Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Subnautica

85
58 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
23.01.2018 PC
04.12.2018 PS4XOne
Vývojáři:
Unknown Worlds Entertainment
Oficiální stránky:
http://unknownworlds.com/subnautica/
Jestliže se Zemi také říká Modrá planeta, jak nazvat planetu, jejíž povrch je téměř celý tvořen jedním velkým oceánem?

Je 22. století a lidé již obývají více planet než jenom Zemi. Ryley Robinson je vyslán do již známého vesmíru, aby zkonstruoval Phasegate, ale ztroskotá na planetě pod názvem 4546B a podle PDA má jen pár dní, než zemře. Protože Ryley ztroskotal uprostřed oceánu, tak pro získání surovin potřebných k přežití musí hráč prozkoumávat okolí v potápěčském zařízení, přičemž si stále musí hlídat přísun kyslíku a další k životu nutné potřeby. Subnautica je tedy kombinací exploration a survival hry v neokoukaném prostředí mimozemského podvodního světa.

Ve hře jsou čtyři různé herní módy: Freedom, Survival, Hardcore, Creative. V Creative si hráč vůbec nemusí hlídat životní potřeby postavy. Freedom mód požaduje kontrolu kyslíku, zdraví a energie, Survival k tomu přidává ještě sytost a žízeň, přičemž pokud postava zemře, je respawnuta. V Hardcore módu mizí i tato výhoda a hráč má tedy jen jednu šanci a pokud zemře, musí začít znovu od začátku.

Subnautica byla v předběžném přístupu od prosince roku 2014 a oficiálně byla vydána v lednu roku 2018 pro PC, přičemž plná verze pro konzole následovala v prosinci. V roce 2019 se hra dočkala volného pokračování Subnautica: Below Zero.


Poslední diskuzní příspěvek

Asi jsem divná ale já jsem tu pušku ani tropédo nepoužívala,.. stačilo mi se kolem sebe ohánět nožem a v prawnu vrtákem a jakmile jsem viděla…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
V roce 2017, těsně po tom, co jsem dohrála hru ABZU, jsem měla hroznou chuť na nějakou open world hru v podmořském prostředí. Ovšem nic takového, jako např. Depth, mě vůbec nelákalo (ze žraloků mám občas noční můry). Depth Hunter už vypadal lépe, ale přesto mě nelákalo si jej zahrát.

Potom přišla Subnautica a nabídla přesně to, po čem jsem toužila. Úžasný bohatý podmořský svět se spoustou rybiček, rostlin a predátorů v nádherné grafice a tajuplným příběhem.

Protože jsem si chtěla vychutnat příběh a prostředí na maximum, rozhodla jsem se, že hru nebudu hrát na survival mód a tak jsem se starala pouze o dostatek kyslíku, sbírání surovin a průzkum světa.

Začátek hry byl pro mě hodně rozpačitý. Nevěděla jsem pořádně, co mám dělat a kam plavat. Přiznám se, že jsem byla zprvu i líná číst tu spoustu textu, kterou mě hra zahrnovala, což se však později změnilo.

Měla jsem docela velký problém, pohybovat se po světě bez mapy. Jediný orientační bod byla Aurora – ztroskotaná vesmírná loď a záchranný modul. Později, když jsem si vyrobila kompas, byla už orientace o trochu lepší. V tomto směru jsem velice podcenila praktičnost bójek, díky kterým bych si snadněji vyznačila navštívená místa a nemusela kolikrát zdlouhavě hledat místo, kde jsem již byla. Naštěstí jsem se donutila si jich pár vyrobit ke konci hry – kde jsem se pohybovala již ve velkých hloubkách a najít opětovně např. malou jeskyni, by pro mě byl bez nich dost velký problém.

Velice jsem si oblíbila podmořské vozítko Seamoth a ochranný oblek Prawn, ve kterém jsem se opravdu cítila téměř nepřemožitelně. V obklopení predátorů jsem se škodolibou radostí rozdávala rány všem, kteří si troufli na mě zaútočit. Lehkomyslnost mě však přešla vzápětí, když jsem narazila na tvory, kteří svým rozměrem předčili vše ostatní. Tvory, z jejichž řevu, mi tuhla krev v žilách. Většinou jsem zkusila kolem nich proplavat metodou, když se na ně nedívám, tak si mě také nevšimnou. Většinou to ale nevyšlo.

Ponorku Cyclops jsem si postavila, ale nevyužila. V podstatě jsem neměla důvod k tomu ji využít, když jsem se všude dostala v Prawnu.

Hodně se těším na Subnautica: Below Zero. Teď, když už znám herní mechaniku a vím, co dělat, si pokračování Subnautiky užiji o to více.

PS: Natočila jsem krátké amatérské video – průvodce mojí základnou (obsahuje menší spoilery živočichů a rostlin) : odkaz

PS 2: Když jsem nedávno uviděla screenshot Mazarovy obrovské základny, tak se trochu stydím tu svoji ukazovat. Ale jsem holt skromná holka a vystačím si se svojí minizákladnou :D
+41 +42 −1
  • PC 95
Komentář obsahuje malé spoilery.

Sedím si v ponorce jménem Gloria a přemýšlím, co budu dělat dál. Kolem mě se ozývá skřípání, duté nárazy, opodál vyvěrá láva a někde v dálce, pár stovek metrů, je něco, čeho se strašně bojím. A přes co musím jít dál, jinak tu zůstanu navěky. S tichým pohonem a s vypnutými světly je větší šance, že si mě to něco nevšimne, ale radar, který mi zlověstně ukazuje, kde se ona věc nachází a jak kolem mě krouží, mi na kuráži moc nepřidává. A o tom je celá tahle mise na planetě 4546B, o překonávání strachu, o vstupování do míst, o kterých jsem na začátku svého pobytu zde ani nesnila. Ani v té nejhorší noční můře.

Jak kdyby to bylo včera, co byl pro mě výkon potopit se do hloubky kolem sto metrů bez jakékoliv výbavy. A že to bylo třeba, voda a jídlo docházely, a bylo nutné najít další a další materiály na výrobu. Protože co stačilo na začátku, to přestalo stačit později, kdy člověk zjistil, že by možná nemusel prožít celý život v Lifepodu číslo 5 a živit se upečenými rybičkami. Často mi chodily zprávy od dalších trosečníků společně s jejich souřadnicemi. Že se nachází přes kilometr ode mě? A že tam mám doplavat? Kamsi do neznáma a do hloubky? Nikdy, napadlo mě. Na druhý den jsem dobře zásobená vyrazila na cestu a zvládla tak můj první velký úkol.

Po čase jsem si postavila malé plavidlo a cítila se nepřemožitelná do té doby, než se mi první "velký" vysmál a moje už bývalé plavidlo zničil, jak kdyby bylo vystavené z třísek. Zařekla jsem se, že už tam nikdy nepůjdu. Šla, protože musela. Kolikrát jsem místy projížděla, slyšela různé skřeky a říkala si, že se hlavně nemám otáčet a že mám prostře plout vpřed a doufat v nejlepší (a očekávat nejhorší).

S postupem času se moje výbava začala rozšiřovat a měla jsem svoji malou kajutu, kde jsem si postavila postel a naproti akvárium. Začala jsem podnikat výpravy vybavená zásobami, jak kdybych měla opustit můj dočasný domov na týdny. Zprávy, které jsem dostávala z okolí, mě táhly dál a hlouběji. Až mě čekala poslední výprava, finální. Naložila jsem svoji Glorii věcmi, materiály, jídlem a vodou jak pro Afriku a vyplula.

A byla to jízda. Proplétala jsem se mezi mimozemskou flórou a kolem mě proplouvala mimozemská fauna zhruba stejně velká jako moje Gloria. Radar mě náhle upozornil, že mě milá fauna zpozorovala a chystá se zaútočit. Zapnula jsem štíty a čekala nejhorší. Silný náraz, s Glorií to škublo, tak zapínám vyšší rychlost a zdrhám. A hlavně se neotáčet. S vypětím všech sil a nervů jsem doplula k poslednímu místu a cítila, že se blíží konec mojí mise. Na jednu stranu jsem cítila radost, že jsem to dokázala a zvládla, na druhou stranu na mě padl smutek, že se s tímhle místem rozloučím. S místem, kde jsem dokázala překonat svůj strach a dokázala se ze situace, ve které jsem měla původně zemřít, dostat.


Co víc napsat. Perfektní hra (zážitek) a opravdu to není "jen" survival (ten to být nemusí), kde se něco pořád vyrábí a hledají se materiály. To bylo pro mě vedlejší, protože to, co mě táhlo dál, byl příběh, to, jak byl podáván, a také prostředí. Tak cizí a tak nepřátelské a přece jen se stalo mým domovem. Kupodivu jsem při hře neměla žádný bug, teda až na úplném konci, kdy při výstupu z rakety můj milý avatar vyletěl do vzduchu a s ním i plošina s raketou. Naštěstí jsme oba dopadli do vody a jelo se dál. Co ovšem musím vytknout, tak je příšerná optimalizace, kdy jsem dost často očekávala, že se hra navždy zasekne a pomůže jen tvrdý restart.

Pro: příběh, cizí prostředí, údaje z databáze živočichů a rostlin, strach z prozkoumávání

Proti: optimalizace

+40
  • PC 80
Subnautica je krásná malá velká hra. Craftící/exploring/survival hry moc nehraju, ale k Subnautice jsem kdysi viděl pár let's play videí a musel jsem to sám vyzkoušet. Přiznám se ale, že alespoň jeden element jsem ze hry vynechal - starání se, aby můj pixelový hrdina byl stále dosyta nabumbán a napapán. Stačí, že se u toho hraní musím krmit já sám. A nikdy jsem nebyl dobrej zahradník nebo kuchař. Doplňování vody a jídla ve hrách nesnáším a jsem moc rád, že autoři zvolili několik způsobů rozehrání kampaně.

Nemá smysl se tu rozepisovat o craftění, funguje stejně jako v podobných hrách. Ze základních surovin vyrábíte lepší a z lepších ještě lepší. A exploringem získáváte plány na konkrétní výrobky, pomocí kterých si ulehčíte pobyt na vodní planetě.

Tady začíná ta největší sranda. V jiných hrách musíte najít kámen a trávu. Z kamene a trávy vyrobíte kladivo. Z trávy a bambusu si postavíte přístřešek a tady většinou skončíte, protože je to nuda. V Subnautice se vše dělá ve větším měřítku.. Seber 5 šutrů a postav si velkou pohodlnou podvodní kapsli. Vedle kapsle si postav dok na miniponůrku a robota.. cože, robota? Jasný, stačí pár lepších šutrů, hub, semen z rostlin a je tu. Baví mě, jak vám hra všechno představuje jako úplnou samozřejmost, nad kterou není třeba se pozastavovat. Je zasazená někdy do daleké budoucnosti a tyto technologie jsou prostě normální.

Stejně jako přístroje se tu ve velkém měřítku představí i mapa a především potvory, které se tam pohybují. Když mě poprvé zezadu chytl Reaper v Seamothu, skoro jsem se podělal. A to zdaleka není největší hnusák!. V čem tato hra exceluje, tak navozování tísnivé, strašidelné atmosféry, jak vizuálně (obří leviathani v temných hloubkách), tak zvukově (houkání rybáků v jeskyních nebo dramatické tóny při překonávání větších a větších hloubek). V podstatě celou dobu víte, že musíte dolů, víte, že tam nic hezkýho nepotkáte, ale taky víte, že vám nic jinýho nezbyde, než se překonat a plout dál. Myslím si, že toto je největší tahák hry a každému bych doporučil zkusit tady ten pocit nekonečné nejistoty, co se stane, když se posunu o dalších 10 metrů nebo co se stane, když mi dojde šťáva do ponorky, nebo když mi nevystačí kyslík při prohledávání jeskyně.

Pár zádrhelů přece jen hra má. Někdy v půlce tak nějak přestanou chodit indície, co máte dělat a v podstatě strávíte několik hodin jenom plaváním sem tam, než najdete správné suroviny a vycraftíte upgrady. Na hře je hrozně poznat, že vyšla jako early access. Všemožné glitche při budování základny jsou otravné, semtam se můžete přes texturu podívat na cestu atd. Na druhou stranu, hra ani jednou nespadla, nikde jsem se nezasekl a nenarazil jsem na nic, co by hru kazilo. Osobně bych při všech těch vymoženostech, co si můžete vyrábět, přidal i skenování terénu a vytváření si vlastní mapy exploringem. Nemyslím si, že je úplně nutný, aby hráč ztrácel X hodin času blouděním při hledání posledního fragmentu do vrtáku. Nemusí to být mistrovství světa v kartografii, ale něco na způsob hologramu z monitorovací místnosti. Můžete si proboha pomocí malých dronů vyrobit vesmírnou raketu, ale ne mapku??

Tady ještě moje první loupácká základna :)
+24
  • PC 100
Atmosférické, záhadné, strašidelné, napínavé! Subanutica je pro mě nejlepším překvapením posledních pár let, tam kde velká studia selhávají opakovaně, tam Subnautica od malého nízko rozpočtového studia září.

Budete udiveni podmořským světem, budete se ho bát, v některých místech pro vás bude posunutí se o každý metr dopředu výzvou, hra vás naučí čelit svému strachu z neznámého a odměnou vám bude střípek informací z daného universa. Budování atmosféry je to nejlepší, co vám může Subnautica nabídnout.

Bavilo mě skenovat každou rybu, rostlinu nebo sbírat PDA a pak si v klidu podmořské základy s výhledem na podmořskou rokli číst každý detail o tomto úžasném sci-fi světě. Rozmanitý svět nakrmí každého objevitelského ducha.

Nebudu tu vypisovat žádné detaily okolo příběhu ani to jak jsem hru hrál nebo co vše nabízí, tím vám jen zkazím zážitek. To, že jste trosečník který přežil pád lodi Aurora a na vás je se dostat zpět do civilizace (pokud o to stojíte) snad ani nemusím psát, vždyť je to v popisku a hlavní zápletka děje. To jak vše funguje taky lehce zjistíte sami.
Musím také ocenit fakt že hra je řemeslně plně ručně vyrobená, původně jsem nevěděl do čeho jdu a u prvního útesu jsem si nebyl jistý, zda je hra procedurálně generovaná, Když jsem pak ale viděl další tři útesy, bylo mi jasné že za tímhle stojí poctivá ruční práce, neb mi některé přírodní úkazy vyrazily dech. Hra je jednoduše krásná.

Setkal jsem se s množstvím bugů a technických nedodělaností, ovšem nic nebylo natolik strašné aby to jakkoliv kazilo zážitek a uvěřitelnost. Optimalizace je jednoduše špatná, vidíte donačítání prostředí a má výkoná karta se bezdůvodně zahřívala, Hitboxy velkých živočichů jsou jen jednoduché koule a zbytkem jejich těla lze proplouvat, navíc i oni sami občas ignorují prostředí a tak se stane že vidíte Leviathana co si to na vás žene skrz kus útesu.

Pro: Atmosféra neznáma, hudba dokreslující prostředí, vizuál, fungující svět, přežití a budování základny, příběh, objevování.

Proti: Bugy, optimilizace, větší tvorové mohli být lépe technicky propracováni.

+23
  • PC 95
Tak jsem to konečně dohrál a mohu tak shrnout dosavadní pocity z téhle bez mála dva roky staré hry, které jsem se dlouho vyhýbal. Nic moc jsem o ní zjištěného neměl, ale to málo co jsem o ní věděl, mě zprvu nějak odrazovalo od chuti si to vůbec zahrát, čehož nyní velice lituji.

Až teprve nyní mohu říci, že můj odpor k pod vodou odehrávající se hře byl oprávněný, protože až když jsem si vyzkoušel hru skutečně prožít mohu s naprostou jistotou říci, že pohybovat se hluboko pod hladinou, v neznámém prostředí, s minimálními prostředky a všudy přítomným nebezpečím, je zatraceně tíživý pocit, který však přidává na intenzitě a pokud se člověk nechá pohltit atmosférou čeká jej neskutečná jízda, kdy na konci odejde s pocitem, že je vlastně rád, že to prožil.

Jedná se tak o vcelku slušně zvládnutý sci-fi survival, který i přes některé chyby přináší místy až dechberoucí zážitek. Je tu pár technických nedostatků, které se dají hře vytknout, ale ve výsledku se to v mém hodnocení projevilo jen těmi 5% díky kterým to nedosáhlo stovky. Příběh zde není lineárně vyprávěn, hra vám ani za mák nepomůže s vaším postupem, jste v tom úplně sami a byť jsem neodolal pokušení požádat lidi o pomoc, všechna čest tomu, kdo hru opravdu dohraje bez jediné nápovědy. Je to místy depresivní nevědět co dělat, ale teď zpětně mohu jen konstatovat, že jsem místy nad hrou přemýšlel špatně. Oni ty návaznosti byli ve výsledku vcelku logické.

5% chyb které zmiňuji jsou místy dost nepříjemné. Hra má dva módy, kdy jsem si samozřejmě netroufl vydat se do hardcore módu při prvním průchodu, kdy jsem tak úplně netušil co mě vlastně čeká a jsem za to rozhodnutí docela rád. Ve hře není tak snadné umřít, ale sem tam se člověk dopustí pár kritických chyb, které ho na konec život stojí. Při dostatečné míře opatrnosti, tomu lze samozřejmě předejít. Ovšem pokud přijde bug v podobě propadnutí texturou nebo záseku v mechanickém obleku, kdy jej prostě a jednoduše nelze opustit může to vyústit v setsakra nepříjemnou situaci i smrt. Po čtyřech letech v předběžném přístupu a bez mála dvou letech co je hra na světě, takové chyby nepůsobí zrovna příjemným dojmem. Nic co se však ve výsledku nedá odpustit.

Horší je to už s faktem, že vás hra moc nemotivuje zahrát si to znovu. Při prvním průchodu můžete strávit prohledáváním světa 20 - 80 hodin hraní, ale když už je po všem, nějak není důvod se vracet. Tedy pokud se nepokusíte na vlastní nebezpečí po průchodu normální obtížnosti projít na jeden život hardcore mód. Stavění zde působí jako doplněk k hraní a není to něco čím by chtěl člověk strávit více času i proto, že stavební režim a vůbec vyrábění ve hře klade nesmyslné překážky v podobě nemožnosti připnutí receptů na obrazovku nebo vyhledání konkrétního receptu v PDA. Kdo dnes udělá PDA bez vyhledávání?

Nezbývá než doufat, že Subnautica: Below Zero na tom po téhle stránce bude lépe. Nechci od toho, aby se to stalo Minecraftem, ale nějakou formu úprav stran stavebních úkonů, třeba i jen to vyhledávání receptů a jejich připnutí, abych si je nemusel opisovat do notýsku, bych velice uvítal.

Pro: Silný příběh, silná atmosféra, kreativní nápady

Proti: neopravené bugy, orientace v inventáři a tvorbě předmětů

+23