Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Commander Keen The Secret of The Oracle pro mě znamená vzpomínky na dětství. Byla to má první hra na pc. Dlouhé roky jsem jej hrával u kamarádů (u jednoho na černobílém monitoru) než nám (mě a bráchovi) rodiče konečně koupili počítač. Tehdy se hry jak známo nesháněly tak snadno, a proto trvalo než jsem tento klenot opět sehnal. Byl to však posvátný pocit vidět nápis Commander Keen na svém vlastním!!! osobním 486 počítači!!:). Pamatuji si jak nám to tehdy s kamarády připadalo těžké. Trvalo dlouho než jsme Keena dohráli. Po letech jsem to na easy už dal s přehledem. Nicméně na hard jsem to dodnes nedohrál. Přidávám se k vyzdvihnutí herního světa, různorodých levelů, mapy světa, která v našich dětských očích vybízela k objevování zimního, vodního, tropického světa a líbíla se mi i přítomnost tajné „pyramidy ruky“ jak jsme jí tenkrát jako děti říkali. Keen je svým rozsahem nesrovnatelný s dnešními hrami, ale strávili jsme u něj mnoho a mnoho hodin. Dodnes se mi při vzpomínce na Keena též promítají různé zvuky (ale snad je to v pořádku a neznačí to, že na mě hra zanechala trvalé následky), které ve hře bylo možné slyšet. Brzy se k téhle klasice vrátím...

Pro: svět a putování po něm na mapě, nápady, humor

+25
  • PC 90
Bezkonkurenčně nejlepší díl velitele Keena. Nádherný svět, kouzelná grafika, možnost uložení hry, výdrž - co víc si přát.
Původní Keen trilogie mě moc nebavila. Byla taková nemastná neslaná. Jakmile jsem poprvý vyzkoušel čtyřku, byl jsem nadšen. Opravdu, veliká dávka volnosti mi opravdu učarovala. Roztomilí nepřátelé - taky jste nesnášeli ty otravné létající žáby? Poté jsem vyzkoušel pátý a šestý díl a ty už mě tolik nebavily, přestože byly určitě také kvalitní.
Čtvrtý díl jsem poprvé minulý týden dohrál a musím říct, že je to jedna z nejlepších plošinovek co jsem kdy hrál.

Pro: grafika, originální svět, zábavnost, vyvážená obtížnost, možnost uložení

Proti: level pod vodou

+21
  • PC 70
Na diskuzi pod nedávno dohraným The Lion King jeden uživatel tvrdil, že mu série Commander Keen přišla těžší než Lví Král. Jelikož mé zkušenosti s touto sérií jsou mizivé, rozhodl jsem se, trochu si je rozšířit. Přestože jsem si vědom kultovního statutu této série, v dětství se mi do rukou dostal pouze 1., 4. a 6. díl. Jednička mě odpuzovala svou odpornou grafikou a šestka byla pouze demo a ani tam jsem se nikdy nedostal příliš daleko. Proto se mé zkušenosti smrskly pouze na čtvrtý díl, který je z celé série všeobecně považován za nejlepší. A je to tak, není to špatná plošinovka. Čtyřku jsem historicky určitě dohrál, ale nejsem si vědom, zda s cheaty nebo bez. A tak jsem si ho pro jistotu dnes odpoledne střihl znova a to na nejnižší obtížnost.

Až dnes jsem zjistil, že hra má intro. To se spustí až po odehrání demoverze průchodu prvním levelem. Následně se Keen pohybuje po mapě Shadowlands. Po odehrání prvních dvou tréninkových levelů se před Keenem otevře celá mapa a pouze hráč určuje pořadí, ve kterém navštíví jednotlivé levely, či dokonce které ze 16 regulérních levelů a jednoho bonusového vynechá. Není totiž třeba navštívit zdaleka všechny oblasti na mapě. Cílem hry je osvobodit osm členů konkláve, kteří mohou mluvit s orákulem a zeptat se ho na podrobnosti k Shikadijské hrozbě. Zatímco nelinearita hry je na jedničku, příběh je ehm, no s odřenýma ušima za 4-. Ale plošinovky nikdy nebyly o příběhu.

Keen prochází různými herními prostředími planety. Kromě standardního skoku používá i pogo tyč, díky které může doskočit nevídaných výšin. Hra dále obsahuje standardní plošinovkovou výbavu, t.j. různá hejblata, plošinky včetně posuvných, bodáky a propadla, tedy nic nového pod sluncem. Kromě toho hráče obtěžuje poměrně povedený bestiář takřka bez výjimky zvířecích protivníků. Některé potvory lze zastřelit, jiné jen krátkodobě omráčit. Každá chyba ve hře se rovná automaticky smrti postavy, odebrání jednoho života a hraní levelu od začátku. To by vyhnalo obtížnost až k nebeské báni, kdyby ovšem nebylo ve hře možné ukládat. A to kdykoliv v průběhu levelu. Toto hodnotím velmi pozitivně. Jen musím varovat, že v mé verzi hry občas po smrti uprostřed levelu zmizel z inventáře obnovené postavy diamant otvírající dveře, aniž by se ale navrátil na své místo v levelu. Kvůli tomuto bugu jsem několikrát musel načítat dřívější pozici, proto doporučuji ukládat do více slotů. Díky ukládání je hra na jednoduchou obtížnost dohratelná bez tréninku během jednoho odpoledne.

Graficky je hra výrazně lepší než první trilogie, přestože mezi první a druhou trilogií příliš mnoho vody ve Styxu neuplynulo. Hudba je poslouchatelná, pochopitelně některé tracky jsou lepší, jiné horší. Zvuky jsou OK. Kromě bugu s diamanty jsem na žádný další nenarazil, hra je stabilní a pod Dos Boxem běží hladce.

Hraní Commander Keena 4 mě bavilo. Během odpoledne mne během přestávek od hraní něco nutilo hru stále znova spouštět a hrát další a další levely, až jsem hru nakonec dohrál takřka na jeden zátah. Opět - kvalitativně to není žádný přelom v historii skákaček. Levely jsou krátké a s výjimkou pogo tyče nepřináší hra do žánru nic nového. U spousty uživatelů určitě při hodnocení působí nostalgie, protože hra byla v 90. letech v ČR hodně rozšířena. Není to špatná hra, ale Disneyovky jsou kvalitativně jinde.

Edit 8.8.2022: Dohráno i na střední obtížnost.

Pro: Nelinearita, možnost ukládání v průběhu levelů, výrazný grafický skok mezi 3. a 4. dílem.

Proti: Přestože je hra poměrně zábavná, kvalitativně nepřevyšuje generické hopsačky 90. let. Od legendy jsem čekal víc.

+19
  • PC 70
Jedna z pětice her, které byli přímo nainstalované na našem první “našlapaném“ účetním pc 286... A tak se stalo, že se Commander Keen 4 zapsal do mé životní kroniky pařana jako snad první mnou kompletně dohranou hrou.

Jedná se o klasickou plošinovou hopsačku s na tu dobu typickým ovládáním – šipky a ctrl + alt + space. V době, kdy jsem hru hrál, pro mne nebyl ani tak důležitý žánr nebo pochopení příběhu, jako spíš bezproblémová hratelnost, zábava a rivalita se sourozenci. A že to nebyli jednoduché lokace uzná jistě každý, kdo si hru alespoň jednou vyzkoušel. Tu a tam šel pořádně na nervy skákající klobouček s očima (jako by vypadl s deskové hry Kloboučku hop), typicky žalostná snaha trefit se na nějakou důležitou plošinu zase vzbuzovala nervové tiky a klasicky pokaždé “potěšil“ skon těsně před koncem kola.

Osobní poznatek: hra je více dívatelná na černobílém monitoru. Barevné orgie, po přechodu na barevný monitor, mě vcelku šokovala a nebyla úplně příjemná.

Pro: hosadlo, humor, kapky vody

Proti: některé pasáže, občas zvuk

+18 +19 −1
  • PC 90
Ke Keenovi čtyřce jsem se dostal jako k první, někdy na přelomu tisíciletí (tenkrát jsme měli sice nadupanou, ale jen 486tku). Ostatní hry ze série jsem poznal až o pár let později, ale jsem rád, že jsem začal touto epizodou, protože je z nich nejlepší.

Graficky, do čehož spadá i měřítko - ne prťavé jako v prvních dílech, ale ani ne moc velké.
Hudebně - já tu šílenou hudbu měl rád.
Skoro až (na tu dobu) open world mapou s výběrem levelů, i když to bylo už třeba v Crystal Caves a Secret Agent (obě skákačky), tady se mi líbila nejvíc, i víc než Mars.
Ovládání - směrovky, pogo (ne punk), skok a střel.
Šílenost nepřátel.

A samozřejmě, i když to bylo občas těžké, byla to jedna z prvních kompletně dohraných her (první byli Ufouni a Transport), přesně jak říká Virus.

Skákačka v pravém slova smyslu. Klasika a legenda, vypilovaná a propracovaná na nejvyšší míru. O moc lepší to už na PC nebylo. Toto je nejen nostalgický, ale i kritický pohled na hru, jen jí nejde moc co vytýkat. Potěší, že stále jde hrát (díky DoxBoxu), narozdíl od spousty prvorepublikových (Windows 95-98), které často hází problémy.
+15
  • PC 95
V rámci Herní výzvy 2018 jsem se rozhodl zopakovat si jednu z mých nejoblíbenějších plošinovek. Keena 4 jsem však vždy hrál jen na EASY obtížnost a jen zřídka jsem se odhodlal pustit se do hry na obtížnost NORMAL. Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle byla jedna z prvních her, kterou jsem měl na svém prvním počítači, proto se na ni váže spousta nostalgických vzpomínek, které však, zdá se, ani po těch letech hru nijak zvlášť nepřikreslují. Čtvrtý díl je zároveň jediným dílem, který jsem kdy dohrál, avšak počet dohrání atakuje hooodně vysoké číslo. Předem ještě upozorňuji, že nepoužívám přesnou terminologii, ale pojmenovávám věci tak, jak jsem si jako malý capart usmyslel. No... konec tlachání, je čas dokončit hru poprvé v životě na obtížnost HARD.

Procházím si prvními levely. Z počátku se sem tam objevuje trochu víc nepřátel. Tu modrý míč plivající oheň, támhle zase lítající žába, nebo co to vlastně je. "Jestli to takhle půjde dál, tak se ani moc nezapotím." říkám si a začínám přemýšlet o tom, jestli zvolení této hry pro kategorii "Nervy z oceli" byla správná volba. Odpověď však přichází poměrně záhy. Esc + Load a Esc + Save dává počítači docela zabrat. Ještě teď mám pocit, že klávesa Esc je poněkud promáčklejší než klávesa F1. No, snad se mi to jen zdá. Vracím se do starých známých levelů. "Jééé, to je moje oblíbená úroveň!" načež svůj výrok přehodnocuji: "Ne, tak tahle!", "Byla to tahle!", atd. Ani teď nedokážu určit, která je ta nej. Každá má něco do sebe. S některými úrovněmi se poměrně trápím a přemýšlím, že přeskočím ty, které nemusím. Nakonec mi to ale nedá. Snažím se nasbírat, co nejvíc nábojů do své zbraně a o body mi ani tak nejde (jakože vůbec jsem několikrát neumřel, když jsem se snažil dostat pro tu jednu pitomou zmrzlinku, nééé).

Jak se tak probíjím hrou, říkám si, že to byl skvělý nápad zkusit ji dohrát na těžkou obtížnost. Až se do hry zase za nějaký čas vrátím, asi to zkusím znovu! Zároveň se po celou dobu hraní rozplývám nad krásnou grafikou, pohybem postavy a ovládáním. Všechno to funguje na jedničku. Jednotlivé úrovně jsou dokonale zpracované. Ať už tématicky (les, poušť, pyramidy, jeskyně), nebo zakomponováním logických prvků, nad kterými se musíme trochu zapřemýšlet, abyste získali to, na co si zrovna brousíte zuby. Nemluvě o skrytých místech a jednom skrytém levelu, který jsem, přiznám se, vyzkoušel asi jenom jednou za všechna dohrání a to díky internetu. Tudíž i tentokrát ho vynechávám. Blíží se však konec hry a s velkým respektem mě čeká to nejobtížnější.

Oblékám neopren a vstupuji do jezera.

Přede mnou jsou tři možnosti. Jako první volím ohnivý ostrov. A výzva teprve začíná. Celkem se trápím a nemůžu obejít ohniváka. Zkouším různé varianty. Odbudu si spoustu pokusů a nakonec se se štěstím posouvám dál. Beru krystal. Kličkuji mezi kameny a přes toho samého ohniváka se s trochou dávky dalšího štěstí dostávám i napodruhé. To ještě jednou zopakuji a dokončuji level. Klika. Utírám si z čela pot a protahuji bolavé prsty. Kam dál. Nakonec vysrabím a vynechám můj nejneoblíbenější level s "ropou" (prý je to dehet). Shame on me! Shlukuji všechny sílu a odhodlání, které ve mně ještě zbyly, a nořím se do studny. Teď je to jen mezi mnou a Dopefish. Tou velkou blbou rybou. No, nakonec jich tam je asi 7, se kterými se musím vypořádat. Bohužel neustále umírám už na té první. Nechápu a beznadějně zírám na obrazovku. Zkouším všechno možné a nakonec.... "Ty vole, já jsem takovej debil!". Asi mi nikdo neuvěří, ale já do dnes netušil, že pomocí skoku můžete plavat rychleji/nebo si to prostě nepamatuji, ale to se mi nějak nezdá (mimochodem podobný objev jsem učinil, když se mi podařilo zastřelit kámen, o tom jsem taky nevěděl - jsem hotový kamenomil). Za několik pokusů se dostávám do poslední fáze, kde jednoho z "druidů" stráží dvě Dopefishe. Na první pokus naprosto neuvěřitelně kličkuji, jak Péťa Jiráček v zápase s Černou Horou, a proplouvám branou vstříc náruči poslednímu druidovi... No, jak možná někteří už tuší, číhá tam na mě stupidní kočka s klacíkem, která mě sice netrefí, ale já do ní zbrkle narazím. To si zaslouží facepalm. Po několika opakovaných pokusech však proplouvám znovu a vyhnu se i svému poslednímu nepříteli. Osvobozuji i posledního druida a dohrávám hru s ostudným skóre 212 600. Žádný zázrak to sice není a můžu vám slíbit, že příště už to bude lepší!

Čtvrtý díl Commander Keena je prostě skvělou hrou, kterou můžu doporučit každému milovníkovi plošinovek. I přes své stáří (26 let) natrhává gatě snad každé plošinovce ze současné doby. Nemůžu se ubránit pocitu, že je to vážně legendární a výborná hra, a proto zvyšuji své dosavadní hodnocení z 90% na 95%. Zaslouženě!

Jo, a abych nezapomněl, i po letech Paddle War 21:0 na první pokus. A teď možná zkusit dohrát pokračování, co říkáte?

Pro: grafika, prostředí, zábavnost, mapa

Proti: moje debilita

+14
  • PC 80
Před časem jsem si oživil starou (retro) klasiku Keena 4. Pamatuji si, jak jsem to hrál, ještě jako malý capart a ani po těch letech to neztratilo své kouzlo.
Slimáky, odporné houby, nadrogované míče, otravné komáry a už ani nevím, co všechno jsem zde musel přeskákat nebo zastřelit, abych zachránil těch pár důležitých stařešinů. Přiznám se, že mi párkrát došly nervy. Stačil jeden špatný pohyb a už jsem misi musel hrát od znova. Pak jsem však zjistil, že hra jde ukládat i během mise!
Líbilo se mi různorodé prostředí od lední pevnosti, přes neviditelné město, po tajemné pyramidy.
Mezi všemi těmi novotami byl pro mě Keen malým vysvobozením a navracením do dětství. Alespoň na chvíli...

Pro: Stará klasika

+12
  • PC 80
Čtvrté pokračování astronauta putujícího galaxiemi je možná tím nejpovedenějším z celé série Commander Keen. Poprvé s možností save game v průběhu levelu, takže odpadlo hrozné klení při eliminaci neohroženého zachránce.

Trochu bizarní, ale nápaditý svět, kde se putuje vzduchem, ledem, vodou, tropy ( podivná planeta, že ? ), opět s novou dávkou nových příšer a sběratelských předmětů, které mají zhatit záchranu tentokrát několika kmenových stařešinů ( druidů ).

Skákačka jak má být, na normální obtížnost se dala v pohodě dokončit během pár hodin a tímto uzavírám kompletní sérii a říkám děkuji - 80 %
+10
  • PC 100
Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle je po prvních třech dílech, příjemným osvěžením. Ovládání hry bylo zjednodušeno, obtížnost si lze zvolit a grafická stránka zaznamenala příjemný skok.

Commander Keen byl jedna z prvních her od id Software, kterou jsem hrál. A oproti takovým hitům jako byl Wolfenstein 3D, čí Spear of Destiny, tato hra vynikala svoji nekrvavostí. Omráčené potvůrky jsou pěknou změnou oproti smrtelným výkřikům gestapa.

Mapa, stejně jako v předchozích dílech, obsahuje celou planetu. A stejně tak je kladen důraz na typy lokací (Na severu hory a ledové jeskyně. Na jihu zase pyramidy....). Vývojáři si pohrály s typy monster, člověk tak objevuje nová monstra s novými lokacemi (v prvním díle byla stejná monstra na začátku, i na konci).

Oproti předchozím dílům musí hráč projít více lokací, potřebných dědků je zkrátka mnoho.

Pěkná hra, kterou si lze zahrát i dnes za pomoci Dos Boxu. Člověk si tak může znovu prožít to, co před patnácti lety. Z nostalgie - 100%

Pro: Zlepšení oproti původní trilogii. Kouzelně ztvárněné prostředí.

+6