V roce 1997 vyšlo RPG založené na karetní hře Magic: The Gathering. Hráč ve stylu Diabla chodil postavičkou po světě, prohledával všelijaké ruiny, nacházel karty a vylepšoval svůj balíček, kterým pak bojoval proti okolní verbeži. Thronebreaker je prakticky to samé, jen o dvacet let novější, s o něco slabší karetní hrou a s příběhem ze světa Zaklínače :-)
Oproti Gwentu ve Witcher 3 je tahle verze karet podstatně lépe balancovaná a nestačí pouze ve světě najít ty nejsilnější karty. I tak ale není problém mít za chvíli hraní balík, se kterým lze všechny nepřátele převálcovat. Postupem času tak i navzdory odemykání nových karet nebyla nutnost herní balík výrazně měnit a vymýšlet nové strategie - některé karty se ze svého místa nehnuly po celých 37 hodin hraní.
Změny strategie jsou naštěstí někdy vynuceny příběhem, který nabízí dialogy, možnosti volby a často vyžaduje po hráči zásadní rozhodnutí - nebezpečné vězně dát pod zámek, nebo pod drn? Šílený dav lynčující záškodníky potrestat, nebo pochválit? Některá rozhodnutí se pak pochopitelně postavám z hráčovy družiny nemusí zamlouvat, a taková postava může odejít i se svojí kartou. Jen kdyby ty následky byly o něco zásadnější...
Obyčejné karetní bitvy jsou občas proloženy různými puzzle výzvami se speciálními pravidly. Puzzly ale ne vždy fungovaly - některé výzvy jsou velice chytrým zpestřením, jiné ale umí být neskutečně otravné, další pak až trapně snadné a zbytečné.
Pro mě osobně nakonec Thronebreaker slavil úspěch hlavně díky hraní na SteamDecku - běží na něm bez problémů, a šlo postupně z dlouhé herní doby ukrajovat při flákání na gauči nebo před spaním. A i když na mě hra působí trochu zbytečně nataženě a rád bych konec příběhu viděl o pár hodin dřív, dobrodružství královny Mave a její družiny jsem si užil. Nechtěl jsem si nechat ujít rozuzlení a rozhodně jsem nechtěl přijít o šanci některým záporákům natrhnout pozadí - a v tomhle ohledu Thronebreaker rozhodně nezklamal.
Herní výzva 2023 - 1. Karbaník: Dohraj hru, jejíž hlavní náplní je hraní karet a obsahuje kampaň.
Oproti Gwentu ve Witcher 3 je tahle verze karet podstatně lépe balancovaná a nestačí pouze ve světě najít ty nejsilnější karty. I tak ale není problém mít za chvíli hraní balík, se kterým lze všechny nepřátele převálcovat. Postupem času tak i navzdory odemykání nových karet nebyla nutnost herní balík výrazně měnit a vymýšlet nové strategie - některé karty se ze svého místa nehnuly po celých 37 hodin hraní.
Změny strategie jsou naštěstí někdy vynuceny příběhem, který nabízí dialogy, možnosti volby a často vyžaduje po hráči zásadní rozhodnutí - nebezpečné vězně dát pod zámek, nebo pod drn? Šílený dav lynčující záškodníky potrestat, nebo pochválit? Některá rozhodnutí se pak pochopitelně postavám z hráčovy družiny nemusí zamlouvat, a taková postava může odejít i se svojí kartou. Jen kdyby ty následky byly o něco zásadnější...
Obyčejné karetní bitvy jsou občas proloženy různými puzzle výzvami se speciálními pravidly. Puzzly ale ne vždy fungovaly - některé výzvy jsou velice chytrým zpestřením, jiné ale umí být neskutečně otravné, další pak až trapně snadné a zbytečné.
Pro mě osobně nakonec Thronebreaker slavil úspěch hlavně díky hraní na SteamDecku - běží na něm bez problémů, a šlo postupně z dlouhé herní doby ukrajovat při flákání na gauči nebo před spaním. A i když na mě hra působí trochu zbytečně nataženě a rád bych konec příběhu viděl o pár hodin dřív, dobrodružství královny Mave a její družiny jsem si užil. Nechtěl jsem si nechat ujít rozuzlení a rozhodně jsem nechtěl přijít o šanci některým záporákům natrhnout pozadí - a v tomhle ohledu Thronebreaker rozhodně nezklamal.
Herní výzva 2023 - 1. Karbaník: Dohraj hru, jejíž hlavní náplní je hraní karet a obsahuje kampaň.
Sekiro: Shadows Die Twice
Pro: zábavný příběh, dialogy a možnosti volby
Proti: otravně těžkopádný pohyb po mapě; příliš dlouhé