Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

20.07.2017
76
5 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator je vizuální román, ve kterém se ujímáte role tatínka, abyste randili s dalšími tatínky.

Právě jste se s dcerou přestěhovali do nového města Maple Bay, kde většinu populace tvoří svobodní tatínci. Na výběr k potencionálním vztahům je jich až 7: Rival Dad, Gogh Dad, Cool Youth Minister Dad, Teacher Dad, Fitness Dad, Bad Dad a Cool Dad. U každého tatínka je k dispozici více konců a hra dále obsahuje také minihry a sidequesty. Hráč si může na začátku hry svého tatínka vytvořit k obrazu svému. Hlasy postavám propůjčili členové Game Grumps.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Další z řad parodií na vizuální romány, se kterými už mám předchozí zkušenosti, a právě proto, že už nějaké zkušenosti mám, tak jsem i očekávala, že se dostaví to co vždycky - rychlé vychladnutí a opakování vtipů. A ono překvapivě ne. Jakto? Protože tady není jedna jediná příběhová linka, kterou musíte pokaždé projet s jinými volbami, ale každý dad má svou vlastní, svěže novou dějovou linii. Prakticky jediné, co se opakuje, je epilog.

Co se mi nejvíc líbilo byly rozhodně postavy - jak dads, tak jejich překvapivě snesitelné děti (kromě Amandy jasně vedou Lucien a Ernest), tak vedlejší postavy ("Wine Mom" Mary, Quinn). Taky humor mi sedl, hratelnost byla fajn (požehnané buď přetáčecí tlačítko), animace byla hezká a plynulá a ani příjemný soundtrack se mi neoposlouchal.

Kdybych měla hodnotit samotné tatínky, tak u mě vedou rozhodně Robert (jeho route byla nejvtipnější) a Damien (jeho route byla nejromantičtější a nejroztomilejší a měla dle mého nejlepší konec). Craig i Mat byly taky sympaťáci, u Josephovi route jsem se dobře nasmála, i když Joe sám je hajzl a Brian a Hugo byli nakonec překvapivě taky fajn (až na ten zajebaný minigolf).

Pro: humor, postavy, animace, soundtrack

Proti: zajebaný achievement z minigolfu

+20
  • PC 80
Dating simulátory mě vždycky tak trochu znervózňovali, a to asi proto, že první povědomí jsem o nich získala při sledování podprůměrného reverse harem anime, které jsem později zjistila je inspirováno právě nějakým tím simulátorem. Takže moje očekávání od čehokoliv podobného jsou cringe hlášky a hlavní postava které všichni nápadníci z neznámého důvodu padají k nohám. Nicméně o Dream Daddy jsem slyšela samé pozitiva a především to, že je to bráno tak trochu s nadsázkou, takže jsem se nakonec do hry pustila. A byla jsem velmi mile překvapena.

Hlavním plusem celé hry je právě humor. Konverzace jsou protkané dad jokes a puns, a třeba na načítacích obrazovkách si člověk může číst otcovské rady. Lepší vrabec v hrsti než vrabec v oku. Co jsem taky ocenila byla povaha hlavní postavy, protože ten chlap je absolutní střevo na sociální interakce.

Po vzoru jiných dating simulátorů je výběr chlapů takový, aby si každý vybral ten svůj typ: dobrák od kosti, bad boy, knihomol, hudebník s kytarou, tajemný goth atd. Každý stereotyp má ale na závěr nějaký malý twist, třeba knihomol Hugo je tajně superfanoušek wrestlingu. Překvapivě, gotický taťka Damien byl můj největší oblíbenec, i když jsem ze začátku bojovala s mojí temnou emo teenagerskou historií, která mě kdysi k pseudo-gotickým podivínům táhla. Nakonec mě ale Damien a narážky na My Chemical Romance v jeho dějové lince dostávali do kolen (smíchy) a úplnou třešničkou na dortu v jeho příběhu byl Naruto/Sasuke (kdo hrál ví). Kromě hlášek o MCR, nejvíc vtipný dialog nastal s Hugem když popisoval svůj vysněný wrestlingový moniker J.D.Stamminger a jeho finishing move A Catcher in the Eye. Takovéhle hlášky prostě literárního nadšence pobaví.

Opravdu zajímavou částí je skrytý cult ending, na který se tedy jen tak náhodou narazit nedá, protože se k tomu musí specificky nastavit vzhled a jméno při tvorbě hlavní postavy. Hororová verze Christiana jako zvrhlého kněze, který dohnal svojí manželku téměř k šílenství, dodala těm narážkám na The Shining od Kinga ještě lepší kontext. I když je řečeno, že toto do kánonu hry nepatří, tak mně se téhle verzi Christiana docela chce i věřit. Stejně tak tři různé způsoby jak ve hře zemřít tu rom-com trochu opepří.

Co hodnocení hry sráží je délka. Prostě rozdělení na kapitolu jedna, střed který se skládá ze tří rande s tím vyvoleným (nebo dvě rande s každým a to třetí s tím vyvoleným :D) a epilog. S tím, že první kapitola a epilog je z většiny recyklovaný, takže se to nějak extra nemění. Samotná rande jsou dost odlišná pro každou postavu, což je fajn, ale nějaká variace jak v prologu tak epilogu, víc rande, možnost větší volby postavy, aby to ovlivnilo hru atd., by vůbec nebylo na škodu. Občas se do hry připlete taky nějaká minihra. Ne všechny jsou špatné, ale některé jsou opravdu z toho slabšího soudku (jako třeba nahození rádia na lodi, absolutní nonsens)  Jinak mi ty minihry ani nějak nevadily, ale stále se bezúspěšně snažím získat poslední achievement v minigolfu při kterém si mám chuť rvát vlasy "Yo ho ho ho 17/18" -_-.

Takže i přes to zdráhání před zapnutím hry, jsem si nakonec Dream Daddy neskutečně užila. Hry, které spoléhají na humor je pro mě vždycky trochu kupování zajíce v pytli, ale tohle se mi trefilo do chuti úplně přesně. Takže jen doufám, že se někdy dočkám druhého (a ještě lepšího) dílu.
+14
  • PC 70
Vysněnej Fotřík je sympatický příběh o péči o druhé, zasazen do sympatického alternativního univerza Maple Bay, ve kterém se sexualita a její nálepky prostě...nijak neřeší. A jelikož tvůrci vskutku chtěli pro jednou vytvořit LGBTQSAFJ+ fikci, která bude zproštěna úzkosti a nervů spojenými s menšinovou myslí, a místo toho to všechno prostě co nejvíc normalizovat, tak bych řekl, že rozhodně dosáhli svého.

Abych pravdu řekl, na Dream Deádýho jsem se vůbec nechystal, protože jsem nespadal do cílovky. Né protože je to hra o udržování dobrého vztahu s pubertální dcerkou, na pozadí čehož se randí s jinými fotříky, a to za doprovodu přemíry taťkovských džouků a baklažánských smajlíků - ostatně, kdybych se neuměl odosobnit a jen si prostě fiktivní dílo užít, asi by bylo dalekosáhle víc znepokojující, že si užívám třebas takové gétéáčka, než nevinnou vizuální povídečku o namakaných chlapech - ale protože jsem fakt nikdy nebyl VN pozitivní. NICMÉNĚ! Od té doby, co jsem v rámci letošní výzvy dohrál Thronebreaker: The Witcher Tales, jsem vám docela chytil slinu, a tak jsem napříč listopadem víc četl, než hrál. A pak jsem si vzpomněl tady na Taťuldu, a jelikož jsem docela velkej fanda Arina Hansona a jeho GG, nebylo dále co řešit.

Mno a ve výsledku jsem spokojen. Neojel jsem všechny fot...erm, tedy neprojel jsem si všechny linky, neboť mě některé prostě ze srdce opravdu nezajímaly, ale Craiga, Damiena, Roberta, a Jožku jsem pečlivě vyrandil, i s opakovanými reloady, jen abych za každou schůzku slíznul eSkovou odměnu, a zajistil si tak jejich nejlepší konce. Ono vůbec to, jakým způsobem tu je simulováno budování obliby, a až jak překvapivě snadné je něco posrat a udělat tak z nich zvadlíky s nezájmem, a že i v té formě pořád můžou být rande, jen asi bez happy endingů ;), má rozhodně ocenitelně poučný přesah. Tedy, určitě bych to nikomu nedoporučoval jako pickup učebnici (ale já bych vlastně v prvé řadě nedoporučoval pohlížet na pickup artistry jako legitimní umění/skill, je to jen další z mnoha kapucí, do které schovat reálně velmi nízké sebevědomí), ale pár poznatků si z toho nestoudně odnáším.

Je to většinově dobře napsaný (akorát to občas tlačí na pilu, občas se to až moc snaží být vtipné, a občas je disparita mezi heslovitou dialogovou možností a tím, co pajdulák fakt řekne, mrtě ostrá), příjemně nakreslený a zanimovaný (ale fest by tomu bodlo víc unikátních renderů, některé citově vypjaté momenty docela trpí a ztrácí na síle jen kvůli jejich absenci), a navzdory hodně niche zaměření to mělo i výrazný finanční úspěch (pravda, to hlavně kvůli známé značce tvůrce, ale i tak to značí, že něco soudruzi udělali dobře). Za těch aktuálních 15 éček to s klidem na duši nedoporučím, ale jestli nemáte problém se odosobnit a brát věci tak, jaké jsou, tedy nebrat moc vážně hru, která sama sebe taky nebere vůbec vážně, tak někdy ve slevě směle do toho. Zasmějete se, pobavíte se, budete dojatí.

Pro: Humor; audiovizuální stránka; writing; sympatická myšlenka; celková převládající příjemnost

Proti: Za tu cenu moc krátké; za tu cenu by to chtělo víc unikátních renderů; občas to hrozně tlačí na pilu; otravné minihry; tvůrci, kteří předtím nikdy hru netvořili, zvolili Unity

+13