Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Thronebreaker: The Witcher Tales

78
13 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
strategie > tahová strategie
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
23.10.2018 PC
04.12.2018 PS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
https://thewitcher.com/en/thronebreaker-wi…
Thronebreaker: The Witcher Tales je strategická RPG hra vyvíjená studiem CD Projekt RED. Jedná se o příběhový spin-off karetní hry GWENT: The Witcher Card Game.

Thronebreaker kombinuje prvky RPG, karetních her a strategií ve stylu Heroes of Might and Magic. Hraje se primárně z izometrické perspektivy, jež slouží pro prozkoumávání Lyrie a Rivie, kde se Thronebreaker primárně odehrává. Bitvy jsou vedeny v podobě upravené verze Gwentu, přizpůsobené unikátně každé situaci.
Hráč ovládá královnu Meve, snažící se odrazit invazi impéria Nilfgaard během druhé severní války.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Tenhle Gwent: The Visual Novel, říznutý úmornou chodičkoklikačkou s otřesným pathfindingem, se mi hodnotí jen velmi těžko. Jsem totiž cílovka, a zároveň absolutně nejsem.

Řadím se do té menšiny, kterou Gwent navýsost bavil v základním The Witcher 3: Wild Hunt, ale jeho vyspělejší samostatná verze mě absolutně neoslovila, přestože jsem se jí dožadoval stejně, jako kvanta dalších hráčů. Někdy se holt nezadaří. Mám ten dojem, že mě na tom Gwentu opravdu táhla ta mechanická jednoduchost a kontext, ale upřímně nejsem schopný jednoznačně říct, že bych s tou onlajnovkou strávil byť jen minutku navíc, kdyby byla zbavena všech svých obměn a obohacení. Možná je to jen o tom, že jsem do TW3 dohromady vrazil přes 300 hodin, a tamnímu Gwentu se věnoval při každém hraní, takže mě ani ta upravená verze prostě už neodvaří. Tak či tak z toho vycházím jako smradlavý casual, ale nezrobíš nic.

I to je možná důvodem, proč mě ten zdejší Gwentos uměl prvních pár hodin legitimně potrápit. S nevyhnutelným ziskem lepších a lepších karet jsem tedy i já pocítil tu nepopiratelně nízkou celkovou výzvu, ale ani ta mi nezabránila v přepnutí na nejlehčí obtížnost kdesi v půlce hry, neboť u té člověk má pokaždé možnost partičku vyloženě přeskočit, a nenuceně přiznávám, že jsem jich přeskočil dost - neboť ať už jste velkej fanda týhle karetní srandy nebo ne, nemůžete mi vymluvit, že mnoho zdejších bitev je v konečném důsledku jen děsnou vatou. Naproti tomu hádanky a bossové partičky jsem si většinově vychutnával a nenechával ujít, a až do konce vcelku zíral nad tím, až kolik variací se Projekťákům podařilo vymyslet.

Mno ale já věděl dopředu, že hlavní jádro hratelnosti mne bavit nebude - šel jsem do toho kvůli příběhu. A v tomto směru jsem nabažen až až. Meve je naprosto fantastická protagonistka, její štamgasti se instantně nahrnuli mezi ranky nejpovedenějších NPC vůbec, postavičky nahodile potkané ve světě taky mají ten zřetelný puch skutečných osob, mno a samotný děj je natolik protkán zvraty, avizovanými zradami, neutichající nadějí, a samozřejmě i velmi jemným humorem, že je to od začátku do konce, těch celých 25+ hodin, fakt jízda. Avšak užil bych si ji víc, kdyby hratelnost mimo gwentářské jádro nebyla tak trestuhodně nudná.

Totiž, pokud zrovna nekoukáte na skvělé dialogy nebo si nestříháte partičku, tak patrně pobíháte světem. Světem, který je krásně nakreslen a zanimován (avšak nejednou s dosti amatérsky zpracovanou perspektivou), ale zároveň působí naprosto placatě až mrtvě. Hrozivě unylým tempem po tomto světě pobíháte od otazníku k otazníku, sem tam cestou seberete támhle puzzlík, tuhle mečík, raz za čas někoho prokecáte, a mezi tím vším se zastavujete u miliónů bodíků, u kterých jest třeba podržet pravé tlačítko (což opravdu prudce nechápu btw, to tlačítko na tý mapě jinak nemá žádnou jinou funkci...a je fakt fajn vidět, jak se ta ubirakovina držených čudlíků rozšiřuje stále dál a dál), aby jste bez přestávky sbírali zlato a dřevo. Jo, a taky můžete hledat zlaté truhly, pakliže vaše srdce prahne po avatarech do onlajnu. >_> A já ani nevím, do jak velké míry to vůbec můžu tý hře vyčítat, protože to všechno evidentně jsou stylistické a designerské volby. Že s nimi prudce nesouhlasím je více méně jen můj problém.

Ad Geralt - Když už ho mrskli na obal a do názvu hry práskli jeho profesi, opravdu jsem čekal víc, než to kratičké, jednoscénní cameo. To mě vyloženě nakrklo.

Ve výsledku koupě nelituju, páč jenom někde zkouknout příběh by se neslušilo (voleb a odlišných následků je tu až až), a bajvoko půlku všech partiček jsem si opravdu užil. Bohužel většina věcí kolem oných partiček a skvělého příběhu mi šla opravdu ostře proti srsti.

První tři hoďky zdokumentovány.

Pro: Příběh (tedy námět, postavy, vykreslení světa, děj, scénář); volby a následky; OST; neskutečně povedený, zřetelný artstyle; hádankové a bossovské partičky

Proti: Hratelnost mimo Gwent umí být až ubíjející; UI je přinejlepším problematické; z velké části nesmyslný upgrade systém, který v tom působí strašně samoúčelně

+23+23 / 0
  • PC 70
Singleplaeyrová část online Gwentu má co nabídnout. Třeba pěkný příběh, zajímavé postavy, hezký vizuál a několik důležitých rozhodnutí. Stejně tak dokáže být Thronebreaker utahaný a k závěru občas i otravný. Jakoby snad pánové z CD Projektu chvílemi ani nepřemýšleli. Proč nemůžu použít auto-read u VN částí? Proč je nemůžu přeskočit pomocí ctrl? Proč se Meve po mapě pohybuje tak pomalu? Proč musím pro provedení každého příkazu držet tři vteřiny pravé myšítko? Proč je ta hra tak nemožně lehká, snad vyjma úplně posledního souboje, kdy má boss až nespravedlivě silné karty?

Vůbec obtížnost je asi největším kamenem úrazu. Za celou hru (na nejtěžší úroveň) jsem změnil svůj balíček karet jenom dvakrát, a to spíš z nudy, než donucení. Chvílemi mi až bylo hloupé AI skoro líto. Díky zásobám, které mi zůstaly na konci, bych vlastně ani nemusel dobývat zpět své království. Vyšly by totiž na postavení nového. Je vážně škoda, že řadové bitvy časem ztrácejí smysl, ba spíš zdržují.

Přitom „neherní“ části jsou zvládnuté na jedničku. Svým chováním můžete rozčílit někoho ze své skupiny tak moc, až se rozhodne odejít. Většina má navíc i co říct, tudíž rozhovory s nimi baví. Není nouze o několik překvapivých zvratů. Kompletní a povedené namluvení postav je doplněno atmosférickou hudbou. 2D sprity i cut-scény vypadají parádně a někdo si s nimi dal očividně práci.

Stejně tak pochvalu zaslouží karetní puzzly. Většina jich je originálních. Některé dětinsky lehké. Jiné zase dost těžké. Občas možná i trochu o štěstí, ale i to ke hrám patří. Jen zase všechno sráží fakt, že odměny za jejich splnění nepotřebujete. Skoro by bylo lepší se na nějaký postup po mapě vykašlat a udělat z Thronebreakra logickou karetní arkádu s příběhem.

Většinu problémů by šlo jistě příště napravit, takže jestli se někdy dočkáme dalšího Gwentího zaklínačského příběhu, tak budu určitě rád. Thronebreaker mě nicméně, i přes nesporné kvality, spíš zklamal.
+20+20 / 0
  • PC 75
Vždy mě trochu zklame, když rozehraji novou hru, která mě neskutečně chytne, ale vývojáři jí udělají o pár hodin delší, než by se mi zamlouvalo. Takže i přes to, že většinu času mě hodně bavila, tak skončím s docela negativní náladou, protože těch posledních pár hodin dojíždím jen tak ze setrvačnosti. I přes to ale musím tuhle hru doporučit a to především těm, kteří jsou milovníci světa zaklínače. Thronebreaker se odehrává v období druhé války s Nilfgardem (během knih ještě před hrami) a protože si z knih tyhle události už téměř vůbec nevybavuji, tak bylo docela hezké si je zopakovat ve velice pěkně vyprávěném příběhu.

Souboje ve hře jsou založené na gwentu, který mě zaujal už ve třetím zaklínači, ale co mě více překvapilo byly tzv. puzzle questy. V zásadě jde o karetní souboje ve kterých se snažíte dosáhnout určitého výsledku. Například snížit sílu všech nepřátelských jednotek na "1" nebo dostat kartu z jedné části bojiště na druhou. Celou hru to pro mě až neskutečně oživilo. Zvláště později, když jsem měl čím dál tím víc OP balíček a nikdo se na mě nechytal, tak tyhle puzzle questy stále představovaly výzvu, jelikož je začínáte s předem určenými kartami. Bohužel s tímto plusem přichází velký mínus a to je AI/karty nepřátel. V celé hře proti vám bude bojovat jen několik balíčků, do kterého vždy přihodí jednu dvě zvláštní karty a nedá se říct, že by AI používala karty kdoví jak kreativně. Dost mě zklamalo, když jsem si na konci uvědomil, že za celou hru jsem narazil jen na dva souboje, kvůli kterým jsem si musel měnit karty. Přitom je to neskutečná škoda, když máte na výběr ke konci z hromady karet, ale prakticky není důvod proč je všechny vyzkoušet/využít, když si stačí balíček založit na jedné silné kombinaci a dohrát s tím skoro všechny boje bez problémů.

Další pro mě celkem velké minus bylo, že po pár hodinách mi Thronebreaker přišel jako taková hodně propracovaná reklama na online gwent. V každé kapitole se nachází několik zlatých truhel, které jsou poschovávané po světě, takže jsem se je samozřejmě snažil všechny najít. Bohužel jak jsem celkem rychle zjistil, tak veškeré odměny ze zlatých truhel jsou určené do online gwentu, takže celá linie s hledáním zlatých truhel je pro někoho, kdo tuto hru nehraje naprosto bezpředmětná. Nevím jestli to vývojáři berou jako skvělý způsob, jak nalákat lidi na svojí online hru, ale ve mě to spíše vzbudilo značnou antipatii pokaždé, když se mi na obrazovce ukázalo "epic loot found" a dalo mi to rámeček, který si můžu dát na avatar v nějaké jiné hře :D

I přes ta negativa se však nemůžu dočkat na vydání nějakých těch dlcček, které by přidaly hru za jiné frakce a pokud možnost navýšily obtížnost standardních soubojů, které pro mě představují jeden z nejslabších článků hry.

Pro: puzzle souboje, postavy, svět, velký výběr karet,

Proti: Loot do online gwentu, lehká obtížnost,

+16+16 / 0