Hmm, když singleplayerovou hru hrajete v kuse od půlnoci do půl šesté do rána, tak to už něco znamená.

Nejdříve jsem nízká hodnocení od komunity i kritiky chápal. Jakmile jsem ale poskládal všechny střípky dohromady, už jim moc nerozumím. Plno hráčů si stěžuje na spoustu věcí, přitom všechny tyhle nejasnosti se v několika hlavních koncích vysvětlí. Když projedete kompletní dialogy, zjistíte, jak je hra skvěle propracovaná. O zbytek zdánlivých nelogičností se navíc postará samotné rozuzlení. Jistěže záleží na tom, jak komu sedne téma příběhu a jeho finále, ale řemeslně je to opravdu mistrné dílo.

Hra mě nesmírně bavila, hlavně nové možnosti v dialozích a postupné odkrývání pravdy. Dialogy jsou navíc skvěle zahrané Willemem Dafoem a Jamesem McAvoyem. Už teď se těším, až si hru po letech zahraju znovu.

Oh yeah, Bad Company 2 byla ve své době moje nejoblíbenější multiplayerová hra. Strávil jsem v ní přes 300 hodin. V kontextu takového Overwatch, kde mám – ehm, ehm – číslo tak obrovské, že byste mi ho ani nevěřili, to sice není moc, ale tehdy to bylo jiné. V dobách Bad Company 2 jsem ještě musel chodit do školy, učitelky nám dávaly hromady úkolů, a do toho všeho patřila socializace, hraní flašky s holkama a další vylomeniny. Však to sami znáte... I když někteří už na tyhle věci vzpomínají spíš pamětnicky a ven v té době chodili ještě s ptákem dodo :-(

Tak jak dopadl konzolový předchůdce? Pojďme to vzít hned zkraje: ovládání stojí za starou belu. Upřímně se divím, že vám ostatním ten krkolomný pohyb kamery ve starých konzolových FPS vůbec nevadil. Než se tady člověk otočí a přesně zamíří, schytá deset ran od nepřítele s aimbotem. Možná to není hrou, možná je chyba ve mně. Na druhou stranu hry jako Gears of War nebo The Darkness 2 jasně ukázaly, že plynulé a precizní ovládání na gamepadu udělat jde.

I kdybych hrál na PC s myší, singleplayerová část podle mě není nic výjimečného. Je to sice sandbox, ale hlavní zábava je omezená na destrukci prostředí. Vy a vaši tři parťáci putujete širokými koridory dopředu. Buď se můžete zastavit a celou lokaci vystřílet a zdemolovat, nebo prostě pelášit dál – pokud zrovna nemáte za zadkem vrtulník. Vzhledem k tomu, jak špatně se mi to hrálo, asi uhodnete, jakou strategii jsem volil. Pár věcí mě ale pobavilo. Třeba když se spustí skript cutsceny a po vás jde nepřátelský tank nebo helikoptéra, tak všechno je odpuštěno – nepřátelé prostě zmizí :-) Když zemřete, hra vás sice teleportuje zpátky, ale naštěstí už do vyčištěné zóny. Zní to jako dost hloupá mechanika, ale vzhledem k obrovské přesnosti a počtu nepřátel jsem ji nakonec uvítal.

Příběh je nijaký, ale hra exceluje v dialozích vaší party. Jsou neskutečně vtipné a zábavné – to byl vlastně jediný důvod, proč jsem hru vůbec dohrál. Postavy Sweetwatera a Haggarda celou kampaň vyloženě táhnou a jejich dabéři odvedli skvělou práci. A zamrzí, že s dalším dílem Bad Company Dice už jelo vážným kopírováním Modern Warfare a odlehčenost zmizela.

Další silnou stránkou je engine a sound design. Zbraně zní naprosto skvěle, i když samotný gunplay za moc nestojí. Hra perfektně reaguje na to, zda jste zrovna v interiéru, a podle toho upravuje akustiku. Skutečnou revolucí je pak destrukce prostředí. Asi to nebyla úplně první hra s tímto prvkem (vzpomínám si na Red Faction), ale tady je dotažený k dokonalosti. Je obrovská škoda, že se od konceptu úplné destrukce map postupně upustilo nejen v sérii Battlefield, ale v hrách obecně :-(

Ve výsledku jde o revoluční zážitek plný destrukce a humoru, který se ale bohužel moc dobře nehraje. Dost by mě zajímalo, jak se ve své době hrál multiplayer, protože ten z dvojky byl tehdy skvělý. Původně jsem si sice myslel, že Bad Company přinesla vůbec první kampaň v historii BF, ale spletl jsem se – tím byl vlastně už datadisk Modern Combat pro BF2.

Tenhle kousek mi pomohl uvědomit si zásadní chybu v mém hodnocení. Doplňkové kampaně pro jednoho hráče nemohou definovat výslednou známku hry, když člověk vynechá to hlavní – multiplayer. Takhle jsem vlastně ukřivdil polovině her ze série CoD, kde jsem na multiplayer ani nesáhl. Teď abych se bál, že na mě Activision pošle nějaké hitmany. Na druhou stranu strategii už měnit nebudu.

Pocitově trochu nadhodnocuji. Hra má ale štěstí, že jsem u toho hrál i kampaň druhého dílu, která mě, i s lepším ovládáním, bavila méně.

V této polozapomenuté Half-Life střílečce běžící na Source enginu je od začátku vidět, že si autoři slibovali hodně. Ale potenciál tam opravdu vidím, i když ho nedokážu přímo popsat, a možná mě okouzlily okrajové věci jako hudba, postava a dabérka Jessicy a mnoho detailů a interaktivní prostředí.

Hraje se to jako Half-Life 2 klon, ale většinou je to slabší. Až na jednu věc – zbraně. Ty jsou ve hře jen tři, ale všechny jsou tak silné, přesné a tak super naporcují lidské protivníky. Nepřátel je akorát, a i když to jsou v první polovině hry jen panáci na porážku, tak mě do nich střílení bavilo mnohem víc než v drtivé většině her. Představte si, že máte jako první zbraň revolver z Half-Life 2, ale ještě lepší! A ty headshoty, mňamka.

I na rok 2006 je to dost oldschool. Je to koridor plný ošklivých skriptů, à la dveře se samy otevřou po boss fightu. A ta chválená dynamická obtížnost fungovala tak, že jsem první půlku hry dával headshoty jak největší progamer, abych po objevení těžkooděnců musel loadovat každou chvilku uloženou hru.

Příběh nevím, nechápu, šel mimo mě. Buď to navazuje na ten první díl (i když mě google ubezpečil, že vůůůbec ne a vše budu chápat). Je tu nějaká záporačka BOOBarella, která se furt děsivě až parodicky směje. K tomu je tu Radek, který není podle potitulkové scény Rusák, ale odkudsi z východní Evropy (z téhle nálepky se asi už nedostanem :( ). K tomu se ve hře neustále opakuje, že hlavní hrdina je sekáč, ale ten promluvil za celou hru asi tak 3x, to mi moc cool nepřijde. A ta potitulková scéna měla být sakra co :D

Objevení mutantů bylo přesně ten typ zklamání, jako když se v Return to Castle Wolfenstein objevili nadpřirození zmetci. Ale potěšil easter egg na Simpsonovi, kde se dvě NPC baví o Lennym a Carlovi. Navíc tahle verze Alyx je asi ta nejroztomilejší sidekick drsňačka, kterou jsem ve hrách viděl. Ano, je roztomilejší než Elizabeth z Bioshock Infinite, a to je co říct. Zrzka s culíky, to nejde překonat. A Jessica má mimochodem hlas Cortany z Halo, Kate Archer z NOLF 2, či Zoey z Left 4 Dead, všechno fajn holky.

Jestli autoři zamýšleli dohromady 9 epizod, tak jsme ochuzení. Nejhorší na tom je, že mě ta hra bavila a je tam vidět potenciál. Hra se podle Google dobře prodávala, ale tvůrci vyhlásili bankrot potom, co je Activision vzal na hůl, když jim nezaplatil vývoj Quake datadisku.

Vzniká remaster prvního dílu, který financuje Atari. Bude to test trhu, jestli je o značku zájem. Takže povinně všichni wishlist a pořídit (Atari jsou srdcaři, protože například koupili i práva k I Am Alive a vypadá to, že jim záleží na hrách a ne jako madrfakeři z Valve, kteří radši dělají 4. herní kasino, kde budou smradům prodávat krabice a klíče s kravinama a na fanoušky svých legendárních singleplayerovek z vysoka *****). Já chci vidět znovu Jessicu v akci, ta holka si to sakra zaslouží!

Pamatujete na ten boží trailer ke hře Prey 2 před patnácti lety? Já si to pamatuji. Zajímavostí je, že o tom mluvil Mikoláš Tuček, ne na GamePage, ne v Replayi, ale ve videookénku z E3 v zapomenutém projektu půjčovny her Frag.cz (kdo to pamatuje?). Každopádně život není fér, takovou hru jsme bohužel nedostali a nedostaneme. Ale Prey jednička byla dlouho na mém seznamu, abych si doplnil herní vzdělání, a já mohl dát soud, jestli si tu dvojku vůbec hra zasloužila.

Prey je střílečka, a pro mě bohužel nudná střílečka. A řekl bych, že by byla nudná i v roce 2006, protože kromě portálů a hrátek s gravitací je to prostě jen další klon Half-Life. Problémů je několik, i když zbraní je jen pár, munice je málo, a tak musíte neustále točit svůj arzenál. Točíte svůj arzenál na nepřátele, kteří jen stojí a střílí, a co je horší, nedávají uspokojivou zpětnou vazbu, když je zasáhnete. Chodíte v koridorech, pak se dostanete do otevřenější arény, kde všechno vystřílíte, provedete nějaké super lehké, ale otravné puzzle, dostanete něco málo z příběhu a celá smyčka se opakuje.

To, co mě táhlo dopředu, je překvapivě příběh. Premisa příběhu je sice prosťoučká, ale nakonec se dostáváme do velmi zajímavého vyvrcholení, které je znovu částečně Half-Life s fantasy prvky o indiánech a jejich nezdolném duchu. Zajímavé propojení žánrů, i když si myslím, že tohle autoři vybrali jen pro potřeby puzzlů, kdy je třeba, aby se duch Tommyho oddělil a mohl jít za tu energetickou bariéru.

Prey začíná suprově. Tommy a Jenny (neplést s Jackiem a Jenny z The Darkness, i když páry vypadají totožně a mají stejné tragické osudy) ve svém baru společně s náčelníkem dědečkem jsou uneseni mimozemšťany. Ihned vidíme smutný dědečkův konec. Ale jeho duch nás provází i dále a dává nám důležité rady do života, jak na holky a tak. Hlavní motivací je zachránit Jenny a přitom nakopat emzákům zadek. Pak už jen nakopat emzákům zadek. Hra si nebere servítky, vidíme dítě probodnuté na ostré trny. Slyšíme vyděšenou holčičku, jak volá o pomoc své rodiče, abychom viděli, jak její ostatky vyletěly do vzduchu poté, co ji dohnal nějaký zlý emzák. Jooo, starší hry se s tím nemazlily.

Grafika je na svou dobu vyspělá. Ale problém je, že hra se celá odehrává na kosmické lodi, která je prostě jednotvárná. A i když se proběhneme třeba po malé planetce se svojí gravitací, tak drtivou většinu budeme v temných koridorech, které jsou od sebe k nerozeznání. Cítím, že se autoři rozhodli na poslední chvíli dodat hlavní postavě hlas a dialogy.

Nudnější střílečka se zajímavými prvky a relativně dobrým příběhem, hlavně dobrým začátkem i koncem. A super song v titulcích, který to vytáhl na sedmičku. Prey will continue je jen smutná tečka na závěr, protože ten trailer vypadal bombasticky a celé to mohl posunout.

V životě každého mladého (a sexy) muže přijde období, kdy si musí zodpovědět otázku, zda novou nainstalovanou hrou bude jen další hloupá střílečka, anebo hledat něco víc. Něco, co má přesah, něco artového, něco, co mu od základu změní život! Našel váš oblíbený, sladký, pečený bochánek to, co hledal?

Představte si váš nejoblíbenější film a teď si představte, že si nastavíte rychlost na čtvrtinu. Takhle nějak funguje tato hra. Má výborný příběh, grafiku, dabing, soundtrack, ale celé to táhne dolů fakt, že se postava pohybuje pomaleji než kurýr s jídlem, kterému jste dali dýško předem. Celá hra je totiž walking simulátor, kde naše postava chodí asi o berlích a je hozena do malebného městečka v Anglii. A jako by to nestačilo, tak v interiérech se vaše chůze ještě víc zpomalí!! V podzemním krytu to vypadalo, že snad leze po zemi a přitahuje se jednou rukou…

Chůzí odkrýváte příběh, a ten je mňamózní. Hodně v tom můžeme vidět seriál The Leftovers, akorát že hra je více classy a víc sci-fi (i když to je spíše o interpretaci). Tahle hra rozhodně není na jedno projití (proplazení), protože vedlejších postav je hodně a zorientovat se v tom je těžké. A i když se to může zdát místy jako soap opera, tak všechno navazuje na ten hlavní příběh a ovlivňuje to příběh hlavních postav.

Po půl hodině hraní jsem to chtěl vzdát, a i když mi obsah sedl a forma taky, tak tempo hry mě zcela ubíjelo a chtěl jsem se na hru kouknout jen na YouTube (což je nejhorší poklesek hráče videoher). Nakonec jsem to vydržel a musím říct, že po Dear Esther jsem nečekal tak velký skok v celkové kvalitě.

Zkuste si to, zahrajte si to. Jestli vám taky bude vadit mizerná optimalizace, stáhněte si vše kromě textur na minimum. Jestli vám bude vadit rychlost chůze, stáhněte si ten Cheat Engine, co doporučují na PC Gaming Wiki. Který jsem já osobně nerozjel, ale vám se to třeba poštěstí.

Je prostě zajímavé, že hra přímo volá, aby mě nebavila, protože můj mozek zničený internetovými krátkými videi chce akorát akci a dopamin. A přesto ta kombinace postupného odkrývání příběhu, výborného soundtracku i grafiky vyhrála.

„Nikdy nevěř tomu, že válka jakkoliv nutná a ospravedlnitelná, není zločin.“ Ernest Hemingway

Na to, jak moc jsem si užil první díl, mě tento datadisk zklamal. Je okamžitě znát, že na hře nepracovali vývojáři z Infinity Ward. Skripty jsou až příliš syrové a v kombinaci s nešťastným designem úrovní a obrovským množstvím neustále se spawnujících nepřátel hra často sklouzává k frustraci. Více než polovinu herní doby totiž strávíte statickým bráněním pozic nebo extrémně pomalým postupem vpřed, kdy nesmíte chvátat. Korunu tomu nasazují špatně rozmístěné checkpointy, kvůli kterým jsem si raději musel hru ukládat manuálně.

Samotný datadisk je při nastavení na normální obtížnost delší než původní hra. Není to však tím, že by nabízel více misí, ale prostě tím, že je výrazně těžší. Vývojáři přitom statistiky zbraní nezměnili, tak v čem je háček? Nejlépe to ilustruje hned první mise, u které jsem musel asi patnáctkrát opakovat pasáž s přechodem mostu. Vůbec jsem totiž nechápal, co ode mě hra vyžaduje – zda mám čekat, nebo se pokusit vystřílet nekonečné vlny německých vojáků.Jen během této mise jsem nápis „Mise neúspěšná“ viděl častěji než za celou původní hru. Problémem není jen časté umírání, ale i přílišná svázanost. Úkoly musíte plnit přesně tak, jak tvůrci nalinkovali. Nemůžete uhnout ani o metr, nemůžete hrát podle sebe a spěchat nemá smysl. I když celou lokaci sami vyčistíte, hra vás klidně nechá bezdůvodně zemřít, pokud porušíte její neviditelná pravidla.

Hra sice začíná zběsilým úprkem v džípu, ale velmi rychle se přetransformuje do pomalého a těžkopádného válčení proti nekončící vlně nepřátel. Podíváte se sice i do letadla nebo do tanku, a přestože jsou tyto pasáže poměrně dlouhé a repetitivní, představují vítanou změnu oproti neustálému čekání a bránění území před příchodem posil. Zbraňový arzenál se dočkal několika novinek, přičemž nejvíce potěší možnost nosit na zádech rozkládací kulomet.

Příběhová linka se dělí na americkou, britskou a sovětskou část. Nejvíce mě bavila britská kampaň, která měla tempo a pestrou náplň – od střílení v letadle přes seskok do týlu nepřítele až po záškodnickou akci na Sicílii. Jak kdyby britskou kampaň dělalo IW. Oceňuji také, že mise na sebe dobře navazují a úvodní brífinky logicky vysvětlují dění na bojišti (např. proč se řadový sovětský voják najednou ocitne v tanku).

V porovnání s prvním a druhým dílem je tento datadisk jednoznačně nejslabší. Pořád jde ale o dobrou střílečku, která překonává třetí díl.

Za poslední rok a půl jsem s výjimkou titulů posledního Black Ops a konzolových Finest Hour a Big Red One prošel všechny CoD kampaně (některé poprvé, jiné po letech znovu) a tento kousek řadím do první půlky.

Gears of war Reloaded je remaster ceněné hry, kterou jsem si poprvé minulý rok v originální podobě vůbec, ale vůbec neužil, a to kvůli mizernému ovládání a optimalizaci. V kontextu toho, že Halo dopadlo obdobně, jsem si říkal, jak je možné, že vůbec nějaká konzolová válka probíhá, když SONY a její exkluzivity jsou úplně na jiné úrovni. Ale postarší muž s iniciály M.Z. nám připomněl starý citát, že jen idiot nemění své názory.

Tohle je třetí cover shooter hra, kterou jsem tento rok hrál, a v kontextu béčkových klonů jako je Binary Domain a Inversion je to jak nebe a dudy. Hra se ovládá přepychově, je zatraceně plynulá, a i přestože nemá aim assist, tak i já, lama s ovladačem, se cítím jak největší progamer. Tohle je zásluha remasteru, protože v originále jsem i s myší a klávesnicí trpěl a zážitek vůbec nebyl "smooth". Kdežto tady, i když jsem hru zkoušel s myší, žádný problém nebyl. Ale stejně doporučuji takovéto hry hrát na ovladači.

Líbí se mi, jak hra přistupuje k narativu. Příběh ve hře není originální, a proto autoři zvolili cestu jakéhosi minimalismu. Nic se v průběhu nevysvětluje. Nevíme, proč je planeta tak povědomá, a přitom působí mimozemsky. Nevíme, proč Marcus seděl. Nevíme, kdo pořádně je nepřítel a co po lidech chce. Neznáme vztahy mezi postavami. A upřímně, tohle se mi líbí. Rozhodně lepší než doslovné vysvětlování, které přinese na povrch spoustu nedostatků ve scénáři. Tohle, předpokládám, bude vše rozvedeno a vysvětleno v dalších dílech, ale tady to funguje skvěle. Jediná výtka je na neviditelného robota Jacka, který slouží jako doslovný deus ex machina, když se vždycky objeví, když parta potřebuje otevřít dveře nebo stáhnout nějaká ta drahocenná data. Nehledě na to, že vůbec do celkového světa nezapadá, protože všude vidíme velké CRT monitory a technologii na cca naší úrovni...

Samotný, již druhý remaster nic nového kromě toho plynulého ovládání a hezčí grafiky nepřináší. Microsoft chtěl hru natáhnout i na PlayStation. Fajn, to jim neberu, ale když už tedy dělají už druhy remaster, tak měli rovnou udělat celou trilogii, nebo aspoň mohli přidat víc funkcí, jako změnu obtížnosti během hry. Možná i nějakou destrukci, protože hra je dost statická. A vůbec, pamatujete na dobu kolem roku 2010, kdy se studia předháněla v destrukci interiérů, co všechno jde rozstřílet? Tady nic takového není.

Jediný hlavní zápor, který jsem objevil, je vyloženě debilní AI zejména ve vašem týmu. Jakože takhle špatnou AI jsem neviděl ani v o dvacet let starších hrách. Ruku v ruce se starým game designem plným skriptů postavy běhají v kolečku a čekají, než se magickým způsobem po bitvě otevřou dveře (nebo se objeví náš neviditelný robůtek Jack). Následně se zaseknou a teleportem se objeví před hráčem, když se zapne nový skript. K tomu je taky velký skok v obtížnosti. Ne že by hra byla těžší, akorát že kromě té nejlehčí obtížnosti jsou nepřátelé opravdu žrouti nábojů, až to není zábavné. Já to hrál ale na nejlehčí a chrochtal jsem si blahem :-D

Hra není dokonalá, ale užil jsem si ji náramně, má skvělé tempo a můžu ji doporučit jak veteránům, tak nováčkům (tedy za předpokladu, že překousnete old school design plný syrových skriptů a debilní AI). Možná bychom neměli odsuzovat tento trend remasterů a remaků, protože teď opravdu vidím sílu této herní série.

„Kdysi se psávalo, že je skvělé a vhodné umřít za svou vlast. Ale v moderní válce není nic skvělého ani vhodného na vaší smrti. Zemřete jako pes a zemřete bezdůvodně.“ - Ernest Hemmingway

Kampaň Call of Duty 2 drží můj osobní rekord v počtu dohrání. Žádnou jinou kampaň jsem jako malý nehrál tak často, takže nostalgie bude silná.

Dvojka udělala obrovský skok v technické části a ovládání. Vlastně až do příchodu nového enginu v 2019, se všechna další CoDka hrála mechanicky totožně. Hra je krásně plynulá s nulovým input lagem a čistými texturami, které se nerozmažou ani při rychlém pohybu myši. Animace udělaly obrovský posun vpřed, je radost pohledět na hru ve vysokém rozlišení s vysokými FPS.

Znovu dohraná kampaň po letech už ale nedoručila tak opojný pocit jako jednička. Ta hra rozhodně není špatná, naopak, akorát jsem po skvělé jedničce čekal další pecku v modernějším kabátku. Autoři totiž dost překopali celkovou hratelnost. Prvním problémem je autoheal. Je to sice moderní game design, ale hrozně ničí tempo bojů, protože zejména na vyšší obtížnost je neustálé čekání na obnovu zdraví otravné. Ve hře je navíc větší počet nepřátel a ti vydrží víc než v prvním díle. Kolikrát přežijí i zásah ze sniperky do hrudi, což bylo v jedničce smrtící. Dostanou ránu do hlavy a ještě se plazí a střílející z pistole. To jsou sice cool detaily, včetně helmy odrážející střelu, ale při velkém počtu nepřátel to hru zbytečně zpomaluje. Při zásahu vám navíc hra rozhodí mířidla mnohem víc než v jedničce. To je cítit zejména při střetu s MG42. Pokud se do vás trefí, je skoro nemožné střelce zaměřit a hra vás vyloženě nutí flankovat. Tohle jsou věci, které jsou po jedničce jako pěst na oko. Částečně se to dá eliminovat stažením obtížnosti na nejnižší, kdy už nemusíte tak dlouho čekat na doplnění zdraví.

Změn je tu ale víc. Možnost přeskočení překážek je super. Konečně se dá střílet z kulometu, aniž by záblesky oslepily obrazovku, ale na druhou stranu zamrzí, že zmizela super animace zalehnutí, kterou jste dříve vyloženě cítili. Někomu může chybět i přepínání režimů střelby a dost zbraní působí oproti jedničce jako downgrade – hlavně Thompson je fakt mizerná zbraň s otřesným zvukem.

Náplň misí a level design mi navíc přijdou slabší. Chybí mi tu jedinečná atmosféra jedničky, která si držela jednoduchost starších stříleček. Sovětská kampaň v CoD 2 je jednotvárná, nejčastější misí je běhání za tankem, kde stiskem F přilepíte bombu. Severní Afrika je také monotónní, zachraňuje ji akorát mise s tankem. Americká kampaň se sice snaží zaujmout vyloděním, ale není tak zapamatovatelná jako úvodní sovětská mise nebo infiltrace německé lodě v prvním díle.

Příběh to sice znovu nemá, což není výtka, ale výtečný konec z jedničky tu nečekejte, hra prostě jen tak skončí. Captain Price má sice hezký knír, ale zatímco v jedničce s ním byly mise špionské a zajímavé, tady v Africe je z něj chudák řadový voják.

Ve výsledku je to už moderní CoDko, které svým ovládáním a hratelností definovalo celou sérii na dalších x let. Call of Duty 2 je skvělá hra a je škoda, že dohrání kampaně po letech už nemá ten wow efekt a po zážitku z extrémně zábavného prvního dílu přichází spíše menší zklamání. V kontextu doby si ale zaslouží velké uznání. A to nejen za kampaň, ale i za multiplayer, kde jsem nechal nesčetně hodin na GamePark.cz. Když jsem se ke hře o pár let později vrátil, objevil jsem stále silnou komunitu na zombie serverech. Pořád si pamatuju jména některých hráčů a jejich videa na YouTube. Super vzpomínky.

Achjo, Japonci a ten jejich bizarní narativ. Už při hraní podobného Vanquish jsem nevěděl, jestli se hystericky smát, nebo se mlátit hlavou o stůl.

Příběh se odehrává v budoucnosti, kde jsou lidé infiltrováni roboty, kteří se nazývají Hollow Children. Taková technologie ale není povolená, tak mezinárodní agentura vyšle své nejlepší ženy, muže i bojového robota na tajnou akci, kdy mají z Japonska přivést inženýra, který stojí za těmito "dutými dětmi" (fanouškovský překlad dělá hru ještě vtipnější)...

Zní to dobře, že? No a už od začátku je to jeden cheesy dialog za druhým, svět nemá žádnou logiku a nejlepší agenti světa se chovají jak nějaký pubertální, nekompetentní trumbelíni. A ty bizarní příběhové zvraty.

Pak to má tu klasickou japonskou úchylnost, kdy vyzývavě oděná dívka, které je mimochodem 15 let, se zeptá hlavního hrdiny pětatřicátníka Dana, jestli si s ní chce chodit, a hráč se může rozhodnout, jakou odpověď zvolit. Jindy zase během boje si náš NPC spolubojovník musí odskočit na toaletu a svoje útrapy komentuje... No, fakt nevím. Řekněme, že prostě nejsem japanofil :-D

A co gameplay? Ten to určitě všechno zachrání! Je to cover shooter á la Gears, akorát o 6 let později a hraje se to hůř. Není to vůbec plynulé, trefit něco je dost těžký, protože se vám zaměřovač střelbou zvětšuje a skáče vertikálně, a aim assist v menu nejde zapnout. Zbraně nejsou hitscany, jejich střely jsou pomalé a střelit letícího robůtka na delší vzdálenost je bolest.

Hrát to s myší a klávesnicí je naprosto příšerné. Na ovladači na PC to má zase solidní input lag s rozhozenou UI, kdy při QTE člověk neví, jaké tlačítko má mačkat, protože se zobrazí F a já teda F na svém ovladači bohužel nemám. Jsou zde nějaké upgrady vaší hlavní zbraně i postavy. Můžete upgradovat i své spolubojovníky, ale na to stejně nebudou finance a oni moc nápomocní nejsou, i když jim dáte rozkaz.

Graficky je to na rok 2012 bída, optimalizace PC portu je strašná a nevím, jestli nebylo lepší to hrát na PS3. Bylo i dost bugů, kdy se mi uzamkla kamera a já musel hru restartovat. A vůbec, spustit hru na PC je asi státnicový úkol na ČVUT. V čem ale hra vyniká, je destrukce robotů. Při zásahu z nich odlétávají kusy železa i celé končetiny a dále se robůtek klidně plazí.

Dabing je solidní, hnedka jsem ve vedlejší roli poznal mého oblíbeného Troye Bakera. Během soubojů je ale jeden a ten stejný soundtrack.

Binary Domain jsem měl rozehraný dva měsíce. Měl to být trénink před dalšími japonskými – vysoce hodnocenými – hrami, ale fakt nevím, jestli se mi do toho chce, protože už automaticky očekávám japonskou úchylnost (Pragmata) a bizár (Death Stranding). Asi se nikdy nesmí používat sudý počet jaderných zbraní. Teda, co to melu... žádné zbraně hromadného ničení!

The Caribou Trail je adventura z pohledu první osoby, kde budete zažívat hrůzy zákopové války. Je to příběhová hra a její děj je opravdu dobrou emotivní jednohubkou s kvalitním dabingem a moc pěkným soundtrackem.

Příběh sleduje tři mladé vojáky z Newfoundlandu, kteří se ať už dobrovolně, či nuceně dostali k bojům proti Osmanům. Jde o příběhovou adventuru o bratrství a odvaze. Kanadští „by’s“ (jak tohle asi přeložil ten AI fanouškovský překlad?) jsou velmi sympatičtí. Až budeme proti Ivanům bojovat ve třetí světové, tak doufám, že v partě budeme mít taky takové fajn kluky, kteří se nebojí postavit jeden za druhého (smutný spoiler). Hra je od kanadského studia a vzdává hold těmto hrdinným vojákům, kteří bojovali za krále na druhé straně zeměkoule pod vedením sečtělého, avšak nekompetentního velitele.

Ve hře jsem nechal 4 hodiny. Youtubeři jen polovinu, ale já jsem se rád procházel a zkoumal všechny možnosti hry. Dialogy i u těch nejobyčejnějších NPC jsou velmi zajímavé. Newfoundlandský dabing je těžký a dialogy plné idiomů a dobové mluvy tomu moc nepomáhají, ale aspoň si člověk prohloubí své znalosti o newfoundlandských reáliích. Mimochodem, v té době Newfoundland nepatřil pod Kanadu, bylo to samostatné britské území, kde nebyla povinná vojna, takže drtivá většina chlapců se přihlásilo samo. Muži byli zejména rybáři z malých komunit, takže se často znali a ztráty zasáhly celé komunity. Tento příběh je založený na reálném válečném tažení proti Osmanům v Gallipoli, které skončilo velkým ústupem.

Unreal Engine je dost žravý, ale grafická stylizace se ke hře hodí a žádný bug se neobjevil. Mezi „misemi“ potěší volný pohyb po táboře, interakce s vojáky, možnost si zastřílet na střelnici a dalších x miniher, které se na ovladači příjemně hrají.

Hru doporučuji. Je to pěkná příběhovka s výbornou hudbou, dabingem a emotivními momenty. Je to spíše melancholická atmosféra než drastické vyobrazení války. Člověk se naučí něco o době i Newfoundlandu. Malé kanadské studio se zdá být velmi zručnými autory a možná bychom měli zkusit i jejich předchozí hru.

Tohle byl boj. Navíc se stala nepředvídatelná věc. Call of duty 1, které bylo v plánu si zahrát až po tomto skvostu, mi sedlo tak moc, že jsem ho dohrál dřív a na tenhle paskvil málem zapomněl. Ale já věděl, do čeho jdu. Hře jsem se vyhýbal do poslední chvíle, ale je to pro mě poslední hlavní CoD kampaň, kterou jsem nehrál, a mně prostě už docházejí střílečky.

Příběh je takový zmatek. Papírově to má být nějaký mindfuck à la M. Night Shyamalan, ale spíš je to ten díl Futuramy, kdy Bender jde na upgrade a celý díl se mu jen zdá :-D Ono by to možná i fungovalo, ale první problém je, že kampaň je znatelně delší a hra sype nezajímavé mise, které nejsou ani hratelnostně dobré, ani nerozvíjí postavy či příběh. Samotné provedení je prostě dost nešťastné. Hlavní hrdina se jmenuje "Player“, jeho dabéra asi našli někde v metru a dialogy jsou napsané Google překladačem. Hra neumí pořádně představit zápletku, postavy ani záporáka. Domnělý záporák číslo 1 byl představený, že opakoval v každé větě "Train go boom". Další záporák je AI, a tam už se to začne dost všechno zamotávat, takže na konci člověk neví, jak si to má celé vyložit. Jsou tam zajímavé prvky, zejména v poslední třetině, ale provedení je mizerné. Tak mizerné, že i když se zdá (podle wiki), že mohlo jít o dobrý papírový příběh, marně jsem tápal, kdy a jak se jednotlivé příběhové prvky objevily. Takže mě to vede k tomu, že to muselo být někde v tom rychlém textu, co prolétne před každou misí. Treyarch zkrátka povýšil koncept "show, don't tell“ do extrému.

Ale to bych klidně odpustil, ale proboha, co ta hratelnost? Jako vážně, COD1 z roku 2003 je mnohem zábavnější hra, má mnohem lepší gunplay a celkový feel. Většina zbraní tady vypadá příšerně, zní příšerně a střílí se z nich, jako by to byla stříkačka na vodu. Nepřátelé a jejich zpětná vazba na zásahy nejsou vůbec uspokojivé, i když si to autoři ještě ulehčují dodatečným hitmarkerem. Lidští protivníci nereagují na zásahy skoro vůbec a pak se s mizerným ragdollem složí. Pak tu jsou roboti. Člověk by řekl, že odlétávání kusů kovu a končetin by mohlo být zajímavé, že? Ne. Ustřelíte mu nohu a on se za vámi nebude plazit, prostě se složí stejně jako lidský nepřítel. Navíc jsem se potýkal s bugem, kdy jsem většinu herního času nemohl ani vzít nepřátelské zbraně, abych si je vyzkoušel. Teda snad je to bug a ne feature hry, která možnosti hráče ořízne ještě víc. Level design byl v úvodní tréninkové misi představen tak, jakože existuje vždy X možností, jak se k cíli dostat. Ani prd, další mise jsou hnusný, nezajímavý koridor.

Jediné, v čem hra cca vyniká, je grafika. Vypadá to jako Crysis 2, takže akorát o 4 roky později na novou generaci konzolí :D Navíc hra jenom vypadá dobře, žádné rozšířené možnosti enginu nečekejte. Vše je statické, nejde rozstřílet ani sklo ve výloze a destrukce je omezená jen na nepřátelská vozidla.

Mně už nesedl ani předchozí Black Ops 2 (ale dnešní klučíci na Redditu tvrdí, jak je to jedna z nejlepších CoD kampaní, hahaha) a není to vyloženě kvůli zasazení do budoucnosti. Například mnohými nenáviděný Infinite Warfare nebyla vůbec mizerná hra, vlastně byla docela kvalitní. Ale Treyarch měl 3 roky na pořádný díl i kampaň a bohužel. Když Infinity Ward měla 3 roky na kampaň, tak stihli vytvořit skvělý nový engine a další revoluční hru -Modern Warfare (2019). Bídná hra. Není divu, že další Black Ops (zase o tři roky později) byl bez kampaně. Jako co Treyarch dělá? Škrábe se na zadku a čeká, až IW vytvoří nový engine a přístup ke hře?). Kromě nějaké snahy v příběhu a grafiky obličejů hra nic nemá a je to ostuda AAA her. Vlastně je to úplně ta nejhorší moderní trojákčková hra, kterou jsem kdy hrál… zatím.

Stejně jako v případě Uncharted 4 , i tento přídavek si nejvíce užijete po dohrání původní trilogie. Je obrovská škoda, že Sony dalo PC hráčům ochutnat pouze tyto dva závěrečné kousky.

Hratelností se sice drží standardu čtyřky, je však znatelně komornější, méně výpravná a klade větší důraz na průzkum. Je až s podivem, jak dokáže čtyřhodinová hra trpět tak pomalým tempem. Navíc se celá odehrává v jediné lokaci. Otevřená pasáž, kde hodinu kroužíte džípem mezi několika věžemi, abyste dokola opakovali šplhání a ten samý puzzle, tempu fakt nepomáhá. Tento stereotyp se sice vývojáři snaží zachránit akčním finálem na jedoucím vlaku, jenže série Uncharted začala vykrádat samu sebe už od třetího dílu. Podobnou vlakovou jízdu jsme navíc v mnohem lepším provedení zažili už ve dvojce.

Z oblíbených pirátských vod se přesouváme do indických reálií. Generický hlavní záporák nosí brýle a ovládá karate. Ústřední duo je zpočátku spíše otravné, postupně si však k hráči najdou cestu. Největší škodou tak zůstává, že se Sam na scéně objevuje až v poslední třetině. Je to skvělá postava a měl být jednoznačným tahounem celého příběhu.

Po technické stránce mě titul částečně zklamal. Optimalizace i samotné cutscény zaostávají za čtvrtým dílem. Některé textury v džungli evokují spíše éru PlayStationu 3, přičemž hra paradoxně vyžaduje více výkonu a během hraní mi dvakrát kompletně spadla. Dabing si drží špičkovou kvalitu, soundtrack sice neurazí, ale v paměti vám po závěrečných titulcích neuvízne.

Navzdory kritice a faktu, že i na třetinové stopáži oproti čtyřce najdete několik hluchých míst, jde stále o skvělou řemeslnou práci a pro fanoušky série o povinnost. Při druhém průchodu jsem si hru užil o poznání více. Lépe se totiž orientujete v mapách a nemusíte zdlouhavě hledat drobné skuliny v lineárním prostředí, kterým vás hra kvůli absenci výraznějšího uživatelského rozhraní nutí procházet. Zda pomyslné poslední místo v žebříčku celé série obsadí první díl, nebo právě Lost Legacy, zůstává otázkou. Pořád jde ale o titul, který hravě překonává drtivou většinu herní produkce.

PS: Obrovské mínus uděluji za to, že Nadine nenechali její krásné kudrnaté vlasy rozpuštěné :-D

„Všechny války jsou občanské války, neboť všichni lidé jsou si bratry“  François Fénelon

Původně jsem si chtěl první a druhé Call of Duty znovu zahrát až po dohrání posledního mnou nehraného Black Ops 3. Jenže kampaň Black Ops 3 je tak špatná, že jsem to nevydržel a nakonec si nainstaloval jedničku i dvojku a hrál je souběžně. A právě jednička mě bavila natolik, že jsem ji ze všech rozehraných her dohrál jako první. Přitom CoD2 drží můj osobní rekord v počtu dohrání a těšil jsem se na ni nejvíc. Nakonec se mi ale Call of Duty 1 hrálo ze všech nejlépe. Hra přinášela jedno příjemné překvapení za druhým, má výtečnou hudbu a závěrečný monolog vojáka způsobil, že mi něco spadlo do oka.

Ta hra je opravdu vynikající. Nostalgie v tom jistě hraje určitou roli, ale ne zase tak velkou, protože tohle bylo teprve podruhé, co jsem ji dohrál. Překvapilo mě, kolik originálních misí nabízí, a že nejde jen o bezmyšlenkovité střílení. Zajezdíte si v tanku, absolvujete s kapitánem Pricem špionskou misi na lodi (RIP), zastřílíte si z náklaďáku nebo budete sestřelovat stíhačky. Hra krásně ubíhá a na rozdíl od většiny Call of Duty kampaní po roce 2011 jsem se netěšil na konec, ale užíval si každý moment. Samotná střelba funguje skvěle, zbraně dobře vypadají i znějí a zásahy do nepřátel mají překvapivě uspokojivou zpětnou vazbu. Nepřátelé se kryjí, zaléhají, házejí granáty a nestojí bez hnutí uprostřed ničeho, čekajíce na kulku do hlavy. Co víc si přát?

Žádný propracovaný příběh tu nenajdete, žádné ikonické záporáky také ne. Jenže to vůbec nevadí. Prostě střílíte nacisty v kůži Američana, Brita a Sověta pro blaho světa. A funguje to. Atmosféru tuhých bojů a záškodnických operací skvěle dokreslují historické citáty a doprovodné texty před misemi. Hra navíc občas sáhne po silných scénách inspirovaných válečnými filmy, například Nepřítelem před branami. Dodnes si pamatuji moment, kdy váš spolubojovník zastřelí sovětského komisaře, abyste vůbec měli šanci přežít, protože vy jste dostali jen náboje a pušku obdržel někdo jiný. To vše za doprovodu velkolepé orchestrální hudby.

Jednička mě prostě bavila nejvíce. Čekal jsem, že si nejvíce užiju svou mnohokrát dohranou dvojku, ale nakonec vyhrála právě jednička. A bez váhání ji doporučím i mladším hráčům. Kromě zastaralé grafiky totiž její design zestárl jen minimálně a atmosférou a hudbou se tomu žádná další nevyrovná.

„Matko, před několika dny jsme vztyčili vlajku vlasti na vrcholu Říšského sněmu v Berlíně. Válka se konečně zdá být u konce. Nepříteli už zbývá jen velmi málo sil k boji. Brzy se vrátím domů.

Dnes jsem překročil řeku Labe v Německu a potřásl si rukou s americkým vojákem. Přestože jsem nerozuměl jedinému slovu, které říkal, cítil jsem, že ten muž je můj bratr... a myslím, že on to cítil stejně.“ 

Další příklad, že začínat sérii jakýmkoliv dílem než tím prvním je prostě chyba. Plně hru dokážu ocenit až nyní po dohrání původní trilogie.

Nate už chce být hodným manželem, a ne akční mašinou, která zabíjí po desítkách. Naštěstí se po vzoru argentinských telenovel objeví jeho mrtvý živý bratr a stáhne ho zpátky do akce. Stejně ale hráč musí vypnout mozek, aby si příběh zcela užil. Třeba Elena najde svého manžela uprostřed ničeho dvakrát, což se ani nepodaří našemu novému multimilionářskému záporákovi, který měl napíchnutý Nateův telefon. Právě nový záporák Rafe, který má problémy se vznětlivostí a jeho debilní impulzivní vražda zkorumpovaného vězeňského dozorce panamské věznice, kde je banda na oko uvězněna, nedává vůbec smysl a působí jen jako laciný katalyzátor domnělé ztráty Sama Drakea.

Každopádně i tak bych řekl, že Rafe je konečně funkčním záporákem, když to porovnáme se záporákem v jedničce, kterého si vůbec nemůžu v paměti vybavit, či záporákem ze dvojky, slovanem se zohaveným xichtem, nebo sexy britskou GILF ve trojce, tak Rafe má konečně komplexněji napsanou postavu. Nová postava Sama je fakt sympatická a dynamika mezi bratry je vážně fajn. Neil Cuckmannův podpis je zde cítit mnohem více oproti předchozím dílům. Máme tu sexy ebony vojandu s nádhernými kudrnatými vlasy, která zvládne nakopat zadek Nateovi i jeho bratrovi naráz. Těžko uvěřit, že to Neilovi nestačilo a musel to s Abby v The Last of Us 2 přepálit úplně.

Čtyřka je oproti svým předchůdcům dvakrát delší hrou. Takže jsem se bál, že bude trpět hratelnost. A tenhle strach byl relevantní a opravdu se místy hra vlekla. Hratelnostně je to stejné jako předchozí díly, cyklus střílení, parkouru, hádanek, ale ovládá se to plynuleji s lepšími animacemi. Přibyla explorativní část na otevřenějších mapách a Nate používá hák a lano, což parkouru dává větší zábavnost. Najdeme tu taky nějaké základní mechaniky stealthu, Nate se může schovat ve vysoké trávě a tam chudákům zlomit vaz (děsivý zvuk). Hra je jak dělaná na ovladač (duh), minuly rok s klávesnicí to taky nebylo špatné, ale teď je to ten správný Sony zážitek, snad jen, že autoaim není tak moc friendly, jako by třeba ve dvojce. Levely jsou dlouhé, všechno je natažené, delší přestřelky, delší parkourové momenty. Puzzle momenty jsem si ve čtyřce užil asi nejvíce, nejsou tak záludné, ale uspokojivé jsou. Druhý díl byl akční film, člověk se nestačil nudit. Tady Nate leze třeba i 10 minut v kuse nebo bloudí s lodí po ostrůvcích, nebo hledá miniaturní průchod v obří pirátské vesnici. Tempo prostě občas trpělo hlavně v druhé části hry, což je škoda, protože akční naháněčka v ulicích Madagaskaru mi připomněla to nejlepší z druhého dílu.

Technická stránka hry je parádní. Doporučuji si stáhnout mod na odstranění post procesu a hra pak vypadá naprosto parádně bez rozmazaného TAA. V tomto díle Nate vypadá mnohem víc jako Nathan Fillion, vlastně úplná kopie. Jestli to byl nějaký záměr pro tvorbu hollywoodského bijáku? Film jsem neviděl, ale tehdejší 45letý Fillion by klidně mohl hrát ve filmu a dal bych mu přednost než oproti tomu smradovi Hollandovi. Navíc mi přijde takový masivnější než v předchozích dílech a jeho skákání přes propasti a dopad na špičky prstů na hranu útesu je spíš úsměvný. Hudba, dabing, cutscény, všechno je na vysoké úrovni, jak jsme zvyklí. Troy Baker a jeho Sam ukazuje, že je fakt top všestranný herní dabér.

Jinak hru jsem tedy hrál poprvé před rokem klasicky na klávesnici a myši. Nyní po dohrání trilogie a hraní na ovladači je to ucelenější zážitek, protože mám nějaký vztah k postavám. Kdyby hra byla kratší, nebo autoři jinak pracovali s tempem v některých pasážích, tak bych to dal na první místo před dvojku. Takhle je dvojka stále nepřekonaná akční jízda plná ikonických momentů. Ale i tak navyšuji hodnocení na devítku.

Děkuji za pozornost.

Darkness 2 je důkazem, že nikdy nesmíte začínat žádnou herní sérii od jiného než prvního dílu, pokud si ji chcete naplno užít.

Hru jsem hrál poprvé před rokem na PC s myší. Přes vysvětlující úvod jsem tehdy tápal a neměl jsem moc vybudovaný vztah k Jackiemu ani Jenny, takže pro mě šlo jen o lineární střílečku s komiksovou stylizací a občasným skřehotáním Mikea Pattona. Nyní, po dohrání jedničky coby konzolové exkluzivity, jsem si řekl, že bych mohl dvojku ocenit víc.

Dvojka působí úplně jako jiná hra a kromě hlasu Temnoty v podání Mikea Pattona nemá s prvním dílem mnoho společného. 2K vyměnilo vývojáře, dabéra hlavní postavy i grafickou stylizaci, vyškrtalo všechny open-world prvky a vznikla striktně lineární hra. Působí to tak, že vše, co v jedničce nefungovalo, tu funguje skvěle, ale zároveň zmizelo i to, co fungovalo.

Hned po zapnutí zjistíte, že hratelnost a ovládání jsou na úplně jiné úrovni než v prvním díle. Hra je plynulá, přesná, krásně se ovládá i na gamepadu a míření je mnohem lepší. Je tu pořádný autoaim. Pro fanoušky násilí je tu gore. Dvojka působí mnohem konzolověji než exkluzivní jednička. To není vyloženě špatně. Ovládání je obecně jednodušší, ale zároveň intuitivnější. Temnota a její chapadla plynule navazují na střelbu. Speciální útoky se vyměnily za jednoduchého mluvícího Darkling miniona a finišující údery.

Zmizelo metro i ulice New Yorku, jediné otevřenější lokace jsou vaše sídlo a pak peklo, kde se ze zákopů světové války dostaneme do psychiatrické léčebny, ale je to slabota. Chybí mi bizarní dialogy s NPC, jejich krátké úkoly, hledání telefonních čísel a následné telefonáty.

Druhou věcí, které si hned všimnete, je změna grafické stylizace. První díl měl opravdu působivou grafiku, New York i metro byly na vysoké úrovni a všechno mělo zvláštní temný nádech. Tady máme komiksovou grafiku ala Borderlands. Je to povedené, ale osobně preferuji původní variantu. Každopádně hra běží plynule, bez záseků a propadů FPS.

Zvuk je v pořádku. Nový dabér Jackieho je profesionál, ale trochu mi chybí hlas z jedničky. A z emaře Jackieho je nyní elegantní Jackie.

Příběh navazuje na jedničku. Přeskočíme o několik let dopředu. Jackie je teď capo mafiánské rodiny a stále myslí na Jenny. Působí to ale jinak. Ne vyloženě hůř, jen jinak, méně bizarně a přímočařeji. Samotná Temnota nemá moc prostoru, přestože se příběh točí právě kolem této entity. Už tu nejsou mafiánské vendety, jen Jackie proti Bratrstvu, které chce Temnotu z Jackieho vyrvat.

Mike Patton tu sice je, ale přestože se hra tentokrát točí jen kolem Temnoty, tak jako postava nemá moc prostoru. Jako by pro ni scénáristé nenapsali moc monologů ani dialogů s Jackiem. V prvním díle zasahovala do děje, komentovala ho, tady je jí výrazně méně. Slabší jsou i Jackieho monology během nahrávacích obrazovek.

Ve výsledku jsem si hru po dohrání jedničky užil víc než při prvním hraní. Navíc se na gamepadu hrála skvěle a je to první fps hra, kterou jsem si na něm užil. Určitě se vyplatí hrát ji až po jedničce, protože pak působí uceleněji. Přesto mi chybí to, co dělalo jedničku originální a zajímavou. Atmosféra, stylizace, bizarní pojetí New Yorku a jeho metra jsou prostě pryč. Jako krátká komiksově laděná střílečka to funguje.

Reddit brblal, že nové Modern Warfare 3 má nejhorší kampaň. Naštěstí vím, že Reddit je ta nejhorší sociální síť a zkusil jsem hru sám. A překvapivě je to až na pár drobností kvalitní moderní střílečka. Pokles kvality tam jistě je, já si to odůvodnil tím, že jde o první Modern Warfare, na kterém se nepodílelo mé oblíbené Infinity Ward, ale otěže převzalo studio Sledgehammer.

Umastění redditoři tvrdili, že hra žádný příběh nemá a že je to kompletní offline verze Warzone s boty, kde je pár filmečků. Není to pravda. Příběh je lehká parafráze originálního Modern Warfare 2 a 3. Makarov je zde uvěřitelnější a děsivější než v původních hrách, naopak Shepherd zklamal. Vlastně všechny scény s ním působí jako nedodělky, jako kdyby autoři nevěděli, co s ním. Ten jeho náhlý únos a vysvobození na Sibiři je trapný, ale horší je chladnokrevné zastřelení neozbrojeného Shepherda na konci hry po titulcích, takže pokud jste titulky přeskočili, ani nevíte, že tam tahle stěžejní scéna byla.

Price dostává víc prostoru než v předchozím dílu, a to je dobře. Vrací se dost postav i z jedničky, například Alex se svou novou slušivou odpruženou nohou. Akorát chybí oproti předchůdci nějaké zapamatovatelné mise. Tady je akorát cool mise během únosu civilního letadla. Kampaň je krátká a působí jako odřezky z minulého dílu, ale to furt není úplně špatně.

Umaštění redditoři neměli ani pravdu s tím, že hratelnost je jen offline Warzone. Hra začíná lineární misí za záchranu Makarova a následně jsou za sebou dvě mise na otevřené mapě ala Warzone, což mohli trochu namixovat. Pak následují další lineární mise a Warzone je tam už jen jedna. Naštěstí tenhle typ warzone misí jde dohrát za deset minut. Na druhou stranu, proč vlastně hráči brečí? Nenadávali na koridor od dob prvních Call of Duty? Ale ne, takováto otevřená mapa hře nesluší. Případně by slušela, kdyby to bylo něco jako nepřátelské tábory ve Far Cry. Tohle třeba dost dobře zvládli v Black Ops 6. Mise na těchto mapách v MWIII probíhají takto: máte velkou mapu, kde máte pár primitivních úkolů, do toho se nekonečně spawnují protivníci, někteří mají ty hrozné vesty, které musíte křupnout. Sami můžete lootit a hledat lepší zbraně, lepší vesty i killstreaky. Nuda, ale je to krátké.

Naopak lineární mise jsou staré dobré Call of Duty v moderním kabátku se super zbraněmi, kde mi osobně chybí jen ukazatel zásahů. Ano, já jsem asi jeden z tisíce lidí, kdo má rád ukazatele zásahů i v singleplayerových hrách, protože to pomáhá celkovému gunplayi.

Graficky je to hodně dobré, ale hlavně u filmečků jsem si všiml, že oproti super realisticky vypadajícím cutscénám v MW2, je to spíš downgrade. V předchozích dílech jsem si také vůbec nevšiml, že by dabéři tak strašně neuměle zdrsňovali svůj hlas – znáte to, jako když jsme během pubertálních let na diskotéce dělali, že jsme Boris Rösner. Hlavně u Soapa je to tak divné a nepřirozené.Jinak optimalizace je super, zvuky super, zmíněný dabing až na výjimky taky fajn. Bugy žádné.

Sečteno podtrženo: ano, nejhorší Modern Warfare kampaň. Nejhorší Call of Duty kampaní? Ani náhodou. Je to na 3–4 hodiny, má to super tempo a dal jsem to na dvě posezení.

Děkuji za pozornost a někdy zase na shledanou.

Vžijte se do role single tatíka od rodiny, který dělá údržbáře a má nemocnou dceru. V USA je tohle game over, a proto potřebujete peníze. Hodně peněz. Začne to výpomocí pro hloupého synka vašeho kamaráda, ten vás pak dostane do světa organizovaného zločinu a vy se postupně stanete panem Wolfem na plný úvazek, který se nebojí pořádně si zašpinit ruce.

Nejlepším kámošem je mop, houbička a kýbl s vodou. Najít zdroj vody, oběti, uklidit bordel, všechno krásně vyčistit a dát zpátky na své místo. S dalšími levely dostanete peníze na upgrady a nákup dalších věcí. Levely jsou zajímavé, plné detailů, můžete hledat i tajemství a kazety s hudbou. Hlavní hrdina Kowalski svou polskou krev nezapře, a tak se nedokáže ovládnout, když vidí ukryté peníze, šperky nebo drogy, a prostě si je vezme. Peníze se následně používají na upgrady. A právě s upgrady přichází to uspokojující čištění.

Autoři mají své hráče rádi. Přidali další bezplatné levely i módy. Problém je, že ty jsou, stejně jako poslední dva levely základní hry, strašně dlouhé a komplexní. Zaberou průměrně 100 až 130 minut. Takže hláška „ještě jeden level a jdu spát“ znamená, že v mém případě půjdete chrupat až k ránu.

K tomu jsou tu další módy, například Nightmare, který recykluje především původní levely. To jsem vzdal, protože už to není zábava, ale otročina. Já dohrál jen základních deset a dalších sedm bonusových levelů, ale zato na 100 %, takže jsem ve hře nechal dvacet hodin.

Většinou je to zábava, ale občas jsem měl pocit, jako by autoři záměrně chtěli, aby hráč neměl moc radost a cítil se skutečně jako tvrdě pracující uklízeč, který musí po obrovských komplexních levelech lítat sem tam, tahat mrtvoly, hledat miniaturní náboje a nenechat po sobě ani kapku krve jako důkaz.

V jednom z updatů se autoři pokusili o koherentnější příběh, ale zároveň do něj zamíchali zbytečně moc temných tabu témat, která si mohli odpustit. Sarkastické monology našeho uklízeče Kowalského tomu navíc moc nepomáhají. Safra, vždyť je to táta od rodiny, a ve chvíli, kdy uklízí následky obchodování s lidmi (v poznámce je dokonce uvedeno, že jedné z obětí nebylo ani osmnáct), hází hlášky jako by se nechumelilo.

Technický stav odpovídá Unreal Enginu 5 v rukou menšího studia. Neustálé propady FPS a časté bugy. Například když hodíte tělo oběti na korbu svého pick-upu, často začne podivně poskakovat kvůli kolizím a musíte akci zopakovat, aby se skript správně spustil a tělo skončilo v pytli na mrtvoly. Naštěstí se mi nestalo, že by se nějaký objekt propadl do mapy, jak někteří lidé na internetu tvrdí.
Taky nechápu, proč hra zabírá na disku stejně jako nová Mafia.

„To je skvělá muzika. Ty jo, co to je za muziku?“„To je LULU Suicide, ty vole.“
Kromě jazzového soundtracku v menu tu máme na výběr spoustu pecek různých žánrů. Celkem padesát. Aby vám při tom všem drhnutí mopem šly ty hrůzy lépe od ruky.

Hra je zábavná a komplexní. Nedělá nic vyloženě špatně a první levely jsou nesmírně zábavné. Ale pořád si myslím, že barevnější úklid listí v Leaf It Alone od dalšího polského studia má ještě o kousíček uspokojivější hratelnost.

P.S.: Pořád se divím, kolik herních studií vzniká u našeho konzervativního souseda. To asi CD Projekt inspiroval každého, kdo měl doma počítač s Windows XP, aby se vrhnul na vývoj her.

The Darkness je vskutku zajímavou hrou. Hra vypadá dobře, skvělý dabing, soundtrack, Mike Patton, prostě všechno okolo. Až na ovládání a gameplay. K tomu si připočtěme ne moc šťastně uchopený jinak dobrý komiksový příběh.

Jackie Estacado je zatraceně zajímavá postava, která vypadá jako emo z Matrixu, s dlouhými rovnými vlasy a dlouhým koženým kabátem. Hráčům během načítacích obrazovek bude vyprávět krátké bizarní a vtipné příběhy, jako například jak v patnácti letech přišel o panictví s prostitutkou Candy.

Jackieho vytáhl z dětského domova jeho mafiánský strýc Paulie, aby pro něj dělal. V děcáku poznal svou životní lásku, takže se mu moc nechtělo, ale nakonec si na roli mafiána zvykl rychle. Když mu bylo 21 let, jeho strýc si usmyslel, že se Jackie bude chtít stát donem mafiánské rodiny, tak ho chtěl preventivně odstranit. V tom se ale probudila Temnota, která proudila v žilách rodiny po generace. Tahle Temnota s hlasem Mikea Pattona zachrání Jackieho a dále jeho chapadla fungují jako nástroj pomsty.

Katalyzátorem příběhu je, když The Darkness nedovolí zachránit Jenny a chudák Jackie musel sledovat její popravu z první řady. Je zajímavé, že do této doby Jackie není moc překvapený z Temnoty, ani to moc nekomentuje, a příběh stále funguje jako klasická gangsterka. Pak zlomený Jackie spáchá sebevraždu a dostává se do originálně pojatého pekla s kulisou zákopů první světové, kde Temnota drží postavy uvězněné v nekonečných bitvách (tady očividně Treyarch ukradl nápad na nazi zombies). Když se Jackie podruhé dostane do pekla a podmaní si Temnotu, tak už je hra zejména o pomstě a linka s Temnotou je hodně upozaděná.

No, příběh papírově vypadal super, ale autoři to moc dobře nezrealizovali. Někdy Jackie nezavře hubu, někdy je jak Gordon Freeman a nemluví, i když by se hodilo nějaké jeho vyjádření. To, že Jackie skoro celou první polovinu hry nijak nereagoval na Temnotu, je sice zvláštní věc, ale bohužel to neskončilo jen zde. Po několika střetech s jeho strýcem stále nepochopil, že ho chce za každou cenu odstranit, a on stále dělá, jakože se nic neděje. Není schopný svou lásku Jenny ochránit a klidně za ní jede do bytu a následně ji tam nechá samotnou, nebo dokonce si zavolá Jenny, aby přijela metrem k sirotčinci, který vzteklý Paulie nechal vypálit, kde ji Pauliho lidé zajmou. To je už fuck up.

Grafika je na rok 2007 a PS3 naprosto parádní a klidně bych hru zařadil po Crysis za druhou nejhezčí pro rok 2007, New York a metro je opravdu bezkonkurenční. Živé metro, kde můžete cestovat, kecat s NPC, dělat pro ně menší vedlejší úkoly, prozkoumávat ulice, volat na nalezená čísla (tohle je mimochodem nejlepší důvod, proč prohledávat zákoutí pro collectibles a nacházet tato čísla, protože člověk uslyší spoustu vtipných a bizarních mikro příběhů). Tohle všechno se mi moc líbilo a atmosféra se autorům povedla.

Co se mi nelíbilo, je hratelnost. Od krkolomného ovládání, po pomalý, houpavý, nepřesný pohyb postavy. Dále tu máme pěkné zbraně, které jsou však takové těžkopádné, a i když je tu aim assist, tak je furt těžké něco trefit. Jackie toho moc nevydrží, přestřelky jsou drsné. Jackie taky nepřebijí svoje pistole a rovnou je vyhazuje, což znamená, že pod svým kabátem nosí i klidně několik stovek různých jednoročních zbraní :-D

Běhání po velkých blocích New Yorku bez sprintu je otravné. Stejně jako je otravný fakt, že hra nevede vůbec za ručičku a neustále budete bloudit a něco hledat, a dokonce to zajde tak daleko, že i během misí nebudete vědět, co dál (nepřátelský vrtulník vás drží na střeše a pak vás sejme, a furt dokola… vy máte za úkol seskočit ze střechy..
sakra, jak na tohle má hráč přijít, že nemá například sundat vrtulník střelbou?!), bez YouTube bych hru nebyl schopný dohrát. K tomu si připočtěme bugy (naštěstí jen u vedlejších misí), kdy jsem se mohl nalítat po celém New Yorku, hledat, co mám udělat, aby se zapl skript a já mohl v misi pokračovat. Nebo questy následně nešly dokončit, protože postavy s vámi nechtěly komunikovat.

Stejně nemůžu méně než 7/10, The Darkness mi to nedovolí. A prostě ta stylizace a atmosféra New Yorku mě zatraceně brala. (Mimochodem sedmička je solidní hodnocení, vy mínuskáři u Half-Life Uplink :-D)

Rogue Warrior označovaný jako jedna z nejhorších her nakonec nebyl tak špatný, tak jsem to chtěl zkusit i s další shitovou hrou. Ostatní Call of Juarez byly všechny fajn, tak jak to dopadlo s Cartelem? Spoiler. Bohužel, tenhle paskvil si špatné recenze opravdu zasloužil.

Příběh papírově vypadá dobře, ale to, jak to polští kluci z Techlandu provedli, je velký špatný. Bídné dialogy, zvláštně zkratkovité cutscény, celkově to působí jako nedodělek. Od začátku hra na vás hází jedno jméno za druhým, bez pořádného představení vedlejších postav, takže jsem neustále tápal. Ve hře řešíme 40 let starou křivdu ještě z Vietnamu, do toho řešíme korupci vysokých představitelů, korupci našich parťáků a pak ještě dalších x podlinek. Jsou zde 3 hlavní postavy a sympatická je jen neotřelá postava McCalla, který je správný typ zkorumpovaného policisty, co má na každém prstu několik lehkých děvčat, na kterých mu ale záleží(!) a nebojí se si trošku přilepšit během misí.

Kvalita v hratelnosti by odpovídala nějaké východoevropské nízkorozpočtové střílečce, kdy ruská mafie chtěla vyprat pár rublů (Neuro Hunter), ale ne AA produkci Techlandu pod záštitou Ubisoftu z roku 2011. Mizerná střelba, působí to jak střílet do papíru, nepřátelé nedávají uspokojivou zpětnou vazbu po zásahu. Zbraně vypadají papundeklově, mají hrozné ošklivé mířidla i zvuky. Občas si zajezdíme v autě, které se příšerně ovládá a je to bídná arkáda. Pak tu je nadužívaná minihra s vykopnutím dveří a zpomalením času. To je celé...

Během misí můžeme krást peněženky a nějaký vysílačky, nebo co to sakra bylo. Nebo dělat nějaké vedlejší mise, kterou mi zadala McCallova šlapka. To je docela vtipné, když po atentátu na jednu postavu v baru, kdy tým má za úkol dopadnout zloducha a zachránit rukojmí, tak McCall si v klidu jde vyhubovat nějaké druhé šlapce, která vyhrožovala McCallově oblíbené holce :-D Hrozný bizár, nemyslíte?

Technická stránka hry? Že hra vypadá jako z roku 2007, to je mi fuk, ale to, že hráči nemůžou vypnout motion blur, depth of field, který je opravdu při míření rozčilující, rozdílnou sensitivitu při míření nebo fakt, že sensitivita ovlivňuje i pohyb kurzoru mezi misemi a v menu, takže nižší DPI znamená solidní workout v rameni, když chci kliknout na pokračovat. Co je nejhorší, jsou strašné skripty. Nemusíte ani chvátat, aby vaši AI kolegové přeskakovali jednu hlášku za druhou, kdy vás buď chválí, nebo nadávají. Neustálé čekání na parťáky, nebo se často někde zasekly. Dabing nebyl tak bídný, ale kvalita v cutscénách byla mimo. Jak kdyby to natáčeli v nějakém varšavském sklepě. Soundtrack má na jednu průměrnou skladbu jednu příšernou.

Nevím, jestli za to může Techland, nebo jestli jim dal Ubisoft nůž na krk, aby to vydali co nejdříve. Hra působí jako nedodělek, příběhově je to divný slepenec. Má špatnou střelbu, stereotypní náplň hry, mizerný technický stav. To málo, co to částečně drží nad vodou, je postava poldy McCalla a zajímavý konec.

"Ačkoliv jsem se zařekl, že mými herními protivníky budou už jen nadpřirozené želvy ze Super Mario Bros., po zhlédnutí několika videoukázek mi něco (The Marker) říkalo, že tuto hru od Electronic Arts bych vynechat neměl." Čak, 2009

Dead Space je kvalitní hororovou survival střílečkou ze třetí osoby, kdy hlavní hrdina Isaac zabírá skoro půl obrazovky, takže během zběsilé akce není vidět ani ň a v ruku v ruce s mizerným ovládáním je to opravdu hororový zážitek. Ale ne, hra je opravdu kvalitní a v první třetině hry jsem přemýšlel i o devítce, a ty já nerozdávám jen tak na potkání.

Takže příběh. Příběh je Alien meets Half-Life, ale ve třetí osobě. Isaac po vzoru vědce z Black Messy nemluví a submisivně dělá všechno, co mu jeho hot spolupracovnice nebo jeho nadřízený s útočnou puškou nařídí. Mezi tím tyhle dvě postavy si asi hrají piškvorky a náš chudák opravář musí sám vystřílet půlku obrovské těžební lodi se svojí laserovou řezačkou. Velká pochvala, že EA připravila českou lokalizaci i na konzole. V budoucnosti potřebujeme těžit zdroje a během toho narazíme na nějaký záhadný objekt zvaný The Marker, který dělá z mrtvých těl nekromorfy a živým lidem způsobuje halucinace, do toho nějaká církev, co chce právě kvůli tomu všechny povraždit, a k tomu ještě vaše hot spolupracovnice vás zradí (ta ale k církvi nepatřila, co ji teda šlo?). Upřímně příběh je to hlavní, co mě táhlo dopředu.

Gameplay je takový utahaný s krkolomným ovládáním. Vyjedete vláčkem do lokace, tam musíte něco opravit a mezi tím střílíte, pak opravu většinou provedete zmáčknutím písmene X a vrátíte se zpátky, kde už se zase objevili noví nepřátelé. Takhle je to dvanáctkrát. Hra občas přihodí debilní střílení meteoritů nebo nějakou jednoduchou, ale otravnou hádanku, kdy musíte většinou pomocí gravity gunu, který se ovládá stejně na vohno jako všechno ostatní, vyřešit. Objevíte se i ve vesmíru, ve stavu beztíže s omezeným kyslíkem. Tyhle levely mě vždy bavily. Hra vás nenechá vydechnout, jsou zde lekačky, ale ne tak okaté. Vrátíte se ve stavu beztíže pomalu k vláčku a bum, je tam bez jediného zvuku nekromorf.

Máte tam zbraně, které můžete upgradovat, a celý ten ekonomický systém a inventář je pojatý fakt dobře. Akorát že teda vaše první základní zbraň je po full upgradu tak silná, že vás to ani neláká zkoušet nové zbraně a handrkovat se tam s nějakým gravity gunem a kotoučem z cirkulárky nebo pomalým plamenometem. I přestože vás hra trochu nutí si sehnat něco na ty malé potvory nebo nějaké výbušniny na ty potvory na zdech, tak si myslím, že kombo řezačka a útočná puška je víc než ideální.

Po technické stránce hře není co vytknout. Dead Space vypadá na skoro dvacet let starou hru skvěle. Nejsou tam bugy, gore je lahodný a odstřelování údů je něco. Až na jednu debilitu. Hru si v pohodě ukládáte manuálně, jenže pak přišla 10. kapitola a když jsem si chtěl hru načíst, nebyla tam. Bug? PS3 verze bug? Příliš mnoho uložených pozic? Projel jsem kapitolu dvakrát a stejně se nikde neobjevilo načíst cokoli po deváté úrovni. Modří už vědí. Ona 10 začíná jedničkou a v uložených pozicích vám to nahoru dává největší číslo 9, takže krkolomně hru musíte vždy promačkat až dolů a vybrat si nejnovější save.Hezké, že?

Jo, a nejde změnit obtížnost během hry! Já už radši všechny PS3 hry dávám na tu nejnižší nejen, že jsem lama, ale taky protože Medium v Resistance 1 (kde taky obtížnost nešla během hry změnit, to bylo v té době tak těžké naprogramovat?), znamenala Hell on Earth. Tady je Easy opravdu easy a nestvůry pak padají na dva zásahy z řezačky. Munice je všude milion, ale i tak to ke konci hry pomalu nestačilo na 3 full upgrady zbraně.

A vzhledem k tomu, že i malý muffin někdy kolem roku 2009 taky nadával na PC verzi s myší, tak raději sáhněte po remake verzi a ušetřete si tyhle všechny nervy.

Nadávám, nadávám a stejně tomu dám 8. Ta atmosféra a příběh je fakt něco, i když nejsem psychopat (doufám) a často ve hrách odsuzuji samoúčelné násilí (Hatred), tak zde to bylo něco tak přirozeného a uspokojivého. Hře by prospělo zkrácení na polovinu. Skoro 13 hodin, když odečtu asi hodinu toho pokusu v kapitole desáté kvůli *** save systému, máme tu hru na 12 hodin. 5-6 hodin by bylo takové údernější, kor když si člověk uvědomí, že většina úkolů, co Isaac dělá, působí dost vycpávkově.

Solidní krátká sci-fi postapo záležitost. Zajímavostí může být, že za hrou stojí jednočlenné chorvatské studio tvořené ženou.
Plynulá střílečka s dobrým pohybem, zajímavými zbraněmi a pěkným level designem. Prim ale hraje atmosféra postapo sci-fi záhady. Hrajete za nomáda, kterému se rozbije stroj, a tak putuje pustinou, která se nachází pod obří betonovou kopulí. Potkává zahalené nepřátele. Pohybuje se po obrovských vertikálních mapách inspirované brutalismem. A pomalu rozkrývá záhady světa. Ten konec je hodně zajímavý, ale nechci spoilerovat, jen řeknu Counterweight Worlds.

Je to super jednohubka a povinnost pro sci-fi fandy hledající filozofické přesahy. Pevně věřím, že autorka nám toho naservíruje víc.

Jsem v tom věku, kdy se ještě můžu tvářit, že jsem mladým jinochem, nebo už můžu dělat, že jsem dospělý, založit rodinu a vzít si hypotéku. Já si vybral tu první roli, ale tik tok. Brzy mi můj mladistvý vzhled může odejít. A bojím se, že na mě lidé budou ukazovat na starého mládence, co už by měl konečně dospět Ještě víc se bojím, že už se nebudu zobrazovat slečnám na Tinderu, protože budu mimo filtr a já nerad lžu, takže si nemůžu jen tak ubrat pár let. Tahle představa mě děsí a chtěl bych, aby se výherce eurojackpotu slitoval a poslal mi pár mega na nějaké povzbuzující drogy, plastiky a nové papíry, kde bych se omladil o pět, deset let.

Každopádně, proč píšu takové nesmysly? Já nemám rád staré hry. Opravdu ne. Není to kvůli grafice, je to kvůli zastaralým herním mechanikám a nutnosti být ČVUT hlavoun, abych zajistil plynulý chod na novém PC. Nejnovější hrou, kterou v klidu zahraju je Max Payne 2 a Half - Life 2, ale to jsou výjimky a moderní gaming pro mě začíná až s rokem 2007.

Takhle zpropadená výzva mi narušila můj zenový život, protože mi nějaký uživatel v diskuzi zakázal znovu zahrát osvědčenou adventuru Ve stínu havrana, s tím, že musím hrát hru, kterou jsem ještě nikdy nehrál. Ale pak se stal zázrak, chatgpt mi náhle doporučil Uplink. A opravdu, je to cesta nejmenšího odporu. Navíc hra jde hrát v prohlížeči a vzhledem k tomu, že je starožitná, tak ani nevím, jestli ten input lag je kvůli prohlížeči, nebo ne.

Gordon jde nastavit satelit, potkává headcraby, zombie i mariňáky, kteří jsou trénovaní na to přežít i několik střel ze samopalu do hlavy. Pak se vrátí, ale k boss fightu s nějakým namakaným emzákem nedojde, objeví se černá obrazovka. Za tu dobu jsem zemřel asi pětkrát... na nejnižší obtížnost. Z toho jednou, protože se zapnul divně skript a mě usmažila pára (nebo co to bylo), podruhé jsem si musel hodit granáty pod nohy, protože jsem se zasekl na žebříku.

Ani nevím, jak to hodnotit, aby mě staromilci nezlynčovali (ale klid, já zase nadávám na hry po roce 2013!). Ona to není úplně zastaralá hra a radši tohle než Doomovky. Sedmička je ok?

Herní výzva 2026 - 7. Odkojený klasikou

To, že jsou holky a kluci z Hangar 13 šikovní, už vím, ale to, že se s řekněme omezenějším rozpočtem oproti AAA hrám typu The Last of Us povedlo vytvořit tak kvalitní počin, který má gameplay, příběh i technické zpracování na vysoké úrovni, to teda klobouk dolů.

Mnohými nenáviděný třetí díl je za mě velmi kvalitním počinem, který, když už nic jiného, tak z hlediska narativu nemůžeme odepřít vysoké kvality. Kvalitní dialogy, postavy i forma dokumentárního stylu vyprávění. Ale ona i ta základní premisa naštvaného dvoumetrového válečného veterána, který jde po vendetě a chce zničit kompletně a systematicky celou mafiánskou rodinu, mělo něco do sebe. Zmiňuji třetí díl a jeho příběhovou kostru, protože v Domovině moc není. V jedničce odkrýváme postupně Tommyho minulost a proč se stal práskačem. Dvojka jde stejně jako Domovina bez nějaké základní příběhové kostry a příběh nějak plyne dopředu, jen s premisou, že Vito chce být gangster.

Zde si k hlavní postavě Enza rychle vytvoříme silný vztah, protože je dobře napsaná a každý s empatií s ním bude soucítit. Ale až nějaký větší smysl a motivaci láskou se dočkáme ve třetině hry. Je zde velmi pomalý až utahaný dvouhodinový úvod. Následně se hlavní postava, která je velmi sympatická, až moc rychle vžije do nové role gangstera a stane se z něj takřka submisivní nástroj násilí, pro člověka, kterému sice dluží, ale zase ne až tak moc, aby dělal všechny ty násilné vylomeniny. A nakonec to má až zbytečně uspěchaný konec.

Spoilerová část: Když se autoři rozhodli k hraní za Isabelu, tak tu její misi měli dát před tím, než Cesare zradil Enza. Celý konec by se dle mého prodal mnohem lépe. Tohle je subjektivní pocit, ale furt zůstává nadstandardně vysoká kvalita ve formě prezentace příběhu. Koherentnost díky lineárnímu gameplayi (na rozdíl od třetího dílu) tomu velmi pomáhá. Nejen výtečné cutscény, ale i herci, dialogy a postavy patří k tomu nejlepšímu, co v dnešní době singleplayerových her vzniká.

Z předchozího open worldu se dostáváme do striktně lineární hry, kdy krásná Sicílie je jen kulisou s častými neviditelnými překážkami. Po pomalém startu hry, který není jen příběhově pomalý, se dostáváme do druhé a poslední třetiny, která je nadupaná různorodými misemi. Čistokrevná akce se střídá s automobilovými honičkami a stealth misemi a souboji s kudličkami. Na to, že autoři hodně stavěli na těchto soubojích, mi přišly spíše průměrně zpracované. Pojetí přestřelek se mi moc v dané formě moc líbily. Gameplay si bere to nejlepší například ze zmíněného The Last of Us a ta finální mise je zcela okopírovaná z mise. Z toho si taky berou i zjednodušený loot a ekonomický systém, který ale podle mě tady moc nedává smysl, a hodil by se jen ve volné jízdě (kdyby byla více komplexnější). Auta a řízení se mi také moc líbily a je to solidní kompromis mezi simulací a arkádou, na gamepadu lahoda. Strašně jsem ocenil i možnost přeskočit jízdu rovnou k cíli, tohle jsem po dostatečném kochání ostrova velmi ocenil. Tuhle funkci by Mafia 3 i další městské open worldy potřebovaly jak sůl. Dodatečná volná jízda je zklamáním, protože jsou všude neustále neviditelné překážky, takže výšlap na Etnu nebo plavání na ostrůvek na jihu je nerealizovatelný.

Po technické stránce musíme brát v potaz, že hra běží na Unreal Enginu 5, ten je těžké zkrotit a i zde ucítíme občasné propady a hra prostě není 60 FPS smooth. Já mám odladěnou PC sestavu a stejně byly místa, kdy z průměrných 80 FPS sletěly i na 40. Ale i tak to patří k těm lepším hrám na UE5, protože hra neměla záseky, bugy ani nespadla a hra vypadá prostě krásně. Sicílie vypadá opravdu úchvatně a nová Mafia se pere s A Plague Tale o tom, kdo má krásnější atmosféru Středomoří.

K tomu si připočtěme krásný soundtrack, super český dabing, na který jsem si chvilku musel zvykat, protože dabéři hlavní postavy Cesara mi moc nesedli (i přesto že oba podali velmi kvalitní výkon). Nevím, jestli jen v českém dabingu, nebo i v tom anglickém, je do uší bijící a trošku kazí dojem nadužívání italských slov. Mělo se ubrat, inspirovat se Ezio Auditorem a ne že v každé větě slyším s českým přízvukem nějaké italské nadávky.Ale to je maličkost.

Nová Mafia přinesla závan starých lineárních her v novém kabátku. Hra dělá vše nadstandardně dobře a nic, co by mi vyloženě vadilo, proto si zaslouží vysoké skóre a velkou pochvalu.

Battlefieldy a singleplayerové kampaně nikdy nešly dohromady. Ač se o to autoři snaží již skoro dvacet let, žádný z těch, který jsem hrál, nebyl žádný fantastický zážitek na rozdíl od některých Call of Duty kampaní. Čtvrtý díl měl tak špatný singleplayer, že už jsem v dalších Battlefieldech kampaně rovnou ignoroval a skočil vždy do hry více hráčů. Ale třeba jinak pojaté Hardline potěší.

První věcí, co příjemně překvapí, je seriálová forma vyprávění. Skvělé cutscény, výborní herci, lip sync, soundtrack. Po každé dohrané epizodě vidíme rekapitulaci, když hru ukončíte, vidíte rekapitulaci, když se ke hře vrátíte, vidíte rekapitulaci. To je celku originální uchopení storytellingu. Samotný příběh taky není tak špatný, dialogy jsou sice cheesy a ten konec je WTF, ale příběhová kostra byla fajn.

Hratelnostně je to to staré kostrbaté střílení známé od Bad Company až po BF1. Až zpětně po dohraných x dalších FPS titulů jsem si to uvědomil, že prostě Battlefieldy nemají dobrý gunplay. Tady se to snažili trošku zachránit ukazatelem zásahu, ale pokud si chcete pořádně zastřílet, musíte jinam. Náplně misí jsou zajímavé, některé klasické lineární, plné skriptů, další jsou takové otevřenější lokace, které si dost berou z Ubisoftího game designu, hlavně z Far Cry, kdy máte lokaci nepřátel a lze vyřešit daný problém několika různými způsoby od Rambo stylu, po tlumiče, či se vyhnout nepřátelům úplně například díky háku nebo slaňování. Jako polda můžete kromě headshotů z brokovnice taky eliminovat zločince s tím, že jim dáte želízka. Takhle mechanika je řekněme zvláštní a hra do ní občas tlačí, kdy můžete dostat bonusové body na výbavu, když známé zločince zatknete místo efektního headshotu z Kalašnikova. Mise v autě automobilové fandy nepotěší, protože ten jízdní model je dost mizerný. Dost WTF je i mise, kdy se náš polda dostane do tanku, nebo si zastřílí z děla bombardéru.

Technická stránka hry je skvělá, fps se ani při sebevětším výbuchu nehly. Soundtrack byl také fajn a výběr songů jakbysmet. Na žádné bugy jsem nenarazil. Ale občas byla ta skriptovitost hodně vidět, zejména v automobilových honičkách, kdy můžete střílet po ostatních, vám hra dovolí sundat je až, když je vhodná doba.

Ve výsledku to není tak špatná hra, ale co je hlavní, nebavila mě moc střelba. One headshot, one dead je sice ta správná cesta, ale jinak střelba nebyla uspokojivá. Ale možná mě moc rozmazlily jiné dobové pecky.

Další z takzvaného mého nově objeveného a oblíbeného žánru uspokojivých simulátorů. Vychází to z A Game About Digging a Hole, akorát že hlína je přebarvená na modrou a je z ní led. Ten vy pomocí plamenometu a následně plasmometu snažíte roztékat a v něm nacházíte loot, který prodáváte na upgrady.
Nejdříve je to zábavné, pak méně, protože autoři nastavili špatnou rychlost upgradu a budete si připadat, jako kdybyste byli opravdu na Sibiři a neustále se museli vracet pro zahřátí, vyprázdnit loot a nabít svůj plamenomet. Ale co je nejhorší, je nedostatečný interface a debilní, vyloženě debilní level design, kdy neustále bloudíte, protože všechny ledové jeskyně vypadají stejně. V ruce v ruce s faktem, že můžete umrznout a přijít o všechen pracně získaný loot, je to čistá frustrace.
Hra má několik bugů. Vždy když se hra ukládá, ať už ručně nebo autosavem, tak se zasekne na 10 sekund. Každopádně hra asi zabrala o hodinu bloudění déle, než mají letsplayeři na YouTube, a bez nich bych poslední dva artefakty nenašel.K tomu mi spadla během finální titulky, kdy mi ale scházel poslední vedlejší artefakt a já musel znovu jít pro předchozí dva. Bloudění ke konci hry mě fakt znechutilo.