Achjo, Japonci a ten jejich bizarní narativ. Už při hraní podobného Vanquish jsem nevěděl, jestli se hystericky smát, nebo se mlátit hlavou o stůl.
Příběh se odehrává v budoucnosti, kde jsou lidé infiltrováni roboty, kteří se nazývají Hollow Children. Taková technologie ale není povolená, tak mezinárodní agentura vyšle své nejlepší ženy, muže i bojového robota na tajnou akci, kdy mají z Japonska přivést inženýra, který stojí za těmito "dutými dětmi" (fanouškovský překlad dělá hru ještě vtipnější)...
Zní to dobře, že? No a už od začátku je to jeden cheesy dialog za druhým, svět nemá žádnou logiku a nejlepší agenti světa se chovají jak nějaký pubertální, nekompetentní trumbelíni. A ty bizarní příběhové zvraty.
Pak to má tu klasickou japonskou úchylnost, kdy vyzývavě oděná dívka, které je mimochodem 15 let, se zeptá hlavního hrdiny pětatřicátníka Dana, jestli si s ní chce chodit, a hráč se může rozhodnout, jakou odpověď zvolit. Jindy zase během boje si náš NPC spolubojovník musí odskočit na toaletu a svoje útrapy komentuje... No, fakt nevím. Řekněme, že prostě nejsem japanofil :-D
A co gameplay? Ten to určitě všechno zachrání! Je to cover shooter á la Gears, akorát o 6 let později a hraje se to hůř. Není to vůbec plynulé, trefit něco je dost těžký, protože se vám zaměřovač střelbou zvětšuje a skáče vertikálně, a aim assist v menu nejde zapnout. Zbraně nejsou hitscany, jejich střely jsou pomalé a střelit letícího robůtka na delší vzdálenost je bolest.
Hrát to s myší a klávesnicí je naprosto příšerné. Na ovladači na PC to má zase solidní input lag s rozhozenou UI, kdy při QTE člověk neví, jaké tlačítko má mačkat, protože se zobrazí F a já teda F na svém ovladači bohužel nemám. Jsou zde nějaké upgrady vaší hlavní zbraně i postavy. Můžete upgradovat i své spolubojovníky, ale na to stejně nebudou finance a oni moc nápomocní nejsou, i když jim dáte rozkaz.
Graficky je to na rok 2012 bída, optimalizace PC portu je strašná a nevím, jestli nebylo lepší to hrát na PS3. Bylo i dost bugů, kdy se mi uzamkla kamera a já musel hru restartovat. A vůbec, spustit hru na PC je asi státnicový úkol na ČVUT. V čem ale hra vyniká, je destrukce robotů. Při zásahu z nich odlétávají kusy železa i celé končetiny a dále se robůtek klidně plazí.
Dabing je solidní, hnedka jsem ve vedlejší roli poznal mého oblíbeného Troye Bakera. Během soubojů je ale jeden a ten stejný soundtrack.
Binary Domain jsem měl rozehraný dva měsíce. Měl to být trénink před dalšími japonskými – vysoce hodnocenými – hrami, ale fakt nevím, jestli se mi do toho chce, protože už automaticky očekávám japonskou úchylnost (Pragmata) a bizár (Death Stranding). Asi se nikdy nesmí používat sudý počet jaderných zbraní. Teda, co to melu... žádné zbraně hromadného ničení!
Příběh se odehrává v budoucnosti, kde jsou lidé infiltrováni roboty, kteří se nazývají Hollow Children. Taková technologie ale není povolená, tak mezinárodní agentura vyšle své nejlepší ženy, muže i bojového robota na tajnou akci, kdy mají z Japonska přivést inženýra, který stojí za těmito "dutými dětmi" (fanouškovský překlad dělá hru ještě vtipnější)...
Zní to dobře, že? No a už od začátku je to jeden cheesy dialog za druhým, svět nemá žádnou logiku a nejlepší agenti světa se chovají jak nějaký pubertální, nekompetentní trumbelíni. A ty bizarní příběhové zvraty.
Pak to má tu klasickou japonskou úchylnost, kdy vyzývavě oděná dívka, které je mimochodem 15 let, se zeptá hlavního hrdiny pětatřicátníka Dana, jestli si s ní chce chodit, a hráč se může rozhodnout, jakou odpověď zvolit. Jindy zase během boje si náš NPC spolubojovník musí odskočit na toaletu a svoje útrapy komentuje... No, fakt nevím. Řekněme, že prostě nejsem japanofil :-D
A co gameplay? Ten to určitě všechno zachrání! Je to cover shooter á la Gears, akorát o 6 let později a hraje se to hůř. Není to vůbec plynulé, trefit něco je dost těžký, protože se vám zaměřovač střelbou zvětšuje a skáče vertikálně, a aim assist v menu nejde zapnout. Zbraně nejsou hitscany, jejich střely jsou pomalé a střelit letícího robůtka na delší vzdálenost je bolest.
Hrát to s myší a klávesnicí je naprosto příšerné. Na ovladači na PC to má zase solidní input lag s rozhozenou UI, kdy při QTE člověk neví, jaké tlačítko má mačkat, protože se zobrazí F a já teda F na svém ovladači bohužel nemám. Jsou zde nějaké upgrady vaší hlavní zbraně i postavy. Můžete upgradovat i své spolubojovníky, ale na to stejně nebudou finance a oni moc nápomocní nejsou, i když jim dáte rozkaz.
Graficky je to na rok 2012 bída, optimalizace PC portu je strašná a nevím, jestli nebylo lepší to hrát na PS3. Bylo i dost bugů, kdy se mi uzamkla kamera a já musel hru restartovat. A vůbec, spustit hru na PC je asi státnicový úkol na ČVUT. V čem ale hra vyniká, je destrukce robotů. Při zásahu z nich odlétávají kusy železa i celé končetiny a dále se robůtek klidně plazí.
Dabing je solidní, hnedka jsem ve vedlejší roli poznal mého oblíbeného Troye Bakera. Během soubojů je ale jeden a ten stejný soundtrack.
Binary Domain jsem měl rozehraný dva měsíce. Měl to být trénink před dalšími japonskými – vysoce hodnocenými – hrami, ale fakt nevím, jestli se mi do toho chce, protože už automaticky očekávám japonskou úchylnost (Pragmata) a bizár (Death Stranding). Asi se nikdy nesmí používat sudý počet jaderných zbraní. Teda, co to melu... žádné zbraně hromadného ničení!
Pro: Destrukce robotů, Troy Baker a jeho anglický přízvuk, tempo v druhé třetině hry
Proti: Japonský bizarní narativ s příšernými dialogy a příběhovými zvraty, dost mizerná hratelnost i ovládání, špatná optimalizace