Před časem jsem si oživil starou (retro) klasiku Keena 4. Pamatuji si, jak jsem to hrál, ještě jako malý capart a ani po těch letech to neztratilo své kouzlo.
Slimáky, odporné houby, nadrogované míče, otravné komáry a už ani nevím, co všechno jsem zde musel přeskákat nebo zastřelit, abych zachránil těch pár důležitých stařešinů. Přiznám se, že mi párkrát došly nervy. Stačil jeden špatný pohyb a už jsem misi musel hrát od znova. Pak jsem však zjistil, že hra jde ukládat i během mise!
Líbilo se mi různorodé prostředí od lední pevnosti, přes neviditelné město, po tajemné pyramidy.
Mezi všemi těmi novotami byl pro mě Keen malým vysvobozením a navracením do dětství. Alespoň na chvíli...