotu, které se zrovna páří, jako kdyby to nebylo absurdně zábavné, tak do toho hraje song Sexual Healing od Marvina Gaye...No, uznejte sami - čistá absurdní zábava na levelu GTA. Některé lidi může zamrzet, že hlavní mise jsou nucené, že hlavní hrdina, který mimochodem nemluví, je uspán, odvlečen k jednomu ze tří bossů, kde si musí vyslechnout vcelku nudný monolog, aby utekl a mohl znovu objevovat mapu a pomoct například vědátorovi k sestavení teleportu či v roli legendárního Clutche Nixona dělal kaskadérské psí kusy a poslouchat při tom hard rock. Far Cry 5 je jako 5* hotel, kde máte all inclusive. Vždy si vyberete to nejlepší, co možnosti nabízí a i z toho nejhoršího se nepose****.

Hra vypadá dobře, ale stále je to ten starý engine, který se nekamarádí s mým pc, to znamená, že hra běží na 60 procentech využití gpu. Hra ale nespadla a ani nemá výrazné propady fps. Pětka má mnohem čistší textury, které měly být v předchozím FC4. Zvuk je spíše průměrný a z nějakého důvodu otočení se od zdroje zvuku zcela ztlumí všechno. Tohle bylo také v každým díle, na tom vývojáři musí ještě zapracovat. Ale nesmím zapomenout také na překrásný soundtrack s kombinací se skvělým výběrem písní zejména z 20. století.

Sečteno podtrženo, Far Cry 5 toho nabízí opravdu hodně, vybere si každý a vše je zabalené, na rozdíl od svých předchůdců, v uživatelsky přístupné formě. Pokud máte rádi Falloutí hry, nebo si chcete zahrát first person GTA, tak jste našli to pravé a ořechové. Ve hře jsem objevil všechny lokace, dohrál všechny mise a nemusel se do toho nutit, protože mě to prostě bavilo, proto nemůžu FC5 více vynachválit.

Na ZombiU si pamatuju, když vycházela v roce 2012 a zamrzelo mě, že jsem WiiU neměl. Proto nyní v roce 2025 při brouzdání na Ubisoft Connectu jsem si všiml a mile mě překvapilo, že mám v rámci předplatného přístup k této hře. Ještě před hraním jsem si přečetl české recenze na PC verzi a docela mě ty nízké hodnocení vyděsily. Každopádně, já technické problémy neměl, hra běžela s minimální využití GPU na stabilních a plynulých 165 fps v 2K. Jediné bugy, které jsem měl, bylo občasné vypadávání zvukových efektů.

Hra je zombie survivor, kdy máte neustále málo munice a musíte zombáky mlátit kriketovou pálkou. Já tomuto žánru moc neholduji, ale myslím si, že ta napjatost, aby vám vyšly náboje na větší počet nepřátel je mnohem lepší než třeba v Alanovi Wakeovi 2. A celá ta atmosféra Londýna je super, podíváte se i do Buckinghamského paláce, nebo máte výhled na Tower. Škoda, že Ubisoft neměl koule na zombie královnu a následné tango s kriketovou pálkou :-)

Když jsem si říkal, jak je hra lehká, a že mě mrzí, že jsem si nedal vyšší obtížnost se najednou objevil nový typ vybuchujícího zombie, který mě sundal. Po úmrtí se vtělíte do nového přeživšího a můžete si od svého mrtvého bývalého vzít ztracený loot. Jenže když zemřete znovu cestou, tak už je loot pryč, tak se mi to stalo a já ztratil odstřelovačku, AK a dost nábojů a to zamrzelo, ale jako game design je to zajímavé.

Největší negativum hry je její příběh. Protože není  takřka žádný. Náplň hry je většinou dojdi někam a seber tohle. Ale já to hře dokážu odpustit, protože hra si na nic víc nehraje, dohrajete jí do 6 hodin a jestli máte rádi pomalé survivory, tak hra dělá přesně to, co jsem od ní očekával. Hra neurazí ani nenadchne.

Tento rok jsem hrál Indianu Jonese a Uncharted 4 a byť je to kontroverzní názor, musím říct, že Tomb Raider se mi hrál nejlépe. Rozhodně to není dokonalá hra, občas něco zaskřípe, ale je to jedna velká plynulá akční jízda, která se drží při zemi a nemá takové to pozlátko, jako mají zmíněné dva tituly. Tomu nahrává i fakt, že tohle hru jsem hrál už v době vydání, ještě jako teenager a do téhle doby jsem si pamatoval jen velmi málo a vlastně jsem si na tu hru tolik let ani nevzpomněl.

Základní kostra příběhu je zajímává - je to určitá variace na seriál Lost. Lara je super postava, ze začátku takové poupátko, které se ale dějí fyzická traumata na běžícím páse, občas se objeví i nějaké to psychické, když ztratí člena posádky, nebo jí chce slizký rusák znásilnit. V čem writing hry pokulhává jsou vedlejší postavy a Lařiny dialogy s nimi. A vlastně jakoby vývojáři ani nevěděli, co s posádkou Lařiny kocábky dělat, protože všechno těžké oddřela Lara sama, což je trošku zarážející, když dvoumetrový namakanec zůstává v táboře a Lara se vydává sama na dobrodružství a záchranu své kamarádky... Záporák mohl mít také lepší charakteristiku a prostor.

Audiovizuál je na jedničku, ani bychom neřekli, že hra vznikala na PS3 a Xbox 360 generaci. Sem tam se objevil nějaký bug, který znemožnil pokračování ve hře, ale stačilo jít do menu a restartovat úroveň, což díky velmi kvalitnímu a pravidelnému ukládacímu systému nebylo tak hrozné (kéž by si Far Cry vzal příklad). Dabing je velmi kvalitní, Lařina dabérka jakoby se narodila pro mladinkou Laru. Třešničkou na dortu je nespočet povedených animací, kdy Lara umírá rozdrcená, utopená, prostřílená šípy...

Gameplay je krásně plynulý, akční a filmový. Střílení je zábavné, žádný otravný cover shooter, kde nepřátelé hltají náboje po stovkách, ale headshoty jsou zde fatální a hráč s muškou zvládne bandu pěti nepřátel ve chvilce. Postupně hra přidává protivníky, dává jim lepší zbraně, nebo dokonce i brnění, ale stejně tak Lařiny zbraně se stávají efektivnějšími. Rychle jsem si zvykl na opravdu dost QTE momentů a vlastně mi to nevadilo a vtáhlo více do hry. Střídá se zběsilá akce s hádankami, lezením po stěnách a pěknými filmečky. Občas se objeví i otevřenější mapa, která ale vyloženě nenutí do prozkoumávání a vedlejších aktivit. Lootování je otázka na třetinu vteřiny, žádné otravné nekonečně animace jako měl například Days Gone. Lara stáhne mrtvé zvíře během mžiku a skoro v běhu. Vývojáři prostě vědí, že hry mají být zábavné a ne otravné.

Tomb Raider je pro mě ideální hra - hlavní náplň hry je příjemně dlouhá, střídá filmovou akci s objevováním a puzzlama. Herní mechaniky jsou rozmanité. Hra toho nabízí hodně, ale nezahltí. Nezahltí vedlejšími aktivitami, nezahltí doprovodným textem, nezahltí levelovací mechanikou... Tento rok jsem hrál opravdu hodně her a Tomb Raider vážně dělá tyhle věcí nejlépe. Půjčit si z Uncharted dialogy a vedlejší postavy, půjčit si z Indyho charismatického záporáka a je to 10/10 hra.

Titanfall 2 mi ležel ve steam knihovničce už nějakou tu dobu a je zvláštní, že po šňůře všech CoD kampaní jsem si na hru vzpomněl až nyní.

Vývojáři jsou zdravé jádro z původního Infinity Wardu, kteří přinesli asi to nejlepší FPS trilogii Modern Warfare, která změnila mnohé. Očekávání tedy bylo veliké. Ale výsledek je spíše lepší kampaň alá Call of Duty Infinity Warfare, který mě bavila ale více.

Nevím, jestli za to může spíše průměrně napsaný scénář s nic moc hlavní postavou, který mluví jen když má hráč vybrat jednu ze dvou dialogových možností, které ale působí, jak kdyby původně ve hře měla být němá hlavní postava. Robůtek je fajn, ale Ethan byl lepší. Gameplay je ok, gunplay taky není nic, co by nějak vybočovalo. Jestli jsem to pochopil správně tak audiovizuál je postavený na starém dobrém Source enginu a hra je smooth a pěkná. Některé mise jsou vcelku originálně neoriginální, protože hra vykrádá Singularity level design, ale i třeba trochu Portálu. Je to jak kdyby EA chtělo v téhle hře všechno cool, ale málo co je původní originální nápad.

MP nemůžu hodnotit, protože při 5 minutovém čekání na hru jsem žádnou nenašel. Podle steamdb ale hra není mrtvá, tak nevím, jestli není něco špatně na mé straně, ale při googlování mi vyjelo, že hra byla jednu dobu nejen nehratelná, ale hrozilo i riziko, že vám hacknou pc, což je vcelku děsivé, protože ta hra zase není tak stará (nebo možná je, jen já začínám být boomer, když si myslím, že 9 let nic není?)
EDIT: tak jsem zkusil ještě MP, konečně našel zápas a je to extrémně návykové

Far Cry 3,5, na kterou bych mohl použít recenzi s předchozí hry. Nabízí stejnou hru jako předchozí díl jen s mnohem větší mapou, která je i s těmi rozmazanými texturami pěkná a zajímavá, až na to repetitivní ježdění a běhání kilometr k další misi, což ve FC3 nebylo. Hra má horší příběh, který mě tak nevtáhl jako zachraňování mých kámošů z tropického ráje, protože přiznejme si to, hlavní motivace našeho hrdiny je odevzdat urnu s matčiným popelem do své rodné země a to není úplně tak silné. Postavy jsou fajn Sabal a jeho bráchování mi přišlo zajímavější než Amita, která si chtěla hrát na Waltera Whitea. Pagan Min je jiný ale neméně zábavný záporák než byl Vaas. Přidejme k tomu i horší náplň misí. Far Cry 4 sice nabízí lehčí úpravu gameplaye, který mi přišel víc smooth, ale jinak nenabízí nic, co bych mohl s klidným srdcem doporučit.

Edit: Po znovuzahrání trojky na 100% (myšleno komplet všechny věže, tábory, vedlejší mise, závody...prostě vše kromě nudného sbírání sošek) jsem se rozhodl dát šanci i čtyřce, jenže na rozdíl od trojky tady prostě nejde vypnout ten motion blur (existuje postup na pc wiki, ale hra potom v některých lokacích neustále padá, tak jsem to vrátil zpět), ruku v ruce se špatnou optimalizací z toho bolí oči a není to příjemné hrát. Ale překonal jsem se a zvládl to. A musím říct, že si to stále tu nízkou známku zaslouží.

Ten příběh je mnohem slabší, postavy mě štvaly, nic zapamatováníhodného kromě Pagana není, hlavní postava je bez charismatu, i když narozdíl od pětky mluví. Ale co je nejhorší je fakt, že autoři prostě nenávidí hráče. Ta mapa je hrozně velká a jednotvárná, ale největší problém je, že je tady hrozně málo fast travel bodů, furt musíte někam běhat, někam jezdit. Mapa není navíc plochá, jako byla ve trojce, kde také bylo málo bodů pro rychlé cestování, ale doběhlo se na určitá místa rychle, ve čtyřce sice bod zájmu může být "jen" 350 metrů od nejbližšího tábora, ale přitom musíte běžet do kopce, musíte ho i obíhat, protože proste Ajay nezvládne běhat po větším svahu. Tohle je fakt příšernost. Když to porovnáme s pětkou, kde je každých 200 metrů nějaký bod pro rychlé cestování, navíc vzdušný výsadek, možnost teleportace vozidla... Tenhle díl v ničem nevyniká, hlavní úkoly i vedlejší jsou na jedno brdo, stereotyp a není to příjemný stereotyp jako to bylo v pětce a šestce. Jediná věc, která mě hodně bavila je střílení granátometu na velký počet nepřátel v autech, a to je docela málo na hru, která mi zabrala 30 hodin nervů, nezdá se vám?

Indy, hrdina mého dětství ožívá v AAA videohře z pohledu první osoby, tím se snaží odlišit od své konkurence v podobě Lary Croft a Uncharted, které mají podobné zasazení, byť původní koncept ostříleného archeologa samozřejmě pochází právě z filmů o Indym z osmdesátých let.

Vývoje se zhostili chlapíci, kteří nám oživili Wolfensteiny, ale zběsilou akci neočekávat. Je to pomalejší filmová adventura, kde řešíte hádanky, běháte po otevřených hubech a odkrýváte tajemství, které daná mapa nabízí. Ano, nepřátelé tu jsou, ale většinou si vystačíte s pěstmi, nebo vším možným, co je po ruce - koště, hasák, pánvička...; ke zbrani se dostanete, i Indy má svůj legendární revolver, ale budete mít neustále málo munice a zbraně jsou extrémně slabé.

Příběh a to jak ho tvůrci odvyprávěli je to nejlepší na hře, klidně bych ho zařadil mezi ty nejlepší filmy o Jonesovi. Machine Games se podařilo zachovat původní milý humor. Dabér v podání Troye Bakera, který mimochodem nadaboval například hlavní role v The Last of Us, Bioshock Infinite, nebo Pagan Mina ve Far Cry 4. A je k nerozeznání od Harrisona Forda. Výborná animace obličejů, také napomáhá k tomu, abychom se cítili jak v dalším filmu o Indym. A Gina je super postava, snad nejlepší girl sidekick od Bioshock Infinite.

Zamrzí pomalejší tempo hry, hra je vcelku stereotypní a pokud hrajete i vedlejší mise, tak je hra skoro až neúnosně utahaná. AI taky nepatří mezi to nejlepší. A když vývojáři chtěli zachovat i zbraně, tak střílení mělo být zábavné.

Far Cry 3 bylo ve své době známé a hráli ho i lidé, kteří jinak hrám neholdovali. A není divu. Tolik rozmanitého obsahu. Je to jedna z mála open world her, která mě fakt bavila, byť rozhodně není a ani ve své době nebyla dokonalá. Ale popořadě.

Super úvod a ze začátku mi to nemálo připomínalo Stalkera, více akčnějšího a mainstreamového. Hned ale zjistíme, že optimalizace je příšerná, málo fps, hra málo využívá GPU, neustálé propady fps, záseky a hra v některých částech misí neustále padala, k tomu si přičíst úplně debilní ukládací systém, kdy hra prostě během mise neukládá a v téhle hře jsou mise třeba i na 20 minut. Hra mi v jedné dlouhé stealth misi na konci třikrát spadla na plochu. Třikrát jsem ji musel opakovat. V další misi znovu ke konci dlouhé mise. Zkusil jsem nesčetně věcí, co PC wiki gaming nabízelo, co doporučovali lidé na forech, ale nic nepomohlo na 100%. Od Ubisoftu není moc hezké, že pro tuhle kultovní pecku nevydá nějaký opravný patch na nové HW, nebo rovnou remaster. Hráči musí hodiny googlit a zkoušet různé kombinace, aby to aspoň nějak fungovalo. Nehledě na takové rozmazané textury. Prostě hra není dělaná na vyšší než 1080 rozlišení a pro více než čtyř jádrové CPU.

Příběh je okay, neřekl bych, že nějak extra dobrý, ale má to hlavu a patu, dobré postavy a dialogy. Čím méně přemýšlíte, tím více si to užijete, protože Jason Brody dokáže opravdu husarské kousky, aby některé mise zbytečně natahoval. Mise mají starý game design plný skriptů, často hrajete část misi za kulometem vozidla a hra vám připomene staré kolejnicové střílečky, kdy se každý nepřítel schovává za výbušným barelem a čeká, než ho vyhodíte do povětří.

Samotný gameplay je tak různorodý a nabízí toho spoustu, všechno co vás k open world hře napadne je tady. Horší jsou některé prvky a paradoxy, které hru zbytečně zadupávají. Debilní save system, který neukládá během mise. Nemůžete si načíst hru z dřívějška. Pokud začnete hořet začnete extrémně rychle ztrácet HP, ale musíte čekat, než vám hra nabídne možnost se uhasit, pokud budete chvátat, tak se místo toho začnete léčit, tak oheň vás do doby vyléčení zabije. Dále hra tlačí na nutnost prozkoumávat celou mapu. Mapa je totiž zašifrovaná a otevře se vám, až když dorazíte k vysílací věži, vylezete na ní a odstraníte rušičku. Rychle cestování je tady ala Fallout, ale musíte nejdřív v každé oblasti s věží vybojovat tábor pro svou frakci. Ze začátku jste extrémně slabí, máte málo hp, nosíte s sebou málo munice a jen jednu zbraň. Znova vás hra nutí objevovat mapu a lovit zvěř, abyste si mohli vyrobit větší fusak na munici a pro další zbraň. Hra je také relativně těžká i na normální i nejlehčí úroveň. Takže budete často umírat (v mém případě na následky ohně) a v ruku v ruce s tím debilní ukládáním mě to dohánělo k šílenství.

Ubisoft přinesl Far Cry 3 a Assassin's Creed 2 a od té doby už jen recykluje a recykluje. Far Cry 3 sice nenabízí nic převratného, ale bere všechno, co v té době existovalo a dává to do jednoho balíčku otevřené mapy. Hodnocení ve své době 8/10, teď po tom trápení s optimalizací bych tomu dat 6, ale převažují pozitivní zážitky, tak tomu nechám to původní hodnocení.

Edit: Po dohrání FC6 na mě přišel určitý stesk, tak jsem si znovu rozehrál FC3, konečně se mi povedlo vypnout ten nucený motion blur, nebo depth of field a hra běžela plynule. Dohrál jsem hru na 100% a tu 8 si zaslouží.

Znovu dohráno po 15 letech a vlastně to vůbec není špatná hra. V kontextu doby to nabízelo mnoho super nápadů a solidní game design za jednotlivé rady. Hra je lineární bez těch dnešních zbytečností jako je levelování postav, otevřený svět, vedlejší questy, takže něco co mi vyhovuje. AvP běží krásně plynule, to zmiňuji protože souběžně hraji Far Cry 3 a tam je optimalizace něco tak příšerného, že není zárukou u starých her, že vždy pojedou ladně. Hra respektuje všechny filmy, bere si z nich soundtrack, zvukové efekty.

Zamrzí jen horší příběh a propojení všech tří kampaní, kde probíháte po stejných lokací, ale to je to jediné, co všechny tři rady spojuje. Kromě nic moc příběhu, žádných výrazných postav, a malá využetelnost Bishopa (Lance Hanriksen) hře ubližuje také fakt, že člověk i predator jsou ze začátku velmi slabí, ale v polovině kampaně se dostanou k velmi op zbrani, která až moc efektivně ničí všechny alieny, u člověka karabina a u predatora kopí. Vetřelec žádné nové vychytávky nedostane, protože ta jeho kampaň má s bídou hodinu, což některé může odradit, já byl ale rád, protože to jeho ovládání se mi moc nelíbilo. Dohromady všechny kampaně dohrajete za 5 hodin. Ve své době to mělo zábavný MP.

Metafyzický, symbolický a mnohem ambicióznější. Sam Lake si řádně nastudoval Twin Peaks: The Return a napsal a odvyprávěl výborný příběh, který není jen poctou mému oblíbenému seriálu a Lynchovi. Je to král videoherních příběhů.

Hodnotit jen příběh a to jak je odvyprávěný je to 9,9/10 hra. AW 2 se soustředí se na naprosto unikátní videoherní příběh v artové formě,. Wake je stále uvězněný v Black Lodge, tedy na Dark Place. Saga má parťáka Caseyho, který nosí tvář Sama Lakea a dabuje ho Max Payne a nějak mi to nešlo dohromady a mělo to rušící element. V Bright Fallsu je mnoho bizarních a zajímavých postav, ale nic vám neřeknou, v lepším případě dvě věty, a pak už mlčí. To Alan zažívá surrelistické dobrodružství, kdy jednou mění svým slovem celé scény a podruhé je hlavní hvězdou rockové videoklipu.

Já bych tomu tu devítku chtěl dát, ale prostě nemůžu, kvůli samotnému gameplayi. Ta samotná hratelnost uměle natahuje celou hru a natahuje ji ve velice průměrném kabátku. Velkou inspiraci to bere z těch méně akčnějších Resident Evil dílů a také Silent Hillu. Takže oproti prvnímu AW nebo Controlu musíte přistupovat, že to není akční střílečka, ale spíše velmi pomalá, utahaná akční adventura, kde se sice hra bude tvářit, že stále máte nouzi o náboje a lékárny, ale když se to stane, tak se náhle změní logika hry a z mrtvol začnou potřebné zdroje vypadávat. Hra jako taková je těžká i na normální obtížnost, zejména pokud na Alana naběhnou tři stíny, a povalí ho, tak je game over. Požitek ze střelby moc není.

Není to jen velmi průměrná survival střílečka, je to také nudný walking simulátor. Grafika a sound design jsou na vysoké úrovní a mapa je fakt krásná, ale k čemu to, když ta obrovská otevřená mapa, po které běháte hlemýždí rychlostí a kromě hlavní dějové linky nic dalšího nenabízí? Kéž bych mohl svému o měsíc mladšímu já říct, aby se vykašlal na pročesávání na každé mapě. Při prvním hraní hry to nestojí za to a dokud jsem tuhle strategie hraní nevzdal, tak jsem hru i nesnášel. Hráč si totiž může nabýt dojmu, že v té chatce na kraji mapy najde Saga něco unikátního, něco co změní pohled na příběh. Ale to se nestane, najde tam maximálně krabičku nábojů, zajímavý byť velmi krátký text, nebo v lepším případě puzzly s figurkami, které jsem stejně většinou nedokázal dát dohromady (možný nedostatek v jinak velmi kvalitním neoficiálním CZ překladu?) a řešení musel googlit. NPC vám nic neřeknou, nedají vám žádný vedlejší úkol. A když už se tedy hecnete, že budete pročesávat každý metr čtvereční, tak vám garantuji, že i tak můžete kvůli mizernému HUDu něco přehlédnout.

Každá hra od Remedy v něčem bezkonkurenčně vyniká, aby v ostatních elementech byla ryze průměrná, nebo ještě hůře. Stejně tak tomu je i v případě AW2, skvělý příběh, kterého jsem se nemohl nabažit zabalený ve zdlouhavém bloudění a běhání po mapě a nezáživný soubojový systém. Tohle je nejdelší hororová hra, kterou jsem kdy hrál. A k tak super příběhu, kdy samotné hraní bylo spíše rušícím nudným elementem mezi další výbornou cutscénou, by určitě slušelo rychlejší tempo přestřelek a méně plazení se po otevřených mapách. Chápu ale vývojáře i EPIC, že vydat singleplayerovou hru v koridoru dohranou do deseti hodin a účtovat si za to 60 euro by ale asi v dnešní době neprošlo.

Viewfinder je logická hra, která připomíná Portal. Místo portálů budete ale používat Polaroid a výsledné fotografie vám vytvoří cestu.

Země umírá, proto je vytvořena umělá realita, kde vědci mají dostatek času a prostředků pro vytvoření řešení, které zvrátí proces vymírání vegetace. Jejich řešení je ale z nějakého důvodu skryto za sérií hádanek. Abyste vyřešili tyto hádanky, používáte fotografie, ze kterých se vytvoří 3D objekty. Tedy z obyčejné fotky se stane realita. Vyfotíte ze strany most, a fotografii umístíte do propasti a máte cestu pro ukončení levelu. Puzzly jsou různorodé, některé slabší, některé moc složité, některé mají milý humor. Při řešení vás provádí AI kočička, která má inteligentní a melancholické monology.

Viewfinder je rozhodně skvělá hra, ale tak nějak je cítit, že to mohlo být lepší, více komplexnější, něco co se povedlo druhému dílu Portalu. Ale kvalitou se to tomu prvnímu jistě vyrovná. Pro:   Kreativní gameplay, občas lepší než samotný Portal, příjemná hudba, kočička Cait Proti:   Nevyvážená obtížnost, příběh mohl být komplexnější

Na hru jsem se těšil, protože mám rád příběhové adventurky. Jenže upřímně hra kromě vynikajícího skotského dabingu v ničem nevyniká. Příběh tu sice je, a překvapilo mě, že ho většina recenzí tady dává do pozitiv, ale mně přijde velmi prosťoučký a lze ho shrnout v jednom souvětí: "Skotský problémový taťka od rodiny utíká před policií na ropnou plošinu, než se věci přeženou, jenže při těžbě se něco zvrtne a lidi se začnou měnit v monstra z filmu Thing.". To je celé... protože ve hře nenarazíte na žádný příběhový zvrat ani vývoj. Postavy jsou taky nic moc, nezáleželo mi na nich, vlastně tam jsou více méně jen 2, 3, které mají větší prostor a celé jejich charisma se opírá jen o ten skotský přízvuk. Stejně tak vaše postava a celý gameplay, nejčastější věcí, kterou kromě chůze, lezení a otevírání dveří dopředu v lineární koridoru dělá je mumlání nadávek, občas si vzpomene, jak se hádal se svojí manželkou a to je celé. Žádné zajímavé gameplay sekvence zde nečekejte, nebudete bojovat s monstry, jediné co budete je při interakci s nimi držet W, než za nimi zabouchnete dveře. Kromě dabingu potěší neokoukané prostředí a pěkná, byť velmi náročná grafika. Za 3,5 hodiny dohráno, ale pocitově je to tak dvakrát delší.

S Controlem jsem bojoval několik let. A není se čemu divit. Remedy se snaží většinu hráčů odehnat. Zamotaný a složitý příběh s tunami textu? Ano! Uživatelsky nepřívětivá mapa a rozhraní? Samozřejmě! Repetitivní přestřelky, kde nepřátelé hltají náboje po desítkách? Taky! Ale za tím vším se skrývá brilantně napsané univerzum, které se klidně vyrovná i mému oblíbenému Falloutu.

Příběh je směsicí Twin Peaks, Akty X, ale třeba i novějšího The OA. Takže cestování dimenzemi, neviditelný nepřítel Sykot. Surrealistická prostředí, která si upravuje fyzikální zákony. Je to zamotané, ukecané, pokud se budete snažit najít všechny texty, nahrávky, tak vám to zabere mnoho času. A přestože na rozdíl od předchozího Quantum Breaku jsou zde texty mnohem čtivější i zábavnější, tak pořád je to tak, že co minuta běhání to jedna A4 textu. Hrané sekvence jsou výtečné a bavily mě nejvíc, navíc většinou shrnují ty tuny textu. Postavy jako Ahti, Rada, ale i zesnulý ředitel s Max Paynovským hlasem jsou výborné a hltal jsem o nich všechny informace.

Hratelnost je... Hratelnost je. Není to vyloženě špatné, ale je to repetitivní. Dlouhé souboje s vlnou nepřátel, které se znovu na stejném místě po nějakém čase znovu respawne. Jako střílečka mě to bavilo nejméně. Nejhorší ale je neustálé bloudění na mapě. Je vidět, že bez Microsoftu a jeho vhledu jsou Remedy stále zaseklý 20 let zpátky, kdy hry prostě byly uživatelsky nepřívětivé. Z toho důvodu nedoporučuji vedlejší mise, kdy musíte hledat/eliminovat určité objekty. To bylo o nervy a nepřidává to vašemu požitku nic pozitivního. Ale hlavní mise vás zavedou na místa, tak originální se super designem. Vlastně, až vás střílení omrzí (mě omrzelo velmi rychle), tak doporučuji zapnout v nastavení nesmrtelnost a 1 shot kill. Pak z toho máte skvělou příběhovou logickou adventuru/skákačku.

Audio a grafika jsou super, vlastně více než to. Zničitelnost prostředí je uděláno na výbornou. Optimalizace je mnohem lepší než v předchozím Quantum Break. Sice hra potřebuje opravdu hodně výkonu a propady fps tu jsou, ale nebylo to nic hrozného. Dabing je výtečný. Tady asi není co vytknout

Tohle lore, co Sam Lake napsal je určitě výživné a postaví se na tom nejen Alan Wake univerzum, ale i další hry. Jenom hru udělat přístupnější, nejsem v roce 2005, abych trpěl v hledání jednoho neoznačeného předmětu 10 minut, abych to nakonec vzdal a kouknul se na youtube návod. Ale moc často se nestává, že bych při hraní, a po dohrání pročítal internety, abych zjistil víc a víc a teď hop na DLC a Alana Wake 2.

První CoD kampaň, kterou vytvořilo studio Raven, naštěstí nejde cestou cheesy akčňáku z 80.let jako tomu bylo u prvního a druhého Black Ops, ale snaží se jít ve stopách Infinity Ward, tedy cestou více uvěřitelnějšího příběhu. Bohužel to nedosahuje takových kvalit jako trilogie MW, nebo reboot MW z 2019, takže nečekejte interaktivní špionských film zasazený do Studené války, ale spíš jde o jakousi recyklaci prvního Black Ops příběhu s méně wow efekty.

Příběh je zasazený do období Studené války a je to taková recyklace prvního Black Opsu, kde hlavní hrdina zažívá vymývání mozku. Bohužel, stejně jako Treyarch, ani Raven nemají cit ani zkušenosti napsat kvalitní strhující příběh, ale rozhodně to není špatný příběh a nesnaží se o něco víc, jako to dělal Treyarch v Black Ops 2. Je zde mise na otevřené mapě, kterou můžete vyřešit vícero možnostmi a je to zábavné. Během hry můžete dělat rozhodnutí, které ale nemají větší váhu, až na to poslední, které rozhoduje o tom, jaký bude konec a jak a kde bude mise probíhat. Postavy jsou mdlé, stejně jako záporák, dabing nijak nevyčnívá oproti průměru. Dvě vedlejší mise jsou nudné, ale ty logické hádanky a šifry byly vcelku zajímavé, i když vás tím hra nutí znovu rozehrát předchozí mise.

Stejně jako v COD Vanguard zde najdeme různé upgradované zbraně, které jsou svým zasazením docela mimo, pochybuju, že by sovětský voják nosil Colt 1911, nebo kalašnikov s bubnovým zásobníkem a optikou...Ale na rozdíl od Vanguardu mě zbraně bavily méně. A grafika a audio jsou také oproti předchozímu MW19 downgrade.

Kdybych měl hru zasadit do kontextu novějších CoD, tak mě sice příběh nenudil, hratelnost taky ne, ale MW19 dělalo prostě všechno mnohem lépe. Hra ale rozhodně neurazí a jsou mnohem horší hry v sérii.

Microsoft a Remedy si prostě ukousnul až moc velké sousto. Již v roce 2010 s prvním Alanem Wakem jasně Remedy prezentovalo, jak chtějí herní průmysl obohatit - propracovaným příběhem a nadstandardním audiovizuálem s hranými filmečky. Jenže kde Alan Wake to dělal poměrně dobře, Quantum Break opravdu pokulhává. Překombinovaný příběh o cestování časem, který rozhodně není špatný, ale je extrémně zmatený. Grafika je sice hezká, dabing prvotřídní, ale i potom to sráží na kolena špatná optimalizace a nic moc gameplay.

Příběh hry je prezentován na třech rovinách - samotný gameplay, cutscény a hrané filmečky. Při hraní narážíte na tunu textů v mailech, poznámkách, denících, v rádiu, v televizi... Bohužel většinu času to není zajímavé, přidává to plno postav, se kterými se vůbec nesetkáte, nebo naopak to nepřidává vůbec nic a není to ani zajímavé (v televizi běží AW Night Springs na 5 minut, kde je konkurz na jakousi postavu). A i když jednou za čas naleznete velmi zajímavé čtení (tajemná postava Hatche a jeho původ), tak dále se s tou myšlenkou vůbec nepracuje. Cutscény jsou moc pěkné, a upřímně všechno podstatné se mělo Propojující seriál je zajímavý nápad, ale jaksi působí laciným dojmem a co je hlavní, je to takové zmatené, dává prostor postávám, kterou ve hře (vůbec) nejsou a působí to zcela jinak, než to, co se nám hra snaží prezentovat. Remedy by si prostě mělo osvojit techniku Show don't tell. Tyhle tři roviny jsou jaksi nepropojené.

Hratelností je to mizerná střílečka, kde NPC jsou jenom žrouti nábojů, některé neskolíte ani na několik zásobníku ze samopalu. Pokud zvoráte nějaký segment, hra vás vrátí o několik minut dozadu a navíc ještě za cutscénu, kterou musíte znovu načítat. Hra nabízí pár vychytávek jako je časový štít, časový teleport, ale protože to není dobrá střílečka a ani to nemá plynuly audiovizuál. Ve výsledku: Jdete, nacházíte tunu textu, střílíte, cutscéna. Tohle několikrát opakujete a pak 20 minut hraného filmu. A prostě to není zábavné. Jo a podle toho, co jsem sledoval na youtube, tak ty rozhodnutí, které mají být stěžejné, tak vlastně nemají žádný vliv. Rozhodně nečekat na game design jako v Detroit: BH.

Vypadá to, že původní záměr měl být mnohem větší, ale že Microsoft utnul finance, nebo tam byl nějaký rozkol. Nebo nevím, jak si vysvětit, že to celé jaksi nedrží pohromadě.

Další hru od Remedy Control mám rozehranou několik let, takže to jasně ukazuje můj vztah k novým hrám od Remedy Kdyby Quantum Breakv nebyla koridorem do 10 hodin, tak mám stejný problém jako u Controlu.

Pokračuji v další CoD kampani, tentokrát Sledgehammer a jejich Vanguard. Střílečka je to zábavná, ale má hloupý a nezáživný příběh plný klišé, s postavami, které mi byly ukradené. Ale díky svému dobrému gunplayi mě to drželo. Zbraní je hodně, ale historiky určitě tyto zbraně naštvou, protože např. na STG 44 můžete nasadit bubnový zásobník a reflexní optiku, navíc tuto zbraň můžete najít u Japonských bojovníku v roce 1942... A pokud se hráč přenese přes tohle, tak co třeba neexistující revolverová brokovnice? Každopádně, střílí se z těchto zbraní skvěle, mají super zvuk i zpracování, a na CoD překvapivě kopou. Střelba z opakovaček mi připomněla léta na GameParku, kde se hrál CoD2 MP bolt action mod.

Grafika je super, dabing taky. Ale od roku 2008 je to první hra, kde mě opravdu zklamala AI. Tu sice hráči kritizují v každém CoD, ale já jsem se u toho pozastavil až ve Vanguard, když nepřátelé stojí v otevřeném prostranství a nic nedělají. Nebo se kryjí... zády ke mně.

Rozhodně obrovský downgrade oproti COD:WW2 a v ledasčem nejhorší hra ze série, ale ta střelba je fakt zábavná, snad možná víc než v MW19!

Pamatujete, jak před dvaceti lety byly střílečky jen o druhé světové válce, ale pak se to kvůli Modern Warfare v roce 2007 změnilo? Já ano a CoD WW2 je tedy velmi osvěžující hrou, protože ty čtyři předchozí pokusy Call of Duty (BO2, AW, BO3 a IW) zasadit boje do budoucnosti nebyly zrovna něco, na co by se vzpomínalo.

Příběh se točí okolo 4 mladých vojáků a jejich dvou nadřízených. A je více než dobře napsán, protože mi na těchto postavách záleželo, což už se nestalo od roku 2011, kdy vyšel poslední díl Modern Warfare. Jistě, konec je možná přitažený za vlasy, najdete sem tam nějaké to klišé, ale není to boom boom Michael Bay testosteronová jízda, jako předvádějí v každém příběhu kluci z Treyarchu. Jediná mise, která vybočuje z řady koridorových lineárních misí je ta, kde za francouzskou odbojářku máte za úkol infiltrovat německé velitelství v Paříži. Ta mise je fajn, máte otevřenou mapu a můžete to vyřešit několika způsoby, snad jen škoda, že hlavní hrdinka s velmi silným francouzským přízvukem naopak velmi dobře mluví Německy, jako by byla rodačka. Pak si taky zajezdíte v tanku a zalítáte ve stíhačce. Obě tyto mise mají příšerné ovládání a bylo to spíše za trest, než jako osvěžující a vítaná mise.

Grafika, stejně jako v předchozím Infinity Warfare udělala obrovský skok kupředu. Zbraně jsou fajn a Němci na každý zásah reagují, tak jak očekáváte. Jistě, sovětské zbraně v rukou německých vojáků na západní frontě jsou trošku bijící do očí, a někdo může namítnout, že britský operativec je žena (najděte si např. Nancy Wake), jen protože žijeme ve woke období. Já tohle všechno dokážu přehlídnout a celkový zážitek ze hry mi to nezkazilo.

Sečteno a potrženo, pokud jste vyrůstali na Medal of Honor, Call of Duty a seriálu Band of Brothers tak byste neměli být zklamaní, právě naopak, protože si myslím, že si to bere jen to nejlepší z CoD 2, zasazuje to překvapivě dobrého příběhu o bratrství a krásné grafiky.

Když ohlásili druhý díl, tak jsem si řekl, že musím konečně zahrát tento rest. Čekal jsem mix barevného doomu a adult cartoon humoru. A taková ta hra přesně je, nebo se aspoň o to snaží.

Příběh je prosťoučký a tvůrci celý svůj um vložili do dialogů. Bohužel vaše postava je němá, takže tuto roli přebírají mluvící zbraně, kterých je hned několik, a každá má jinou povahu. Tvůrci sypou jeden vtip za druhým, ale je to jako ve Family guy, na 25 vtipů připadá jen jeden dobrý.

Zbaně jsou originální, ale střelba není tak zábavná. Je zde velmi málo typů nepřátel. Stereotyp se dostaví brzy, a od půlky hry jsem všechny nepovinné přestřelky jenom proběhl k další části úkolu.

Rick a Morty sice není špatný seriál, ale před roky jsem se zasekl ve druhé sérii. Každopádně, pokud vám nesedne humor, tak je to jen špatná, repetitivní střílečka. Rozhodně nečekat nic tak propracovaného jako je Doom, i když si z něho často tvůrci často berou příklad.

Na první pohled se zdá být hra oproti předchůdcům velkým skokem kupředu, grafika konečně využívá nové generace konzolí (PS4) (byť stále stejný engine, jen lepší textury a hlavně obličeje), ale hratelností je to furt staré (dobré?) CoD. Hru jsem si rozhodně užil víc než její dva předchůdce, ale chybí zapamatovatelné scény, byť papírově tam jsou (střelba jednou rukou), nejsou kvalitně zrežírované, nebo je to možná tím, že jsem moc neměl vztah k postavám, Price, Soapa a Shepherda asi už nic netrumfne. Hra začíná nudně a navíc musíte jednu misi opakovat nadvakrát tomu moc nepřidává. Nehledě na velmi špatný klišoidní konec. Spacey je sice super, ale taky postavu mohli napsat komplexněji, hlavně její konec (snaží se nás půl hry zabít, aby ke konci, když má možnost otočil a jen před námi utíkal do jisté smrti???). Ale Sledgehammer si svým prvním CoD ostudu rozhodně neudělal a Treyarch by se od něj mohl ledacos naučit.