Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Marty McFly • 35 let • pracuju • Plzeň (ČR - kraj Plzeňský)

Komentáře

Angry Birds

  • PC 90
OK, je to asi měsíc, co znám Angry Birds. A pořád je hraju. Díky, má milá M., že jsi mi o nich řekla.

Když jsem je hrál jen chvíli, ohodnotil jsem je zde 75%. Nyní jsem přišel na tuto stránku zas a uvědomil jsem si, jak hluboce jsem se mýlil. Tato hra si totiž zaslouží daleko více.

* Zaprvé - návykovost. O tom není sporu, hra dokáže chytnout. Ale také odměnit. To první pomáhá dostat se do hry a vrátit se k ní, to druhé dává herní spokojenost.
* Zadruhé - dobrý pocit z poražení prasat, ještě lepší ze získání tří hvězd. Dá to práci, ale též prchavý pocit blaha. Dokázal jsem to. A už se jede dál.
* Zatřetí - fyzika. Mám rád hry, které takhle využívají fyzikální zákony (a že už herní enginy/fyz. modely dokážou hezké věci), ať už Portal, World of Goo a nebo hrátky v Braidu. Sice se mi občas zdá, že fyzika nefunguje tak, jak by měla (kusy nepadají, ale zaseknou se). I tak už jen to, že je celá hra založená na principu "padání dolů", přitažlivosti gravitace, je fajn.
* Začtvrté - logika. Musíte přijít na to, jak na to (ehm). Každý level má většinou mnoho způsobů, jak ho dokončit na 1 hvězdu, už méně na 2 hvězdy a většinou jen jeden na hvězdy 3. Způsoby se dost mění a každý "svět" má svůj vlastní ráz.

Stručně řečeno - budete si hru v pohodě užívat, když jí nebudete hrát moc dlouho v kuse (hodiny, dny).

V této chvíli mám 419 hvězd z 195 levelů. Mám tedy kousek před 3/4 hvězd, to je můj současný cíl. Herní doba několik desítek hodin a hra stále baví.

Navíc je to dobrá hra pro přítelkyně, což jistě potěší ty opřítelkyňované z nás. Nevím jak s manželkami.

Pro: Roztomilost, zvuky, fyzika, logika

Proti: Frustrace

+16

Crazy Cars III

  • PC 80
Hra, kterou jsem ve své době hrál a znal jí jen pod názvem složky Lambgini (kvůli DOS formátu 8 znaků). Nebyl internet, nebyly zdroje, víc jsem nevěděl.

Ale to mi samozřejmě nebránilo si jí užívat. CC3 je podle mého nejlepší zpracování "tohoto" typu závodů - znáte to - vysoké rychlosti, pevný obzor ke kterému se vlastně nejde přiblížit, auta které doháníte po skocích a do nichž pak jde strkat. Takových bylo spousta. Ale kombinace vlastností této hry a vzpomínek, které přesně na tuto mám .

Celkem vysoká obtížnost. Dalo mi dost zabrat hru dohrát, ale zas to byla jedna z mála her, které jsem tenkrát dohrával. Chtělo to hodně nervů a zkoušení. Sázky samozřejmě na maximum. Grafika je standardní, takových už bylo - ale je hezká, to ano. Mám rád toho tónování do oranžova, pouštní krajiny. Hraje se to ale hezky.

Alespoň tak vypadá hra v mojí paměti.
+7

Moorhuhn: Winter Edition

  • PC 85
Winter Edition mi vychází, jako nejlepší díl celé série. Byl to první, který jsem poznal a též má z nich nejlepší atmosféru. Když se nad konceptem Moorhuhn zamyslíte, je to vlastně pustá hra. Tu a tam prolétají sice slepice, dají se nalézt speciální místa, jejichž sestřelení vám dává body, ale celkově je to prázdné. A k té pustině se zasnězené krajina hodí.

Model zůstává stejný, jako u předchozích dílů - těžko překonatelný, tak se o to vývojáři ani nesnažili. Ze všech hudeb je také ta v menu Winteru nejlepší - v ostatních jsem jí snad ani nezaregistroval (nebo nebyla tak dobrá/výrazná). Též zvuky, i když není jich moc.

Nejvíce snad exceluje grafika. Kouzelná tam, kde jsou ostatní díly křiklavé.

Můj rekord je zhruba 1500. Existuje spousta návodů a rad jak dosáhnout lepšího skóre, ale nikdy jsem je moc nevyužíval. Jedu si svojí taktiku: Zmrzlá, měsíc, světla, slepice, rozhledna, piškvorky do toho kolem-letící slepice a ono to na minutu a půl vystačí.
+10

The Lost Vikings

  • PC 90
Lost Vikings obstály v "test of time" dobře, zub času se na nich nepodepsal skoro vůbec. Graficky jsou jedna z těch lepších her, hudbou průměrní (dnes), ale skvělí (tenkrát v 94, nebo kdy jsem to hrál). Ovládáním též, hra je dost těžká, ale nečiní to nemotorné controls, ale náročnost puzzlů, takže vám hra nestaví takovou překážku do cesty (jako některé starší hry). A také je tu nostalgie. Všechny důvody, proč dávat kladné hodnocení, že ?

Lost Vikings, neboli jednoduše Vikingové jak se jim říkalo, jsou legenda. Základní rozdělení povolání, kdy každé z nich dělá úplně něco jiného

* můžete jít dopředu s červeným, který vyřítivší monstrum přeskočí, znova přeskočí (protože se zas obrátí na vás) a tak dál
* nebo můžete jít se štítníkem a udržovat si monstrum od těla, některé jsou ale na prd tím, že skáčou, nebo létají zezhora
* to se hodí zas střelec/mečař, který monstrum zničí - je ale nechráněn.

===> Průzkum prvním, blokáda druhým, eliminace třetím

Občas se srandovně musí využívat engine hry, který umožňuje jen jeden vystřelený šíp najednou, navíc na něj musí být vidět, takže když se dostane za okraj obrazovky, vypaří se. V jednom z posledních levelů je na to puzzle ve smyslu - střelec vystřelí a v tu chvíli si přepnu pohled na skokana, který doskákal doprava (kam střelec nemohl), šíp pomalu letí, nezatížen gravitací a obrazovka se též pomalu pohybuje doprava. Pohybuje se však trochu rychleji, než ten šíp a tak se to musí udělat chytře.

Samozřejmě, trochu zamrzí, že některé kola trvají pár minut a smrt jednoho znamená automaticky neúspěch. Hra má řekl bych celkem vysokou obtížnost. Pro mě to však byla spíš výzva. Jasně, vztekal jsem se nad hrou řádně, ale nakonec jí zvládl a byl šťastný.

Chápu, že některé lidi štvalo sladkostní prostředí. Po čase se docela omrzí, ale mě jako dítě právě bavilo. Levely byly správně rozsáhlé a nejdéle udělat mi trval asi předposlední, poté poslední. Egypt mi přišel těžký jako malému, později už moc ne. Hezký byl pravěk, příjemná změna oproti elektrice.

Velice mě potěšilo jak moc rozdílných hádanek ve hře. Tu potřeba přeskákat propast v bublinách pomalu plovoucích nahoru, které ale v určité výšce prasknou a tak potřebujete hledat další. Tu časovaná probíhačka 4 portálů, v nichž se pravidelně objevuje elektřina (smrtící). Tu nutnost schazovat kokosy z palmy. Tu utíkání před "babou" - tak jsem říkal té parchantě co se objevovala v pravěkých prostředích, koulela se doleva/doprava a vždy když narazila do štítníka, tak ho trochu posunula.

Ve hře se umírá tak často, že se trochu omrzí krásná obrazovka s oživováním Vikingů. Zas tak moc mi to ale nevadí.

Sranda je, že kód do posledního kola je SMRT. Má to být parodie na anglické slovo SMART, neboli - chytrý, jakože v tom kole musíš přemýšlet. My Češi jsme to ale pojali jako smrt, tedy death. Protože se tak hodně umíralo.

The Lost Vikings je zkrátka legenda. Zaslouženě.

Pro: Stále zajímavá - i dnes, Náročnost - výzva, Variabilita - hádanek

+20

Europa Universalis: Rome

  • PC 30
Hra z pro mě zajímavého historického období, která skoro dopadla dobře. Bohužel však kvůli neohrabanému (a složitému) ovládání, několika nesmyslnostem a konkurenci ze strany série Total War zapadla.

Protože jsem ale nikdy nehrál ani jednu hru ze série TW, nebo EU, má mysl byla jako tabula rasa, nepopsaný list, čekajíc na to jaký dojem hra udělá. Báječné mi přišlo, kolik možností jsem měl. Smět hrát za jakýkoliv národ a tedy naprosto jiné počáteční podmínky, obyvatelstvo, infrastruktura, vojáci a také zeměpisná poloha, to vše ovlivňuje jaká hra bude a dotýká se ostatních prvků hry - např. % náklonosti (nebo naopak nenávisti) od ostatních národů, tedy diplomacie. Vše souvisí se všim a tak jsem zažil rychlý konec, když jsem všechny zdroje dal do trénování vojáků. Brzo jsem měl více vojska, než obyvatel. Situace neudržitelná - znovu.

Co mi ale vadilo bylo jak dlouho se hra načítala. Z nějakého důvodu to trvalo několik minut (a samozřejmě nešlo ALT+TAB, což by aspoň zmírnilo utrpení). Také jsem hrál jakoby od začátku (první časový údaj) a snažil se vystrnadit národy z jihu Itálie. Jejich provincie jsem ale nemohl zabrat, stále byly pruhované. Zkoušel jsem vše, manuál, stáhl jsem si z internetu několik příruček, hledal jsem v diskuzních fórech, jediné co jsem našel bylo pár ostatních lidí se stejným problémem. Já sakra nechci pruhovanou jakobymojí provincii, já chci něco co by bylo opravdu mé (a tedy řádně produktivní, ne polovičatě).

Nebo když jsem vzal celou armádu a šel s ní do nepřátelské provincie - AI zaútočil na mou provincii, kterou jsem právě opustil. Armády šly a aniž by se potkali, zaútočil jsem na jeho nechráněnou (a zabral jí), on na mojí (a zabral jí). Potom jsem šel zpátky, zase se vším. On šel na mou dobytou, zase se vším. Takhle jsme se tam mohli chytat donekonečna. Poněkud hloupé. Vyřešil jsem to tak, že jsem nechal posádku a se zbytkem jsem šel na nepřítele. To jsem ale musel armádu dělit a to není dobré, protože z jedné silné jsem měl dvě slabé. Počítač se vždy soustředil na tu slabší (tedy když jsem nechal slabší posádku, zaútočil na ní a nechal si vzít svojí provincii, ale když byla útočící armáda slabší, zůstal "doma" a nechal na sebe útočit.
Stejně tak barbaři, neustále se respawnující, nekonečná horda. Když s někým bojuji, tak ne abych se opevnil a nechal na sebe do konce hry útočit, ale abych se opevnil a vzchopil do protiútoku.

EU - Rome jsem si tedy nakonec neužil. Po dlouhých hodinách snahy proniknout do hry jsem to nakonec vzdal. Princip se mi líbil, možnosti také, ale provedení mě odradilo. Zajímavé to je, ale pro mě nehratelné. Snad jiné díly dopadnou lépe a nebudou tak stíhané nepříjemnostmi. Mikromanagement mě bavil, báječná věc, báječně zvládnutá.
+1 +3 −2

Postal 2

  • PC 95
Hru jsem si velice, ale opravdu obrovsky užíval. Hráno poprvé tenkrát (tedy chvíli po vydání), znovudohráno před rokem, tentokrát i s patchem který snižuje několikanásobně dobu nahrávání, takže dělá hru hratelnou. Zábava stále stejná (rozuměj dobrá).

A kolik je váš rekord v počtu řetězově zapálených lidí ? Nejlepší místa na ohníčky jsou u policejní stanice, u masny a v ulici mezi hernou a volební místností. Je to krása, pěkně si kanystrem nalajnovat styčné body, precizně zvolit kde přesně cestička hořlaviny povede, vyhýbat se lidem aby nepojali podezření - i když co jiného může magor typu Postal Dude chtít s kanystrem v ruce ... jejich chyba, tedy chyba AI - tak jako tak, dobře pro mě. Vylézt si na blízké vyvýšené místo a jen škrnout sirkou, pozorovat mumraj dole a přemýšlet, proč vlastně všichni ti lidé tak zběsile pobíhají sem/tam. Stalo se jim snad něco ?

Graficky je Postal 2 na výši. Rozhodně krok správným směrem od první hry (s velmi nepohodlným ovládáním). 3D svět a pohled z vlastních očí dodává Postalu další rozměr (doslova i přeneseně), jakoby se hráč daleko více ponořil do světa plného tu naivních, tu agresivních, tu zvrácených obyvatel. Prý za celou hru není třeba zabít ani jednoho člověka. Já jich zabil několik tisíc, je tedy se mnou něco v nepořádku ? Ale kdeže, jen využívám potenciál hry. A náhodou, i když jsem kočky chytal, nikdy jsem je jako tlumič nepoužil. Bral jsem to spíše jako útulek pro zatoulané Micinky, tak nějak. Navíc byla sranda pozorovat umírajícího Postala, ze kterého vypadne celý obsah inventáře a rozprostře se kolem na zemi. Takže i kočky. Když jich takhle 30 spadne na zem, jojo, hezký pohled. Postupem času jsem si vytvořil důmyslné postupy jak je lovit. Nedají se, bestie, brání se dost. Kdyby tak věděli, že ode mě jim nehrozí nebezpečí.

Jedno z nejtěžších míst, které jsem za hru dobýval byla policejní stanice. Naštěstí jsem si ale vymyslel další plán. Když se vejde do stanice, tak jsem zabil strážného, aby neotravoval. Potom ta spojovací místnůstka, ta hrála v plánu klíčovou roli. Celou jsem jí polil benzínem, zapálil a zablokoval dveře. Policajti tam běhali jak šílení a bylo to. Bylo to tedy těžší, protože se jim moc nechtělo (tak mě to stálo trochu přemlouvání), ale nakonec se to vyplatilo. Dále byla sranda s tou malou místnůstkou s policejními operátorkami. Většinou jsem je řešil granátem.

OK, nebudu dělat labuť/starou pannu, přiznám se, že se mi modely ženských líbily. A co se mi na nich asi tak mohlo líbit, . Tenkrát.

A to je právě ono - na hře mě dokáže potěšit každá maličkost. Prodavač dýmek - zpacifikovat elektrikou jeho asistentku (ta otravná černá), potom jí dodělat lopatou. Pak se chvíli pobavit kopáním její hlavy po místnosti a pak už jen zbývá save a běžet do zadní místnosti se zapperem. Sešokovat týpka s karabinou, znovu zlopatovat a ukrást "stuff". Střílet se tam totiž nesmí, přiběhli by policajtky (a ty jsou strašně nervózní) a prodavač (ten zas tlustý a agresivní), takže vlastně musím dělat "stealth" práci. A jak jsou každý den jiné věci. Maličkost, ale potěší. A nebo místnost v hotelu (u policejní stanice) s různými obyvateli. Nemají na příběh žádný vliv, ani jsem tam sakryš nemusel chodit, stačilo proběhnout kolem a nezatěžovat se tím. Ale já se rád zatěžoval, protože je to další věc k dobru hry - drobnosti kolem. Další taková byla, když jsem přišel do "train" oblasti, kde byla vyhořelá budova. Někdo po mě střílel, vytrvale. Snažil jsem se přijít na to odkud a než na to přišel, schytal jsem dost zásahů. Pak jsem se za ním vypravil a snažil se ho nějak chytře dostat. Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho, podobných zážitků mám dost.

A tak tedy má nejoblíbenější zbraň byl kanystr. Ach jaká to byla sranda když jsem já sám bafnul ohněm a pomalu mi uhoříval život. Hehe, "UEHF, FUH, FUEH" zvuky co Dude vydával stály za to. Teď bych mohl ve vyprávění navázat na dvě věci, označím je tedy (1) a (2). Jednička)Dabing Postala je skvělý. Jeho hlas se dokonale hodí k osobnosti hlavního hrdiny, která se zase hodí k charakteru hry celkově. Nejstylovější je, když řekne to své upřímné "thanks". Jo, Postal je šéf. A plynule se posuňme ke Dvojce)Když jsem ztrácel život, nepoužíval jsem fajfky. Moc vzácné zboží, raději třeba donuty. Těch bylo víc a dalo se jimi lépe plýtvat. Ale když už jsem je musel používat, dostavil se po chvíli velice vtipný efekt - něco jako mini infarkt (nebo co). ANO, uhodli jste - další maličkost ke sbírce těch které jsem vypsal + hromada nevyřčených.

Dřív jsem třeba myslel, že je Krutchy (prdelák z hračkářství) nesmrtelný. Není tomu tak, jen toho vydrží hodně. Jde ho tedy zabít, ale v obchoďáku kde je plno policistů (střední nebezpečí), lidí (ovce) a vojáků (a sakra) je to dost o hubu. Jednou se mi podařilo nechat ho zaútočit na mě tak, že minul a zasáhl vojáky raketometem, takže na něj pak šli namísto mě. Rozděl a panuj, hehe.

* Použití přípon souborů .fuk (fuck), .usx (u sucks)
* Pokusy, které se dají provádět na psech ve zverimexu
* Teroristická báze, hehe
* Dokonalý level-design, ať už boss fightů, nebo otevřeného města - nezapomenutelný
* Smích od kolemjdoucích vyvolávající nošení sado obleku
* Geniální, opravdu skvělé vtipy (Get Milk, Paycheck, Library, Krutchy (nikdo nechce kraba)...
* Všudypřítomná absurdita, ještě jednou vtipy (je jich fakt dost a jsou naprosto všude, i tam kde byste je nečekali)
* Pro mě nejbrutálnější hra (Manhunt je temná a drsná, ale Postal 2 dělá ze zabíjení srandu, ne nutnost)
* S novým patchem (neoficiální) se nahrávací časy zkracují na 5-10 sekund.
* Jednoduchá úprava .ini souboru (Postal2.ini) vám dovolí zvolit si jakékoliv rozlišení. Mohu tedy hru vesele hrát i na 1600x900. I když problémy pořád nastávají.
* Variabilita činností, které v závislosti na prostředí působí velmi různorodě.
*

Ne, nejsem maniakální sadistický vrah libující si v zabíjení nemluvňat a kojenců (ale pozor, batolata nechávám na pokoji), jen jsem člověk co uznává teorii o vybití násilí virtuálně, takže žádné nezbije reálně. Klidně mě označte za amorálního šílence, pokud to však bude virtuálně. Když už je hra dělaná k zabíjení, k hektolitrům krve, jako stvořená k zapalování (a chcaní) na lidi, tak si to chci pořádně užít.

A v realitě si dál budu žít svým poklidným životem. Spokojen.

Pro: Volnost, Zábava, Plno drobností které potěší, Hlas Postala, Grafika

+35

Postal 2: Apocalypse Weekend

  • PC 65
Po dlouhých letech jsem si zahrál i datadisk. Nebyl to nic moc zážitek (pryč je volné chození městem jako dřív, teď máme jen omezené ulice/nemocnici), ale ani jsem od hry moc nečekal. Nejzajímavější bylo zabíjet slony, u toho se člověk docela nasměje. Stejně tak bránění domečku vývojářů před zombíky bylo suprové (nejlepší moment).

Kdyby hra vyšla o pár let později, řekl bych že je to parodie na Left 4 Dead. Takhle ale budu muset najít jiné argumenty (damn). Pokračujme tedy s těmi + věcmi - snové světy, neboli ty šílené tripy - zajímavá věc, určitě dodává hře unikátnost. Tornádovitých koček jsem se také bál. Nemocnice na mou psychiku působí zle v každé hře (také je to jedno z typických hororových prostředí - ještě třeba bych přidal školu - FEAR 2, Condemned, Obscure, nebo čističku vod - FEAR 1, jeden díl Akta X...), to dokázalo už mnoho survival adventur. Stejně tak ty malé parchantské bestie (Gary, Gary, Gary Coleman - viz. Fallout 3).

Ovšem kratší doba hraní (míň způsobů jak se vyblbnout, méně míst k prozkoumání), přímočařejší styl hry, méně zábavy, to vše se podepsalo na tom jak hra nakonec dopadla. Bavil jsem se, ale na konci jsem už byl rád, že je konec.

EDIT: Když si to tak vezmete, je to vlastně magorská, šílená hra. Ale zábavná.
+9

Duke Nukem Forever

  • PC 65
Duke konečně přišel. Celé roky jsme si z něj (a 3D Realms) dělali srandu a říkali, že nikdy nevyjde. Nakonec vyšel, ale v balení, které ovšem vypadá jako stará šlapka, co už jede přes limit.

V posledních měsících, kdy už bylo jasné, že Nukem vyjde, jsem velice bedlivě sledoval vývoj, trailery (a že jich bylo dost) a obrázky. Byl jsem trochu zmaten, protože to nevypadalo moc jako hra, kterou jsem si představoval. Přesto jsem ale doufal, že to nakonec dopadne dobře.

A přesně kvůli tomu Forever propadlo ve skoro všech recenzích. Duke totiž prohrál na daleko důležitějším hřišti - v našich srdcích. Sliboval hory, dal nám o tolik horší finální produkt, že se tomu ani nejde divit.

Těžko říct, jakou kritikou bych měl začít. Tak třeba linearita. Nikdy jsem neměl rád koridorové střílečky a na Duke 3D jsem měl rád právě tu relativní volnost. Většinou bylo k cíli několik cest, nebo alespoň se hráč mohl potulovat po kraji, do postraních uliček, hra také obsahovala zajímavý systém tajných vchodů (ten old-school). Tady ale je přímočarost na prvním místě. To by nevadilo, aspoň je na co se cestou dívat ... i když vlastně není. Takže nakonec nemá hráč ani jedno. Grafika upřímně řečeno vypadá jako "něco" 6-8 let starého. Ač mi nevadí starověká grafika (80. léta), ač miluji DOSovou 256 barevnou, 320x200 orgii, ač se dnes maximálně pousmívám nad prvními pokusy od 3D grafiku a i když si užívám hry ze začátku století, stejně jako moderní vizuály, tak tady mi vadí. Nevím čím, nevím jestli je to těmi očekáváními, ale nejsem s ní spokojen. A to nejsem slečinka co všude potřebuje moderní grafiku.

Bohužel tedy Duke není jen tak nějaká lineární střílečka, je to jedna z nejlineárnějších, co jsem kdy viděl. Když na začátku mám vlézt do větračky, ale dám si práci (a poslechnu svůj průzkumnický smysl), obejdu, podlezu jí a objevím se na druhé straně, není tam nic, žádný interaktivní předmět - jen tupé modely přišpendlené na polici. Když v poušti čelím několika prasatům, sice kolem sebe mám obrovský kaňon, ale jen jednu cestu dopředu. A ani ty možnosti manévrování nejsou velké. A ještě jednu věc, té jsem si všimnul už v demu - V dolech je jediný správný způsob přeskočení mini-propasti rozlačit vozík a přeletět jí v něm. Jenže ono se stačilo rozběhnout a doskočit na druhou stranu. To ale hra nevzala, protože je SAKRA JEDINÝ SPRÁVNÝ ZPŮSOB.


Tak moc jsem se snažil mít Duka rád, i když jsem viděl jeho mnoho nedostatků. Není to ale možné. A nejde jen o to, že jsem čekal moc. Ono ani jako střílečka není DNF dobrý. Zkrátka nefunguje.

Jediné co je na něm dobrého je humor, hlas Dukea (správně drsný dabér) a narážky. Chápu, že tímto komentářem asi zklamu hodně příznivců, kteří se stejně jako já snažili mít Dukea rádi. Ale vězte, já jsem zklamán ještě víc.

Pro: Humor

Proti: Totalitní linearita (vládne všem), grafika

+22 +25 −3

The Sims

  • PC 45
Hra, ve které jde o to udržet svého Simíka šťastného. Bohužel ale to mě šťastným neudělá. Hru jsem hrál hodně dávno, rok-dva po vydání. Tenkrát byla (hlavně Levelem) dost propagovaná a oblíbená. Hodně hráčů si jí zkusilo.

Jenže když o ní nyní přemýšlím, když uvažuji o tom co jsem k ní cítil, není to nic moc hezkého. Vždyť je to celé nesmysl. Simulátor lidského života je totiž jedna z nejzhovadilějších věcí, co existují. Střílečku si zahraji, abych si zkusil něco, co se mi v životě nepovede. Hvězdnou lodí cestuji, protože to nikdy neokusím. Ale simulovat lidský život ? Není lepší ho žít ?

Jasně že je, ale ani proti originálnímu nápadu - hrát si na boha, ovládat své lidičky a kontrolovat co dělají, posílat je tam a tam, proti tomu nic nemám. Ale nelíbí se mi provedení. Nelíbí se mi nudné a ubíjející věci co musím dělat, aby byli šťastní (a tedy bych měl být i já, ale ne ne nejsem). Když se napijou vody, tak se jim možná jeden z ukazatelů zlepší, ale mě to nic nedá.

Neříkám, že je chyba na straně Sims, třeba je na mojí, ale "tohle" opravdu není něco, nad čím bych chtěl trávit čas.
+16 +19 −3

Croc: Legend of the Gobbos

  • PC 80
Když nad tím tak přemýšlím, Croc byla první 3D "skákačka", kterou jsem pořádně hrál (a po dlouhém utrpení i dohrál). Bylo to na Ps1 (tehdy ještě ne X). To však nevadí, protože jsem zkoušel i PC verzi a je vlastně stejná. Jen ovládání těžší. Hra je totiž klasická skákačkovitost, na kterou se nejvíce hodí gamepad. Dneska by už nebyl problém nějaký na PC sehnat, ale tenkrát byla jiná doba, jinak jsem přemýšlel ... nevermind, hrál jsem tedy na PS.

A pořád se u hry vztekal, protože mi to zas tak moc nešlo. Hra má totiž celkem vysokou obtížnost, obtížné ovládání hrdiny - to je typ postupu, který moc neuznávám - šipka doleva nestrafuje doleva, ale natáčí doleva hrdinu - tím směrem pak může jít až po stisknutí šipky dopředu. Spyro je příklad skákačky, kde je ovládání daleko lepší. Je i mnoho jiných. Ale Croc to tak neměl, tak se mi ovládal těžko. V té době jsem samozřejmě jiné hopsavé hry neznal, tak jsem nemohl srovnávat (to až později).

Bylo mi tehdy asi 12, ale s 3D prostorem jsem neměl vůbec žádné zkušenosti (Wolf 3D bych nepočítal, heh), ale jaksi jsem se dokázal dopokat dál a dál, chtěl jsem tu šílenou hru porazit. Graficky byl Croc báječný, mám rád takové trochu hranaté tvary. Roztomilá grafika i prostředí, to do jisté míry ano. Ale zajímavě designované levely. A hlavně člověk na tu roztomilost často zapomínal, při setkání s nebezpečími, nebo třeba jen pádem do hlubin.

Ona ta věta v popisu, že každý ostrov má jiné prostředí zní sice velice omšele a tuctově, ale je to tak. Zní to nic moc, ale ono to funguje. Nejhorší byl asi led, kde se k všeobecné snow-blind tématice přidala i blbá ovladatelnost Croca. Nesmím zapomenout taky na zvuky, protože jsou zkrátka kouzelné. Copak to Croc řval, když mlátil, tuším že (ehm) "Hazů, jezů a d-spleš". Podobně jako se zvuky ve Wolfovi, ani zde bych za ně nedal ruku do ohně, skutečnost bude určitě jiná. Ale občas je představa daleko lepší, než realita. Oh, tenkrát jsem to velice pravděpodobně nedohrál na 100%, tenkrát jsem tenhle styl nevyznával. Byl jsem rád, že jsem hru dokončil. Perfekcionistou jsem se stal až později.

P.S - U mě naštěstí první herní magazín byl Excalibur, číslo 1.

Pro: Zvuky

Proti: Ovládání

+12

Stíny noci

  • PC 40
Hra je zadarmo, to je asi její největší klad. Nedokáži si totiž představit dobu, kdy by tato hra byla úspěšná. Ani v 99, ani v 96, dokonce snad ani v 90. Není to jen o grafice, která průměrně dokresluje příběh, ale nezaujme - spíš tu je jen aby se neřeklo. Není to jen o zvucích (haha) nebo příběhu (i já bych dokázal vymyslet lepší, i když na druhou stranu já bych neuměl naprogramovat hru).

Přestože mě hra trochu bavila, když jsem jí hrál, zpětným pohledem necítím nic, ani zlobu, ani lásku. Jen prázdno. Hra ve mně nic nezanechala. Proč jí vlastně hrát, když nemá nic co nabídnout ? Toť otázka. Pro zajímavost, pro kompletisty (kteří chtějí dohrát všechny české hry), pro ukázku jak se to dělat nemá ?
+4

Arcade Volleyball

  • PC 65
Tato hra bývala velice oblíbená. A i když dnes žije většinou jen v paměti nás starších hráčů, pořád stojí za to. Hrál jsem jí hodněkrát, ale jen proti živému protivníku (zdálo se mi, že počítač podvádí a je nelidský rychlý - dnes bych si snížil rychlost v DOSBoxu na zvladatelnou).

Je vlastně velice jednoduchá a nabízí jen jedinou věc, skákat tak, aby se míč správně odrazil. Trochu zparoduji popis - ta hlava s nožičkami toho moc nedokáže, ale i tak hra dokázala zabavit. Dnes samozřejmě ne, zub času se na hře podepsal a takhle jednoduché hry se už nevyrábí (dnes se dělá zas jiný typ jednoduchých her), 90. léta tomu nasadila korunu (extra těžké hry).

Nostalgie vs zpětný pohled, klasická záludnost v hodnocení. Dejme tomu něco napůl. Krásné vzpomínky.
+12

7th Heaven

  • PC 30
Když jsem tuto hru v databázi nenašel, byl jsem trochu zklamán. Hrál jsem jí naposledy velmi dávno, možná tak 10 let a hrál jsem jen pár levelů. Zkusil jsem si zážitek osvěžit a zahrát jí znovu. To jsem však neměl dělat.

Hra je naprosto strašná, prostředí jsou sice obrovská, ale posun obrazu je velmi mizerně dělaný. V Buřťíkovi to bylo vyřešené jednoduše - hra se odehrávala v obrazovkách. Hrdina je prd hrdina, nudný paňák který se mi ani trochu nelíbí. Ne nadarmo vypadá Mario tak jak vypadá. No vlastně první Mario hry vypadali podobně, ale i ty měli hezčího hrdina To i ta užovka na screenshotu je zajímavější.

Je to jen další plošinovka, to mi je jasné. To by nebylo samo o sobě tak špatné, ale připočťeme absenci příběhu, nehezkou grafiku (Buřťík exceloval), hratelnost (hraní hry je za trest) a nudu při blouďění v obrovských úrovních, vychází to pěkně blbě.
+3

Rubber Ninjas

  • PC 85
Rubber Ninjas je fajn hra. Pamatuji, jak jsem krátil velkou část přednášek z češtiny právě touhle hrou s kamarádem. Sice se dá hrát singleplayer proti počítači, ale není to takový zážitek jako proti reálnému hráči. Nechápejte mě špatně, umělá inteligence je dobrá (nebo takhle - blbá, ale v téhle hře postačí i blbá na narážení/utíkání) a počítač dokáže být výzvou i pro zkušeného hráče, ale hrát s normálním člověkem jako za starých časů na jedné obrazovce (oba jste v aréně), to je něco. Nejraději hraju s přítelkyní - právě jednoduchost ovládání pomáhá k rychlému osvojení základů a tak je hra vhodná i pro začátečníky.

Jasně, nedá se to hrát pořád dokola, po pár zápasech hra omrzí. Ale v takovém případě jí vypnu a vrátím se k ní za týden-dva, no problemo.

Ač se nedá přímo nastavit rychlost hry, dá se do jisté míry regulovat nastavením grafiky, takže každý si najde. I na silném počítači to pořád běží slušně

EDIT (je to nějaké suché, tož abych ještě něco dodal):
Člověk by až nevěřil, jak může být žďuchání postaviček do sebe zábavné. Dají se vypracovat různé taktiky -
1)trvalé utíkání, utíkání a pak jako blesk z čistého nebe udeřit na nepřítele
2)agresivní styl, neustále dorážet na nepřítele
3)opatrný, vyčkávací styl, kde je hlavní pointou natáčet se tak, aby hráč chránil hlavu (nejzranitelnější místo)
===>>>Tomu pomáhají i různé zbraně. Nejde tak ani o to jak vypadají, ale jak jsou dlouhé/tlusté, neboli jak se pohybují a jak jejich masa pohybuje hráčem. Ukočírovat některé je docela práce.

A šťouchat do přítelkyně obrovskou nafukovací pannou s prsama je docela sranda. Tedy ve hře.

Pro: Zábavnost

Proti: Jednoduchost

+3

Wolfenstein 3D

  • PC 100
Hra, které v mých očích překonala Dooma v atmosféře. Když už totiž chci srovnávat, tak hry z podobné doby.

HAF řekl pes

Procházení dlouhými a temnými (ač osvětlenými) chodbami mi nahánělo strach. Nevím co mě hnalo dopředu, protože jsem se bál podívat se za každý roh, každé dveře, co jsem našel. Nějaká zvrácená touha, podobná té, co nás směruje k dívání se na hororové filmy. Chceme se bát, ale některé strachy jsou těžší s dalekosáhlými následky. Přesně jako Wolf. Atmosféra tu zkrátka exceluje. K tomu ještě paranoidní pohled BJovo očí, poslouchání každého zvuku, jestli se někde neotevřou dveře (brrr). Dojmu pomáhala i hudba, místy šílená (poslouchání zvukových stop samostatně bez hry už není ono, jen pro nostalgisty jako jsem já), místy zvráceně sugestivní. Nezapomeňme také na titulní znělku když se zapne hra. Pro drtivou většinu hráčů to byla první příležitost, kdy slyšeli hymnu Nacistů Horst Wessel Lied, i když tedy v MIDI verzi (dnes se tomu říká polyfonní). Ale zas táta mi k tomu zpíval slova "Pes jitrničku sežral". Naštěstí jsme tenkrát měli kvalitní zvukovku, tak jsem si mohl užívat hudby ve hře I zvuků (což tenkrát nebylo časté, jak jsem pochopil).

AIIÍÍ řekl hnědej

Možná nejde o první FPS, ale to mě ani trochu netrápí. Je nejslavnější, pro mě extra-vzpomínková a koneckonců Catacomb je oproti Wolfu dost slabá. Pro mě bude první tato, i když znám fakta). Kontroverzností je neméně "drsná", krev v Doomu je jedna věc, ale obrázky Hitlera (jeden typ dokonce ve skleněné vitráži) a ostatních symbolů je věc druhá. A krev tu byla také, i když jí nebylo tolik. Tak jako tak, odhadem se za těch 60 levelů zabije několik tisíc nepřátel. Slušný počet. Když už jsme u nich, ani mi nevadila jejich jednotvárnost (4 typy běžných nepřátel, z toho pátý typ je jen v jednom "světě" a pak jen na speciálních místech). Oni se krásně roztřídili podle obtížnosti zabití, podle nebezpečnosti. Základní typ, dnes bych ho nazval grunt, poté rychlý typ - bílej a těžkej/silnej typ umpapa. Psi dokáží potrápit, ale většinou jsou jen potrava pro kanóny. Ano, kanóny, ty neexistující (Wolf má omezené i zbraně).

Vtipné je, že ač jsem šetřivý a dokážu zajistit, aby mi náboje vydrželi i při "rotačáku", tedy čtvrté zbrani, nepoužíval jsem ho. Z jednoduchého důvodu - moc hlučný. Jakkoliv divně/směšně to zní, mě ten zvuk vadil. Vyhovoval mi štíhlý vzhled a krásný zvuk samopalu, neboli trojky. Pistolka je směšná a nůž jen pro fajnšmejkry. Když jsem natáčel dohrání všech levelů a zrovna byl u Bosse prvního světa, chtěl jsem zamachrovat a zničit ho jen nožem. Vymstilo se mi to a tak jsem musel natáčet znovu. Zkoušel jsem ho zabít několikrát a nakonec jsem to vzdal a zabil ho normálně sapíkem, šedou zbraní.

Teď už samozřejmě hraji na nejtěžší, cokoliv menšího by byla potupa (i kdybych byl špatný hráč, celoživotní hraní by naučilo i největšího troubu a já se za troubu určitě nepovažuji). Jako dítě jsem hrál tuším na nejmenší. Sice mě štval ten obrázek plínek a dudlíku, ale "ty hezké obrázky" (těžší obtížnosti) se hrát nedaly. Hrálo se tenkrát na šipkách+ctrl+space+alt (v pořadí důležitosti), tenkrát jsme nic jiného neznali a tak i když šlo ovládání přenastavit, i nyní bych to hrál na šipkách. Ze zvyku, jako poctu i nostalgii. Dokonce i šlo běhat, ale nemyslím, že bych to nějak využíval. Jednou mi kamarád ve škole řekl, že existuje nějaký cheat kde by se dalo jezdit po chodbách džípem. Teď mi to přijde jako pěkná blbost, ale tenkrát jsem tomu věřil a líbila se mi ta představa. Také se mi do spárů dostalo klasické ILM (později to v historii překonalo IDDQD/IDKFA ve známosti), ale nepoužíval jsem tento kód, jednoduše proto, že resetoval skóre a to mě štvalo.

UMPAPA řekl umpapák

Když jsem tedy před pár lety jel level za levelem (abych hru komplet dohrál), narazil jsem a to poměrně brzy, v E2L8. To je ten level, který jde normálně dohrát a vůbec ničeho zvláštního si nevšimnete, jenže když otevřete jednu určitou zeď, otevře se vám cesta do pekla miniaturních místností, slepých uliček, dvou BOSSŮ, pár bonusům a hlavně šílenství, totálnímu zmagoření z pobíhání doleva/doprava ve stejnorodých místostech, v identických stěnách. Tento level jsem musel dělat s mapou otevřenou vedle okna DOSBoxu a i tak to byla fuška obrovská. Krutá hra level-designéra/ů, ale také jeden z vrcholů toho kam až se dá zajít. Zatím toto šílenství žádná hra (AFAIK) nepřekonala.

Také bych se rád pozastavil nad bonusovými koly, jsou totiž vpravdě šílené. V jednom z nich utíkám jako bych byl Pacman před nesmrtelnými duchy (přičemž Wolf umí vykouzlit pěkné bludiště), jenže do toho se občas projeví nedostatek nábojů, nápor "normálních" nepřátel a také moje potřeba vysbírat všechny poklady a dohrát hru na 100%. Šílené bylo bonus kolo (nevím přesně kde, jestli 2/3/4 episode), kde mapa tvořila čtverec postavený na jeden vrchol. Celé kolo bylo symetrické a dělané jako jedna velká místnost. Stačil jeden výstřel a desítky nepřátel vyrazili k mé pozici. Šlo udělat jediné - najít místo, kde bych se mohl schovat a kosit nápory "oficírských" nepřátel. Takové místo jsem našel, jenže nastaly dva problémy. S oběma jsem si poradil, ale ten druhý mě trochu nasral (byla to chyba hry). Docházeli totiž náboje, proto jsem musel odběhnout od škrtícího místa (kde byla jediná cesta, kudy nepřátelé mohli proudit ke mně) a nasbírat vzadu náboje. To by bylo v pohodě, dalo se to zvládnout, jenže nastal druhý problém - bug - neboli když bylo na jednom místě naskládáno více jak X nepřátel, protivníci kteří přes toto místo přešli se stali neviditelní. A zkuste zabíjet nejrychlejší potvoru ve hře, když vám dochází náboje a není vidět.

I to jsem ale zvládl. S natáčením jsem přestal v šesté epizodě, když jsem kvůli dalšímu bugu nemohl otevřít jeden tajný vchod => neměl jsem 100% => to mě štvalo a tak jsem si nahrál jen 5/6 epizod. I tak mi to ale stačí. Jako hold minulosti, jako radu hráčům kteří potřebují radu a hlavně - ten zážitek z hraní je nenahraditelný.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1993 (2011)
KOLIK (hodin circa) ----------- 1000
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - I'M DEATH INCARNATE
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Long Live old buddy, brzy to bude 20 let co jsi na světě.

Pro: Atmosféra, Strach, Hudba/zvuky a nakonec i ta grafika

Proti: Původně jsem chtěl říct omezenost (zbraní, nepřátel), ale nakonec ta omezenost pomáhá pocitu stísněnosti

+30

Painkiller

  • PC 85
Painkiller je fajn hra, celkem nadprůměrná v žánru sejmi-je-všechny. Líbí se mi více, než třeba Serious Sam. Krásné prostředí (zejména hrad, arabský svět, ale hlavně poslední svět - ty nádherné výbuchy a sesuvy zamrznuté v čase), obří architektura (most), spousta různých nepřátel, to vše pomáhá k tomu cítit se u hry dobře.

Povinné "sbírání" čehokoliv (energie a pak to další) je tu také, z čehož občas nastávají blbé situace typu - chci zabíjet nepřátele, nebo si dávat pozor jestli mi už nemizí nějaké sbíratelnosti ? A také jak krásný je poslední (Boss) level, tak blbé je sejmutí hlavního bosse. Nevyhovovalo mi to.

Ale bavil jsem se, docela dost. Akce svižně ubíhala, atmosféra byla místa vraždící, nebo hutná strachem (zřídkakdy). Hudba tu byla, ale přišla mi spíše jako kombinace ambientu (nic moc mi neříká) a bojové "generic" rockovky. Poslouchat se to dá, ke hře se to hodí, ale jinak nic víc. Škoda jen, že zbraní bylo tak málo. I když zase co já jsem si vyhrál když jsem těsně po vydání hry střílel nepřátele naostřenými kůly. Jó, to byly časy, kdy mi tohle stačilo.

EDIT:

A ano, splňuje to, k čemu je určená. Stala se tak známým a oblíbeným jménem, že Painkiller = bezmyšlenkovitá drtička.

Pro: Prostředí - velice různorodé, svižná akce

+14

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 90
Cítím potřebu, snad i povinnost sdělit následující - Mafii jsem v době jejího vzniku nehrál, pouze o ní hodně slyšel od pár pařanských spolužáků. Já v té době samozřejmě znal GTA I a II., ale žádné řeci mě nepřiměli jí hrát. Možná za to mohl i fakt, že jsem měl pořád Pentium 1.5 (něco mezi 1 a 2 výkonem) a Mafii bych nespustil, nebo spustil velice špatně. Dostal jsem se (u strejdy) k GTA 3 a Vice City a tak jsem hrál ty. V 2004tém jsem nadšeně pařil San An. Mafii jsem hrál až v roce 2007.

Byl jsem nadšen, to ano. Užíval jsem si příběh i grafiku, ale až po tom, co mi GTAčka zkazili náhled na sandbox styl hry. Já chtěl spoustu věcí co se dají dělat, dobrou porci té krajiny kolem a ne jen jezdit po městě, nebo dělat příběh. A tak hře nedám 100% (v jiném životě možná, ale myslím, že nemůžu, nejsem toho schopen kvůli vlivu GTA - a rozebírám to tu tak podrobně, protože mi to přijde důležité). Ale nehodlám ani srazit Mafií hodnocení na kolena. Na to cítím, že je hra příliš kvalitní, příliš jemná, no a také kvůli respektu k době, kdy hra vyšla (tuším že GTA 3 o kus míň než rok před Mafií).

A koneckonců, kecal bych, kdybych nebyl hrdý na to, co Češi dokázali. Též bych kecal, kdybych řekl, že jsem si hru neužil, že jsem nehltal příběh a že se mi nelíbila hudba (takovou dokážu poslouchat). Samozřejmě též dabing, nejvíce potěšil Petr Rychlý (možná jen proto, že je můj oblíbený dabér). A tak Mafia potěšila, ale nejenom to - Mafia mi také utkvěla v paměti. Období gangsterů mám velice rád a od té doby ještě raději.

Pro: Příběh, Vzhled města, "Realističnost"

Proti: Ne tak zábavné

+14 +19 −5

Icy Tower

  • PC 80
Ano, tato hra je zábavná blbůstka, co se nedá dohrát a hýří všemi barvami. Ale je to sakra zábavná blbost, která splňuje to, pro co je určena - zabavit. A to klidně i na dlouhou dobu. Kdybych měl spočítat jak dlouho jsem IT hrál, bylo by to celkem víc jak 20 hodin. Ne v kuse, to u takový hry nejde, ale po částech, v průběhu let, vždy jsem se k Icy vrátil. A dobře vím proč, hra má ohromnou výhodu v tom, že se dá trénovat víc a víc, naučit se jak dělat velká komba (kdy se skočí přes mnoho pater), jak lítat sem/tam a jak pořážet různé rekordy (na každý je jiný styl). A nebo honba za "novým vzhledem plošinek (po 100 patrech se mění). A abych nezapoměl, pokud dávám Icy Tower 90% a nějaké AAA hře (s dobrým příběhem, grafikou ...) jen 85%, znamená to jen to, že danou funkci plní lépe. IT je samozřejmě horší, technicky a možnostmi. Ale zábavou ? To ne. To exceluje.

Pro: Zábava, Znovuhratelnost

+6

Crysis 2

  • PC 85
...a jak mě dvojka bavila. Jsem rád, že jsem ještě nehrál jedničku, protože si jí nyní budu moci užít (méně výkonný oblek, méně lineární, lepší nepřátele, zkrátka co se mi bude líbit). Hrou jsem byl unešen (protože hra je k tomu určena), nad příběhem jsem příliš nehloubal (mozek jsem vypnul už dávno), nepřáteli jsem probíhal a používal nejčastěji neviditelnost (než cokoliv jiného). Co mě štvalo byl respawn na některých místech (kolem katedrály např.) - člověk si dává práci s tím zneviditelnit se, zaběhnout za roh, pomalu odstřelit, rychle se přemístit a být schován ... a oni mezitím přijdou posily (do kterých jsem narazil, myslíc, že už jsou všichni kaput - měli být).

Krátká hra ? Možná, dohrání mi trvalo pár dní (hrál jsem na nejtěžší), ale loadovat jsem moc nemusel, obtížnost nebyla příliš vysoká. OK, uznávám, to není zábava na desítky hodin, ale na těch 10 by to šlo (pokud hráč není superbůh, co jen běží dopředu, kosí a neloaduje - navíc mě valnou část hraní zabíralo obdivování architektury, okolí a tak - byla to totiž první nová AAA hra, kterou jsem za poslední roky hrál [dřív jsem neměl hardware]). Graficky byla hra v pořádku. Ne tak revoluční jako první díl, ale líbila se.

Crysis 2 potěšil. Není to superhra trhající žánry a dostávající nejlepší hodnocení, je to decentní střílečka, která zabaví a hraje se fajn. Nic víc.


^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé) -------- 2011
KOLIK (hodin) ------- 10?
KDY (naposled) ------ N/A
DOJEM (ano/hmm/ne) -- ANO
OBTÍŽNOST (if it's) - nejtěžší
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pro: Hratelnost, grafika, prostředí

Proti: Krátkost

+3 +9 −6

SuperTux

  • PC 65
Průměrná plošinovka (kterou jsem začal hrát kvůli přítelkyni která ji miluje) se zajímavou hratelnostní. Nevybočuje z řad podobných. Základní levely se dají projít za pár hodin (některé jsou zásekové), ale pravá výzva tkví v bonus kolech - ty mají opravdu hardcore obtížnost.


^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé) -------- 2011
KOLIK (hodin) ------- 3
KDY (naposled) ------ N/A
DOJEM (ano/hmm/ne) -- hmm
OBTÍŽNOST (if it's) - N/A
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

+4 +5 −1