Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Subnautica

85
40 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
23.01.2018 PC
04.12.2018 PS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://unknownworlds.com/subnautica/
Jestliže se Zemi také říká Modrá planeta, jak nazvat planetu, jejíž povrch je téměř celý tvořen jedním velkým oceánem?

Je 22. století a lidé již obývají více planet než jenom Zemi. Ryley Robinson je vyslán do již známého vesmíru, aby zkonstruoval Phasegate, ale ztroskotá na planetě pod názvem 4546B a podle PDA má jen pár dní, než zemře. Protože Ryley ztroskotal uprostřed oceánu, tak pro získání surovin potřebných k přežití musí hráč prozkoumávat okolí v potápěčském zařízení, přičemž si stále musí hlídat přísun kyslíku a další k životu nutné potřeby. Subnautica je tedy kombinací exploration a survival hry v neokoukaném prostředí mimozemského podvodního světa.

Ve hře jsou čtyři různé herní módy: Freedom, Survival, Hardcore, Creative. V Creative si hráč vůbec nemusí hlídat životní potřeby postavy. Freedom mód požaduje kontrolu kyslíku, zdraví a energie, Survival k tomu přidává ještě sytost a žízeň, přičemž pokud postava zemře, je respawnuta. V Hardcore módu mizí i tato výhoda a hráč má tedy jen jednu šanci a pokud zemře, musí začít znovu od začátku.

Subnautica byla v předběžném přístupu od prosince roku 2014 a oficiálně byla vydána v lednu roku 2018 pro PC, přičemž plná verze pro konzole následovala v prosinci. V roce 2019 se hra dočkala volného pokračování Subnautica: Below Zero.


Poslední diskuzní příspěvek

BUMTARATA (komentář): Pěkný komentář, jaké bugy si měl u té základny?

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
V roce 2017, těsně po tom, co jsem dohrála hru ABZU, jsem měla hroznou chuť na nějakou open world hru v podmořském prostředí. Ovšem nic takového, jako např. Depth, mě vůbec nelákalo (ze žraloků mám občas noční můry). Depth Hunter už vypadal lépe, ale přesto mě nelákalo si jej zahrát.

Potom přišla Subnautica a nabídla přesně to, po čem jsem toužila. Úžasný bohatý podmořský svět se spoustou rybiček, rostlin a predátorů v nádherné grafice a tajuplným příběhem.

Protože jsem si chtěla vychutnat příběh a prostředí na maximum, rozhodla jsem se, že hru nebudu hrát na survival mód a tak jsem se starala pouze o dostatek kyslíku, sbírání surovin a průzkum světa.

Začátek hry byl pro mě hodně rozpačitý. Nevěděla jsem pořádně, co mám dělat a kam plavat. Přiznám se, že jsem byla zprvu i líná číst tu spoustu textu, kterou mě hra zahrnovala, což se však později změnilo.

Měla jsem docela velký problém, pohybovat se po světě bez mapy. Jediný orientační bod byla Aurora – ztroskotaná vesmírná loď a záchranný modul. Později, když jsem si vyrobila kompas, byla už orientace o trochu lepší. V tomto směru jsem velice podcenila praktičnost bójek, díky kterým bych si snadněji vyznačila navštívená místa a nemusela kolikrát zdlouhavě hledat místo, kde jsem již byla. Naštěstí jsem se donutila si jich pár vyrobit ke konci hry – kde jsem se pohybovala již ve velkých hloubkách a najít opětovně např. malou jeskyni, by pro mě byl bez nich dost velký problém.

Velice jsem si oblíbila podmořské vozítko Seamoth a ochranný oblek Prawn, ve kterém jsem se opravdu cítila téměř nepřemožitelně. V obklopení predátorů jsem se škodolibou radostí rozdávala rány všem, kteří si troufli na mě zaútočit. Lehkomyslnost mě však přešla vzápětí, když jsem narazila na tvory, kteří svým rozměrem předčili vše ostatní. Tvory, z jejichž řevu, mi tuhla krev v žilách. Většinou jsem zkusila kolem nich proplavat metodou, když se na ně nedívám, tak si mě také nevšimnou. Většinou to ale nevyšlo.

Ponorku Cyclops jsem si postavila, ale nevyužila. V podstatě jsem neměla důvod k tomu ji využít, když jsem se všude dostala v Prawnu.

Hodně se těším na Subnautica: Below Zero. Teď, když už znám herní mechaniku a vím, co dělat, si pokračování Subnautiky užiji o to více.

PS: Natočila jsem krátké amatérské video – průvodce mojí základnou (obsahuje menší spoilery živočichů a rostlin) : odkaz

PS 2: Když jsem nedávno uviděla screenshot Mazarovy obrovské základny, tak se trochu stydím tu svoji ukazovat. Ale jsem holt skromná holka a vystačím si se svojí minizákladnou :D
+35
  • PC 80
„Koho by sakra mohla bavit podmořská hra?“

To byla má první reakce, když jsem se dozvěděl o hře Subnautica. Vždycky jsem nesnášel filmy, které se celou dobu odehrávají buďto v letadle nebo v ponorce. No a tady vám nezbývá nic jiného než být pod vodou téměř celou hru. Na ponorky taky dojde a že bych byl nějaký fanoušek do potápění, když mám problém přeplavat bazén v reálu? Ne, děkuji. Jenomže ke konci roku jsem začal být velice zoufalý a nervózní. Výzva se pomalu chýlí ke konci a mně furt chybí první část. A na, v současnosti již oranžového, Chuchla jsem neměl trpělivost .. stačilo mi pár levelů a musel jsem to vypnout.

K Subnautice jsem se tedy dostal z povinnosti a s notnou dávkou odporu. Úvodní videjko z vesmíru mě malilinko navnadilo, že by to přeci jen nemuselo být tak hrozné. Bohužel, ve vesmíru jsem strávil asi 15 vteřin a hned jsem se čvachtal v oceánu. Pecka. Následoval skok do neznámých vod. Barvičky, korály, rybičky. „Tady teď budu trávit následujících x hodin?“ povzdechl jsem si. No nic, pustil jsem se do lovení roztomilých čumíku, sběru šutrů a poznávání místa ztroskotání. Pak jsem se dostal k fabrikátoru a v ten moment mě začala Subnautica bavit :-D Začal jsem stavět, vyrábět, vařit a celkově tak nějak blbnout. Než jsem se nadál, měl jsem v ruce pětici velice užitečných nástrojů v čele s vodním kluzákem. Herní mechaniky se mi dostávaly pod kůži rychle a nenásilně. Brzy mě ale přepadla touha poznat něco víc, než okruh nejbližších 300 metrů. Co takhle se podívat na mou rozmlácenou loď? A právě tam jsem došel ke zjištění, že ve hře bude hrát roli i souš (jupíííí), proč jinak by bylo možné sprintovat a skákat? To mou zvědavost ještě více napěchovalo. Začal jsem prozkoumávat čím dál větší oblasti, až jsem se konečně dostal do míst, kde se vše stalo ještě mnohem zajímavějším. Mluvím o obří mimozemské stavbě na horském ostrově plném protivných, skákajících krabů.

Hodiny plynuly a já jsem se postupně prokousával nenásilně dávkovaným příběhem a dlouhé chvilky jsem si krátil sháněním blueprintů a surovin na výrobu nejrůznějších materiálů a přístrojů. A samozřejmě jsem sháněl především fragmenty podmořských vozítek. Když jsem si vyrobil svůj první Seamoth, cítil jsem se jako nesmrtelný vládce všech moří. Z omylu mě vyvedl až gigantický leviatan, který mou kocábku zničil na první dobrou. Pak už jsem se nikdy necítil jako vládce všech moří ……….............……… dokud jsem si nepostavil epickou ponorku Cyclops!!! Zpočátku jsem čekal bytelnějšího Seamotha, ale když jsem zjistil, že toto plavidlo je tak obrovské, že se mohu po jeho palubě procházet, a dokonce v něm i stavět stejně jako na své základně, okamžitě jsem si ho oblíbil. A to jsem ještě netušil, kolik srandy si užiju s Prawnem. Zamiloval jsem si způsob úprav plavidel, stejně tak to, jak si mohu ta menší ukrýt do útrob své ponorky. Stejně tak jsem poprvé naplno využil potenciál stavění vlastní základny a svůj plovoucí „domeček“ jsem si vypiplal do posledního detailu od akvárek, přes květinky, kávovar, postel, observatoř, líheň až po bioreaktor. Ne, ani v The Forest, ani ve Fallout 4 mě to tolik nechytlo. Tady mi vše dávalo smysl a veškeré mechaniky mi přišly inteligentně vymyšlené (byť mnohdy velice zjednodušené).

Nicméně asi po dvaceti čtyř hodinách hraní se dostavil nepříjemný stereotyp a nuda. Možná proto, že hra opravdu nic nevnucuje a příběh je tak spíše upozadněn. Čas od času se někdo ozve přes rádio, ale ke konci je spíše na hráči, aby se pustil do strašidelných hlubin, které začínají kdesi na hranici 500 metrů. Odtud dolů už je člověk regulerně podělanej strachy buď z Warperů nebo z o poznání silnějších Leviatanů. Pro dohrání je tento postup pochopitelně žádoucí, takže nemějte strach, pod magickou hranici 1000 metrů se podíváte také. Příběh v této části začne opět gradovat a děje se tak až do konce. A že se jedná o kvalitní závěr. Hltal jsem ho doslova jedním dechem. Bylo to intenzivní a promyšlené. Tvůrci jistě musí být blázni do podvodní biologie.

No a po těch necelých 29hodinách jsem seděl v záchranné raketě připraven ke startu, ale cosi uvnitř mě nechtělo pustit. Celou dobu jsem si budoval vlastní základnu, učil se žít na této krásné, byť nehostinné planetě a teď to mám nechat vše za sebou? Byl to zvláštní pocit, ale vůbec se mi odtud nechtělo. Smutné to návraty domů – jako se vracet z krásné dovolené. Zároveň jsem byl i dost rád, že to mám za sebou. Jak jsem zmínil, dlouhý čas jsem se dokázal i potloukat ve své ponorce a nudit se kvůli tomu, že nikde nic nemohu najít.

Dvakrát mě potkal i velice nepříjemný bug propadu pod texturu. Poprvé to bylo, když jsem se vracel z průzkumu výzkumné základny, tak jsem se prostě propadl a padal jsem a padal jsem a padal jsem. Spolu s Prawnem naditým po okraj radioaktivním materiálem, sírovým čímsi a vzácným niklem. Hra uložená bůhví kde, takže mě to patřičně naštvalo. Naštěstí hra nabízí širokou paletu „cheatů“, takže jsem nemusel nic opakovat. Umřít kvůli bugu mi nepřijde zrovna fér. V takovém případě mi tohle podvádění připadá jako naprosto legitimní způsob hry. Kdyby ne, tak nevím, jak se vzteky nezbláznit například u Skyrimu :-D

Shrnutí:
Originálně tedy zakončuju herní výzvu hrou, která je na seznamu uvedena hned na první příčce. Hrou, která mi na první pohled neměla absolutně co nabídnout, ale v konečném důsledku mi dala víc, než jsem si dokázal připustit. Graficky nádherně zpracovaná, návyková a velice komplexní, co se biologických údajů týče. Určitě se k ní ještě někdy vrátím a pořádně si prohlédnu i ta nejtemnější a nejděsivější zákoutí planety 4546B, teď jsem ale rád, že mohu být nějaký čas v suchu.

Herní čas: 28h 44m
Obtížnost: Survival

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 1. Tehdy to začalo (hardcore)

Pro: Celý podmořský i nadmořský svět, příběh (obzvlášť jeho zakončení), crafting

Proti: Zpočátku může být složitější, nepříjemné bugy, příliš malý tlak na postup v příběhu

+21
  • PC 100
Atmosférické, záhadné, strašidelné, napínavé! Subanutica je pro mě nejlepším překvapením posledních pár let, tam kde velká studia selhávají opakovaně, tam Subnautica od malého nízko rozpočtového studia září.

Budete udiveni podmořským světem, budete se ho bát, v některých místech pro vás bude posunutí se o každý metr dopředu výzvou, hra vás naučí čelit svému strachu z neznámého a odměnou vám bude střípek informací z daného universa. Budování atmosféry je to nejlepší, co vám může Subnautica nabídnout.

Bavilo mě skenovat každou rybu, rostlinu nebo sbírat PDA a pak si v klidu podmořské základy s výhledem na podmořskou rokli číst každý detail o tomto úžasném sci-fi světě. Rozmanitý svět nakrmí každého objevitelského ducha.

Nebudu tu vypisovat žádné detaily okolo příběhu ani to jak jsem hru hrál nebo co vše nabízí, tím vám jen zkazím zážitek. To, že jste trosečník který přežil pád lodi Aurora a na vás je se dostat zpět do civilizace (pokud o to stojíte) snad ani nemusím psát, vždyť je to v popisku a hlavní zápletka děje. To jak vše funguje taky lehce zjistíte sami.
Musím také ocenit fakt že hra je řemeslně plně ručně vyrobená, původně jsem nevěděl do čeho jdu a u prvního útesu jsem si nebyl jistý, zda je hra procedurálně generovaná, Když jsem pak ale viděl další tři útesy, bylo mi jasné že za tímhle stojí poctivá ruční práce, neb mi některé přírodní úkazy vyrazily dech. Hra je jednoduše krásná.

Setkal jsem se s množstvím bugů a technických nedodělaností, ovšem nic nebylo natolik strašné aby to jakkoliv kazilo zážitek a uvěřitelnost. Optimalizace je jednoduše špatná, vidíte donačítání prostředí a má výkoná karta se bezdůvodně zahřívala, Hitboxy velkých živočichů jsou jen jednoduché koule a zbytkem jejich těla lze proplouvat, navíc i oni sami občas ignorují prostředí a tak se stane že vidíte Leviathana co si to na vás žene skrz kus útesu.

Pro: Atmosféra neznáma, hudba dokreslující prostředí, vizuál, fungující svět, přežití a budování základny, příběh, objevování.

Proti: Bugy, optimilizace, větší tvorové mohli být lépe technicky propracováni.

+20
  • PC 80
Hry tohoto typu běžně nehraju, i tuhle jsem po pěti hodinách bezcílného sbírání trosek a kyselinových hub chtěl nadobro odinstalovat a nikdy už nespatřit. Tak mě štvala!

Když jsem ji ale rozehrál podruhé, poučen, že není moudré schraňovat všechno, co se mi dostane pod nos, a že příběh se netypicky rozvíjí prozkoumáváním okolí, zmocnily se mě pocity neskrývaného nadšení, které se prohlubovaly s každým waaat a wooow momentem, kterými je hra napěchovaná až po oceánskou hladinu, a vlastně ještě kus nad ni, a které ve finále s přehledem přebily všechny neduhy, jako jsou otravný backtracking či frustrující bugy při budování základny.

Subnautica se mi vpila pod kůži a nebylo by moudré z ní příliš mnoho prozrazovat. Neoslnila-li vás na první dobrou, zkuste jí dát druhou šanci jako já. Zaslouží si to. A vy jakbysmet.
+18
  • PC 90
Musím říct, že koupě této hry byla asi tou nejlepší za poslední roky. A pokud ne nejlepší, tak určitě nejpřekvapivější v dobrém slova smyslu. Malinko zasažený stereotypem, bloumal jsem po steamu a hledal, co by mě mohlo vyvést z herní apatie. A vida, graficky vydařená hra s průzkumem a craftěním a to vše zabalené do ,,avatarovského'' designu a za méně než 500? Chvíli jsem hledal dál a pak jsem to koupil. Jenže hra mě nejen vyvedla z mé apatie, ale pohltila mě natolik, že jsem ji slupnul na jeden zátah.

Úvod do Subnauticy je velmi stručný. Spustíte hru a najednou padáte v záchranném modulu kamsi dopryč. Najednou vás vezme plech po hlavě a vy se proberete v hořícím modulu. Popadnete hasičák, oheň zneškodníte, rozhlédnete co všechno vám nefunguje a jdete se podívat kde to vlastně jste. A ejhl, nikde nic. Jen voda, voda, vy a nebýt trosky Aurory, byla by tam zas jen voda. Zapomněl jsem zmínit, že doufám, že hlavní postava po zachránění poděkovala výrobci záchranných modulů, že vyrobila alespoň jeden s funkčními plováky :D.
Nicméně hra z vršku modulu nevypadá nic extra a pohledem do dáli nad hladinou se kochat nebudete napříč hrou nikdy.
Co vás ale spolehlivě přiková k počítači je první skok do vody. Dal jsem si hned survival mod, a nejednou jsem na začátcích hry málem umřel hlady, žízní nebo nedostatkem kyslíku, protože jsem si prohlížel moc dlouho můj nový dočasný domov. Hra pod vodou vypadá opravdu skvěle a v mělčinách, kde je asi nejvíc na co koukat, umí skoro až utopit.
Musim si i trošku zakritizovat, protože počáteční guide, co chytit a z čeho udělat nejdůležitejší věci, nebyl zrovna nejlepší. Já ho musel přehlédnout a dlouho mi trvalo, než jsem si vyrobil prvni lahev vody.
Po adaptaci k herním mechanismům je to ale ničím nerušená balada. Vyrobíte si ruční skenner a ten už vám řekne vše důležité. A když ne on, musíte hledat jinde info po jiných trosečnících.
Hra má naprosto plynulý, nenásilný průběh. Čím dál a hlouběji se vydáte, tím užitečnější věci naleznete a ty vám dál pomáhají v dalších cestách hloub a hloub.
Nehrál jsem hru v early accesu a tak nechápu připomínky ke Cyclopsovi. Pokud byl dřív nevybalancovaný, rozhodně to pro něj neplatí dnes. Hned co jsem se v něm zorientoval, tak jsem si ho oblíbil. Je to téměř nesmrtelná pohyblivá stanice a s modulem na štít a zásobou baterek už je tuplem nezničitelná. Pravda je, že jsem hrou strávil spousty času necíleným průzkumem a tak jsem zjistil, kam se s ponorkou vydat můžu a kde je to riskantní. A pokud by chtěl někdo po mě naprosto definitivní odpověď, proč brát takovej kolos namísto častějších výpadů s PRAWNEM nebo Seamothem a nebrat v potaz tuny místa na kořist, pak za mě je odpověď jasná- WARPER.
Monstra jsou kapitolou sama pro sebe. Od malých roztomilých rybek, které jsou dobré nasolené, střední se kterými si můžete být hrozbou navzájem s patřičným vybavením, až po třídu leviatan, kterou můžete tak maximálně dráždit skenerem a považovat za úspěch, pokud si výsledná data někde v klidu přečtete.
Pohled je úchvatný téměř na všechny exempláře a skener se vám jen tak nezastaví. Na některé se však nebudete mít čas dívat moc dlouho.

Abych nezapomněl na celkem důležitou část, tak ve hře je věcička zvaná konstruktor a jak už název napovídá, něco staví. A to něco je základna. Napříč hrou budete nacházet krom plánů výbavy i nepřeberné množství stavebních plánů od multifunkční místnosti až po kancelářský nábytek. V první místnosti nejspíš každý obsáhne vybavení modulu a přestěhuje se a nesměle bude přidávat další místnosti a přidávat to, co ho na cestách cvrnkne do nosu. Skvělé na to všem je, že místnosti nejsou závislé na ničem, kromě energie, a tak jsem skončil hru se spoustou monitorovacích budov napojených na jeden solární panel. Později jsem si postavil druhou větší základnu v biomu se zelenou břečkou. Zaplať pánbůh, že si mě ten velkej hajzl nikdy nevšiml. Tam mi celou tu dobu sloužil jedinej uranovej článek.

Pokusy dělají zlou krev. V předchozím odstavci jsem zmínil stavbu základen. Mezi to patří i chovná nádrž. Velikosti se meze nekladou. Tam si můžete pěstovat prakticky cokoliv, co dokážete sebrat(Poznm. nutná regulace počtů). Ikdyž hra tvrdí, že se zvířátka na planetě rozmnožují nepohlavně, dáte-li dva stejné vzorky do nádrže a chvíli tam nepůjdete, budete mít zvířátek plnou nádrž. Vtip je v tom, že ve hře narazíte na vajca dravců, ty pak můžete z nádrže vyndat a vypustit kam je libo a neublíží vám. Tedy aspoň pokud nestojíte mezi ním a jeho kořistí. Strašně jsem si oblíbil Kraba Olihňvitýho. Pár jsem si jich vychoval a se záměrem vyštvat Stalkery z chaluh jsem ho tam vypustil. A fungovalo to. Jsem to ale hlavička, říkal jsem si. Jenže Stalkeři odmigrovali k mojí základně, tam mi kradli drony a odnášely je pryč. Tak jsem vypustil dalšího kraba a ten je po chvíli zase úspěšně vyhnal pryč. Jenže krab už nebral v potaz můj majetek a neustále mě napadal kdykoliv jsem chtěl jít na vyjížďku v Seamothu a vyřazoval mi elektroniku. A jak to celé dopadlo? Zoufalí Stalkeři nějakým způsobem nahnali k mojí základně Prďochy, kteří svým smradem nakonec kromě mě zabili všechno živý včetně Stalekrů i Kraba.
Závěr? Nesnažte se narušit simbiózu, nikam to nevede. Nebo přikročte k vypuštění většího množství vzorků.

Jedna z nejdůležitějších věcí ve hře je orientace po mapě. Minimapu žádnou nedostanete a tak se budete navigovat jen pomocí signálů uložených ve vašem PDA. Signály si můžete vytvářet vypouštěním bojek nebo někde necháte dron(ale daleko od stalkerů). Nečekejte ve hře žádnej vyhledávač trasy. Prostě někde kilometr pd tebou je cíl, tak si ho najdi. A že hra je plná skulinek, jeskyní, apod. co vás přímo k cíli nenavede. A doporučuju si na každou cestu do neznáma těch pár bojek fakt udělat, protože nikdy nevíte, kde se budete moct jak dlouho zdržet.
Co mě chybělo bylo, aby mi PDA alespoň oznámilo, v jaké lokaci se nacházím. Díky tomu jsem v některých za celou hru byl jen párkrát a jednu sjem dokonce našel až ke konci hry.

Je toho dost, o čem by se dalo básnit, ale doporučuju všem aby si hru zahráli sami, protože není možné to popsat bez spoilerů.

Hra je v této fázi stále nepříjemně zabugovaná. Na dost z nich jsem už zapomněl a vzhledem k tomu, že jsem poslední 1/3 odehrál v Cyclopsu, jde mi na paměť jediný. Vypadávání z Cyclopsu..... Prostě najednou padáte, jako by tam nebyla voda a výsledkem je nechutná damage. Pokud jste v nebezpečné oblasti a spadnete mezi něco žravého, máte prostě smůlu. A stávalo se mi to opravdu často.
Co mi vadilo dál bylo stavění základny. je to strašně neflexibilní. Napojování tunelů na místnosti leckdy nepochopitelně nešlo. Tu nešlo okno, tam zas dveře. Až minutové trefování se skříní do rohu abyste ušetřili místo na další atp.

Ve výsledku je Subnautica luxusním počinem, který dokáže velmi zpřijemnit život až několika desítkami hodin nevídané zábavy. Pro mě je to jasný impuls dívat se po titulech podobného žánru.

Pro: Komplexní svět. Ryby. Grafika, atmosféra, Příběh( :) ) , Warper.

Proti: Pár bugů, orientace mezi sekcemi, napojování základny, Warper....

+17