Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Control

  • PC 75
Control jsem měl v hledáčku už dlouho před vydáním. Hry od Remedy si vždycky rád zahraju, jenom po každé zapomenu, že už to není tak krystalický zážitek, jako Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Má zajímavý svět, mysteriozní story, zábavné minihry a poprvé od druhýho Maxe fakt nadupanou akci. Ale něco tomu zase chybí.. A něco zase až moc přebývá.

Během hraní je hráč v pasti tupých designových rozhodnutí, které úplně zbytečně kazí tempo hry a otravují. Už po pár minutách hraní se začnete motat v labyrintu Starýho baráku a budete nadávat na pitomou zbytečnou mapu, ze které jsem i po 25 hodinách byl zmatenej. Nepochopíte, proč nemůžete přehazovat pomocí nějakýho wheelu nebo numerických kláves všechny zbraně, ale vyberete si pouze dvě, i když jde akce kdykoliv během hry pauznout a zbraně přehazovat v menu. Levely nepřátelských hnusáků jsou ve hře jen proto, aby vaše upgradování zbraní a abilit nemělo vůbec žádný smysl, na začátku hry jste víceméně stejně silní jako na konci. No a nakonec remeďáckej fetiš v podobě ohavnýho množství collectiblů, který si tipnu, že 90% hráčů nikdy nepřečte.

Já posbíral přesně 356. Dopisy, nahrávky, prezentace, záznamy a bůhví co dalšího. Otevřel jsem asi 5. Ze začátku jsem měl tendence si je číst, ale když jsem zjistil, že collectible je za každým rohem, na každým stole, poházený všude možně po zemi, přilepený na stropech, objevující se už na vylootovaných místech a zároveň 4/5 jsou o ničem, tak toto vážně ne. Remedy by se měly naučit vyprávět příběh a zaujmout hráče trošku jinak. Po dohrání mám pocit, že mi hromada věcí unikla. Nudné monotónní statické rozhovory mezi postavami to taky moc nezachraňují. Sam Lake rád cpe do her hrané filmečky v promítačkách a oldschool televizích, ale pořádnou cutscénu, která by hráče víc natáhla do děje mu nikdo nevyrobí.

Kde se Remedy vrátilo ve velkým stylu, tak to je akce. Samotná 6 v 1 lego pistol není nic převratnýho, ale ve chvíli, kdy si vymaxujete telekinezi a levitaci, tak je to čistá zábava. Takto zničitelné a interaktivní prostředí jsem ve hře ještě neviděl. Po enemácích můžete telekinezí metat doslova všechno, co je vám po ruce. A když není nic po ruce, tak si prostě vytrhnete kus stěny nebo podlahy. Telekineze je mimochodem děsně OP a díky ní není téměř potřeba střílet. A i tak to byla zábava celých 25 hodin. Jenom škoda, že bossové jsou většinou dost bez nápadu, od běžných nepřátel se liší jenom větším health barem.

Mezi sbíráním, střílením, zbytečným upgradováním a nekonečným fast travelováním na hráče čeká docela dost adventurních mini her a musím říct, že jsem si je kolikrát užíval ještě víc jak samotnou akci. Průchod bludištěm za metalového doprovodu, jízda na drezínách pro změnu ve stylu 80' popu, nahánění gumové kačeny, zrcadlově obrácená hádanka, flusač hodin a mnoho dalších. Jsou super rozptýlením, jenom škoda, že si je nemůžu projít znovu.

Technicky hra vypadá skvěle, RT efekty se lesknou jak psí kule v každé místnosti, ale nároky jsou dost krvavý. Nicméně i rok po vydání v komplet edici mi hra několikrát spadla a několikrát freeznula takovým způsobem, že jsem musel natvrdo restartovat PC. A když se mi to stalo u posledního bosse, skoro letěla klávesnice.

ad. DLC, Foundation je dost zábavný a zároveň dost jiný jako základní hra s pořádnou porcí zajímavých hlavních i vedlejších misí. AWE mě nebavilo, protože obecně nemám Alana Waka rád, a stejně jako jeho hra se tváří strašidelně, ale strašidelný není. Plus vedlejší mise jsou otrava. Pro fandy to asi smysl mít bude.. pokud si přečtou dalších 100 collectiblů.

Control mohla být o stupeň lepší hra, kdyby nebyla tak rozředěná nutností vracet se na stejný místa, číst collectibly a několikrát opakovat boje už v navštívených místech. Vlastně na to, jak je ta hra dlouhá, se tam toho až tolik neděje. Být víc lineární, ubrat na rádoby RPG "vylepšování", vymazat collectibly a přidat cutscény, byla by to pecka. Takto se opět zařadí jenom mezi předchozí remeďárny, který měly zajímavý nápad, ale autoři ho utopili ve vlastních přešlapech.
+20

Death Stranding

  • PC 85
Když jsem jako dítě hrával na PS1 Metal Gear Solid, už tehdy jsem vnímal jméno Hideo Kojima. Jenom si nemůžu vzpomenout, jestli byl oslavovaný v časácích nebo čistě pro to, že jeho jméno se ve hrách objevuje až nezdravě často. Nelze mu upřít jistou míru sebeukájení, protože "Death Stranding" se v úvodu zobrazí myslím 2x a titulků na začátku a konci má hra víc, než rozšířená verze Návratu Krále, přičemž Hideo Kojima se na obrazovce objeví tak 20x. Přehání to? Ano. Je to dobrý produkt? Ano.

Záměrně nepíšu hra, protože to není tak jednoduché. Úvodní 2 hodiny rozhodně koukáte víc na film, než hrajete hru. V naprosto fantasticky vypadajících cutscénách se nám na začátku představí Daryl Dix.. vlastně Sam Porter Bridges Strand whatever s ksichtem Normana Reeduse. Ze začátku jsem z něj měl strach, protože herecké výkony v jeho podání znamenají blbě čumět, vrčet jak pes a mít mastný vlasy, nicméně v DS řekne pravděpodobně víc slov, než ve všech sériích Walking Dead dohromady. Musím říct, že si mě na konec získal, ač jeden z posledních dvou proslovů ve hře je totálně mimo jeho charakter. Ještě větší star-power se k nám dostává prvně jenom z flashbacků, ale později i z "pekla", Mads Mikkelsen alias Cliff je skvělá postava, stejně jako Del Torův Deadman, krásná Fragile a mnoho dalších nezapomenutelných charakterů v příběhu.

V příběhu, který ze začátku nedává absolutně smysl. Postavy s divnými jmény mluví o divných věcech, pořád se skloňuje Břeh, Příliv, VV, PP, EE, chirální síť, make us whole, uzlová města, časodéšť a když nějaká postava poprvé řekne to slovo, který většinu jiných příběhů pošle do absolutního mind-fucku, tedy "multiverse", oči se mi protočili tak o 360°. A tady teda klobouk dolů před Kojimou, protože to ukočíroval a ve výsledku celý příběh zapadne, neskončí blbým cliffhangerem a ani jsem nemusel po dohrání googlit "DS story explained", prostě to na konci dává světe div se smysl. Ač jsem tedy čekal, že to bude trošku víc cool a o něčem jiným, ale jsem spokojený.

Záměrně jsem si nechal na konec jednu postavu. Teroristu, evidentního záporáka. V poslední době si Troye Bakera všímám víc a víc, ale v DS mě fakt dostal. Higgs je jedna z nejvíc cool postav, kterou jsem ve hrách viděl, takovej Darth Vader 21. století. Ač jede podle typickýho záporáckýho patternu a aji podle něj tak skončí, něco mi na něm přijde výjimečné. Kdybych snad někdy chtěl být cosplayer, rozhodně musím vypadat jako Higgs! Bohužel i u něj musí logika ustupovat hratelnosti, takže ve chvíli, kdy má konečně možnost udělat to, o čem mluví celou hru, tak se rozhodne s vámi bojovat pomocí obřího bubáka. Prohraje. Následně se přesunete na jiný místo, kde se rozhodne vás zastřelit vykouzleným automatem. Párkrát dostane po držce, tak uzná, že automat vlastně nepotřebuje, že mu stačí pěsti za stálého teleportování. Ani to na vás nestačí, tak se rozhodne, že zahodí všechny výhody, které proti hráči má a půjde se Samem na férovku do ropového ringu, kde ve stylu Matrix Revolutions prostě dostane znovu několikrát po držce, než padne. Smutný konec tak skvěle navržené postavy.

Mezi cutscénami se taky hraje. A nutno říct, že DS je v mých očích rozhodně lepší film, než hra. Ono to šmatlání vlastně není špatný, ale monstrózní míra backtrackingu tu hru až moc natahuje. A ve výsledku to není ani těžký a ani napínavý. Jasný, ze začátku jsem z VV byl podělaný až za ušima, moc jsem nevěděl, co od nich čekat, stejně jako mezci, u kterých je nejstrašidelnější to jejich spotnutí u stožárů a následně hudba, jak kdyby se dělo něco zásadního, ale časem a samozřejmě i s lepší výbavou se z obavy stane jen a pouze ne úplně krátká zdržovačka. Mezkům se dá ještě dobře vyhnout, ale když vás chytnou VV, čeká vás dlouhý a otravný souboj s divnýma chobotnicema, psama, co mají místo hlavy prdel a lítajícíma velrybama.

Další japanovitost, co na hráče čeká je nekonečný potvrzování a nesmyslný proklikávání všeho a všude. Tak jak relativně pohodlně se hra hraje přímo v terénu, tak z recyklování materiálů, skládání nákladu na záda nebo konejšení mimina jsem tekl. Chceš přeskládat náklad? Stiskni Tab, přesuň se doleva, klikni na "náklad", stiskni "F", stiskni "Potvrdit"!!!!!!!! a potom spamuj Escape. Chceš uklidnit mimino? Stiskni "G", potom "2", potom "F" a potom spamuj "W" a potom zase Escape. Přitom toto všechno se mohlo nakódit na jedno tlačítko a ušetřilo by to ve výsledku hodně minut v celkovém čase.

Stavění vylepšováků ve světě je taky velmi zábavné a funkční, nicméně ten online propojovací režim považuju za fake, jakkoliv se mi ta myšlenka s propojováním a pozitivním odměňováním jiných líbí. Na mapě hráči rostou mosty nebo žebříky, které mají statisíce lajků. Ale když postavím lanovou dráhu přes celé pohoří a propojím dost důležitý kus mapy, nemám ani jeden. Postavím dálnici, není u ní ani moje jméno. A jen popojedu, vidím tam ceduli s dalšími statisíci lajky, jak kdyby tam ta dálnice stála už nějakou dobu. No jednoduše to nechápu a díky tomu nepochopení jsem se rozhodně necítil nějak zvlášť propojený s jinými lidmi, to mi větší radost dělali skupinky NPC pošťáků.

Technicky je ta hra vymakaná, sice přímo open world působí kvůli settingu hodně sterilně, cutscény v enginu hry jsou fantastický. A witchcraft jménem DLSS 2.0 musí zákonitě potěšit všechny RTXáře, protože jsem hru hrál ve 4K rozlišení na plný pecky na 60-90 FPS. Do toho Kojima vybral fakt skvěle padnoucí hudbu, některý kousky už mi visí na Spotify, takže audiovizuálně za mě velký dobrý.

O Death Stranding by se dalo psát ještě hodně, ale už to nebudu natahovat. Je to skvělá multimediální událost, které vévodí výborní herci, kteří své postavy vzali vážně a sci-fi příběh, co dává smysl od člověka, který evidentně tvorbě her rozumí. Existují lepší open worldy a zábavnější gameplaye, ale ani tady DS nezklamal a dokázal mě celých dlouhých 41 hodin udržet u monitoru. Ačkoliv si nemyslím, že Kojima stvořil něco nevídaného, rozhodně mu nasypu pár lajků.
+27 +28 −1

Gears Tactics

  • PC 50
Gears Tactics se do mých herních análů zapíše jako hra, která mi na nějaký čas znechutila hraní. Nemohl jsem nějakou dobu tu židli a klávesnici ani vidět. Ale konečně je to za mnou. Konečně si to odfajfknu a můžu se posunout zase k něčemu jinýmu.

GT ve své podstatě je vlastně dobrá hra, ale platí zde moje oblíbené pravidlo, že méně je někdy více. Takové herní vaty člověk jen tak nenajde. Hra je rozdělena na 3 akty po 6-8 misích. Už to je hodně, když si vezmu, že se střídají asi jen čtyři druhy encounterů. Ale do toho autoři naskládali naprosto ohavné množství side misí, které jsou úplně stejné jak ty hlavní, jenom mezi nimi nejsou příběhové cutscény. Místo aby autoři vymysleli progresivnější levelovací a skillovací systém, nutí mě hrát furt dokola to stejné, abych dostal lepší.. lepší co? Ani nevím.

Z misí padá hrozná hromada vylepšováků a postavy mají na čtyři směry rozvětvené skill stromy, ale rozdíly ve výbavě nebo upgradované schopnosti těžko zaznamenáte, když se často jedná jen o jednotky % něčeho, co si stejně nikdy nezapamatujete, protože autoři nutí hráče nesmyslně často měnit složení týmu banováním konkrétních hrdinů. Přitom by bohatě stačilo nechat hráče vybrat, jestli chce side mise vůbec hrát a dostávat další gear a neomezovat mu možnosti při skládání týmu.

Co se samotného gameplaye týče, tady mě hra bavila. Nic v podobných hrách neudělá větší radost, než když během jednoho tahu nařetězíte skilly všech postav tak, že vybijete všech třeba 10 nepřátel. Variabilita je mimochodem docela slušná a každý vyžaduje trošku jiný přístup, ale jejich schopnosti jsou hezky vyrovnané a během kampaně žádný extra zádrhel nepředstavují. To se každopádně nedá říct o bossech.

Boss fighty jsou kapitola sama pro sebe. Jsou proti zbytku hry abnormálně těžké, jsou strašně dlouhé, nepřehledné a nudné. Především poslední boss je opravdu frustrující zážitek, kde se nedá pořádně taktizovat, ale jede se spíš na náhodu (tady se ty nafarmené upgradované jednotky procent criticalů nakonec hodí). Pokud vám jednoduše nepadne hodně kritických zásahů za sebou, naprosto vás přebije nekonečná horda obyč enemáků. Ten pocit, když jsem s posledním živým týpkem s jedním akčním bodem zabil bosse s 20% crit šancí, mě bude ještě dlouho strašit. Čistýho času mi asi na pět herních seancí boss vyšel na krásný 3-4 hodiny. Opravdu skvělá práce..

Graficky je to docela lahoda, hlavně v cutscénách. Semtam na sebe upozorní Unreal engine doskakujícími texturami, ale jinak klobouk dolů, že i tahová strategie může vypadat jako jakákoliv jiná AAA akční hra. Zvlášť bych chtěl ještě vypíchnout super dabing (hlavně Sid si mě získal hned na začátku).

Chvíli potom, co jsem si konečně koupil kompletní edici XCOM 2 jsem rozehrál toto a myslím, že ji můžu nechat ještě nějakou dobu u ledu, protože se musím vzpamatovat u něčeho real time a především krátkého. Přitom by stačilo jen trošku poladit herní mechaniky a byla by to vlastně super hra.
+12

Wreckfest

  • PC 80
Jedno se musí Bugbearům nechat. Se zlomkem rozpočtu, který dostane např. Forza, dokážou stvořit bezkonkurenční zábavné arkádové závody. Dokázal ale Bugbear navázat na špičkové původní FlatOuty? No.. tak trochu.

Wreckfest trápí to, co trápilo první Flatout a to co trápí i Forzu Horizon. Ty hry jsou výborné ve chvíli, kdy sedíte s virtuálním řidičem za volantem a jezdíte, ale zbytek herních mechanik - progress systém, způsob postupu v kariéře, UIčko - hráče jenom frustrují.

Pokud mi ve Forze vadí, že máte od začátku odemčené všechno a všechny závody můžete jezdit se všemi auty, Wreckfest na to jde z opačné strany. Auta jsou rozdělena do kategorií A, B, C a D. Zároveň jsou rozděleny na 3 národnosti a asi 6 druhů karosérií. To vytváří opravdu hodně možných kombinací a semtam se prostě stane, že musíte koupit auto, které sice vůbec nechcete, ale budete ho potřebovat jen na jeden závod. Již vlastněná auta nejdou prodávat a přísun peněz zejména na začátku hry je tak špatný, že kolikrát musíte odjet pár závodů několikrát, abyste si mohli to auto vůbec dovolit. Za každý závod dostáváte počet bodů, který se odvíjí podle konečného umístění a do toho můžete plnit dobrovolné úkoly, za které dostáváte extra XP a peníze. Pokud chcete plnit hru na 100%, stanete se oběťmi autorské lenosti nebo nedomyšlenosti.

Úkoly během závodů jdou často proti sobě. Dojeď první a zároveň znič jedno auto - máš na to 3 kola. Zajeď nejlepší čas a přetoč tři auta - máš na to 6 kol. Do toho budete bojovat s faktem, že boční úkoly zůstávají po dojetí závodů splněné, ale získané body pro další postup v kampani se vždy resetují, pokud chcete závod odjet znovu. A jelikož ne vždy je možné dojet první a zároveň splnit boční úkol, často se mi stávalo, že jsem musel odehrát závod několikrát. A toto je problém, pokud se dostanete do turnaje o 8 závodech po 12 kolech, pak se nemůžu divit, že mi kampaň na 100% trvala 31 hodin.

Toto všechno je ovšem zapomenuto ve chvíli, kdy odstartujete se svým oblíbeným pomuchlaným bourákem a vrhnete se po hlavě do absolutní destrukce všeho, co se hýbe i nehýbe. Ten chaos a bordel, který na trati zůstává z dílčích šarvátek je perfektní. V závodě může jet až 24 aut a snad žádné z nich ho nechce odjet čistě a co nejrychleji. Protivníci do vás aktivně naráží a snaží se vás vyvézt z rovnováhy. A já si to nenechal líbit! Dojet závod o šesti nebo dokonce o 12 kolech je kolikrát větší výzva, než by se zdálo. Hráč si může vybrat mezi třemi úrovni poškození, přičemž už na střední (která je asi nejzábavnější z hlediska gameplaye) se může stát, že z 24 aut dokončíte závod sami, protože ostatní se nemilosrdně pobijí v zatáčkách u mantinelů, stromů nebo jiných překážek naschvál umístěných tak, aby nebylo těžké je minout.

Tomu velmi pomáhá i model poškození, který se mi ale asi nelíbil tak, jak se mi asi měl líbit. Auta se mohou sešrotovat opravdu do bizarních tvarů a ještě bizarnější je, pokud v těchto tvarech dál pokračují v jízdě. Na rozdíl od Flatoutů nejsou na autě vytyčená místa, která by nešla zdeformovat, tudíž někdy vidíte auto s placatým motorem, někdy zase s placatým řidičem, někdy mají kola přetočená o 90°, ale pořád jezdí. A taky neuvidíte odřený lak. Plechy se sice kroutí od nárazů jak máslo, ale textura nijak nemění barvu. Toto bylo ve FO2 vyřešené líp.

Jízdní model a obecně celá hra je kombinací Flatout 1 a 2. Tratě jsou většinou pomalejší a techničtější. Ztřeštěné společenské hry pomocí aut aka házení šipek, skok do výšky nebo dálky tu vystřídali závody na gaučích nebo destrukční derby se sekačkou na trávu a kombajny. Nicméně mi tu chybí boti z FO2, kde měl každý svůj styl ježdění, chybí mi městské závody, projíždění obchoďákem a nitro. Jak jsem ale už poznamenal na začátku, zábavnější jízdní model v dnešních závodech asi nenajdete. Fyzika funguje skvěle, cítíte, jak se vám chce nadzvednout zadní kolo, když berete zatáčku moc zprudka, nárazy do aut jsou skřípavé a uspokojivé, z chování auta dokážete přečíst každou nerovnost na trati. Tady je Forza Horizon opravdu malinká proti Wreckfestu. A to hraju na klávesnici :)

Co se týče grafiky, neurazí ale ani nenadchne. Je čistá bez přeplácaných efektů, ale z dnešního pohledu hrozně obyčejná. Modely aut nebo textury trati jsou výborné, ale jakmile máte chvíli čas koukat i pár metrů od cesty, grafika hrozně degraduje. Menší objekty v pozadí se renderují před očima, stromy v dálce jsou dvě skřížené placaté textury. Ocenil bych alespoň větší možnosti v nastavení LOD. A více než jinde mi tu vadí zubaté hrany stínů a hran objektů, AA i na nejvyšší nastavení prostě moc dobře nefunguje. Zvukově je to taky mdlé, zvuky motorů bych si představil trošku dunivější a mixování zvuků je hodně divné, musel jsem stáhnout právě motory asi na 30% proti zbytku, protože ve chvíli, kdy bylo pohromadě 20 aut, tak to byl jenom řvoucí bordel. Licencované skladby jsou fajn, ale na délku hry je jich docela málo, takže se rychle přeposlouchají.

Komentář delší, než jsem čekal, ale nějak jsem si nemohl to srovnávání s předchozími hrami odpustit. Kdo jiný by měl udělat lepší Flatout než autoři Flatoutů? A stejně se to nepovedlo.. ale jen o kousíček.
+18

Frostpunk

  • PC 70
Frostpunk je důkazem, jak moc jsem změkl u hraní moderních videoher, moje netrpělivost a nechuť rozehrávat hru na několikrát a poučovat se z vlastních chyb mi tu jaksi hrozně překáželo. Ačkoliv si myslím, že hra kolikrát není k hráči úplně fér.

Core hratelnosti je stejný jako u jiných budovatelských RTS. Dostanete do začátku pár lidí a surovin a musíte z něj začít stavět svoje steampunkové město. Problém ale nastává po pár chvilkách. Tutoriál neexistuje a v podstatě nějaké základy se dozvídáte jenom z tipů, které sem tam probliknou v horním levém rohu. A tyto tipy hráče určitě nepřipraví na všechny překážky, které v kampani potkáte.

Asi je logické, že když týpka pošlu v -40 sbírat klacky, tak je šance, že u toho umrzne. Ale když dostanu úkol vytopit lidem stany a 3 dny je udržet v teple a potom mi zničehonic přijde ledová fronta, kdy klesne teplota o dalších 20 stupňů a moje topení logicky nestačí, failne celá mise, naděje klesá a mě čeká mrazivá defenestrace. Hlavně ze začátku není možnost se na takové situace připravit. Celkově úvod hry je k hráči hodně nekompromisní a pokud špatně začne, už není moc možnost se ze špatné situace zotavit. Jakmile začnou narůstat nemocní a vy nemáte suroviny na stavbu dalších nemocnic nebo doktory, kteří by nemocné ošetřovali, můžete rovnou začít znovu. A to jsem se fakt snažil. Dvakrát.

Ano, Frospunk jsem dohrál na třetí pokus a i tak jsem měl konec tak depresivní, že to nemělo daleko od pokusu čtvrtého. Paní Deprese vás provází po celou dobu hraní, rozhodně se nejedná o relax typu Cities: Skylines. Frostpunk má jakýsi sociální přesah, kde musíte často dělat morální rozhodnutí a kompromisy mezi zavádějícími zákony. Poslat děti pracovat a mít extra dělníky nebo živit hladové krky a ještě jim stavět přístřešky? Ale když je takto chvíli budete živit, třeba se vám to vrátí. A nebo taky ne. Strom zákonů je chytře zahalen tajemstvím a je vidět pouze následující nařízení. Takže vás na začátku nenapadne, že z prvotní jámy na mrtvoly nakonec můžete získat hnojivo do jídla z mrtvol :D

A proč je hra nefér? Protože i když jakž takž během hry pochopíte všechny mechaniky a spojitosti, nic vás nepřipraví na samotný závěr, který je v podstatě jenom závod o nafarmení co nejvíc uhlí. A i když máte vyzkoumaný celý technologický strom, všechny fíčury na efektivitu pro ústřední topení, pálíte dřevo na úhlí, těžíte ho, vyplavujete z vody, zvětšujete nekonečně sklady, stejně jsem se poslední den modlil, ať mi na to závěrečné chytání broznu vlastně někdo přežije. Ne, toto mi fakt jako zábava nepřijde. Rozumím, že hra má docela velkou znovuhratelnost, protože víra vs řád a taky protože je ukrutně krátká, ale nějak nemám motivaci se dívat podruhé na umrznutí několika stovek lidí, i když jsem pracoval se vším, co mi hra nabídla.

Frostpunk by se mi moc líbil jako seriál. Jeho svět, steampunk a depresivní ladění je jako stvořené pro zfilmování. Jako hra je vlastně taky fajn, ale hodně jí podráží nohy divné finále a "nekonečný" mód zase neobstojí v konkurenci jiných budovatelských strategií. Ale třeba tomu dám ještě šanci, až budu chtít pořádnou dávku deprese.
+23

Doom Eternal

  • PC 85
Ještě teď se mi klepou ruce z posledního souboje. Mám pro vás dobrou zprávu, Doom Eternal je bezpochyby skvělá hra. Jenom to nejspíš nebude moct ocenit každý.

Eternal je bohapustá, divoká, testosteronová jízda, která během boje nedaruje hráči ani půl sekundy na vydechnutí. id Software posunul gunplay na nový level. Dobré základy představila už jednička, ale aktuální díl je dynamičtější co do pohybu. Double jump má Slayer už od začátku, ale už v druhé misi dostane double dash. Hra nemilosrdně trestá jakékoliv zpomalení, zaváhání nebo nedejbože kempení. Hráč neustále managuje nedostatek nábojů, přitom je jich neomezené množství. 200 HP a 100 brnění nedává žádný pocit bezpečí, stejně jako 1 HP není důvod pro kapitulaci. Jakákoliv nepříjemná situace je vždy řešitelná hráčovým skillem a bleskovou reakcí. Nikdy jsem neměl pocit, že by hra byla neférová, jakákoliv smrt je hráčovo špatné vyhodnocení situace. Hra působí chaoticky, ale ve skutečnosti je třeba dobře, ale zároveň rychle přemýšlet, koho zabít prvního, jakou zbraní, kterou následně přehodit, kam odskočit, kam si odběhnout pro náboje.. Zároveň po každé těžší bitvě máte pocit zadostiučinění, radost a cítíte se.. drsně?

Každopádně tady té radosti předchází zažití si ovládání. Ve hře je mnohem víc abilit, které proti prvnímu dílu musíte používat a pravda je, že v návalu akce je opravdu těžké myslet na vše, čím můžete pekelníky posílat zpět domů. Pravda ale je, že defaultní bindování kláves není dobré a i dokonce u posledního bosse jsem ještě přehazoval ovládání na jiná tlačítka (a BFG na osmičce je fakt vtip).

Co se týče nepřátel, přibylo velké množství hnusáků, které můžete masakrovat na stovky různých způsobů. Konvenčně střílet, grilovat, zmrazovat, sekat, řezat, mačkat, trhat. Jak jinak vše s psychopatickou radostí za doprovodu metalových riffů. Glory killy jsou někdy na úrovni Mortal Kombat fatalit. Je krásně vidět postupný progress s lepšími zbraněmi i vlastním skillem. Mozkopavouk je v prvním levelu na úrovni raid bosse, v poslední kapitole jenom dvousekundová dobíječka zdraví a brnění. Na konci všeho učení ale už přichází jenom příjemné volby. Rozmetat toho tlustoprda dvouhlavňovkou nebo trojtým rotačákem. Propláchnout arénu Kurevsky Velkou Zbraní nebo Odvytvářečem?

Eternal se znovu snaží i o příběh, které je skrz naskrz průměrný, ale je postavený na opravdu dobře (doslova) prokresleném loru. Hru doprovází hromada doplňkových textů a artworků a tady mega palec nahoru pro designéra. Vše s patřičným černým humorem ("Call three times six and we will gladly assist you."). Lokace jsou různorodé, naprostý opak sterilního Marsu z jedničky. S tím jde ale ruku v ruce i celé barevné ladění, u kterého si doteď nejsem jistý, jestli se mi líbí nebo ne. Moc k Doomu nesedí, na druhou stranu levely krásně prokoukly, i díky pěkné a na id Tech nebývale detailní grafice (minimálně co se modelů postav a prostředí týče).

Největší vadou na kráse tedy zůstává skloubení s plošinovkou. Stojím si za tím, že skákáním po platformách hráč stráví nanejvýš 10 minut v každé misi (které jsou 1,5 až 2 hodinové) a rozhodně to není dealbreaker, ale byla by blbost nad tím zavírat oči. Jsou samoúčelné, otravné, ruší tempo a do hry se vůbec, ale vůbec nehodí. Zvlášť proskakování oranžovými kondomy v předposledním lvlu bylo velký wtf.

Doom Eternal je pro mě milník mezi FPS. Všechny jiné střílečky na mě teď působí moc těžkopadně a pomale a dlouho se budu z jeho šíleného tempa zotavovat. Věřím, že se může některým dělat při všem tom rychlém pohybu a chaosu zle, ale je podle mě velká škoda hru odsoudit za málo nábojů nebo skákání, když zvlášť v pozdější fázi nabízí naprosto bezkonkurenční oldschool a zároveň invenční akci.
+50

Wolfenstein: Youngblood

  • PC 60
Hned ze začátku musím nepokrytecky uznat, že Youngblood určitě není tak špatný, jak se všude jinde i tady píše. Pokud k tomu hráč přistoupí s čistou hlavou a živým parťákem, umí to být i zábavná FPSka. Jenom se v tom nesmí hledat původní Wolfenstein. Hra má moc věcí, které mi během hraní vadily a zároveň pár světlých chvilek, kvůli kterým se vyplatí mít s ní trpělivost.

Gameplay hodně skřípe. Dávkování akce je hrozné. Jednou se na vás valí náckové ze všech stran, nekonečně se spawnují z míst, které dávno považujete za vyčištěné a chvíli na to běháte po prázdné mapě, hledáte drahocenné náboje, ale místo nich narážíte jenom na 3D brýle, kazety, noviny a miliardu dalších úplně zbytečných pi**vin, které tam jsou jen aby tam byly. Hra špatně komunikuje úplné základy (tutoriálové "terminály" prostě můžete jednoduše minout), takže se může stát, že jdete proti nepříteli a vůbec netušíte, že hra reflektuje nějaké weak spoty nebo rozdílný druh nábojů pro každého enemáka. Netušíte kdy nebo jak se hra ukládá, nevíte k čemu jsou peníze nebo ozubený kolečka, než si to prostě sami proklikáte a už vůbec nemáte páru proč vám jednou ten Übersoldat nic nedělá a podruhé vám nasolí nekompromisní IKčko (ano, mluvím o levelování, které je stejně samoúčelné, jako sbírání collectiblů). A taky nechápu, proč v celé německé Paříži nefungují dveře u výtahu.

Nicméně po frustrujícím začátku, vytuněním zbraní a pochopení mechanik už akce dává větší smysl. Najednou je zábava kosit zdánlivě nesmrtelné několikametrové roboty, když víte, že se musí střílet do jejich ruk nebo motoru na zádech. Toto jde ruku v ruce s kooperací s kamarádem, kdy se můžete domluvit kdo z jaké strany nebo čím bude střílet. No a když všechny strategie selžou, přijde na řadu rotační brokovnice, která vyřeší všechny problémy, protože víc OP a nevyváženou zbraň jsem už ve hře dlouho neviděl. Bossové jsou zábavní, líbilo se mi po krůčcích zdolávat jejich fáze. Jak špatné a neférové jsou venkovní souboje, tak ty indoor jsou naopak velmi povedené.

Hra je nefér k hráči. Checkpoint (jakože jich tam moc není) má fungovat tak, že se hráč vrátí do hry ve stavu, v jakým tím checkpointem prošel. Bohužel ve chvíli, kdy dojdou hráčům společné životy, tak se vrátí do hry pouze s jedním ze tří a s podstatně menším množstvím nábojů (především u silnějších kraftwerků). No a toto je problém, protože do takové situace jsme se dostali vždy u bossů, kteří se tím pádem stávají jenom těžšími a místo soustředění se na boj jsme v tom chaosu jak idioti běhali po aréně a hledali náboje. Za toto hodně palců dolů.

"Fuck yeah duuude" bloncku už nikdy ve hře nechci vidět. Obě baby jsou trapný, až to bolí. Dabing a cutscény působí hrozně low-costově.

Naopak špička je ztvárnění antiutopie s náckama, kteří ovládli skoro celý svět. Líbí se mi architektura, všechny možné detaily i osmdesátkový nádech. Grafika je parádní, raytracing šlape a vypadá suprově.

Youngblood je plný kontrastů. V jednu chvíli chce člověk vyhodit PC z okna a chvilku na to se směje, jak dělá z nácků sekanou pomocí brokovnice. A zabíjení nácků je vždycky sranda. Znovu to hrát určitě nebudu a další díl bych prosil zase čistokrevnou FPS než tento slepenec žánrů a vykrádačku her, které jsou na podobný gameplay lépe připravené, ale zase takový průser to určitě není.
+18 +19 −1

Max Payne 3

  • PC 85
Max Payne od Remedy je kult. Především druhý díl je nářezová TPS, která baví výborným bullet-timem, dobře prokresleným a nadabovaným hlavním hrdinou, dobrou hudbou a level designem a skvělou noirovou atmosférou. Max Payne od Rockstaru si něco bere ze starších dílů a něco dělá trochu jinak.

Pokud Max dřív působil jako utrápený polda, co ztratil svoji rodinu, ve trojce je to troska, depresivní a pesimistická jako Ostrava během inverze. Souvisí s tím celé stylizování hry. Dříve se vyprávěl příběh hlavně pomocí komiksů, zde většinu vypráví Max svými prochlastanými vnitřními monology. Obecně rozpadání obrazu, zvýrazňování slov nebo vět krásně podtrhuje Maxovo rozpoložení.

Na nový level MP3 dostal akční pasáže, které jsou ještě frenetičtější, brutálnější a především technicky úžasné. Málokdy si tak dobře všímám všech částicových efektů, bordelu a krve, které po sobě Max nechává, plus všechny gore efekty na enemácích a Euphoria engine z této hry dělají super titul pro všechny sadisty. Mezi akcemi Max trousí sarkastická moudra jako "..with big hole in my second favorite drinking hand" nebo "I killed more cops than cholesterol" jako správný americký hrdina, co má všechno v malíku i přes značnou kocovinu. A nemůžu opomenout padnoucí hudbu (hlavně v posledních kapitolách).

Prostředí má silné i slabé stránky, ale obecně je fajn velká variabilita. Nejlepší jsou Maxovi flashbacky (především kapitola na hřbitově je hrozná pecka i z dnešního pohledu) a kapitola na letišti rve kule ze všech stran.

Jasně, není to dokonalá hra. Vadí mi, že největší Maxův trademark tu nejde reálně používat, protože za prvé vyplýtvá veškerý bulle-time a za druhé se Max hrozně pomalu a neohrabaně zvedá ze země, což v kombinaci s tuhou obtížností nejde moc dohromady a je mnohem výhodnější zpomalovat čas na nohách (naopak oceňuji, že bulle-time není spása jako v MP2, která hráče vykope z každé bryndy, ale je třeba strategicky promyslet, kdy je výhodné ho používat). Vadí mi, že se hra někdy až moc přerušuje cutscénami, nevím, proč některé cutscény jsou předrenderované v 30 FPS a některé jsou animované ingame, mrzí mě, že R* nechce předchozí díly moc přiznávat (např. o Moně se Max zmíní jenom jednou), některé postavy jsou na přesdržku a příběhově mi přijde, že Max nemá moc motivaci dělat to, co dělá.

Všehovšudy je ale Max Payne 3 výborný sequel a moc moc bych si přál čtvrtý díl. Ať od Remedy nebo Rockstaru, protože obě studia prostě dobré akce, které nestárnou, umí.
+28

Guitar Hero III: Legends of Rock

  • PC 70
S otlačenými konečky prstů, opocenou klávesnicí a křečí v obou rukách jsem dorockoval na medium obtížnost a hluboce se klaním všem, kteří měli trpělivost se hodiny učit jeden song za druhým na těch vyšších.

Guitar Hero jsme hrávali kdysi dávno na střední škole o přestávkách na těžce nestíhajících noťasech a předháněli se, kdo dá lepší skóre v Dragonforce. Po víc jak deseti letech mi to už ale jako taková sranda nepřijde. Zcela zásadní problém je, že se ta hra fakt špatně hraje na klávesnici a plastovou kytarku si kvůli jedné hře pořídí fakt jenom blázen. Skladby mají nevyrovnanou obtížnost, takže někdy si jen tak pinkáte po klávesách a druhým okem máte dokonce čas sledovat, co se děje i mimo virtuální hmatník a někdy holt jenom bezbranně mlátíte do klávesnice a doufáte, že náhodou trefíte aspoň něco.

Celková grafika je příjemně stylizovaná, výběr songů je docela dobrý, hráč má menší možnosti customizace vlastního kytaristy, i když to nemá žádný efekt, protože není moc možností během hry jej sledovat. Práci si autoři měli dát s nějakou variabilitou členů bandy. Je vtipné sledovat hlavního zpěváka, jak jemně vyzpívává Black Magic Woman a následně se přepne do Disturbed :D

Dřív bych si asi dal s GH větší práci, zkusil ještě vylepšit pár výsledků, ale během likvidování klávesnice jsem si všiml, že mi hra nedělá moc dobře na hlavu a žaludek. Kolikrát jsem byl jak v tranzu, když jsem se soustředil na vybrnkávání, ale po skončení písničky se mi motala hlava, nejspíš kvůli posouvajícímu se hmatníku v popředí nějaké jiné scény. 27.6. 2008 jsem hře dal halabala 70%, ale když nad tím přemýšlím, je to za mě dodnes férové hodnocení.
+15

Forza Horizon 4

  • PC 70
FH4 je pravděpodobně etalon mezi arkádovým závoděním. Krásně se to ovládá, krásně to vypadá a výběr vozů je vlhký sen každého fanouška motorsportu. K dokonalosti má hra ale hodně daleko.

Hra se krásně ovládá a vypadá jenom při samotném free roamu nebo závodění, ale orientace v hnusným přeplácaným nelogickým UI, kde se jednou závod restartuje pomocí enteru, podruhé pomocí escapu a potřetí pomocí "E" je napřesdržku. Celkově ovládání je zase jeden velkej bordel portovanej z konzolí. Hraní s kamarády je kapitola sama pro sebe a v podstatě připojit se je stejně debilní a těžkopádný, jako v Gears of War.

Co je ale největší problém Forzy, tak že nedokáže hráče ničím motivovat. Hra nemá žádný nosný příběh nebo progress systém. Téměř vše je dostupné od začátku, jak jedničkové Golfy v nějaké "D" kategorii, až po všechny LaFerrari, Lamba, Poršáky a jiný rakety, jenom na to nemáte peníze. Pouze zlomek nových aut se dá dostat za vyhrávání závodů nebo odemykání perků u konkrétních vozů. Ekonomika ve hře je nesmyslná. Ze závodů nedostáváte téměř žádný cash a nová auta jsou drahá, takže se musíte spoléhat na gambling v podobě kola štěstí a doufat, že místo růžových kraťasů dostanete třeba 300 tisíc kreditů, což stačí např. na pětinu nového Ferrárka.

Ve hře je spousta druhů závodů a challengů. Nejzábavnější pro mě byly asi radary a měřené úseky. Co se týká samotných závodů s AI, je to vlastně v pohodě, ale vaši soupeři jsou moc strojoví. Ani na nejvyšší obtížnost se nesnaží blokovat, prostě si jedou svoje a pokud jim náhodou vjedete do cesty, zběsile brzdí a následně vás už těžko dohání. Kolize celkově působí, jak kdyby do sebe vrážely lodě a ne auta. Samozřejmě je to arkáda, tudíž lze praktikovat všechny nesportovní způsoby vybírání zatáček, jak přes mantinely, tak odrazy od ostatních aut. I se zapnutým poškozením něco vydržíte.

V poslední řadě jsou ve hře různé druhy jobů, kdy děláte taxikáře, kaskadéra nebo prodejce v autosalonu. Většinou jsou to zábavné eventy, i když děláte furt dokola to samé.

Rozhodně není zábavné nekonečné přerušování mezi závody různými virtuálními NPCčky, s debilním dabingem, debilními kecy a debilním těžce anglickým nebo skotským přízvukem, KTERÉ NIKDY NEJDOU PŘESKOČIT!! Každé upozornění na nové závody vás automaticky přehodí na mapu, někdo u toho mele furt ty stejný rádobycool fráze a nejde z toho prostě vyskočit.

Hodně oceňuji jak tuning, tak docela dobré nastavení asistentů a obtížnosti hry. Forza je opravdu přístupná jak pro začátečníky, tak ostřílené závodníky, i když realismus ve hře opravdu nehledejte.

Určitě tu nepokryju vše, co se této hry týká. Samotné ježdění je super, všechno okolo opruz, ale od dob FlatOut 2 je to první závodní hra, u které jsem strávil víc jak 4 hodiny a nepřestala mě bavit.
+13

Gears of War 4

  • PC 75
Nepolíben předchozími díly jsem se vrhnul na tuto TPS řežbu v coopu s kamarádem. Po několika hláškách, že nesplňuji ani minimální požadavky pro hru, dvěma pády a asi 10 min strávených jenom v intru jsem se konečně prokousal ke hře a vypadla z toho nakonec solidní jízda.

Priorita u stříleček je dobrá akce a tady je opravdu skvělá a především intenzivní. Zbraní je spousta a jsou hezky různorodé, stejně jako nepřátel. Za čvachtavých zvuků kosíte nekonečné zástupy hnusáků v poměrně hezky navržených různorodých lokacích. Boje jsou "arénové", většinou je na první pohled poznat, kde se bude jenom chodit a mluvit a kde střílet. Chvíli jsem zápasil s ovládáním, ale nakonec jsem si na sprintovací/krycí mezerník zvykl, stejně jako dvojité tapnutí při přebíjení. Po akci zůstává na místě hromada bordelu, a některé bitky nebo bossové jsou dost velká výzva, tady je vše ok.

Co není ok, tak příběh. Jelikož jsem ze začátku vůbec netušil, co se kolem mě děje, našel jsem si nějaké shrnutí celého loru. Přijde mi smutný, že na tak promyšlený svět je naroubovaný příběh stylu holce unesou matku, týpkovi otce a celou hru se probíjíte jenom, abyste je osvobodili. Na druhou stranu, postavy jsou tak děsivě americký, komicky nabušený a jejich kecy a chování tak blbý, že jsem se u toho fakt bavil.

Grafika je v pohodě, i když je poznat Unreal engine a jeho doostřování textur za běhu. Jelo mi to jinak na max nastavení, takže netuším, co ta hláška o min. sestavě znamenala :o) A 130 GB na disku je úlet.

S kamarádem jsme nakonec uznali, že by ta hra byla dobrá, i kdybychom ji hráli každý sám. V coopu je to ještě o stupínek větší sranda. Jako jednohubka je to skvělá hra.

A teď nepovinný hate na Microsoft: Nejtupější, nejneschopnější online služby, co jsem měl možnost okusit. Pozvánka kamarádovi přišla tak jednou za tři pokusy, spojování trvá věčnost, celý interface připojování je na hlavu, téměř vždy nám hra při loadingu na první pokus spadla kvůli chybě připojení a pokud náhodou začnou MS haprovat servery, tak se hra začne děsivě sekat (zdánlivě to vypadá na problém s GK). Třešnička na dort přišla před koncem hry, kdy se mi hra nechtěla přesunout ani do hlavního menu, protože prý se nemůžu připojit na MS account. Ačkoliv jsem v PC nic nedělal, po půldenním googlení jsem musel pomocí powershellu přeinstalovat všechny MS aplikace. Zlatej Steam.
+22

Shadow of the Tomb Raider

  • PC 70
Eidos nám sliboval trošku drsnější a méně sluníčkářskou verzi Lary, než Crystal v minulých dvou dílech. A dopadlo to.. o něco lépe? .. Asi.

SotTR stále těží z perfektního ovládání a eye-candy záběrů příznačných z dřívějška. Hratelnost už se nikam neposunula, vrací se nějaké starší vychytávky z prvního dílu (rozstřelování překážek brokovnicí, přitahovák na lano), zmizely otravné šplhací šípy z RotTR. A jinak je to stále o nekonečném běhání v semi open world lokacích, sbírání nespočetných collectibles, plnění opět nedobrovolných (!!) a ještě jednodušších (!!!) puzzlech v hrobkách a pomalým posouváním příběhu Lary dál.

Co se týče lokací, mám z toho rozporuplné dojmy. Je tu víc kompaktních levelů ala první díl, které jsou podle mě super. No a potom tu je naprosto nesmyslně gigantická oblast Ztraceného města, které představuje noční můru pro všechny OCD sběrače všeho možného. Netuším, jestli chtěli autoři oslnit uměním, že zvládnout udělat něco tak velkého do podobného titulu, ale tipl bych, že 50% herní doby jsem strávil jen sbíráním a plněním hovadin na tomto místě. Těžce to rozbilo plynulost příběhu.

Nicméně graficky je to podle mě pecka a především je hra mnohem líp optimalizovaná. A pro mě asi největší tahák, samotné prostředí. Pro Tomb Raidera je tropická džungle snad nejpříznačnější a v SotTR je velmi povedená, jak vizuálně tak zvukově.

O příběhu si myslím, že tentokrát se autoři snažili jeho prázdnotu docela utopit v mapách přehlcených různými bočními aktivitami. Kdybych šel pouze za žlutým markerem, odhadoval bych čas tak na 6 hodin, zdaleka nejméně z aktuální trilogie. Na 100% mi průchod trval 25 hodin.

Autoři slibovali, jak tentokrát už opravdu budete muset v akci taktizovat, že nepřátelé budou silnější a vy křehčí.. no možná ze začátku, než si znovu po třetí odemknete ty stejné skilly. A jelikož XP už dostáváte za každé sebrání klacku ze země, a já plnil všechny boční aktivity před hlavní příběhovou linií, tak mi akce přišla komicky jednoduchá. Proč se pomazat bahnem a v tichosti škrtit na laně ve stromech nebo podřezávat krky, když můžu vzít plně vytuněný samopal a prostě všechny postřílet. Možná to příště zkusím na nějakou nejtěžší obtížnost, jestli poznám rozdíl.

Co se týče Lary zdeprimované, nefunguje to. Ačkoliv za sebou tentokrát necháváte opravdu kopce mrtvol (ať přímo herně nebo jenom příběhově), ve hře to není dostatečně prokreslené. Pár dojemných scén se možná najde, ale celkově Lara pořád působí jako totální sobecká kráva. A co se týče Lary zlé nebo temné.. jedná se vlastně jenom o jednu pasáž ve hře, ale stála za to. Kdyby měli autoři větší koule (nebo snad víc fantazie), mohl se z ní stát hororový řezník na delší čas, příběhově by to šlo ospravedlnit.

SotTR bych zařadil mezi první díl a Rise. Nenaplněné očekávání "temného" Tomb Raidera a druhé převaření již vyrobeného vyvažuje nádherný audiovizuál, krásné prostředí a pár velmi dobrých storyline scén. Dalšímu dílu bych se nebránil, zvlášť kdyby se Lara časově trošku posunula dál.
+27

Metro 2033 Redux

  • PC 65
Skoro až kacířská myšlenka u takovéto značky, ale Metro 2033 je pro mě naprosto zapomenutelná hra. Komentář jsem si chtěl nechat rozležet v hlavě, ale s hrůzou jsem zjistil, že sotva týden po dohrání si téměř nepamatuju svůj průchod, co jsem tam dělal nebo o čem to má být. Zbyly jen určité pocity.

Celou dobu jsem si u hraní říkal, že přece přesně toto mě má bavit. Atmosférická lineární FPSka, která je tak akorát strašidelná, že si nemusím přidržovat polštář před očima. Výborný sci-fi post-apo námět. Bohužel to na mě nefungovalo. Prostředí mě nebavilo, atmosféra klaustrofobického špinavého metra mě míjela účinkem, stealth pasáže nefungují, protože tiché zabíjení vám trvá jak psovi sra**, gunplay je zmatenej a suchej, nepřátelé vydrží ohromný množství ran. Hra vám nikde neřekne, že lze střílet "platidlem" a jak to přehodit, tudíž jsem si v půlce hry omylem vystřílel celé jmění (a ještě jsem se začal plácat po rameni, jak mi to najednou nějak jde). Plus je ve hře nejzbytečnější upgradování zbraní ever.

Na hře je hrozně vidět, že je z "východu". Zvuky zbraní jsou hrozné a jednotvárné ala Stalker, stejně jako příšerný ruský dabing. Nechápu proč mají východňáři pořád tendence dělat ze všech postav zpomalený idioty. Všichni mluví jak po lobotomii nebo 3 promile vodky. A nebo nemluví vůbec. Nechápu, proč si autoři podřezávají větev pod nohama hromadou otázek na vašeho hrdinu, zatímco vy jen tupě čumíte. Hra mi jednou spadla, podruhé se pro změnu nespustil skript, takže jsem musel hrát celou misi od znovu. AI všech zúčastněných je tragická (především vaši parťáci, kteří vám NIKDY nepomůžou, i když stojíte metr od nich a nemilosrdně se po vás sápe hnusák). Prostě tomu chybí takový ten západní polishing (a jasně, chápu - i budget).

Z těch světlých stránek - bavily mě maličkosti typu aktuálního času na Arťomových hodinkách, stříkání krve a obecně bordelu po vaší masce, graficky je to vymazlený a dobře optimalizovaný. Prostředí je super, dostatečně variabilní a detailní i vzhledem k zasazení, příběh a halucinace jsou fajn. Procházky venku jsou šmakózní.

Chtěl jsem si dát celou trilogii, ale po prvním díle tahám za ručku do smyku. Možná až fakt nebudu vědět, co hrát.
+14 +19 −5

Subnautica

  • PC 80
Subnautica je krásná malá velká hra. Craftící/exploring/survival hry moc nehraju, ale k Subnautice jsem kdysi viděl pár let's play videí a musel jsem to sám vyzkoušet. Přiznám se ale, že alespoň jeden element jsem ze hry vynechal - starání se, aby můj pixelový hrdina byl stále dosyta nabumbán a napapán. Stačí, že se u toho hraní musím krmit já sám. A nikdy jsem nebyl dobrej zahradník nebo kuchař. Doplňování vody a jídla ve hrách nesnáším a jsem moc rád, že autoři zvolili několik způsobů rozehrání kampaně.

Nemá smysl se tu rozepisovat o craftění, funguje stejně jako v podobných hrách. Ze základních surovin vyrábíte lepší a z lepších ještě lepší. A exploringem získáváte plány na konkrétní výrobky, pomocí kterých si ulehčíte pobyt na vodní planetě.

Tady začíná ta největší sranda. V jiných hrách musíte najít kámen a trávu. Z kamene a trávy vyrobíte kladivo. Z trávy a bambusu si postavíte přístřešek a tady většinou skončíte, protože je to nuda. V Subnautice se vše dělá ve větším měřítku.. Seber 5 šutrů a postav si velkou pohodlnou podvodní kapsli. Vedle kapsle si postav dok na miniponůrku a robota.. cože, robota? Jasný, stačí pár lepších šutrů, hub, semen z rostlin a je tu. Baví mě, jak vám hra všechno představuje jako úplnou samozřejmost, nad kterou není třeba se pozastavovat. Je zasazená někdy do daleké budoucnosti a tyto technologie jsou prostě normální.

Stejně jako přístroje se tu ve velkém měřítku představí i mapa a především potvory, které se tam pohybují. Když mě poprvé zezadu chytl Reaper v Seamothu, skoro jsem se podělal. A to zdaleka není největší hnusák!. V čem tato hra exceluje, tak navozování tísnivé, strašidelné atmosféry, jak vizuálně (obří leviathani v temných hloubkách), tak zvukově (houkání rybáků v jeskyních nebo dramatické tóny při překonávání větších a větších hloubek). V podstatě celou dobu víte, že musíte dolů, víte, že tam nic hezkýho nepotkáte, ale taky víte, že vám nic jinýho nezbyde, než se překonat a plout dál. Myslím si, že toto je největší tahák hry a každému bych doporučil zkusit tady ten pocit nekonečné nejistoty, co se stane, když se posunu o dalších 10 metrů nebo co se stane, když mi dojde šťáva do ponorky, nebo když mi nevystačí kyslík při prohledávání jeskyně.

Pár zádrhelů přece jen hra má. Někdy v půlce tak nějak přestanou chodit indície, co máte dělat a v podstatě strávíte několik hodin jenom plaváním sem tam, než najdete správné suroviny a vycraftíte upgrady. Na hře je hrozně poznat, že vyšla jako early access. Všemožné glitche při budování základny jsou otravné, semtam se můžete přes texturu podívat na cestu atd. Na druhou stranu, hra ani jednou nespadla, nikde jsem se nezasekl a nenarazil jsem na nic, co by hru kazilo. Osobně bych při všech těch vymoženostech, co si můžete vyrábět, přidal i skenování terénu a vytváření si vlastní mapy exploringem. Nemyslím si, že je úplně nutný, aby hráč ztrácel X hodin času blouděním při hledání posledního fragmentu do vrtáku. Nemusí to být mistrovství světa v kartografii, ale něco na způsob hologramu z monitorovací místnosti. Můžete si proboha pomocí malých dronů vyrobit vesmírnou raketu, ale ne mapku??

Tady ještě moje první loupácká základna :)
+25

Far Cry 5

  • PC 65
Na cestě k poznání budou ovečky trpět neboť Bůh nás obdařil respawnem a stíhačkami - Slovo Ubisoftovo, verš 4.

Vlastně nevím, jestli jsem někdy věnoval tak rozporuplné hře takový množství času. Steam hodiny se zastavily na až neuvěřitelné číslovce 30. Čas se s Far Cry 5 zabíjí krásně, obecně jako v každé open world hře. Tentokrát mě ale nedržela příběhová linka nebo skvělý gameplay. Myslím si, že kdyby hra nebyla zasazená v mém oblíbeném prostředí severní Ameriky a kdybych nebyl na neschopence, asi bych to zabalil po pár hodinách.

Úvodem jsme dostali po třetí to stejné jak přes kopírák. Hlavní záporák Joseph si zotročil kus země, vydáte se mu vstříc, něco se podělá, někdo vás zachrání, vylezete na věž, UI nestíhá blikat, aby vás upozornilo na všechno, co budete muset ve hře sbírat, zkoumat, klikat, běhat, střílet a craftit a jde se osvobozovat. Už na začátku se mísí různé pocity. Hra je nádherná. Když jsem poprvé vylezl od Dutche z bunkru, jenom jsem čučel a rozjímal. Šlohnu první pistol a samopal a zjišťuju, že zvuky výstřelů a zásahů jsou hutné, gunplay je typicky farcryovsky intuitivní. Tutoriálový mini ostrůvek prolítnu jak prd a jsem dostatečně navnazenej na Johnův revír.

A tady začne to peklo. Není keř, zatáčka, strom nebo sloup, u kterýho by nestáli tři vidláci, nespotli vás na 100 metrů a nezačli po vás zběsile střílet. Přejet z prvního stanoviště k další misi je utrpení. Nemám žádné vyexpené perky, žádné peníze, vydržím 3 rány, pokud náhodou seženu neprůstřelnou vestu, stačí 2 hity a je pryč. No a jakmile si protrpíte pár genericky osvobozujících misí, přijde peklo v pekle.

Stíhačky. Tak idiotsky vymyšlenou mechaniku jsem ve hře snad ještě nezažil. Jdu k bábě vzít příběhovou misi a uprostřed povinného gulášového obkecávání mezi nás spadne bomba, protože stíhačka. Po druhé mi to stihne doříct, tak vyjedu džípem a za minutu vyskakuju se zlomkem života ven, protože mě rozstřílela stíhačka. Po pár pokusech o sestřelení zjišťuju, že je lepší (a levnější) se prostě nechat zastřelit, protože při respawnu stíhačka zmizí. Obecně nekonečné spawnování nepřátel je hodně kontraproduktivní, protože nutí k používání fast travelu (nebo minimálně v pozdější fázi hry vrtulníku). I tak se mi jich podařilo zabít 1766.

Co se týče idiotských mechanik, nesmím opomenout unášení. Až teprve u Jacoba (kterého jsem hrál naposled) mi došlo, že je v tom dokonce systém. Během hry vaši postavu unesou asi tak 12x. Klidně uprostřed stanoviště mezi 10 přátelskými NPC nebo ve chvíli, kdy se blížíte k další misi, protože máte nějaký plán, jak je plnit, ale toto vám to krásně przní. S tím souvisí dobrej a zároveň blbej příběh. Záporácká rodina mi přijde vesměs hodně zajímavá, především Joseph a Faith jsou pěkně prokreslené a tak nějak chápu jejich motivaci. Co ale nechápu, proč vás někdy mezi 5. a 8. uvězněním už dávno nezabili, když vidí, jak jim nemilosrdně rozkládáte jejich fanatické impérium pod rukama. Obhajování, že MUSÍTE POCHOPIT nebo že posloužíte jako zbraň proti přátelům tu prostě neobstojí. Působí to tupě.

Stejně jako celý setting. Ve FC3 to působilo relativně věrohodně. Přece jen neznámý ostrov uprostřed oceánu, hlavní záporák financovanej narkobaronem. Ve FC4 to už začne skřípat, vymyšlená země v Himalájích a podrobení tamního lidu působí divně. Ale FC5 je v tomto ohledu sci-fi. Vím, že se o američanech říká, že jsou hodně hloupí, ale nechat si v zemi, kde může mít zbroják snad i pes, takto vzít svobodu, jde mimo moje chápání. Působí to nevěrohodně. Nicméně konec je kulervoucně depresivní a vytahuje hodnocení o dost výš.

Mise jsou taková všehochuť. Od předchozích dílů ubylo stanovišť k osvobození, přibylo více vedlejších questů. Některé jsou vtipné (býčí koule, kopání "zombíků do ohně), některé debilní (přejíždění jelenů, obecně zabíjení zvířat nemám moc rád ve hrách, některé frustrující (bránění čehokoliv na čas), ale já si nejvíc užíval ty hikingové. Lezení po skalách nebo procházky lesem za nějakým cílem byly pro mě zážitkem (pokud mi to nekazila zasraná stíhačka). Šmatlání v přírodě tu má svoje kouzlo.

Asi jsem už přišel, proč se mi tak líbí FC3, ale dalším dílům nemůžu přijít na chuť. Byl prostě první, který přinesl tuto formu gameplaye a zároveň je relativně uvěřitelný. New Dawn určitě vynechám a FC6 by se mělo vrátit nohama zpět na zem. Jak přepáleným settingem/příběhem, tak množstvím událostí, které se na hráče hrnou z každého kouta. A i když hodnotím lehce nad průměrem, je pro mě FC5 vlastně hrozný zklamání. V nejlepší formě se tu vrací gunplay, immersive audiovizuál, skvělá hudba, zajímaví záporáci. Zbytek je ztráta času.
+26

Quantum Break

  • PC 75
V mém případě reparát od Remedy po nudném Alanu Wakeovi. A dopadlo to docela dobře, určitě ne ale bezchybně.

Při rozehrání mě překvapilo pár věcí. Ve hře je několik známých herců z filmů/seriálů. Vypadá to celé hodně pěkně, ze hry je cítit opravdu tučný budget. ALE nevypadá to tak božsky, aby si to odůvodnilo naprosto tragickou optimalizaci. Většinou hrám odpouštím drobné nedostatky, když je zbytek hry fajn, ale tady to prostě nejde. Technicky je hra doprasená. Když odmyslím věčné FPS dropy, tak se často objevují grafické glitche především, když se ve hře zastaví čas. Nebo jsem musel po každé příběhové křižovatce přes ctrl+alt+del hru restartovat, protože se kousla při černé obrazovce a nic se nedělo.

Z příběhu jsem měl trochu strach, vždycky když se někde cestuje v čase, člověk vytáčí mozek do červených otáček, aby to celé zpracoval. QB nicméně hezky plyne a za celou dobu jsem neměl pocit, že bych událostem nerozuměl. Je to moc hezky napsané a celkově myšlenka je super. Ale je tu další velké ALE. Kdo má proboha číst všechny ty maily a poznámky? V moderní akční a příběhové hře nemá takový způsob vyprávění co dělat. A ne, vážně jsem to nečetl všechno. Čtení sáhodlouhých emailových konverzací, kolikrát úplně o ničem, jenom kazí tempo hry. O to víc zamrzí, že se v mailu kolikrát nachází dost podstatné informace, kvůli kterým se můžete přiklonit k jedné cestě na příběhové křižovatce. Křižovatky jsou mimochodem velmi pěkně zpracované a až jednou budu mít nový HW, QB si zahraju znovu s opačnými směry. Jsem zvědavý, jak moc ve výsledku ovlivňují příběh.

Akce je za mě na jedničku. Nepřátelé jsou hodně agresivní, rozhodně vás nenechávají kempit někde za sloupem, zatímco rozdáváte headshoty. V QB se musíte hýbat a využívat u toho všechny časové abilitky. Nejvíc si mě získala časová bomba, blinkování vpřed a nutný shield pro uzdravování. Jediné, co mi trochu chybělo, je čistokrevný bullet time ala Max Payne. Časové anomálie a puzzly jsou potom taková třešnička. Vizuálně opravdu výborně zpracované (např. únik z mostu, do kterého zrovna narazila loď nebo zastavení času na univerzitě, kde všem vojákům můžete sebrat zbraně).

Quantum break mě příjemně překvapilo a vůbec bych se nezlobil za další díl. Jenom bych vývojáře profackoval za opravdu hrozné technické chyby, které mě několikrát otrávily.
+18

Battlefield 1

  • PC 40
Battlefield 1 si jako učebnici První světové války nepořizujte. Je to trololo sci-fi hra, která díkybohu aspoň splňuje definici "Dohraj hru, ve které se budete účastnit skutečné historické události." a tím pádem jsem nepromarnil 5 hodin svého života jen tak.

Velká válka ve mně vždy vzbuzuje zvědavost, protože je to opomíjené téma jak ve filmech, tak i ve hrách. Bohužel černoch vyzbrojený samopalem není úplně to, co si představujete. A vážně by mě nenapadlo, že budu ve WW1 hře nadávat na skutečnost, že nemůžu kurva najít žádnou pušku, všude samej automat! Vím, že kolem roku 1918 se dostávali k vojákům, ale nejsem si jistej, že by je měli mít všichni. Gameplay to samé.. ve škole nás učili, že to byla zákopová válka, vojáci několik týdnů posunovali frontu o pár metrů. Tady máte v podstatě přeskinovanou jakoukoliv hru z WW2 a dál. Kampaň působí jako tutoriál k multiplayeru, příběh je klasický Battlefieldový/CoDčkový žblept.

Co stojí za řeč, je grafika. Frostbite engine je prostě pecka, která umí kouzlit naprosto pohlcující scenérie. A k tomu se to hýbe všechno krásně plynule na plný pecky s GTX 1060. Zvuky zbraní jsou opět slušně hutné a máte pocit, že držíte opravdové kanóny.. ať už vlastně existovaly nebo ne. Ale nespraví to tu hořkost, kterou po dohrání máte na jazyku z promarněné šance.
+15

Overlord

  • PC 80
Overlord je takový hidden gem v mé letošní herní výzvě. Tušil jsem, že to bude sranda, ale netušil jsem, že to je skvělá parodie na různé fantasy stereotypy, především líní a ufňukaní elfové nebo ožralí trpaslíci dali mé bránici párkrát zabrat. Ve stejném duchu se nese i příběh, kdy jako zlý krutovládce musíte zachraňovat poddané od hobití šikany, najít poslední unesené elfské ženy, aby nevymřela jejich rasa nebo ukrást trpaslíkům kotlík na výrobu piva s příjemným plot twistem na konci.

Jako znovuzrozený Pán zla s vizáží Saurona se procházíte v krásně zpracovaných levelech a pomocí minionů plníte různé úkoly. Nejvíc mě bavil asi elfský les, vizuálně i level-designově špička. Hra není úplně lineární, ale plněním questů si vždy otevíráte nové cesty nebo se napojujete na původní, tudíž moc zákysů mě nepotkalo. Nejvíc času, kdy jsem zbytečně šmatlal sem a tam, jsem ztratil u spawnování různých druhů minionů. Ve hře jsou 4 druhy a hra vám moc dobře neřekne kdy, kde a kolik jich budete potřebovat na otevření dveří, odsunutí kamene, uhašení požáru, projití vodou atd., plus jejich "portály" jsou vždycky rozeseté všude možně, nikoliv pohromadě (výjimka je pouze u teleportu do věže nebo bossů). Toto je asi jedna z mála výtek.

Upravování věže za vylootované zlaťáky je trošku zbytečné, vaše Lady vám za všechny pokoupené věci "dá", ale nic z toho nemáte :o) Nicméně jen tak se poflakovat po věži mezi misemi je fajn na odpočnutí. Levely jsou docela dlouhé a se svými checkpointy hodně nemilosrdné.

Graficky hra vypadá pěkně. Lokace jsou rozmanité, takže i během (na dnešní poměry) dlouhé hrací doby se nezačnete nudit. Tedy až na poslední písečnou lokaci, která mi přišla zbytečná a trošku z ní bylo cítit umělé natahování. Na závěr bych vypíchnul skvělou hudbu.

Potřebuji si od užvaněných minionů trošku odpočnout, ale vypadá, že do budoucna vyzkouším i druhý díl.
+18

Star Wars: The Force Unleashed

  • PC 40
Jednou za čas je potřeba zahrát si nějakou tu srajdu. Potom člověk ocení i ty průměrné kousky, které doteď během hráčské kariéry absolvoval.. SWFU je obyčejný mouse-killer, kde vlastně jenom zběsile bušíte do myši a doufáte, že toho 892. enemáka naporcujete dřív, než do vás 893. enemák vysolí naváděnou raketu, která vás posune nemilosrdně o 10 minut dřív, protože debilně rozestavěné checkpointy a protože HPčka sbíráte jenom zabíjením. Největší pozitivum hry je, že skončí relativně rychle.

Je to lineární koridorová TPSka, kde semtam něco upgradujete (smysl mají jenom blesky), semtam řešíte primitivní puzzle a semtam musíte zabít bosse, kde do zběsilého klikání musíte přidat i zběsilé mačkání kláves a jako třešničku na dort dorážíte dementními quick-time eventy. God of War toto všechno umí prostě líp.

Technicky je to hrozné, locknuté na 30 fps, neofi 60 unlocker nefunguje, ingame se to naštěstí ovládá normálně, ale v menu se musíte pohybovat pomocí hranatých závorek (wtf?). Prostě línej port z konzolí. Euphoria engine tu ani zdaleka neodpovídá vymazlené fyzice z GTAček, nicméně když ji profesionálně vybugujete, můžete zabít bosse, aniž by vám cokoliv udělal (takové to zaženu do rohu, srazím na zem a potom jenom porcuju, zatímco on se všelijak převaluje, ale fyzika mu nedovolí se postavit :D).

Příběhově to jenom plive na předlohu. Vaše postava je děsně nesympatická, jak vzhledem, chováním tak i dabingem (především, když se rozčiluje). Plus neuvěřitelně naivní, po pár cutscénách jsem si říkal KDY to tak dopadne a ne JAK to dopadne. O to víc bije do očí, jak moc jste OP. Jakože sundat Sílou ze vzduchu Star Destroyer, to by i Yoda vyblednul. Mimochodem v porovnání s tímto byl souboj s Darth Vaderem i Emperorem s prstem v nose.

Nikdy víc. Je to po všech stranách špatná a nudná hra a za 6 hodin hraní to nestojí.
+13

Doom

  • PC 80
"Samuel Hayden se ti nabídl, kdybys potřeboval pomoc. Nepotřebuješ. Potřebuješ jenom hromadu nábojů..". I takové popisky na vás čekají při loadingu nové mise. A v podstatě to shrnuje všechno, co se ve hře děje. Popravdě si nepamatuju, kdy jsem se u tak jednoduché FPSky tak královsky bavil.

Doom se nedá brát moc vážně, je to brutální komedie pro dospělé. Nejvíc mě baví, jak vaše postava nedokáže udělat vůbec nic normálně. Vypoj terminál - rozkopne jej nohou, otiskni ruku pro přístup - urve ji mrtvole, otevři dveře - vyrve zámek, stiskni tlačítko - mrdni do něj pěstí.. No a ještě nekompromisněji se chová ke všem možným hnusákům, co po cestě potká. Je to prostě ultra badass motherfucker, který pro ustřelenou hlavu nejde daleko. Myslím si, že kdyby mě u hraní Dooma sledoval nějaký psychiatr, asi by volal rychlou. Pocit čiré euforie - když poprvé rozřežete motorovkou tlustoprda napůl, když v berserker módu roztrhnete impovi hlavu, když s plně upgradovanou dvouhlavňovkou sestřelíte 4 zombíky naráz nebo když prostě odpálíte BFG mezi 10 hnusákama a na oplátku dostanete sprchu končetin a krve - je k nezaplacení. Nevím proč, ale pořád jsem se u toho smál. Super pocit z akce podtrhují i čím dál intenzivnější metalové riffy.

Z předchozích řádků chápete, že Doom se vydal cestou Dooma a ne zbytečně strašidelného hororu, kde je třeba pořád přehazovat baterku se zbraní a pomalu se plížit temnou chodbou. Tady se všechno děje rychle. Zbraně se nepřebíjí, prostě střílíte, než vám dojdou náboje. Jdete dopředu, dojdete do bojové "arény", všechny zmasakrujete a jdete dál. Tady ten painkillerovský gameplay mi vyhovoval. Upgrade zbraní je podle mě vymyšlený dobře, člověk si stejně oblíbí 3-4 zbraně, které si vymazlí do plna a zbytek ho vlastně nezajímá (v posledním levelu jsem měl asi 24 volných bodů). Trošku bych ještě vyladil pocit ze střelby.. čekal bych, že když vystřelím s dvouhlavňovkou, která je tu snad nejsilnější dostupná zbraň, otřese se mi stůl od repráků..

Co se týče prostředí, autoři se snažili to ždímat v rámci možností, ale ke konci přece jen dojde na určitý stereotyp. Díky obřímu tempu se po cestě najde i pár hluchých míst mise s věží je asi největší brzda. A já se chtěl v tom nastaveném tempu udržovat, tudíž jsem se nijak extra nezdržoval s hledáním secrets. Jsou buď dobře ukryté nebo k nim vede cesta, která není zprvu vůbec jasná i podle mapy. Peklo má asi pořád nejlépe zpracovaný Painkiller, tady mi ty lokace úplně nesedly, např. Necropolis mi designově přišel dost špatný..

Co víc psát.. chci pokračování :)
+30

Half-Life: Blue Shift

  • PC 60
Co psát v roce 2019 k takto generickému datadisku ke staré koridorovce? Popravdě si původní HL už moc nepamatuji, spíš mám v paměti předělávku Black Mesa. Opposing force ani nevím, jestli jsem kdy hrál, ale určitě na to po tomto druhém přídavku nebudu mít chuť. Nechci na Blue Shift moc prskat, v rámci své doby to určitě byla lehce nadprůměrná střílečka, bohužel takovéto FPSky děsivě zestárly..

Nejvíc se mi asi líbí pomrkávání na originální HL, Gordona zahlédnete asi 3-4x. Hra je tak akorát krátká, aby šla dohrát na jeden zátah, jsou v ní asi 2 "puzzly", ve kterých nejde na první pohled poznat, co se po vás chce přerušený kontakt spojit barelem je opravdu výzva a jinak je to jenom chodba, tunel, tuna headcrabů, prapodivně odolní vojáci, Xen stejně otravný jako v HL a badass revolver, vraždící skoro všechny na jednu ránu :)

Jsem rád, že jsem si to střihnul v rámci herní výzvy. Alespoň vím, že je dobré si nekazit dětské vzpomínky na staré FPSky a nechat tyto vykopávky radši u ledu. Zrovna u takového typu hry už dnes není o co stát..
+21 +24 −3

Alan Wake

  • PC 50
Jeden z velkých herních restů. Z místního hodnocení jsem byl nadšený, hru vytvořilo Remedy, studio, co stojí snad za nejlepší TPS all time (Max Payne 2: The Fall of Max Payne), záruka dobré zábavy. Tak určitě..

Doteď jsem nehrál hru, kde 99% herní doby tvoří jenom vata, stupidní repetetivní gameplay, který leze na nervy už po hodině hraní. Epizodické rozdělení tu má smysl jenom proto, aby vám hra vždycky na začátku nové epizody sebrala všechno vybavení, přemístila na úplně jiné místo a museli jste všechno hledat pořád dokola. Na začátku epizody je krátké příběhové intro, dále hodina a půl svícení baterkou a střílení a krátké příběhové outro. Jak je hra prázdná vám vždy sdělí následující epizoda 10 sekundovým shrnutím toho, co jste dělali předchozí půl druhou hodinu..

K té vatě - ve hře jsou 3 druhy zombíků - rychlej, co nic nevydrží, střední, co má nekonečnou zásobu seker, které po vás hází a velkej, na kterýho musíte vysvítit 2 baterky a vystřílet celej buben z revolveru. Že se bude něco dít vždycky poznáte, když zazní "pištící" tón. No a potom stačí jenom svítit, střílet, uhýbat, svítit a střílet.. a uhýbat.. a svítit. DEVĚT hodin. Každopádně autoři si řekli, že 3 enemáci a 3 zbraně asi nejsou dost (ne fakt nejsou), tak do hry nainstalovali ještě blbější a otravnější variace - zombík na drogách, alias Speedy Gonzales z Mafie a super pomalej zombík s motorovkou, do kterýho musíte vysvítit 3 baterky. Výčet uzavírají útoky hejna vran, které musíte osvítit, létající předměty, kterým nejde uhnout, takže je musíte osvítit a bizarní "bossové" v podobě traktorů, kombajnů a dalších zemědělských strojů (ano, které musíte osvítit). Really?

Hra má být jakože strašidelná, ale nepříjemné šimrání se dostavilo jenom na začátku při útěku před temnotou a v labyryntu u léčebny. Vše ostatní jsou laciné lekačky, které jsem od půlky hry skoro vždy čekal.

Frustrující, debilní, totálně neintuitivní kamera, koukající na hráče z úhlu si zaslouží vlastní hate odstavec. Jít rovně je v této hře umění. A přeskočit malou škvíru je důvod pro oslavu.

Nebýt příběhu, vyberu si do Herní výzvy něco jiného a dávno tu hru smáznu. Jedině díky němu jsem se do toho nutil, protože je pěkně napsaný, zajímavý a na konci epizody vždy navnadí na pokračování.

Audiovizuálně to ve výsledku funguje hezky. Pěkná původní hudba, pěkné skladby na konci epizody, a když se moc nezaměřujete na detaily, tak i graficky to nevypadá špatně.. Nicméně textury jsou rozplizlé, prostředí hranaté a půlka všech assetů je zkopírovaná z Maxe Payna 2 (jakmile jsem viděl první bílou dodávku a krabici "fragile", bylo to jasné). Velké plus je prostředí, ve kterém se hra odehrává (americký Washington, Montana?).

Alan Wake vznikl moc brzy. Vznikl v době, kdy každá hra musela být dost dlouhá, aby si zasloužila plnou cenu. Mnohem víc by mu seděl formát "walking simulátoru", kde by svůj krátký, ale zajímavý příběh dokázal odvyprávět i bez té blbé a nudné akce.
+28

Machinarium

  • PC 70
Přiznám se, 2D adventury nejsou můj šálek čaje, ale Herní výzva..

Mám ze hry velmi smíšené pocity. Moc se mi líbí grafická stylizace, ale hudba mi lezla na nervy. Některé puzzly byly až moc jednoduché, s některými jsem se trápil až podezřele dlouho. Ačkoliv složitost úkolů je asi individuální záležitost. Hru jsem dohrál na jeden zátah a na posledních lokacích se projevovala netrpělivost, tudíž jsem si ke konci čím dál víc pomáhal "chytrou" knihou s otravnou minihrou. Nicméně si nepamatuji, kdy naposledy jsem si u hry kreslil a psal poznámky na papír.. má to něco do sebe :)

Někdy není zcela jasné, co se po vás chce, především proto, že nejde poznat, jestli se do dané lokace budete ještě vracet nebo ne. Takto jsem se v prostředku hry párkrát zamotal. Oceňuji, že dál nepotřebné předměty robot automaticky vyhazuje, což většinou značí nějaký progress ve hře.

Příběh je jednoduchý a přímočarý. Ale v jednoduchosti je krása. Oceňuji, že když si vaříte hlavu hádankama, nemusíte ji dovařit u příběhu.
+23

Dear Esther

  • PC 60
Krásná nuda.

Dear Esther selhává v naprostém jádru. Není to hra. Je to film, u kterého musíte držet jedno tlačítko a hýbat myší. Ještě že mě napadlo si chůzi dopředu nabindovat na myš. Není zde absolutně žádná interakce. Všechno, co musíte dělat, je chodit, koukat a poslouchat. Ze všech "walking simulátorů", které jsem dohrál, ve mně tento zanechal nejhorší dojmy. Ve Firewatch semtam musíte dělat nějaké rozhodnutí, ve The Vanishing of Ethan Carter musíte semtam přemýšlet. Tady jenom ukrutně pomalu chodíte. Takto pomalu snad nikdo v reálu nešmatle..

DE jsem si zvolil kvůli herní výzvě na splnění všech ačívů. Díky tomu jsem bohužel přišel na to, jak neintuitivní je i ta jediná věc, kterou ve hře děláte. Někde můžete plůtek přelézt, někde ne. Někde můžete na kameny vyjít, někde ne. Někde můžete skočit z útesu, někde je prostě neviditelná zeď. Za obří fail pokládám náhodné komentáře při každém novém rozehrání, díky kterým patrně nikdy nesplním poslední achievment. Hru jsem mimochodem došel do konce už 4x.

Příběhově si nejsem moc jistý, jestli sami autoři věděli, co chtějí hráči říct. Víceméně všechno se vypráví v metaforách a i když si myslím, že vím, o co tam jde, jistý si tím nejspíš nebudu ani po pátém došmatlání. Audiovizuálně je to celé podmanivé, hudba je krásná, ale na mě to asi nepůsobilo tak, jak nejspíš mělo.

Prosil bych mód na sprint button.

(1.2.2019 - Splněno i s ačívy)
+22 +24 −2

BioShock Infinite

  • PC 65
Není to tak dlouho, co jsem se tu v diskuzi bil do hrudi, jak je ta hra dobrá vlastně jen kvůli příběhu a všechno to špatný není důležitý.. ale ono je.

Hru jsem rozehrál znovu, abych ji tentokrát dojel i s Burial at Sea, dohromady mě to stálo skoro 18 hodin života. A popravdě, jak jsem ze hry byl docela nadšený při první dohrání, tentokrát jsem opravdu přemýšlel, jestli se na to nevykašlat. Na prvním dohrání se asi podepsalo moje nadšení z tehdy nového PC (byla to moje první hra, co jsem na té sestavě dohrál).

Gameplay je stupidně jednoduchý. Dojdi na nějaké místo, spusť skript, kde se zavřou dveře, postřílej hordu (dementních, před hlaveň nabíhajících) enemáků, aby se dveře znovu otevřely, vylootuj kdejakou pičovinu, jdi dál. Je neuvěřitelné, kolik toho musí hráč odchodit, odstřílet, odlootovat a odcraftit, aby se malými doušky dostával k tomu jedinému, za co stojí tu hru hrát - k příběhu. Ruku na srdce, žádný Half-Life, Call of Duty nebo RtCW se tu nekoná, střílení je tu těžkopádné, zmatené, bojové "arény" jsou prázdné, neinteraktivní, bez atmosféry, Vigory jsou až na 2 výjimky na jedno brdo okopčené z prvního Bioshocku, no prostě nuda. Největší problém této hry je, že toho střílení je moc. Osobně jsem Vigory téměř nepoužíval, není moc důvod. Jenom až ke konci hry dostanete jakýsi magnet na střely/štít, který potom můžete hodit zpět na enemáka a nevyžere vám to všechnu sůl.

Upgradování všeho silně závisí na tom, jak moc vás baví lootovat popelnice, stoly, skříně, mrtvoly, kabelky, oblečení a asi 10 milionů jiných objektů přičemž když máte vedle sebe 10 skříní, tak lootovatelných je jen 6 a nikdy nepoznáte na první pohled, které to jsou, takže jak mentál chodíte a máčkáte "F" na každou blbost, co vidíte. Docela mě to poznamenalo, protože teď v každé jiné hře chodím a zkouším mačkat akční tlačítko na věci, co by mě nikdy nenapadly. A za mě velký downgrade proti B1 - všechno upgradovatelné je za jednu měnu, tedy peníze, tudíž často stojíte před volbou, jestli si upgradovat Magnumku nebo Vigor, přičemž ani u jednoho nepoznáte, jestli to budete v budoucnu víc potřebovat. Nemluvě o tom, že upgrady jsou neuvěřitelně drahé a při každým odkliknutí budete brečet, že 5 hodin lootování je v hajzlu..

Příběh je moc komplexní na to, aby se dal neustále přerušovat nekonečným a stereotypním shooterem a abyste ho co nejlíp pochopili, je nutnost sbírat nahrávky, kde se vysvětluje hromada věcí. Nicméně jak jsem psal výš, stojí za to. Podruhé už mě to sice nepřišlo tolik kulervoucí a uznávám, že je to vlastně hrozný mindfuck který se ve výsledku ještě znásobí docela blbým naroubováním na první Bioshock v Burial at Sea, ale dá se to poskládat dohromady a mezi hrami je to určitě nadprůměr.

Prostředí je neokoukané a je na něm vidět opravdu hodně člověkodnů. Všelijaké billboardy, reklamy, krátké filmečky jsou bomba a samo město v oblacích má svoje kouzlo (především pláž s mořem, co odtéká "kamsi" dolů). Nicméně Rapture z B1 ve mně zanechal silnější dojmy, asi jeho stísněnou hororovou atmosférou a přece jen je asi originálnější.

Nesmím zapomenout na dementní konzoloidní ovládání a bindování, tudíž když si chcete přečíst, co je na sebrané nahrávce, stisknete "O", abyste se dostali do pidiokna se všemi úkoly, upgrady a nakonec nahrávkami, kde ještě v menším okně pomocí "Page UP/Down" skrolujete a mžouráte na miniaturní text. A přebindovat to samozřejmě nejde.

Dřív jsem si přál, aby Bioshock někdo zfilmoval, dneska bych si asi víc přál, aby z toho někdo udělal walking simulator ve stylu The Vanishing of Ethan Carter nebo Firewatch s délkou tak do 4 hodin. Ideálně ovládaný pouze pomocí myši z gauče propojený na 55" televizi, pohodička :)
+20 +23 −3

Far Cry 3

  • PC 75
Mám zrovna období čekání na novou generací grafik, tak znovu dohrávám hry, které mě dřív nějakým způsobem chytly a jejichž pokračování plánuji na novém železe. 30 hodin mi zabralo druhé dohrání FC3 se Ziggy's modem, ale o něm později.

FC3 se po debaklu s druhým dílem přesunulo zpět na tropický ostrov a myslím, že to byl fajn tah, přece jen open-world v džungli je zajímavější než ne-až-tak open-world ve vyprahlé africe. Celkově mi gameplay hodně sedl, čím míň mám na hraní času, tím víc ocením auto save po každým metru a prdu, nicméně FC3 toto dovedl až i za nějakou přijatelnou casual hranici. Pokud máte málo života a někdo vás při misi zastřelí, objevíte se s plnýma HP jen o kousek dřív před touto událostí. Hra vás jednoduše nikdy nevytrestá, naopak si řeknete, proč se srát s jedním životem, když to napohodu můžu projít s 6 (ačkoliv si nejsem jistý, jestli to tak funguje vždycky). Druhé zlo je fast travel, který bych sice nezrušil, ale aspoň bych nedovolil hráči se teleportovat kdykoliv kamkoliv (v tomto bylo FC2 docela vychytané), ale např. dovolit jen v rámci ostrova mezi dobytými outposty.

Dobývání nepřátelských outpostů mě tu baví, hráč si prostě vybere styl hraní podle nálady, takže je možné dovnitř vlítnou jak terminátor s kulometem nebo potichu podřezávat nebo pohodlně snipit z dálky. Hráč má prostě pískoviště s hromadou hraček, s kterými si může a nemusí hrát, za sbírání collectibles není žádná odměna. V nemodované verzi dokonce ani XP za jejich sbírání nechybí, protože má hráč omezený počet skillů, které může vyexpit, jestli si to dobře pamatuju. Bohatě si vystačí s lozením po věžích a zabíráním outpostů v kombinaci s příběhovými questy. Nicméně za lootování všeho možného bych game designerovy nejradši ukopl hlavu.. proč musím stisknout a držet klávesu? Proč všechno, co leží na zemi sbírám bez animace, ale když lootuji mrtvolu, musím se pro ni vždycky zohýbat?

AI enemáků má od prvního dílu klesající tendenci, je to škoda. Po výstřelu se sice všichni rozprchnou za nějakou překážku, ale že by se enemáci výrazně přesouvali nebo nedej bože spolupracovali, to ne. Maximálně vám nabíhají před hlaveň.

O příběhu tu padlo už dost, za mě velmi dobré, líbí se mi vývoj hlavního hrdiny, který má slušnou motivaci blbnout na ostrově (ne jako třeba nošení urny po celých Himalájích v FC4), některé vedlejší postavy jsou meh (Jasonovi kamarádi, černoch s hrozným africkým přízvukem, Hoyt), některé velmi dobré (Vaas a jeho "definition of insanity", běloch s hrozným německým přízvukem), zfetované scény mám také rád (především zabití Vaase a poslední pochod k zajatým kamarádům u Citry, obojí doprovázené pěknou klavírní hudbou). Možná bych si představoval, že hra bude nadesignovaná tak, aby závěrečné rozhodnutí nebylo na tlačítko, ale provedlo se samo podle herního stylu nebo třeba expených skillů nebo jiných rozhodnutí, co by hráč dělal během hry (funguje to dobře např. v Bioshocku nebo Stalkerovi).

Technicky je na tom hra dobře, nikoliv bezchybně. Sem tam problikne obrazovka skrz nějaký grafický glitch, pokud zoomujete se sniperem do velké vzdálenosti, stíný dost problikávají a je to docela rušivé. O tom, že nejde nastavit hlasitost hudby, popř. hudba jenom v cutscénách ani nemluvě.

Poznámka k Ziggymu módu - začátek hry dělá mnohem těžší a immersive, později obtížnost s nakoupením lepších zbraní drasticky opadává i díky možnosti vyexpení všech skillů. Odstraňuje wallhacking nepřátel, takže dobývání outpostů není takovej laláč, nicméně asi doprasil zvuk, tudíž nelze uplatnit stealth dobývání outpostů, kdykoliv enemáka zabijete nožem, všichni ostatní vás uslyší a hned vás začnou nahánět, toto je dost škoda. Craftění dělá téměř nesnesitelné a jestli někoho sralo ve vanilla, tak ať Ziggyho radši ani nezkouší..

FC3 je můj nejoblíbenější díl a co jsem zatím vysledoval u nejnovějšího, asi to tak i zůstane. Nenabídne úplně nervy drásající gameplay starších FPSek a časem se dostaví stereotyp ze šmatlání po mapě, jako v každé jiné open-world hře, ale myslím si, že by byla škoda FC3 alespoň nezkusit.
+24

Wolfenstein: The New Order

  • PC 75
Zcela jednoduše, nový Wolf je oldschool rubačka hozená do roku 2014 mezi všechny ty badass autohealing rádoby střílečky typu Call of Duty nebo Battlefield. Hodně dlouho jsem si střílečku neužil jako právě Wolfenstein New Order.

Hned ze startu hry je jasné, že se chce Wolf vrátit zpátky do doby, kdy jednoduché fpsky vládly PC gamingu. V koridorových mapách, kde máte málokdy na výběr víc jak jednu cestu sbíráte lékárničky, brnění, můžete nosit neomezený počet zbraní, AI vašich nepřátel je nepříjemná jenom tak, že se semtam dokáží schovat za nějaký sloup, který jde ale stejně rozstřílet nebo po vás hodí granát (lépe řečeno snaží se ho po vás hodit, málokdy se trefí tak, aby vám ublížil :D). Ve stylu starších Wolfů sbíráte zlaté artefakty na "tajných" místech, po mapách jsou teď místo dopisů rozmístěné výstřižky z novin, které vám skvěle doplňují atmosféru z příběhu. Nicméně hra se snaží o i nějaký upgrade svého gameplay přidáním perků, které vám po určitém počtu killů všemi možnými způsoby zlepšují např. přesnost, rychlost přebíjení nebo množství nesené munice, v podstatě nic zásadního, co byste museli ve hře huntit. Dále je tu poměrně badass featurka v podobě střílení obouruč, což je zrovna v této hře dobrá sranda. Taky pobavila minihra z prvního Wolfa.

Střílení nácků není nikde tak zábavné, jako ve Wolfensteinech obecně, ale autoři si řekli, že WW2 je už asi vyčerpaná, tak je nechali vyhrát válku, posunuli vás v čase do 60. let a to zabíjení jste si mohli ještě víc vychutnat. Tady asi začne první kritika, myslím si, že se z této antiutopie dalo ve hře vymačkat trochu víc. Příběh se odehrává v roce 1960, před hlaveň vám nabíhají náckové v uniformách z roku 1960, střílíte zbraněmi z roku 1960, ale většina misí se odehrává ve starých budovách/kanálech/pevnostech, kde tento rok zaměníte s jakýmkoliv jiným obdobím. Venkovních misí je málo, ale aspoň co se týče architektury, vypadají velmi dobře. Jinak je příběh klasický fpskový blábol, kde máte nesmrtelného a protentokrát i ženu milujícího hrdinu, kde musíte zachraňovat svět zabíjením největších fašounských sviní. Vzhledem k tomu nápadu s vítězným Německem mi to přijde trochu tuctové, ale aspoň se ta hra nebere vážně a na několika místech jsem se hodně pobavil (Blazkowicz se dovídá, že se USA vzdali, Blazkowicz si oblíká "výstroj" na mučení atd.).

Gameplay je svižný, všechno provádíte intuitivně, asi jenom 2x se mi stalo, že jsem chvíli nevěděl, co dělat nebo kam jít. Obtížnost na střední je tak akorát, není to výsměch jako v Battlefieldu, který jsem hrál naposled, ale extra challange taky ne. Tedy asi na 2 3 situace, kdy na mě hra vrhla až nesmyslný množství nepřátel, klasicky ve chvíli, kdy jsem neměl možnost nikde sbírat náboje nebo lékárničky. Po dloooouhé době jsem ve hře umíral na checkpointu stylem pokus/omyl.

Co se týče technického zpracování, tak za mě katastrofa a v podstatě jediné velké mínus, kvůli kterému půjdu s hodnocením níž. Modely zbraní nebo panáků jsou ok, nic extra, ale neurazí. Nicméně co se týče ostatních textur téměř všeho, tak je to špatný vtip. Například toto, toto, toto, toto nebo toto je vyloženě humus a divím se, že má někdo drzost v roce 2014 pouštět za 50 éček do světa a ještě vám tím zasrat 45 GIGABAJTŮ NA DISKU. Jako vážně, v těch souborech musí být vygenerované nekonečné řádky lorem ipsum. Asi by to nebyla takové tragédie, kdybych si té grafiky nezačal v průběhu hry čímdál víc všímat, ale myslím si, že doba pokročila dost na to, aby se tužky a kalkulačky ležící na stole normálně vymodelovaly a ne vkreslily do textury. Efekty jsou na tom podobně, např. na některých místech vůbec nefungují dynamická světla a stíny. Podotýkám, že kromě rozlišení stínů, které jsem měl na střední detaily, jsem hru hrál na maximum. Kromě toho mi dost vadilo pomalé dočítání textur během hry anebo šum v obraze v tmavějších lokacích. Aspoń hudba je poměrně sympatická (i když ne tak úderná jak v RTCW) a dabing postav mi přijde hodně s nadhledem a vtipem (především němčina je hodně cool).

Všehovšudy bavil jsem se dobře, ale asi to nepotřebuju hrát znovu, tak jako jsem kdysi několikrát dohrál RTCW, pořád ale o několik levelů výš, než většina dnešních stříleček.
+19

Battlefield 4

  • PC 50
Tento koment se týká jenom SP části.

Tákže, venku hnusný počasí, říkám si, že potřebuju zabít víkend nějakou FPSkou, páč jsem dlouho žádnou nehrál. K mé smůle jsem si vybral BF4 aka nejkratší a nejjednodušší střílečku all time.

Začnu asi tím lepším - grafika a zvuky. Po nějakých satanistických preview z pctuningu, kde se mi autor snažil říct, že na rozjetí BF4 na max budu potřebovat PC napojený na nukleární reaktor, jsem byl mile překvapenej, že mi hra na mým mainstreamovým PC jede na 1080p, max detaily a ani jednou se netrhla. A popravdě, graficky je to hodně luxus. Nechci tu moc porovnávat, z novějších fpsek jsem naposledy hrál jenom Crysis 2 a Bioshock Infinite, řekl bych o fous horší jak Crysis, o level lepší jak Bioshock - nutno ale podotknout, že ne všude a ne vždycky. Mise v v horách po útěku z vězení je lahoda, ale všechny mise odehrávající se na lodi jsou graficky chudší. Co se zvuků týče, taky tam nemám moc výhrady. Po dlouhé době jsem hrál hru, kde jsem "ucítil" výstřel. Zvuky zbraní jsou hodně super a celkově to patří k přednostem všech BF. Ostatní zvuky efektů, okolí, popř. dabing a hudba hodně nadstandart. Mrzí menší variabilita zvuků výstřelů, hromada zbraní zní stejně.

Příběh a výprava je shit. Jak přes kopírák CoDčka, kde jste hrdina, kterej musí zachrínit celej svět před rus.. eee.. číňanama. Tentokrát ale nemluvíte, protože někomu se v dnešní době pořád zdá koncept Half-life v pořádku a navíc se vám ve hře protočí podle hollywoodských standardů postavy všech možných ras a národností (a inteligencí..). Příběh mě samozřejmě asi po první cutscéně přestal bavit, takže jsem si při loadingu většinou odskakoval pro pití. Mise a jejich postup psal člověk s jointem v jedné ruce a tullamorkou v druhé, kde se jedno zvláštní místo střídá s druhým v kraťoučkých časových intervalech. V každé misi bylo několik logických facepalmů, kde jednoznačně kraluje mise ve vězení, kdy se probutíte ve shnilé cele s nechutným pseudorusákem, který pravděpodobně čekal celou dobu na to, až se tam objevíte, aby hned na to rozbil asi půlmetrovou zeď a vy jste společně utekli nejhůř zabezpečeným vězením na světě, kde se po cestě válí bedny se zbraněma, stráže nejsou schopný reagovat na střelbu o pár místností vedle, k tomu jim asi zapoměl doktor dát slepeckou hůl a jako zázrakem po cestě posbíráte všechny parťáky, kteří se vám předtím poztráceli. Všechno to působí ještě blběji tím, že hra trvá asi 5-6 hodin čistýho času a všechny tady tyto pič*viny nestíháte vstřebávat. Na konci ještě dostanete nelogickou "volbu", která s vámi ani necukne (really - odpálíte radši škaredýho černocha, který celou dobu jenom nadává a pak mimoděk někdy během hry řekne, že má ženu a 3 děti nebo celkem sexy číňanku, která je oddaná svýmu přesvědčení = nemá chlapa a dřív nebo později si to s váma rozdá..).

Gameplay je zřejmě standart hry roku 2013, na všech mapách máte nesmyslně rozmístěný bedny, kde si můžete kdykoliv doplnit a dokonce vyměnit už dřív sebranou nebo "vyzkoumanou" zbraň. Zbraní je ve hře nesmyslný množství a většina z nich se ve své kategorii chová stejně (všechny samopaly jsou komicky slaboučký, kdy musíte vypálit třeba i 10 nábojů do enemáka, než padne). AI enemáků je hrozná, ale zdaleka né tak hrozná, jako AI vašich kamarádů, kdy jediná jejich práce je vystrkávat vás z úkrytu anebo blbě čumět, když do vás někdo střílí. Naštěstí hra je na normální obtíznost tak hrozně jednoduchá, že stejně přežijete uplně všechno a jejich pomoc nepotřebujete. K obtížnosti bych rád dodal, že to, co jsem dřív považoval za easy, je v dnešní době pravděpodobně hard obtížnost. Za celou dobu jsem umřel jednou a to kvůli tomu, že jsem omylem vypadl z baráku, když jsem se nedíval na cestu. A ne, vážně jsem nekempil každej roh a zátaras, krýt se nemusíte, protože přesnost nepřátel je asi 1 zásah na 100 výstřelů.

BF4 je prostě a jednoduše CoDčko v lepší grafice a lepším zvukem. Je to vycpávka do krabice, z které většina stejně jenom opisuje CD-key na multiplayer. Sranda si to zahrát jednou, vživotě by mě nenapadlo si SP pustit od znovu.
+22

World of Tanks

  • PC 80
Tank je pro mě osobně jeden z nejzajímavějších strojů v historii lidstva. Desítky tun oceli vyrobené pro jediný účel - ničit a zabíjet. World of Tanks nám dovoluje si do těchto bestií sednout a aspoň částečně cítit tu ničivou sílu v rukách. Hra nás provede od malých tančíků, které těžko nahání hrůzu, přes všechny ikony 2. světové války až po poválečné nebo nikdy realizované monstra.

Nicméně už hned na začátku hry na vás čeká jeden z největších záporů hry. Po prvním zapnutí vůbec netušíte, co máte dělat a hra vám to nijak nevysvětlí. Ubohý tutoriál vám dá zlomek toho, co potřebujete vědět, nicméně pro nějaké globálnější pochopení herních mechanizmů je k ničemu, což je obrovská škoda, protože hráči, co si nikdy sami nezjistí, jak hra doopravdy funguje, jsou nejenom ochuzení o velký zážitek ze hry, ale zároveň se jejich mnohdy těžko porazitelné stroje stávají slepicemi na odstřel. A protože ve hře nejsou žádné nároky na vyšší věk nebo průměrnou inteligenci, komunita okolo této hry je bohužel z 99% garbage a vývojáři na tom mají, díky výše zmíněným věcem, svůj podíl.

Hra balancuje na hranici simulace a arkády. Mnoho fyzikálních zákonů ve hře funguje, některé jsou ale záměrně vynechány. Máte velké dělo, které vám udává nějakou hodnotu průbojnosti pancíře a hra vyhodnocuje, jestli se vypálená střela odrazí od nepřátelského pancíře anebo projde, přičemž bere v potaz klopení a "úhlování" tanků, kdy si efektivně můžete pancíř i několikanásobně zvětšit. Na druhou stranu není potřeba nadsazovat dělo, protože tam, kam zamíříte, střela vždy doletí, ať je cíl od vás 50 nebo 500 metrů. Velmi dobře hra zpracovává pocit z pohybu. Těžké tanky jsou opravdu těžké, trvá vám, než se někam doplazíte, střední tanky jezdí rychleji, ale doplácí na horší pancíř, lehké tanky frčí jak o život a v podstatě od patche 8.0, kdy byla do hry implementována fyzika, se vám nezdá, že by takto tank neměl fungovat (až možná semtam na nějaký drift se scoutem :D).

Co se týče samotného RPG systému, podle mě není dokonalý, ale zároveň není špatný. Máte vývojový strom, na výběr několik národů, každý národ má svoje vývojové větve (těžké, střední, lehké tanky, stíhače tanků a artilerii). Na začátku dostanete tank, se kterým se hraje velmi špatně a něco si s ním musíte vytrpět. V bitvách dostáváte zkušenosti a kredity na vývoj a nákup nových součástek a samozřejmě i následujících tanků. Nutno podotknout, že tanky v "topové" konfiguraci většinou neodpovídají reálným předlohám (např. první Tiger má nejlepší dělo takové, které se montovalo až na druhého Tigera). Tento systém funguje dobře tak do sedmého tieru (z celkových deseti), ale dál už začíná být expení otravné. Od osmého tieru jsou Součástky na vyzkoumání neuvěřitelně drahé a vrchol tvoří 9. tier, kde ve "špatné" konfiguraci musíte s tankem odehrát klidně i 70 a víc bitev, aby byl vůbec použitelný. Myslím si, že v pozdější fázi hry by měly tanky dostat nějaký boost k XP za bitvu. Druhá věc je, že hru hrozně limituje těch deset nutných tierů pro každou větev. Vývojáři kvůli tomu musí zavádět prototypy tanků anebo tanky, které vznikli pouze v nákresech, což zase vrtá do balancování. Nejvíc tady to "tierové" rozdělování postihuje německou větev, kde jsou poslední reálné tanky vyrobené v roce 1945 (s jedinou výjimkou Leoparda 1) a proti nim se staví poválečné a v podstatě moderní tanky. Někdy to vypadá zvláštně, zvlášť u tanků jakou Maus nebo prototypová E-řada válčící s tanky ze 70. let. Hra v podstatě boostuje prototypy z poloviny 40. let a nerfuje mnohem modernější tanky, aby se k sobě tierově vůbec hodili.

Jelikož je WoTko běloruská hra a vývojáři se musí zavděčit především východnímu trhu, je na hře cítit, že ruské (sovětské) tanky mají vždycky něco navíc, než ostatní. Samozřejmě v každém národu a na každém tieru je tank, o kterém by se dalo říct, že je OP, ale u těch ruských je to moc okaté. Každopádně dá se s tím žít, nejlépe tak, že si ty ruské tanky sami zahrajete a naučíte se, jak na ně. I přes to si ale myslím, že globálně je hra vybalancovaná dobře, především na vysokých tierech.

WoT je free2play hra. Zadarmo si ji stáhnete a zadarmo ji hrajete. Co oceňuji je, že si za reálné peníze nemůžete koupit nic, co by vás v samotné bitvě zvýhodnilo a pokud si nepotrpíte na velkou garáž anebo rychlejší expení, nemusíte za hru zaplatit ani korunu. Pochopil bych, že blbosti jako jsou místa v garáži nebo kasárnách musíte platit za peníze, stejně jako odmontování doplňujícího equipu k tanku. Co se mi ale nelíbí je nemožnost změnit si svoje jméno ve hře jinak, než za peníze, stejně jako nasazování permamentních kamufláží na tanky. Tady bych ještě odbočil ke customizaci tanku. Je to špatný vtip. Konkurence v podobě War Thunder má perfektní systém odměn v bitvách, kdy si za určitý počet sestřelených letadel (popř. splnění jiného úkolu) odemykáte kamufláže, emblémy a nápisy a můžete si je na letadlo prdnout kam chcete. Toto ve WoT neexistuje. Za všechny tyto věci musíte buď měsíčně utrácet kredity (což při kompletní customizaci není moc výhodné) anebo za to jednoduše musíte zaplatit a k tomu všemu je přesně určené, kam se všechny tyto nálepky nasadí. V tomto by měli vývojáři hodně zabrat.

Audiovizuálně je na tom hra oukej. Modely tanků už dnes sice nepůsobí nějak extra detailně, některé textury jsou hnusné, ale plánují se nové patche, kde se grafika bude znatelně vylepšovat. Na starou grafiku jsou pláclé modernější efekty jako motion blur nebo HDR, které hru vizuálně vylepšují. Zvuky na tom nejsou až tak dobře. Ve hře můžete slyšet asi 3 různé zvuky motorů, které i tak nezní jako burácející osmi nebo dvanáctiválce. Zvuky výstřelů jsou na tom podobně, i když tam bych je hodnotil kladněji, zvlášť u větších děl ve sluchátkách můžete cítit tu sílu, která má demolovat vašeho nepřítele. Všechno je doplněno perfektníma kouřovýma a výbušnýma efektama, které pěkně dokreslují tu "válku" na monitoru. Přes "takovou nějakou" grafiku by se dalo přejít, kdyby byla hra alespoň trošku optimalizovaná. Bohužel v Bělorusku toto slovo neznají. Na enginu je vidět, že už má svoje roky, trpí neskutečným dropováním framů, kde chvilku valíte na 120 fps, abyste koukli do blbýho místa a padli jste na 25, nepodporuje multicore a celkově WoT považuju za jednu z nejhůř optimalizovaných her, co jsem hrál. Myslím si, že na mém PC by hra neměla padnout pod 60 fps (War Thunder mi jede průměrně na 90 fps pro porovnání).

Co se WoT nedá upřít je jeho návykovost. V podstatě se hráči dají rozdělit na 3 kategorie. Buď jsou tu ti, kteří hru nějak hrají a nějak expí, moc je nezajímá, jak na tom statisticky vůbec jsou. Tito lidi buď brzo odpadnou anebo jsou terčem nekonečných nadávek, pokud se zjistí, že takto hrajou už celé 3 roky. Pak jsou tu ultrazarytí progameři, kteří půlku bitvy stráví chatováním, jací jsou všici dementi. No a já sám sebe považuju za takový střed. V podstatě se zajímám o to, jaké mám staty (hra vám nějaké ukazuje a pak jsou třetí strany, které z nich v podstatě dělají určitý rating a aspoň přibližně vyhodnocují úroveň vašeho skillu ve hře), rád expím nové tanky, ale neženu se za nima jako blázen, snažím se být lepší, ale nezblázním se, když se najednou nedaří. Každopádně, za celý život jsem u žádné jiné hry nevypustil z huby tolik nadávek a tolik nenervil, málokteré hra dokáže takto dobře zvedat tlak :D

Suma sumárům už jsem něco málo přes rok "WoT addict" a nově oznámený content mě jen tak nenechá vyléčit :D WoT je velmi povedená a chytlavá hra, s průměrnou grafikou a.. eh.. !podprůměrnou! komunitou, ke které si každý musí najít svoji cestu. Každopádně je free, tak proč ji nevyzkoušet :)
+18

BioShock

  • PC 90
Přiznám se, že Bioshock jsem dohrál až na druhý pokus. Před pár lety jsem ho zkoušel a dostal se jenom přes první level, ale teď vím, že chyba nebyla ve hře, ale ve mně. Bioshock je na dnešní poměry (alespoň zpočátku) docela obtížná hra a na to jsem si po čerstvě dohraném CoD nemohl zvyknout.

Nakonec musím uznat, že Bioshock je jedna z nejlepších her, co jsem ve svém životě dohrál. Tentokrát to není kvůli dynamické akci nebo kulervoucí grafice, ale díky celému tomu nápadu. Město Rapture, jeho správce, obyvatelé, plasmidy, velcí taťkové a malé sestřičky, všichni ti obyvatelé, příběh a naprosto dechberoucí design a atmosféra 50. let mě uvrtali do židle a já zase po několika letech nevnímal čas a okolní svět, jenom abych se dostal o pár metrů dál.

Autoři si uvědomili, že samotný příběh by celý hru neutáhl a proto ho okořenili nahrávkami různých obyvatel města. Nahrávky jsou jeden z několika důvodů, proč jsem u hry trčel tak dlouho. Máte level a šipku, která vás vede za ručičku. Kdybyste zůstali jenom u té šipky, hra bude mít tak poloviční délku a třetinový zážitek. Pokud dáte na sebe a prolézáte oblast skrz na skrz, dostáváte se právě k těm nahrávkám a jako bonus vám autoři připravili i nějaké ty schopnosti navíc. Pravdou je, že nahrávky pro vás nemají vlastně vůbec žádný smysl pro postup ve hře, asi jenom dvakrát jsem se dozvěděl nějaký kód ke dveřím. Ale pokud vás město dostane tak jako mě, budete je hltat.

Jak už jsem zmínil, příběhová linie není nijak zvlášť dlouhá, je hodně natahovaná vatou, aby to tak rychle neskončilo. Mně se příběh ale opravdu líbil. Na začátku byla utopistická vize, na konci šílenství a masakr. Všechno od komunistických propagačních TV spotů, přes vizionáře, doktory, umělce a zvraty, až do mého, pravda trochu naivního, happyendu (hra má tři konce, takže s novým železem přijde repeat) jsem hltal jak důchodkyně telenovelu. Pasáže na chirurgii, v opeře, atriu, sirotčinci nebo barech z hlavy jen tak nedostanu. Mimochodem pasáž v Ryanově kanceláři byla úchvatná a i když jsem ten příběhový zvrat znal z povídání, i tak jsem seděl jak přibitý.

Co se týče hratelnosti, vy jako bezejmenný a němý (anti)hrdina sbíráte adama, za kterého si kupujete plasmidy (bojové schopnosti – podpalování, elektrické šoky, telekineze a mnoho dalších) a tonika (různé pohybové, technické a životní schopnosti - například lepší hackování strojů, rychlejší pohyby apod). Adama získáváte zachraňováním nebo zabíjením malých sestřiček a to tak, že musíte zneškodnit velkého taťku. A zde je další kouzlo hry. Adam je téměř až do konce nedostatková surovina, u které musíte dost přemýšlet, do čeho ho investujete a velcí taťkové jsou docela hardcore enemáci (zvlášť v pozdějších fázích hry), paradoxně mnohem obtížnější než většina bossů ve hře. Ideální je hned na začátku si vytvořit strategii a té se držet až do konce a primárně vylepšovat stávající plasmidy. Takže já osobně jsem zůstal u první zbraně, která mi přišla do ruky a to byl hasák. Na konci hry jsem ho měl různými toniky tak vytuněný, že v kombinaci s elektrickým plasmidem jsem byl téměř neporazitelný a jiné zbraně jsem používal jenom výjimečně (na taťky nebo silnější bossy). Nutno ale podotknout, že stylů hry se dá nakombinovat více díky velkému množství tonik a plasmidů.

Bioshock samozřejmě není bezchybný. Dost mě štvalo hackování, u kterého se naprosto nesmyslně stále zvětšovala obtížnost, takže mi na konci hackovací tonika zabírala všechny sloty a samotné hackování bylo po 13 hodinách čistého času už opravdu otravné, jelikož děláte stále to stejné. Spliceři, tedy obyčejní nepřátelé, byli naprosto imbecilní, nesnažili se nějak spolupracovat, prostě jen tupě nabíhali před hasák a čekali na ránu po kebuli a poslední dva levely mi přišly narychlo splácané proti těm předchozím. Pro mě jsou toto ale jen drobné vady na kráse, které mi mnohonásobně vynahrazují výše zmíněné věci.

Na konec ale chápu, že retro styl hry nemusí sednout každému, stejně jako větší obtížnost, dokud se trochu nenatuníte toniky. Pro mě je to každopádně obrovský herní zážitek, ke kterému se určitě ještě rád vrátím.

"A man chooses, a slave obeys" - Andrew Ryan

Pro: Atmosféra, příběh, level design, příběhové pozadí, rozmanitost akce, grafika

Proti: Tupá AI, ke konci se dostavuje stereotyp

+22

Mafia II

  • PC 70
Také přileju trochu do kotle. Na druhou Mafii jsem se samozřejmě těšil jak malé děcko. Byl jsem naštvaný, že si ji nezahraju, jelikož můj notebook už je pár generací pozadu. Nakonec se mi naskytla možnost zahrát si Mafii jinde a popravdě, kdybych měl Mafii popsat jedním slovem, tak to bude zklamání. Ano, určitě to částečně je mým přehnaným očekáváním, ale z větší části to je samotnou hrou.

Mafia 2 na mě působí neuvěřitelně rozporuplným dojmem. Něco je naprosto dokonalé, vypiplané, vyhrané, něco zase osekané a odfláknuté. Každopádně, co Mafii v mých očích sráží k zemi, je ježdění v autech mezi misemi. Samotný jízdní model je perfektní, auta jsou dokonale vymodelovaná, model poškození je jeden z nejlepších, co jsem ve hrách viděl a možná když řeknu, že samotná auta jsou to nejlépe udělané na Mafii, nebudu ani tak kecat (jenom se mi při vší té vypiplanosti nelíbily nereálně zvětšené výkony aut - ve 40. a 50. letech určitě nejezdily běžně káry, co měly od 150 koní pod kapotou navrch). Nicméně umělé natahování hrací doby ježděním po městě sem a tam považuju za obrovský zápor. By oko bych řekl, že jsem ježděním z bodu A do bodu B strávil tak 60 - 70% hrací doby. Bohužel ježdění je ke konci tak otravné, že místo koukání na cestu jsem různě přepínal kamery, sledoval, jak se na ráfkách kol odráží okolní budovy, koukal jsem, jak perfektně se chová pneumatika, když brzdím (nevím, zda PhysX, ale různé ohýbání gumy je prostě cool :D). Ale HLAVNĚ to nekonečné ježdění ubíjí hru jako celek, jelikož během třeba i 10 minutové cesty vlastně zapomenete, co se stalo v cutscéně před jízdou a z příběhu máte celkově hovno (aneb chtělo by to všechny cutscény sestříhat a pustit znovu bez ježdění).

Všude probírané osekávání hry se podle mého nejvíc projevilo právě na příběhu. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že do luftu padla tak půlka scénáře. Hra má 16 kapitol, ale během prvních 13 se příběhově vlastně vůbec nic neděje. Objevují se postavy, které už nikdy neuvidíte, slýcháte jména, která si nikdy nezapamatujete, děláte mise, které s konečnou zápletkou vlastně nijak nesouvisí no a najednou jste v kapitole 14 a příběh jede do finiše. Takhle si gangsterský epos rozhodně nepředstavuju, pominu-li, že konec hry je víceméně flusanec do ksichtu nám hráčům. Hra, která staví na příběhu prostě nemůže takhle skončit. K tomu bych měl připočíst nějaké scénáristické kyksy (nábor do rodiny připomíná víc nástup na brigádu do call centra, než jako pasování na mafiána (a Scorsese se klepe na hlavě a Puzo se vrtí v hrobě)).

Další problém mám s postavami a češtinou. Vito je takové bezcharakterní pako. Občas vám jej hra představuje jako velkého myslitele, občas zase jako horkokrevného zabijáka. Je prostě rozporuplný, jako celá hra. Jako postava se mi rozhodně víc líbil Joe. No a zbytek postav - těžko o nich mluvit. Zřejmě to souvisí s příběhem, kde měl podle mého každý mít víc prostoru, ale takhle jsou to prostě jen panáci, kteří se nějak jmenují a něco vám říkají. Správně mafiánsky na mě působil akorát Leo (opět škoda malého prostoru). K češtině bych rád řekl, že dabing hlavních postav mi vůbec nevadil, spíš česky přepsaný scénář občas působil směšně, ale po této stránce hodnotím hru rozhodně kladně, i když v budoucnu si rozhodně chci hru zahrát ještě v originálním znění.

Atmosféra hry je naprosto dechberoucí, podtržená úžasnou grafikou. Město a všechny lokace v misích jsou udělány s pečlivostí, snad i láskou ke hře. Mise v hotelu, ve vězení, zakopávání mrtvoly anebo jenom pojíždění v noci, když prší - naprosto dokonalé.

Akční pasáže mě zklamaly. V první Mafii jsem v myši cítil každý výstřel, slyšel jsem každou nábojnici, co spadla na zem, mohl jsem si všimnou každého vyhozeného zásobníku. Mafia 2 naopak sází (řekl bych až moc) na fyziku a zničitelné prostředí (akorát mi nejde do hlavy, jak to může fungovat bez PhysX). Střílení je jalové, zbraně na mě působí jak pšoukačky bez efektu, opravdové kanóny jsou jenom magnum a brokovnice. Můj oblíbený Thompson je směšný, jelikož nijak necuká, míra přesnosti je dána crossairem a ne vaší rukou a jeho účinnost je na úrovni vzduchovky (i když pořád to byla moje nejoblíbenější zbraň :D). Na druhou stranu, spoušť, která po boji zůstane taky není špatná. Všechny ty kusy betonu, dřeva a skla působí parádně. Plus akce je hodně nabitá, pořád se něco děje, pořád někde něco lítá... opět rozporuplné.

Ono to takhle z předchozích řádků vypadá, že hra je v mých očích celkem propadák, ale není tomu tak. Když si odmyslím ježdění, tak jsem se vlastně hodně bavil. Příběh, ač useknutý, působí dospěleji, mise jsou perfektní, potěší nakupování oblečení, rozhovory v autech a celkově i v misích mezi Joem a Vitem jsou také zábavné. Také mě hodně pobavil poslední řádek v herních statistikách - doba strávená u Playboye :D. Zhodnotit číslem tuto hru je pro mě docela těžké. Ale myslím si, že 70% je zasloužené.

Na závěr bych chtěl dodat, že Mafia 2 nejenom mohla dotáhnout první díl, ale předčít ho, protože na to prostě má potenciál. Hra je od základu vytvořená s citem pro detail, pro atmosféru. V příběhu je plno prostoru, na postavách se dalo zapracovat mnohem víc a dal by se k nim vytvořit vztah, jako v prvním dílu, město je jak šité na vedlejší mise, volnou jízdu apod., kdyby se zapracovalo na herních mechanizmech, jako jsou celkem tupí policajti nebo jalová akce, kdyby se zkrátilo zbytečné pojíždění městem sem a tam, mohla to klidně být hra desetiletí. Takhle je to jen až moc okatě ostrouhaný polotovar, který bohužel udal směr případným pokračováním.. A myslím, že je to nesmírná škoda.

Pro: Atmosféra, grafika, auta, mise,...

Proti: Nekonečné ježdění v autech, ostrouhaný scénář, zabitý potenciál,...

+39

Crysis

  • PC 50
S velkým očekáváním jsem začal tuto hru hrát a s velkým zklamáním a znechucením jsem ji dohrál. Popravdě se snažím přijít na to, jak mohla tato hra dostávat v průměru devadesátková hodnocení po celém světě.

Řeknu to natvrdo, jediné, co tuto hru odděluje od odpadu je její grafika. Sice jsem to nemohl posoudit doma, protože na střední detaily je hra podobná Far Cry, jenom se to hejbe všechno tak nějak pomaleji, ale u různých lidí můžu opravdu říct, že grafika byla (a možná pořád je) naprostá špička.

Bohužel, co se hratelnosti týče, je to katastrofa. Jako první se pozastavím u umělé inteligence (resp. neumělé neinteligenci, jelikož pochybuji, že nad tím někdo strávil alespoň hodinu času). Takhle tupé enemáky jsem dlouho neviděl a pro CryTek to může být ostuda, protože ve Far Cry byla AI mnohem lepší. S tím souvisí nudné souboje, kde je nejjednoduší se někde zakempit a kosit jednoho, před hlaveň nabíhajícího Korejce, za druhým. Upravování zbraní je zbytečné, nikdy si nepomůžete. Nejhorší jsou snad tlumiče. Pokud si ho nasadíte na zbraň a snažíte se někoho zabít, je to většinou tak na tři zásobníky, pokud se netrefíte do hlavy... Každopádně Korejcům asi moc nevadí, když se do nich střílí, většinou tupě stojí na místě a otáčí se na různé strany, místo aby se schovali.

V nano obleku taky moc kladů nevidím, většinou jsem používal maximální obranu, ostatní schopnosti mi byly k ničemu, jelikož mě enemáci viděli na kilometry daleko. Později jsem utíkal s rychlostí z boje, jelikož už byly nesnesitelně nudné a dlouhé.

Příběh je jak vyšitý z nějakého trapného béčka s Van Dammem nebo Lundgrenem.

Člověk by čekal, že od druhé půlky hry se situace zlepší a když ne to, tak alespoň mise v tanku nebo ve stíhačce, nakonec jsem doufal, že aspoň v misi na lodi najdu něco nového nebo kulervoucího, ale je to pořád stejná nuda. Na chvilku může zabavit mise v mimozemské lodi nebo házení si s želvama nebo půlení palem, ale kvůli takový kravinám přece hry nehrajem.

Mám-li to shrnout, Crysis je podprůměrná (tupá) střílečka v pěkném prostředí a vynikající grafikou. Pro mě zklamání jak prase.

Pro: Grafika, prostředí

Proti: Hratelnost, boje, inteligence enemáků, krom maličkostí nic nového

+7 +27 −20

Mirror's Edge

  • PC 60
K Mirrors Edge jsem se zpočátku stavěl neutrálně, bez nějakých velkých očekávání. Všechny ty drby na netu a kladné recenze šli mimo mě. Nesledoval jsem tuto hru. A proto nemůžu říct, že mě ME zklamal, prostě se mi nelíbil a tím to hasne.

Možná je to proto, že mám radši věci ,,reálnější". Chci tím říct, že na ME není reálného absolutně nic a to mě hrozně štve. Silně lineární mise, plné "jakonáhodou" dobře položených prken, správně poskládaných lešení a blízko sebe postavených baráků, mě opravdu nebavily téměř od začátku. A k tomu si připočtu ještě naprosto nemožný skoky do červených žíněnek apod.

Dále se pozastavím nad grafickým zpracování. Textury jsou sami o sobě hodně detailní, každopádně málokdy máte čas se nad tím kochat. Chválím výbornou optimalizaci. Co se mě ale naprosto nelíbilo, tak grafická stylizace a s ní související efekty. ME se odehrává mezi pár výraznýma barvama, přičemž prim hraje bílá. S tím souvisí naprosto hrozný přesvětlení, kvůli kterýmu jsem často hledal cestu a kvůli kterým jsem se párkrát zabil (třeba když jsem běžel na přesvětleným bílým vyvýšeným baráčku, běžel, běžel, letěl a potažmo rozmázl na chodníku, protože mi barák splýval se samotnou zemí). Když vběhnete do interiéru, nahodí se odpornej přesycenej filtr v barvě interiéru. No a když jsem poprvé viděl bílej strom a bílej keř, řekl jsem si, že asi něco není v pořádku. Ne, toto se mi fakt nelíbilo.

Co jsem z této hry tak pochopil, má tu jít hlavně o přežití, běhání o život, máte se bát nepřátel a vyhýbat se jim, pokoud nemáte zbraň. To se ale vylučuje s jejich muškou. Běžím po střeše, za prdelí komando polišů a vrtulník, všichni po mě střílí, kulky se zarývají do stěn, vedlě mě, za mě, přede mě, pode mnou, ale nikdy ne do mě (pokud se nezastavím a pár sekund nečekám, než se všichni začnou zázračně strefovat). Je to divný, na druhou stranu ale efektní.

Příběh radši komentovat nebudu, je to fakt hrozná sračka.

Co se mi rozhodně líbilo tak audio stránka a hudba, které se perfektně hodily k atmosféře hry a dost ji pomáhaly. No a překvapivě i boje nebo přestřelky.. řekl bych, že kontakt s nepřáteli je to nejlepší ze hry. No a i některé pasáže se konec konců líbili, každopádně moc jich nebylo metro, skákáni z vlaku na vlak.

Přes to všechno dobré i špatné musím uznat, že je v mých očích ME originální nebo aspoň inovativní. Kdyby měla hra trochu jinou stylizaci a nebyla tak striktně lineární, učitě by se mi líbila mnohem víc. Takhle je to pro mě slabej nadprůměr a nevyužitej potenciál. Snad příště.

Pro: Určité pasáže, hudba, audio, boje

Proti: Lineárnost, stylizace, moc okaté skripty, hroznej příběh

+10 +12 −2

Call of Juarez

  • PC 70
Normálně westerny moc nemusím, ale pokud se jedná o hru, je to pro mě příjemné zpestření. Kdysi jsem hrál CoJ kousek u kamaráda, ale teprve s příchodem nového NB jsem si ho mohl pořádně užít doma. Popravdě, dost jsem CoJ dříve přeceňoval.

Zpočátku mě víc bavili mise s knězem, dokud se z něj ovšem nestal něco jako Terminátor. Všechno to střílení a schovávání za různýma bednama není špatný, ale jen tak do 5. epizody (z 15). Občas jsem až žasl, kolik enemáků se vejde na jednu mapu. A jelikož náplň misí je jdi z bodu A do bodu B a postřílej všechno co dýchá (až na vyjímku dojdi z bodu A do bodu C, abys pak šel do bodu D, vrátil se do bodu C, znovu šel do bodu D, zase do C, abys ses nakonec od strojvůdce dozvěděl, že skoro nic neví, přičemž po každém vracení na vás čekala další horda mexikánců), tak se z toho stal stereotyp, kterej na chvilku jenom zachránila honička na koni.

Za Billyho byly mise mnohem zábavnější řekl bych, jelikož samotná náplň byla zajímavější. Sly mi snad odpustí, ale když už jsem u toho srovnávání, dojde na boxování ala Rocky, kdy si dáte párkrát přes držku s nějakým mexikáncem. No a pak samozřejmě Rambo - plížení mezi stromy, tichý zabíjení a nakonec i kropení nebohých mučáčosů šípama.

Jelikož jsem filmový fanda, příběh mi přišel jako neskutečný klišé, každopádně snaha se cení. Co hře ale hodně přidává, tak krásné scenérie, hlavně v Billyho misích šplh na horu pro orlí pírko nebo střílení zajíců v lese. Lokace, pěkná grafika a padnoucí hudba vynáší v mých očích CoJ o několik procent výš, protože bez toho je to tupá střílečka nebo průměrná stealth akce.

Mimochodem CoJ je hra, s nejvyšším počtem lékárniček, co jsem měl možnost ve hrách kdy vidět :D. Lékárničky jsou po kusech rozházené v každém baráku nebo padají z každého druhého nepřítele (tedy až nakonec, kde padají ze všech nepřátel). Jenom ve chvílích, kdy je opravdu potřebujete, zrovna žádné nejsou.

Shrnutím, CoJ je průměrná, stereotypní střílečka, vylepšená o různé blbůstky, které hodně přidává parádní design levelů, spolu s audiovizuální stránkou.

Pro: Design, grafika, hudba, ze začátku jsou přestřelky opravdu zábavné

Proti: Stereotyp, jednoduchost

+15 +16 −1