Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Subnautica: Below Zero

77
21 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Below Zero je samostatná hra volně navazující na survival Subnautica, z kterého zachovává původní herní mechaniky a engine.

Hráč se opět vrací na planetu 4546B, ovšem do nových lokací plných sněhu a ledu, kde jej čekají nové výzvy. Tentokrát se ujme role vědkyně Robin, která dostala zprávu, že její sestra Sam zahynula při tragické nehodě na 4546B. Robin má podezření, že se nejednalo tak úplně o nehodu a vydává se na planetu zjistit, co se s její sestrou doopravdy stalo. Do jejího raketoplánu ovšem narazí meteorit a Robin je tak nucena nouzově přistát na planetě v záchranném modulu. Jejím prvním úkolem tak je zajistit si základní živiny a předměty k přežití...

I v tomto díle se hráč věnuje nejen prozkoumávání nového a neznámého světa, ale také i budování základny a plánování výprav po planetě. Pevnině je tentokrát věnován větší prostor, s čímž souvisí i nové vybavení, fauna a flóra a také nový ukazatel stavu - teplota. Krom příběhového režimu je k dispozici i volný režim bez survival prvků, jako je starání se o jídlo a vodu, hardcore režim, kdy má hráč k dispozici pouze jeden život a konečně také kreativní režim, ve kterém má hráč k dispozici všechny plány na výrobu a nemusí se starat o potřebné suroviny a také o zdraví, jídlo, vodu, kyslík a teplotu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Vzpomínám, jak si pro mě první Subnautica připravila nevšední příběh, který měl několik kvalitních momentů (například zpráva o Sunbeam, moje nadšená plavba na místo setkání se Sunbeam, Quarantine Enforcement Platform v akci, jak sestřeluje za děsivého dunění Sunbeam, následné prozkoumávání Quarantine Enforcement Platform ve strachu, jestli mě tam něco nezabije, Leviatani, podmořská základna Degasi, nákaza, radiace, oprava reaktorů (boží), obrovský vrak lodi napůl ponořený ve vodě, dlouhý sestup do hloubky 1 km s ponorkou Cyclop a plno dalšího), atmosféru, strach z neznáma, radost z každé nalezené zásoby, jak už to v survivalu bývá... a tohle všechno jsem ve volném pokračování Subnautica: Below Zero nějak nenašla. Nejspíše za to může zčásti to, že už mám za sebou jeden díl v sérii, a tak vím, co tak nějak čekat, jak si některé věci obstarat a je tak těžké zaujmout a překvapit něčím novým. Nicméně i přes tento handicap, který pokračování může mít, si myslím, že se jedná o docela odfláknutou hru.

Byla jsem dost zvědavá na příběh a po celou dobu jsem se vyhýbala spoilerům a záběrům ze hry, jak jen to bylo možné. Ve hře lze najít dvě příběhové linie, po kterých se hráč může pustit. Obě jsou dost slabé a obě působí, jak kdyby tam byly jen proto, aby tam něco bylo. Něco příběhového s lidmi a něco příběhového s mimozemskou rasou Architektů známých z předchozí hry. Při hraní jsem nemohla uvěřit tomu, že to autoři takto opravdu zamýšleli a že tohle je to, co nakonec po několika předělávání příběhu použili. První linka by ještě šla, i když nic převratného to také není, ovšem ta druhá mi přišla strašně hloupá. Následuje spoiler o příběhu celé hry. Robin se dostane do hlavy mimozemská entita a jí je to v podstatě jedno. Na něco se teda zeptala, aby úplně nemlčela, ale jinak se jako zvídavý vědec nechová. Kde mimozemšťané žijí, jaká je jejich technologie, jak je jejich rasa stará, mají dvě pohlaví, děti, mají nějakou vládu, hierarchický systém? Nic. A na jiné otázky stejně odpovídá Al-An vyhýbavě a metaforami. Takže máme sice blízká setkání pátého druhu, ale nic z toho. Pak nás honí po všech čertech (artefaktech), abychom nakonec oscanovali tři části těla, v naprosto odbytém Fabrikátoru ty části vytvořili, sestrojili mimozemšťana a ním odlétli kamsi do mraků na jinou planetu. Oproti prvnímu dílu, kdy jsem odkrývala tajemství nákazy, co za tím stojí, jak se to dá vyléčit a sestrojila si vlastní raketu na cestu pryč, mi tohle přijde naprosto odbyté. 

Co mě krom příběhu dost mrzelo, tak bylo prostředí. Podvodní část prošla docela úpadkem, je menší než v předchozím dílu, a rozhodně je chudší, co se týká zajímavých a dobře zapamatovatelných míst. Teoreticky by to mohla vynahradit ta část nad vodou. Jenže ani ta mě moc nenadchla a představa toho, jak se zase budu ve vánici motat kdesi po pevnině, kdy za noci neuvidím ani na krok, hledat jeskyně, abych byla na chvíli v teple (než člověk najde oblek do mrazu), mě příliš netěšila. Místní podvodní dravá zvěř také prošla změnami k horšímu, je jí méně a vůbec mi nenaháněla strach jako v prvním dílu. Naopak byla spíše otravná. A to jsem se v prvním dílu často pohybovala ve velké ponorce, kdežto tady v malém plavidle, takže jsem nebyla tolik chráněná.

Proč tedy vlastně 70 %. Pořád hra nabízí tu kvalitní survival část. Tedy nutnost si shánět suroviny, zpočátku být rád za každý kousek rudy, riskantní ponory s malým množstvím kyslíku a od záchranného modulu se dostat k velké základně vybavené tak důležitými věcmi, jako je kávovar, jukebox či nádrž s mořskou opičkou. A tohle mě fakt bavilo a u hry drželo. Příběh zde byl spíše na vedlejší koleji, což je velký rozdíl oproti prvnímu dílu, kde mě naopak táhl vpřed, a atmosféra z prvního dílu byla pryč.
+31
  • PC 70
"To, co potřebujete, je někdy uvnitř hrudního koše někoho jiného.“

Mrazivé vody planety 4546B nakonec nejsou tak mrazivé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Najdou se tu prvky, které okolní atmosféru výrazně oteplují. V kůži dobrodružky Robin se nejprve střetáváme s rojem meteorů, který už v začátku pořádně zatopí a způsobí hráči pocit kompletního osamění na zamrzlé hroudě. Robin se vydává do ledového sevření v touze zjistit, co že způsobilo smrt její milované sestry, ale samozřejmě toho najde víc - a nabyl jsem dojmu, že hlavní motiv ji časem trošku přestane zajímat.

První Subnautica je skvělá meditativní hra, jejíž hlubiny působí tajemně a vy chcete všechno objevit. Ve dvojce taky, ale pokud už jste hráli jedničku, tak nejspíš budete postrádat ten drajv, který jste měli předtím. Já jsem však byl osobně nejvíc zvědav na nové organismy, životní formy a členité dno ukrývající tajemství. To jsem dostal jen z části. Některá zvířátka jsou zajímavá a většina jich je klasicky otravná. Kradou vám věci nebo když si s nimi chcete hrát, začnou vás hned kousat. A samozřejmě i ta největší. Nejhorší na jejich přítomnosti je však všudypřítomný skřek, jenž narušuje meditativní stránku hry, takže ve chvíli, kdy získáte skákací chodítko prawn, můžete stejně jako v jedničce vyrazit na křížovou výpravu a uvést jednotlivé lokace do klidu (jenom jedna vrtací potvůrka je zřejmě vůči zranění imunní). Násilný postup je však samozřejmě čistě dobrovolný. Lehce zklamán jsem byl z malé variability dostupných typů rostlin, které se dají sázet, zejména těch poživatelných, abych se mohl kompletně vyhnout zabíjení rybiček. Co se týče vzrůstu a estetiky, chyběla mi tu nějaká obdoba lucernovníku (lantern tree) z předchozího dílu. Rostliny, co se dají stále množit a uživit se jimi, jsou asi jen tři nebo čtyři. Zřejmě za to může chladné podnebí. Vázovka se mi jako okrasná rostlina líbí hodně, ale zase se nedá množit, takže máte jen tolik kusů, co posbíráte venku. A co se týká členitosti prostředí, tak přibyly nějaké venkovní lokace nad zemí, kde se musíte postarat o to, abyste neumrzli; a z tohoto pohledu voda skýtá bezpečí. Dno oceánu je nyní možná bohatší na úzké prostory a sice je co prohledávat, ale nějak mi přijde, že celkově zaostává za nápaditostí prvního dílu. Nejvíc se mi zřejmě líbí plovoucí leknínové ostrůvky a fialové vývěry, poblíž kterých jsem si vystavěl základnu s dlouhým proskleným tunelem a vyhlídkou. Hlubiny taktéž nejsou úplně špatné, ale mohly být více propracované. 

Doufal jsem rovněž, že bude využití pro ponorku Cyclops z prvního dílu, ale tato možnost úplně odpadla a z vozítek zůstal jenom prawn doplněný o sněžnou létající pozemní motorku Snowfox a podvodní tahač Seatruck, ke kterému je možno vyrábět různé přídavné moduly a individuálně s nimi manipulovat. Na jeden z nich se dá přilepit prawn a v kombinaci s úložnými moduly je to ultimátní výbava na dlouhé výpravy za dolováním nerostů, která přijde vhod v případě, že se rozhodnete budovat bydlo. 

V čem druhá Subnautica absolutně selhává, jsou postavy a jejich charaktery postrádající základní vzorce inteligentního chování. Se slovy: „Najdu cestu zpět“ se hlavní hrdinka Robin vrhá z mateřské lodi k planetě v meteorickém roji a hned se málem nechá zabít meteoritem, jenom aby mohla svůj život ohrozit bezpočtem dalších situací na nehostinné planetě, o níž ví, že zde zřejmě vymřela celá lidská posádka včetně její sestry. Přesto (anebo možná i právě proto) mě hra rychle vtáhla a já se chtěl dozvědět všechno o tom tajemství, co se na planetě ukrývá. Jenže během kontaktu s jakousi inteligentní formou se ukazuje, že Robin je navzdory své úvodní odhodlanosti úplné ignorantské dřevo a moje hráčská touha po poznání zůstala až do konce nenasycena. Namísto toho se Robin snaží o jakési rádoby životní fráze, které už přijdou jako klišé každému, kdo musel na střední psát slohové práce a eseje. Další věc, co mě zklamala, je fakt, že planeta není zcela bez lidí, jak jsem si myslel. Z určitého pohledu je to možná obohacení děje, z jiného zklamání – podle toho, co preferujete. No a pak tady jsou stopy a pozůstatky ve formě zanechaných zpráv, které různě nalézáte a dovídáte se něco o účastnících vědeckého týmu, jenž tu byl před Robin s její sestrou; a tady hráč může najít mimo jiné i soukromé záležitosti v podobě záznamů či fotografií o lesbických a gay vztazích (je jich tu více než jeden, pokud to někdo potřebuje vědět), ale autoři pak nastalé situace využili a ukazují, že není radno si do týmu najímat homosexuální jedince, protože to může vést i ke smrtícím průšvihům na pracovišti.
Nicméně zatímco jednička působila už od začátku mysteriózně, jelikož hráč byl od začátku bez kontextu děje vržen do víru dění a nevěděl, která bije, tady je už v úvodním dialogu odebrán velký kus tajemství - máme danou postavu, danou misi a víme o tom, že se stalo něco, co se stát nemělo. V jedničce hráč neví vůbec nic a ani neví, co má čekat.

Po odehrání příběhu jsem se pustil do stavby základny, protože se mi svět Subnauticy nechtělo opouštět tak rychle a když jsem nebyl uspokojen smysluplným dějem, vykompenzoval jsem si to trošku svým budovatelským cítěním probuzeným kdysi dávno prvním dílem Settlers a vědomím, že si můžu stavět bydlení, jak chci, a nikdo na mě přitom nebude útočit. Převzal jsem tedy roli architekta, který na této planetě odvádí možná lepší práci než někteří jiní stavitelé, a pustil se do stavění, což je aktivita, která mě ve hře udržela ještě docela dlouhou dobu, stejně jako minule v jedničce. I přes počáteční nesnáze s hledáním příhodné lokace se nakonec zadařilo a cítím se být dostatečně vyhračičkován. Taky jsem kvůli tomu musel vytěžit asi všechny zásoby křemene a titanu v okolí a hlubinách. V nabídce vybavení základny se také objevilo několik dalších prvků včetně jukeboxu, ale všechny jeho písně mají v nějakém momentě části, co se mi nelíbí. I přesto jsem všude rozmístil reproduktory - ty mají ovšem dost malý dosah, takže musejí být v jedné místnosti rovnou několikrát, aby byla všude slyšet hudba. Rozšířil se i repertoár postelí, to trosečník na ledové planetě jistě ocení. Ale rozhodně postrádám více vybavení pro podvodní skleník, což je místnost, na kterou by tu podle mě měl být kladen trochu větší důraz. V každém filmu o přežití je přece skleník na pěstování plodin. Také jsem doufal, že přibudou podvodní garáže na moduly nebo šikmo vedoucí chodby shora dolů včetně těch prosklených, ale to se bohužel nestalo. I tak jsem se však dost zabavil.

Co tedy závěrem? Druhá Subnautica snad stojí za zahrání. Celkem jsem se bavil, je co objevovat a z největších zabitých potvor jsem měl fajn pocit. Ale asi jsem měl celkově trošku moc velká očekávání ohledně příběhu a bohatosti lokací, hra je nedokázala zcela naplnit a moje nadšení na zamrzlé planetě postupně ochládalo. Nejútrpnější moment se vyskytl v zasněženém labyrintu, kde po mém vstupu na scénu začala jedna z častých chumelenic následovaná mlhou, což vedlo k mému totálnímu zmatení a zoufalému bloudění, než jsem našel správnou cestu. Krajina tam totiž často vykazuje velmi podobné znaky a ztěžuje orientaci. Pokud u sebe v některých lokacích nemáte dostatek bójek na trasování cesty, můžete se dostat do problému. Ale jinak je to relativně dobrá odpočinková hra a bublání vody v oceánu kolem je příjemně uklidňující.

Pro: Relax a meditativní; stavění základny; objevování.

Proti: Charaktery; příběh; občas zmatečné nebo chudší lokace.

+21
  • PC 60
První Subnautica pro mě bylo zjevení. Hru jsem spustil s očekáváním ničeho, chtěl jsem jí pouze vyzkoušet. O to větší šok mě čekal, když mě Subnautica bez ptaní chytila, nenechala mě pomalu ani nadechnout a potopila mě do tajemných a krásných scenérií, kdy mě nechala hladově hltat po kouskách zajímavě vyprávěný příběh, kde mi ukázala nádherné lokace, ze kterých se tajil dech, nebo kdy mě sevřela strachem z neznáma. Bohužel musím říct, že volné pokračování Below Zero je všechno, jenom ne skvělé… Pokud bych měl použít jedno jediné slovo, asi mi jako nejvíce příhodné přijde „Zklamání“...


Příběh je v původní Subnautice dávkovaný skvěle pomocí zápisníků, kdy hráč postupně zjišťuje kde to vlastně je, kým to je, proč tu je a co vlastně dělat s tou obří havarovanou lodí na obzoru.

Hlavní hrdinka Below Zero naopak skáče do akce doslova po hlavě a po zcela očekávaném tvrdém přistání na povrchu, pouze s notnou dávkou štěstí a přáním scénáristů, nachází kousek od své první pozice také první Fabrikátor v neporušené kapsli. První kroky jsou tedy stejné jako v původní hře, bohužel jakýkoliv náznak tajemna je pryč. Robin jedná jako smyslů zbavená a dostává se tak sama do situace, do které by se zdravý člověk dostat nechtěl ani omylem - natož výskokem na orbitu nad planetou 4546B se slovy “já si cestu zpět nějak najdu…”. Tohle byl můj první problém s Below Zero. Velmi těžko jsem se vžíval do role Robin, její naivní chování v kombinaci s neuváženými rozhodnutí jí příliš bodů a sympatií nepřihrálo. 

Samotný příběh navíc nedosahuje kvalit toho původního a i když hra odkazuje na původní Subnauticu, ve výsledku jí to moc platné není. Jednotlivé linky, který jsou tu tři, se ani v kombinaci nevyrovnají původní hře. Hlavní dějová linie navíc končí velmi rychle a působí nedotaženým dojmem.


Další věcí, kterou bohužel považuji za zklamání, je prostředí celé hry. Pryč jsou nádherné scenérie, nad kterými se tajil dech. Pryč jsou podvodní instalace, do kterých jsem se doslova bál vkročit. Teď mě neberte špatně, grafická stránka Below Zero je stále na výborné úrovni, bohužel určitá sterilita prostředí, které je navíc menší jak v původní hře, v kombinaci s doslova prázdnou spodní třetinou mapy, vyloženě nepříjemnou horní třetinou mapy a pocitem nezranitelnosti po určité době hraní hře doslova podkopávají nohy. Atmosféra je jednoduše pryč.

Spodní třetina mapy je, jak jsem psal, zcela prázdná. Sice je dno sem tam lemované nerosty, ale ve výsledku tato část nenabízí absolutně nic zajímavého, jako kdyby autoři hry neměli čas na dokončení. 

Horní třetina v podobě zmrzlého povrchu se neustále utápí ve sněhových bouřích, mlze a navíc disponuje agresivní faunou. Jestli autorům přišla zábavná představa, že se pomalu mrznoucí hráč neustále motá generickými jeskyněmi a pláněmi, kdy bez mapy nemá pomalu šanci poznat kde už byl a kde ne, protože vše vypadá k uzoufání stejně, tak mě tahle část přišla naopak jako největší slabina hry. Snowfox, což je nový dopravní prostředek pro pohyb na povrchu, se navíc velmi špatně ovládá. Po jeho vyrobení a vyzkoušení jsem rychle přišel na to, že se jedná o zcela zbytečný dopravní prostředek. 

Celou nadzemní část jsem tedy prošel v Prawnu, ve kterém jsem byl celou dobu v teple a nezranitelný od agresivních Snow Stalkerů. Hra v tu chvíli připomínala pití horké kávy u sledování dokumentu ztracené expedice kdesi v Himalájích. Cítíte, že to je drsné prostředí, ale je vám to zcela jedno, důležité je, že jste v pohodě. Jediné co tak zůstalo, bylo pouze nepříjemné bloudění nezajímavým prostředím. Takže, zjistit proč tu ta pevninská část vlastně vůbec je a a hurá pryč… Prawn jsem navíc, kromě použití na pevnině, neměl ani jak využít. Materiálů je všude dostatek a nutnost používání Prawnu, jako v první Subnautice, zde neexistuje.


Jednotlivé biomy jsou od sebe sice odlišné jak v barvě prostředí, tak v detailech typu výdechy magmatu, chaluhových lesů, zmrzlých částí, či krystalových jeskyní, ve výsledku jim ale chybí atmosféra. Chybí jim to překvapení, kdy hráč vpluje do nové lokace a klesne mu čelist, jak to uměla původní Subnautica například při prvním vstupu do Lost River, nebo když jsem poprvé viděl Giant Cove Tree, u kterého jsem si posléze v tichém úžasu postavil další základnu. Některé části jsou v Below Zero docela fajn, jiné ale postrádají cokoliv, co by mělo hráče zaujmout. Najít tak ve hře nějaké místo, které hráče okouzlí, připoutá ho k sobě svým prostředím tak, že si zde hráč začne stavět další základnu, je téměř nemožné. 

Jednotlivé biomy jsou navíc poměrně prázdné, pokud vynechám pár dravců, kteří sice na první pohled nahánějí hrůzu, ale po chvilce se z nich stane bezzubá karikatura sebe sama, vzhledem k nemožnosti hráče pořádně zranit, natož pokud pluje v SeaTrucku, což je nový druh ponorky. SeaTruck je nesnesitelně pomalý, je nevzhledný, ale dá se za něj napojovat několik modulů (s každým dalším modulem je navíc pomalejší a pomalejší), takže si za sebou hráč může tahat od výrobníku, přes skladiště až po postel co ho napadne. Ne že by to ve hře bylo potřeba, ale ta možnost tu je.


Hra obsahuje poměrně dost chyb, od proplouvajících ryb skrz základnu, kde není voda, přes ponorku, ve které po puštění ovládání naopak voda zničehonic najednou je, přes občasné prolínání textur a objektů, takže vidět Glow Whale jak napůl pluje v ledovci, napůl ve vodě, nebyl úkaz příliš ojedinělý.

Umělá inteligence je na bodu mrazu, ryby mají paměť jako akvarijní rybičky, takže sejde z očí, sejde z mysli, nejhorší ale je, že v ponorce po hráči agresivní tvorové jdou pouze v momentě, kdy drží kniply a ponorku ovládá. Stačí ale zmáčknout E, kniply pustit a „hrozivý“ Shadow Levithian zůstane stát před ponorkou zírající na hráče skrz přední sklo nevěda, co že to vlastně chtěl. Takže se sebere a odpluje. Stačí moment počkat, chytit opět ovládání a plout kam hráč potřebuje. Při jakémkoli náznaku problémů stačí pustit knipl a voilà, z agresivních levithianů jsou nevšímavé rybičky.

Strach, který jsem měl u levithianů v původní Subnautice, je zde zcela pryč a po určité době začnete agresivní faunu zcela ignorovat.


Samotné jádro hratelnosti zůstalo stejné. Pořád je to ta Subnautica, kterou si hráči zamilovali u původní hry. Bohužel ze hry zmizelo všechno, co jí dělalo výjimečnou. Pryč je tak skvěle dávkovaný a tajemný příběh, pryč je exploring dovolující hráči objevit nádherné biomy do kterých se zamiluje, navíc je tu naopak rozsáhlá, generická a nezábavná pevnina.

Pokud hledáte potápění, rybičky a hledání hromady materiálů k výrobě, budete se bavit. Pokud hledáte po všech stránkách vyváženou hru jako byla původní Subnautica, můžete být zklamáni...

Pro: Kvalitně podané potápění, některá dílčí vylepšení (velkoprostorová místnost), stavění základy

Proti: Místy prázdné prostředí, místy nezáživné prostředí, nepříliš zajímavý příběh, chyby a slabá umělá inteligence

+15
  • PC 70
HERNÍ VÝZVA 2021 -> Pořádný pařan

Subnautica: Below Zero

Někteří z Vás si možná vzpomenou, že tato hra měla původně znatelně odlišný příběh. Pokud o starém příběhu nevíte, přečtěte si o něm prosím až po zahrání hry. Důvod této změny je pro mě tajemstvím a doufám, že mi to jednou někdo vysvětlí, protože původní příběh se mi zdál být v některých částech mnohem chladnější a v některých zase mnohem vřelejší a hráč si v něm vybudoval mnohem silnější vztah k postavám.

Původně jsem chtěl napsat, že ve hře jsou tři příběhy, ale pak mi došlo, že ten třetí je jen odbočkou jiného, protože hra se dá asi dohrát i bez něj. Já tu odbočku dokončil až téměř ke konci hry a myslím, že jsem udělal blbost. Takže jsou ve hře jen dva příběhy. První je relativně tajemný a napínavý, chtělo by se říct, že skoro až detektivní, ale zase tak žhavé to není. A druhý příběh je spíše jen nástrojem k ukončení hry.

Vidět, jak si Unknown Worlds představuje Precursora bylo zajímavé. A údajná možnost podívat se na planetu Precursorů mě také nadchla. Než jsem zjistil, že celý tento příběh, včetně ukončení je odfláknutý. A vlastně nic neříkající. 

Tvorové mořští se dají relativně v pohodě zvládnout, ačkoli mají paměť akvarijní rybičky, a když něco nesežerou poprvé, pokusí se o to zhruba půl minuty. Co je ovšem extrémně otravné, jsou zvířátka na souši, která nedají a nedají pokoj a nenechají Vás ani s nainstalovaným odpuzovačem. Někdy neuděláte ani pět kroků, aniž by se vás něco nepokusilo sežrat. Bylo to neuvěřitelně iritující a několikrát jsem málem vypl hru.

Dopravní prostředky jsou ucházející a myslím, že použít modulární Seatruck, který můžete použít jako malou ponorku a zároveň jako velkou loď je fajn. Jen bych možná uvítal nějakou možnost úpravy interiéru, jako v Cyclopsu.

Abych hru tak nějak shrnul. Myslím, že nejlepší části hry jsou: lovkyně, jejíž původ není vysvětlen (možná vznikla), velkoprostorová místnost, jukebox, tučňáci a mořské opičky. Toť je zhruba vše, co Below Zero dělá lepší, než původní Subnauticu.

Pro: velkoprostorová místnost, jukebox, tučňáci, mořské opičky

Proti: příběh, staré bugy (i po „plném“ vydání)

+11