Máme tu pokračování tzv. survivol trilogie Tomb Raider. Rise of the Tomb Raider navazuje na restart série z roku 2013 a posouvá Laru Croft do role sebevědomější a odhodlanější hrdinky. Lara už tu není jen obětí okolností ale sama se vydává hledat odpovědi a pravdu o svém otci. Pátrání nás zavede nejprve do Sýrie a posléze do nehostinné Sibiře, kde pátráme po ztraceném městě Kitěž a Božském zdroji, artefaktu zahaleném tajemství o nesmrtelnosti.

To co obsahovala jednička, tak druhý díl přináší dvojnásobně. Hra zde nabízí mnohem více vedlejších aktivit. Od sbírání různých relikvií, dokumentů, dále plnění všemožných výzev skoro v každé lokaci, výroby vlastního vybavení tj. výroba šípů, nábojů, pastí a dalších speciálních vybavení.
A nakonec hledání hrobek. Právě volitelné hrobky patří mezi nejsilnější části hry, na rozdíl od prvního dílu, kde byly spíše více vedlejší aktivitou a hlavně nebyly tak rozmanité.

Tentokrát si zde i můžeme měnit různé outfity u každého tábořiště.
Ve hře jsou otevřenější lokace propojené lineárním příběhem. Je zde větší důraz na průzkum, sbírání surovin a výrobu vybavení. Jak jsem psal výše tak hrobky jsou propracovanější a tvoří důležitou součást hry.
Atmosféra hry je jednou z nejlepších v sérii. Sibiřská divočina působí autenticky – od zasněžených hor přes zmrzlé jeskyně až po zchátralé sovětské komplexy. Atmosféru umocňuje detailní práce se světlem, počasím i zvukem prostředí.

Rise je solidním pokračováním, které se nebojí rozšířit recept předchozího dílu o větší porci průzkumu a dobrodružství.
A příjde mi, že tento díl jde hodně v klasickém dobrodružném duchu „objevování ztracených tajemství“. A proto mám také tento díl z celé trilogie nejradši.

Je to 12 let co tato nezapomenutelná hra vyšla. Tehdy jsem ji hrál poprvé a teď po těch dvanácti letech teprve podruhé.
A je to stejně skvělé jako tehdy. Myslím, že tato survivol trilogie, jímž je tato hra prvním dílem, je skvělý přírůstek do celé série Tomb Raider. A to i přes to, že se v mnohém liší od původních dílů z devadesátek nebo i Legend trilogie.
Hra totiž kombinuje prvky akce, průzkumu a lehkého survivalu. Přestřelky jsou častější než v předchozích dílech, a díky krycímu systému působí dynamicky. Postupně si hráč odemyká nové schopnosti a vylepšuje zbraně. Tradiční hádanky a plošinové pasáže jsou sice přítomné, ale v menší míře – hra klade důraz hlavně na akci a tempo. Vedlejší hrobky slouží jako dobrovolné výzvy, které asi jako jediné více připomínají starší styl Tomb Raideru.

A nebyl by to Tomb Raider, kdyby i zde nebylo nadpřirozeno, mytologické a fantasy prvky.
Stejně jako hratelnost je i příběh hry vskutku parádní, kde se ocitáme po ztroskotání lodi na nehostinném ostrově plném nepřátel, pastí a nadpřirozených jevů. Hra nám zde ukazuje jak se postupně z nejisté mladé archeoložky stává odhodlanou bojovnicí. Ačkoli je děj dost předvídatelný a občas spoléhá na klišé, vyprávění je funkční a podporuje silnou atmosféru.

Jde o solidní titul, který položil základy nové trilogie, i když některé fanoušky původních dílů mohl zklamat svou odlišností. Což ale neplatí v mém případě, protože je to prostě survivol a Lara jakou ji zde vidíme je prostě takovou jakou má být. Jsou to její začátky a ta naše nebojácná a neohrožená archeoložka se z ní teprve stane.

,,Tome tak tohle se povedlo...'' Jak by řekl don Salieri.
A opravdu Mafia: The Old Country se fakticky povedla. Co mě uchvátilo hned na první dobrou je grafika, ta je neskutečná a Unreal Engine 5 hře nejen sluší ale i svědčí.

Po dlouhé době tu máme díl ze série, který má opět skvělou atmosféru, bravurní a lineární příběh a také skvělé a dobře napsané postavy. Mafia: The Old Country neboli Mafia: Domovina není Mafií 4, nýbrž prequelem původní Mafie nebo spíše Mafia: Definitive Edition. 
Zasazení na Sicílii je skvělé a vidět a hlavně zahrát si to, kde to všechno začalo nebo odkud Mafie pochází bylo parádní. Sicilská příroda je nádherná na pohled ale i budovy a hory, kterým vévodí sopka Etna.
Po herní mapě se tentokrát proháníme na koních ale taky samozřejmě i v prvních automobilech té doby, které byly ještě na kliku.

Jizdní model je skvělý, obzvlášť když hrajete na simulaci řízení, ovšem je tu jeden takový nešvar a to, že když nabouráte a to i ve větší rychlosti, tak to autu skoro ani ,,neublíží''. A když se převrátíte na hlavu tak ani neumřete a to je škoda v tomhle prostě byla původní Mafie realističtější. Ale to samotné hře nijak neubírá na kvalitě.

Dobré jsou i zbraně, konkrétně zde hlavně nože, na kterých je to hodně založený. Jsou zde tři typy nožů, každý má své vlastní využití.
Hra se svojí délkou, by se mohla zařadit vedle Mafie 2, to je jen můj odhad. Hru jsem zahrál za nějakých 14 hodin ale to jsem se občas zdržoval i sbíráním některých sebratelných předmětů, které jsou zde také.

Jak jsem psal výše, příběh hry je lineární což je super a je to tak návrat k prvním dvoum dílům série. Ale někdy ta lineárnost byla, přece jenom příliš, protože jste se nemohli vzdálit od někoho na pár metrů aniž by vás to donutilo se vrátit k cíli, nebo vrťte se do oblasti mise, tohle bylo trošku otravné a přece jenom jsme si nemohli chodit pokaždé, kde jsme chtěli a jak jsme chtěli. A také nascriptované dojíždění auta nebo koně k cíli, kde vám auto nebo kůň sám zaparkoval aniž by jste řídili, tam tak být nemuselo. Ale to jsou jen takové detaily, které ve výsledku, vůbec nerozhodují.

Hra je jinak parádní a je skvělým návratem ke kořenům série a doufám, že příští díl ať už to bude Mafia 4 nebo něco jiného bude v tomto pokračovat.

Stray - příběh o kočce, která se ztratí v neonem zalité cyberpunkové městské čtvrti, obývané roboty.

Hra má silnou atmosféru, nápaditý design světa a podmanivý příběh.
Mechanicky je Stray jednoduchý - skákání, lezení, pár hádanek a plížení. Ale nečekejte klasickou simulaci zvířete. Vše se tu řídí tempem příběhu. Animace jsou mimořádně plynulé a pohyb kočky působí realisticky. Plus další drobné interakce se světem jako je škrábání drábkama na různé povrchy, lezení do krabic nebo mňoukání jsou roztomilé a také přirozeně zapadnou do hry.

Hra dokáže být překvapivě dojemná a to i přes to, že zde prakticky nefiguruje žádný lidský charakter. Příběh o ztrátě, naději a vztahu mezi živým tvorem a stroji. Pomáhá tomu i malý robotický společník B-12, který s hráčem komunikuje a doplňuje mu kontext světa.

Herní doba je kratší. Já osobně jsem to zahrál za šest hodin a dělal jsem ještě i nějaké věci okolo, jako jsou nějaké sebratelné předměty nebo hledání vzpomínek na dřívější dobu, o kterých vám váš robotický společník vypráví, když je najdete.

Stray je poutavý audiovizuální zážitek, který umí vyprávět beze slov. Pokud máte rádi atmosférické adventury, sci-fi světy a něco, co se nebojí být trochu jiné, Stray je výprava, kterou stojí za to podniknout – nejlépe se sluchátky a otevřeným srdcem.

Dishonored je hra, které jsem z počátku nedůvěřoval ale jednoho dne jsem si řekl... ne prostě si to zahraju a úplně mě to pohltilo. A tak jsem si ji po letech opět zahrál znovu. A musím říct, že i po letech se hraje skvěle a co na tom, že graficky dnes už nové hráče možná neosloví, koho to zajímá, ta hra má jedinečnou atmosféru a právě výrazný vizuální styl s rukopisným grafickým zpracováním je prostě i po letech zatraceně působivý - ne protože je realistický, ale protože má identitu.

V roli Corva Attana se vydáváte na cestu pomsty a hra vám dává svobodu v tom jestli chcete být duch, kterého nikdy nikdo neuvidí, nebo smrtící zabiják, který za sebou zanechává jen utrpení a chaos. Což se samozřejmě podepíše na celkový konec hry, podle toho jakou cestu si vyberete.

Atmosféra Dunwallu je nejvíc silná stránka hry. Město působí živě, všude samá krysa (rovnou hejna krys), a na každém rohu číhá příběh, který nemusí být nikdy vyřčen.

Dishonored je promyšlený mix akce a stealthu, obalený do jedinečné stylizace. Nabízí výbornou znovuhratelnost díky systému rozhodnutí a více možnostem průchodu úrovněmi. Pro hráče, kteří hledají chytrou akční hru s atmosférou, je tohle skvělá volba. Dishonored zůstává i dnes nadčasovým zážitkem.

Uf... trvalo to ale konečně jsem se odhodlal napsat svůj komentář k této skvělé hře.

Hra se odehrává v roce 1937, mezi událostmi filmů Dobyvatelé ztracené archy a Poslední křížová výprava a nabízí autentický zážitek, který věrně zachycuje ducha původních filmů.

Ve hře mámé kombinaci prvků jako jsou akce, stealth a řešení hádanek v pestrých lokalitách jako, Vatikán, Egypt, Thajsko nebo Čína. V těchto jedinečných a krásných lokací prozkoumáváme místa s různorodým přístupem k plnění úkolů. Ikonický bič Indiana Jonese slouží nejen k boji, ale i k překonávání překážek, což přidává na dynamice pohybu. Souboje jsou zaměřeny spíše na pěstní souboje a využívání prostředí než na střelbu, což odpovídá charakteru Indiana Jonese. Hra také umožňuje hráčům volit mezi přímým střetem a tichým postupem, což zvyšuje variabilitu herního zážitku.

Příběh se točí okolo tajemného Velkého kruhu a vypátrání jeho tajemství. Kromě našeho hlavního hrdiny mu pomáhá také jedna nová postava jménem Gina Lombardi. Taková hlavní ženská hrdinka po boku Indiana Jonese, ostatně jako v každém filmu je tomu tak i zde. Děj je plný napětí, humoru a dobrodružství, které jsou pro sérii typické. Hra se nebojí zabrousit do nadpřirozených prvků, (opět jako je tomu i ve filmech) což dodává příběhu na zajímavosti.

Grafika hry je naprosto parádní, s detailními prostředími a plynulými přechody mezi první a třetí osobou. A s tím souvisí i optimalizace hry, protože na to jaké má hra poměrně vysoké HW a právě grafiku, běží hra naprosto perfektně. Fakt jsem neměl snad jediný sek ve hře a to mám na dnešní dobu, už docela starší počítač a jel jsem na vysoké detaily s plynulými 60 FPS. Takže za mě bomba, takhle optimalizované by měli být všechny hry.

Herecké výkony, zvláště pak Troye Bakera jako Indiana je naprosto přesvědčivě dechberoucí a málokdo by poznal, že to ani nedabuje Harrison Ford. A hudba? To je epické vyvrcholení atmosféry hry.

Ale je tu i věc, která se tak úplně nepovedla a to je AI nepřátel. Ta občas působí nepřirozeně a některé akční sekvence jsou až příliš naskriptované, což trochu kazí dojem ze hry.

A závěrem?
Indiana Jones and the Great Circle je důstojným přírůstkem do série a nabízí dobrodružství, které potěší jak fanoušky filmů, tak nové hráče. Díky kombinaci napínavého příběhu, promyšlené hratelnosti a kvalitního technického zpracování se jedná o jeden z nejlepších titulů s Indiana Jonesem. Přestože má hra své nedostatky, celkový dojem je velmi pozitivní.

Já jsem vyrostl na Half-Life: Uplink, nikdy jsem nehrál originál, až do teď. A musím uznat, že jsem o dost přišel, protože je to opravdu  masterpiece. Ale rest dohnán.

Hráč se ujímá role Gordona Freemana, teoretického fyzika, který právě nastupuje do práce v tajném vědeckém komplexu Black Mesa. Zde ale dojde ke katastrofě a dále k invazi mimozemšťanů z dimenze Xen. Half-Life vypráví svůj příběh bez tradičních cutscén – hráč zůstává po celou dobu ve Freemanově kůži, což přináší nebývalé ponoření do světa hry.

AI nepřátel, zejména vojáků HECU, je na svou dobu, ze které je hra, výjimečně propracovaná – kryjí se, spolupracují a snaží se vás obejít. Na hře je asi nejlepší ta atmosféra - zvuky sirén nebo chcete-li alarmů, blikající světla, zvuky zbraní, nebo zvuk doplňování života a energie do obleku jsou prostě skvělé. A díky tomuto všemu je hráč vtažen do světa, který působí jako živý, organický celek.

Tohle je hra, která ukázala, že i střílečka může vyprávět silný příběh. I po více než pětadvaceti letech má co nabídnout a pro milovníky her je to povinnost.

Legendární titul, který změnil svět akčních her.

Hra mého dětství, kultovní klasika, která zestárla více než dobře. Letos v rámci herní výzvy jsem si ji zahrál po letech a musím říct, že se hraje pořád skvěle, přesně tak jak jsi pamatuju. Legendární ''Matrix'' mód, skvělá hudba, která temnou atmosféru hry podkresluje dokonale a samotný příběh vyprávěný formou komiksu v cutscénách je boží.

Zkrátka, ani dnes neudělá žádný hráč krok vedle, když si vybere právě tuhle hru.

Jako v případě  Tomb Raider I-III Remastered Starring Lara Croft, kde jsem psal recenzi, tak bych se zde víceméně opakoval. Jsou to ty staré dobré Tomb Raidery, úžasně vylepšené o novou grafiku, nasvícení i textury.

Egypt ve čtyřce vypadá po remasteru naprosto skvěle. Hlavně jsem se nemohl vynadívat na poletující písek ve větru, nebo na jiskry co odlétají od ohňů. Pak ještě vyzdvihnu jeden takový detail a to je v levelu Desert Railroad, kde na jednom vagónu vlaku, vlaje ve větru plachta, kterou je cosi přikryté. To se mi líbilo fakt moc.

V pětce je toho opravdu hodně co se vylepšilo a prokouklo. Zase jeden takový detail hned v prvním levelu, kde má Lara šaty co měla v cutscéně v divadle na sobě, poté přehozené přes bránu. V původní hře nic takového nenajdeme.
Dále jsou tu také lepší textury uvnitř ponorky ve druhé časti a to samé platí i o části odehrávající se v Irsku a v New Yorku.

A konečně se dostávám k šestce, která mě velice zklamala (už podruhé). Proto také dávám o deset procent nižší hodnocení než u první trilogie.
Hra je totiž ve výsledku úplně stejně tragická jako originál z roku 2003. Grafické vylepšení je zde tentokrát vidět minimálně ale o to by nešlo, nejhorší je, že ovládání, které bylo tak příšerné a krkolomné už u originálu je zde naprosto stejné. A právě kvůli ovládání jsem si šestku nikdy nezamiloval a ani nedohrál a bohužel u remasteru je to stejné. A opravdu jsem doufal, že to bude hratelnější, alespoň jako předchozí díly ale to bych chtěl asi moc.

Ale komu původní Angel of Darkness nevadilo a má ho rád, tak určitě bude spokojen i s remasterem.
Jinak celkově je Tomb Raider IV-VI Remastered velmi povedené a určitě stojí za to se do toho ponořit a vychutnat si to. Hlavně ti, kteří milují tuto starou klasiku.

Kingdom Come: Deliverance II je neskutečně skvělé dílo českého vývojářského studia Warhorse Studios.
Stejně jako v jedničce tu máme skvostný příběh, který fakt vtáhne už od prvních vteřin, co hru spustíte.
Vrací se náš oblíbený hrdnina Jindra i s panem Ptáčkem, kteří zažijí opravdu nezapomenutelné dobrodružství, doprovázené spousty komplikací. A cestou tež potkají a poznají spoustu nových a sympatických a hlavně vela vtipných postav.

Mapy jsou tentokrát dvě a to: Trosecko a Kutnohorsko. Obě jsou velikostně přibližně stejně velké jako Sázavsko z jedničky, akorát Kutnohorsko mě přišlo ještě o něco větší.
Bravurně jsou obě mapy zpracované do detailu, dechberoucí hrad Trosky, skvěle zpracované vesnice (na obou mapách), Český ráj - skály, rybníky, celkově ta příroda je boží. A Kutná Hora to je majstrštyk. Takhle dobově zpracovat do detailu Kutnou Horu je paráda.

Dále skvělá minihra v kostky, která je zde ještě vylepšena o odznaky. Kovařina naprostý top, tady jsem si hodně užil a i když vím, že je to jen hra, tak jsem měl fakt pocit, že něco kovám. Škoda, že nebyla už v jedničce ale to už teď vůbec nevadí.
Přibylo také dost nových typů zbraní, jmenovitě hlavně kuše a tzv. píšťala (první střelná zbraň své doby).
Obecně soubojový systém je ve dvojce ovladatelnější a hlavně plynulejší než v jedničce.

Co se týče fauny, tak kromě jelenů, srnců, zajíců a divokých prasat (snad jsem na nic nezapoměl) tu máme nově vlky a také hojně se vyskytující v přírodě divoké psy, (na ty fakt pozor).

A co nemůžu vynechat je excelentní soundtrack pánů Jana Valty a Adama Sporky.

Hra Kingdom Come: Deliverance II ve všech ohledech předčila první díl a rozhodně kdo má rád RPG hry a tuto ještě nehrál, tak to musí honem napravit, jinak příjde o opravdu skvělý zážitek.

Scorn je hra inspirovaná z pera H. R. Gigera a Zdzisława Beksińského. Prvně jmenovaný vlastně duchovní otec filmové série Vetřelec.
A je to tam opravdu znát, hra je svojí originalitou, atmosférou opravdu jedinečná a nikdy jsem nehrál podobnou hru.
Hra ve které musíte projít různé pasáže a vyřešit vždy nějakou hádanku abyste mohli jít dál a tu a tam nějaké to nechutné stvoření, kterému se nejlépe vyhnout, či v nejhorším případě (a tomu se často vyhnout nedá) je zastřelit.
Ano, čtete správně, ve hře máte i zbraně nebo něco na ten způsob.

Fakt nevím co více na hře hodnotit, ale určitě těm co ještě nehráli, můžu doporučit. Hrou si musíte projít abyste pochopili, teda jestli je vůbec co, protože příběh se vůbec popsat nedá, to si prostě musí každý zahrát sám.

No nedá se říct, že by mě to nějak oslovilo ale dobrá zpráva je, že je to pořád Duke Nukem.
Na to, že tato hra vyšla v roce 2011, se ale spíše hraje jako střílečka z roku 2004/2005.
Co ten inventář? Jak to, že můžete mít u sebe jen dvě větší zbraně a pokud chcete další, musíte jednu z těch co máte zahodit? Ano v nastavení sice můžete dát expanded inventory ale co jako? Stejně nemáte možnost mít u sebe všechny zbraně jako v DN3D. Myslel jsem, že hry typu Duke Nukem, Half-Life, DOOM jsou střílečky s arzenálem zbraní a střílíte to hlava nehlava.
Nehledě na to, že vám každou chvíli dojdou náboje, třeba (a to je dost častý) i u prostřed boje, a pak ani nevíte kde je máte hledat.
Lokace taky nejsou bůhví jaké. V DN3D jsou alespoň pestré, zábavné a ne jako tady, kde všechny mapy působí velmi podobně.
Alespoň těch easter eggů na DN3D je tu opravdu dost a také nesmrtelné hlášky Duka a to je to jediné co je na té hře aspoň zábavné, jinak je pro mě spíše zklamáním.

Původní AoE II byla pro mně nejlepší strategickou hrou té doby až dodnes. Teď je to AoE II: DE k této hře není absolutně co vytknout, je to naprosto geniální hra. Hra roku i dalších let. Takto věrně zpracované by měly vypadat všechny Definitivní edice her a ne jak některé vypadají (i hůř), vemte si příklad z této hry. U mě má nejvyšší hodnocení.
A navíc dnes už obohacená o spoustu DLC, které přidávají další kampaně a národy, no prostě hra která nemá dost.

Vůbec jedna z nejlepších her ze Středozemě, nepočítám li nesmrtelné strategie BFME 1 a 2. Zajímavý příběh, který má dobře napsané postavy.
Je tu hodně podobných věcí se známou sérií Assassin's Creed jako stealth, ale především šplhání na vyhlídkové věže, které odhalí kus mapy.
Nejzábavnější je ovšem systém Nemesis, kde bojujete proti skurutím kapitánům a podkopáváte tak Sauronovu armádu nebo můžete v pozdější fázi hry si i ocejchovat skuruty i kapitány a utvořit tak vlastní armádu.

Po grafické stránce hra také nezaostává. Na svou dobu velice dobrá. A filmové sekvence jsou super.

Nic jsem od toho nečekal. A proč taky, Ubisoft poslední dobou moc neválí, tak jsem si říkal, doufám, že mi nezníčí můj milovaný svět Star Wars. A ono ne, opravdu jsem mile překvapen jak ta hra ve výsledku vypadá.

Příběh slušný zase trochu z jiného prostředí. Není to nic co by člověka posadilo na zadek a už něco podobného někde neviděl nebo nehrál ale ani tak to není špatný. Docela mě přakvapila i délka hry, není to nic příšerně zdlouhavého ani příliš krátkého, a když se hráč zaměří na plnění jen hlavních misí, tak hru zahraje v klidu do 16 hodin herního času.

Samozřejmě také hra mohla mít lepší grafiku ale není to nijak zvlášť hrozné a ve výsledku ani důležité.
Dnes už hra obsahuje tři vydané patche, takže je v mnohem lepším stavu než při vydání.

Co musím ale ocenit jsou skvělé minihry v podobě třeba závodů kluzáků, které ve mě vyvolaly dojem nostalgie ze starého dobrého ,,KOTOR'' a i podobně obtížné.
Dále je super výběr planet na které můžeme cestovat, zvláště planeta Tatooine, tu jsem si užíval úplně nejvíc. Snad ještě v žádné Star Wars hře jsem se takhle volně projíždět na speedru nebo i jen tak procházet po své oblíbené planetě nemohl. To byla prostě paráda, zvlášť návštěva Jabbova paláce, kde můžeme potkat Hana Sola v karbonitu nebo i Bobu Fetta. Za mě nejlepší mise ve hře.

Hru ale můžu doporučit. Kdo miluje Star Wars bude milovat i Outlaws.

Herní výzva 2024 - 5.  Nikdy se nevzdávej! 

Dlouhé čekání od doby kdy jsem dohrál první díl, abych si mohl zahrát druhý se naplnilo.
A tak jsem se do toho pustil, opět mě to vtáhlo do parádní atmosféry celé hry stejně jako první díl. Už od dob neskutečně fenomenální trilogie Jedi Knight v čele s Kylem Katarnem, a celkem přijatelného dvoudílu Force Unleashed, tu nic podobného nebylo.
A právě série Jedi tentokrát s hlavním hrdinou Calem Kestisem se jim může rovnat. Sérii Force Unleashed překonává ve všech ohledech a sérii Jedi Knight se hodně přibližuje ale Kyle Katarn je stejně TOP a na tuhle trilogii nedám dopustit.

Ale zpět ke Survivoru, co se mi na hře líbilo? Tak předně skvělý příběh, v němž tentokrát hledáte jakési skryté místo v galaxii, jako útočiště pro ty co chtějí začít nový život a být skryti před Impériem. Více to rozebírat nebudu, protože to si prostě musí každý zahrát. A navíc spoilery...
Dále grafická stránka hry samozřejmě super a nakonec sympatické postavy, včetně Greeze s kterým se člověk fakt nenudí.

A co se mi nelíbilo? No snad jen trochu nevyvážená obtížnost, ale co rozhodně musím zmínit je celková optimalizace hry, to se moc nepovedlo. Taky zbytečnost střešní zahrádky na saloonu, kterou jsem vůbec nevyužil, jen jsem tam pár rostlin nasázel a pak už jsem se tam stejně nevracel a nevšiml jsem si, že by to vůbec k něčemu bylo.

Závěrem jen dodám, že se teda už strašně těším na finální díl této budoucí trilogie, protože závěr hry v nás může  vyvolat nejednu otázku, jak to asi bude dál. A snad už nebudu tentokrát čekat tak dlouho... No asi budu.

Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů

Mafia 3 bohužel nenabízí ani z poloviny to co nabízí Mafia 1 a 2. Mě to příjde jako směsice her The Godfather, The Godfather II a ,,GTAček''. Tahle hra má bohužel víc mínusů než plusů, (nemá český dabing, otřesná grafika, věčně se opakující úkoly - dojeď tam, vymlať to, zajeď zpátky, zase se vrať, protože je tam šéf, kterého máš oddělat nebo přidat na svou stranu a to všechno od začátku ještě jednou než se odemkne příběhová mise), takže NE, tohle není Mafia. Toto mělo být vymyšleno formou vedlejších aktivit nebo misí (dobývání města) a příběh měl být čistě lineární, jako je tomu v případě prvních dvou her Mafia.

Příběh Mafia 3 je přitom dobrý, skvěle odvyprávěný, poutavý (teda akorát že je to naprosté kliše) a proto je nejlepší ze hry ten její úvod, kdy hra jede v parádním sledu událostí příběhu, tedy až do momentu vypálení Sammyho baru. Poté již nastává repetitivní chod hry, a proto tak nadějně rozběhnutý děj, pomalu umírá. Aspoň ty hlavní příběhové mise baví a jsou skvělé, akorát než se k nim hráč prokouše, to je holé utrpení. Neříkám jednou, dvakrát ale když to musíte dělat s každou čtvrtí ve městě až do konce hry, no tak to nazdar...

Jenom krátce k jízdnímu modelu: no CO TO JE??? Kde jsou ty jízdní vlastnosti aut z první a především druhé Mafie?
Mě prostě přijde, že každé auto se mi ovládá naprosto stejně, co se týče rychlosti, zatáčení a odolnosti a to i na nastavení simulace. Nemluvě o tom, že auta nemají dafakto žádný damage při nárazu. Jízdní model a fyzika hold katastrofa, v tomhle nedám dopustit právě na Mafii 2, nejlepší jízdní model a fyzika aut co jsem kdy ve hrách viděl.
Nepočítám do toho závodní hry.

Ve výsledku, hra jako taková to není špatná, pokud bych ji bral jako samostatnou v žánru městských akcí ale do série Mafia by patřit neměla a bohužel, patří. Doufám, že budoucí čtvrtý díl, ať už prequel nebo pokračování, takový rozhodně nebude a chlapci z Hangar 13 se sakramentsky poučí a vrátí se to ke klasice jako 1 a 2.

Herní výzva 2024 - 3. Volání Cthulhu 

Sherlock Holmes je série her, kterou zbožňuji. Hrál jsem všechny díly kromě Sherlock Holmes: Mystery of the Mummy a Sherlock Holmes: Secret of the Silver Earring a ostatních menších vedlejších titulů. Můj první díl byl Sherlock Holmes: The Awakened a od té doby jsem hrál všechny až po Sherlock Holmes Chapter One až k nejnovějšímu dílu, tedy remaku původního Awakened.

Jak to říct, originál je originál, kdežto remake je vlastně Chapter One v převleku za Awakened. Tím ale nechci říct, že by to bylo něco špatného, není, jen už to postrádalo takové to kouzlo původní a docela náročné hry.
A to je ono, v této hře mi chyběl hlavně chemický rozbor látek. Když jsme někde sebrali nějakou neznámou látku co souviselo s případem, tak jsme nadále museli udělat ten chemický rozbor, vrátit se zpět na Baker Street 221b a bylo.
Nebo třeba hledání v archivech, místo jití někam na nejbližší policejní stanci nebo nějaký úřad, měl vždy Holmes nebo Watson nějakým záhadným způsobem při ruce archivy.
A tohle vše zde bylo nahrazeno laciným systémem dedukce, kde jsme mohli klidně i náhodně klikat a ke správné dedukci se vždy nějak dopracovali. Protože navíc při špatné kombinaci stop se nám ty špatné možnosti dokonce odebraly, takže jsme nemuseli ani přemýšlet.
Prostě hra na mě působila moc snadným dojmem a při vyřešení případu nebo nějaké stopy jsem necítil ten pocit, že jsem fakt něco vyřešil. Hra vás až moc vede ''za ručičku''. Proto starší díly jsou v tomhle mnohem lepší a kolikrát je mnohem horší vůbec najít všechny stopy, natož vyřešit úspěšně případ.

Tento titul každopádně i tak stojí za zahrání, poněvadž je to pořád Sherlock Holmes a hraní jakéhokoli dílu prostě baví a pro fanoušky série samozřejmě povinnost.

Dlouho jsem čekal až si zahraji nějakou hru s období feudálního Japonska, nejlíp RPG a Ghost of Tsushima mi to splnilo. Tak krásné herní prostředí jsem dlouho zda vůbec někdy ve hře viděl.
Jen ta fyzika padajícího nebo spadaného listí je neuvěřitelná, když přes ně projdete. Zobrazení vody, převážně kaluže, jezírka nebo řeky taky super. Ale ani téhle hře se samozřejmě nevyhnou grafické chyby, jako třeba, že vám noha projde kamenem nebo katana jakoukoli texturou ale nijak mi to samo sebou nevadilo a nakazilo skvělý zážitek ze hry.

Jinak má hra opravdu silný příběh a na konci se mi div nedraly do očí slzy.
A ano je to klasická open world hra, kde je otevřený herní svět. A svět je to naštěstí přiměřeně velký, žádný AC: Valhalla nebo Odyssey, ikdyž u Odyssey to vyjímečně promíjím, protože ta hra má svě osobní kouzlo.
Ale zpátky k Cušimě, mapa je tedy na dnešní dobu solidní průměr, NE nadprůměr a to je dobře. V souvislosti s tím tam také není ,,miliarda'' otazníčků (odkaz na W3), což už dnes také nemám rád a otravuje mě to a také zbytečně prodlužuje herní dobu, což tady opravdu nehrozí.

A na závěr jenom dodám, že pozornost a i uznání si tahle hra po právu zaslouží a připravované  Assassin's Creed Shadows, už teď nemá šanci konkurovat, protože po Valhalle jim moc nevěřím a pak taky kvůli vy-víte-čemu (komu)...

Herní výzva 2024 - 2. Láska nebeská

Tak jo, dohrál jsem to a popravdě jsem od toho moc nečekal, ale hra mě mile překvapila. Probudilo to ve mě takové nostalgické vzpomínky, že jsi snad ještě dnes pustím, minimálně první Terminator film. Hra se vlastně odehrává v budoucnosti ve válce proti strojům (Skynetu), což známe právě z filmů T1 a T2. A já jsem do teď ani nevěděl kolik druhů strojů vlastně v tomto universu existuje, dokud jsem si tuhle hru nezahrál. Ten arzenál všemožných zbraní co se tu vyskytuje je fascinující. A ty zvuky výstřelu? To je úplná bomba, jako kdybych byl přímo ve filmu.
Stejně tak je naprosto jedinečný soundtrack, který jenom podtrhuje atmosféru hry, nemluvě také o ikonických tématech, které známe právě z filmu. A nemůžu nezmínit, když v jedné misi máte najít rádio pro jednoho vašeho člena a když ho najdete, už z dálky slyšíte skladbu Burnin' In The Third Degree která je právě ikonická ze scény v baru v prvním T. Tak to jsem úplně zaplesal.
A v neposlední řadě také musím zmínit pár easter eggů na T1 i T2, které opravdu potěší i některé scény dobře známé fanouškům filmů.
Tomuhle všemu ale na druhou stranu, trochu škodí horší AI nepřátel i slabší grafika, ale to se dá odpustit.

Herní výzva 2024 - 7.  Ve stínu pixelů 

Perfektní remake původní klasiky, nejen z grafického hlediska ale i toho příběhového. Samozřejmě je škoda, že některé mise jsou ořezané od těch původních ale jsou i mise kde je něco navíc. Příběh je zde odvyprávěn zas trochu jinak a není to vůbec na škodu, jen zamrzí že věčina kultovních hlášek co známe z původní Mafie tady nezazní. Upřímně kdyby takto vypadala Mafia 3 bylo by to stokrát ne-li tisíckrát lepší než to co vydali, prostě perfektní lineární příběh a tak to má v sérii Mafia být.

Herní výzva 2024 -  4. Tenkrát v Hollywoodu 

Vlastně ani nevím co k téhle hře napsat. Detroit je typ hry ke které bych asi normálně nesáhl. Ale už před lety, tuším že v roce 2019, kdy vycházela na PC se o ní hodně mluvilo a mě to také zaujalo na tolik, že jsem si ji pořídil na Steam a až do teď mi v knihovně jen tak ležela a já neměl příležitost ani čas si hru zahrát.
Až do teď, díky letošní herní výzvě na ní přišla řada a pustil jsem se do toho.

Příběh se mi líbil asi tak napůl, tři hlavní protagonisté z nichž jsem měl nejradši Connora a pak Karu. Marcus mi nějak nesedl, ovšem začátek hry mě s ním bavil. Příběh má spoustu klišé ale aspoň nenudí. V celku Vás to pohltí a chcete pokračovat, aby jste co nejrychleji věděli jak to bude dál.
Systém rozhodování různých situací je super. Je tu opravdu spoustu možných cest jak postupovat, nevím kolik konců tato hra má (dohrál jsem to jen jednou) ale asi jich bude dost.
A co zase pochválit nemůžu je dost nemotorné ovládání, po chvíli jsem si sice zvyknul ale věřím, že tohle mohly vymyslet opravdu lépe a ne s takto otřesnou kamerou.

Jinak Detroit: Become Human není určitě špatná hra a měl by si ji zahrát každý herní fanoušek sci-fi žánru. Není to žádné Wow! ale stojí to za to.

Herní výzva 2024 -  8. Cesta do pravěku 

Na těchhle hrách jsem vyrostl, zvláště na TR 2 a když bylo oznámeno, že vydají remastery této původní trilogie mé srdce zaplesalo radostí. Už jsem se jenom modlil aby to dopadlo dobře, aby to nemělo plno bugů, dobrou optimalizaci atd., a mé modlitby byly vyslyšeny.

Tento remaster původní trilogie je po všech směrech naprosto famózní záležitostí. Přesně takto by remastery měly vypadat, všechny díly si zachovávají svoji originalitu a k tomu navíc jsou vylepšeny novou grafikou, která nemá jenom vyleštěný textury, jak to ve většině remasterů bývá ale na spoustě místech i úplně nové. Třeba díry ve stropu přes které nyní proudí sluneční paprsky, různé květenství rostoucí po zemi nebo i visící ze stropu liány, což v původních hrách nebylo a byly pouze jakousi pevnou součástí "kvádru". Vše působí tedy mnohem realističtěji. Nemohu opomenout ani zbrusu nový model Lary, který je naprosto skvělý.

A v neposlední řadě hra nabízí i moderní styl ovládání, podobný jako v dílech Anniversary, Legend a Underworld. Tento styl mi popravdě ale moc nesedl, protože mám prostě v sobě zaryté, staré dobré ovládání ale tahle možnost je samozřejmě skvělá, především pro nováčky.
Remaster tedy naprosto splnil všechna má očekávání a já sakra doufám, že se brzy dočkáme i remasteru minimálně TR IV a V. Šestý díl moc nemusím ale pokud by se to fakt povedlo tak bych s tím neměl problém.
Tak já čekám...

Herní výzva 2024 -  9. Ztraceno v překladu 

Před dvěma lety jsem hrál základní hru Shadow Tactics: Blades of the Shogun a byl to pro mě nezapomenutelný návrat do skvělých časů Commandos: Behind Enemy Lines a Desperados: Wanted Dead or Alive, protože ta hra se hrála naprosto stejně jak jsem si pamatoval, jen s lepší grafikou, novou a ještě lepší mechanikou, s jinými postavami, prostředím a samozřejmě příběhem. A tak Shadow Tactics: Blades of the Shogun - Aiko's Choice byla jasná volba. A podle očekávání to je zase naprosto skvělé hraní a taky úžasné vyplnění příběhu k základní hře, které se odehrává před koncem původní hry. Mise jsou pěkné, vyvážené a na těžkou obtížnost dokáží i občas potrápit ale nic co by se nedalo zvládnout. A už se těším až se vrhnu i na poslední dílo tohoto zkvostného a dnes již bohužel zaniklého studia Mimimi Games a to není nic jiného než Shadow Gambit: The Cursed Crew. Ale o tom zase jindy...

Herní výzva 2024 -  1. Nemova říše 

Tahle hra mi ležela v knihovně na Epicu už hodně dlouho, už od té doby co ji nabízeli zdarma. A až teď jsem se k ní dostal. Musím říct, že je to vcelku povedená adventura s hororovým nádechem, krásné prostředí lodi, přijatelná délka hry ale příběh který moc nevtáhne.
Částečně mě hra v pár momentech připomínala Outlast, kde vás nahání psychopat s nožem a musíte zdrhat nebo odporné časové přízraky, které Vás taky pronásledují a chtějí zabít. Ale především cením tu atmosféru této hry, ta je prostě skvělá. A zasazení do světa Nikola Tesly mě velmi bavilo.

Herní výzva 2024 -  6. Ukradené Vánoce 

Ten Vánoční New York je vážně skvělý a v kombinaci se Spider-Man hrou je to úplně boží. Hraje se to dobře, je to prostě jako Marvel's Spider-Man, úplně stejný, akorát v hlavní roli Miles Morales, Vánoce, a samozřejmě skvělý příběh, který fakt vtáhne a baví. Musím se ale taky přiznat, že mě mnohem více bavily, vedlejší aktivity a mise, než v prvním Spider-Manovi. Přišly mě víc zábavnější a možná méně obtížnější ale to může být jen můj pocit. Byla to zábava a člověk to prostě chce udělat na 100%.

Myslím že remástr na výsost povedenej. To jak znovu překreslili všechny pozadí, je paráda. Hru jsem si nesmírně užil a i ta nově nahraná hudba je taky skvělá, sice jsem si na ni musel chvíly zvykat ale nakonec se mi zalíbila. Velké plus je, že si můžete hru kdykoli přepnout do původní grafiky a to samé platí i o hudbě. Takže si příště hru zahraju třeba s původním soundtrackem s touhle novou grafikou.
A v květnu se už těším na rozšíření, které se bude odehrávat mezi dvojkou a trojkou.

Jedna z her mého dětství. Super pirátská adventura.