Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Half-Life: Uplink

78
47 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
freeware
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
12.02.1999 PC
Vývojáři:
Valve Corporation
Half-Life: Uplink je vlastně pouhý jeden level, který měl být původně zakomponován do plné hry (obdobně jako tomu bylo u Half-Life 2: Lost Coast). Tento přídavek byl vydán zhruba tři měsíce po původní hře jako demoverze.

Opět se ujmete role Gordona Freemana, tedy teoretického fyzika pracujícího ve výzkumném komplexu Black Mesa v Novém Mexiku. Příběh se odehrává přesně 48 hodin po nehodě v Black Mesa a vaším jediným úkolem je dostat se z této části komplexu, což vám není umožněno z důvodu zamčených dveří. Aby se dveře otevřely, musíte poslat signál na regulační nukleární omezení do Spojených Států (USNRC) a nastavit ručně rozhlasovou anténu. Cestu vám opět znepříjemňují staří známí z prvního dílu, setkáte se tak tedy s headcraby, vortigaunty, ale po většinu času budete bojovat proti lidským protivníkům (US armádě, která má za úkol celý komplex vyčistit od všeho živého).


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Budu vám teď vyprávět příběh z dávných časů, kdy na Zemi vládly CRT monitory, internetování a telefonování z pevné linky najednou nešlo dohromady a CD-ROMY s demíčky a utilitami, přikládané k časopisům měly cenu zlata. Bude to příběh o tom, jak změnil Half-life Uplink zcela můj pohled na FPS a zvýšil má očekávání kvality od tohoto žánru natolik, že se mi pak ještě dlouho poté každá střílečka jevila jako nepříliš zdařilá napodobenina skvělého Half-life.
(pokud jste Uplink ještě nehráli, čemuž nevěřím, nečtěte dál, neboť to mám samý SPOILER:-)

Jednoho ospalého rána roku 1998 do schránky opět přišel časopis Computerworld, tohle číslo bylo ale naprosto zásadní a to svojí přílohou. Po nudivém přečtení si obsahu CD jsem narazil na dosti neobvyklou sekci „hry a zábava“ s jedinou hrou. Říkám neobvyklou sekci, protože Computerworld opravdu nebyl a dnes už vůbec není časopisem zaměřený na hry.
Po instalaci hry přišla nenápadná intra a nevýrazné herní meni. Bez přenastavení wasd na směrovky jsem se na easy vrhnul ihned do hry. Po proběhnutí chodby jsem byl svědkem prvního pořádného skriptu v mojí herní kariéře, sice jsem vůbec nevěděl o čem se ti dva pánové, jeden v bílém a druhý v modrém baví, ale byla to paráda. Ještě dlouho poté, co si každý z nich odříkal svůj part, jsem je obtěžoval interaktivním tlačítkem „e“, aby mi říkali věci.
Potom jsem objevil možnost sprejovat..nejdříve jsem laboratoř vyzdobil znaky „lambda“. Poté, co jsem zjistil, že jde sprejovat i souvisle, stylizoval jsem do malíře pokojů a všude tam, kam jsem dosáhl získala laboratoř oranžový nádech. Výtah to byla panečku věc, chytře v něm byl ukrytý i loading dalších prostor. V nich jsem se bavil rozšlapáváním hranatých švábů, až jsem objevil pro HL tak symbolický crowbar. Po rozbití beden jsem se střetnul s prvním nepřítelem, hlavokrabem! Ač ozbrojen, zpanikařil jsem a prchl zpět do výtahu, ovšem to, co mi připomínalo oškubané vodňanské kuře skočilo za mnou i tam! Zmáčkl jsem tlačítko a zpětný loading výchozí laboratoře, kdy na mne žoužel nemohla dorážet, se mi tak náramě hodil.

Reakce pána v bílém mě pobavila, výkřiky, cholerické škubání a slepičí pobíhání, zato pán v modrém vyjmul devítku, dvakrát vystřelil a krab exnul. A Barney se stal hrdinou dne.
Pokusil jsem se tedy Barneyho nacpat do výtahu, aby mi mohl nahoře helfnout, leč nepodařilo se. Naštěstí, kus za místem od setkání s hlavokrabem jsem našel jeho klon, Barneyho 2, se kterým jsem posléze prošel podstatnou část hry.
Zrychlím teď trochu tempo, konec konců, to, co jsem vám tu doposud popisoval, zažila v mírných obměnách určitě většina z vás. Já sám spadám do skupiny těch hráčů, kteří si vůbec nevšimli první zombie u vchodu do venkovního skladu s vojáky. Palbou do připravených bomb se totiž všechno proměnilo v cucky, včetně Barneyho.. Praktický F7 quickload a akce byla provedena znovu, už bez této zbytečné oběti.. A vůbec považuji quicksave/quickload pro Half-life za stejně příznačné, jako výše zmíněné páčidlo :)
Venkovní sklad přinesl první setkání s vojáky, a také první logický úkol, jak se dostat dál. Takových úkolů byla full verze Half-life plná, což hře významně přidalo na už tak vysoké atraktivitě.

Průchod skladištěm, plným vojáků mne zocelil. Raději jsem Barneyho nechal hned na začátku této obtížné sekce, protože měl se svojí Berettou příliš slabý usmrcovací výkon, byť byl na dálku přesný. Hra stále překvapovala - po militárním dobrodružství, odeslání signálu v kupoli přišly hororové chvíle v radioaktivním brlohu. Zde si žravé huby vytahovali do chřtánů klející vojáky, kteří začali v Sedmihodinové válce evidentně ztrácet, což bylo nejlépe poznat, potom, co jsem se dostal zase ven na vzduch.
Half-life tu předvedl další přelomovou věc a to zrecyklování hráčem již prošlých prostor. Nicméně ne na způsob doomovek v opakujících se levelech, ale tak, že vytvořil ve hře dojem času, kdy se za dobu, co jste byli uvnitř, venku něco stalo.. Vracel na samý začátek demolevelu STEJNOU cestou, jakou jsem přišel, ovšem za zcela jiných podmínek. To bylo do té doby něco nevídaného.

Další velkou inovací bylo, že umělá intelignece se rvala sama se sebou! Marines vs. Vortigaunts. Tak na koho si vsadíte? Tohle vše dávalo velký prostor taktizování. Ocenil jsem, že Barney zůstal na tom místě, kde jsem ho nechal, i když dalo velkou práci udržet jej mezi granáty, dávkami ze samopalů a zelenými blesky naživu...

Po návratu do centrální laborky mi prófa odblokaval do té doby nedostupnou sekci (úžasné, žádné hledání červeného, modrého či jiného klíče a vy víte, na jaké hry narážím.. Vzal jsem tedy za odměnu 2x Barneyho a 1x pana profesora sebou, aby nakonec podlehl třínohému sonickému psíku bez hlavy. „Může se situace ještě zhoršit?“, řekl jsem si. Jak jsem brzy poznal bylo to možné, to když skriptem padlé skřínky na lejstra rozmydlily Barneyho č.1 a zombie složila jedním máchnutím pařátů Barneyho č.2. Nepěkný osud čekal i mě, to když se konečně objevil zdroj naštvaného řevu v podobě oplátovaného a smažícího Gargantuy (skvělý efekt „neprůstřelnosti“ použitý ve hře i na jiné materiály). Najednou se obrazovka zatmavila a já pochopil, že nutně potřebuji plnou verzi, jinak přijdu o něco velkého na poli her.

Pro: Jedno z nejlepších dem od jedné z nejlepších her vůbec...

Proti: ...ale všechno hezké musí jednou skončit, Uplink nevyjímaje.

+44
  • PC 85
Half-Life: Uplink je jako poslední bonbón na dně té nejlepší bonboniéry, jako poslední srk toho nejsladšího nápoje, jako poslední hranolek nedělního oběda, nebo také jako nalezení oblíbené hračky z dětství zapadlé za skříní, či objevení letité fotografie na dně spodního šuplíku… Píše se rok 2011 a já instaluji demoverzi z roku 1999 na hru z roku 1998, demoverzi na svoji nejoblíbenější singleplayerovou hru, kterou jsem dohrál 8x a kterou i po řadě let znám stále nazpaměť… Zjištění, že existuje jeden celý level Half-Lifu, jenž mi zůstal utajen, zjištění že je tady poslední dílek puzzlí z obrázku, který jsem měl tak hrdě vyvěšen na stěně, koukal na něj před spaním a nepřipouštěl si jeho nedokonalost, resp. neúplnost, bylo pro mě šokující. Nyní ho ale držím v ruce (mám na mysli ten dílek, vy nemravní neřádi!) a slavnostně zakončuji, co mělo být již dávno zakončeno – příběh jednoho mistrovského díla na poli počítačových her.

Inu, abych sundal růžové brýle, Uplink nedává původnímu Half-Lifu nový rozměr, vlastně v něm vůbec nechyběl, je to zkrátka „něco navíc“, jeden další úkol a jedna zajímavá odbočka. Hned první co potěší je, že Uplink má poměrně ucelený děj, nepůsobí jako jeden level vytržený z kontextu, dočkáte se pár sympatických dialogů, třech základních monster a samozřejmě vojáků. Na vaší vycházce za nasměrováním satelitu určitě nejvíc potěší scriptíky, srdce mi plesalo radostí s každým vojákem, který čekal až se k němu přiblížíte na dohled, aby mohl být nějakou příšerou odtažen za nohy a přeměněn na pár porcí krvavých steaků. Vrcholem scriptování své doby je pak závěr, temný depresivní a monumentálně hrůzostrašný závěr překonávající i většinu plných verzí her (např. Blue Shift vyloženě splachuje do záchodu), natož demoverzí. Zakončení Uplinku se do mě zapsalo jako další nezapomenutelný herní moment.

HW: Minimum: 133 MHZ CPU, 24 MB RAM, SVGA / Doporučeno: 300 MHZ CPU, 32 MB RAM, 8 MB VGA
+21
  • PC 75
Uplink jsem poprvé dohrál ještě v minulém tisíciletí. Když jsem na něj náhodou narazil po vánocích, uvědomil jsem si, že si to už moc nepamatuji. Když jsem hledal odkaz ke stažení, narazil jsem na dost způsobů jak si hru zahrát. Na to že jde o demoverzi (byť s originálními levely) se jí komunita dost věnuje. Mohl jsem si zahrát původní samostatné demo, nechat si hru doinstalovat do Steamu nebo dokonce včlenit do plné hry, jako novou kapitolu. Nakonec jsem hrál samostatnou verzi, ale na Steamu. Hratelnost je shodná s plnou verzí Half-Life a level design je na stejné úrovni. Na střední obtížnost a s podrobným průzkumem jde asi o hodinu hraní.

Narazil jsem ještě na verzi Half-Life: Uplink Extended. Jde o stejnou hru, ale po finále ještě pokračuje asi 10min. Narazíte na další druhy nepřátel a dostanete do ruky další zbraň.

Poslední variantou, kterou jsem vyzkoušel byla Black Mesa: Uplink. Jde o předělávku do Source enginu a přidá se jako nultá kapitola do modifikace Black Mesa (pozor opravdu jen do modu, verze pro samostatnou Steam verzi se prý připravuje). Neobsahuje nic navíc, prostory působí větším a otevřenějším dojmem a obtížnost se mi zdála trochu nižší.

Pokud vám nevadí starší grafika doporučuji k zahrání Extended verzi, to mírné rozšíření je fajn. Hráčům citlivějším na grafiku doporučuji spíše verzi pro Black Mesu. Celkově je Uplink velice dobrou demoverzí a hodně oceňuji, že nejde o vytržený kus plné hry.
+20
  • PC 80
Tohle byla ta hra, kde jsem úplně poprvé zjistil, že FPS musím hrát s pomocí myši. První mozkokrab mě tenkrát od toho odradil. Kvality Half-Lifu jsem ocenil až trochu později. Byla to prostě doba před Half-Life a po něm. Doomovky vycházeli z módy.

Zde dostanete esenci toho nejlepšího, co Half-Life nabízí. Přestřelky z chytrými vojáky. Chytří jsou vlastně jen do té doby, dokud na ně pořádně nezatlačíte. Nechybí ani další havět. Demo nabouchané skriptama a hlavně intezivní akcí. Je to jak má být. Klasická, superzábavná akce.

Jediná větší vada je, že se nedá ze hry dostat do menu. Alespoň mě to tak dělalo. Jak je to jenom demo, tak tady procentuální hodnocení vedle her 5x delších vypadá úsměvně. No co, hlavně, že je to zadarmo

Pro: ještě jedna mise, skvělá ukázka hry, nostalgie

Proti: nejde mi vyjet ze hry do menu

+14
  • PC --
Tohle demo znamenalo mé první přičmuchnutí k HL universu a zároveň i start revoluce v FPS gamingu. Věci, do té doby neviděné mi absolutně vyrazily dech a nechali mě žasnout nad každou částí, kterou jsem procházel. Co na tom, že jsem to hrál v malém okně s nízkým počtem FPS. Atmosféra a hratelnost tenkrát musela uhranout naprosto každého.

Díky SavageCZ.
+12 +13 −1