Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Total War: Warhammer

  • PC 80
Se sérií Total War nemám moc zkušeností. Dohrál jsem pouze Shogun: Total War a krátce zkoušel Rome a Medieval. Ale díky zasazení do světa Warhammer jsem nemohl nejnovější díl vynechat. Za dobu co jsem ji nehrál urazila série opravdu velký kus cesty. Část hry na mapě světa, stavba měst a pohyb armád je zpracován opravdu skvěle.

Musím také pochválit využití universa Warhammeru. Jednotky, postavy i celková atmosféra beznaděje je zachycena velice věrně. Oceňuji i využití méně známých postav. Technické zpracování je na dobré úrovni a se hrou nejsou žádné problémy. Potěšila mě také česká lokalizace, pokud mohu soudit po pár přečtených Warhammer knihách v češtině, je vše v pořádku.

Naopak bitvy mě stejně jako v Shogunovi moc nebavily. Pokud to šlo (měl jsem převahu) nechal jsem rozhodnout počítač. Raději jsem trávil čas budováním ekonomiky a početní převahy. Nevím proč přesně mě taktizování v Total War podobě moc nebaví. Přitom třeba X-COM nebo Panzer General mám rád. Plusem je také dobrá různorodost armád jednotlivých ras. Diplomacie by mohla být propracovanější.

Potěší, že se vývojáři o hru stále starají a i když jsou placená DLC slušným ždímáním peněz (obsahu mají dost ,ale je jich hodně), tak do hry přibývá i bezplatný obsah. Hrál jsem za slávu říše, ale rád bych si hru v budoucnu zkusil i za upíry nebo chaos, který je ale bohužel placený. Nápad s propojením mapy více dílů (Total War Warhammer 1+2+3) dohromady je super. Vznik obří kampaně mě láká a určitě to vyzkouším. Hru doporučuji všem fanouškům Total War nebo Warhammer, nabízí opravdu velkou porci zábavy na hodně dlouho.
+22 +23 −1

Dungeon Siege

  • PC 60
Zmrdská, zkurvená, debilní hra, časožrout, ale ve špatném slova smyslu. Nikdy si to nedávejte na nejtěžší, protože ta hra nemá větší potenciál a jen slepě klikáte do nepřátel, který jsou tuhý až ouha. Hezky je zpracovanej inventář a další statistiky, které jsou pěkně pohromadě v jedný tabulce, nemusíte se myslim ani obtěžovat s rozdělováním bodu - ty se přičítaj automaticky podle toho, co používáte, což se mi zdá fer.

No asi to nedohraju, hra je to tak složitá, že ani nevím, jak oživit padlýho partáka, a sám na ně nestačím! Je to nuda. Na sín slávy to opravdu nevypadá, ačkoli znám horší RPG-čka. Dvojku to u mě nepřekonalo. Ta mě na chvíli dokázala zabavit. Škoda no.

Nejvíc mi připomínalo: Unreal, Drakana!

Pro: Autoheal. Čitelný dialogy.

Proti: Rozlišení, laguje mi myš. Absence quicksave.

-8 +7 −15

Descent II

  • PC 85
12:36:57 mi to trvalo. O nějaké tři hodiny déle, než první díl. Nebylo to tím, že misí je víc. Když nepočítám tajné mise, tak dokonce o tři méně, než v prvním díle. Mise jsou mnohem rozsáhlejší. Některé tak rozsáhlé, že se v mini mapě nedá skoro vyznat. Zkoušel jsem to i bez naváděcího robota. Po chvíli se mi ale málem zavařila hlava. Jestli nejste zvyklí na Descenta, tak nedoporučuji začínat druhým dílem. Už v jedničce by se někde ten robot hodil.

Některé mapy jsou docela překombinované, ale pořád je to výborná designérská práce. Mapky vypadají jako obrázek. Samotné ovládání a fyzika jsou pořád stejné. Grafika doznala nějakých vylepšení. Můžete prolétávat vodopádami nebo lávopádami. Prostředí se často mění. Bohužel tím hra od jedničky trochu ztratila ucelenost a atmosféru naší sluneční soustavy. Alespoň že jsou tady filmečky. Na svojí dobu hodně hezky vypadající.

Hra obsahuje spoustu nových raket, zbraní a vylepšení vaší výbavy. Po sebrání určité věci můžete nosit dvojnásobek raket a munice. Nejlepší je ale funkce přehození přebytečné energie do štítu. Dost to ulehčuje život a hra je díky tomu lehčí. V kombinaci s Gauss Rifle jste total borci. Bohužel jinou zbraň požívat nemusíte a munice je do ní dost. Je to trochu nevyvážené. A když šlo přeci jen do tuhého, zachránily to mou naváděné rakety.

Do hry přibyli spínače a o dost víc tajných místností. Někdy je bylo docela zábavné hledat. 5 bossů. Někteří jsou docela těžký. Zvlášť ten poslední. Jelikož jsem ale měl tou dobou 70 životů, tak mě to už moc netrápilo a místo nějaké taktiky jsem mohl lítat přímo na něj. Obtížnost hot-spot.

Hráno v Rebirthu, který dost vylepšuje už tak dobrou hru a zachovává původního ducha.

Pro: další nášup, hratelnost vylepšující novinky, guid robot, gauss rifle, žádné frustrující momentky, většinou super design

Proti: úbytek atmosféry, některé zbytečně velké a nepřehledné mapy, kromě gauss rifle nic jiného skoro nepotřebujete

+17

Thief: Gold

  • PC 90
The most
promising
acolyte left us,

not out of the
lesser folly
of sentiment,

but the greater
folly of anger.

His heart was
clouded, and
his balance was
lost, but his
abilities were
unmatched.

Even then,
we knew to
watch him
most carefully.

--Keeper Annals


Dostal jsem před časem chuť opět zahrát si Thiefa a uvědomil si, že nikdy nehrál jsem Gold edici, rozšiřující původní hru o 3 nové mise a pár kosmetických úprav. Nyní je ideální příležitost vystoupit ze stínu a vyjádřit se po letech ke hře, na niž nedám dopustit a s jejímž demem jsem se poprvé střetl jako chlapec v roce 1999 - a zíral, když jsem lopotně zablokoval jedny dveře sudem a zraněný strážný, snažící se utéci mi, marně lomcoval klikou. Však od vydání The Dark Project tomu bude za rok 20 let. O dlouhodobých kvalitách hry vypovídá nesmírně loajální komunita, hrál jsem ji tedy tentokrát s Bentraxxovým HD Texture Modem; ten mohu vřele doporučit, nevadí-li vám příliš odchýlení od původní palety, založené na kontrastech tmy a pastelově sytých textur.

Příběh Thiefa je jednoduchá záležitost typu Chaos vs. Ordnung, leč smysluplná a především výborně odpresentovaná v temném universu. Filmečky před každou misí jsou zpracovány s originální uměleckou kvalitou a stejně jako jejich elektronický hudební doprovod jsou působivé dodneška (ostatně kvalitní ozvučení týká se celé hry - ambient dokáže být obzvlášť ve svých monotónnějších nízkofrekvenčních částech nervydrásající). Jinak je příběh vyprávěn, ehm, samotným hraním, tím, co hráč slyší, vidí a čte, tvůrci totiž nechávají na hráčově inteligenci, jak bude pracovat s informacemi, což je příjemné osvěžení oproti dnešním blbuvzdorným titulům, omlacujícím o hlavu každé uprdnutí zbytečnou cutscénou.

Protože jsme tedy na půdě hry, kterou hraje hráč, nikoliv ona hráče, je celý design a gameplay k tomu koncipován. Zapomeňte na "click the button and amazing happens", zapomeňte na minimapy exaktně lokalisující vám, kde jste v jednom koridoru, Thief je dobrodružství a téměř každá mise rozsáhlá výzva - máte kompas a mapy pouze takové, jaké může hlavní hrdina Garrett s narativním ospravedlněním sehnat, tudíž občas budou zastaralé a jindy zcela chybět. Právě nalézání cesty, překonání nejistoty, to je to, co je zde vzrušující a odměňující, a opět - současné hry, s tím, jak narostl herní průmysl a změnila se základna, jsou v komparaci s touto vykopávkou koncipovány jak pro nesamostatné sralbotky. Pasti, přítomné především při významných hrobkách, kde se nachází, jak velí rozum, ty nejcennější předměty, jsou smrtící a nevyznačuje je nic zvlášť nápadného, je nutné věnovat pozornost okolí a vyhnout se jim. Stráže v případě odhalení vetřelce na něj již nezapomenou, což s sebou samozřejmě přináší nežádanou zodpovědnost a přizpůsobení se nekomfortní situaci, a když ještě dodám, že téměř každý individuální nepřítel je schopen Garretta zabít, je jasné, o jakou hrůzostrašnou šikanu se jedná. QQ

Ale vážně, ne zcela vše je na takto starém titulu nadčasové a Thief skutečně je schopen v několika případech s hráčem vyjebat. Říká se, že nemá smysl Thiefa hrát na jinou obtížnost než "expert", což asi je pravda - nutnost nezabíjet lidi nutí ke kradmému postupu a hlavně přidává další úkoly, bez nichž je průchod defacto nekompletní, ovšem občas stačí přehlédnout maličkost a výsledkem je, že kvůli nějaké vedlejší cennosti či informaci nadále pátráte znovu a znovu po celé úrovni, ač již máte splněno to opravdu podstatné. Nezná-li hráč úroveň již skoro nazpaměť, např. při opakovaném hraní, nutí to podle mě - nebo alespoň u mě tomu tak bylo - k eliminaci rizika a pragmatičnosti, totiž odstranění veškerých patrol obuškem a přemístění těl do, abych tak řekl, takticky rozmístěných, stinných skladů omráčenejch negrů, namísto k fortelnému a přesvědčivějšímu postupu beze stop. Rovněž v jedné misi hráč musí najít nikde nespecifikovaný počet pák ukrytých na nejnesmyslnějších a designérsky co nejzáludnějších místech; to je přesně to, co mi ze starých titulů vážně nechybí. Při výčtu chyb nesmím opomenout ani fakt, že v závěru již hra ani zdaleka nedokáže přeskočit laťku nastavenou předchozími misemi.

Ze tří nových úrovní v Gold edici považuji pouze Song of the Caverns za výbornou, The Mage Towers asi doplatila na omezení enginu a Thieves' Guild je poněkud monotónní, přesto všechny tři stály za zahrání. Nelíbily se mi ovšem některé zásahy do levelů původních, např. přidání mágů do The Lost City. Jako wtf, jedna z nejlepších věcí na tom místě je, že ho s Garrettem nesdílí žádný člověk, je prastaré a nedotčené, a oni tam naplácají tyhle šašky?

Mladšímu hráči by jistě vadilo i téměř konstantní, nedynamické osvětlení, stejně jako neviditelnost Garrettovy siluety v protisvětle, ale druhý bod nezvládají ani současné hry a ten první evokuje jakousi čitelnost tmy vlastní mistrovi zlodějů a skrze to nabízí dostatečně flexibilní a podivuhodně dynamický gameplay, což považuji za ideální práci s původním omezením. Thief není dokonalá hra, ale jsem názoru, že ve svých nejlepších aspektech zůstal nepřekonán.
+23

DiRT 3

  • PC 80
Na začátek je třeba říct, že si přijdu jako nenáročný hráč, co se závodních her týče. Neřeším nijak moc, jestli je hra arkáda nebo simulace. Nevlastním volant a na gamepadu se mi auta neovládají dobře. Jsem ze "staré školy" a auta mastím jedině na šipkách. Prostě hraju a jsem rád, když se mi hra ovládá dobře. (so deep)

Na závodech rally, tehdy ještě pod hlavičkou legendy Colin McRae, jsem vyrůstal. Stovky báječných hodin strávených v bahně, písku, sněhu a prachu. Jak už víme z dřívějších dílů série DiRT, tahle hra však není jen o rally závodech. Je to však vyloženě mínus?

Po celou dobu hraní jsem si rychlost aut na rovinkách a každý dobře provedený drift v zatáčce užíval. Ale něco mi na tom prostě chybělo. Necítil jsem v prstech to, co jsem zažíval dřív. Možná, že by se mi to hodně rychle omrzelo, kdyby hra neobsahovala i klasické okruhy a mnoha lidmi nenáviděnou gymkhanu. Okruhy jsou prostě fajn, co na to říct. Trochu repetetivními se okruhové závody začaly stávat, když byly třeba čtyři za sebou, ale i to se dalo přežít. A nakonec i ta proklínaná gymkhana nebyla úplně od věci. Chápu, že si mnoho lidí řekne: "Co tam dělá taková blbá věc, k závodům se to vůbec nehodí!" Ok, jezdit po asfaltu, driftovat, srážet krabice a prostě dělat psí kusy je něco trochu jiného, než se prohánět divočinou uprostřed Keni, ale do jaké jiné hry byste takovou věc implementovali? Nedokážu si představit, že by Codemasters vydali pouze hru zaměřenou na gymkhanu. Hra by v progamingu možná nějaký potenciál měla, což mi vnuká myšlenku, že by se na to byla fakt radost dívat ale jinak? Myslím, že by se nenašlo moc lidí, kteří by hru hráli. Proto celkem oceňuji pokus přes Kena Blocka zařadit i tuto disciplínu do závodních her... ale ty nervy... Ze začátku jsem byl vážně marnej, po nějaké době jsem už ale neměl problém vyhrát závod na první pokus, ale našly se asi dvě "tratě", u kterých jsem rozložení překážek vyloženě proklínal. Oh můj bože, jak já ty tratě nenáviděl. Body jsem byl naštěstí schopen nahnat na těch ostatních.

Veliký plus hry vidím v multiplayeru, ve vzájemném sdílení časů a hře s kamarády. Bohužel mě trochu mrzí, že jsem si hru s kamarády vyzkoušet nemohl, protože nikdo známý tuto hru nehraje. Dokážu si ale představit hodiny a hodiny zábavy, které dokáže multiplayer s kamarády nabídnou. Akorát by vývojáři mohli trochu poladit funkci mikrofonu.

Hrou jsem se po celou dobu dobře bavil, nebýt pár neduhů a mít kamárády (4ever alone), hře bych se nebál dát i daleko větší hodnocení. Na hru se velice dobře dívá a ještě lépe potom zní. Chtělo by to ještě vyšperkovat a nakonec bych se vůbec nezlobil, kdyby gymkhana zůstala v DiRT sérii už natrvalo.

Pro: grafika, soundtrack, multiplayer

Proti: mikrofon

+16

The Elder Scrolls: Legends

  • PC 85
Herná výzva 2017 - "Právě vychází"

Od začiatku Hernej výzvy som dumal nad tým, akú hru si zvolím do tejto kategórie. Vďaka DH som objavil TES: Legends mesiac po jej vydaní. Bol som veľmi zvedavý v čom sa bude líšiť od Hearthstoneu, ktorý som v tej dobe práve hral.

Príbeh funguje ako tutoriál, kde sa naučíte základné pravidlá o hre a predstaví vám všetky triedy, do ktorých sú karty rozdelené. Dohrať sa dá bez problémov aj za hodinu. Záleží to hlavne na tom ako rýchlo vyhráte súboje. Príbeh bol jednoduchý a to sa mi páčilo.

Rozdielov oproti Hearthstonu je v TES: Legends veľa. Hracia plocha je rozdelená nielen na vašu a súperovu, ale aj horizontálne. Z toho jedna strana funguje ako tieňové pole, kde nemôžte útočiť na súperove karty, kým sa s nimi nepohne a to platí aj pre vás. Preto musíte každý svoj ťah poriadne premyslieť, lebo útočiť sa nedá do kríža. Ďalší rozdiel je v počte many, ktorej je o niečo viac. Ďalej sú tu runy, ktoré vždy po zobratí piatich životov dajú hráčovi do ruky kartu. Ak sa jedná o druh karty "Prophecy", tak ju môžte použiť aj keď má stále ťah váš súper. Balíček kariet si môžete vytvoriť vybraním dvoch tried. Vybrať sa dá z piatich tried, ktoré sa dajú rôzne kombinovať. Môj vlastný balík bol tvorený z Willpower a Strength. Ostatné sú Agility, Intelligence a Endurance. To čo majú Hearthstone a TES: Legends spoločné sú režimy. Či už Online súboje, v ktorých si môžete zahrať normálny súboj alebo súboj o rank, alebo Aréna, v ktorej nejaké tie mince minúť musíte. Nechýbajú tu ani denné úlohy.

TES: Legends na mňa zapôsobil veľmi dobre a u mňa prekonáva aj Hearthstone. V hre som nenašiel žiadne chyby, čo je veľké plus. A k tomu všetkému to je free to play.

Pro: Príbeh, hracia plocha, triedy, runy, mana, online súboje, free to play, ...

Proti: Platenie vstupu do arény

+14

Matiční ulice

  • PC 25
Co dodat ke kolegům přede mnou? Těžko v české herní historii najdeme kontroverznější hru, než je tahle.

Na hru jsem narazil náhodou při čtení jednoho článku. Hra zabere asi 15 minut hraní a už se vám nechce to hrát znovu. Je to taková jednohubka. Na dnešních SmartPhonech by to byla větší sranda.

Nevím jestli se mi to zdálo, ale obtížnost neustále roste.

Hra má i pár bugů, třeba rozlišení - neexistuje. Dále mi vadila buglá krev, která zmizela až, když se na stejném místě objevil nepřítel. Zvuků mohlo být více, než zvuk pistole.

Hudba je prý z něčeho ukradnutá (z čeho?), ale je pěkná, i když do hry moc neladila. Asi by se tam více hodily písničky od Orlíku.

Pro: Hudba, námět, netradiční zpracování

Proti: Rychle omrzí, zvuky, bugy, rozlišení

+7

Homefront

  • PC 60
I když je na Homefront napsáno už docela dost komentářů, názory jsou natolik různé, že přispěji také svým úhlem pohledu. Upozorňuji, že hodnotím pouze kampaň. Hra je rozhodně nejpodobnější moderní části série Call of Duty. Duty Calls byl úmyslnou parodií, Homefront nechtěnou. Ve snaze vykrádat slavnou značku natropili vývojáři velkou škodu. Na Call of Duty mi vadí především skripty, koridor a rychle nudící hratelnost. V Homefrontu je tohle všechno také, ale navíc špatně udělané.

Zajímavý nápad se Severní Koreou a ne úplně špatný příběh o americkém odboji, kazí chyby v designu misí. Dobře zpracované úseky (vrtulník, odstřelování, boj na mostě) střídají vyloženě špatné (tábor odboje, lezení po žebřících a následování velitele, prorážení barikády). Pochválit musím intro a většinu ingame animací, snaží se budovat příběh a atmosféru, což bohužel kazí hra samotná. Mise jsou poměrně krátké a je jich pouze 7, takže hrou projdete v klidu za 4h. Za plnou cenu je to hodně málo, ale dnes v nějakém bundlu nebo slevě to jde. Grafické zpracování je zhruba průměr své doby.

Hra je ve výsledku čistý průměr se slušným nápadem. Při přímém srovnání s mnou hranými CoD (MW1,2,BO1) má hra zajímavější příběh a atmosféru, horší zpracování a skripty a o malinko horší mise. Pokud hru seženete za slušnou cenu, není to špatná zábava na jeden večer. Ale zázraky nečekejte.
+31

Sherlock Holmes: The Awakened

  • PC 40
Sherlock Holmes, jeden z nejlepších detektivů na světě. Proč se s ním nevydat po stopách mýtického zločinu? To vám povím v tomto kometáři.

Všechno to začíná celkem dobře. Zápletka případu vypadá velmi dobře, a také celkem zábavná i je. Příběh se vyvíjí celkem dobře, a občas se objeví i nějaké překvapení. Jenomže to by se dalo považovat za jediné plus této hry.

Ovládání hry pomocí šipek, kdy přepínáte mezi chůzí, krčením a během by celkem ušlo, kdyby se mi několikrát za hru nestalo, že se totálně ovládání rozhodí, a stane se například, že Holmes se zasekne a běží neustále, i když zastavíte nebo běží nějakým směrem, kterým běžet nechcete.

Prohledávání míst, spojování a používání předmětů, je celkem v pohodě. Jediné, co mi vadilo, bylo, že když Holmes momentálně danou věc nepotřeboval, tak jste ji sebrat nemohli, ale museli jste ji prozkoumat, abyste se posunuli v příběhu. Pro tu věc jste většinou museli jít za malý okamžik. Nejhorší je, když předmět, který je celkem nepodstatný přehlédnete a hledáte ho po celé lokaci, aby vám poté Holmes řekl "Tento předmět momentálně nepotřebuji". Jako příklad uvádím V New Orleans jsem v domě na balkóně přehlédl citronovník, který jsem stejně nepotřeboval v daný okamžik, a bloudil jsem po domě cca 10 minut, aby se mi poté otevřela možnost otevřít trezor.

Ve hře je spousta materiálu ke čtení, poznámek Holmese, zaznamenávání provedených rozhovorů, přehledný inventář a mapa.

V některých pasážích si zahrajete i za doktora Watsona, ale jsou to většinou sekvence, kde nějak musíte pomoci Holmesovi, abyste s ním mohli pokračovat dál. Také dostáváte od Holmese otázky, na které musíte s Watsonem odpovědět (menší rada, pokud máte hru v češtině odpovídejte na otázky českými slovy).

Hra mě bavila do okamžiku, než se přehoupla do své 2/4, protože od této chvíle to začínal být hrozný vopruz. Zde se vydáte do Švýcarska, kde musíte projít psychiatrickou léčebnou pomocí stealthu, jako pacient. Jenomže zdejší stealth je šílený, pokud se chcete okolo někoho v podřepu proplížit, tak na to rovnou zapomeňte, všechno musíte vyřešit logicky, nějakou fintou. Doporučuji zde hru neustále ukládat.

Těšil jsem se na další adventuru z prostředí Sherlocka Holmese po dohrání The Testament of Sherlock Holmes. Šel jsem do toho, s tím, že ta hra je starší, ale neměl jsem žádné předsudky. Musím říct, že mě ta hra zklamala.

Pro: Příběh, některé hádanky

Proti: Pohyb, stealth, nesmyslnost některých úkolů v daný okamžik

+11

West of Loathing

  • PC 80
Človek sa pozrie na obrázky a povie si: Jesus Indie Game Developer Christ, to zas bude nejaká blbosť. A predstavte si, ono áno! Ale nie v tom negatívnom význame slova. Skôr naopak. Ešte k tomu je to RPGčko. Mimochodom, veľmi kompetentné!

Povedal by som, že niektoré veci, ktoré robí, robí lepšie ako moje obľúbené izometrické „moderné“ RP ako Pillars of Eternity alebo Tyranny. Kým posledne menované hry sa často zvrhávajú do čítania dialógov a bitiek. V tomto čiernobielom westerne je toho trošku viac. Tak predovšetkým sú to rôzne problémy a hádanky, ktoré treba nejako vyriešiť. Často idú vyriešiť rôznymi spôsobmi. Buď na niečo máte skill (či perk) alebo to možno pôjde nejako inak. Urobíte čosi jedným spôsobom a neurobíte niečo iné. Ostatne už začiatok dáva tušiť ako to všetko pôjde.

So sebou na cesty si máte možnosť zobrať jedného zo štyroch (ak tam ešte nie je schovaný nejaký ďalší) spoločníkov. Každý má iné schopnosti a trochu inak vám bude pomáhať v súbojoch. Plus vám slúži ako váš denníček - pripomína veci, ktoré ešte treba urobiť.

Súboje sú rýchle, ťahové, nijako nezdržujúce. Na jednej strane ste vy a váš „pradner“ a na strane druhej protivníci. Každý z nich má nejaké svoje slabiny a silné stránky, ktoré treba využiť. Na základnej obtiažnosti s nimi však nebudete mať veľké problémy. Hlavne ak si uvedomíte, že všetko stojí a padá na konzumovateľných veciach. Vaša postava má istú kapacitu žalúdka, pečene a sleziny. Na základe toho môžete v jeden deň skonzumovať istý počet vecí. Tých je toľko, že to nebudete mať čas počítať. Každá môže zvyšovať nejakú vašu vlastnosť (muscle, mysticality a moxie); prípadne silu kúzel, útoku na diaľku i blízko.

Cestuje sa prstom po mape, teda viete ako...a máte možnosť naraziť na nej na rôzne náhodné udalosti a súboje. Prípadne tak môžete objaviť celkom slušné množstvo lokácii, ktoré sú často spojené s nejakou úlohou (alebo sú len súčasťou obyčajného vtipu). Hra to totiž nie je vážna. Ani ľahkovážna, ale celkom absurdná. V tom najlepšom zmysle slova. Niektoré vtipy a narážky vám možno nebudú nič hovoriť, iné si zase vygooglujete (a budete ľutovať) a... uhm. Skrátka nadýchnite sa vzduchu...je špeciálny za 200 XP! Zdá sa vám normálne, že ľudstvo ohrozujú pekelné kravy a všade sa platí mäsom? A to ešte nespomínam tu jednu záhadu, ktorej som ešte neprišiel na kĺb.

Ono to totiž súvisí s jednou vecou, ktorú by som na hre skritizoval. Po nejakej dobe, keď už máte riadne odhalenú mapu, sa v nej veľmi ťažko orientuje. Kde bolo čo? Bol som predtým tu alebo tu? Kde som nechal niečo zamknuté? Mohlo by tam byť niečo užitočné.

West of Loathing je istým spôsobom RPG jemne light. Minimálne na normálnej obtiažnosti. Teda, ono má celkom zaujímavé a v istom zmysle prepracované prvky perkov a skillov (ich získavanie za činnosti a čítaním kníh atď.), len keď sa neskôr dobrovoľne nagrindíte (HA!), tak súboje už prestanú byť takou hrozbou. Preto light. I keď uvažujem čo by spravila vyššia obtiažnosť. Tá sa tuším mení nasadením špecifického klobúka. Ale viete čo? To teraz už riešiť nebudem. Tých cca 10 hodín bolo neuveriteľne chytľavých a zábavných. A to som ešte nevyriešil jednu záhadu (a kto vie čo mi ešte všetko ostalo skryté). Najlepšie na tom je, že po pozretí záverečných titulkov môžete pokračovať ďalej. Dokončiť čo ostalo nedokončené a potom si pozrieť titulky znova :-).

Pro: ťahové súboje, perky a skilly, vtip, spracovanie, mrte predmetov

Proti: malý chaos v mape, keď už je tam toho hodne

+14 +15 −1

Hard Reset

  • PC 70
Dlouho jsem nehrál nějakou FPS a přemítal jakou si dát. Rozhodoval jsem se mezi BioShock Infinite nebo Crysis 2 ale taky Hard Reset. Díky tomu, že už můj dědeček (počítač) má 8let a je pro něho trochu problém aby hry běhaly plynule při 1920X1080, s nějakými detaily, proto jsem rozhodl se pro Hard Reset.

Hard Reset i na mém starém PC vypadá fantasticky, steampunkové prostředí s parádním osvětlením a s plnými doušky efektivních explozí, mi dokázalo že můj dědeček ještě něco umí!
Hard Reset je lineární, jdete jasně vyznačenou cestou, sem tam hledáte tajnou místnost s bonusy a při tom ničíte všemožné roboty, no moc druhů robotů ve hře není ale mně to až tak nevadilo, když to hezky odsýpalo. Bohužel styl útoku je v podstatě stejný hrrr na vás. Ve hře máte pouze dvě zbraně, které si může vylepšovat, muniční a energetickou. Díky vylepšení, zbraně změní úplně svojí tvař, z kulometu brokovnici nebo rovnou PRG je jen na vás. Kámen úrazu je podle mě děj. Vůbec nevím jestli jsem byl na záchranné misi nebo jdu zahranit celý svět nebo prostě střílet jen tak roboty.

Verdikt: Pokud máte starší PC a chce si zahrát dobře laděnou střílečku ve steampukové prostředí, jde Hard Reset jen doporučit. Grafika a skvělé efekty světel a výbuchu ze mě udělaly fotografa (album) Hard Reset nedosahuje kvalit např Bioshocka 1,2 ale ani nemusí, protože se hraje jinak a klade důraz na úplně jiné věci, které má dokonale zmáknuté. 70%

Pro: Prostředí, grafika, osvětlení, výbuchy.

Proti: Málo druhů nepřátel a převážně náběhy na vás.

+21

Overcooked!

  • PC 80
Úvod do deja
V tejto hre žiadny dej nehladajte. Jednoducho sa ujmete role kúcharov a podľa receptov pripravujete to, čo sa po vás chce.

Plusy hry
➤Jednoduchosť: hra je síce jednoduchá ale o to viac zábavná, hlavne v coope.
➤Coop: táto hra super zabiják času pokial sa doma nudíte, jednoducho zoberete nejakého člena rodiny ( ja osobne mamíčku ), a môžete kľudne hrať aj na jenej klávesnici
➤Mapy: musím povedať že mapy sú tu naozaj rôznorodé. Od varenia na pirátskej lodi až po varenie v návesoch idúcich kamiónov

Mínusy hry
➤asi len to, že keby ste hru mali hrať sami tak vás po 5-tich minútach prestane baviť

Záverečné zhrnutie:
Musím priznať že táto hra dokáže občas naštrbiť rodinný vzťah. A pokiaľ máte niekoho s kým by ste si túto hru zahrali tak si ju určite zadovášte a uvidíte koľko ju vydržíte hrať s bratom, sestrou, atd´.....

HODNOTENIE: 80/100%

Pro: jednoduchosť, coop, mapy

Proti: zničené rodinné vzťahy

+11

Prey

  • PC 90
Prey je hra, kterou už jsme v různých variacích hráli mnohokrát. Přesto v dnešní době působí svěže, i když nic nového nepřináší. Ba právě naopak.

Arkane jako vždy předvádí fantastickou práci svých designérů a výtvarníků. Talos 1 je nádherné místo, které má svůj nezaměnitelný genius loci. Už takřka trademarková volnost, v přístupu k hraní, tu číhá na každém rohu. Je to až docela vtipné. Člověk, rozmazlený lineární a šablonovitou strukturou běžných her, se zde snaží problémy řešit přímočaře. Přitom však přehlíží všechny ostatní (logické) možnosti, co mu Prey nabízí. Sám jsem se několikrát zastyděl. Na běžnou obtížnost je to krásná "zážitková" hra, kde je radost prozkoumávat každý kout.

Od příběhu jsem naivně očekával mnohem více. Má skvělé nápady a rozhodně se dá rozvíjet do mnoha teorii, o tom žádná. Doufal jsem však v zásadnější hloubku, myšlenku a vyvrcholení. Bez výsledku. Ostatně, příběhy Arkane nikdy moc nešly. Ve finální třetině se z parádního immersive simu stává, herně i dějově, na sílu protlačená akční hra. Od této chvíle pro mě Prey vcelku zásadně ztratilo kouzlo. Zakončení a ten nejprofláknutější scenáristický twist už byly jen hořkou tečkou. Abych vypadal erudovaně, mohl bych říci, že konec je velmi antiklimatický. Ale protože to já nejsem, tak si vystačím se slovíčkem nasírací.

A to mě fakt mrzí. Přes 20 hodin jsem se skvěle bavil a vyloženě si užíval zdejší svět, postavy a nápady. Pak však hra tak zásadně změní tempo, že několik posledních hodin mi skoro zničilo ten zbytek. Naštěstí rychle zapomínám.
+24

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 90
Po 10-ti letech jsem hru znovu nainstaloval z placky, kterou mám z jakéhosi historického SCOREčka. Aktuálně jsem někde za půlkou a tady jsou mé dojmy z opakovaného hraní:

- grafika lokací (interiéry, exteriéry, dungeony atp.) je i po těch létech OK. HL2 engine našel optimální hranici mezi zdáním reality a stylizací. Co už není tak úplně OK, je grafika postav. Náhodní kolemjdoucí, potloukající se po ulicích i v klubech, se zasekávají o stěny, občas levitují, někdy se pohybují trhaně nebo nepřirozeně rychle... bugy nejsou zase tak časté, ale působí rušivě. Tvůrci si však dali záležet na rozhovorech s NPCéčky, které probíhají takříkajíc tváří v tvář. Skoro máte pocit, že mluvíte s živými lidmi. Skoro.

- podotýkám, že existuje i jakási graficky vylepšená verze. Trošku jsem se o ni zajímal, snad je k mání i na GOGu, ale (zřejmě) na ni není čeština... Takže hraju starou počeštěnou verzi ze SCORE, která mi připadá dostačující.

- zvuková stránka je perfektní. Dialogy jsou zvětší části namluvené, ambientní hudba dodává nočním ulicím tu správnou atmosféru, hudební skladby mají taky něco do sebe. Kdysi dávno, když jsem hrál VtM:B poprvé, jsem si z adresáře vytahal písničky (jsou tam volně k použití) a pouštěl jsem si je jako podkres při práci

- řekl bych (a už to tady v komentářích padlo), že VtM:B není ani tak RPG, jako spíš adventura. Akční adventura. Bodíky nedostáváte za kydlení nepřátel, ale za splnění úkolu - a ten se dá obvykle splnit nejrůznějšími způsoby. Překecáním, proplížením se, hackováním počítačů, lockpickováním zámků apod. Za alternativní způsob řešení dostanete i nějaké bodíky navíc

- nemám rád upíry. Nemám rád vampíry, vlkodlaky a jim podobnou havěť. Nikdy jsem k upířinám netíhl. Ale VtM:B je natolik dobrá hra, že přerazila i tuhle moji antipatii. Navíc nečerpá jen z upírské (pseudo)mytologie, ale i z celé řady hororových filmů a městských legend. A dělá to dospělým způsobem.

- velice mě baví "pátrací" části, kterých je ve hře plno. Ty kydlicí pasáže už zase tak moc ne. Ale baví mě hra jako celek. Hledám (nepovinné) vedlejší questy a tak nějak se ve hře "rochním". A co by měl hráč chtít jiného než právě tohle?
+26

Swigridova kletba

  • PC 30
Do 7. kategorie herní výzvy „No fujtajbl!“ jsem si zvolila pro mě to nejmenší možné zlo, a to adventuru. Vzhledem k tomu, že hra lze spustit pouze přes Dosbox, který dokážu jen spustit a neumím s ním jakkoliv jinak manipulovat, trochu jsem bojovala s nastavením rozlišení. Nakonec jsem hru rozehrála v rozlišení 640 x 480, přestože to bylo celkem utrpení pro oči.

Hra je staršího data, a tak jsem se obrnila trpělivostí a pustila se do hraní. Prostřednictvím krátkého intra jsem byla uvedena do příběhu, v němž naštvaný čaroděj Zwigrid ukradne čarovný roh, bez nějž se na království natrvalo snese zima. Hlavním hrdinou je zde pasáček ovcí, který má ambice se stát hrdinou a vrátit zpět ukradený roh.

Jako první, mě po spuštění hry přivítal snad nejhorší dabing, jaký jsem u hry kdy zažila. Vadil mi po celou dobu hraní a nebyla jsem schopná si na něj zvyknout. Ruku v ruce s dabingem šel dost ubohý (až místy trapný) scénář, který mi přišel na úrovni žáků základní školy.

Byla jsem připravena na dvoupixelové interaktivní předměty, schované na těch nejhůře viditelných místech a to se vyplatilo. Smířila jsem se i s pomalou chůzí postavy, která nešla i přes moje netrpělivé klikání urychlit. Co mě však, ale vytočilo doběla, bylo, když jsem absolutně neměla páru, kde mám sehnat modré pírko a prostě mě nenapadlo po X-té kliknout na strážného který najednou řekl něco jiného, než že nebere úplatky. Až na pár menších zákysů jsem hrou prošla hladce. Těšila jsem se aspoň na závěrečný bossfight, který však bohužel ještě více prohloubil zklamání z celé hry.
+35

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

  • PC 80
Další z řad parodií na vizuální romány, se kterými už mám předchozí zkušenosti, a právě proto, že už nějaké zkušenosti mám, tak jsem i očekávala, že se dostaví to co vždycky - rychlé vychladnutí a opakování vtipů. A ono překvapivě ne. Jakto? Protože tady není jedna jediná příběhová linka, kterou musíte pokaždé projet s jinými volbami, ale každý dad má svou vlastní, svěže novou dějovou linii. Prakticky jediné, co se opakuje, je epilog.

Co se mi nejvíc líbilo byly rozhodně postavy - jak dads, tak jejich překvapivě snesitelné děti (kromě Amandy jasně vedou Lucien a Ernest), tak vedlejší postavy ("Wine Mom" Mary, Quinn). Taky humor mi sedl, hratelnost byla fajn (požehnané buď přetáčecí tlačítko), animace byla hezká a plynulá a ani příjemný soundtrack se mi neoposlouchal.

Kdybych měla hodnotit samotné tatínky, tak u mě vedou rozhodně Robert (jeho route byla nejvtipnější) a Damien (jeho route byla nejromantičtější a nejroztomilejší a měla dle mého nejlepší konec). Craig i Mat byly taky sympaťáci, u Josephovi route jsem se dobře nasmála, i když Joe sám je hajzl a Brian a Hugo byli nakonec překvapivě taky fajn (až na ten zajebaný minigolf).

Pro: humor, postavy, animace, soundtrack

Proti: zajebaný achievement z minigolfu

+21

Liero

  • PC 80
Základka, rok 2005, velká přestávka. Když spojím tyhle tři aspekty ze své minulosti dohromady, vybaví se mi jen jedno slovo - Liero (obviously). Ach, jaké krásné časy to byly, když jsme si my, parta nezbedných chaotických kluků, tvořili velice organizované a fungující rozvrhy turnajů, které se během těch 15 minut volna pokaždé uskutečnily. Dnes se musím pousmát, když si uvědomím, že v určité dny jsem se probudil v posteli, přičemž okamžitě první myšlenka, co mi vyvstala v hlavě, byl ten fakt, že dneska hraju proti Jirkovi a že to prostě MUSÍM vyhrát. A jací krásně různorodí hráči jsme to byli. Já byl specialista na rifliny, támhle Filip zase uměl překrásně manévrovat s missile střelami, plus tadyhle Ota zase uměl dobře házet s nejednou chiquita bombou. A když jsme si vypnuli přebíjení a nastavili své zbraně na permanentní palbu, rázem se z hry stala hotová jatka. S riflinou se dalo létat, missile střely tvořily mraky smrti jako z Mordoru, plus banánů málem bylo víc, než lidí čekajících na ně ve frontách za totáče.
S Lierem zkrátka byla prdel. Co na tom, že hra v jednom hráči je zcela zbytečná. Byla to hra na školním počítači u nás ve třídě, je JASNÝ, že na tom nebude hrát jeden člověk.

Pro: Vynikající zabíjačka pro dva

Proti: Inu, hnidopichově řeknu, že těch zbraní a možností mohlo klidně být víc.

+25

F.E.A.R.

  • PC 60
Mám doma placku z nějakého herního časáku starou 5 let (nebo ještě déle). Občas jsem F.E.A.R. rozehrál, ale pokaždé jsem to vzdal. Až letos na jaře jsem se zakousnul a dotáhl to až do konce. Naštěstí to nebylo zase tak moc dlouhé.

Přišel jsem na to, co mi na F.E.A.R. vadilo: prostředí. Nenápadité šedivé a bezbarvé prostředí výrobních hal, skládek surovin, velkokapacitních kanceláří, vstupních hal s fíkusem, trubních kolektorů, firemních čajových kuchyněk, nádvorních čistíren odpadních vod a podzemních přečerpávacích stanic. Prostředí rozestavěných baráků s úhledně vyskládanými hromadami sádrokartonových desek. Sádrokarton, chápete? Sádroš, sádroš, všude samej sádroš. Připadal jsem si, jako kdybych přišel na kontrolní den na stavbě.

Plus mě iritovaly ty záznamníky s namluvenými vzkazy, které jakoby "posouvaly děj a odhalovaly pozadí". To bylo okopčené ze stařičkého SystemShocku a později použité v Bioshocku... Na konci jsem měl pocit, že hraju jakési pokračování Bioshocku, ale v sádrokartonovém provedení.

Taky mě iritoval ten tlustej týpek, schovávající se za fíkus. Iritovalo mě skoro všechno. Ne, F.E.A.R mi ani trochu nesedl. Jsem rád, že už ho mám za sebou.

EDIT: F.E.A.R. tady byl samozřejmě dřív, než Bioshock. Netvrdím, že F.E.A.R. kopíruje Bioshock (kopíruje System Shock)... Ale než jsem překousal F.E.A.R. , tak jsem měl Bioshock dohraný 2 x (a to mám obě hry zhruba stejně dlouho). Tolik tedy k mému subjektivnímu pocitu "sádrošovitého" BS.
+10 +16 −6

Mass Effect: Andromeda

  • PC 80
Herní výzva 2017: "Právě vychází"

Upozorňuji předem na možné spoilery. Na ME:A jsem se velmi těšil, protože původní trilogie je jedna z nejlepších (ne-li nejlepší) herních sérií, které jsem kdy hrál. Proto jsem se moc nedíval na propagační trailery a gameplaye. Jen na launch trailer se skvělou hudbou Human. Ke hře jsem se dostal dva měsíce po vydání a došel jsem někde do poloviny hry. Po třech dalších měsících jsem se ke hře vrátil a za tři dny dohrál. Nejsem fanda her, kde musím plnit vedlejší úkoly, není čas a ani mě to nebaví, proto jsem ve hře strávil méně než ostatní. Hrál jsem pouze příběhové mise a jednu loyality misi pro Vetru, a je dobře, že jsem ji hrál, jelikož planet/meteor na které se odehrává má úchvatnou atmosféru. Co mě po vydání dost zarazilo, bylo, že si téměř všichni stěžovali na mimiku obličejů a tím hru strhali do hlubin zapomění a hejtu. Nevím jak většina hráčů, ale kdyby se o tom nepsalo nevšiml bych si toho. Hraju často staré hry (např. NOLF, Rogue Trooper) nemají vůbec žádné emoce v mimice a nevadí mi to. Sice je pravda že to nevypadá nejlépe, ale to neznamená, že to všichni pak vnímají jako odpad (tu hru). Hrál jsem neopatchovanou verzi, takže vím o čem mluvím a ta mimika a animace nejsou tak špatné, jak všichni jiní tvrdí.

Tento díl zůstal věrný předchozím a tak 80% času jsou dialogy a přesuny a 20% je akce. Na začátku si vytvoříte postavu a jdete rovnou do akce. Jdete osídlit planetu, tak není na co čekat. Intro perfektně vtáhlo do děje a elektrická planeta byla fakt boží. Následovala písečná planeta, zimní, džungloidní, nepřátelská loď, starobylé město a nakonec to nejlepší, Meridian (planeta naruby; velmi mi to připomnělo prstenec v Halu nebo ve Vanquish až nato že to byla planeta vtažena do sebe). Pestrost prostředí je tedy velmi rozmanitá a lepší ani být nemohla. ME:A je RPG střílečka a tak nesmí chybět ani tyto prvky. Postavu si můžete vylepšit skill pointy a ty investovat do zbraní, biotiky a techniky. Dále si můžete vylepšit, či koupit brnění, zbraně, zkoumat nové a dokonce si je i craftit. Jakmile jsem si koupil sniperku Black Widow 2 a pistol Carnifex 3, tak jsem byl za vodou a lepší nepotřeboval, hrál jsem totiž za infiltratora. Hratelnost je jedním slovem skvělá, dopomáhá k tomu jet-pack aktivní systém krytí, spelly a perfektní pocit ze střelby. Nepřátelská AI se kryje a umí vpadnout do zad. Přátelská AI také ujde a oživovat jsem je musel asi jen ve 2 případech. Hrál jsem na střední obtížnost a párkrát jsem zemřel, to bylo ale způsobené hlavně nejsilnějšími nepřáteli typu Destroyer a početní převahou nepřátel. Velmi se mi líbili přesuny mezi planetami, kdy v první osobě svištíte vesmírem. Multiplayer jsem nehrál.

Nejsem angličtinář a hodně věcí co se týče příběhu mi uteklo.Základní příběhovou kostru jsem ale snad pochopil. Vy jako neohrožená Pathfinder (Průzkumník?) Ryder se vydáváte ve šlépějích vašeho otce najít svět, který by se dalo kolonizovat. Tak nějak se brodíte planetami, vás z nějakého důvodu chce zajmout záporák Archon. No a více říkat nebudu, nechci spoilerovat. Archon jako záporák mě ale zklamal. Hlavně svým tuctovým vzhledem, a klišoidními plány. Nejvíce mě však naštvalo, že ho za celou hru uvidíme tak 3x-4x, takže se k němu ani žádný vztah vybudovat nedá.

Dostávám se k postavám. Vaše posádka se sestává z 10 členů. Oblíbil jsem si pouze turianku Vetru (něco na způsob Garuse v ženském provedení) a angarana Jaala, který svou neznalostí byl vtipný. Ostatní jsem moc nemusel, piloty lodi máme dva, ale na Jokera z původní trilogie nesahají ani po kotníky. Škoda, že se ve hře neobjeví Quariáni nebo že Salarián není v útočném týmu, je pouze jako pilot. Ve hře máte také sestru/bratra, ale ta/ten je v 99% hry na lůžku (dokonce si za ni/něj v tom 1% zahrajeme). Nové rasy tady máme dvě a to nepřátelské Ketty a přátelské Angarany. Škoda, že postavy nedabují známé tváře. Není zde Martin Sheen, Lance Hanriksen nebo Seth Green, jak v původní trilogii, ale dabing se i tak povedl.

Docela mě zklamala hudba. Ani ne tak zpracováním, ale její nevýrazností během hry, byla tam ale téměř jsem si ji nevšímal (jako by tam nebyla), což nebyl případ druhého (epická hudba při útěku na konci) nebo třetího dílu, kde hudba byla asi nejlepší a líbilo se mi mnoho tracků (zásluha 7 skladatelů mezi nimiž byl i filmový skladatel Clint Mansell), jinak u Andromedy se mi líbil hlavní motiv v menu a hudba v závěrečných titulcích (Under The Star - Aurora), která mě dost překvapila a byl jsem z ní nadšen (naposledy jsem byl u credits nadšený u Wolfensteinu New Order). Zvuky jsou ale naopak perfektní. Grafika je velmi povedená a hra je i slušně optimalizovaná. Je ale škoda, že tvůrci nepřešli z Unreal Enginu 3 na Unreal Engine 4. Autoři v něm už uměli pracovat a možná by nedocházelo právě v problémech v mimice a ostatních bugů. Když už mluvím o bugách, pár jsem jich měl. Ten největší byl, že se mi nesčetněkrát objevoval kurzor myši uprostřed obrazovky během gameplaye, stačilo ale 2x stisknout ESC a problém zmizel. Občas blikalo osvětlení a stíny. Jednou postava byla mimo Tempest ve vesmíru a chodila jako by se nic nestalo. No a jednou, když jsem vypnul hru tak se PC 10x zpomalil a musel jsem ho restartovat, i přesto že ve správci úloh už nic neběželo. Štvalo mě ještě, že jsem musel držet E pro akci (holt konzolovka) nebo že mohu mít jen 3 aktivní skilly (holt taky konzolovka). Nevím přesně, ale myslím si, že rozhodnutí nemají téměř žádný vliv na vyvíjení příběhu, a loyality mise též nemají vliv na přežití posádky, jak tomu bylo ve druhém díle. Konec se mi zdá taky, že je pouze 1 pouze s drobnými nuancemi.

Hodně jsem si v této recenzi stěžoval na různé věci. Hra ale hladce plyne, hratelnost to táhne nahoru a příběh má pár zvratů. Musím ale uznat že tento díl je rozhodně nejslabší. Možná až výjde čeština, tak hodnocení změním. S češtinou si dohraju celou hru znova a dokončím všechny loyality mise. Ve slevě za 500,- ale není nad čím váhat a lepší scifi akční rpg v současné době asi neexistuje.

Pro: audiovizuální stránka, hratelnost, rozmanitost prostředí

Proti: nevýrazná hudba, bugy, některé postavy (hlavně záporák)

+19

Crysis

  • PC 95
Tato hra rozděluje hráče do dvou skupin pro některé to je pouze grafické technologické demo aby ukázali že hry mohou mít skvělé grafické zpracování a ta druhá skupina, do které patřím i já tak to berou jako plnohodnotnou střílečku která má podle mě výborný příběh a hlavně tu grafiku.
No jako první zmíním tu grafiku, která i po desíti letech vypadá výborné a také si to mnoho hráčů nemohlo zahrát na plno v době vydaní, protože hra měla špatnou optimalizaci, ale dnes to pro mě pořád patří grafické špičce. Příběh není sice nějak přelomový, ale mě se líbí, má logiku a i atmosféru.
A asi nejlepší klad je nanooblek který máte po celou dobu hry na sobě a můžete být díky němu neviditelný, neprůstřelný nebo super silný a právě na to sází hratelnost můžete prohodit nepřítele domem nebo na něj něco hodit, a nebo klasicky zastřelit, možností je dost také se mi líbí možnost upravit zbraně přímo během akce a jako poslední klad je asi částečně otevřené prostředí ostrov na kterém se děj odehrává a díky rozmanitosti a dostatečně zničitelnému prostředí má prostě svoje kouzlo. Jako zápor mě toho moc nenapadá, jsou to drobnosti jako třeba bugy nebo ta optimalizace to se dá bez problémů přehlédnout 95%.

Pro: Příběh, grafika, prostředí, vylepšení zbraní, nanooblek a možnosti likvidace ve zničitelném prostředí.

Proti: Bugy, optimalizace.

+24