Ke Keenovi čtyřce jsem se dostal jako k první, někdy na přelomu tisíciletí (tenkrát jsme měli sice nadupanou, ale jen 486tku). Ostatní hry ze série jsem poznal až o pár let později, ale jsem rád, že jsem začal touto epizodou, protože je z nich nejlepší.

Graficky, do čehož spadá i měřítko - ne prťavé jako v prvních dílech, ale ani ne moc velké.
Hudebně - já tu šílenou hudbu měl rád.
Skoro až (na tu dobu) open world mapou s výběrem levelů, i když to bylo už třeba v Crystal Caves a Secret Agent (obě skákačky), tady se mi líbila nejvíc, i víc než Mars.
Ovládání - směrovky, pogo (ne punk), skok a střel.
Šílenost nepřátel.

A samozřejmě, i když to bylo občas těžké, byla to jedna z prvních kompletně dohraných her (první byli Ufouni a Transport), přesně jak říká Virus.

Skákačka v pravém slova smyslu. Klasika a legenda, vypilovaná a propracovaná na nejvyšší míru. O moc lepší to už na PC nebylo. Toto je nejen nostalgický, ale i kritický pohled na hru, jen jí nejde moc co vytýkat. Potěší, že stále jde hrát (díky DoxBoxu), narozdíl od spousty prvorepublikových (Windows 95-98), které často hází problémy.