Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Marty McFly • 35 let • pracuju • Plzeň (ČR - kraj Plzeňský)

Komentáře

E.Y.E: Divine Cybermancy

  • PC 70
Trvalo mi to asi 42 hodin, ale hru mám za sebou. A to mám pocit že nějaké 3/4 z toho jsem strávil na mapě Noctis Labyrint, na mostku u looters base a farmil. Ale dobrovolně, docela mě to bavilo.

O hře jsem v době vydání slyšel, že má zajímavý svět cyberpunku (mé oblíbené téma), ale že je nesmírně těžká. Tenkrát jsem na ní nějak zapomněl a hrál jiné gamesy, ale po letech jsem se k ní vrátil a dal jí šanci. No a stálo to za to? Jo, ale je to takový vlažný souhlas.

Začalo to jako typické RPGčko, character creation. Podle wiki (nerad hraju blind) jsem se zaměřil na určité staty, zbraně a tak - ale ani s tím to nebylo jen tak. Pak nastal problém s počtem nepřátel v levelu, kdy jsem kosil vlnu za vlnou. Trochu jsem si zagooglil a zjistil, že nepřátelé jsou nekoneční, že respawn tu prostě funguje a má to tak být, max se dá v nastavení ovlivnit počet nepřátel ... a nebo nedá? Protože po zmáčknutí console buttonu jsem viděl hlášky typu "cannot write to xxx.cfg", takže kdo ví jestli se to uložilo. No asi jo, protože keybindy změnit šly. Horší to bylo ale s ukládáním, protože konzole dál hlásila o nemožnosti rename temp_save into save. Levelil jsem, staty mi zůstávaly, ale opakovala se mi jedna mise dokola. Tentokrát jsem musel googlit ne kvůli své pohodlnosti, ale abych tohle napravil. Prý hra není dělaná na Win10, ale na starší (asi teda 7čky, které frčely v té době). No, nepodařilo se mi to spravit, zkoušel jsem všechny popisované metody v různých článcích, určité úspěchy jsem měl max s manuální kopií souborů.

No a tím vlastně mé bugy končily. Četl jsem o problémech se start pozicí v levelu, u mě dobrý. Hra zvládala i ALT+TAB (nemůžu si pomoct), jen to asi 15s trvalo. To se dalo zvládnout. Research time taky nebyl tak špatnej, cheesnul jsem to vyskočením do menu a počkáním, klidně i mimo hru, research běžel dál :) jojo, tohle mě baví.

Hru jsem začal s KA 93 a dohrál s tou první sniper puškou s armor piercing ammo. I na blízko, nějak se to dalo brute force překonat. Granáty nebyly pro mě a pak akorát mít medkit. Na Noctis mostě, kde jsem strávil nejvíc času bylo divné damage taken - občas jako bych vůbec neměl heavy armor a HP na max a byl to one hit kill, jindy jsem držel mnoho ran. No, vygrindil jsem tak miliony brouzouf a statisíce expíků. Vždycky session na 1h, pak dělat něco jinýho. Bylo to takové meditativní.

Pak už jsem vyzkoumal co šlo, zbylé 4 kufříky mi ne a ne spadnout, ani po dalších 10h hry a tak jsem se vydal v příběhu dál a dodělal jsem to. A bear killera jsem si koupil až v NG+. Zkusil jsem pak ještě random mapu, ale nebylo to ono, tak jsem hru smazal a jal se psát tento elaborát.

Už dlouho jsem tu nic nenapsal, skoro 3 roky. Ale viděl jsem tu prázdné místo a tak proč ne. Je to stream-of-thoughts forma, čerstvé dojmy ze hry, která je zajímavá, ale mohla být daleko lepší. Multiplayer jsem nezkoušel, na ten mě neužije a tak nevím - některé mapy mi přišly takové deathmatchové, symetrické.

Nicméně doporučuju si zahrát, na steamu bývá za velice levnou cenu, už jen pro to poznat ten svět a zajímavé prostředí. A Electric Sheep mapa dostála svému jménu a fakt mi připomíná Blade Runnera.

Pro: Svět, vizuály, nápady...

Proti: které nebyly dotažené, bugy

+13 +14 −1

Yooka-Laylee

  • PC 85
Má to své chyby, ale je to nejlepší skákačka, jakou jsem za poslední dobu hrál. Vyrostl jsem na 3D platformers PS1 éry (Gex, Spyro, Crash, Croc) a tak nějak jaké si pamatuji že ty hry byly, to dostávám znovu v Yooka, no a to mi bohatě stačí.

Vzpomínka na dětství, ale zároveň plnohodnotná hra. Že tam jsou problémy s kamerou? Nic co bych neukočíroval (hrál jsem to jako vše ostatní - keyboard + mouse kombo), nebo mi to přišlo nějak nad rámec. Hrál jsem tedy až v době po vydání patche, který prý měl výrazně ovlivnit chování kamery ve hře.

Hudba skvělá a omrzela se po delší době (ale 26 hodin co jsem to hrál - asi 9 dní, to by nevydrželo asi nic), zase mi připomínala výše zmíněné klasiky z PSX.

Grafika fajn, zejména 1. a 5. svět. Příjemná, pastelová grafika - pro tenhle cartoon svět se hodí. Akorát volba druhu hlasů pro postavy byla otravná. Jako vtip jednou je to fajn, ale celou hru to poslouchat (i s přeskakováním pomocí V musí člověk něco slyšet)

Všehovšudy, jsem spokojen, jen tak dál. Haters gonna hate this game.

___________________________________________
Kecy pro lidi co už hru znaj:

Některé challenge byly fakt dost těžké, u dvou jsem asi po 10 pokusech rezignoval (Kartos racing level 4 a 5). Tím jsem se připravil rovnou o 3 pagies, neboť Kartos 4 je přímo spojen s další pagie. Ale limit u Kartos 3 mi už tak přišel drsný a jen tak tak jsem to po x-pokusech dal, tak jsem to nehrotil. Pointa byla naučit se dokonale systém a neudělat snad ani jednu chybu. Dál jsem rezignoval na icy-metric palace, udělal jsem v něm dost challengí, ale vadil mi systém levelu, ztrácel jsem se v něm a neměl z něj dobrý pocit. Udělal jsem co jsem mohl (skoro vše) a byl rád, že jsem pryč. A poslední byl Rextro tuším 3, Bee-bop - k high score jsem se ani zdaleka nepřiblížil. Něco jsem furt dělal špatně, asi nepochopil systém. Ostatní Rextra v pohodě - některé těžší (Rextro 4 kde jdou udělat tak 2 chyby a Rextro 1, kde za 5min mohu mít jen 1 malou chybu a furt zvládám časový limit na pagie). Dál mi do 145 pagies chybělo sem tam pár quills, takže jsem nedal 100% za level a nedostal tu pagie za ní. Mňo jo, jsem completionist, ale ne až na 100%, stačí mi 90% - vlastně jsem i takový měl cíl, hlavně dát 90% a pak už pohoda.

Dohráno na cca 97% (134/145 Pagies, 998/1010 Quills, all ghosts, 100% ostatních 4 itemů)
+10

Just Cause 3

  • PC 95
Nikdy jsem nehrál předchozí 2 díly. Většinou k sériím přistupuji stylem "začít od píky", od prvního dílu. Ale co jsem vypátral, zas tak moc to na sebe nenavazuje. A protože se příběh hry odehrává na novém místě, je to též v cajku. Zmínka sem-tam na postavy, co Rico zná z dřívějška, to přežiju.

Takže se to dá hrát i standalone. Takže jsem jako tradičně ignoroval launch hry, počkal až budou DLC vydané, většina bugů patchlých a šlo se na věc. Hru si svým pomalým tempem hrál (někdy hoďku denně, jindy týden nic) a dopracoval se ke zdárnému konci.

[b]Příběh[/b] hry mě zaujal. Četl jsem v článcích a YT recenzích, že je to prý slabá stránka, ale mám rád tenhle lehce "crazy" styl alá GTA. Stuff blowing up, crazy dialogue atd. Co je ještě důležitější než scénář hlavního příběhu je koncept "Emergent gameplay", mnoho takových jsem v průběhu hraní zažil.

[b]Graficky[/b] OK, i má dosluhující karta Radeon 270x to na 50-60FPS zvládla tak, aby hra vypadala slušně. Zejména u collectibles typu "rebel shrine" byl v 80% případů nádherný výhled na širé lány, zálivy, či hory.

Prý je tu oproti minulým dílům výrazně zvýšená [b]vertikalita[/b] hry. No, z vršku hory dolů to je hezký sešup, zejména při použití wingsuitu, novince v tomto dílu. Naučit se ho používat bylo jednoduché, zejména později s upgradem z DLC, co mu přidá něco na způsob jetpacku. Woohoo. Také mi v bodlo, že narozdíl od Far Cry 4 (kde je též wingsuit) je hra TPS a ne FPS. No, vypadá to zábavně, ale v realitě to zkoušet není nic pro mě.

Dokončeno na 98%, prostě ne a ne dát některé [b]challenges[/b] určené pro helikoptéry mě nebavily, Loochadoor byl super na dlouhé, rovné úseky, ale na ostré manévrování se mi ho ne a ne dařilo dostat pod kontrolu. Ale 150 uzlů, to je fofr, pánové.
challenges:
128/135 traversal gears
90/90 land vehicle gears earned
20/20 tether gears earned
60/60 explosives gears earned
25/25 weapon gears earned
125/125 destruction gears earned
39/45 sea vehicles gears earned
52/60 air vehicle gears earned

100% collectibles, ale tak hra vždy ukazovala na mapě, kde jsou. Daleko lehčí tedy, než třeba v nových Tomb Raider.

Takže abych to shrnul, hra mě zaujala, nenudila a rád jsem jí nějaké ty dva měsíce hrál. Strávil jsem u ní hezkých pár desítek hodin, plnění challenges mi nepřišlo jako nutnost, ale zábava. Zase vnímám to samé, jako např. ve Witcher 3, velice mě baví jen se tak procházet krajinou, vnímat krásy - ale narozdíl od W3 je to v daleko zběsílejším tempu, ale to je záměr hry.

Hry mají být zábava, nejlépe kvalitní zábava. Destruction that doesn't feel cheap, překonávání kilometrů cesty za několik minut pomocí wingsuitu, všudypřítomný military hoši, co se mě snaží zabít (o to víc cvičných terčů). A ano, trvalo mi to asi hoďku, ale pak jsem chtěl používat eDen Spark furt. A též mi JC3 připomělo jednu "hru", co jsem kdysi pařil - Garry's Mod. Takhle jednouduché jsem vždy chtěl, aby GM bylo. Tethery, explosive sudy a no consequences mi to zde umožňují. Také bodly všemožné usnadňováky hraní, jako zničené chaos objects v bázi zůstanou zničené i když v pruběhu jejího osvobozování zemřu, že vozidlo co jedu má daleko větší sílu a setrvačnost, než identické vozidlo jedoucí naproti, co řídí NPC.

Zápory asi jen Land mech z DLC, hra v něm mě nebavila a a na challenge tam jsem se vykašlal. A některé challenges, co byly moc dlouhé. Ano, nikdo mě nenutil je udělat na 5 gears, ale když už jsem začal. Spíš mi vadila délka, než obtížnost, plout 3 minuty v pohodě a pak v posledních 20s udělat chybu. Nebo když wingsuit vyžadoval proletět 29/30 kruhů na perfect, to už je hardcore oproti jiným. Nerovnováha, no.


Přidám malý příběh, jak až tak moc mě to bavilo. Jedna velice rychlá a manévrovatelná lodička, co se nachází jen na dvou odlehlých jezerech vysoko v horách, kde není žádný přístav. To je problém, protože abych tu loď mohl používat v challengích, na rebel drops a tak, musím jí někam do města dostat. Nejbližší město vzdálené od obou míst třeba 2-3km. Tak jsem jí zkusil zapřáhnout za různá nákladní auta, co jsem měl dostupná. Kdeže, ani se to nehlo. Tak jsem si řekl, co to naložit do obrovského nákladního auta, jaké jsem viděl v neméně obřích lomech. No jo, ale nejdřív ho musím také do nějakého města dostat, ještě jsem to neudělal. A pak mi došlo proč, protože u lomů široko daleko města, ni vesnice nejsou. OK, tak jsem si vytyčil trasu do nejbližšího a šouravým krokem se tam vydal. Po půlce cesty, kdy už jsem si říkal, jak dobře to jde najednou zrada - auto je příliš vysoké a neprojede úzkou štěrbinou vjezdu skrz zeď (kdo hrál, pochopí). Tak jsem se vydal to objet, najít konec zdi, nějaký průlom, ale kdeže - zeď na obě strany hezkých pár km. Je to obrovský svět. Nu, stejně jsem se ale sveřepě vydal na cestu. Problém nastal, když jsem zjistil, že to vozidlo má sice gargantuózní kola, ale není vůbec terénní. No, nějak jsem se tak skrz mnoho kontrolovaných pádů ze svahu dostal. Ale když jsem pak celý šťastný zkoušel tu zatracenou loď dostat do tohoto sedmimetrového náklaďáku, veškeré mé pokusy skončily výbuchem té lodi.
Dokonce jsem i zkusil sednout na loď a pomocí tetherů se přitáhnout do města, na každý výstřel třeba 50-100m. Dal jsem tomu pár pokusů, ale vždy mi loď poškozením vybuchla v kopečku před městem. Ale nechtěl jsem se vzdát, když jsem zkusil tolik, v diskuzi o hře jsem četl, že by to šlo helikoptérou. OK, 6 tetherů na max úrovni síly, the most powerful helicopter - Urga Hrom, no a donést to letecky do města, do garáže. Je to přeci jen kousíček, ne? 2km vzdušnou čarou. Ale taky se nedařilo, loď furt padala. Tak jsem zkusil ještě poslední zoufalý pokus, veeelice opatrně s loďkou doletět nad nejbližší moře a pustit jí dolů, pak doplout pár km k nejbližšímu přístavu. To se nakonec povedlo a loď byla má. A to je jen jeden z mnoha příběhů - o to víc důvodů, proč je pro mě JC3 super.

Pro: Zábava, destrukce, vertikalita, pravý open world sandbox

Proti: Land mech, některé challenges

+12

The Purring Quest

  • PC 70
Purring Quest je hra se zajímavým tématem. Akční Rambo zachraňující svět a kosící tisíce nepřátel tu byl už hodněkrát, ale osamělá číča na cestě skrz velkoměsto tolikrát ne. Zejména ručně kreslená grafika vynikne na první pohled.
Je tu na druhou stranu víc negativ:
* Za život jsem hrál dost "skákaček", ať už 2D a nebo 3D. Ale tak špatné ovládání jsem už dlouho nezažil. Odehráno na klávesnici, ale to jako důvod neberu, když ovládání šlo u tolika jiných platformers. Viz. záporné recenze na steam stránce hry, kde to lidé rozvádějí podrobněji.
* Odkazy na internetové kočko-celebrity mě nechávaly docela chladným a příběh/vtipy byly takové nic moc, křečovité.
* Hudbu není špatná, ale level-music jsou smyčky 2 minuty dlouhé a když ten level hrajete třeba 30-60 minut (často i kvůli blbému ovládání), tak se ohraje velice rychle. Koneckonců, soundtrack celé hry má jen 22 minut, není se čemu divit tedy.
* Hra vypadá jako určená pro malé děti, ale ty by se moc daleko nedostaly. Už první level je docela dost obtížný (a zas, z velké části kvůli ovládání - špatná návaznost vysokého/dlouhého skoku, setrvačnosti kočky při dopadu atd). Po několika hodinách se to dá naučit, ale to je hra už u konce a stejně mi to přijde krkolomné a těžkopádné. Šlo to udělat líp.
* Kočka nemá 9, ale 7 životů. Že by místní variace autora?

Zejména poslední boss fight v 5. levelu.

Vysbíráno 5/5 klecí, 5/5 předmětů a 1000/1000 rybích kostí.

Pro: Grafika, téma

Proti: Ovládání

+5

Far Cry 4

  • PC 80
To samé znovu, ale přeci jen jinak. Máme to přeci v tolika sériích, sportovní hry, Call of Duty, různé strategie kdy další díl je vlastně jen vylepšení toho předchozího, co používá stejné mechaniky. A ono to docela dobře funguje.

Melancholickou atmosféru horských oblastí jsem si užíval více, než tropy-only krajinu dílu předešlého, drobné změny jako helikoptérka (super prdítko), horolezectví (a na provazu-se-houpactví), podle mého lepší příběh - i když spíš mi jen více sedl, on to žádný literární zázrak asi nebude (Hollywood style). A jiné věci na 100% stejně, lezení na věže, outposty, popřípadně větší outposty - fortresses, super zbraň luk.

[POZOR, FOV rant]

Co se mi nelíbilo je FOV. Slider na min, nejen že se mi z chození dělá špatně, ale ani pořádně nevidím kam jdu, kvůli ztrátě hloubky - prostorového vidění. Dám to na max, ale to pak nejde snipovat (vyzkoušel jsem všechny sniper rifles), protože je vše oddálené na úroveň se kterou vývojáři nepočítali. To teda sakra měli. Takže muset měnit FOV na každý outpost několikrát (šel jsem silent stylem a snipoval alarmy). FOV max na to dostat se k outpostu, FOV min na snipování, FOV max na přesunutí se na jiný úhel. FOV min na snipování. Atd. Poté to samé zas několikrát na vojáky. Prostě ta hra je dělaná pro lidi, co jim nevadí nízké FOV, co to budou mít furt na jedný minimální úrovni. Je fajn, že tam dají možnost nastavení FOV, ale tímhle to zasekají. To samé když osvobodím bell tower, po tom co mi lítající kamera ukáže 3 zajímavosti v okolí, kamera zůstane na super nízkým FOV. Tohleto bude asi bug, ale přidá se to k ostatním FOV problémům, což mě sralo. Ale co mě vytočilo ještě víc bylo, že to nešlo změnit, protože nastavení v menu zůstalo stejný (na max), takže jsem to výš dát už nemohl. Dát to na min kupodivu pomohlo, dostal jsem se na minimální úroveň FOV, ale max jsem už nastavit nedokázal. Vyřešil to restart hry. Potom také problém s wingsuitem a lítáním v Shangri. To změni FOV ze současného na drasticky vyšší. Tedy z min (default) FOV to zvýší na max (co jde v menu nastavit). Pokud ale používáte max, tak to zvýší natolik, že je to nehratelné. Jedná se o FOV ve výši snad 170-200°, ze světa se stává rybí oko. Takže zase min a po dolétání zas max. Nas-nas-nasraaaat se jim podařilo. Páč wingsuit jsem používal rád a dost často, takže měnit to nebylo zábavné.

[POZOR, konec FOV rantu]

Sranda je ale, že mě ta hra stejně bavila. Udělal jsem si mise co mě bavili (všechny outposty, belltowery, fashion pro lepší bagy, no a jmenované NPC) a pak kampaň. Mise v Himalájích ušly, byla to hezká změna. Hra mi píše 47h a 71% hotovo. Nedělal jsem spoustu misí co by mě tolik nebavily, hunting jen tak pro prachy a xp (fashion jsem dělal jen kvůli bagům), eye for eye. Pár hostages jsem udělal, to nebylo špatné. A mise v Shangri-La byly zajímavé svým art stylem a mystickou atmosférou. Nejsem moc na podobné věci, ale podívat se na takovou vizi, rip off nečeho jako Hinduismus, byl fajn. Nebo budhismus, whatever, jsem jen tupý konzument co nechápe (co se týče náboženství). K tomu deníky (zajímavé) až na jeden, plakáty, King Min's wisdom (hezká komuni-agitka) a votočil jsem všechny wheeeeels man.

Rád bych vystihnul voice acting/motion capturing (či jen animaci u některých), Sabal/Amita/Pagan postavy byly velice uvěřitelné, emoce jejich projevů, výraz jejich tváří a oči, dost uvěřitelné performance. A samozřejmě Troy Baker jako Pagan (hello Booker DeWitt) a ač jsem si vybíral hlavně Sabala, v jedné chvíli jsem podlehl prosbě za lepší budoucnost v očích Amity. Ta technologická úroveň je už zkrátka hezky daleko a těším se jak se bude herní grafika vyvíjet dál. S každou další misí pro Yogiho jsem si říkal, kdy mě ty dva zas něčím bodnou. Heh, over the top Willis (insecure bro fist) atd atd. No nebylo to špatné, fakt že ne.

Co se týče nastavení grafiky, šlo pozměnit věcí dost, ale dvě nejdůležitější co mi brutálně snižovali frame rate nešli nastavit v menu, jen v ini. Wtf vývojáři, fakt to bylo nutný? Štvalo mě okamžité napadení outpostu ze kterého jsem právě odešel (abych třeba našel plakát), věčné karma eventy. A taky inflace karmy/xp. Ano, dávno před tím než jsem dodělal příběhové mise ... hell, už když jsem byl tak na 50-60% hry splněno, měl jsem max xp a max karmu ještě dřív. A to jsem se ani moc nesnažil. Podobně mě to štvalo např. ve Skyrimu, co se týče xp to zkrátka je moc lehké. Líbila se mi cesta Deus Ex Human Revolution (z her tohoto desetiletí), dodělal jsem hru, fakt jsem se snažil hackovat co šlo, plnit všechny vedlejšáky, silent stun pro více xp, no ale ne vše jsem zvládl/našel (např. jsem nepochopil prorážení zdí a bral to jen jako způsob jak si vytvářet zkratky, nečekal jsem tajné místnosti - chyba na mé straně), no a na konci jsem neměl všechny skilly. Ale i kdybych měl polovinu xp, i kdybych měl třetinu xp, tak bych obsadil všechny pro mě užitečné schopnosti. Syringes jsem nepotřeboval, většinu takedowns taky ne. No v tomhle mě nepotěšili.

Ale hra jako celek, oh yeah, hodin strávených nelituji, bavil jsem se "královsky" (jsem asi z Kyrat blood line). Nevím jestli jim to vyjde popáté, nejsem pro ani proti. Ale asi bych si to zahrál zas. Hlavně ne díl každý rok.

Pro: To samé lépe, grafika, příběh, prostředí

Proti: FOV, repetivnost některých úkolů, inflace xp/karmy, sklly

+14 +15 −1

Orcs Must Die!

  • PC 85
Ze všeho nejdřív chci říct, že jsem rád za absenci multiplayeru, protože jsem vlk samotář a hry hraju sám. Proto pro mě singleplayer only mód byl ideální.

Příběh základní (aby se neřeklo), grafická stránka co mi silně připomínala Torchlight, WoW+Diablo3 (zabijte mě), nebo i Dungeonland. Z toho se poslední dobou stává oblíbený styl a nakonec mi, jako na spoustu jiných trendů ve hrách, nezbývá než zvyknout. Nebo bejt věčně nasranej, což je horší alternativa. Hudba super, ale po mnoha hodinách hraní (a znovuhraní na víc lebek) se ohraje a raději jsem jí vypnul. Mňo a hra samotná ? Fajn Tower Defense hra s potřebným twistem navíc - TPS rubačka. To hru dělá daleko těžší než normální TD hry viděné zezhora, protože hráč nejen že může sám zasahovat do děje, ale design map a počet nepřátel je nastaven tak, aby musel. Takže ruční rubání je nutnost a o to je hra těžší, ale také zajímavější.

Občas jsem nestíhal, musel opakovat level několikrát a nebo dodělávat lebky u prvních úrovní abych měl na pozdější upgrady. All in all, jsem spokojen.

P.S - průměrně jsem měl všude 4 lebky, někde víc, někde méně. Zas OCD abych vše dával na 5 nejsem. Cena pastí byla přiměřená a vybalancovaná tak aby jich hráč nemohl použít zas tak moc a měl jich ideální množství (vždy trochu méně než je třeba). Některé však byly totálně k ničemu, což naštve.
+14

Dungeonland

  • PC 60
Po tom, co jsem viděl super videa od Total Biscuita, jsem si chtěl Dungeonland zahrát. V jednom proti botům je to ale nuda, což jsem čekal. Mít partu 4 lidí co se budou (po vzoru oněch videí) bavit dobýváním/bráněním dungeonu, mohlo by to fungovat a tak nedávám zas tak malé hodnocení (protože to že nikoho neseženu je můj problém), ale já sám si hru užít nedokážu. Kopat si míčem proti stěně nikomu nevydrží dlouho a tak berte singleplayer jen jako trénink.

Ne každému také sedne grafický styl. mě samotnému nevadil.
+6

DLC Quest

  • PC 30
Herní mechanika primitivní, grafika jednoduchá a základní, hudba v podobě chiptunes (jak je poslední dobou zvykem) a humor nucený a ne moc vtipný. Jako parodii trendů ve hrách posledních let DLC Quest chápu, ale přesto je to nudné. Mít ve své skákačce/RPGčku samé klišé není dobrý nápad, ale založit hru pouze na faktu že tyhle klišé budeme rozebírat (oprava - budou nám násilně a těžkopádně rvány do hlavy) též není dobrý nápad.

A platit 3 "jednotky" peněz za 30 minut hry bez žádné motivace k opakovanému hraní je špatné, prostě špatné.
+8

SnowCraft

  • PC 65
Ohó, na copak jsem to při svém pravidelném brouzdání nenarazil - hra, kterou jsem si nezahrál dobrých 10 let. Štěstí, že je stále hratelná ve flash podobě.

Slušná makačka, dostat se do nějakých vyšších levelů (20) a neudělat přitom nějakou chybu. Ono to zní jednoduše - odklidit paňáci na stranu a s jedním opatrně vykukovat a střílet v pauzách mezi střelami. Ale to je teorie a v praxi se může podělat spousta věcí - zbloudilá koule, myš vyjede mimo pole flashe, omylem kliknete pravé tlačítko, dáte málo energie místo hodně. A jako když uděláte chybu v tetrisu, najednou se musíte hodně snažit to napravit, což samozřejmě není dobré, protože obtížnost pozdějších levelů je těžká (ač opakující se).

Měl jsem na Snowcraft vzpomínky jednoduché blbůstky, u které jsem však vydržel hodiny (ne v kuse, v průběhu pár let), ale hra je stále překvapivě hratelná. Nevýhoda je žádná obměna pozdějších kol, takže jedině snad že to hrajete s kamarádem a předháníte se, kdo se dostane dál.
+9

BioShock Infinite

  • PC 95
Tentokrát stručně:

Super hra, která ač mohutně zjednodušená, zachovává si stále hloubku a zábavnost.




A teď slovní omáčku:

BI jsem hrál a dohrál v průběhu několika dní. Nestává se mi často že bych ke hře sehnul a v kuse 12-16 hodin hrál, takže za to nemůže hra.

Která je vynikající.

Byl trochu risk jít do "třetího" pokračování, ač volného, když jsem nehrál předchozí díly (jen pár hodin prvního). Nemůžu srovnávat, ale zase jsem čistý a nepopsaný list, lakmusový papérek nezkušeného diváka.

Který je nadšen.

Před spuštěním samotné hry jsem si o hře dost poslechl od samotného hlavního vývojáře - Kena Levina, no a bál jsem se že vzdušným zámkům které kreslí se realita nevyrovná. Také jsem si BI zahrál až pár týdnů po vydání, takže jsem neunikl internetu plného spekulací, debatám a analýzám hry. Včetně negativ. I tady jsem se bál, že to bude konzolové (ach jak často skloňované slovo), že to bude railroad shooter (kolejničky ve stylu Call of Duty), že tu bude auto-aim (přítomný na konzolích/s ovladačem PC verze) a také že nebudu umět používat vzdušné kolejničky a vigors.

Dopadlo to ale dobře.

Kolejničky byly nakonec skvělá metody ústupu z příliš náročných soubojů a také rychlého zkouknutí situace, proti kolika nepřátelům stojím a kde se nachází, kam běží atd. Ještě pár dnů pro mě bude těžké hrát nějakou FPS kde tato možnost samozřejmě nebude, tak moc jsem si na ně zvyknul. Trochu mi vadilo že tu není funkce úkrytů, na kterou jsem ještě před pár lety nadával, pak si na ní pomalu zvykal (protože mě do ní nutila skoro každá novější střílečka) a teď mi chybí. Přispůsobení asi. Hrál jsem na začátku na hard (protože popisek medium mi přišel urážlivý), ale po dvou hodinách marné snahy o zvládnutí final fightu jsem přepnul na medium a dohrál to tak. S klidným a čistým svědomím (kdyby to někoho zajímalo).

Vigors jsem se nenaučil používat.

Obav před hraním bylo dost a tak jsem se bál, jestli i já, člověk který virtuální násilí neodsuzuje (ale užívá si ho) budu znechucen přílišnou brutálností hry. Tenhle fakt naznačovalo mnoho recenzentů, kteří jsou pravděpodobně mnohem normálnější než já a tak mi krvavost nevadila. Naopak se přikláním k té straně hráčů kterým pomáhala vžít se lépe do nespravedlivosti světa Columbine.

O to hloubější byla celková atmosféra.

Příběh byl šílený, přehnaný, obrovská parodie a taky částečně nepochopitelný. To vše k tomu asi patří Vývoj vztahu mezi Bookerem/Elizabeth bylo zajímavé sledovat. Přirostli mi k srdci a záleželo mi na nich. Dabing super (co víc dodat, Jennifer Hale dala britský přízvuk věrohodně, as far as I can tell - vůbec scény s duem Lucele's patřily mezi ty nejzajímavější), zvuky fajn (asi, nevím jaká jsou měřítka hodnocení co je dobré a co ne). Hudba seděla adekvátně (nebo "jako prdel na hrnec", podle toho jakou frází máte raději). Graficky byla hra na úrovni, musel jsem se sice trochu štelovat v datových souborech abych dostal přesně to FOV co jsem chtěl, abych vypnul blur (jak se z toho motá hlava, fuj fuj) a i na mém rychle stárnoucím notebooku jsem mohl hrát na medium bez sekání. Tedy většinou bez sekání, byly tam sem/tam místa, ale i to se úpravou .ini spravilo). Co mi vadilo byly invisible walls a to že jsem nemohl prozkoumávat víc, ale to ke hře asi patří.

Taková je doba, takové jsou hry. Nezbývá než si zvyknout.

Nebo je nějaká jiná možnost ? Hmm, můžu také hrát staré hry kde se podobné věci (kolejničky, invisible walls, konzolovost et cetera ad absurdum) nedějí, což také dělám. Nebo bych mohl zahořknout, nadávat na nové hry (protože to je fakt skoro u každé multiplatformní hry), to jsem také zkoušel a nikam to nevedlo. Takže si užívám, co jde užívat, přetrpím to kde to nejde a snažím se aby mi vadilo co nejméně věcí, kromě těch důležitých.

A co je vlastně důležité ?

Hra mě bavila. Všechny ty prvky které tvoří Bioshock Infinite a které jsem na minulých řádcích vyjmenoval. Ksakru, i psaní o BI nebylo nějak nucené a posledních 30 minut jsem psal a rozjímal o hře co jsem včera (den pro mě končí když jdu spát, pro normální lidi tedy "dnes cca ve tři") hru dohrál.

Jen tak dál.
+15

Max Payne 3

  • PC 85
Myslím že v dnešní době se člověk zkrátka musí přenést přes zášť k tomu co tak rád nazývám "konzolovitost". Ano, existuje to, ano, razantně to změnilo hry, ale ne, nezmizí to, bude to s námi dál, tak si to můžu klidně užívat a přestat proti tomu bojovat.

Ať PR Rockstaru říkají co chtějí, MP3 je hra tvořená pro konzole, nebo minimálně v konzolovém duchu, kterou máme tu šanci zahrát si na PC. Naštěstí ale nepřicházíme zkrátka, je tu sice několik portovacích neduhů (pomalá myš v menu, akcelerace myši ve hře, vše uspůsobené gamepadu), ale i dost goodies navíc. Nastavení v menu sice není tolik jako u Witchera 2, ale i tak potěší. S myší jsem ze začátku dost bojoval, ale nakonec si zvykl (stejně jako s cover systémem, ale ten jsem znal už z Mass Effectu 2-3, kde sice fungoval intuitivněji, ale pořád je to dobré.

Málo quicktime eventů, to je velice dobře (jeden, kratičký), spousta slow-mo bullet timů jejichž fungování je na dobré úrovni. Co mě ale zarazilo byla obtížnost. Buď jsem nepochopil jak to hrát a nebo jsem blbej, ale spíš to první, protože dvojku jsem dohrál na všechny obtížnosti. Trojku ale hraju na Easy a zemřel jsem tak 20x. Silné kafe tenhle MP3.

A nejen co se týče obtížnosti. Tam kde byla dvojka (jedničku jsem nehrál) temně noirová záležitost (ale jako fakt hutná, jedna z nejhutnějších co se týče her), tam je trojka temná taky, ale jinak. Posun do Brazílie pomohl, protože těch nepravostí co se dají odkrývat je tu habaděj. A Max je starej dobrej hláškovač, to se mi moc líbí. Další věcí co mě zaujala jsou animace, jsou zkrátka dobře zvládnuty. Max je správně pomalej, heká jak se má a postavy/budovy/země mají dobré textury.

Vzato all in all, MP3 se povedl (ne tak husté jako Deus Ex 3, ale dobré nevertheless).

Srandičky -
*v ingame (nerenderované) animaci jsem měl černou zbraň, ale ve hře mám zlatou
*po cutscéně mi změní zbraň z často používané pušky vždy na pistolku
*byl jsem v krytu a snažil se mířit na nepřítele co byl schován v úzkém koridoru (kryt byl také úzký), byly možné 2 polohy, otočen doleva a doprava. Ani jedna neviděla na nepřítele, páč to by musel být ve třetí poloze - uprostřed
*než jsem pochopil že se dá přelézat za pomocí klávesy, tak jsem se na taká místa dostával pomocí bullet time skoku
*rád bych řekl neviditelné zdi, ale nejsou, zkrátka sakra nejsou (což je dobře)
*oni mluví portugalsky. Že se divím ? Není to tak běžné, třeba v NoOneLivesForever2 Rusáci mluví, světe div se, anglicky (dost mi to kazilo dojem, jelikož rusky trochu umím a chtěl jsem poslouchat co si říkají - sice anglicky rozumím, ale v Rusku člověk čeká ruštinu) + portugálské nápisy.

Pro: Důstojné pokračování, dobrý port, další hra co dobře zvládá bullet time

Proti: Trochu konzolovosti než jsem si zvyknul

+27

A Valley Without Wind

  • PC 50
Touto hrou jsem byl nejdříve velice zmatený. Než jsem se naučil vše potřebné pro hru, uplynula nějaká ta hodina či dvě. Potom jsem si vesele zabíjel, sbíral předměty a pomaličku doufal že ta nekonečnost kterou cítím je jen začátek, že ta hra má nějaký konec v dohlednu. Ale AVWW na to jde jinak. Proceduální generování levelů je báječný koncept který by měl být využíván více (jistě si pamatujete na random mapy z Heroes of M&M) a v tomhle ohledu musím říct ano, levely fungují, nenašel jsem žádnou chybu, ni se zasekl kvůli špatně vygenerovanému levelu.

Ale tato hra je na mě zkrátka příliš rozlehlá. Nikdy, opravdu nikdy za celých mých xx let hraní jsem necítil takovou marnost jaká se dostavila po pár dnech hraní, kdy jsem si uvědomil zbytečnost hraní. Prázdnota, levelování k ničemu, neustálé zabíjení těch samých nepřátel v tom samém terénu. Nekonečno je fajn, ale člověk na to není tak docela připraven.
+12

Mass Effect 2: Normandy Crash Site

  • PC 55
Jako většina DLC k ME je i Normandy krátký. Nabídne hezké spojení s minulostí, pohled na stará místa v novém (poněkud morbidním a zničeném) světle, ale nic víc. Je to milé, ale celé to trvá asi tak 10 minut.

EDIT: A z toho nejdéle mi trvalo najít dvacátou psí známku. Hrálo se to hezky, atmosféra báječná, ale ta délka to doslova zabíjí.
+4 +6 −2

Mass Effect

  • PC 85
Příjemná příběhová hra se všemi klady a zápory tohoto přístupu (linearita, filmovost, epičnost), naštěstí však ne tak přímočará jako třeba vizuální romány (ty zacházejí až moc daleko).


Hráč si:
1)hodně zaběhá - problém číslo 1 - ve hře je často třeba zdolávat dlouhé vzdálenosti a běh je příliš pomalý, sprint je jen na pár sekund a jen při boji.

2)zastřílí - přestřelky jsou tu fajn, zejména po tom co jsem pochopil systém zbraní a upgradů (jednoduše řečeno - inventář, ze začátku jsem ho raději ani neotevíral, páč jsem nechápal jak se v něm pohybovat), možnost zastavovat čas se také hodila

3)nakoupí výbavu - problém číslo 2 - už v 1/4 hry jsem si mohl dovolit vše co jsem chtěl (potřeboval), v půlce jsem pak už měl 9999999, neboli limit - předměty se hromadily (problém 2.5 - fixní limit na itemy) a občas bylo fakt těžké je zvládnout, protože řazení neexistuje, jen defaultní (podle levelu itemu).

4)navštíví zajímavé kraje - není moc co vytknout, vizuály UE3 jsou docela dobré, i když na tom samém enginu ukáží autoři daleko lepší výsledky v druhém díle (a vlastně i třetím co za chvíli vyjde), no co že jsou světy velmi omezené, skákat se nedá a člověk se občas cítí jako na kolejničkách, vypadá to hezky a pro mě osobně to i hezky funguje.

5)hráč se též může ponořit do silného příběhu ve světě co má fungující a propracované background - několik komiksů, knih, mnoho informací v Codexu, to vše napomáhá tomu cítít se ve hře jako doma. I když v době hraní ME1 (před týdnem) jsem zároveň hrál též další gamesu - jakoby sci-fi (STALKER:SoC) a četl dvě sci-fi knihy (Honor Harrington série - tuším 8. díl a Warhammer 40.000 - Ciaphas Cain - Hero of the Imperium), ale zvládal jsem oddělovat jednotlivé světy, víceméně. Bohužel hudba hře moc nepomohla, byla spíše průměrná. Prý podobající se Blade Runneru, tak to spíš ne.

6)ovládání na které jsem si trochu stěžoval je ve dvojce ještě horší, tak nakonec můžu být rád za scrollování, ale v právé té dvojce se mi lépe podařilo "ojebat" FOV nastavení k mému potěšení, což bylo v jedničce těžší.

0)trochu zamrzí, že na coveru (a i dvojky, trojky) je chlap, kdežto já hraju za ženskou (velice zvláštní pocit - nejdřív jsem poslal Kaidena do pr.... a potom jsem ho na misi nechal být) - což u hry která povoluje mnoho různých podob postavy není hezké. Horko těžko se mi povedlo v configu povolit konzoli, ve hře si pak FOV nastavit, ale při každém loadu nebo přechodu do jiné mapy se zas změnil na ten defaultní zoomovaný. Několik bugů také přetrvalo, nejvíc iritující byl ten kde se mi přehřála zbraň a ani po minutě se nezačla ochlazovat (na to pomůže save/load, ale zkuste si to takhle vyřešit když máte boj).
Do lávy jsem spadl jednou já (když jsem přiletěl na lávo-planetu a nenačítely se mi textury, tak jsem vjel "někam" a zemřel jsem, podruhé do lávy spadla přítelkyně, kdy jsem já střílel a ona řídila - obrovská zábava, doporučuji pro utužení partnerských vztahů).

7)a samozřejmě také vedlejší mise, které jsem udělal de facto všechny co jsem mohl - jezdit s vozítkem MAKO (které přítelkyně překřtila na "Tuleňátko" [což se podobá LightAttackCraft "Ťuhýk" v tom dílu Honor co čtu], což se u nás hezky vžilo). MAKO bylo moc fajn, i když některé mise (hledání surovin co se neukazují na mapě) se mohlo protáhnout na několik minut, drandění a poskakování po cizích planetách a měsících mě zkrátka bavilo.


Mass Effect samozřejmě "leaves a lot to be desired", ale tak to musí být, tak to vždycky bude, jelikož žádná hra nebude dokonalá. ME1 je hra podle šablony a šablona je to dobrá. Přesto mají tací jako Ebb pravdu, je to úplně to samé, jen jiné kulisy, zvuky, postavy, příběh a pozadí, ale principálně máme znova "to isté". Přesto jsem spokojen. Herní doba 69 hodin mi to píše, ale do toho se počítá i čas strávený ALT+TABován ve windowsu, často na několik hodin. Takových 30 hodin by mohl být reálný odhad.

Pro: Příběh, Grafika, Epičnost (která funguje)

Proti: Hudba, Lineárnost (ale ne moc)

+25

Mass Effect: Bring Down the Sky

  • PC 75
Jedna "planeta" pro vozítkový průzkum navíc (a docela dlouhá), tři základny podle staré šablony (vstup, velká hala, schody nahoru a ukončení vzadu) a jedna zajímavá hlavní báze. Průměrní nepřátelé (a to jak batariáni, tak věžičky), projíždění se sem/tam, několik menších morálních rozhodnutítch ... na výsadkovou misi je to dlouhé, ale jako DLC moc krátké.
+12

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 95
11/11/11 sice nenapadl žádný sníh (v Plzni však padal průmyslový sníh) a tak Martin nenaplnil své proroctví, ale na druhou stranu můžu já (Martin) naplnit proroctví legend Skyrimu. Aspoň něco říkám si.

Pátý díl série Elder Scrolls je totiž to nejlepší, co jsme mohli čekat a dostat. Je to stále Bethesda, je to stále TES, ale to neznamená, že vývoj ustrnul a opakuje se to samé jako u čtyrky. Nevím jak je to možné, ale jak Morrowind (v roce 2002), tak Oblivion (2006) tak i poslední týden TESV, jsem nadšen monumentálností hry. Žádné jiné slovo mi na hru nesedí tak dobře jako stav naprostého uhranutí nad velikostí hry. U každého dílu jsem byl postupně drcen čím dál tím silnějšími dojmy a opravdu si nedokážu představit, co by mohla nabídnout šestka, aby tuto "kulervoučnost" překonala. Nejen nad rozlohou mapy, ale co si budeme povídat - hlavně nad horami. V Oblivu nějaké ty vrcholky byly, sníh také. Ale zkrátka nebylo to ono. Kdežto severská provincie je plná různých variant na zmrzlou krajinu.

Po obligátním tutorialu (ovšem obligátním jen od čtyřky, v Morrowindu nic takového zvykem nebylo) mě hra vyplivla a už skoro začala svoboda volby. Stejně jsem však byl víceméně tažen do nejbližší vesnice ke kováři, dozvěděl se pár užitečných rad co se děje a začal hrát svým stylem. To v mém případě znamená krást. Jsem kleptoman - shromažďuji a pak nevím co s těmi předměty, ale tak ke kočičí rase za kterou hraji se to hodí (snažil jsem se vymodelovat postavu podle mého kocoura).

Miluji tyto amatérské začátky, kdy nic neumím, skoro vše mě zabije (obři, mamuti, skoro i vlci), dodává to pocit nebezpečí který velí dalšímu instiktu - opatrnosti. Tak jsem se učil sneakovat. A k tomu v noci vylamoval zámky, abych měl tu trojici zlodějských řemesel hotovou. Postupně jsem proběhl "první" dungeon, dostal se do města na pláních, tam strávil dva dny plněním několika úkolů a pak se vydal zabít prvního draka. Později jsem putoval na severozápad a přes dalšího draka (kterému jsem utekl) až k moři. Objevil jsem několik nových jeskyní, dvě další města a třetího draka jsem zabil - stačilo do něj šít lukem zatímco ho obšťastňovali stráže. Pak jsem trochu pokročil v hlavní linii a dostal companiona - ženu. Tu jsem se snažil sbalit a nebo aspoň dostat do postele, ale nepovedlo se, tak jsem se na to vykašlal, vyzbrojil jí a začal brát na výpravy. Stala se z ní sice ne moje žena, ale cenný spolubojovník, bez nějž bych už x-krát exnul kdesi v temných hlubinách dávno zapomenutých ruin. Od té doby procházíme spolu, přítelkyně mlčky dala souhlas.

Mnoho novinek, ale na takové sekání dřeva, těžení rud a farmaření jsem se přátelé vykašlal. Magie je jednoduchá a dual wield meč + kouzlo se velice (VELICE) hodí. Alchymii a soul gemy stále odmítám pochopit a začít používat, to se nemění. Co mě ale velice bavilo bylo horolezectví.
Tady ale bacha, protože jak říká mocná encyklopedie TVtropes: The Frictionless Hill, a slope of arbitrary steepness onto which you can jump only to slide off as if the thing were coated in an industrial lubricant. - a má pravdu, toto je klasika už od dob Might and Magic VI. I tak je ale zábava hledat různé úhly na které jde vyskočit, nemuset vyjít 7000 schodů na High Hrothgar (já jich vyšel jen pár set, hehe). Funguje to i naopak, slézání se dělá pomocí opatrných pádů. Nádherné noci (které jsou nejkrásnější na vrcholcích hor), hlavně když vyjde polární záře (jasně, nevychází, ale stejně to funguje), jediné co je kazí - přílišná světelnost. To je klasika, nedá se nic dělat.

Skyrim je hra tak velká, že by se o ní dalo mluvit na tisících řádků, ale kde by pak byl smysl to hrát sám, že ? A tak chci říct, že hnidopich dokáže najít mnoho chyb (naštěstí jsem zatím v žádném questu nezažil zásek skriptů), jako třeba divné chození postav do schodů, občas pochybná AI (utíkají, vracejí se, stojí na místě a nechávají se zabít z dálky), dokonce jsem zažil i slavný propad do textury (bacha, ubytovna na univerzitě), ale (zatím) nic vážného. I kdyby bylo něco vážného, tak mi to prd vadí, protože ta hra je tak obrovská, tak pohlcující a, zopakuji to ještě jednou - monumentální, že to hravě vynahradí vše zlé. I na ten inventář jsem si zvykl (ono po Oblivionu není tak velká změna). Co naopak potěší je jak plynule hra jde, jak rychle se načítá a jak dobře graficky vypadá. Ty vnitřky taky, i když prim hrají exteriéry. I Jeremy Soule zase zabodoval. Souboje s draky jsou kapitola sama pro sebe, ale ve stručnosti - natažený luk, zběsile se otáčím kolem osy a hlídám oblohu za noční sněžné bouře, odkud se drak vynoří ... podle kompasu by měl být na sever, ale je tak špatně vidět a jeho jediný úděr mě zabije. No, zkrátka atmosféře to jen přidá.

A tak sice Martin na bílém koni sníh nepřinesl, ale TESV to nahrazuje dostatečně. Sněhu budu mít do konce zimy asi dost až mě hra po pár týdnech vyplivne.

Pro: Grafika, Nároky, souboje s draky

Proti: maličkosti a nebo klasické věci Bethesdy, na které jsem si už dávno zvykl

+60 +64 −4

Ranní show Evropy 2

  • PC 15
Peklo, Leošek nejen že připomíná želváka chůzí, ale i přiblblým výrazem. Zažil jsem ho v Superstar (nebo co to bylo) a tam se tvářil normálně. Také se tam nelesknul tak, jako v této hře. Nechápu proč každá postava má na sobě ten bílej flek, že by chybějící stínování ?

Některé hlášky byly docela průměrné, ale mnoho jich bylo dost ubohých. Hudba celkem ušla, nerušila, podbarvovala. Slyšel jsem tuny lepších, ale mohlo být hůř.

Ani jediná spása hry nevyšla - Mareš, popřípadně jiná ksichtící se postava, rozcupovaná na kousky agresivní gorilou. Škoda.

Hru jsem nakonec nedohrál, protože mi to přišlo jako obrovská ztráta času. Nenašel jsem na hře moc věcí, co bych měl jako motivaci.
+10

Knights of Xentar

  • PC 55
Vcelku normální RPG s pár zajímavými nápady, sexuálním nábojem, ale na druhou stranu s neohrabaným ovládáním, jap. ukecaností a podprůměrnou grafikou. Popisek má pravdu, těch barev je tak málo, že by to gameboy klidně mohl být. Ale co si budeme povídat, Xentar se snaží nalákat japonskou erotikou, což je hlavní tahák. Tyto "obrázky - sekvence" jsou docela povedené, tady by už gameboy nikdo nehádal. I "sexual innuendo", japonská šílenost děje a docela dobrý phřeklad pomáhají. Ale zrovna RPG vyděné z vrchu je jeden ze žánrů, kde se v 00tých letech vynořilo tolik freeware zástupců, že už KoX není dnes moc třeba hrát. Manga se dá jistě sehnat (nezkoušel jsem), hudbu jsem raději vypnul, souboje jsou průměrné a grafika ? Vždyť víte, celou dobu hry koukat na toto vyblité schéma taky nepotěší.
+2 +4 −2

Undress Me

  • PC 50
Realita se naštěstí občas pozmění, zakřiví a tak v Plzni padají píva z nebe. Mnohokrát jsem to sám zažil. Myslím že nemá cenu popírat to, pro co je Plzeň nejslavnější - pivo. Zpíval o tom Vladimír Mišík, v jedné písni to zmínil Záviš a další. Jenže v herní oblasti silně kraluje Becherovka. Množství her je úžasné a mezi nimi se najdou i kvalitnější kousky.

Undress Me však nemá velké ambice, je to jen postřehová hříčka s minimem plánování. Účel však plní - holky nejsou špatné, hra dokáže na 10-20 zabavit (když se nedaří), ovládání funguje dobře (akorát se nedá zvětšit na plnou obrazovku a hra běží jen v pomenším okně) a barvy Prazdroje jsem měl vždy rád.

* Maximum - 12.100
* Nejoblíbenější - číslo 2
Takže pamatuje děti, prasata létají NA nebi a Plzně padají Z nebe.
+14 +15 −1

4 Minutes and 33 Seconds of Uniqueness

  • PC 40
Dohráno po dvou dnech. Ano, tak dlouho jsem to zkoušel a vždy mi to nějakej filuta přerušil. Ne, že by hra vyžadovala nějak moc snahy, jen jsem zapnul a běžela na pozadí. Asi tak 50x. I tak to bylo napětí, minimálně ze začátku. Online sledovač už samozřejmě nefunguje a člověk by i řekl, že po 2.5 letech hru lidé už nebudou hrát. Kdeže, pořád je narván. 4:33 účel splnila.
+7 +8 −1

The Elder Scrolls III: Morrowind

  • PC 95
Vzpomínám. Na krásné a dlouhé měsíce strávené průzkumem Vvanderfelu, bitvami s příšerami, průzkumem krajiny, občasným zvládáním úkolů, obdivováním "přírody" (z dnešního hlediska spíše pusté krajiny, ale dnešní hledisko se může jít vycpat), velice pozvolným plněním hlavní úkolové linky. Jo a taky abych nezapoměl - chozením sem tam po krajině.

Tato hra mě totiž kompletně omráčila, očarovala, spolkla a nepustila po hoodně dlouhou dobu. TES trojku jsem poprvé poznal až v roce 2006, kdy už konečně měl počítač, který tenkrát zvládl vše nové. I tak jsem ale musel ustoupit, nároky byly kruté (dohlednost byla tedy nízká). Ale stálo to za to.

Noční procházka ze Seyda Neen do Balmory (kolem močálků, cestou umlátit létavce), můj první hunting přísad a různorodých květin, obdivování Dremorských podivných staveb (určitě inspirovaných Cthulhu) ... Ghost Fence a ponuré území vně, spoutaný Měsíc u Vivecu (a mé snahy se na něj dostat), tématická cesta Kolem kontinentu za 80 dní (skoro doslova), stovky různých modů, mnoho naprosto odlišných měst (a architektur, kultur), příběh a desítky knih které ho rozvíjejí, klasická hláška "...and the choice is yours", fungující RPG systém (i když samozřejmě flawed, dá se zneužít), obrovská a detailní mapa - nejkrásnější co jsem kdy viděl.

ale oproti minulém valcikovi říkám, že Morrowind se musí zažít. A nejlépe ještě před Oblivionem. Pro mě to byla první zkušenost s obrovským 3D světem, totální sandbox a láska na první pohled.

Pro: grafika, průzkum, totální atmosféra otevřenosti, příběh a kecy okolo, hudba (mohla však být delší)

Proti: bugy

+32

Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle

  • PC 90
Ke Keenovi čtyřce jsem se dostal jako k první, někdy na přelomu tisíciletí (tenkrát jsme měli sice nadupanou, ale jen 486tku). Ostatní hry ze série jsem poznal až o pár let později, ale jsem rád, že jsem začal touto epizodou, protože je z nich nejlepší.

Graficky, do čehož spadá i měřítko - ne prťavé jako v prvních dílech, ale ani ne moc velké.
Hudebně - já tu šílenou hudbu měl rád.
Skoro až (na tu dobu) open world mapou s výběrem levelů, i když to bylo už třeba v Crystal Caves a Secret Agent (obě skákačky), tady se mi líbila nejvíc, i víc než Mars.
Ovládání - směrovky, pogo (ne punk), skok a střel.
Šílenost nepřátel.

A samozřejmě, i když to bylo občas těžké, byla to jedna z prvních kompletně dohraných her (první byli Ufouni a Transport), přesně jak říká Virus.

Skákačka v pravém slova smyslu. Klasika a legenda, vypilovaná a propracovaná na nejvyšší míru. O moc lepší to už na PC nebylo. Toto je nejen nostalgický, ale i kritický pohled na hru, jen jí nejde moc co vytýkat. Potěší, že stále jde hrát (díky DoxBoxu), narozdíl od spousty prvorepublikových (Windows 95-98), které často hází problémy.
+15

Dead Island

  • PC 75
Strach je jako nádoba. Různé druhy děsících prostředků přilévají různé množství do "mana pool" strachu, jako třeba lekací momenty, lezavý trvalý strach, krev a vnitřnosti, dalekosáhlé následky a blízká budoucnost lidí které potkáte.

Dead Island přišel, nabíral hmotu a nakonec se zhroutil pod svojí vlastní vahou a uzávěrkou pro vydání. Dokonalý začátek, neutuchající zábava a promršený konec. Ale stále si zachoval kvalitu a hra se dá užívat, což je hlavní.

+/-největší mínus a zároveň plus je asi respawn nepřátel v kombinaci s nuceným co-opem. Já hraji singl, chci hrát sám, jenže je tu stejně nepřátel, jsou shodně silní a obnovují se tak rychle, že ve 4 lidech se to možná dá s přehledem zvládnout, ale v jednom je to peklo. Takže hra je sice fajn, survival atmosféra na maximum, musím si hlídat všechny směry a hledat higher ground kdykoliv to jen jde (hlavně ve městě je to husté, ale tam je zase plno aut).

+atmosféra. Strach o vlastní život. Nejdřív jsem myslel, že Resort je strašidelný dost, ale nejhorší je Město. Jungle je krutá dost (všude stromy), ale příliš krátká
+uspokojující scavenger hunting součástek.
+krev krev krev (a taky maso, shnilý)
+už dlouho jsem v žádné hře tak krásně nezamlátil meelee zbraněmi
+inventář - aneb když už musí být hra zpracovaná i pro konzole, může být proveden dobře (špatně = Witcher 2, nejlépe = Deus Ex HR - tetris)
+penále za smrt. V jedné recenzi jsem četl, že vám to seberu jen "pár set". Není tomu tak, tuším že hra sebere 10% současných financí. A když potom, ke konci hry, oprava stojí klidně i tři tisíce (jedné zbraně!), prachy jsou podstatné. Opatrnost tedy zajištěna.
+po hození zbraně se vrací zpět na své místo v radial menu, víceméně
+pádlo je dokonalé, ale nejlepší je elektrikou oplácaná morning star
+ač nerad, musím přiznat, že radial menu je tu udělané dobře a po troše cviku se hodí
+zombí na kapotě, aneb fakt že se auto může kdekoliv zaseknout a vy jste najednou obklopeni nepřáteli přidává ke strachu

-chybějíci grafické nastavení, hlavně na odstranění otravného motion bluru, ze kterého se mi fakt dělalo zle
-dřevácké řízení auta a další autoproblémy, jako nesmrtelná výdrž motoru (3 stavy - v pohodě, pak pukne sklo, pak začne čoudit motor a tak už zůstane, nikdy nechcípne), blbé přejíždění mrtvol a hlavně - otáčení myší v autě je tak idiotské, že si ani nedokážu představit proč to tak někdo naprogramoval
-nemožnost nastavit si rychlé klávesy na zbraně / vnucení radial výběru zbraní (aneb když to funguje na konzolích, musí to každý mít i na PC)
-konec
-úkol opevnit kostel byl naprosto zbytečný => stejně má kolem sebe neviditelnou bariéru, která brání zombivcům ve vstupu
-v zástupu hnusných prsatic s ještě horšími obličeji je smutné, že nejhezčí ženská ve hře je matka představená (oh my god, kam jen to ty modely postav dospěly)
-tato zombie apokalyptická bitva je už předem prohraná. Pro lidi. Je to logické, mají nekonečný respawn, kdežto lidé se budou jeden po druhém měnit. 4 hrdinové nedokáží zachránit celý svět, nebo snad ano ? Oh, ano, jde tu přeci o záchranu světa, takže jo.
-po kopnutí míč neodletí. Namísto toho se přesune na místo kde má být (teleportace).
-sprint do kopce je často pomalejší, než chůze.
-mnoho escort misí by se daly udělat pomocí auta, ale NPC do nich nenastoupí
-donáškové mise. Ale zase se hráč musí neustále prodírat zástupem zombíků (škoda že stále na stejných místech), tak aspoň něco.

Já se snažím prosazovat teorii, že násilí ve hrách pomáhá být klidnější člověk v realitě. Užívám si krev, pohled na krev, usekávání končetin, headshoty, do mrtvoly na zemi (v GTA) jsem motorovkou klidně pár desítek sekund řezal, jen pro ten pocit. Postal 2 byla slast (viz. koment), v Dead Islandu jsem cestu od stanice ke vzdálené pumpě jel snad stokrát, přejížděl těch 30 zombíků, co cestou potkám. A tak dál.

V životě jsem velice klidný člověk. Dovedu si ale představit, jak nějakého labilního člověka dokážou dohnat k vystřílení školy, ale tak násilí je dnes všude.

Mrtvý Ostrov je hra založená na zabíjení. A ne jako většina FPS - bum bum bum, kulky do tě našiju, ale pěkně ruční práce, kde si zaserete celý tělo krví. Ta hra je založená na zabíjení. To je její hlavní deviza. A ta hra, světe div se, to dělá dobře. Dokonale.

Jak už bylo mnohokrát řečeno, zabíjení na blízko je tu fakt zábava.

Nejlepší atmosféra tedy byla ve městě, i když každé prostředí mělo něco do sebe. I ty interiéry se občas hodily, změna oproti venkovní otevřené šílenosti. Ke konci jich však bylo moc. Příslib otevřenosti, které naznačil Resort a Město byly tak jako tak fajn.

Pro: Strach (atmosféra), Krev (pořádně zblízka)

Proti: Ztraceno v překladu (Port z konzole)

+13 +15 −2

Astérix: The Gallic War

  • PC 75
Risk ve stylu Asterixe. Je to typický port z konzolí, s horším ovládáním, ale stejnou zábavou. Vystačí na jedno-dvě odpoledne hraní, taktizování a zabírání. Stačí ale trochu strategicky přemýšlet a Římané nemají v zabírání provincií žádné šance. Těch je asi tak 50, zhruba, různé velikosti.

Do toho jsou vhozené arkádové levely v podobě 2d (v "3d" enginu, krásná psx grafika té doby) skákaček. Těch je několik, tak 10 - včetně posledního o několika částech, se stupňující se obtížností. Otravná byla jen minihra házení Římanem, hlavně kvůli idiotskému ovládání.

Vše je dělané v komiksově kreslené grafice a s pár primitivními zvuky. Hra zabaví, potěší, ale nic extra to není.

Pro: Grafika - pro někoho (já), zábava

Proti: Ovládání, krátkost

+5 +6 −1

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 90
Tento rok vyšla dvě dlouho očekávaná pokračování (v přípradě Exu spíše předkračování), Duke a Deus. Jedno je daleko méně kvalitní, jakožto i původní DN3D byla hra méně revoluční, no a jak významný a oblíbený Deus Ex 1 byl a stále je, to nemusím zmiňovat. Tento následovník se vydařil. Lidé na DNF rádi kritizují konzolovost (2 zbraně, opakované mačkání "akční klávesy", autoheal etc), ale některým neduhům se ani Huma Revolution neubránilo. To chtě nechtě musím přiznat. Ač se mi DEHR líbí dost, má své chyby. Nemyslím bugy, ale spíše špatnosti v designu, moderního stylu.


Rozhodoval jsem se mezi 2. a 3. obtížností, ale nakonec jsem si zvolil nejtěžší, Deus Ex. Snažil jsem se prozkoumávat co šlo, prolézat větračky, sesbírat co nejvíc expů (za celou hru jsem asi tak dvakrát použil nalezené heslo). Nemalou část hry jsem strávil obdivováním okolí. Hra je opravdu tónována do zlatohnědé/černé barvy, což ale nevadí. Jedna je nevýrazná a druhá příjemná barva. Hru jsem si královsky užil, více v detailech níže:


Začnu tedy nedostatky. Kladů je však daleko více. Z tohoto prequelu jsem velice nadšen, protože splnil mé očekávání - pořádný příběh, dobrá hratelnost a málo neduhů moderní doby. V době kdy jsem tento komentář (recenzi) začal psát jsem sice hru nedohrál, ale už mám nahráno několik desítek hodin a než ho dopíšu, hra bude u konce.

- Filmečky pro sejmutí nepřítele, které jsou fajn ze začátku, ale protože je za takové killy nejvíce bodů, dělal jsem je - a viděl potom neustále. Icarus dopad mě však nikdy neomrzel, na to se krásně dívá.
- Souvisí s předchozím bodem - Připlížím se za dva nepřátele (druhý je metr za prvním, oba koukají stejným směrem). Qčkuji ho, porveme se (i když tato bitka je pozoruhodně jednostranná), on dvakrát zařve a potom poměrně hlučně dopadne na zem. Jeho kámoš metr (METR!) před ním nic neslyší a čumí dál jedním směrem.
- Lidé na ulici mluví a nevšímají si, že u nich stojím. Ani když je to soukromá konverzace, ani když říkají top secret informace, dokonce ani když mluví o mě a já stojím mezi nimi. V herním kódu zkrátka nemají naprogramované žádné reakce, nebo detekování.
- Několik blbostí v háčkování - otevře se mi černá obrazovka (než jsem poprvé pochopil, že si musím obraz posunout, uplynulo pár desítek sekund), kliknu na ovládnutí nodu a ono nic, protože to překrývá panel nahoře a pár dalším, nic vážného.
- Špatně fungující alarm/hostile. Občas se zbavím nepřítele takovým způsobem, že by o mně neměli jeho kamarádi vědět, ale oni ví a jdou po mě jak blbí. Ale nestává se to moc často.
- Na grafice mě trochu štve, že ač jsem vypnul vše co by mělo dávat ty nejvýraznější bloomy, pořád tam jsou v levelech tak ohromné záře, že se nemůžu ubránit dojmu - původní DE to neměl a byli jsme šťastni. Minimalismus a jednoduchost obrazu ustoupili přesvícenosti, na což spoléhá mnoho dnešních her. Nemám to moc rád, ale zde se to víceméně stylem hodilo. Kontrast přeplácanosti neonů a temna okolí. Ehm, i když temna se říci nedá - mám světelnost na minimum a stejně je všude světlo.
- Některé ne moc zajímavé prostory (Derelict Row - nuda nuda nuda)
- Tváře lidí jsou dost špatně udělané, stejně tak někdy lidé při mluvení mávají rukama až moc přehnaně. U tváří hlavních postav je to úplně naopak - dokonalá mimika i neverbální gesta jsou velice dobře zpracované. 'chjo.
- Autoheal tu je, OK, což je nevýhoda. Je ale tak pomalý, že v boji nepomáhá a zdraví se pořádně doplní jen když se schováte někam do krytu, kde si lížete rány.
- Hlas hlavního hrdiny je nudnýa hrozný, za celou dobu hraní jsem si na něj nedokázal zvyknout.



No a teď ta větší část, důvody pro mé nadšení.


* Diablovský inventář, neustále omezený místem. I na nejvyšší upgrade mám stále problémy s místem, musím šetřit, rozhodovat se (těžké jak Sophiina volba) co vyhodit. Díky bohu za tetrisovský inventář, už tak mě dost naštvalo, jak to kupříkladu Witcher 2 zmršil.
* Umělá inteligence je konečně hratelná
* Systém krytů zřejmě nějaké lidi naštval, ale mě vyhovoval, rychle jsem si na něj zvykl a mám ho rád. Což je zvláštní, protože jsem ho už dopředu nesnášel (z principu), našel jsem si k němu však cestu.
* FPS složka hry je příspůsobená na stealth boj a pokud jsem zkoušel kosit nepřátele přímo, vždy jsem umřel. Pomaličku je jednoho po druhém ničit, odlákávat, omračovat, tlumeně střílet a skrývat se před hlídkami, tato část je dokonale propracovaná. Nemám vyhrady. A pokud je DEHR v žánru FPS akce, tak opravdu za to může jen pohled hry, ne styl a tempo.
* Abych pravdu řekl (jsem si vědom že to zní divně), dostávat expy za každou pí€ovinu se mi líbí. Je to úchylné, ale kecal bych, kdybych říkal opak.
* Příběh. Stejně propracovaný, nevyzpytatelný (mnohokrát jsem ani netušil, kam bude dál směřovat), zajímavé postavy, no a těch ebooků, tabletů, emailů s blbostmi (a slohovkami) všeho druhu. Autoři si dali velkou práci s tím přimět hráče, aby se o ně zajímal, četl si je a vůbec - ponořil se do světa za 20 let.
* A další superlativ - skvěle provedený "sajbrpunk" svět. Nejsem žádný expert (a kdo je?), ale o styl se trochu zajímám a toto je má vize, jak by vypadal temný (ach jo, ač je přesvícený) svět lidských neřestí. Lidé s reálnými problémy, i když většina z nich jsou jen paňáci s dvěmi hláškami. Všelijaké maličké věci, jako manželka co píše do práce svému muži, aby tam nezůstával tak dlouho (což se mu nakonec nevyplatilo), poslouchání rozhovorů (nejen těch nejznámějších - za dveřmi v CHIRON b.) a nebo třeba zahrádka na jedné střeše v Číně, různé skrýše rozeseté po mapách, které zkrátka dávají smysl, nutí člověka přemýšlet jak na ně reagují lidé kolem, kdo je tam mohl nechat. Škoda snad jen, že není více side questů, to by bylo moc fajn.
* Hudba - ač nejsem fanoušek elektroniky všeho druhu, hudba v Human Revolution si mě získala. Problém je, že než člověk oběhá všechno potřebné, vyřeší veškeré hádanky a vypořádá se se všemi neřády, na což je často potřeba sedět, čekat a pozorovat jak nepřátelé chodí, kde se zastavují - jinými slovy wait wait wait. Není problém dohrát hru za 50 hodin, no a pokud to jako já hrajete každý den zhruba 8 hodin, začnou se některé tracky opakovat. Ale pořád se drží. Každé prostředí má svůj styl. Hudba v HIVE nádherně hypnotická, Detroit Hub příjemně melancholický. Jen bojová se rychle ohraje (zvlášť když se zasekne a hraje i dávno po neutralizaci hrozeb). Ambient zkrátka válí. Jak moc me nezaujala hudba v DE1, tak tady jsem byl velice spokojen.
* Místo, kde bloom opravdu (doslova) zazářil byl HIVE klub. Dokonalé, vskutku dokonalé prostředí. Sem se tento efekt velice hodil.
* Šanghaj
* Konečně se dají nastřádané věci i prodat, viva.
* Velice nízká míra konzolovitosti. Jak cenná vlastnost v dnešní době, že ?
* Potěší také krátké nahrávací časy (10-20 sekund v mém případě), o to víc, že levely jsou obrovské. Hru jsem za těch 5 dní hraní zapnul asi desetkrát, filmečky na začátku mi tak nějak nevadili. Nedají se přeskočit, ano, ovšem trvají 15 vteřin, což je směšný čas.

Ne tak dobré jako DE1 (ale jen o kousíček), daleko lepší než DE2, zkrátka velice slušná trojka. Teoreticky nultý díl.

* Další + k mé vizi propojení člověka se strojem


EDIT:
Skončil jsem s:
200.250 XP
31.539 penězi
102 Stop viry
130 Nuke viry
1534 screenshotů
chybělo mi do kompletu 7 (9) praxis pointů.

Vybral jsem si Sarif konec, protože věřím v techniku.

Pro: Příběh, důstojný následovník, stealth prvky, atmosféra světa kolem

Proti: Pár bugů - nic velkého

+20

SAS: Písečný skalp

  • PC 10
OK, tak jsem se také rozhodl zjistit, o čem je vlastně řeč, jaká hra nadchla tolik lidí.

A ... je to kravina, hodnocení nezklamalo. Jediná fajn věc bylo ovládání, které ale spočívá jen v hýbání myší - zaměřovačem, tady není moc co zkazit. Ale jinak je vše na hře frustrující. Míření - headshoty neexistují, zásah se nezapočítá. Nepřátele se náhodně objevují po obrazovce, bez zjevného účelu a dokonce když nic nedělám a nestřílím je, oni nic nedělají. Jen se respawnují do určitého počtu a stojí. Čumí. Jednoho zabiju a za pár sekund se objeví nový, který ... nedělá zase nic.

Příběh ? Oh, těch pravopisných, stylystických a logických chyb. PEKLO. Jsou však i horší hry, tato sice nedělá nic a jen škodí mému mozku, ale jsou hry, co to dělají daleko víc.
+8

Another World

  • PC 95
Další z legend mého mládí. Překrásná hra, ovšem též velice obtížná záležitost. Ve hře nebylo moc míst, které bych proběhl na první pokus. No no, dosti obtížná hra. A to byla původní ještě těžší.

Hrál jsem předělávku, Another World: 15th Anniversary Edition. Podpora rozlišení 1280x800 (a zrovna jsem hru hrál na notebooku, který měl přesně toto). Prý zjednodušené ? Ale kuš, v žádném případě. "Rebalanced" difficulty - spíš jen upravená obtížnost pro lepší (ale ne lehčí) hratelnost.

Tato hra asi nejvíce exceluje graficky. Intro je revoluční (Flashback mohl nabídnout tolik, ale ne - měl ho příliš krátké) a velice povedené. Řekne vše podstatné, hezky se na něj dívá a zapsalo se do dějin, co víc si přát. Jednotlivé obrazovky mají plno detailů (s většinou nejde nic dělat, ale i tak fajn) a pozadí v dáli je něco neskutečného.

Level design je velmi dobrý, i když je hra vlastně dost lineární a řešení bývá jen jedno. Tak to dřív bývávalo často a tady to vůbec neškodí. Jednotlivé levely se od sebe dost liší náplní úkolů - akcí, které ve hře děláte. Nepřekonatelná je ta část, kde prostřelení příčky způsobí záplavu, nebo padání do hlubin ke konci. Levely, hlavně v obydlených oblastech, většinou nejsou pusté, něco se děje v popředí, pozadí a často i na rovině hráče. Lezoucí "kamarád" je také důkazem myšlení "out of box".

Abych pravdu řekl, do návodu jsem se podíval dvakrát (v tom bojovém stroji a co dělat na konci), přičemž zákysů jsem měl asi deset. Než jsem se naučil plynule ovládat zbraň a štít, také mi to chvíli trvalo.

Nejlepší mi ale přijde spojení "filmového" zážitku se hrou. Krátké animace ve hře doplňující příběh, rozmanitost akcí, atmosféra hry, líbivá architektura budov, celkem těžcí nepřátelé (které jde porazit chytrostí a rychlostí) a možnost opakovat úsek dokola pro mě znamená hodně.

Pro: Grafika, Rozmanitost prostředí a úkolů, správná filmovost

+15

Jump 'n Bump

  • PC 85
JumpBump je překvapivě hratelná řež. Na první pohled blbůstka s jedním cílem (skočit na hlavu soupeře a sám se vyhnout zašlápnutí), na ten druhý se ale občas poštěstí dlouhé desítky minut trvající bitvy. Záleží na lidech, se kterými hrajete. Je třeba mít vyrovnané hráče.

Když zavzpomínám na zápasy, co jsem v průběhu let hrál, vždy trvaly tak 10-30min. Ze začátku plné emocí, výkřiků a nebo vztekání se. Brzy se to však změní v soustředěnější styl hry, opatrnější a snahu o killing spree (která většinou nevyjde).

Jump Bump nabízí rychlé a velice kontaktní deathmatchové zápasy a to v čem je hra dobrá (jednoduchost) je též to, na to dojíždí - nedá se hrát věčně a po chvíli se omrzí. Za čas si k němu však k ní zas najdu cestu.

Hloupé je ovládání původní (DOS) verze. Dva hráči jsou v pohodě - WASD a šipky. Další však hraje na myši a skáče prostředním. Windows port prozíravě přidal skákání držením pravého/levého + levé/pravé. Nejhorší je ale ovládání čtvrtého hráče. Je na joysticku, který nemám a neumím to přenastavit (třeba to nejde, ale fakt je, že je to obtíž). Ve windows portu hraje přijatelně na numerické.

Co však na windows portu přijatelné není, je jeho rozlišení (320x200 ?). To je v DOS verzi (kterou jsem nucen hrát) také, ale DosBox se velice dobře zvětšuje. Pokusy o zvětšení w portu skončily blbnutím grafiky a jednou též zásekem počítače.

Hudba a zvuky však zůstaly u všech verzí stejné. Není co měnit, úderná hudba, která se po čase ohraje (stejně jako hra) a pak nastává cooldown několika dní, kdy nehraju. Zvuky jsou jednoduché a splňují účel, nic víc.

Základní mapa dodávaná se všemi verzemi hry je docela dobře vyvážená. Má hluché místo v podobě levého dolního místa, kde může parchantský králík campovat a smát se ostatním. Doporučuji hráče proplesknout. Při poslední hře jsem to však udělal já (jen tak ze srandy, hned jsem vylezl) a tak nedoporučuji raději nic.

Enjoy rabbit hunting.

EDIT: Pro mě je multiplayer této hry daleko hratelnější, než mnoho moderních stříleček. Jak je jednoduché hrát hru, tak je jednoduché hrát spolu v jedné místnosti, na jednom počítači. Zábavnost obrovská, hra účel plní a proto 75%.

Pro: Hratelnost

Proti: docela rychle se ohraje

+4

Dune II: Battle for Arrakis

  • PC 100
Dune 2 u mě boduje z mnoha důvodů. Zaprvé je to klasika, kterou znám skoro celý život. Což znamená, že jsem si jí nahrál desítky, skoro stovky hodin a stále je hratelná. I dnes, i v roce 2011 mě baví jí hrát. Kolika jiným se toto podaří ? Mnoha ne.

Ovšem, dnes se dělají úplně jiné hry kde je mnoho věcí "lepších". Například grafika. Dnes jsou samozřejmě hry graficky kvalitnější, propracovanější, s více stíny (Duna neměla žádné, kromě zafixovaných) a bez ostrých hran. Jenže není tak kouzelná. Tato hra dokázala redefinovat vzhled strategií, dát jim nový rozměr. Co mi ale přijde nejdůležitější je, že atmosféra pouštní Duny funguje. Spolu s hudbou a zvuky mám pocit prašného, krutého světa, který je (až na malé oázy zeleně) pustý. Svět, kde jediná důležitá věc je koření. A zničení tohol, kdo vám ho chce sebrat.

Dunu jsem četl až hodně pozdě. Pamatuji však, že to byla jedna z prvních sci-fi, co jsem četl. Inu, narozen 1989, ke hrám se člověk dostane dřív, než ke čtení, už jenom proto, že naučit se čtení před pátým rokem života je téměř nemožné. Dunu jedničku jsem četl až někdy ke konci 90. let, ale nadchla mě převelice. Později, tedy 2003-2008, jsem si přečetl i ostatních 5 dílů od Franka, i těch nějakých 7 knih od Briana. Mezitím vznikla Duna 2000 i Emperor, ale Duna 2 byla pořád jen "Ta jedna".

Ano, tato hra si ode mě vysloužila 100%, ač tohoto hodnocení moc neužívám. Odlišuji tak jen ty nejlepší hry. Jabův předchozí komentář byl samozřejmě jen provokativní (nebo flame, nebo troll) reakce. Můj by samozřejmě mohl být brán také, ale nemyslím ho tak. O objektivní kritiku jsem se u Duny chvíli snažil, leč selhal.

Zvuky byly přelomové. Poznal jsem mnoho her z té doby, z časů dřívějších i budoucích, ale zvuky zde nebyly dlouho překonány. "Yes sire", "Affirmative" jsou legendární a zní dost dobře (na to, jak malé ty zvukové soubory jsou). Hudba je ovšem něco geniálního. I ta byla pro mě dlouhou dobu nepřekonatelná, kvalitnější soundtrack měl podle mého až Warcraft 2. Nepřekonala ho Kyrandie 1, ani Xanth, ani Doom (ten možná zvukově - občas). To, co zvukař dokázal se synťáky je snad kouzlení, vyvolává tak živé představy. 31 minut hudby se těžko oposlouchá a tak vydrží dlouho. MIDI stopy se zde dělí na 2 základní druhy - stavěcí a bojové. Pamatuji, jak jsem si je jednou někde stáhl z internetu a pojmenoval tak, jak mi každá zněla - Dusty Theme, Wealthy Ruler, Status Quo, Silent Betrayal, Calm Before the Storm a nebo Resist at All Costs. Jen tak, ze srandy.

Příběhově je hra, poněkud chabá. Neboli - nečekejte přepis románu(ů), zde jde jen o strategii. Ovšem mentatská encyclopediae je velmi podrobně udělaná a i obrázky k ni jsou skvělé. Srovnal bych to asi tak s Civilizací (i když ta to dovedla do extrému - příjemného).

Hratelnostně se Duna stále drží. Nemá extrémně zjednodušené ovládání, jako mnoho nových strategií, ale překvapivě ovládání jednotek po jedné mi nevadí. Po Duně jsem zažil Warcraft jedničky (kde mi ovládání vůbec nesedlo, ač chápu že mnozí ho měli rádi), potom už výše zmíněný Warcraft 2, kde jsem poprvé zažil jak hezké je ovládat 9 jednotek. Stačilo to (mít jich více by už bylo nemotorné) a šlo to. Byl jsem tedy zhýčkaný ovládáním hodně vojáků najednou. Když jsem se však vrátil k Duně 2, vše bylo v pořádku. Nastavíte si nízkou rychlost hry a sice nastává klik-fest, ale jde to. Máte ke každé "unit" bližší vztah, vážíte si každé a stejně je pro mě jediné využití mnoha jednotek najednou pro hromadné útoky (které jsou 1-2x za misi). V boji však hraji na pomalou rychlost a tak je pro mě lepší klikat na každou zvlášť, poslat každou trochu jinam. Jednu na vynořivšího se protivníka, další dvě na rafinerii, jinou přejet troopera...

AI v Duně 2 není dokonalá. Má své chyby a po tolika letech hraní jí dokážu víceméně předvídat. Při prvních hraních bych to ale určitě nedokázal. Není chyba hry, že je tak hratelná, že se dá hrát tak často (a tolik hodin). A proboha, hra je přeci z roku 1992, dělaná na výpočetní schopnosti tehdejších počítačů, nemůžeme čekat moderní AI. Hezky se tu uplatňuje princip - nová mise, prozkoumat okolí základny, rozjet těžení, postavit mnoho rafinérek, přežít počáteční nápor nepřátel, postavit vlastní obranu, vzmoct se na odpor a přejít do protiútoku. A přemoci nepřítele. Největší problém AI vidím v tom, že když počítači zničíte budovu, nepostaví si jí znovu. Ale to mi vadí teď, dřív jsem byl naopak rád, když jsem poslal několik jednotek na sebevražednou misi s cílem zničit konkrétní budovu. Bránit vlastní základnu je též těžké. Nepřítel sice posílá vlnu za vlnou (z této hry toto pořekadlo pochází), ale přeci jen, pořád jsou nebezpeční. Dokud nemám raketometné věže, ubránit bázi může být peklo. A i ty věže žerou dost energie, takže musíte mít elektrárny a na ty je třeba zas místo a kredity.

Samozřejmě, občas nastanou komické situace. Když nepochopíte systém vykládání jednotek (směr hodinových ručiček, poté carriery), občas vám to vyloží jednotku na hluchém místě uprostřed báze. Je to čistě čtvercová hra, kde se jednotka může pohybovat v osmi směrech. V takovém případě tedy je jednotka zablokovaná. Většinou se takovým místům vyhýbám, dělám průchody a nebo na jejich místo stavím levné zdi. Existuje též bug s Space Portem, kde si sice objednáte jednotky, ale nic nepřijde. Hlavně když máte moc jednotek. Také horní limit na počet jednotek (nedá se nic dělat a musíte začít posílat nepotřebné pěšáky na smrt) a kreditů (tady stačí postavit sila) zamrzí. Občas naváděcí systém Harvestrů je totálně na prd a blbě čumí u rafinérek, místo aby se vrátily tam, kde těžily předtím (jen proto, že na tom místě už je vše vytěženo a nálož koření je o dvě políčka dál).
===>Nic z toho však už nevnímám, protože jsem se dávno naučil s tím počítat, předcházet, nebo rychle opravit. Jde to lehce.

Samostatná kapitola jsou červi. Ani po všech těch letech jsem přesně nepochopil jejich strategii. Do jisté míry ano, ale pořád jsou pro mne nevyzpytatelní. Občas je to docela peklo - Harvestr vyjede, těží, červ ho uslyší a míří k němu, v tu chvíli zpomalím hru a snažím se do něj šít vším arzenálem co mám po ruce. Jednotky jsem předtím předvídavě rozestavěl na klíčová místa a mezitím je už skoro u těžebního stroje, který se zoufale snaží ujet na pevné podloží. Tentokrát se mu to povedlo, příště třeba štěstí mít nebude. Nejenom, že přijdu o stroj za 400 kreditů, nový nedostanu a tak je rafinérka prázdná a jen zabírá místo. Tedy pokud nemám Heavy Factory. Naštěstí později jsou jednotky silné tak, že je červ rychle zlikvidován. Stačí, aby mu zdraví kleslo na půlku a on zmizíPozději ve hře jsou mapy tak velké, že nahánět červa může být občas problém. Navíc má ve zvyku prchat k nepříteli. Toho většinou nechává na pokoji, ale stane se též, že mu sní jednotky. Kdy to dělá a kdy ne netuším. Je s ním zkrátka sranda.

Obtížnost hraní bych viděl takto: Nejlehčí jsou Harkonnené (protože od zhruba osmé mise můžou mít Death Hand, kterou zničí úplně vše na jakémkoliv místě mapy, jakkoliv dobře je bráněné. je to trochu nevyvážené, ono vlastně stačí postavit si 10 paláců - když je na ně místo - a postupně střílet. to je však braní hry do extrémů, v každé hře se dá podobně exploitovat nějaký nedodělek, bug, či chyba. a ještě důležitější je, že když jste Harkonnen, nikdo nepoužije Death Hand proti vám, jako když hrajete za Atreidy), potom Atreidové (mí oblíbenci) a nakonec asi Ordosové. Rád ve hrách hraji za dobro a Atreidové mi přijdou jako šlechetný, spravedlivý (a blabla dál) národ. Stejně tak v KOTORech i Falloutech jsem hrál za ty "hodné", i když to často znamenalo problémy, méně peněz a opatrnější přístup. Samozřejmě, v životě se tak naivně nechovám, ale je hezké mít ideály a snažit se podle nich trochu žít. Ty pro mě symbolizují Atreidové (i když dřív, v době Křižáckých válek proti strojům to bylo spíš naopak).

Hra se stále neomrzela. Málokterá toto dokáže (překvapivě právě mnoho starých her - Wolf, Civilizace, nové přijdou časem). Jak jsem řekl, dílem nostalgie, dílem kvalita hry, která zahrnuje i znovuhratelnost (jasně, už jsem to mnohokrát hrál, ale baví mě to hrát znovu). To je u her důležitá vlastnost. Některé si zahrajete a znovu si je nahrát nechcete.

To, že lidé Dune dávají tolik 100% hodnocení není jejich chyba. Je to kombinace vlastností, které Dunu dělají tak zajímavou. Je snad moje chyba, že se snažím dát méně, ale nejde to, kvůli tomu jaká hra je ? Nene, Duna 2 mi z toho vychází jako vítěz. Myslím, že hlupák bych byl, kdybych schválně dal nízko hodnocení (na just) abych hře ublížil, zapomínajíc na to jaká hra je. Nene, 100% je relevantní. Jedno internetové přísloví říká "haters gonna hate" a zde se hodí. Ten kdo si rýpnout a provokovat chce tak udělá a nic ho nepřesvědčí. Opravdu nic, protože tito lidé takoví jsou. Nenechte si tedy zkazit zážitky i nové zkušenosti na tuto starou hru. Nestojí to za to.

P.S Teď po napsání jsem si našel starou recenzi v Excaliburu 17 a pod ní se psalo: "Jestli kvůli ničemu, tak kvůli této hře si pořiďte Sound Blaster". Ano, naprostý souhlas ANDREWe, i když s hodnocením 83% nesouhlasím.

Pro: Vlastně vše - Grafika, zvuky, hudba, atmosféra

Proti: po delším čase AI, pár starých bugů (které už ani nevnímám)

+16

Alice: Madness Returns

  • PC 85
EDIT: Jedna z nejlepších skákaček současnosti, ač má mnoho chyb, tak má také příběh a atmosféru hodné kdejakého filmu.

Kvalitní skákačka, která splnila vše, co jsem od ní čekal. Důstojné pokračování předchozího dílu, i když možná trochu méně děsivé. Tehdejší engine dokázali autoři vymáčknout na max a jak vypadal hranatě a z dnešního pohledu zastarale, atmosféře to vlastně pomohlo (být ještě strašidelnější, tak aby se vám dostala pod kůži).

Na hře mi zas tak moc věcí nevadilo. Pár velkých věcí, ale jinak bych se musel fakt snažit si na nějaké problémy vzpomenout.

* Některé hrany Alice nedokázala přelézt (hrany vysoké 5-10cm), zkrátka se o ně zasekla. Stejně tak se zasekává o (neviditelné) hrany klíčové dírky, občas i v půli nakloněné roviny (řešení je skok, ale než to člověka napadne).
* Protože se SPACE mačká hodně často, tak se mi párkrát stala nemilá věc v podobě odkliknutí videa zmáčknutím skákání. Video totiž přišlo nečekaně a já ho odmáčkl, protože jsem chtěl vyskočit.
* Trochu mi vadí, že sice hra silně spoléhá na sbíratelné předměty, ale nedá se vracet do navštívených levelů, třeba pro znovusebrání něčeho, na co jsem zapoměl. Maličkost, dá se pochopit proč to tak není. Ovšem to by se dalo pochopit, málokterá hra vám dovolí hrát znovu levely. Tady však vidím dvě cesty, tak se vydám jednou (jakože tam budou sbíratelné předměty), ale ona je to příběhová cesta. Hra se uloží a dostat zpátky se nedá. Smůla, vybral jsem si blbou cestu, takže mi třeba vzpomínka uteče. Jen proto, že systém je hloupě udělán.
* Myš - kamera citlivá ve hře, ale myš extra pomalá v menu.
* Neviditelné zdi, jedny z nejhorších, co jsem kdy viděl. Chápu, že je jako plošinovka lineární, ale občas jsou celé metry čtvereční nepřístupné. Jakoby tam je plocha objektu, ale narazím a spadnu. Využít je by bylo zajímavější.
* "Městské" části, které jsou depresivní (chápu, to je pointa hry), ale nejde v nich nic dělat, kromě toho jít za nosem.
* Ukradení kamery na některých místech, docela to dezorientuje a nemožnost otáčet pohled myší je svazující. Nemám toto rád (kromě Alone in the Dark, ta hra je na kamerách založená). Je to taková (a nebojím se to říct) konzolovost, taková ale hnusná - nucená. Nejhorší je ale když se mám někam dostat a v tom místě se změní kamera.
* Nikde není popis toho, co dělá upgrade zbraně. Když člověk tak dlouho pečlivě sbíral, hodila by se informace co vylepšení vlastně dělá. Zvlášť když vše ostatní ve hře je tak dobře popsané (bestiář, příběh...)
* A pro velký úspěch ještě jednou - obrovské neviditelné zdi, které jsou všude. Dělají ze hry totální koridor, kde jsou dvě cesty - cesta dál a cesta pro skryté předměty. Jinam se nesmí, protože je to zakázáno vývojáři. A pokud by tam někdo chtěl, tak narazí do (neviditelné) zdi a spadne.
* Dost bugů - Alice sama běží dopředu - zřejmě při držení W když vběhnu do další části, která se načte, ale ona stále běží. Problémy se střílením kanónu v mezihře pod vodou a také když je Alice obrovská (a šlape na prcky). Vlastně nejdříve šlapat nemohla, protože levé/pravé tlačítko nedělalo nic. Musel jsem to až nastavit.
* Některé nepřátele jde zničit jen pomocí zapnutého TARGET modu (Caps Lock). V tomto módu je ale orientace v prostoru dost na nic. Je vskutku pekelná, ovládnout jí se mi za celé ty hodiny co hraji nepodařilo. Chci utéct od mlátícího tří-děťátka, ale nejde to, protože Alenka běhá v blbém směru. Mě by úplně stačilo, kdybych měl pořád svoje ovládání myší a jen měl zaměřeno na vždy jednu potvoru. Ale ne, hra mě nutí mít vycentrováno na potvoru a obíhat jí jak planety slunce.
===>Kdyby aspoň deštník fungoval bez Capsu, ale nene, to by nebylo ono. Takže to stejně musím používat.
* Hudba, která se začně rychle opakovat

AMR má ale spoustu dobrého.

* Velice dobře optimalizovaná grafika. Engine není využíván na max a to je možná dobře, hra vypadá pořád docela dobře a nemá velké nároky.
* Architektura hry. Teď nemyslím město (nudné), ale Wonderland. Atmosféra je báječná, i když je fakt, že hodně věcí je jen na oko. Trochu odfláklá byla zamrznutá krajina. Pustá, to ano, ale mohla být mrazivě krásná.
* Na třetí obtížnost občas dost těžké souboje, při kterých jsem často byl dost vynerven. Dají zabrat, musíte neustále hlídat okolí a SHIFTovat, protože nepřátel se na vás valí hodně a obecně jsou zvládnuty dobře.
* Příběh, velké to lákadlo. Tak šílené, zvrácené a temné dobrodružství jsem hledal.
* Hra běží bez problémů, zatím mi spadla jen jednou, když jsem ALT+TABoval (předtím jsem 15x skočil do Windowsu bez problémů).
* Občas pěkně vyvedené hnusárny (není to protimluv?), ze kterých se mi sice zvracet nechce, ale jsou dost divné (plameňáci v klecích, zamrzlá sova, asylum, všemožné jazyky a chapadla...)
* Mezihry šachů jsou skvělé. Mohlo toho být víc, ale i tak.
* AMR je velice dlouhá, což mi plně vyhovuje

Takže jak jsem řekl, velice dobře udělaná hra, solidní práce, kvalitní zástupce druhu pro 2011. Konzolovost není skoro vůbec znát pro ty, které to potěší.

Pro: Atmosféra, příběh, délka

Proti: Dosti bugů

+8

The Godfather

  • PC 80
(hráno po Mafii a po všech GTA, až na IV)

Hra, kterou jsem hrál v době, kdy mi konzolovost ještě vyloženě nevadila, jen jsem jí tiše trpěl. To i dnes, ale dnes se vztekám daleko více. Pár let poté, co jsem konečně pořádně v celku viděl film. Samozřejmě, nedají se srovnávat, film je dokonalý a hra spíše průměr. Přesto je ale z pro mě zajímavého žánru.

Jen kdyby nebyla tak zmršená. 5 typů aut, ve kterých jde jezdit ? Ale no tak, proč ne 3, nebo dokonce jen 1 ? Vyšlo by to nastejno. Teď vážně - je jich opravdu málo. Přitom by vývojáře nezabilo udělat jich víc. Jejich jízdní vlastnosti také nejsou moc dobré. Přesto ale se dá tato složka hry zvládnout a užívat si.

O čem je vlastně hra ? Co je hlavní náplň vašeho snažení ? Zabírání obchodů. Tady zas nastává stereotyp, jsou rozdělené do několika typů, které mají vždy stejnou architekturu a rozmístění nepřátel. A také stejný postup, který použiteje pro zdárné splnění mise. Když si to ale hezky rozvrhnete, děláte do toho příběh a bonusové mise, nebo jen hledáte collectibles, dá se to. Hlavní příběhová linie a mise s ní spojené jsou podány velice mistrně a řekl bych, že je to nejlépe zvládnutá část hry.

Moc mi ale nevyhovovala střelecká část, využívání pevných krytů a nic moc míření. Nechci znít, jako člověk nenávidící konzole, ale tomu se bohužel člověk co má rád myš a hry které umí myš pořádně zvládnout, nevyhne.

Rozporuplná hra, sráží jí konzolovost a stereotyp, zas má ale zajímavou atmosféru a dá se hrát. Upgrade zbraní a pravidelná výplata, to se mi líbilo.
+8

Worms Reloaded

  • PC 55
Ne každá recenze musí být pozitivní, tato tedy rozhodně nebude. Možná se vám bude zdát i hloupá. Bohužel to tak cítím.

Staré Wormsíky jsem měl hodně rád, ale od druhého dílu pro mě série začla upadat. Možností více a více, ale graficky se mi to už vůbec nelíbilo. Vyjímou je Armageddon, který jsem si docela oblíbil.

K tomuto jsem tedy přistupoval s velkými výhradami, ale protože kamarád trval na tom aby jsme si zahráli "wormsíky" (a jiné neznal), tak jsme hráli. Popisek o tom, že tato verze přináší vše co jsme měli rádi bohužel padá v té záležitosti grafiky. Hra jako taková není úplně špatná, to chápu. Mě ale nesedla. Přeplácané levely hýřící barvami, objekty a ostatními blbostmi. Vše je kulaté (snad nejkulatější z celé série), dělané v ohavném stylu terénu, pozadí, včetně samotných wormsíků. Jděte už s tím zaoblováním někam, nešlo by to projednou bez toho ?

Kromě této věci mi Reloaded nepřijdou ničím moc zajímavým, pořád vlastně to samé. +body dávám za mise, které jsou docela povedené. Ale nehrál jsem hru zas tak dlouho, abych vyzkoušel vše.

Toť můj ubohý názor.

Pro: V podstatě staré dobré Worms, hratelnost zůstává stejná, až na

Proti: Grafiku

+8

Buřtík

  • PC 85
Na to, že je Buřtík hra dělaná v něčem jako malování, je freeware a má poměrně jednoduduchou pointu levelů - chodit, skákat, střílet a uhýbat, je tato hra překvapivě povedená.

Nutno říci, že jsem ji hrál před zhruba 8-9 lety. Příběh ale není moc složitý (spíše naopak, snaha o jednoduchost) a je tak šílený, že jsem se u něj dobře bavil. Dokonce i docela často smál, vtipy má Buřtík dobré (duchové komančů, agresivní Gagarin, zombie horolezci, nerudní obyvatelé zatopené vesnice na Moravě a tak dál, nemá cenu je vyjmenovávat - fakt je, že se mi líbily).

Hratelnostně je B. poměrně jednoduchý - nepřátelé na stejné úrovni po vás buď jdou, nebo střílí (podle útoku), vy se musíte schovávat (pokud to jde), nebo po nich střílet zpátky. K tomu vám pomáhají různé plošinky, i když občas dojde na klasickou řež na rovince. Úrovně jsou krásně, i když poněkud jednoduše nakreslené a dost se od sebe liší. Obecně platí, že na každý level je určitý postup, kterým se dá dohrát.

Dohrání dá trochu zabrat, ale aspoň se hrdina ovládá daleko lépe, než v jiném počinu Albisoftu, 7th Heaven. Není to perfektní, ale jde to.

Takže suma sumárum - hezké vzpomínky a hraje se stále dobře i dnes.
+11