Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle

83
125 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
freeware
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
15.12.1991 PC
Vývojáři:
Podlý vesmírný národ Shikadů chce zničit celou Mléčnou dráhu a Keen je jediný ze Země, kdo zná jejich zvrácený plán. Proto se rozhodne vydat na další dobrodružství a přistane na planetě Gnosticon IV. Zde sídlí Rada Věštců, jež mu může pomoci. Naneštěstí ho však Shikazové předběhli…

Již pouhý rok po vydání úvodní trilogie se id Software rozhodl navázat na její velký úspěch a přišel s pokračováním. Čtvrtý díl oproti předchozím nabídl lepší grafické zpracování i animace a též několik originálních nápadů. Keen si tak například mohl zaplavat i v hlubinách moře. Součástí hry byla také legendární Paddle War.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Commander Keen The Secret of The Oracle pro mě znamená vzpomínky na dětství. Byla to má první hra na pc. Dlouhé roky jsem jej hrával u kamarádů (u jednoho na černobílém monitoru) než nám (mě a bráchovi) rodiče konečně koupili počítač. Tehdy se hry jak známo nesháněly tak snadno, a proto trvalo než jsem tento klenot opět sehnal. Byl to však posvátný pocit vidět nápis Commander Keen na svém vlastním!!! osobním 486 počítači!!:). Pamatuji si jak nám to tehdy s kamarády připadalo těžké. Trvalo dlouho než jsme Keena dohráli. Po letech jsem to na easy už dal s přehledem. Nicméně na hard jsem to dodnes nedohrál. Přidávám se k vyzdvihnutí herního světa, různorodých levelů, mapy světa, která v našich dětských očích vybízela k objevování zimního, vodního, tropického světa a líbíla se mi i přítomnost tajné „pyramidy ruky“ jak jsme jí tenkrát jako děti říkali. Keen je svým rozsahem nesrovnatelný s dnešními hrami, ale strávili jsme u něj mnoho a mnoho hodin. Dodnes se mi při vzpomínce na Keena též promítají různé zvuky (ale snad je to v pořádku a neznačí to, že na mě hra zanechala trvalé následky), které ve hře bylo možné slyšet. Brzy se k téhle klasice vrátím...

Pro: svět a putování po něm na mapě, nápady, humor

+19+19 / 0
  • PC 90
Bezkonkurenčně nejlepší díl velitele Keena. Nádherný svět, kouzelná grafika, možnost uložení hry, výdrž - co víc si přát.
Původní Keen trilogie mě moc nebavila. Byla taková nemastná neslaná. Jakmile jsem poprvý vyzkoušel čtyřku, byl jsem nadšen. Opravdu, veliká dávka volnosti mi opravdu učarovala. Roztomilí nepřátelé - taky jste nesnášeli ty otravné létající žáby? Poté jsem vyzkoušel pátý a šestý díl a ty už mě tolik nebavily, přestože byly určitě také kvalitní.
Čtvrtý díl jsem poprvé minulý týden dohrál a musím říct, že je to jedna z nejlepších plošinovek co jsem kdy hrál.

Pro: grafika, originální svět, zábavnost, vyvážená obtížnost, možnost uložení

Proti: level pod vodou

+18+18 / 0
  • PC 70
Jedna z pětice her, které byli přímo nainstalované na našem první “našlapaném“ účetním pc 286... A tak se stalo, že se Commander Keen 4 zapsal do mé životní kroniky pařana jako snad první mnou kompletně dohranou hrou.

Jedná se o klasickou plošinovou hopsačku s na tu dobu typickým ovládáním – šipky a ctrl + alt + space. V době, kdy jsem hru hrál, pro mne nebyl ani tak důležitý žánr nebo pochopení příběhu, jako spíš bezproblémová hratelnost, zábava a rivalita se sourozenci. A že to nebyli jednoduché lokace uzná jistě každý, kdo si hru alespoň jednou vyzkoušel. Tu a tam šel pořádně na nervy skákající klobouček s očima (jako by vypadl s deskové hry Kloboučku hop), typicky žalostná snaha trefit se na nějakou důležitou plošinu zase vzbuzovala nervové tiky a klasicky pokaždé “potěšil“ skon těsně před koncem kola.

Osobní poznatek: hra je více dívatelná na černobílém monitoru. Barevné orgie, po přechodu na barevný monitor, mě vcelku šokovala a nebyla úplně příjemná.

Pro: hosadlo, humor, kapky vody

Proti: některé pasáže, občas zvuk

+16+17 / -1
  • PC 90
Ke Keenovi čtyřce jsem se dostal jako k první, někdy na přelomu tisíciletí (tenkrát jsme měli sice nadupanou, ale jen 486tku). Ostatní hry ze série jsem poznal až o pár let později, ale jsem rád, že jsem začal touto epizodou, protože je z nich nejlepší.

Graficky, do čehož spadá i měřítko - ne prťavé jako v prvních dílech, ale ani ne moc velké.
Hudebně - já tu šílenou hudbu měl rád.
Skoro až (na tu dobu) open world mapou s výběrem levelů, i když to bylo už třeba v Crystal Caves a Secret Agent (obě skákačky), tady se mi líbila nejvíc, i víc než Mars.
Ovládání - směrovky, pogo (ne punk), skok a střel.
Šílenost nepřátel.

A samozřejmě, i když to bylo občas těžké, byla to jedna z prvních kompletně dohraných her (první byli Ufouni a Transport), přesně jak říká Virus.

Skákačka v pravém slova smyslu. Klasika a legenda, vypilovaná a propracovaná na nejvyšší míru. O moc lepší to už na PC nebylo. Toto je nejen nostalgický, ale i kritický pohled na hru, jen jí nejde moc co vytýkat. Potěší, že stále jde hrát (díky DoxBoxu), narozdíl od spousty prvorepublikových (Windows 95-98), které často hází problémy.
+12+12 / 0
  • PC 95
V rámci Herní výzvy 2018 jsem se rozhodl zopakovat si jednu z mých nejoblíbenějších plošinovek. Keena 4 jsem však vždy hrál jen na EASY obtížnost a jen zřídka jsem se odhodlal pustit se do hry na obtížnost NORMAL. Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle byla jedna z prvních her, kterou jsem měl na svém prvním počítači, proto se na ni váže spousta nostalgických vzpomínek, které však, zdá se, ani po těch letech hru nijak zvlášť nepřikreslují. Čtvrtý díl je zároveň jediným dílem, který jsem kdy dohrál, avšak počet dohrání atakuje hooodně vysoké číslo. Předem ještě upozorňuji, že nepoužívám přesnou terminologii, ale pojmenovávám věci tak, jak jsem si jako malý capart usmyslel. No... konec tlachání, je čas dokončit hru poprvé v životě na obtížnost HARD.

Procházím si prvními levely. Z počátku se sem tam objevuje trochu víc nepřátel. Tu modrý míč plivající oheň, támhle zase lítající žába, nebo co to vlastně je. "Jestli to takhle půjde dál, tak se ani moc nezapotím." říkám si a začínám přemýšlet o tom, jestli zvolení této hry pro kategorii "Nervy z oceli" byla správná volba. Odpověď však přichází poměrně záhy. Esc + Load a Esc + Save dává počítači docela zabrat. Ještě teď mám pocit, že klávesa Esc je poněkud promáčklejší než klávesa F1. No, snad se mi to jen zdá. Vracím se do starých známých levelů. "Jééé, to je moje oblíbená úroveň!" načež svůj výrok přehodnocuji: "Ne, tak tahle!", "Byla to tahle!", atd. Ani teď nedokážu určit, která je ta nej. Každá má něco do sebe. S některými úrovněmi se poměrně trápím a přemýšlím, že přeskočím ty, které nemusím. Nakonec mi to ale nedá. Snažím se nasbírat, co nejvíc nábojů do své zbraně a o body mi ani tak nejde (jakože vůbec jsem několikrát neumřel, když jsem se snažil dostat pro tu jednu pitomou zmrzlinku, nééé).

Jak se tak probíjím hrou, říkám si, že to byl skvělý nápad zkusit ji dohrát na těžkou obtížnost. Až se do hry zase za nějaký čas vrátím, asi to zkusím znovu! Zároveň se po celou dobu hraní rozplývám nad krásnou grafikou, pohybem postavy a ovládáním. Všechno to funguje na jedničku. Jednotlivé úrovně jsou dokonale zpracované. Ať už tématicky (les, poušť, pyramidy, jeskyně), nebo zakomponováním logických prvků, nad kterými se musíme trochu zapřemýšlet, abyste získali to, na co si zrovna brousíte zuby. Nemluvě o skrytých místech a jednom skrytém levelu, který jsem, přiznám se, vyzkoušel asi jenom jednou za všechna dohrání a to díky internetu. Tudíž i tentokrát ho vynechávám. Blíží se však konec hry a s velkým respektem mě čeká to nejobtížnější.

Oblékám neopren a vstupuji do jezera.

Přede mnou jsou tři možnosti. Jako první volím ohnivý ostrov. A výzva teprve začíná. Celkem se trápím a nemůžu obejít ohniváka. Zkouším různé varianty. Odbudu si spoustu pokusů a nakonec se se štěstím posouvám dál. Beru krystal. Kličkuji mezi kameny a přes toho samého ohniváka se s trochou dávky dalšího štěstí dostávám i napodruhé. To ještě jednou zopakuji a dokončuji level. Klika. Utírám si z čela pot a protahuji bolavé prsty. Kam dál. Nakonec vysrabím a vynechám můj nejneoblíbenější level s "ropou" (prý je to dehet). Shame on me! Shlukuji všechny sílu a odhodlání, které ve mně ještě zbyly, a nořím se do studny. Teď je to jen mezi mnou a Dopefish. Tou velkou blbou rybou. No, nakonec jich tam je asi 7, se kterými se musím vypořádat. Bohužel neustále umírám už na té první. Nechápu a beznadějně zírám na obrazovku. Zkouším všechno možné a nakonec.... "Ty vole, já jsem takovej debil!". Asi mi nikdo neuvěří, ale já do dnes netušil, že pomocí skoku můžete plavat rychleji/nebo si to prostě nepamatuji, ale to se mi nějak nezdá (mimochodem podobný objev jsem učinil, když se mi podařilo zastřelit kámen, o tom jsem taky nevěděl - jsem hotový kamenomil). Za několik pokusů se dostávám do poslední fáze, kde jednoho z "druidů" stráží dvě Dopefishe. Na první pokus naprosto neuvěřitelně kličkuji, jak Péťa Jiráček v zápase s Černou Horou, a proplouvám branou vstříc náruči poslednímu druidovi... No, jak možná někteří už tuší, číhá tam na mě stupidní kočka s klacíkem, která mě sice netrefí, ale já do ní zbrkle narazím. To si zaslouží facepalm. Po několika opakovaných pokusech však proplouvám znovu a vyhnu se i svému poslednímu nepříteli. Osvobozuji i posledního druida a dohrávám hru s ostudným skóre 212 600. Žádný zázrak to sice není a můžu vám slíbit, že příště už to bude lepší!

Čtvrtý díl Commander Keena je prostě skvělou hrou, kterou můžu doporučit každému milovníkovi plošinovek. I přes své stáří (26 let) natrhává gatě snad každé plošinovce ze současné doby. Nemůžu se ubránit pocitu, že je to vážně legendární a výborná hra, a proto zvyšuji své dosavadní hodnocení z 90% na 95%. Zaslouženě!

Jo, a abych nezapomněl, i po letech Paddle War 21:0 na první pokus. A teď možná zkusit dohrát pokračování, co říkáte?

Pro: grafika, prostředí, zábavnost, mapa

Proti: moje debilita

+12+12 / 0