Trochu mám nutkání začít komentář úplně stejně jako uživatel Pralev. Mám to totiž se Star Wars úplně stejně. Jak mám Star Wars rád, tak zločinecké syndikáty jsou něco, co mě u této ságy baví ze všeho nejméně. Když už podrazy a westernové přestřelky, tak raději ty ve Firefly. A vskutku, tohle téma je jedna z věcí, která dělá Star Wars Outlaws z příběhového hlediska poměrně nezajímavou záležitostí. Obzvláště v porovnání s celkově lepším Star Wars Jedi: Survivor, který dělá líp snad úplně všechno. I ten westernový vibe.
Problém Star Wars Outlaws je primárně ten, že je to Ubisoft. Tedy, není. Ne úplně. Naštěstí. Ale v jádru je. Ta hra jede vyloženě na jistotu a míří na co největší masu hráčů. Hraje se velice příjemně. Je zábavná, přístupná, chytlavá. Každý den jsem se těšil, až ji večer na pár hodin zapnu. Není to Ubisoft v tom ohledu, že tvůrci tentokrát umí tu ubisoftí šablonu velmi dobře maskovat. A zejména v prvních hodinách jsem si můj milovaný, poprvé vyloženě otevřený, Star Wars svět fakt užíval. A vlastně si jej užíval až do konce. Jenže postupně jsem přeci jen trochu vystřízlivěl. Protože ta šablona se časem přeci jen projeví. Je to Ubisoft v tom ohledu, že ta hra míří na takové množství lidí, že je vlastně v jádru nemastná neslaná. Je to jako jíst v jádru velmi dobré jídlo, které ale není řádně dochucené. Zasytí, ale pamatovat si jej dlouho nebudete. Žádná kreativita, žádný wow moment, jen hra na jistotu. Všechno, co Star Wars Outlaws hráči předvede je natolik basic (bez dvojsmyslu), že si za rok jen těžko vzpomenu na byť jen jediný příběhový moment. Je to strašná škoda, protože ten svět je natolik bohatý a rozmanitý, že by si zasloužil větší péči.
Průzkum jednotlivých planet ale baví. Pradávný svět předaleké galaxie je tu vystavěný s maximálním respektem k předloze a fanoušek tohle musí zákonitě docenit. Hlavní postava Kay Vess je tu taková variace na Malcolma Reynoldse, která kromě toho, že prchá před svými nepřáteli, tak ukradne vše, co není přibité a lootne nejednu ruinu či prastarý chrám. Tyhle tombraiderovské sekvence, byť mimo kampaň, mě bavily hodně. I díky Kayině povaze na mě nepůsobily jako nutná výplň ale jako něco, co do příběhu vlastně velmi sedí. I když podobně, jako ve Star Wars Jedi: Surivor, i tady hráč sbírá v podstatě jenom kosmetické doplňky, popř. generický loot určený k prodeji. Nějaké vylepšování výbavy, i skrze hodnotnější loot, tu je, ale Star Wars Outlaws není RPG. A to, že není RPG, se ukazuje i v dalších herních systémech. U podobných her mě občas chytne stesk po bohatším a atmosféričtějším zážitku, který mi přinesl např. Mass Effect. To se tu nekoná. Dialogy tu jsou, ale velmi strohé. Ačkoli hráč postupem hry nabírá parťáky na závěrečný heist, pod kůži se mu nedostanou. I v tomhle byl Star Wars Jedi: Survivor (stejně tak Star Wars Jedi: Fallen Order) lepší. On obecně ten design prakticky všeho je strašně základní. Od stále stejného šplhání, až po stejně tak průměrný gunplay. Enviromentální hádanky až na občasné zatáhnutí za páčku tu v podstatě žádné nejsou. Nejvíce komplexní jsou tu stealth pasáže, které zejména ze začátku umí být kvůli podivnému rozestavení nepřátel trochu otravné a úplně nechápu, proč na nich Ubisoft pořád tak moc lpí. Ale jak si hráč zvykne na jejich mechaniky, tak jimi brzy taky začne proplouvat jako nůž máslem.
Jestli něco RPG zlehka připomíná, tak to jsou občasné volby. Problém je, že ty mají na hru prakticky nulový vliv. Hra obsahuje jakýsi loyalty systém vůči jednotlivým syndikátům a hráč občas musí rozhodnout, na stranu jakého syndikátu se zrovna přidá. A to je přesně ono. Rozhodnutí je tu čistá vypočítavost a výsledkem je pouze to, zda se miska vah posune na jednu či druhou stranu. Tohle balancování mezi jednotlivými syndikáty lze navíc docela lehko narušit tím, že hráč u obchodníka za poměrně mrzký peníz nakoupí cenná data a ty pak jednotlivým syndikátům předává. Už zhruba v polovině hry jsem byl za dobře se všemi syndikáty naráz a jen v momentech, kdy jsem nějakým rozhodnutím vztahy pošramotil, jsem obratem prodejem dat vztahy opět vyvažoval zpět. Být za dobře se všemi syndikáty se vyplatí, protože si pak hráč usnadní život tím, že získá na území syndikátů téměř neomezený přístup. Jinak řečeno, vymaže tak ze hry řadu otravných stealth pasáží.
A co by to bylo za Star Wars bez malého společníka? Tentokrát jím není droid, ale malé zvířátko Nix. Ten v podstatě plní funkci jakési prodloužené ruky na sbírání lootu či mačkání tlačítek. Také dokáže zaměstnat nepřátele a odvést jejich pozornost. Fajn mechaniky, nemám k nim žádných výtek. Pouze mě trochu mrzelo, že samotný charakter Nixe a jeho roztomilost tu nemá více prostoru. Jako jediný skutečně originální a kreativní prvek vnímám krátké QTE sekvence, kdy Nix společně s Kay ochutnává místní gastronomické speciality. Takových momentů by hra potřebovala více.
V době vydání hodně kritiky směřovalo ke grafice. Osobně, až na občasné glitche (poblikávání oblečení, levitující kamení) a podivné chování světla při přechodech mezi interiéry a exteriéry (při zapnutém path tracingu), nemám výtek. Není to současná videoherní špička, což je vidět zejména na omezené zastaralé mimice (pro Ubisoft typické), ale z hlediska herního prostředí jsem dostal zhruba to, co jsem očekával. Potěšilo mě, že až na pár jeskyní s totožným layoutem, se tu nic vizuálně vyloženě neopakuje, resp. ne tak, aby to bilo do očí. Čtyři různá herní prostředí a herní doba pod 100 hodin tomu výrazně pomáhá. Potěšila mě i možnost zalétat si ve vesmíru, ale to je spíše takový omezený doplněk než další velká vrstva gameplaye. Nějaký spacewalk nebo atmosférická mise ve vesmírné lodi mi tu docela chyběla. Průlety atmosférou jsou zpracovány dost cool způsobem a opět škoda, že občas mírně glitchují a boří tak iluzi neexistujícího loadingu.
V podstatě mi vyloženě vadily jen tři věci: Za prvé občas trochu podivný save systém, kdy mě hra po loadnutí někdy spawnula přesně tam, kde jsem skončil a někdy i stovky metrů daleko od předchozí pozice. Druhá věc, pevná baterka, která se často zapíná na naprosto nevhodných místech a na místech, kde bych ji naopak potřeboval, jsem bloudil z donucení v naprosté tmě. Proč to tvůrci nenechají na hráči? Obzvlášť, pokud dynamické osvětlení dynamicky mění světelné podmínky. Poslední věc je speeder, resp. jeho možnost přivolání na písknutí. Ve všech jiných hrách kůň přiběhne za hráčem. Tady ne. Speeder směřuje na místo, odkud se ozvalo ono písknutí. Problém je, že dost loudavým tempem, takže má hráč logicky tendenci běžet mu naproti. Jenže speeder je prostě dankest farrik, na další písknutí nereaguje a dál paličatě letí k místu, ze kterého se ozvalo původní písknutí. A dokud se nezastaví, nelze na něj naskočit. Strašná otrava.
Poslední věc, kterou musím zmínit je karetní hra Kessel Sabacc. Jak nejsem úplným příznivcem karetních miniher, tak Sabacc mě tu strašně chytl. Jednoduchý na pochopení, jenom mírně složitější na úplné zvládnutí. Ale po ovládnutí pravidel v plné šíři včetně různých podvodných triků je to odměňující a tak akorát náročná taktická zábava. Parádní minihra - jak mechanicky, tak svým cool vizuálem.
Star Wars Outlaws se sice nezařadí mezi mé nejoblíbenější Star Wars hry, ale bavil jsem se u ní i tak solidně. Kdyby od této chvíle každá hra od Ubisoftu dosahovala alespoň takovéto úrovně a přiměřené délky, byl bych s nimi docela spokojený.
Problém Star Wars Outlaws je primárně ten, že je to Ubisoft. Tedy, není. Ne úplně. Naštěstí. Ale v jádru je. Ta hra jede vyloženě na jistotu a míří na co největší masu hráčů. Hraje se velice příjemně. Je zábavná, přístupná, chytlavá. Každý den jsem se těšil, až ji večer na pár hodin zapnu. Není to Ubisoft v tom ohledu, že tvůrci tentokrát umí tu ubisoftí šablonu velmi dobře maskovat. A zejména v prvních hodinách jsem si můj milovaný, poprvé vyloženě otevřený, Star Wars svět fakt užíval. A vlastně si jej užíval až do konce. Jenže postupně jsem přeci jen trochu vystřízlivěl. Protože ta šablona se časem přeci jen projeví. Je to Ubisoft v tom ohledu, že ta hra míří na takové množství lidí, že je vlastně v jádru nemastná neslaná. Je to jako jíst v jádru velmi dobré jídlo, které ale není řádně dochucené. Zasytí, ale pamatovat si jej dlouho nebudete. Žádná kreativita, žádný wow moment, jen hra na jistotu. Všechno, co Star Wars Outlaws hráči předvede je natolik basic (bez dvojsmyslu), že si za rok jen těžko vzpomenu na byť jen jediný příběhový moment. Je to strašná škoda, protože ten svět je natolik bohatý a rozmanitý, že by si zasloužil větší péči.
Průzkum jednotlivých planet ale baví. Pradávný svět předaleké galaxie je tu vystavěný s maximálním respektem k předloze a fanoušek tohle musí zákonitě docenit. Hlavní postava Kay Vess je tu taková variace na Malcolma Reynoldse, která kromě toho, že prchá před svými nepřáteli, tak ukradne vše, co není přibité a lootne nejednu ruinu či prastarý chrám. Tyhle tombraiderovské sekvence, byť mimo kampaň, mě bavily hodně. I díky Kayině povaze na mě nepůsobily jako nutná výplň ale jako něco, co do příběhu vlastně velmi sedí. I když podobně, jako ve Star Wars Jedi: Surivor, i tady hráč sbírá v podstatě jenom kosmetické doplňky, popř. generický loot určený k prodeji. Nějaké vylepšování výbavy, i skrze hodnotnější loot, tu je, ale Star Wars Outlaws není RPG. A to, že není RPG, se ukazuje i v dalších herních systémech. U podobných her mě občas chytne stesk po bohatším a atmosféričtějším zážitku, který mi přinesl např. Mass Effect. To se tu nekoná. Dialogy tu jsou, ale velmi strohé. Ačkoli hráč postupem hry nabírá parťáky na závěrečný heist, pod kůži se mu nedostanou. I v tomhle byl Star Wars Jedi: Survivor (stejně tak Star Wars Jedi: Fallen Order) lepší. On obecně ten design prakticky všeho je strašně základní. Od stále stejného šplhání, až po stejně tak průměrný gunplay. Enviromentální hádanky až na občasné zatáhnutí za páčku tu v podstatě žádné nejsou. Nejvíce komplexní jsou tu stealth pasáže, které zejména ze začátku umí být kvůli podivnému rozestavení nepřátel trochu otravné a úplně nechápu, proč na nich Ubisoft pořád tak moc lpí. Ale jak si hráč zvykne na jejich mechaniky, tak jimi brzy taky začne proplouvat jako nůž máslem.
Jestli něco RPG zlehka připomíná, tak to jsou občasné volby. Problém je, že ty mají na hru prakticky nulový vliv. Hra obsahuje jakýsi loyalty systém vůči jednotlivým syndikátům a hráč občas musí rozhodnout, na stranu jakého syndikátu se zrovna přidá. A to je přesně ono. Rozhodnutí je tu čistá vypočítavost a výsledkem je pouze to, zda se miska vah posune na jednu či druhou stranu. Tohle balancování mezi jednotlivými syndikáty lze navíc docela lehko narušit tím, že hráč u obchodníka za poměrně mrzký peníz nakoupí cenná data a ty pak jednotlivým syndikátům předává. Už zhruba v polovině hry jsem byl za dobře se všemi syndikáty naráz a jen v momentech, kdy jsem nějakým rozhodnutím vztahy pošramotil, jsem obratem prodejem dat vztahy opět vyvažoval zpět. Být za dobře se všemi syndikáty se vyplatí, protože si pak hráč usnadní život tím, že získá na území syndikátů téměř neomezený přístup. Jinak řečeno, vymaže tak ze hry řadu otravných stealth pasáží.
A co by to bylo za Star Wars bez malého společníka? Tentokrát jím není droid, ale malé zvířátko Nix. Ten v podstatě plní funkci jakési prodloužené ruky na sbírání lootu či mačkání tlačítek. Také dokáže zaměstnat nepřátele a odvést jejich pozornost. Fajn mechaniky, nemám k nim žádných výtek. Pouze mě trochu mrzelo, že samotný charakter Nixe a jeho roztomilost tu nemá více prostoru. Jako jediný skutečně originální a kreativní prvek vnímám krátké QTE sekvence, kdy Nix společně s Kay ochutnává místní gastronomické speciality. Takových momentů by hra potřebovala více.
V době vydání hodně kritiky směřovalo ke grafice. Osobně, až na občasné glitche (poblikávání oblečení, levitující kamení) a podivné chování světla při přechodech mezi interiéry a exteriéry (při zapnutém path tracingu), nemám výtek. Není to současná videoherní špička, což je vidět zejména na omezené zastaralé mimice (pro Ubisoft typické), ale z hlediska herního prostředí jsem dostal zhruba to, co jsem očekával. Potěšilo mě, že až na pár jeskyní s totožným layoutem, se tu nic vizuálně vyloženě neopakuje, resp. ne tak, aby to bilo do očí. Čtyři různá herní prostředí a herní doba pod 100 hodin tomu výrazně pomáhá. Potěšila mě i možnost zalétat si ve vesmíru, ale to je spíše takový omezený doplněk než další velká vrstva gameplaye. Nějaký spacewalk nebo atmosférická mise ve vesmírné lodi mi tu docela chyběla. Průlety atmosférou jsou zpracovány dost cool způsobem a opět škoda, že občas mírně glitchují a boří tak iluzi neexistujícího loadingu.
V podstatě mi vyloženě vadily jen tři věci: Za prvé občas trochu podivný save systém, kdy mě hra po loadnutí někdy spawnula přesně tam, kde jsem skončil a někdy i stovky metrů daleko od předchozí pozice. Druhá věc, pevná baterka, která se často zapíná na naprosto nevhodných místech a na místech, kde bych ji naopak potřeboval, jsem bloudil z donucení v naprosté tmě. Proč to tvůrci nenechají na hráči? Obzvlášť, pokud dynamické osvětlení dynamicky mění světelné podmínky. Poslední věc je speeder, resp. jeho možnost přivolání na písknutí. Ve všech jiných hrách kůň přiběhne za hráčem. Tady ne. Speeder směřuje na místo, odkud se ozvalo ono písknutí. Problém je, že dost loudavým tempem, takže má hráč logicky tendenci běžet mu naproti. Jenže speeder je prostě dankest farrik, na další písknutí nereaguje a dál paličatě letí k místu, ze kterého se ozvalo původní písknutí. A dokud se nezastaví, nelze na něj naskočit. Strašná otrava.
Poslední věc, kterou musím zmínit je karetní hra Kessel Sabacc. Jak nejsem úplným příznivcem karetních miniher, tak Sabacc mě tu strašně chytl. Jednoduchý na pochopení, jenom mírně složitější na úplné zvládnutí. Ale po ovládnutí pravidel v plné šíři včetně různých podvodných triků je to odměňující a tak akorát náročná taktická zábava. Parádní minihra - jak mechanicky, tak svým cool vizuálem.
Star Wars Outlaws se sice nezařadí mezi mé nejoblíbenější Star Wars hry, ale bavil jsem se u ní i tak solidně. Kdyby od této chvíle každá hra od Ubisoftu dosahovala alespoň takovéto úrovně a přiměřené délky, byl bych s nimi docela spokojený.
Pro: otevřený Star Wars svět s několika planetami, zábavný a přístupný gameplay, Kessel Sabacc, chytlavý looting, Kay Vess a Nix, ve vztahu k obsahu přiměřená délka
Proti: minimum kreativity, nevýrazný příběh točící se okolo zločineckých syndikátů, slabší gunplay, pár grafických glitchů a mechanických drobností