Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Subnautica


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 90
V roce 2017, těsně po tom, co jsem dohrála hru ABZU, jsem měla hroznou chuť na nějakou open world hru v podmořském prostředí. Ovšem nic takového, jako např. Depth, mě vůbec nelákalo (ze žraloků mám občas noční můry). Depth Hunter už vypadal lépe, ale přesto mě nelákalo si jej zahrát.

Potom přišla Subnautica a nabídla přesně to, po čem jsem toužila. Úžasný bohatý podmořský svět se spoustou rybiček, rostlin a predátorů v nádherné grafice a tajuplným příběhem.

Protože jsem si chtěla vychutnat příběh a prostředí na maximum, rozhodla jsem se, že hru nebudu hrát na survival mód a tak jsem se starala pouze o dostatek kyslíku, sbírání surovin a průzkum světa.

Začátek hry byl pro mě hodně rozpačitý. Nevěděla jsem pořádně, co mám dělat a kam plavat. Přiznám se, že jsem byla zprvu i líná číst tu spoustu textu, kterou mě hra zahrnovala, což se však později změnilo.

Měla jsem docela velký problém, pohybovat se po světě bez mapy. Jediný orientační bod byla Aurora – ztroskotaná vesmírná loď a záchranný modul. Později, když jsem si vyrobila kompas, byla už orientace o trochu lepší. V tomto směru jsem velice podcenila praktičnost bójek, díky kterým bych si snadněji vyznačila navštívená místa a nemusela kolikrát zdlouhavě hledat místo, kde jsem již byla. Naštěstí jsem se donutila si jich pár vyrobit ke konci hry – kde jsem se pohybovala již ve velkých hloubkách a najít opětovně např. malou jeskyni, by pro mě byl bez nich dost velký problém.

Velice jsem si oblíbila podmořské vozítko Seamoth a ochranný oblek Prawn, ve kterém jsem se opravdu cítila téměř nepřemožitelně. V obklopení predátorů jsem se škodolibou radostí rozdávala rány všem, kteří si troufli na mě zaútočit. Lehkomyslnost mě však přešla vzápětí, když jsem narazila na tvory, kteří svým rozměrem předčili vše ostatní. Tvory, z jejichž řevu, mi tuhla krev v žilách. Většinou jsem zkusila kolem nich proplavat metodou, když se na ně nedívám, tak si mě také nevšimnou. Většinou to ale nevyšlo.

Ponorku Cyclops jsem si postavila, ale nevyužila. V podstatě jsem neměla důvod k tomu ji využít, když jsem se všude dostala v Prawnu.

Hodně se těším na Subnautica: Below Zero. Teď, když už znám herní mechaniku a vím, co dělat, si pokračování Subnautiky užiji o to více.

PS: Natočila jsem krátké amatérské video – průvodce mojí základnou (obsahuje menší spoilery živočichů a rostlin) : odkaz

PS 2: Když jsem nedávno uviděla screenshot Mazarovy obrovské základny, tak se trochu stydím tu svoji ukazovat. Ale jsem holt skromná holka a vystačím si se svojí minizákladnou :D
+39(40-1)
  • PC 95
Komentář obsahuje malé spoilery.

Sedím si v ponorce jménem Gloria a přemýšlím, co budu dělat dál. Kolem mě se ozývá skřípání, duté nárazy, opodál vyvěrá láva a někde v dálce, pár stovek metrů, je něco, čeho se strašně bojím. A přes co musím jít dál, jinak tu zůstanu navěky. S tichým pohonem a s vypnutými světly je větší šance, že si mě to něco nevšimne, ale radar, který mi zlověstně ukazuje, kde se ona věc nachází a jak kolem mě krouží, mi na kuráži moc nepřidává. A o tom je celá tahle mise na planetě 4546B, o překonávání strachu, o vstupování do míst, o kterých jsem na začátku svého pobytu zde ani nesnila. Ani v té nejhorší noční můře.

Jak kdyby to bylo včera, co byl pro mě výkon potopit se do hloubky kolem sto metrů bez jakékoliv výbavy. A že to bylo třeba, voda a jídlo docházely, a bylo nutné najít další a další materiály na výrobu. Protože co stačilo na začátku, to přestalo stačit později, kdy člověk zjistil, že by možná nemusel prožít celý život v Lifepodu číslo 5 a živit se upečenými rybičkami. Často mi chodily zprávy od dalších trosečníků společně s jejich souřadnicemi. Že se nachází přes kilometr ode mě? A že tam mám doplavat? Kamsi do neznáma a do hloubky? Nikdy, napadlo mě. Na druhý den jsem dobře zásobená vyrazila na cestu a zvládla tak můj první velký úkol.

Po čase jsem si postavila malé plavidlo a cítila se nepřemožitelná do té doby, než se mi první "velký" vysmál a moje už bývalé plavidlo zničil, jak kdyby bylo vystavené z třísek. Zařekla jsem se, že už tam nikdy nepůjdu. Šla, protože musela. Kolikrát jsem místy projížděla, slyšela různé skřeky a říkala si, že se hlavně nemám otáčet a že mám prostře plout vpřed a doufat v nejlepší (a očekávat nejhorší).

S postupem času se moje výbava začala rozšiřovat a měla jsem svoji malou kajutu, kde jsem si postavila postel a naproti akvárium. Začala jsem podnikat výpravy vybavená zásobami, jak kdybych měla opustit můj dočasný domov na týdny. Zprávy, které jsem dostávala z okolí, mě táhly dál a hlouběji. Až mě čekala poslední výprava, finální. Naložila jsem svoji Glorii věcmi, materiály, jídlem a vodou jak pro Afriku a vyplula.

A byla to jízda. Proplétala jsem se mezi mimozemskou flórou a kolem mě proplouvala mimozemská fauna zhruba stejně velká jako moje Gloria. Radar mě náhle upozornil, že mě milá fauna zpozorovala a chystá se zaútočit. Zapnula jsem štíty a čekala nejhorší. Silný náraz, s Glorií to škublo, tak zapínám vyšší rychlost a zdrhám. A hlavně se neotáčet. S vypětím všech sil a nervů jsem doplula k poslednímu místu a cítila, že se blíží konec mojí mise. Na jednu stranu jsem cítila radost, že jsem to dokázala a zvládla, na druhou stranu na mě padl smutek, že se s tímhle místem rozloučím. S místem, kde jsem dokázala překonat svůj strach a dokázala se ze situace, ve které jsem měla původně zemřít, dostat.


Co víc napsat. Perfektní hra (zážitek) a opravdu to není "jen" survival (ten to být nemusí), kde se něco pořád vyrábí a hledají se materiály. To bylo pro mě vedlejší, protože to, co mě táhlo dál, byl příběh, to, jak byl podáván, a také prostředí. Tak cizí a tak nepřátelské a přece jen se stalo mým domovem. Kupodivu jsem při hře neměla žádný bug, teda až na úplném konci, kdy při výstupu z rakety můj milý avatar vyletěl do vzduchu a s ním i plošina s raketou. Naštěstí jsme oba dopadli do vody a jelo se dál. Co ovšem musím vytknout, tak je příšerná optimalizace, kdy jsem dost často očekávala, že se hra navždy zasekne a pomůže jen tvrdý restart.

Pro: příběh, cizí prostředí, údaje z databáze živočichů a rostlin, strach z prozkoumávání

Proti: optimalizace

+34
  • PC 80
Subnautica je krásná malá velká hra. Craftící/exploring/survival hry moc nehraju, ale k Subnautice jsem kdysi viděl pár let's play videí a musel jsem to sám vyzkoušet. Přiznám se ale, že alespoň jeden element jsem ze hry vynechal - starání se, aby můj pixelový hrdina byl stále dosyta nabumbán a napapán. Stačí, že se u toho hraní musím krmit já sám. A nikdy jsem nebyl dobrej zahradník nebo kuchař. Doplňování vody a jídla ve hrách nesnáším a jsem moc rád, že autoři zvolili několik způsobů rozehrání kampaně.

Nemá smysl se tu rozepisovat o craftění, funguje stejně jako v podobných hrách. Ze základních surovin vyrábíte lepší a z lepších ještě lepší. A exploringem získáváte plány na konkrétní výrobky, pomocí kterých si ulehčíte pobyt na vodní planetě.

Tady začíná ta největší sranda. V jiných hrách musíte najít kámen a trávu. Z kamene a trávy vyrobíte kladivo. Z trávy a bambusu si postavíte přístřešek a tady většinou skončíte, protože je to nuda. V Subnautice se vše dělá ve větším měřítku.. Seber 5 šutrů a postav si velkou pohodlnou podvodní kapsli. Vedle kapsle si postav dok na miniponůrku a robota.. cože, robota? Jasný, stačí pár lepších šutrů, hub, semen z rostlin a je tu. Baví mě, jak vám hra všechno představuje jako úplnou samozřejmost, nad kterou není třeba se pozastavovat. Je zasazená někdy do daleké budoucnosti a tyto technologie jsou prostě normální.

Stejně jako přístroje se tu ve velkém měřítku představí i mapa a především potvory, které se tam pohybují. Když mě poprvé zezadu chytl Reaper v Seamothu, skoro jsem se podělal. A to zdaleka není největší hnusák!. V čem tato hra exceluje, tak navozování tísnivé, strašidelné atmosféry, jak vizuálně (obří leviathani v temných hloubkách), tak zvukově (houkání rybáků v jeskyních nebo dramatické tóny při překonávání větších a větších hloubek). V podstatě celou dobu víte, že musíte dolů, víte, že tam nic hezkýho nepotkáte, ale taky víte, že vám nic jinýho nezbyde, než se překonat a plout dál. Myslím si, že toto je největší tahák hry a každému bych doporučil zkusit tady ten pocit nekonečné nejistoty, co se stane, když se posunu o dalších 10 metrů nebo co se stane, když mi dojde šťáva do ponorky, nebo když mi nevystačí kyslík při prohledávání jeskyně.

Pár zádrhelů přece jen hra má. Někdy v půlce tak nějak přestanou chodit indície, co máte dělat a v podstatě strávíte několik hodin jenom plaváním sem tam, než najdete správné suroviny a vycraftíte upgrady. Na hře je hrozně poznat, že vyšla jako early access. Všemožné glitche při budování základny jsou otravné, semtam se můžete přes texturu podívat na cestu atd. Na druhou stranu, hra ani jednou nespadla, nikde jsem se nezasekl a nenarazil jsem na nic, co by hru kazilo. Osobně bych při všech těch vymoženostech, co si můžete vyrábět, přidal i skenování terénu a vytváření si vlastní mapy exploringem. Nemyslím si, že je úplně nutný, aby hráč ztrácel X hodin času blouděním při hledání posledního fragmentu do vrtáku. Nemusí to být mistrovství světa v kartografii, ale něco na způsob hologramu z monitorovací místnosti. Můžete si proboha pomocí malých dronů vyrobit vesmírnou raketu, ale ne mapku??

Tady ještě moje první loupácká základna :)
+23
  • PC 80
„Koho by sakra mohla bavit podmořská hra?“

To byla má první reakce, když jsem se dozvěděl o hře Subnautica. Vždycky jsem nesnášel filmy, které se celou dobu odehrávají buďto v letadle nebo v ponorce. No a tady vám nezbývá nic jiného než být pod vodou téměř celou hru. Na ponorky taky dojde a že bych byl nějaký fanoušek do potápění, když mám problém přeplavat bazén v reálu? Ne, děkuji. Jenomže ke konci roku jsem začal být velice zoufalý a nervózní. Výzva se pomalu chýlí ke konci a mně furt chybí první část. A na, v současnosti již oranžového, Chuchla jsem neměl trpělivost .. stačilo mi pár levelů a musel jsem to vypnout.

K Subnautice jsem se tedy dostal z povinnosti a s notnou dávkou odporu. Úvodní videjko z vesmíru mě malilinko navnadilo, že by to přeci jen nemuselo být tak hrozné. Bohužel, ve vesmíru jsem strávil asi 15 vteřin a hned jsem se čvachtal v oceánu. Pecka. Následoval skok do neznámých vod. Barvičky, korály, rybičky. „Tady teď budu trávit následujících x hodin?“ povzdechl jsem si. No nic, pustil jsem se do lovení roztomilých čumíku, sběru šutrů a poznávání místa ztroskotání. Pak jsem se dostal k fabrikátoru a v ten moment mě začala Subnautica bavit :-D Začal jsem stavět, vyrábět, vařit a celkově tak nějak blbnout. Než jsem se nadál, měl jsem v ruce pětici velice užitečných nástrojů v čele s vodním kluzákem. Herní mechaniky se mi dostávaly pod kůži rychle a nenásilně. Brzy mě ale přepadla touha poznat něco víc, než okruh nejbližších 300 metrů. Co takhle se podívat na mou rozmlácenou loď? A právě tam jsem došel ke zjištění, že ve hře bude hrát roli i souš (jupíííí), proč jinak by bylo možné sprintovat a skákat? To mou zvědavost ještě více napěchovalo. Začal jsem prozkoumávat čím dál větší oblasti, až jsem se konečně dostal do míst, kde se vše stalo ještě mnohem zajímavějším. Mluvím o obří mimozemské stavbě na horském ostrově plném protivných, skákajících krabů.

Hodiny plynuly a já jsem se postupně prokousával nenásilně dávkovaným příběhem a dlouhé chvilky jsem si krátil sháněním blueprintů a surovin na výrobu nejrůznějších materiálů a přístrojů. A samozřejmě jsem sháněl především fragmenty podmořských vozítek. Když jsem si vyrobil svůj první Seamoth, cítil jsem se jako nesmrtelný vládce všech moří. Z omylu mě vyvedl až gigantický leviatan, který mou kocábku zničil na první dobrou. Pak už jsem se nikdy necítil jako vládce všech moří ……….............……… dokud jsem si nepostavil epickou ponorku Cyclops!!! Zpočátku jsem čekal bytelnějšího Seamotha, ale když jsem zjistil, že toto plavidlo je tak obrovské, že se mohu po jeho palubě procházet, a dokonce v něm i stavět stejně jako na své základně, okamžitě jsem si ho oblíbil. A to jsem ještě netušil, kolik srandy si užiju s Prawnem. Zamiloval jsem si způsob úprav plavidel, stejně tak to, jak si mohu ta menší ukrýt do útrob své ponorky. Stejně tak jsem poprvé naplno využil potenciál stavění vlastní základny a svůj plovoucí „domeček“ jsem si vypiplal do posledního detailu od akvárek, přes květinky, kávovar, postel, observatoř, líheň až po bioreaktor. Ne, ani v The Forest, ani ve Fallout 4 mě to tolik nechytlo. Tady mi vše dávalo smysl a veškeré mechaniky mi přišly inteligentně vymyšlené (byť mnohdy velice zjednodušené).

Nicméně asi po dvaceti čtyř hodinách hraní se dostavil nepříjemný stereotyp a nuda. Možná proto, že hra opravdu nic nevnucuje a příběh je tak spíše upozadněn. Čas od času se někdo ozve přes rádio, ale ke konci je spíše na hráči, aby se pustil do strašidelných hlubin, které začínají kdesi na hranici 500 metrů. Odtud dolů už je člověk regulerně podělanej strachy buď z Warperů nebo z o poznání silnějších Leviatanů. Pro dohrání je tento postup pochopitelně žádoucí, takže nemějte strach, pod magickou hranici 1000 metrů se podíváte také. Příběh v této části začne opět gradovat a děje se tak až do konce. A že se jedná o kvalitní závěr. Hltal jsem ho doslova jedním dechem. Bylo to intenzivní a promyšlené. Tvůrci jistě musí být blázni do podvodní biologie.

No a po těch necelých 29hodinách jsem seděl v záchranné raketě připraven ke startu, ale cosi uvnitř mě nechtělo pustit. Celou dobu jsem si budoval vlastní základnu, učil se žít na této krásné, byť nehostinné planetě a teď to mám nechat vše za sebou? Byl to zvláštní pocit, ale vůbec se mi odtud nechtělo. Smutné to návraty domů – jako se vracet z krásné dovolené. Zároveň jsem byl i dost rád, že to mám za sebou. Jak jsem zmínil, dlouhý čas jsem se dokázal i potloukat ve své ponorce a nudit se kvůli tomu, že nikde nic nemohu najít.

Dvakrát mě potkal i velice nepříjemný bug propadu pod texturu. Poprvé to bylo, když jsem se vracel z průzkumu výzkumné základny, tak jsem se prostě propadl a padal jsem a padal jsem a padal jsem. Spolu s Prawnem naditým po okraj radioaktivním materiálem, sírovým čímsi a vzácným niklem. Hra uložená bůhví kde, takže mě to patřičně naštvalo. Naštěstí hra nabízí širokou paletu „cheatů“, takže jsem nemusel nic opakovat. Umřít kvůli bugu mi nepřijde zrovna fér. V takovém případě mi tohle podvádění připadá jako naprosto legitimní způsob hry. Kdyby ne, tak nevím, jak se vzteky nezbláznit například u Skyrimu :-D

Shrnutí:
Originálně tedy zakončuju herní výzvu hrou, která je na seznamu uvedena hned na první příčce. Hrou, která mi na první pohled neměla absolutně co nabídnout, ale v konečném důsledku mi dala víc, než jsem si dokázal připustit. Graficky nádherně zpracovaná, návyková a velice komplexní, co se biologických údajů týče. Určitě se k ní ještě někdy vrátím a pořádně si prohlédnu i ta nejtemnější a nejděsivější zákoutí planety 4546B, teď jsem ale rád, že mohu být nějaký čas v suchu.

Herní čas: 28h 44m
Obtížnost: Survival

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 1. Tehdy to začalo (hardcore)

Pro: Celý podmořský i nadmořský svět, příběh (obzvlášť jeho zakončení), crafting

Proti: Zpočátku může být složitější, nepříjemné bugy, příliš malý tlak na postup v příběhu

+22
  • PC 90
Pokud vás většina nových her nudí a máloco dokáže zaujmout, zkuste Subnauticu. Já jsem po dohrání naprosto nadšený. Dokázal jsem se do hry ponořit, jak už se mi dlouho nestalo. Pro opravdovou realističnost zkuste nehledat návody a hrát napoprvé s hardcore obtížností (jakmile umřete, hrajete úplně od začátku). K této hře se skvěle hodí. Já jsem tu odvahu ale neměl :-), dal jsem "přežití" a nakonec jsem umřel 2x. Poprvé asi po půl hodině, kdy jsem se nestihl vynořit na hladinu, druhá smrt dost připomínala scénu z tohoto (mimochodem vynikajícího) traileru.

Celková herní doba 50 hodin, což je super. A to se mi zdálo, že jsem rozhodně neprozkoumal všechno. Výborně funguje strach z hloubky, kdy víte, že se musíte ponořil stále hlouběji, ale moc se vám nechce. To vše podkresluje výborná hudba, která se mění v závislosti na lokaci (stačí vejít do observatoře, to je paráda). Při zvucích nejrůznějších příšer vám doslova tuhne krev v žilách - hlavně ze záčátku, ale třeba v případě warpera i na konci.
Neustále něco craftíte, hledáte suroviny, stavíte si základnu a skenujete neobjevené rostliny a živočichy (moje nejoblíbenější část). Celou dobu přemýšlíte, o co tu na té planetě jde.

Co se týče nějakých záporů, moc jich není. Asi největší je optimalizace. Subnautica je první hra, kde jsem musel snížit detaily. Taky jeden bug, kdy se ryby "z venku" objevovaly ve vaší základně, což trošku tu hru sráží. Jinak jsem ale na nic nenarazil. Ještě možná dvě palivové tyče v jaderném reaktoru vydržely celou hru (což možná má tak být), v bioreaktoru zase někdy stejná "náplň" (4 cibulkové stromy) vydržela dvě hodiny, jindy 10 minut. .

Pro: Atmosféra, jakási uvěřitelnost světa, tajemno, základna, ryby atd.

Proti: Optimalizace, znovuhratelnost

+22
  • PC 100
Atmosférické, záhadné, strašidelné, napínavé! Subanutica je pro mě nejlepším překvapením posledních pár let, tam kde velká studia selhávají opakovaně, tam Subnautica od malého nízko rozpočtového studia září.

Budete udiveni podmořským světem, budete se ho bát, v některých místech pro vás bude posunutí se o každý metr dopředu výzvou, hra vás naučí čelit svému strachu z neznámého a odměnou vám bude střípek informací z daného universa. Budování atmosféry je to nejlepší, co vám může Subnautica nabídnout.

Bavilo mě skenovat každou rybu, rostlinu nebo sbírat PDA a pak si v klidu podmořské základy s výhledem na podmořskou rokli číst každý detail o tomto úžasném sci-fi světě. Rozmanitý svět nakrmí každého objevitelského ducha.

Nebudu tu vypisovat žádné detaily okolo příběhu ani to jak jsem hru hrál nebo co vše nabízí, tím vám jen zkazím zážitek. To, že jste trosečník který přežil pád lodi Aurora a na vás je se dostat zpět do civilizace (pokud o to stojíte) snad ani nemusím psát, vždyť je to v popisku a hlavní zápletka děje. To jak vše funguje taky lehce zjistíte sami.
Musím také ocenit fakt že hra je řemeslně plně ručně vyrobená, původně jsem nevěděl do čeho jdu a u prvního útesu jsem si nebyl jistý, zda je hra procedurálně generovaná, Když jsem pak ale viděl další tři útesy, bylo mi jasné že za tímhle stojí poctivá ruční práce, neb mi některé přírodní úkazy vyrazily dech. Hra je jednoduše krásná.

Setkal jsem se s množstvím bugů a technických nedodělaností, ovšem nic nebylo natolik strašné aby to jakkoliv kazilo zážitek a uvěřitelnost. Optimalizace je jednoduše špatná, vidíte donačítání prostředí a má výkoná karta se bezdůvodně zahřívala, Hitboxy velkých živočichů jsou jen jednoduché koule a zbytkem jejich těla lze proplouvat, navíc i oni sami občas ignorují prostředí a tak se stane že vidíte Leviathana co si to na vás žene skrz kus útesu.

Pro: Atmosféra neznáma, hudba dokreslující prostředí, vizuál, fungující svět, přežití a budování základny, příběh, objevování.

Proti: Bugy, optimilizace, větší tvorové mohli být lépe technicky propracováni.

+21
  • PC 85
Subnautica je extrémne zábavná namotávka, a to aj pre hráčov ako som ja.

Bohužiaľ a poviem to radšej hneď, zažil som aj extrémne failový scenár. Konkrétne po asi 50h hry som sa zasekol v textúre v Prawne a ani akýkoľvek konzolový príkaz ma nedokázal dostať do hry.

Bullshit nastal po tom ako som to postoval na vývojárskom fóre načo sa tam objavilo niekoľko podobných postov a za celý čas tam nebol jediný post od vývojárov, proste robíme to Below zero na starú Subnauticu jebeme, áno tak to reálne je.

Takže ak odignorujem dementnú zabugovanosť, ktorú možno väčšina hráčov nezažije, ale reálne tam je, to je FAKT, a vývojári na to z vysoka serú.

Táto hra je veľmi zábavná, krásna a Skúšajúca odvahu hráča. Ten prvý progress bez znalosti hry je skoro hororový zážitok. Bojíte sa ísť "Tam Dole" lebo vidíte, čo tam pobehuje, ale zároveň viete že tam musíte ísť ak niečo chcete dosiahnuť.

Táto hra má niekoľko fáz, začiatok, keď má hráč pocit, že je to nekonečný survival bez zmyslu a potom zistí, že tam o niečo ide a postupne to graduje. Na základe informácií sa to posúva ku konkrétnemu cieľu Vyliečiť sa a odletieť z planéty a k tomu tá voľnosť pohybu a explorácie, škoda tých technických programátorských chýb.

Musel som to rozohrať znovu, ale so znalosťou vecí som mal za 5 hodín prejdené toľko čo som mal pri prvom hraní za 25 hodín (alebo tak niečo, proste oveľa efektívnejší gameplay).

Určite každému odporúčam zahrať, je to na prvý pohľad divná hra, ale keď ju začneš hrať tak sa strašne namotáš a užiješ si vymakaných 50 hodín, ak teda nebudeš mať smolu, že sa ti 2h pred koncom zasekne Prawn v textúre a budeš v totálnej riti a developerské fórum ťa odignoruje ako sa to stalo mne.
+21
  • PC 80
Hry tohoto typu běžně nehraju, i tuhle jsem po pěti hodinách bezcílného sbírání trosek a kyselinových hub chtěl nadobro odinstalovat a nikdy už nespatřit. Tak mě štvala!

Když jsem ji ale rozehrál podruhé, poučen, že není moudré schraňovat všechno, co se mi dostane pod nos, a že příběh se netypicky rozvíjí prozkoumáváním okolí, zmocnily se mě pocity neskrývaného nadšení, které se prohlubovaly s každým waaat a wooow momentem, kterými je hra napěchovaná až po oceánskou hladinu, a vlastně ještě kus nad ni, a které ve finále s přehledem přebily všechny neduhy, jako jsou otravný backtracking či frustrující bugy při budování základny.

Subnautica se mi vpila pod kůži a nebylo by moudré z ní příliš mnoho prozrazovat. Neoslnila-li vás na první dobrou, zkuste jí dát druhou šanci jako já. Zaslouží si to. A vy jakbysmet.
+20
  • PC 90
Musím říct, že koupě této hry byla asi tou nejlepší za poslední roky. A pokud ne nejlepší, tak určitě nejpřekvapivější v dobrém slova smyslu. Malinko zasažený stereotypem, bloumal jsem po steamu a hledal, co by mě mohlo vyvést z herní apatie. A vida, graficky vydařená hra s průzkumem a craftěním a to vše zabalené do ,,avatarovského'' designu a za méně než 500? Chvíli jsem hledal dál a pak jsem to koupil. Jenže hra mě nejen vyvedla z mé apatie, ale pohltila mě natolik, že jsem ji slupnul na jeden zátah.

Úvod do Subnauticy je velmi stručný. Spustíte hru a najednou padáte v záchranném modulu kamsi dopryč. Najednou vás vezme plech po hlavě a vy se proberete v hořícím modulu. Popadnete hasičák, oheň zneškodníte, rozhlédnete co všechno vám nefunguje a jdete se podívat kde to vlastně jste. A ejhl, nikde nic. Jen voda, voda, vy a nebýt trosky Aurory, byla by tam zas jen voda. Zapomněl jsem zmínit, že doufám, že hlavní postava po zachránění poděkovala výrobci záchranných modulů, že vyrobila alespoň jeden s funkčními plováky :D.
Nicméně hra z vršku modulu nevypadá nic extra a pohledem do dáli nad hladinou se kochat nebudete napříč hrou nikdy.
Co vás ale spolehlivě přiková k počítači je první skok do vody. Dal jsem si hned survival mod, a nejednou jsem na začátcích hry málem umřel hlady, žízní nebo nedostatkem kyslíku, protože jsem si prohlížel moc dlouho můj nový dočasný domov. Hra pod vodou vypadá opravdu skvěle a v mělčinách, kde je asi nejvíc na co koukat, umí skoro až utopit.
Musim si i trošku zakritizovat, protože počáteční guide, co chytit a z čeho udělat nejdůležitejší věci, nebyl zrovna nejlepší. Já ho musel přehlédnout a dlouho mi trvalo, než jsem si vyrobil prvni lahev vody.
Po adaptaci k herním mechanismům je to ale ničím nerušená balada. Vyrobíte si ruční skenner a ten už vám řekne vše důležité. A když ne on, musíte hledat jinde info po jiných trosečnících.
Hra má naprosto plynulý, nenásilný průběh. Čím dál a hlouběji se vydáte, tím užitečnější věci naleznete a ty vám dál pomáhají v dalších cestách hloub a hloub.
Nehrál jsem hru v early accesu a tak nechápu připomínky ke Cyclopsovi. Pokud byl dřív nevybalancovaný, rozhodně to pro něj neplatí dnes. Hned co jsem se v něm zorientoval, tak jsem si ho oblíbil. Je to téměř nesmrtelná pohyblivá stanice a s modulem na štít a zásobou baterek už je tuplem nezničitelná. Pravda je, že jsem hrou strávil spousty času necíleným průzkumem a tak jsem zjistil, kam se s ponorkou vydat můžu a kde je to riskantní. A pokud by chtěl někdo po mě naprosto definitivní odpověď, proč brát takovej kolos namísto častějších výpadů s PRAWNEM nebo Seamothem a nebrat v potaz tuny místa na kořist, pak za mě je odpověď jasná- WARPER.
Monstra jsou kapitolou sama pro sebe. Od malých roztomilých rybek, které jsou dobré nasolené, střední se kterými si můžete být hrozbou navzájem s patřičným vybavením, až po třídu leviatan, kterou můžete tak maximálně dráždit skenerem a považovat za úspěch, pokud si výsledná data někde v klidu přečtete.
Pohled je úchvatný téměř na všechny exempláře a skener se vám jen tak nezastaví. Na některé se však nebudete mít čas dívat moc dlouho.

Abych nezapomněl na celkem důležitou část, tak ve hře je věcička zvaná konstruktor a jak už název napovídá, něco staví. A to něco je základna. Napříč hrou budete nacházet krom plánů výbavy i nepřeberné množství stavebních plánů od multifunkční místnosti až po kancelářský nábytek. V první místnosti nejspíš každý obsáhne vybavení modulu a přestěhuje se a nesměle bude přidávat další místnosti a přidávat to, co ho na cestách cvrnkne do nosu. Skvělé na to všem je, že místnosti nejsou závislé na ničem, kromě energie, a tak jsem skončil hru se spoustou monitorovacích budov napojených na jeden solární panel. Později jsem si postavil druhou větší základnu v biomu se zelenou břečkou. Zaplať pánbůh, že si mě ten velkej hajzl nikdy nevšiml. Tam mi celou tu dobu sloužil jedinej uranovej článek.

Pokusy dělají zlou krev. V předchozím odstavci jsem zmínil stavbu základen. Mezi to patří i chovná nádrž. Velikosti se meze nekladou. Tam si můžete pěstovat prakticky cokoliv, co dokážete sebrat(Poznm. nutná regulace počtů). Ikdyž hra tvrdí, že se zvířátka na planetě rozmnožují nepohlavně, dáte-li dva stejné vzorky do nádrže a chvíli tam nepůjdete, budete mít zvířátek plnou nádrž. Vtip je v tom, že ve hře narazíte na vajca dravců, ty pak můžete z nádrže vyndat a vypustit kam je libo a neublíží vám. Tedy aspoň pokud nestojíte mezi ním a jeho kořistí. Strašně jsem si oblíbil Kraba Olihňvitýho. Pár jsem si jich vychoval a se záměrem vyštvat Stalkery z chaluh jsem ho tam vypustil. A fungovalo to. Jsem to ale hlavička, říkal jsem si. Jenže Stalkeři odmigrovali k mojí základně, tam mi kradli drony a odnášely je pryč. Tak jsem vypustil dalšího kraba a ten je po chvíli zase úspěšně vyhnal pryč. Jenže krab už nebral v potaz můj majetek a neustále mě napadal kdykoliv jsem chtěl jít na vyjížďku v Seamothu a vyřazoval mi elektroniku. A jak to celé dopadlo? Zoufalí Stalkeři nějakým způsobem nahnali k mojí základně Prďochy, kteří svým smradem nakonec kromě mě zabili všechno živý včetně Stalekrů i Kraba.
Závěr? Nesnažte se narušit simbiózu, nikam to nevede. Nebo přikročte k vypuštění většího množství vzorků.

Jedna z nejdůležitějších věcí ve hře je orientace po mapě. Minimapu žádnou nedostanete a tak se budete navigovat jen pomocí signálů uložených ve vašem PDA. Signály si můžete vytvářet vypouštěním bojek nebo někde necháte dron(ale daleko od stalkerů). Nečekejte ve hře žádnej vyhledávač trasy. Prostě někde kilometr pd tebou je cíl, tak si ho najdi. A že hra je plná skulinek, jeskyní, apod. co vás přímo k cíli nenavede. A doporučuju si na každou cestu do neznáma těch pár bojek fakt udělat, protože nikdy nevíte, kde se budete moct jak dlouho zdržet.
Co mě chybělo bylo, aby mi PDA alespoň oznámilo, v jaké lokaci se nacházím. Díky tomu jsem v některých za celou hru byl jen párkrát a jednu sjem dokonce našel až ke konci hry.

Je toho dost, o čem by se dalo básnit, ale doporučuju všem aby si hru zahráli sami, protože není možné to popsat bez spoilerů.

Hra je v této fázi stále nepříjemně zabugovaná. Na dost z nich jsem už zapomněl a vzhledem k tomu, že jsem poslední 1/3 odehrál v Cyclopsu, jde mi na paměť jediný. Vypadávání z Cyclopsu..... Prostě najednou padáte, jako by tam nebyla voda a výsledkem je nechutná damage. Pokud jste v nebezpečné oblasti a spadnete mezi něco žravého, máte prostě smůlu. A stávalo se mi to opravdu často.
Co mi vadilo dál bylo stavění základny. je to strašně neflexibilní. Napojování tunelů na místnosti leckdy nepochopitelně nešlo. Tu nešlo okno, tam zas dveře. Až minutové trefování se skříní do rohu abyste ušetřili místo na další atp.

Ve výsledku je Subnautica luxusním počinem, který dokáže velmi zpřijemnit život až několika desítkami hodin nevídané zábavy. Pro mě je to jasný impuls dívat se po titulech podobného žánru.

Pro: Komplexní svět. Ryby. Grafika, atmosféra, Příběh( :) ) , Warper.

Proti: Pár bugů, orientace mezi sekcemi, napojování základny, Warper....

+18
  • PC 80
Tak nám zabili Ferdinanda... teda dodělali Subnauticu. :)
A konečně jsem ji mohl dohrát před pár týdny.

Tak co k tomu říci? Tuhle hru jsem si vybral mezi ostatními survival stavěcími tituly jako Stranded deep, Rust, The Forest... Takovýto titul mi totiž v knihovně chyběl, chtěl jsem si nějaký takový zahrát. (později jsem si přidal ještě Long dark) A Subnautica mě zaujala svým líbivým vizuálem. Rybičky barevné, krása podmořského světa, do toho sbírat suroviny a stavět základny, prozkoumávat vodní svět na cizí planetě, no prostě paráda. A rozhodně jsem nikdy nelitoval.

Autoři poctivě na hře pořád pracovali. (sice ne zrovna zázračným tempem ale přeci)
Zažil jsem různé updaty, poprvé když se představil Cyclops (velká ponorka).
Reaper leviathan mě děsil k smrti. Po setkání s ním, následné velice rychlé smrti za pohledu do jeho zubatého úsměvu, jsem okamžitě vypínal hru. A dal si pauzu.
Postavil si terraformer, a s ním si mohl měnit reliéf krajiny (ať už podmořské či nad vodou).
Zažil jsem kdy Cyclops ztratil nezranitelnost, stal se strašlivě lehce poškoditelným, kdy snad i prdnutí ryby ve vodě nekolik desítek metrů od plavidla způsobilo požár na na palubě. A tím prakticky autoři zničili jeho použitelnost.
Pak do hry přibyl Prawn suit (obrněný oblek) který jsem si hned zamiloval. S vystřelovacím lanem, svištíte pod mořskou hladinou jak po másle. (zde se mi skvěle uplatnila praxe roky hraní Worms, Worms+, Worms world party, a Liera) Dostanete se kamkoliv a můžete se směle postavit čemukoliv.
Sledoval jsem jak přibývají nové lokace k průzkumu a pracuje se na příběhu.
Až nakonec to vše vyvrcholilo a šlo konečně odletět vstříc světlým zítřkům z té tolik vlhké planety.

Nebudu se rozepisovat co tam stavět a co prozkoumat, přeci jen největší klad hry je v objevování nových věcí.

Nevýhoda hry že prostředí je neměnné a celá hra se odehrává ne zas tak obřím prostoru. V Seamothu (miniponorce) nebo Prawnu ji překonáte celkem svižně. (a dál už nic není, jen nekonečná hlubina)
Příběh není tak dlouhý, celá hra se dá, když už víte kde co je, dohrát za relativně krátkou dobu. Ke konci už mi přišlo že i příběh trochu pokulhával. (když vám Sea emperor vysvětluje že Precursorům nic nepověděla, ale že vám najednou vše vyklopí.)

Chtělo by to nějaký random generátor krajiny, pro opětovné hraní.
Co mi dál ve hře chybělo, je dok pro Cyclopse a taky jsem teď ve druhém hraní neměl vůbec Terraformer, ten asi odstranili? nebo jsem ho jen minul?
Taky mě přijde zvláštní že fabrikátor neumí tepelně zpracovat žádnou zeleninu, a jste odsouzeni brambory či kusy cibulkových stromů (bulbo tree) žvejkat syrový.
I teď se mi stal ošklivej bug kdy vystupování v doku propadnu hladinou vody až na dno a hra si myslí že jsem v základně. A nejde se proto dostat zpět. Musíte dát load přechozí pozice.

Není to dokonalá hra, ale jestli máte rádi dobrodružství, rádi stavíte, pipláte a zkrášlujete své základny, určitě vám ji můžu doporučit.
Snad autoři jestě s hrou neskončili a ještě něco tomu dají.

PS: při posledním hraní mě Reaper konečně tolik neděsil, i v Seamothu jsem se ho lehce zbavil. :) (předtím to pro něj byla skoro jednohubka)

Pro: pěkné vizuální zpracování

Proti: neměnnost prostředí, opakované hraní nemá už to kouzlo z neznáma

+14
  • PC 75
Na doporučení bývalého kolegy z práce jsem se ponořil do oceánů planety 454... Zvolil jsem mod "přežití".

Hned první spuštění bylo jaksi zvláštní - na jednu stranu se mi líbil koncept hry, kdy v podstatě neexistují žádné úkoly a tak si priority určí sám hráč. Na stranu druhou jsem tak trochu uhrnul nos nad některými mechanismy. Třeba nad skutečností, že obživu sháním tak, že plavu v oceánu a když předemnou plave ryba, zmáčknu ENTER a náš ztroskotanec ji tak chytí jakoby rukama - jen tak. To, že nebylo potřeba vyrobit ani síť nebo harpunu mi přišlo úsměvně nedotažený.

Vydržel jsem však a prozkoumával. Musím říct, že když na mě prvně zaútočil větší tvor "Rieper", celkem úzkostlivě jsem unikal z místa napadení křečovitě držíce šipku kupředu, následně jsem se tomuto místu vyhejbal na 100 metrů. Hlubiny pod 250 metrů pak ve mě vzbuzovaly velkej respekt.

Zrovna když nastupoval jakýsi stereotyp, konečně se mi podařilo sestavit hlubinnou ponorku. Tu musím pochválit. Narozdíl od jednomístného vozítka je toto opravdovej kolos, kterej není úplně lehký vždy uřídit, obzvláště v jeskynních prostorách. "Trojkamerový" systém se rozhodně povedl!

Graficky sice voda i dno vypadaly hezky, ale načítání okolí (na mym stroji?) dělalo obrovský potíže. Kolikrát se z hnusnejch objektů vymodelovalo regulérní prostředí až když jsem se přiblížil příliš blízko, abych toho musel být svědkem. Taky jsem opravdu (do teď) nepochopil, jestli ty ostrovy měly kolem sebe "mimozemský plášť neviditelnosti", nebo to mělo snad simulovat mlhu? To se pak příliš nepovedlo ani v jednom z případů.

Samotnej příběh je poměrně zajímavej a přestože například interiéry alieních staveb se moc nepovedly celkově se mi libílo objevovat zatím neznámé. Co už lze pohanit, je však závěr, kdy je hlavní hrdina obdržuje telepatické zprávy od emperora - to mě přišlo už jaksi trapný a pohádkový. Ale dobře - mělo to celý jakejsi smysl i myšlenku.

Mezi pozitiva taky musím připočíst rozsáhlé a otevřené možnosti výstavby základny. Sice jsem si s tím nevyhrál tak, jak se možná očekávalo, bylo to však fungující zázemí a možnosti byly vskutku téměř neomezené.

Negativa? Už zmiňované divné načítání okolí. BUG, kdy se načte nějaký vnější objekt pozdě a uvězní tak ponorku na místě. Taky se mi stalo: Korálovec nabral čumákem mou plošinu Neptuna a odplaval s ní na mělčinu. To by samo o sobě bylo poměrně realistický a v pořádku. Problém byl v tom, že ji později zapříčil o útes, napřímil o 90 stupňů! ...a později se díky této kolizi několikrát hra shodila do Windows. Naštěstí za několik dní se nějak vysvobodil a plošinu ponechal nakonec neponičenou.

Ještě můžu zmínit i nesoulad, kdy je možné bez ponorky plavat v hloubce 1500 metrů! Ponorku si musím třikrát vlepšit, aby to zvládla, hlavní postavě to problém nedělá. Nejsem na toto odborník, ale přijde mi to jako pitomost.

Celkově se to dalo zahrát, ovšem k regulérní spokojenosti mi zde něco chybí. Herní doba byla však velmi slušná (protože jsem prozkoumával pečlivě, strávil jsem tal přes 40 hodin, ale patrně se to dá projet hladce i za 20). Rozhodně lze hru doporučit všem nadšencům do potápění nebo obdivovatelům obřích mořských tvorů, ostatním patrně spíš moc ne.

75%

Pro: Volný průzkum, svoboda, objevování neznáma, originální prostředí, základna.

Proti: Bugy, načítání okolí, některé mechanismy, závěr.

+14(15-1)