My Češi a náš flegmaticko-individualistický přístup k životu, se najednou promění v opravdový patriotismus, pokud je zmíněno téma českého piva, sportu a z nějakého důvodu videoher. Proto Mafia (ta první) je nedotknutelná a nemůže na ní nikdo říct špatného slova. S tou druhou se to má jinak.

Dohráno bylo asi za 8 hodin na střední obtížnost, jednoduchou matikou odečteme 2 hodiny cutscén. Vyjde nám 6 hodin. Z toho bez přehánění 4 hodin jezdíte z bodu A do bodu B. Jízdní model je příjemný a jízda po nádherném zasněženém Empire Bay za doprovodu Joea, aka sprostějšího Homera Simpsona, je fajn. Jenže, pak zjistíte, že musíte jezdit pro Joea, či jinou postavu, abyste vůbec zahájili misi. Pak na konci mise musíte jet domů, abyste ji ukončili. Sami. Jistě, můžete si pustit hudbu v rádiu, ale stačí to?

Střílení je super, můžete se krýt, můžete střílet s přiblížením a doplní se vám samo zdraví. Nepřátelé správně reagují na zásahy a headshoty jsou velmi uspokojivé. Tedy moderní zábavná střílečka. Jenže, střílení, pokud máte dobrou mušku, je vážně jen malá část z celé hry. Protože mimo cutscén je zde spousta dialogů, kdy hráč stojí a čeká, než se postava (například telefonování) vykecá, což ještě více ukrojí z čisté herní doby.

Příběh je fajn, ale přišlo mi, že v druhé polovině je jistý pokles kvality. Je zde vidět určitá zkratkovitost ve vývoji některých postav. Některé motivace postav jsou zvláštní. A velká část děje postrádá logiku. Celá Leova linka je tomu perfektním příkladem. Během jízdy a boje se často opakovaly generické Joeovy monology, které vás prostě začnou štvát, pokud hru hrajete 2 hodiny v kuse.

Každopádně výsledný zážitek byl obdobný, jako když jsem v lednu zahrál Definite Edition jedničky. Mafii 2 jsem poprvé hrál ihned po vydání, a jako puberťák si ji nesmírně užil a užil jsem si jí i nyní v Definitive kabátku.