- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ne
Kay hledá nový svobodný život a je ochotná si kvůli tomu ušpinit ruce v kriminálním podsvětí a zajistit si reputaci. Hra je dějově zasazená mezi filmy Impérium vrací úder a Návrat Jediho. Čtyřnohý společník kromě společnosti umí pomáhat i v akci, mezi jeho dovednosti patří přinesení zbraně, odvedení pozornosti nebo aktivace nějakého zařízení. Na planetách se lze přesouvat pomocí osobních vznášedel.
Hra se dočkala dvou placených rozšíření - Wild Card a A Pirate's Fortune.
Poslední diskuzní příspěvek
Nejlépe hodnocené komentáře
Na jednu stranu ano, je to zase další open-world s hodně podobnou šablonovitou strukturou, kterou jsme viděli už stokrát. Několik unikátních lokací (tady planet), ve kterých se ale člověk pohybuje nelineárně tak, jak chce, minihry na páčení zámků a hackování počítačů, in-game deskovka (tady karetní hra Sabacc) a dokonce si můžu písknutím přivolat Geraltova koně... pardon, speeder, aby mi přijel až pod nos (a samozřejmě nemůžou chybět ani závody speederů).
Jenže, ono tady nějak všechno prostě funguje úplně perfektně. Jádro hry, což je stealth, je super zábavný a neustále mi připomínal Metal Gear Solid 5 (jen bez těch padáčků a dalších japonských pitomostí), což byla jedna z mála stealth her, která mě fakt bavila. Do toho máte společníka Nixe, který je opravdu úplně klíčový a strašně užitečný (v příběhové misi, kde ho chvíli nemáte, teprve zjistíte, jak esenciální herní mechanika to je; kromě toho tahle mise má i přesně ten emocionální efekt, jaký chtěla mít). Přestřelky jsou zábavné a to hlavně proto, že když jednou střelím Stormtroopera do hlavy, tak je prostě po něm. Páčení zámků je rytmická minihra a hrozně mě bavila. Hackování počítačů je logická minihra. A Kessel Sabacc? Po hrozné in-game deskovce v Horizon 2 byl tohle opravdu balzám na duši. Ty karty jsou prostě super, jednoduchý princip, ale hodně variability. Navíc postupně hráč získává další možnosti podvádění, které jsou mimořádně uspokojivé a zároveň do logiky herního světa skvěle zapadají.
Tak je to vůbec se vším. V jiných open-world hrách mám vždycky hrozný vnitřní problém s vedlejšími questy. V Zaklínači 3 se snažím zachránit Ciri, ale do toho mám čas si hrát na zaklínače a brát si po vesnicích zakázky? V Horizonu zachraňuji svět a vážně mám čas a motivaci jít někde v nějaké zapadlé díře nějakému NPC shánět ingredience na jeho projekt nebo se účastnit závodů na robotických mountech? V Outlaws ty vedlejší questy dávají perfektní smysl. Kay je psanec, bez peněz v kapse a lapená v síti soupeřících syndikátů a prostě dává smysl, že dělá všechny možné zakázky, aby si vydělala peníze na vylepšení gearu, nebo aby se dostala k informacím.
Mimochodem, nezmínil jsem hvězdnou loď, která tu kromě funkce domova dává i možnost "volně" si létat vesmírem, případně se účastnit různých vesmírných bitev. Ovládání je tak svižné a nerestriktivní, že i tahle část byla moje vyloženě oblíbená (jediná škoda je, že na začátku je ta loď až příliš slabá a je až příliš velký skok po upgradu lodi, kdy najednou všechny vesmírné bitvy začnou být úplně lehoučké).
Dále se chci rozplývat ještě nad jednou věcí a sice tím, že konečně jsem po dlouhé době hrál RPG bez jakýchkoli levelů a scalování. Svět a nepřátelé se nijak vůči hráči nescalují, to znamená, že když si odemknu nové abilities (což tady probíhá tak, že musím splnit nějaké prerequisites, a nikoli bezduchým expením) a získám lepší gear, tak je ta hra prostě lehčí. Například zatímco na začátku jsou hry v Sabaccu víceméně o náhodě, po odemknutí dalších podvodů a lepších token karet už jsem ani před hraním neukládal pozici pro save scumming - sebejistě jsem věděl, že každou hru dokážu vyhrát. A takhle má podle mě RPG vypadat, protože právě to je na tom progressu uspokojivé. Odemykám si možnosti a vylepšení, abych byl silnější a aby věci, které na začátku byly těžké, byly na konci snadné.
Příběh, pravda, není žádná velká pecka (jako třeba Horizon 1, když vezmu jen open-worldy), zvraty jsou často předvídatelné, ale není to ani nuda, motivuje k pokračování a emoce to vyvolává přesně takové, jaké má, když vás někdo třeba podrazí nebo naopak někdo jiný se ukáže jako pravý kámoš. Navíc příběhové mise jako třeba Jabbův palác na Tatooine nebo infiltrace imperální vesmírné stanice mají neskutečnou atmosféru a koule.
Nedostatků se tu pár taky najde, především občasné bugy (kromě takových těch klasických jako propadnutí se podlahou nebo velmi výjimečný crash mě nejvíc štvaly ty, kdy se splněný vedlejší úkol neoznačil v quest logu jako hotový, takže tam do konce hry visel), slabší grafika (třeba vlasy Kay, ale obecně po dohrání Horizonu 2 byly Outlaws v tomto ohledu trochu jako pěst na oko) nebo fakt, že asi 90 % truhel obsahuje jen kosmetické věci. Ale světe div se, zatímco v jiných hrách to nesnáším, tady mě překvapivě hodně bavilo si třeba svou vesmírnou loď nebo speeder různě přebarvovat :-)
Závěrem tedy - nenechte se mýlit zfanatizovaným davem, který se rozhodl tuhle hru prostě hejtit z principu. Je vážně mimořádně dobrá a zábavná. Hodně mě mrzí, že nebyla přijata kladněji a že už asi od této značky nemůžu čekat víc, zatímco jiné krávoviny dostávají jeden díl za druhým.
Problém Star Wars Outlaws je primárně ten, že je to Ubisoft. Tedy, není. Ne úplně. Naštěstí. Ale v jádru je. Ta hra jede vyloženě na jistotu a míří na co největší masu hráčů. Hraje se velice příjemně. Je zábavná, přístupná, chytlavá. Každý den jsem se těšil, až ji večer na pár hodin zapnu. Není to Ubisoft v tom ohledu, že tvůrci tentokrát umí tu ubisoftí šablonu velmi dobře maskovat. A zejména v prvních hodinách jsem si můj milovaný, poprvé vyloženě otevřený, Star Wars svět fakt užíval. A vlastně si jej užíval až do konce. Jenže postupně jsem přeci jen trochu vystřízlivěl. Protože ta šablona se časem přeci jen projeví. Je to Ubisoft v tom ohledu, že ta hra míří na takové množství lidí, že je vlastně v jádru nemastná neslaná. Je to jako jíst v jádru velmi dobré jídlo, které ale není řádně dochucené. Zasytí, ale pamatovat si jej dlouho nebudete. Žádná kreativita, žádný wow moment, jen hra na jistotu. Všechno, co Star Wars Outlaws hráči předvede je natolik basic (bez dvojsmyslu), že si za rok jen těžko vzpomenu na byť jen jediný příběhový moment. Je to strašná škoda, protože ten svět je natolik bohatý a rozmanitý, že by si zasloužil větší péči.
Průzkum jednotlivých planet ale baví. Pradávný svět předaleké galaxie je tu vystavěný s maximálním respektem k předloze a fanoušek tohle musí zákonitě docenit. Hlavní postava Kay Vess je tu taková variace na Malcolma Reynoldse, která kromě toho, že prchá před svými nepřáteli, tak ukradne vše, co není přibité a lootne nejednu ruinu či prastarý chrám. Tyhle tombraiderovské sekvence, byť mimo kampaň, mě bavily hodně. I díky Kayině povaze na mě nepůsobily jako nutná výplň ale jako něco, co do příběhu vlastně velmi sedí. I když podobně, jako ve Star Wars Jedi: Surivor, i tady hráč sbírá v podstatě jenom kosmetické doplňky, popř. generický loot určený k prodeji. Nějaké vylepšování výbavy, i skrze hodnotnější loot, tu je, ale Star Wars Outlaws není RPG. A to, že není RPG, se ukazuje i v dalších herních systémech. U podobných her mě občas chytne stesk po bohatším a atmosféričtějším zážitku, který mi přinesl např. Mass Effect. To se tu nekoná. Dialogy tu jsou, ale velmi strohé. Ačkoli hráč postupem hry nabírá parťáky na závěrečný heist, pod kůži se mu nedostanou. I v tomhle byl Star Wars Jedi: Survivor (stejně tak Star Wars Jedi: Fallen Order) lepší. On obecně ten design prakticky všeho je strašně základní. Od stále stejného šplhání, až po stejně tak průměrný gunplay. Enviromentální hádanky až na občasné zatáhnutí za páčku tu v podstatě žádné nejsou. Nejvíce komplexní jsou tu stealth pasáže, které zejména ze začátku umí být kvůli podivnému rozestavení nepřátel trochu otravné a úplně nechápu, proč na nich Ubisoft pořád tak moc lpí. Ale jak si hráč zvykne na jejich mechaniky, tak jimi brzy taky začne proplouvat jako nůž máslem.
Jestli něco RPG zlehka připomíná, tak to jsou občasné volby. Problém je, že ty mají na hru prakticky nulový vliv. Hra obsahuje jakýsi loyalty systém vůči jednotlivým syndikátům a hráč občas musí rozhodnout, na stranu jakého syndikátu se zrovna přidá. A to je přesně ono. Rozhodnutí je tu čistá vypočítavost a výsledkem je pouze to, zda se miska vah posune na jednu či druhou stranu. Tohle balancování mezi jednotlivými syndikáty lze navíc docela lehko narušit tím, že hráč u obchodníka za poměrně mrzký peníz nakoupí cenná data a ty pak jednotlivým syndikátům předává. Už zhruba v polovině hry jsem byl za dobře se všemi syndikáty naráz a jen v momentech, kdy jsem nějakým rozhodnutím vztahy pošramotil, jsem obratem prodejem dat vztahy opět vyvažoval zpět. Být za dobře se všemi syndikáty se vyplatí, protože si pak hráč usnadní život tím, že získá na území syndikátů téměř neomezený přístup. Jinak řečeno, vymaže tak ze hry řadu otravných stealth pasáží.
A co by to bylo za Star Wars bez malého společníka? Tentokrát jím není droid, ale malé zvířátko Nix. Ten v podstatě plní funkci jakési prodloužené ruky na sbírání lootu či mačkání tlačítek. Také dokáže zaměstnat nepřátele a odvést jejich pozornost. Fajn mechaniky, nemám k nim žádných výtek. Pouze mě trochu mrzelo, že samotný charakter Nixe a jeho roztomilost tu nemá více prostoru. Jako jediný skutečně originální a kreativní prvek vnímám krátké QTE sekvence, kdy Nix společně s Kay ochutnává místní gastronomické speciality. Takových momentů by hra potřebovala více.
V době vydání hodně kritiky směřovalo ke grafice. Osobně, až na občasné glitche (poblikávání oblečení, levitující kamení) a podivné chování světla při přechodech mezi interiéry a exteriéry (při zapnutém path tracingu), nemám výtek. Není to současná videoherní špička, což je vidět zejména na omezené zastaralé mimice (pro Ubisoft typické), ale z hlediska herního prostředí jsem dostal zhruba to, co jsem očekával. Potěšilo mě, že až na pár jeskyní s totožným layoutem, se tu nic vizuálně vyloženě neopakuje, resp. ne tak, aby to bilo do očí. Čtyři různá herní prostředí a herní doba pod 100 hodin tomu výrazně pomáhá. Potěšila mě i možnost zalétat si ve vesmíru, ale to je spíše takový omezený doplněk než další velká vrstva gameplaye. Nějaký spacewalk nebo atmosférická mise ve vesmírné lodi mi tu docela chyběla. Průlety atmosférou jsou zpracovány dost cool způsobem a opět škoda, že občas mírně glitchují a boří tak iluzi neexistujícího loadingu.
V podstatě mi vyloženě vadily jen tři věci: Za prvé občas trochu podivný save systém, kdy mě hra po loadnutí někdy spawnula přesně tam, kde jsem skončil a někdy i stovky metrů daleko od předchozí pozice. Druhá věc, pevná baterka, která se často zapíná na naprosto nevhodných místech a na místech, kde bych ji naopak potřeboval, jsem bloudil z donucení v naprosté tmě. Proč to tvůrci nenechají na hráči? Obzvlášť, pokud dynamické osvětlení dynamicky mění světelné podmínky. Poslední věc je speeder, resp. jeho možnost přivolání na písknutí. Ve všech jiných hrách kůň přiběhne za hráčem. Tady ne. Speeder směřuje na místo, odkud se ozvalo ono písknutí. Problém je, že dost loudavým tempem, takže má hráč logicky tendenci běžet mu naproti. Jenže speeder je prostě dankest farrik, na další písknutí nereaguje a dál paličatě letí k místu, ze kterého se ozvalo původní písknutí. A dokud se nezastaví, nelze na něj naskočit. Strašná otrava.
Poslední věc, kterou musím zmínit je karetní hra Kessel Sabacc. Jak nejsem úplným příznivcem karetních miniher, tak Sabacc mě tu strašně chytl. Jednoduchý na pochopení, jenom mírně složitější na úplné zvládnutí. Ale po ovládnutí pravidel v plné šíři včetně různých podvodných triků je to odměňující a tak akorát náročná taktická zábava. Parádní minihra - jak mechanicky, tak svým cool vizuálem.
Star Wars Outlaws se sice nezařadí mezi mé nejoblíbenější Star Wars hry, ale bavil jsem se u ní i tak solidně. Kdyby od této chvíle každá hra od Ubisoftu dosahovala alespoň takovéto úrovně a přiměřené délky, byl bych s nimi docela spokojený.
Pro: otevřený Star Wars svět s několika planetami, zábavný a přístupný gameplay, Kessel Sabacc, chytlavý looting, Kay Vess a Nix, ve vztahu k obsahu přiměřená délka
Proti: minimum kreativity, nevýrazný příběh točící se okolo zločineckých syndikátů, slabší gunplay, pár grafických glitchů a mechanických drobností
Pořídil jsem PS5 verzi, protože moje herní PC je o trochu méně výkonné a hlavně v posledních letech opravdu nemám chuť hru neustále ladit, aby běžela optimálně, případně řešit nejrůznější problémy (rozchození AC Mirage bylo peklo). A už první chvíle hraní mě přesvědčily o tom, že volba PS5 verze nebyla vůbec špatná, protože DualSense je zde využitý opravdu příkladně, ať už se jedná o nejrůznější minihry nebo dokonce hlášení alarmu přímo z reproduktoru ovladače.
Příběh je, nepřekvapivě, poměrně povrchní a kromě několika zvratů vás nijak zvlášť nezaujme, nicméně neurazí a oceňuji, že celou hru vede ona "nit", která mi třeba u AC: Valhally citelně chyběla - postavy se po dobu hlavní dějové linky průběžně vrací, případně vás doprovází, pocit domova navíc dokládá Trailblazer, vaše vesmírná loď. Speciálně musím vyzvednout Nixe, protože roztomilejší SW potvůrku jsem snad ještě neviděl, interakce s ním během hraní je naprosto skvělá a dle mého názoru dělá z Outlaws něco víc než jen další generickou "ubi" hru.
S tím souvisí i to, že věže tu nenajdete, mapu netřeba odkrývat, neexistuje levelování a hra hodně sází na exploraci, ke které vás sice nenutí, ale je velmi, velmi vhodné ji dělat, protože získávané bonusy, abilities a různá vylepšení za to rozhodně stojí, přičemž klidně můžete jet jen hlavní dějovou linku, ale připravte se, že bude mnohem těžší, než pokud se občas zatouláte a například vylepšíte svůj blaster, případně zajdete s Nixem na jídlo, čímž následně získá příjemné pasivní dovednosti.
Vůbec celý gameplay mě hodně překvapil, neexistuje zde přímé vedení za ruku jako v některých jiných hrách a je třeba často dávat pozor na zadání úkolu, případně zkoumat okolí. Rovněž některé stealth situace jsou příjemně náročné (např. vloupání do trezorů syndikátů). To u některých hráčů sklidilo docela kritiku, což mě překvapuje - když je hra příliš lineární a navádí vás za každým krokem, je to špatně. Najednou vyšla hra, která to nedělá, a je to taky špatně, tak nevím, ale osobně mě to docela vyhovovalo a byla to moc fajn změna.
Minihry jsou příjemně nápadité a originální, hodně potěší celková komplexnost hry a mnoho možností, jak trávit na oněch čtyřech planetách čas... například hraním Sabaccu. Přiznám se, že na karetní hry jsem neuvěřitelně blbej, hotovej antitalent, co povídat, ale u něj jsem pravidla pochopil skoro ihned a hraní si naprosto užíval. Navíc to, že i pro něj jsou k dispozici nejrůznější abilities a cheaty dokazuje, že žádná část hry není odbytá, ba naopak.
Hrál jsem na režim výkonu a těch 60 FPS konzole ne vždy držela, jen co je pravda. Jakmile byla nějaká oblast hustě osídlená, běda, framerate šel do kytek. Naštěstí se to nedělo zas tak často a chápu, že raytracing si svou výkonovou daň holt vybere. Jedním dechem dodávám, že grafika mi přišla skutečně hodně pěkná a až na trochu horší zpracování mimiky a vlasů hlavní hrdinky (častý problém novějších her, nevím proč) nemám co vytknout. Světy jsou opravdu nádherné, plné detailů, nejen pro SW fanouška radost pohledět. Speciálně oceňuji nemalé množství detailů - vzhledem k tomu, že se hra odehrává mezi pátou a šestou epizodou, naleznete u Jabby chudáka Hana zamraženého do karbonitu a dokonce v baru v Mos Eisley stopu od střely na zdi, kde to schytal Greedo. A takový západ sluncí na Tatooine... jestli máš srdce, tak to musíš cejtit, jak by řekl klasik. Stejně pozitivní zůstávám i u zvukového, zejména hudebního zpracování. Soundtrack nevykrádá filmy, zazní z nich sotva jedna nebo dvě melodie, ale zůstává v podobném stylu a jednotlivé skladby jsou často docela výrazné, takže si nejednu z nich zapamatujete.
Ano ano, technické problémy hra má a určitě by prospělo, kdyby Massive Entertainment měli ještě několik měsíců na doladění, ale ne, to by kolidovalo s novým Assassínem, takže Ubisoft očividně nařídil vydat koncem léta a přinejhorším opatchovat. Chápu, mrzí mě to, ale kromě tří pádů za 30 hodin hraní a několika glitchů jsem se nesetkal s ničím, co by mi zážitek vyloženě kazilo a vzpomeňme si, v jakém stavu byly megaklasiky jako Kingdom's Come nebo Cyberpunk 2077 krátce po vydání. Hejtit Star Wars Outlaws jen proto, že je od Ubisoftu, mi přijde nefér. Zejména proto, že se od ostatní produkce tohoto vydavatelství více než odlišuje.
A je zábavná. Sakra, takhle mě hra už hodně, hodně, HODNĚ dlouho nechytla. Ani ten zatracený Horizon, ani novější Assassíni, ani nedávno poprvé dohraná série TLOU. Možná to za tento kacířský názor schytám, ale u Outlaws jsem se neskutečně bavil a každý den se neuvěřitelně těšil, až se do hry zase vrátím. Svou roli bude hrát, že jsem velký fanoušek SW a jak prostě milujete prostředí, hře nadržujete, ano, přiznávám, nepopírám. Opět se ukazuje, jak subjektivní mohou názory na hru být, ale pro mě je to jednoznačně hra roku a nová klasika, ke které se budu rád vracet (druhý průchod vidím na začátek listopadu, uvidím, jak moc případně updaty ony drobné zápory napraví).
Co dodat? Zpočátku jsem hře nevěřil, ale pak mě totálně pohltila. Ano, příběh by mohl být propracovanější, chybky vychytanější, některé animace lepší, a tak dále, a tak dále. Jenže nic není dokonalé. Dát méně než 90 % hře, u které jsem se tři desítky hodin skvěle bavil, ale podle mě nejde. A speciálně kvůli některým hráčům, kteří dávají i hodnocení blízké nule, tam tu pětadevadesátku dám a nevylučuji, že po druhém průchodu a vychytání některých chyb tam hodím i tu stovku.
Edit 12.4.2025: dávám stovku, druhý průchod jsem si dal v prosinci 2024 společně s prvním DLC a pro mě je to totální srdcovka a už nyní klasika. Jinak technický stav je už zásadně lepší než při vydání, druhý průchod mi přišel mnohem lehčí (není divu, patch si s obtížností hodně pohrává směrem dolů, což mě možná i trochu mrzí, ale chápu, že leckomu mohly některé pasáže přijít zbytečně obtížné), pády se už nekonaly a za mě naprostá spokojenost. Po upgradu na PS5 Pro bych se rád vyjádřil i k tomu, jak hra běží na této verzi konzole: Quality (60 fps) s PSSR tvoří znatelně lepší grafiku než režim Quality na základní PS5 a výkon v problematických oblastech se příjemně zvedl, framerate je mnohem stabilnější a jediný viditelný pokles (tak k 50 FPS) vidím v přelidněných oblastech, kde patrně nestíhá CPU. První DLC jako takové možná zhodnotím v budoucnu, ale bavilo mě a fanouškům původní hry bez váhání doporučuju.
Edit 24.6.2025: mám za sebou třetí průchod včetně obou DLC, ke kterým bych se rád nyní vyjádřil.
Wild Card je v pořadí první DLC a dá se stihnout za necelé 3-4 hodiny. Celé se točí okolí Sabaccového turnaje a úvodní část hry dokonce strávíte v kasínu, které je velmi otevřené a nabízí opravdu hodně zábavy. Moc se mi líbilo, že jsem musel i využít své znalosti této karetní hry, byť to samozřejmě není nezbytné. Některé screenshoty by mohly budit dojem, že v tomto přídavku jde jen o Sabacc, ale vězte, že není tomu tak, ba naopak - děj nabere poměrně rychle obrátky a dočkáte se několika intenzivních a zajímavých questů. V hlavní roli samozřejmě Kay, Nix a Lando - skvělá kombinace, skvělé DLC - možná jedno z nejlepší, které jsem kdy hrál. Je hanba, jak málo pozornosti mu bylo věnováno. Fanouškům základní hry jednoznačně doporučuji.
Naproti tomu A Pirate's Fortune je už rozsáhlejší, přibližně 5-10hodinové a přináší dokonce některé nové herní mechaniky a v rámci mezí i zamotaný příběh, který začíná zajetím a ztrátou veškerého vybavení, takže vše působí trochu odlišně než v základní hře. Pohyb bez vybavení, jen s Nixem, v jámě lvové, uprostřed pirátské základny, je naprosto super. Pokud bych měl něco vypíchnout, jsou to questy, které jsou opravdu velmi nápadité, skvěle udělané a nejsou repetitivní (zdravím první DLC ke KCD2 :), celkově nemám výtek. A Honda Ohnaka? Toho prostě musíte zažít! Je docela těžké něco dalšího napsat a nespoilovat, ale i tohle DLC jsem si maximálně užil, byť mi přišlo o trochu, ale fakt jen trochu slabší než to první. Opět nadávám herních publicistům, že ani k tomuto DLC nedokázali napsat recenzi, protože ono si to opravdu zasloužilo. Teď napíšu něco sakra kontroverzního: je hanba, že první DLC pro Kingdom Come 2 bylo protěžované zhora zdola a prakticky každý CZ web přišel s recenzí a gameplayem, přitom se jednalo o docela banální zápletku se sérií fetch questů, neobsahujíc ani žádné nové prostředí nebo cokoliv dříve neviděného (dobře, kromě toho kreslení na štíty). O tom ještě napíšu, samozřejmě, ale naproti tomu obě DLC pro Star Wars Outlaws jsou skvěle napsané, do detailů propracované, s novými lokacemi a fakt zajímavými a údernými questy, které se opravdu z příkazů "přines" a "dones" nesestávají - a nic, maximálně novinky o tom, že přídavky vychází, a tím to končí. Tohle mi prostě opravdu přijde dost NEFÉR. Takže vy, fanoušci Outlaws, vůbec neváhejte a obě DLC berte všema deseti, jsou boží a nebudete litovat :) Stejně tak i zpětně u celé hry potvrzuji její kvality, přes svoje nedostatky patří k tomu nejzajímavějšímu a nejlepšímu, co za dlouhou dobu vyšlo. Takže... jak to ukončit? Ať nás provází Síla? Ne, to se sem nehodí.... Toť způsob náš!!!
Pro: Nádherné prostředí, hra plně respektuje svět Star Wars, dobře napsané a sympatické postavy (i ten Jabba), Nix, odpovídající odměny za exploraci, nepřeberné množství možností, Sabacc,
Proti: Příběh by mohl být ještě propracovanější, drobné technické nedostatky a nějaké drobnosti, co ale nestojí skoro za řeč, protože mě to prostě neskutečně bavilo
Příběh slušný zase trochu z jiného prostředí. Není to nic co by člověka posadilo na zadek a už něco podobného někde neviděl nebo nehrál ale ani tak to není špatný. Docela mě přakvapila i délka hry, není to nic příšerně zdlouhavého ani příliš krátkého, a když se hráč zaměří na plnění jen hlavních misí, tak hru zahraje v klidu do 16 hodin herního času.
Samozřejmě také hra mohla mít lepší grafiku ale není to nijak zvlášť hrozné a ve výsledku ani důležité.
Dnes už hra obsahuje tři vydané patche, takže je v mnohem lepším stavu než při vydání.
Co musím ale ocenit jsou skvělé minihry v podobě třeba závodů kluzáků, které ve mě vyvolaly dojem nostalgie ze starého dobrého ,,KOTOR'' a i podobně obtížné.
Dále je super výběr planet na které můžeme cestovat, zvláště planeta Tatooine, tu jsem si užíval úplně nejvíc. Snad ještě v žádné Star Wars hře jsem se takhle volně projíždět na speedru nebo i jen tak procházet po své oblíbené planetě nemohl. To byla prostě paráda, zvlášť návštěva Jabbova paláce, kde můžeme potkat Hana Sola v karbonitu nebo i Bobu Fetta. Za mě nejlepší mise ve hře.
Hru ale můžu doporučit. Kdo miluje Star Wars bude milovat i Outlaws.
Pro: Star Wars svět, průzkum planet (Tatooine), příběh, postavy, minihry, společník Nix
Proti: technický stav po vydání dnes už věčina opravena, slabší grafika a jinak snad nic
Mezi klady rozhodně patří vizuální stránka (kritiku grafiky fakt nechápu, co byste jako chtěli? Přijde mi, že se objevuje jen u konzolistů, tak možná ty kraksny zahoďte a pořiďte si herní počítače. Možná ta "slabší grafika" není vinou hry, ale toho, že konzole jsou z principu low cost shit), relativně otevřený svět (lokace samotných misí jsou spíše koridorové) a docela slušná délka. Mně dohrání trvalo i s DLC nějakých 55 hodin, ale moc jsem neplnil vedlejší questy. Čímž se dostávám k neduhům - vedlejší questy časem začnou nudit ze dvou důvodů. Jednak jsou strašně repetetivní a jednak vás řada z nich bere zpátky do lokací, kde už jste dávno byli. Ani jedno z toho mě nebaví.
Co mi ještě trochu vadilo na Outlaws byl level design, který mi přišel chvílemi vyloženě mizerný. Spousta cest, umístnění beden a vůbec mechanismů postupu prostě nedávala žádný reálný smysl. Bylo to tak nějak náhodně napatlané dohromady, jen aby hráč skákal a plnil nějaké lehké logické puzzle.
Poslední věc, co mi vadila, je, že i víc než rok po vydání hra obsahuje bugy, kdy některé vedlejší questy nelze dokončit. Resp. je splníte, ale v žurnálu se vám jako splněné nikdy neoznačí. Docela otrava pro někoho, kdo nesnáší nevyřízené notifikace.
Vzpomínám si, že hned po nějakém traileru těsně před vydání se zvedla vlna kritiky k hlavní postavě, že je ošklivá a má hrozný vlasy. Musím říct, že ta kritika musela jít od idiotů, kteřá absolutně nepochopili, že Kay Vess má být stylizovaná mladší ženská verze Han Sola. Ta stylizace je do očí bijící a kdo to nevidí, měl by si povině zopakovat Star Wars Epizody 4 - 6. Parťák Nix je roztomilá potvůrka a když získá postupně lepší schopnosti, tak je s ním i docela zábava spolupracovat. Třeba odpalování granátů na nic netušících enemácích je docela sranda.
Palec nahoru za poměrně originální minihry pro hackování počítačů a otevírání zámků.
I přes chyby to považuji za asi nejlepší moderní single player hru ze světa Star Wars.
Pralev
JohnCZ
mrsalieri
ArmJohn
vapiscz
Pro: Hratelnost! Zábavný stealth, přestřelky, minihry, vesmírné přestřelky, Sabacc, průzkum, volnost, RPG prvky
Proti: Slabší grafika, sem tam bugy (ale nic hrozného)