Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Thronebreaker: The Witcher Tales

  • PC 80
Určitě ten pocit znáte - na dlouhou dobu se ponoříte do herního / knižního / seriálového světa a potom to najednou skončí. A vy cítíte takové divné prázdno a nemáte vůbec náladu poznávat svět jiný, začít něco nového. Jako když se vám zdá sen, ze kterého už víte, že se budíte, ale za každou cenu chcete ještě na pět minut zabrat, aby pokračoval. V takovém rozpoložení jsem se nacházel po dohrání třetího Zaklínače. Jak jsem to vyřešil? Ještě ten den jsem ho rozehrál znovu. Ani po druhém dohrání však nebyla má žízeň zcela uhašena.

A pak jsem úplně náhodou zjistil, že existuje hra Thronebreaker, která sbírá v recenzích témeř absolutní hodnocení, a která je navíc zasazena do oblastí známých jen z knížek nebo se o nich ve hrách jen mluví. A musím říct, že mi poskytla přesně to, co jsem tak nutně potřeboval - ještě pár hodin ve světě Zaklínače. A vlastně jsem dostal mnohem více, než jsem doufal.

V první řadě mě překvapilo, jak je hra dlouhá. Provedla mě přes pět opravdu rozlehlých lokací, které se od sebe dost zásadně liší jak hudebním doprovodem, vizuálem, tak atmosférou. Mapy jsou naplněny lootem, gwentovými souboji, zajímavými postavami a více či méne důležitými událostmi, u kterých zpravidla musíte zvolit z několika špatných rozhodnutí. Ty mají v něterých případech překvapivě významné následky - od rozzlobených vesničanů, přes snížení morálky vašeho vojska až po ztrátu důležitých postav (na kterých třeba jako já máte založenou celou bojovou taktiku :-)).

Co se týče samotného gwentu, myslím, že na vyšší úroveň komplexnosti už povýšit nejde. Kdyby mi někdo řekl, že na čtyřech bojových liniích (místo šesti v původním Zaklínači) se může odehrávat napínavé hledání tajné únikové chodby z katakomb, soutěž v chlastání trpasličího piva, nebo odklízení infikovaných krav, asi bych nevěřil. Opravdu, příběhové bitvy a puzzly jsou super. Naopak standardní bitvy o dvou kolech mě moc nebavily a bylo jich až moc. Vaši i soupeřovi bojovníci mají spoustu schopností a reagují na různé situace na bojišti, což někdy vyústí v bizarní situace, kdy jednou akcí spustíte řetězec na sebe navazujících akcí a reakcí, které vám klidně vyhrají souboj a vy ani nevíte jak.

Co však tvůrci z CD Projekt RED opět dokázali, je vytvořit příběh a postavy, které mě doslova přikovaly k obrazovce. Což je obdivuhodné vzhledem k tomu, že příběh je vyprávěn především skrz textová okna připomínající gambookové pasáže z Pillars of Eternity nebo (v důležitějších momentech) statické dialogové obrazovky. Klasické cut scény v podstatě chybí. Meve je skvělá hlavní hrdinka a nesourodá dvojka Reynard s Gasconem jsou nejsympatičtější sidekickové za hodně dlouhou dobu. Samozřejmě bychom všichni asi chtěli více Geralta, ale jeho cameo přesně odpovídá tomu, jak autoři hry ctí knižní předlohu.

Myslím si, že Thronebreaker může těžko zaujmout někoho jiného než fanoušky herního nebo knižního Zaklínače. Pro ty je to naopak povinnost. A pokud neholdujete gwentu, stačí přepnout hru na nejjednodušší obtížnost, méně významné souboje bezostyšně přeskakovat a užívat si jen příběh, který stojí za to.
+27